JEDNA ZE STRAN VLÁDNÍ KOALICE BY MĚLA ZMĚNIT NÁZEV

Už po půl roce existence kabinetu Kalouskova Nečase se musel sám padrezmíněného uskupení osobně vložit do hry, aby pojistil existenci vlády před socany vynuceným hlasováním o důvěře. Novodobá vládnoucí devítka se na komando sešla na Hradě nad Vltavou se samotným nejvyšším, aby si v tajných, údajně gentlemanských dohodách, podepřela kymácející se křesla. Byl z toho humbuk převeliký nejen mezi opozicí, ale i v lidu novinářském, který zuřil nad tím, že se nedopídil nižádné senzace z kabinetních ujednání. Při čemž je každému člověku, který má základní znalosti o současné politice jasné, na čem se devítka dohodla. Pod diktátem kmotra všech politických mafií u nás se mu s nejvyšší pravděpodobností musela vládní trojnásobná trojka zavázat, že neopustí pohodlnou většinu v parlamentě, dokud přes něj neprohlasuje všechny protilidové, antisociální zákony, kterými bude konečně v této zemi završen neoliberální puč, započatý Klausem před dvaceti lety. Zvláště když se k němu osobně zavázal už v prvních polistopadových dnech roku 1989 osobně přímo do rukou velvyslanece USA v Praze. Strana Věci Veřejné sice na dohodě vydělala minimálně šanci k ovládnutí policie, ale definitivně ztratila tvář. Má nyní už jedinou šanci. Změnit svůj název. Minimálně třeba na Neveřejné vládnutí nad věcmi veřejnými. 

ŽEBY MĚL DŽONY TAK DLOUHÉ PRSTY?

John měl od počátku nástupu do své funkce eminentní záměr ovládnout policii svými lidmi, přesněji lidmi firmy, která jej do funkce vynesla a do zmíněného záměru nemálo investovala. V tom jim mimo jiné překážel i stávající policejní prezident Martinů. Jakmile si na něj investigativní ministr konečně nasbíral dostatečné množství pomlouvačného hnoje, vyzval jej k rezignaci. Martinů ale měl silné zastánce, a to jak v premiérovi, tak v samotném státním presidentovi, kteří neměli vůbec žádný zájem o jeho odvolání, protože u něho už měli ověřené, co mohou očekávat& Až, co čert nechtěl, najednou jeden z deníků zveřejnil korupční mechanismy, zajišťující tok peněz z jednoho ministerstva do kasy ODS. Nešlo v podstatě o novou záležitost, jenom nějak podivně se provalila právě nyní. Strana VV a především John na celé aféře poměrně rychle vydělali. Během prakticky jednoho dne pohrozili odchodem z koalice, aby pak na ní vyhandlovali mimo jiné právě odchod Martinů z funkce. Pokud se ukáže, že VV si nic jiného na zbývajících vládních stranách nevymohla, pak je otázkou, zda celou aféru nerozjel nějaký Johnův novinářský přítel, či dokonce nějaký agent firmy, v níž kdysi vládl Bárta. Což by mohlo dokladovat, že John sice na svém ministerském postu všem připadá, jako blbec, ale možná že jde o zdání, které klame. A nebo, že Bárta už je v tak silné pozici, že si může troufnout ovládnout nejvyšší posty české policie?

MŮJ VČEREJŠÍ OMYL

Včera jsem zde předpokládal, že Klaus do novoročního projevu mi už nic nového neřekne. Usuzoval jsem tak podle toho, že 18. prosince poskytl jakýsi zásadní rozhovor svému oblíbenému deníku, Lidovým Novinám. A v něm pro mne nebylo nic překvapivého. Jenže! Včera vyšel v deníku MFDnes další rozhovor s Klausem, ve kterém je už reflektována aféra Drobila. A v něm mne zaujal zásadní prezidentův názor, týkající se financování politických stran. Souhlasím, že strany potřebují na svůj provoz peníze, ale oprati Klausovi si nemyslím že, cituji: & v tom bude vždycky zakopaný pes. Neexistuje žádné ideální, optimální vyřešení financování politiky. To je pouze sen, který prostě není možný. Ta politika nějaké peníze potřebuje, nemůže žít z nuly, konec citace. Samozřejmě, že neexistuje žádné ideální řešení, ale určitě existuje optimální řešení, tedy takové, které zamezí korumpování politiků. Klaus jako vždycky, i v této své v odpovědi spojuje nesouměřitelné pojmy, aby je pak oba pod vlivem toho jednoho odmítl. Ideál je totiž skutečně utopickým a nereálným snem, ale optimum je naopak velmi reálnou možností. Klaus zde předvádí svou osvědčenou demagogii, se kterou již v minulosti zlehčil kupříkladu špinavé peníze, privatizační útěk před právníky, vliv člověka na klimatické změny, ba dokonce EU coby novou totalitu. Další pokračování Klausovy argumentace k problému financování politických strany je pak dokonce podpásovým hnusem. To když říká, cituji: Myšlenka, že ji (politiku) budou dělat jenom bohatí lidé a budou si všechno platit, je dětinská, i když u nás stále opakovaná. Konec citace. V tomto nesmyslu se Klaus totiž snižuje ke lži, protože jej u nás nikdo neříká, vyjma snad uzounkého okruhu lidiček odmítajících jakoukoliv formu demokracie a vzývajících nadvládu elit. V žádném případě takto nikdy neargumentoval žádný Klausův největší odpůrce, jímž je celá levice. Klaus tedy v prvé části mnou citované pasáže sděluje veřejnosti, že politici budou bohatými korumpováni pořád a v druhé se jí navíc vysmívá, když jí podsouvá myšlenku, kterou nikdo z jeho oponentů nevyslovil. Třetí lží je pak odpověď na následnou otázku, zda se s tím opravdu nedá nic dělat, na níž Hradupán odpovídá, cituji: Neumím je nastavit (nějaká pravidla). Kdyby to někdo uměl, tak už jsme je dávno nastavili. Je možné všechno zakázat. Konec citace. Opět demagogicky poklesle spojuje dvě nesouměřitelné věci, stanovení pravidel, třeba až zákonných norem a zakázání všeho. Na prvém se totiž lze vždycky mezi normálními lidmi dohodnout, zatím co to druhé je faktickou diktaturou. Takže prostřednictvím hrozby diktátu zpochybňuje potřebné a možné standardní chování. V mých očích je to učebnicový příklad zvráceného myšlení člověka v hloubi duše zkaženého a od samého počátku své politické angažovanosti zločinného.

POSLEDNÍ LETOŠNÍ KLAUSOVO SDĚLENÍ PŘED NOVOROČNÍM PROJEVEM

Klaus se včera tak nesmírně agilně angažoval za zachování této vlády, že u novinářů dostala ihned pojmenování Klausova vláda. Především tím ale sdělil veřejnosti naprosto jednoznačně následující: Jsem s konečnou platností prezidentem pouze horních deseti tisíc. Není to na první pohled naprosto nic nového, protože život toho lidského hmyzu byl pro Klause od samého počátku mimo jeho zájem. A po upevnění své osobní moci byly názory řadových občanů pro něj v zóně neslyšitelnosti, ba dokonce jakékoliv smyslové vnímatelnosti. Klaus lidi potřeboval jen jako voliče a později už jenom pouze k tomu, aby mu vzdávali hold, jako třeba nyní, kdy si podle výzkumu veřejného mínění upevnil pozici nejdůvěryhodnějšího politika. Ale právě on by si měl dobře uvědomovat, že čím výše se jeho obliba vyšplhá, tím z větší výše jednou padne.

VLÁDU ZACHRÁNILA TAJNÁ DOHODA BÁRTY A KLAUSE

Trojka z vládní pidistrany opustila naštvaně, spíše ale teatrálně, jednání koaliční devítky, těsně před sněmovním hlasováním o důvěře vládě. Další divadelní skeč populistů z VV měl lidu diváckému předvést liliputa div ne v roli Davida. Trik se povedl, protože tím strana VV vystrašila Klause natolik, že tento velikán se jí doslova podbízel nejen za záchranu vlády, ale dokonce se osobně sháněl po Bártovi, který trucovitě měl vypnutý telefon. Klaus totiž má soukromý zájem na udržení této koalice, která dokončením všech kroků polistopadové transformace může zajistit, aby prezident Václav II. nebyl před historií v roli vlastizrádce, ekonomického neumětele a politického lumpa. S Bártou proto uzavřel tajnou dohodu, která zajistila, aby všichni poslanci VV dali vládě důvěru. Prvním jejím zveřejněným bodem je výměna policejního prezidenta, jak to prosazoval John. Dalším bude rozdělení vlivu v policii mezi ODS a VV, když ODS má mít pod palcem novou funkční složku celého ministerstva vnitra, v koaliční smlouvě pojmenovanou jako Generální inspekce, ve které chce mít ODS svého člověka vůdcem. Klaus prý našel v Bártovi svého oblíbence. S ohledem na jeho sexuální vkus mám podivné mrazení, že je podobný jeho prvnímu oblíbenci, Koženém zrzkovi.

PRODLOUŽENÁ VÁNOČNÍ NADÍLKA

Zítra si vládní koalice nadělí důvěru ve sněmovně. Poslanci si už nadělili prodloužení své imunity. Politici si nadělili snížení platů o polovinu toho, co seberou všem ostatním. A v takovém duchu bude celý příští rok pro dolních deset miliónů doslova nadělením. Zvýšení nájemného, snížení platů, snížení všech sociálních dávek, propouštění ze zaměstnání, zvýšení daní – ne však nejbohatším, zvýšení cen potravin a služeb, zvýšení plateb v nemocnicích, u lékařů, v lékárnách a za léky, zavedení plateb ve školách, zvýšení poplatků u soudů a prakticky u všech úředních institucí a mnohá další, dosud neinzerovaná překvapení. Kalousek nám už nepošle poštovní poukázku na zaplacení státního dluhu, ale přímo mezi nás dluh rozdělí, když nám prodá státní dluhopisy. Když si co nejvíc občanů koupí jeho dluhopis, pak se lehce státní dluh vyrovná tím, že vláda vyhlásí bankrot. Což bude vyvrcholením prodloužené vánoční nadílky.

UŽ MÁM DOST PROTESTŮ PRAŽSKÝCH KAVÁRENSKÝCH POVALEČŮ

Partička pražských notorických petentů se na počátku tohoto měsíce rozhodla opět zviditelnit. Napsala dopis politickým přestavitelům, ve kterém popisují situaci v ČT za katastrofální. Řečeno jazykem sobeckého dneška, závidí těm, kdo se v ní uplatní, když oni ne. Text byl tak dramatický, že to vypadlo na novou spacákovou revoluci, proto jsem se zájmem čekal, jak bude jejich aktivita gradovat. Jenže, jak se zdá, bakalovští lokajové mají teď sakra jiné starosti. Takže na vzrušení asi dvou stovek českých intošů dosud nereagovali. A že by kvůli jejich závisti šel lid na barikády, a ještě k tomu v zimě a při všech těch škrtech na ošacení i teplo, je vyloučeno. Ač nejsem vůbec fandou generála Čt Janečka, přesto se mi jeho reakce líbila. Na tvrzení, že hospodaření ČT je neprůhledné reagoval tím, že dal na internet nejen náklady na jednotlivé pořady, ale především honoráře jejich tvůrců. A šmitec. Od té doby uplynulo již 14 dní a vládne ticho po pěšině. Tvůrci, jimž tak vážně ležela na srdci situace v instituci žijící z daně všech občanů, najednou nic nepodnikají. Takže polévka nebyla tak horká. Nikdy jsem nevěřil profláklým ksichtům typu Svěrák, Dědeček či dokonce Just. Ale stále víc a víc mám navíc plné zuby politické aktivity všech těch kavárenských povalečů, snobsky se považujících ze V.I.P., celebrity, elitu národa a nárokujících si mluvit za veškerý lid.

A OPĚT MŮJ MILOVANÝ ÚSTAVNÍ SOUD

Musím se přiznat, že je mi už vrcholně trapné komentovat chování naší neomylné stolice zastupitelské demokracie. Považuji ji totiž od samého počátku za sbor naprosto stejný, jakým jsou Šúrá-je negahbán, čili Guardian Council, česky Rada dohlížitelů spolu s Radou pro určování zájmů režimu (Mažma-e tašchís-e maslahat-e nezám, neboli Expediency Council) v Íránu dohromady. Nechci, aby si kdokoliv myslel, že trpím nějakou zvrácenou obsesí vůči Ústavnímu soudy, či jeho předsedovi, ale pravdou navždy zůstane, že vedle samotné Ústavy právě tuto instituci považuji za politicky nejzločinnější instituci v naší vlasti. Politické strany, stejně jako ostatní subjekty se v politickém prostoru totiž chovají tak, jak jim to fakticky umožňuje Ústava. Ale Ústavní soud, ten je ze samé podstaty nejvyšší autoritou zákonnosti, spravedlnosti, politických mravů, ba dokonce Západní demokratické tradice. Proto jej považuji ne-li přímo za zdroj, pak ale určitě za hlavního viníka všech politických pokleslostí až hnusáren v této zemi. Nedávno jsem si to všechno uvědomil při výroku ÚS týkajících se členství soudců v KSČ. Nevadí mně ani tak fakt, že Ústavní soud přiznává veřejnosti právo vědět, zda byl konkrétní soudce členem bývalé KSČ. Naprosto mi však vadí odůvodnění tohoto výroku ÚS. Soudce, který prý byl v KSČ, vyznával a možná dosud vyznává, naprosto jiné hodnoty, než jaké jsou platné v současném politickém řádu. Podle mého názoru tento zvrácený výklad má obrovské následky. Logicky z něj plyne, že rozhodnutí soudce s minulostí v KSČ, nemuselo vždy odpovídat současnému právnímu myšlení. Z čehož musí každému přemýšlivému člověku vyplynout, že všechny kauzy, které soudili soudci s členstvím v bývalé KSČ, jsou automaticky zpochybnitelné. Takže ÚS vytvořil podmínku pro otevření všech souzených případů od listopadu 1989, nebo alespoň od vzniku ČR. Tvrdil jsem vždycky, že ÚS není ničím jiným, než vrcholnou ideologickou institucí v zemi, především tedy v žádném případě ne institucí soudní, institucí nejvyšší spravedlnosti či institucí práva. Dneska tvrdím, že je to ještě horší. Výrokem o jakési komunistické předpojatosti zpochybnil sám sebe. I v Ústavním soudu totiž působili a dosud působí, bývalí členové KSČ. Z čehož plyne, že všechna jeho rozhodnutí, na nichž se podíleli tito členové, volají po revizi.

DEMOKRACIE VÍTĚZNÁ

Nedá mi to, abych se ještě nevrátil ke Kollerovým myšlenkám z pořadu, který jsem vzpomínal včera. Vojenský analytik byl prakticky anonymními posluchači dost provokován a tak někdy nekontrolovaně plácl velice zajímavý názor, který vycházel z hloubi jeho životního přesvědčení, či přijatého světonázoru. Že kategoricky odmítal nevojenské metody stíhání terorismu a nazýval je pejorativně hraní m si na dobrotu nepřekvapuje obecně u většiny khaki mozků. Když ale odsoudil vojenské akce vedené rigidně zákonně a humanitárně, tak to už bylo nepochybně příliš silné kafé i pro mnohé vojáky. Jednak pro generalitu, která odmítá vojenské, ba fakticky mezinárodní policejní akce, bez mandátu OSN. Ale především pro aktivní válečníky, kteří jsou doslova otřeseni tím, že Západ ve válkách s údajným terorismem prosazuje nedodržování pravidel zacházení se zajatci, civilními osobami a podobně. Dobře si totiž uvědomují, že právě oni, bojující vojáci, mohou padnout do zajetí, kde pak s nimi také nebudou mít slitování. Vrcholem veškerého toho Kollerova předvádění se, byla odpověď na otázku oprávněnosti útoku na Irák, když se tam nenašly zbraně hromadného ničení, kvůli nimž byla válka světu vnucována. Vítěz může všechno& sdělil analytik veřejnosti. Já osobně jsem dosud neslyšel tak jasně vyřčenou pravdu o zahraniční politice USA, o dominantním politickém systému Západu, čili o zastupitelské demokracii a především o té posvátné krávě jménem svoboda, za jejíhož obránce se vyhlašují všichni současní vládci Západu. Záměrně jsem čekal se svým komentářem o jmenovaném Haydepraku tak dlouhou dobu. Zajímalo mne, zda se ozve některý oficiální mluvčí naší vlády, aby uvedl siláctví, cynismus a otevřené pohrdání všemi slabšími na pravou míru. Nedočkal jsem se. Takže jsem přesvědčen, že naše současná vláda s hovadismy pana Kollera souhlasí, včetně toho posledního, učebnicově ilustrujícího nejpokleslejší formu machiavellismu a militarismu současnosti. Lidé by neměli při tom zapomenout, že terorismus nikdo nedefinoval, takže za něj může být vyhlášen jakýkoliv odpor vůči současné moci. Pak podle pravidel pana Kellera může současná moc preventivně vojensky zaútočit na každého, o němž si bude jenom třeba myslet, že ji ohrožuje. Nebude muset při takovém útoku dodržovat žádné zákony ani jiná pravidla čestného boje. A především bude muset nad ním totálně zvítězit, neboť teprve vítěz může všechno.

KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY NOVÉ DOBY VE SLUŽBÁCH NEOKOLONIALISMU

V Hydeparku ČT dne 25. 11. 2010 nám vojenský analytik Martin Koller poskytl zajímavý vhled do války proti terorismu, kterou vyhlásil Bush ml. jako neadekvátní reakci na útoky z 11. 9. 2001. Účast českých vojáků v nich obhajoval kupříkladu tvrzením, cituji: Důvod naší přítomnosti v Afghánistánu a Iráku spatřuji v preventivním boji proti teroristům na jejich vlastním území předtím, než tito fanatici udeří u nás a budou zabíjet i české občany. Konec citace. Jde o zjevnou stupiditu. Čeští občané nikdy nebyli od muslimů ohrožováni. A pokud k nějakému útoku z jejich strany v budoucnu nakonec dojde, pak právě proto, že jsme se vlezle připojili k americké svaté válce. V očích naprosté většiny muslimů je totiž válka proti terorismu novodobým tažením křižáků. Mají pravdu, ale jako obvykle jen částečně. V hlubinách duší amerických politiků je skutečně nenávist křesťanských demagogů, leč tentokrát jde o pouhou zástěrku. Středověké křižácké výpravy měly alespoň formálně jasný náboženský cíl, osvobození hrobu Ježíšova z mohamedánské okupace. Dnešní tažení proti islamistům, údajně ale ne proti islámu, nemá náboženský cíl ani zdánlivě. V Afghánistánu jde především o obrovské nerostné bohatství a v Iráku o druhé největší zásoby ropy na světě. Válka proti terorismu je sice nejnovější formou křižáckého tažení, ale nikoliv ve službách božích, ale ve prospěch globální nadvlády finanční oligarchie bílého muže. Vojáci, vesměs mladí nezaměstnaní muži, v ní fungují jako novodobí gladiátorští otroci.