Stále častěji se lze dočíst na netu o možném užití jaderných zbraní. Má se na mysli její taktická forma, která sama o sobě neohrožuje celé lidstvo. Dokonce ministr britské vlády hovoří o jakémsi právu Británie na prvotní jaderný útok. Británie tak v praxi předvádí, jak se budou chovat mocní, když jejich panství bude končit. Zdálo by se, že Británie dneska už nemá co hovořit do mezinárodní politiky. Američané a Rusové s Čínou si plně vystačí. Jenže. USA otestovaly minulý měsíc novou jadernou bombu, která je částečně řiditelná. Především ale štáb opět vypracoval simulaci jaderného útoku na Rusko. I kdyby USA zaútočily první, tak Rusko dokáže odpovědět a obě země by byly fakticky zničeny. Jelikož je Rusko obrovské, musí navíc jeho obrana být účinnější. Proto mají zbraň, jíž se říká „zbraň soudného dne“. Pokud by Rusko bylo napadeno intenzivní jadernou silou, při níž budou zničena velitelská stanoviště, bude stačit jen několik vteřin na její aktivaci. Pokud nedostane přímý zásah, tak se uvede v činnost i v případě, že všechno lidstvo už bude mrtvé. Je to soustava termonukleárních střel nadzvukové rychlosti, proti nimž není obrany a která se uvede do činnosti bez zásahu lidí, jako reakce na jaderný útok. Nepochybuji o tom, že Američané disponují podobným systémem. Při rozšíření tohoto druhu zbraní se na planetě může bojovat tak dlouho, dokud nezmizí vše živé, nejenom lidstvo. Holt žijí mezi námi i dneska bohové, nejen kdysi ve společenství starověkých Řeků.

S rozpory v současném světě si nikdo neví rady. Jakoby se čekalo na nového „MarxLenina“. Vytvoření nové vládnoucí třídy z vlastníků globálního kapitálu je nejen pro laiky, ale i pro odborníky tak nepředstavitelné, že začali hovořit o superkapitálu, superboháčích, globálních financiérech, či jakémsi zbrojařsko-finančním komplexu, kteří údajně ovládají celý svět. A nejen to, oni prý lidstvo chtějí vrátit do jakési mutace feudálního systému. Ať tak, či onak, nikdo pod uvedenými názvy nedovede nic konkrétního vidět. Jak jsem již psal dříve, takové situace plodí přemíru spekulací a až konspirativních teorií. Nedávno jsem se seznámil s jednou nejpikantnější. Popisuje současné dění ve světě jako souboj Rothschildů a Rockefellerů. Mimo jiné, Trump prý nepatří do žádné z nich, proto ten soustředěný útok na něj, aby se zařadil – někam. Redukce dnešního světového dění na rvačku dvou superbohatých klanů je poněkud primitivní, myslím si já. To už se mi víc líbí jakýsi think-thenk, spíše ale futurologický trast na netu prezentovaný jako „Dostatečně všeobecná teorie řízení“ a nebo „koncepce společné bezpečnosti“. Prý je jejím sídlem Sankt Petěrburg. Dnes o nich víc nenapíši. Čtenáři si mohou stahovat ze sítě mnoho jejich materiálů.

Český bonmot „práce šlechtí člověka“ mně byl vždycky podezřelý, až protivný. Zvláště po desetiletích práce v dolech jsem ho považoval za výsměch těch, kdo ho vymysleli a neustále s ním operují. Dneska poprvé mi připadá jen o málo cyničtější, než ono hitlerovské „Arbeit macht Frei“, které převzali z titulu románu vydaného roku 1872 Lorenzem Diefenbachem. Nedávno jsem v jednom vetešnictví viděl hrníček, který měl mnohem sympatičtější heslo. „Práce šlechtí, ale lenost zešťastňuje člověka. V polštině to zní mnohem lépe. Sice se podle toho nedá žít, ale je to alespoň vtipné. S těmito pocity jsem se dopoledne díval na prvomájovou manifestaci občanů Moskvy. Pořádají ji už pravidelně odbory a bývá velkolepá. Letos nesli lidé nebývalé množství ruských vlajek a i ostatní propriety byly skoro jenom v barvách ruské vlajky. Bylo vidět, že lidé se v průvodu, který měl několik kilometrů, opravdu radují, jsou veselí a užívají si ho. Zvláště když tam dneska bylo hezké počasí. Je opravdu životním štěstím, když má člověk práci, kterou si svobodně vybral, stala se mu koníčkem až posláním a minimálně ho alespoň těší. Bude to podle mne stále vzácnější zboží. Proto ať se ještě dlouho radujíc všichni, kdo mají takovou práci, jež považuji za skutečné štěstí.

České přísloví o smradící sebechvále jen nepatrně vystihuje zpitomělost „Starého blondýna s velkou hubou“. Ve svém projevu v Harrisburgu ve státě Pensylvánie při příležitosti dovršení stovky dní ve funkci řekl mimo jiné, cituji: „Skutečně věřím, že prvních 100 dní moji administrativy byly prakticky nejúspěšnější v dějinách naší země. Tím nejdůležitějším je, že vracíme pracovní příležitosti…„než budeme mluvit o historickém pokroku, kterého jsme dosáhli za 100 dní, je třeba říct, že předcházející administrativa nám zanechala bordel… politici posílali naše vojáky, aby bránili hranice cizích států, ale hranice USA nebyly uhájeny“, konec vychloubačné citace. Objektivně lze konstatovat, že za posledních sto let dějin USA nikdy nebyl nový prezident tak ostře napadán, jak Trump. Nejenže nedostal oněch tradičních sto dní klidu po inauguraci, ale ještě před nástupem do Bílého domu byl nebývale bezohledně kritizován, ba až dehonostován.  Jakmile se ujal úřadu, tak se dokonce rozjely mnohé iniciativy sledující jeho impeachment, tedy likvidaci. Troufám si tvrdit, že jeho zatím jediným úspěchem proto je, že těch sto dnů vůbec přežil. Stále si totiž myslím, že USA si už dávno nezavraždily svého prezidenta, takže…  Když si hodnotím jeho mezinárodní aktivity, tak jsou ubožácké a navíc riskantní. Nejtrapnější je pak Trumpovo holedbání, že prezident ČLR je jeho přítelem. Silně pochybuji o tom, že doma i ve světě si o Trumpivě stodňovce někdo myslí totéž, co on sám. Sebechvála veřejnost nepřesvědčí, je spíše důkazem klackovské zpupnosti.

Nejsem vyznavačem konspiračních teorií. Možná proto, že celý život si o světových událostech skládám mozaiku informací z různých zdrojů a tak mnohé z událostí pro mne neměli odér prapodivných náhod. Já totiž jsem zastáncem teorie, že náhody neexistují, že všechno má svou příčinu. A také samozřejmě důsledek, což ale v této souvislosti není nutné zohledňovat. Nejméně od rozpadu SSSR se však cosi ve světovém, především pak politickém, prostoru začalo dít. Informace o reálných dějích si stále méně lze ověřovat z různých zdrojů. Vypadá to, jakoby zprávy o mezinárodní politice pocházely, ba dokonce byly vytvářeny jediným zdrojem. S vysokou pravděpodobností existuje skutečně nějaké globální centrum, jež agreguje zprávy pro všechna média hlavního proudu. Tato situace je pak doslova pařeništěm nejen různých konspiračních teorií, ale celých systémových pracovišť konstruujících alternativní, pravděpodobnostní světy. Není-li obraz světa, který přináší veškerá média hlavního proudu, řízená dneska již z jednoho centra pravdivým, pak je přirozené, že se různé skupiny snaží vykládat svět po svém. Bohužel se tak vytváří jenom další virtuální, což je slušné slovo pro správné označení, jež zní „lživé světy“. Dneska už prakticky se nelze dopátrat reálné skutečnosti většiny významných dějů. A není to způsobeno pouze záplavou informací, které nelze vstřebat, ale především záměrnou mutací reálného dění, prováděnou celými štáby dobře placených lokajů světovládných elit. Globální vládci zatím vítězí. Většina lidí se v problémech už dávno neorientuje a musí proto pouze věřit. I ti nejzkušenější, leč „nezasvěcení“, jen tápou, jako poloslepí. Všichni pak proto pomalu rezignují na potřebu samostatného myšlení, což je oním konečným vítězstvím nadvlády současné globální panské třídy.

Po slaboulinkém prezidentu Hollandovi, měl naprosto logicky do Elysejského paláce vplout pravicový kozák, kterým byl již po dlouhá léta trojnásobný předseda vlády Fillon. Sice jej nechali kandidovat, ale nedostal dostatečnou podporu loutkovodičů a jejich médií, protože se za doby svého funkcionaření před veřejností ztrapnil zaměstnáváním své manželky za příliš vysoký plat. Francouzské pravici, kterou měl na prezidentském postu podporovat, vyvstal úkol najít náhradu. To se povedlo a výborně. Za necelé dva roky byl za pomocí médií vygenerován nový kandidát. Šlo o krásný podvod, vlastně příkladnou manipulaci s veřejností. Odchovanec Rothschildovy grupy se po odchodu z jejich banky prezentoval jako „socialista“ evropského střihu. Hodnotím ten podvod jako stejně dobrý, jakým se povedlo Kalouskovým sponzorům včas vytvořit TOP09. Připomínám ty dvě události proto a jenom proto, že jsou učebnicovou ilustrací postdemokratické politické epochy. To je charakterizována především tím, že skuteční mocipáni, čti reálné globální panstvo, má už dneska politický systém zastupitelské demokracie natolik v rukou, že je vyloučeno, aby veřejnost reformní cestou změnila režim, jak to už dvě stovky let hlásá sociálně demokratická ideologie a snaží se realizovat její politické stzrany. Levice proto už nemá jinou, než revoluční cestu. Je bezpodmínečně nutná víc, jak kdy v minulosti. Lenin předběhl dobu. Teprve nyní ale přišel čas na studium jeho teorií a praktických návodů, jak na převzetí moci, tak pro její upevňování. Tvrdím, že pro levici už není jiné cesty.

. Naznačil jsem před dvěma dny, že nepotřebnost levicové politiky je ve své podstatě výrazem existence třídního boje. Každý, kdo zpochybňuje potřebnost levicovosti v politice, má k tomu možná jiné důvody, leč všichni jeden nezpochybnitelný, víru ve věčnost kapitalismu. Skutečně levicový myslitel, politik, či aktivista prosazuje alternativu k dnešnímu vládnoucímu systému, ať už jej nazývá kapitalismem, zastupitelskou demokracií, či jakkoliv jinak. Jádrem levicovosti je tedy odpor ke kapitalismu ve všech jeho formách. A co že je tím kapitalismem? Každý systém, v němž nadvládu nad lidmi má kapitál, o němž rozhodují jeho vlastníci, či jimi pověření správci. Žádná slepá ruka trhu, vždyť přece v přírodě není tvorů, kteří by na rukou měli oči, takže každou ruku i v přírodě vodí oči umístěné jinde na těle daného tvora. Takže známým heslem o slepé ruce trhu určitá skupina elitářů s drzostí sobě vlastní vnucuje davům přesvědčení, že nad lidstvem vládne jakási nadpřirozená bytost a ne oni samotní. Reálnou pravdou ale je, že to superimperialisté současnosti sprostě skrývají za vymyšleným artefaktem své reálné panství nad zbytkem lidstva. Dokud bude existovat systém, v němž všichni pracují, ale jen někteří si přivlastňují většinu výsledků společné práce, dotud bude existovat kapitalismus a tedy i levice. Levicové přesvědčení a aktivity jsou jednou pro vždy, jakoby pupeční šňůrou spájené s existencí kapitalismu. Jsou ryze antikapitalistické a basta.