Pokud si vzpomínám, tak se slovem elita jsem se poprvé setkal jako školák v hodinách dějepisu na obecné a měšťanské, tehdy střední škole v souvislosti s národními velikány, coby elitou národa. Především šlo o buditele, obrozence a další osobnosti, které se zasloužily o přežití národního povědomí. Já jsem si je spojoval se jmény od Palackého po T. G. Masaryka. V následných dobách socialistického kolektivismu pro mě bylo slovo elita, elitářství jen a jenom jednou z negativních vlastností některých lidí. V politických textech jsem se s pojmem elita setkal poprvé v roce 1968 v souvislosti s pojmem moci. Mocenská elita, to byl tehdy ten správný termín, který nejlépe vystihoval negativismus honby za politickou kariérou. V té době jsem si totiž ustálil vnímání elity v doslovném překladu toho francouzského slova, jež značí výkvět, tedy osobnost výjimečných kladných charakterových vlastností.
Z toho všeho logicky plyne, že mě dneska dráždí psaní žurnalistů, kteří slovem elita doslova plýtvají. Pro ně je každý ústavní činitel politickou elitou, každý úspěšný člověk elitou, dokonce snad i „úspěšný“ zločinec, jakým byl Kájínek, či Krejčíř. Elita je v mých očích přídomek veskrze individuální. Zásadně odmítám vnímání celých sociálních vrstev coby elitu. Jako snad umělce, nadtož herce, vědce či podnikatele, nedej „Přírodo“, dokonce šlechtice. I ten zmíněný TGM byl v mých očích elitou jako učenec, ba filosof, ale v žádném případě ne politik. A když už jsem u těch herců. Já je nikdy nepovažoval ani za umělce, protože umělec něco nového tvoří, oni jen nad cizím výtvorem improvizují. Kromě těch, kteří si divadelní útvar sami napíší, jako byli kupříkladu V + W, či Jiří Suchý. No a jelikož za umění považuji výtvor, který přežil alespoň dvě století, pak žádný herec nemůže být umělcem mezi svými současníky. A tou elitou, to by musel mít opravdu skvělý charakter a tím se nevyznačuje žádný současný herec fušující do politiky. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.