SLON, ČI TVRDOHLAVÝ STAŘEC?

Erik Best, narozený v roce 1962 v Severní Karolíně, už od února roku 1991 žije v Praze a provozuje tam své vydavatelství. Dneska umí perfektně česky a platí za významného znalce české politické scény. Prezident Zeman jej loni dokonce vyznamenal. Podle toho, jak na to několikrát upozornil, tak mimo jiné, ne-li jenom proto, že chtěl ještě více naštvat v Česku působící české novináře, kterými vesměs pohrdá, jak se opět několikrát vyjádřil. Best nedávno napsal o Zemanovi, že má sloní paměť. Zeman má skutečně velmi dobrou paměť a hlavně ještě pořád mu v tom věku funguje. Podle mne ale i k jeho škodě. Díky oné paměti totiž Zeman často argumentuje a bohužel i jedná spíše jako tvrdohlavý stařec, opírající se o své dávno nabyté vědomosti. Dneska se ale svět mění takovou rychlostí, že je bezpodmínečně nutné si své vědomosti inovovat stálým studiem a nežít z toho, co si člověk přečetl kdysi před léty, dokonce ještě v minulém století. Osobně jsem se už v roce 1992 přesvědčil, že Zeman neumí systematicky studovat a analyzovat problémy. Potvrdil mi to o pár let později, ale ještě v minulém tisíciletí jeho tehdejší zástupce, první místopředseda ČSSD Pavel Novák. Zeman je sice hodně sečtělý a stále hodně čte a má tu „sloní“ paměť, ale to je všechno. Takže ve většině problémů pouze pochopí některé základní informace a z nich si pak složí jakousi síť svých názorů, na nichž sveřepě trvá a neustále je opkuje. Nejtristněji je to v současnosti vidět na jeho působení ve složitějších situacích mezinárodní politiky. Jeho názory na Izrael, Palestinská hnutí odporu, Arabský svět, Islám, muslimy, terorismus a konec konců i na EU, NATO a politiky mimoevropských zemí (viz jeho nedávné lavírování kolem Venezuely) jsou beznadějně povrchní, neználkovské a nejednou spíše úsměvné, jako ono „lobování“ za kanál Labe – Odra – Dunaj. Čti, naivně utopické. Tento týden povrchnost Zemanových znalostí o Blízkém Východě kupříkladu ohodnotila odbornice na onu oblast Tereza Spencerová. V jednom rozhovoru o nich řekla, že je pro jejich povrchnost nemá vůbec smysl ani komentovat. Zeman prostě již žije ze své podstaty, není schopen už vůbec zvyšovat své vědomosti, takže stále více spoléhá na „nápovědu“ svých poradců. Jenže si je bohužel neumí vybrat a navíc je jako tvrdohlavý stařec dokonce cenzuruje podle svých zabetonovaných stereotypů.

NEJEN PRO PANA CÍLKA, KTERÝ SE TAK RÁD POSLOUCHÁ

Původním povoláním geolog, který se veřejně prezentuje v široké paletě vědomostí od klimatologie po zen buddhismus. V mých očích jde o člobrdíka,který se rád poslouchá, jakýsi Tomáš Halík historické geologie. Snesl jsem jeho pindání, pokud mluvil alespoň trochu o problémech z oboru, který vystudoval. Doslova se ale v mých očích shodil, když musel klábosit v televizi o nedávné havárii na dole ČSM. Jestli všemu, o čem píše a štěbetá, rozumí tak katastrofálně málo, jako o hlubinném uhelném hornictví, tak to už jej nemá smysl vůbec sledovat. Vrcholu svého zesměšnění ale asi ještě nedosáhl. I když jeho nedávné vyjádření k aktivistce, či spíš psychicky pomatené autistce ze Švédka, kterou přirovnal k Johance z Arků a slibuje si, že určitě se také zapíše do dějin světa. K tomu poněkud zmatenému hodnocení připojuji čtyři přípodotky

  1. Ve slušných společnostech se tomu jevu říkalo „chodit za školu“ a tato činnost byla oceňována sníženou známkou z chování.
  2. Dospělým se nic nezdá, pane Cílku. Je to prostý fakt, že se, jako školáci všude a vždy, rádi „ulívají“ z vyučování.
  3. Když jim to klima opravdu tak leží na srdci, pak ať demonstrují třeba celé víkendy a po vyučování po všechny dny v roce. Mohou protestovat kupříkladu vsedě, psát si při tom úkoly a dokonce se navzájem i učit a tak v sobě pěstovat kooperaci a solidaritu a další potřebné kolektivní vlastnosti.
  4. Ekologická aktivistka Greta Thunbergová ze Švédska je Bernadettou Soubirousovou onoho postmoderního náboženství. Stejně naivní, stejně fanatická a stejně zneužívaná skrytými vládci světa, coby postavička sloužící k manipulováni s davy a odvádění jejich pozornosti od mnohem podstatnějších problémů.

RUSOFOBIE? ANI NÁHODOU. NAZVĚME TO PRAVÝM JMÉNEM – MISORUSIE

Polsko nepozvalo nikoho z Ruska k letošnímu aktu připomínky začátku druhé světové války, čili napadení Polska hitlerovskými armádami. Podle vládního prohlášení je důvodem její tvrzení, že Sovětský svaz v roce 1939 porušil mezinárodní právo. Současní mocnáři Polska svým rozhodnutím vyjadřují, mimo jiné, pohrdání faktem, že při osvobozování Polska od hitlerovských vojsk zahynulo víc jak půl milionu vojáků Rudé armády. Nepozvání není nějakým jednorázovým výstřelkem protiruského chování v Polsku. Již několik let je kupříkladu v této válkychtivé zemi propagován názor, že Sovětský svaz Polsko neosvobodil, ale okupoval. Je samozřejmé, že vláda Ruska takový pohled odsoudila a opakovaně jej prohlašuje za akt přepisování dějin. Vrcholem popisovaného vývoje je nedávný požadavek poněkud pomatených vládců Polska, žádající po Rusku odškodnění za nespecifikované škody, které Sovětský svaz Polsku způsobil. Když jsem asi před padesáti lety začal jezdit do polského Slezska k rodině své manželky, dověděl jsem se, že už tehdy polské matky strašily své nehodné děti Rusem, tak jako některé české matky strašily své děti čertem. Už tehdejší chování matek nebylo v mých očích projevem strachu z Ruska, ale poněkud jinou emocí, kterou vnímám dneska už jednoznačně jako nenávist. Takže to není žádná rusofobie, čím nás krmí aktivisté pornoherce Jandy, zakomplexovaného presstituta Šafra, či poturčeného exrusofila Štětiny. Fobie je totiž chorobným strachem, psychickou poruchou úzkosti, což neplatí ani o jednom z nich. Jejich mozky, tak jako myšlení všech jim podobných jsou ve skutečnosti sžírány nenávistí, v mých očích dokonce chorobnou nenávistí, která jim nedovoluje vnímat reálný svět a vývoj událostí v něm. A nenávist či zášť, se řecky neřekne fobos, leč mísos, pokud se nemýlím. Říkejme tedy současné protiruské politice pěkně poctivě, třeba misorusie a ne propagandisticky podle rusofobie.

JDE O NÁHODNOU SHODU?

Ty jsi Petr, to je skála…je psáno v Bibli. Takže Petříček je vlastně skalička. Že by se muž toho jména chtěl pasovat na skálu tím, že se tak svéhlavě chová ve funkci, na kterou se v žádném případě neměl dostat? Jeho chování provažuji za drze provokativní, odpovídající spíše zaražené pubertě, než alespoň trochu myslícímu muži. Pokud ČSSD a především předseda Hamáček, bude jeho výstřelky akceptovat, ba dokonce podporovat, zakládá si osobně na problém a pomáhá dalšímu potápění své strany. Petříček je opravdu zajímavým jevem, jakoby trpěl komplexem méněcennosti a proto poněkud zvráceně exhiboval. Úplně stejně jako Porošenko, jehož jméno má prakticky stejný kontext. Poroch je v ukrajinštině prach, dokonce v hantýrce vojáků střelný prach. Takže Porošenko je vlastně prášek. Čili méně než ta skalička. Takže asi ze stejného důvodu „dělá ramena“.

SANKCE JAKO PRVEK SVĚTOVÉ VÁLKY

Američtí pohlaváři budou pořád kohosi sankcionovat, až se všichni semknou proti jejich zanikající moci a uvalí na ně takové sankce, že je vlastní lidi utlučou. Je to asi týden, co mocipáni USA zavedli sankce proti Mezinárodnímu trestnímu soudu kvůli tomu, že soud vyšetřuje válečné zločiny Američanů a jejich spojenců v Afghánistánu. V mých očích je to ještě mírná varianta „americké“ války proti celému světu. Ještě před několika lety totiž stejní pýchou zblblí aktéři rádoby globální moci vyhrožovali Mezinárodnímu soudu v Haagu, že jej budou bombardovat, pokud by chtěl soudit vojáky USArmy. Papalášská mafie USA totiž neuznává žádný mezinárodní soud, pokud by chtěl soudit občany USA, protože to je přece bohem a silou svých zbraní stát určený k nadvládě nad planetou, jak jsou z hloubi své pitomosti její příslušníci přesvědčeni. Nyní se z netu dovídám, že Německo svým ministrem zahraničí vyslovilo odsouzení útoku zámořských mocipánů na Mezinárodní trestní tribunál. Pokud je to první pramínek budoucího přílivu, tak je podle mého soudu už dost velký. Německo totiž není jen tak leckdo v mezinárodním prostředí.

POTURČENCI S KÓDOVÝM OZNAČENÍM B9

. Politickému štábu NATO se povedl husarský kousek ve prospěch strategických zájmů vládců USA. I ti nejdivočejší jestřábi ve Spojených státech si totiž nedovolí rozpoutat válečný konflikt přímo mezi Ruskem a svou zemí. Dobře ví, že by šlo o totální konflikt bez vítěze a oni by jej nepřežili. Ovšem vládnoucí vrstva USA nezbytně potřebuje dosáhnout na přírodní zdroje Ruska. Za Jelcina je již měla skoro ve vlastních rukách, ale ten „zlosyn“ Putin jim je vyrval. Je samozřejmě několik cest, jak Rusko pořád ještě o jeho bohatství připravit. Jednou z reálných je kupříkladu zatažení Ruska do vyčerpávající války, která by jeho vládu donutila za laciné peníze vyprodávat své bohatství. A možná by dokonce přivodila vzpouru v mnohoetnickém státě, takže by se Rusko rozpadlo. Američtí mocnáři sice nejsou ochotni válčit s Ruskem, ale dělají všechno proto, aby vyprovokovali kohokoliv jiného k takovému jednání,m ovšem bez rizika jaderné katastrofy. Samozřejmě nejlépe jeho přímé sousedy, aby to Západní země vůbec nebolelo. Proto již celá léta štáb NATO formuje údernou sílu ze zemí svého východního křídla. Využívá k tomu přirozeného odporu středních generací bývalých socialistických a postsovětských krajin, které v sobě neustále přiživují nenávist za „okupaci“ svých zemí „imperialistickým“ Sovětským svazem. Holt jejich politici pořád ještě bojují studenou válku, čehož vychytralí generálové Západu vtipně zneužívají. V současnosti se již podařilo vybudovat blok zemí, který se nazývá Bukurešťská devítka (B9), sdružující členské země NATO z Východní Evropy. Tato platforma nedávno vydala prohlášení, které jasně dokazuje, že východní blok NATO je neohroženě odhodlán čelit Rusku. Což v reálné řeči nepokrytě znamená, že se připravuje na útok proti Rusku, minimálně na Kaliningradské území, jež je s Ruskem spojeno pouze po moři. Bláhově se domnívají, že by takový útok Rusko nepotrestalo totální likvidací několika hlavních center protiruských poturčenců.

BOHUROVEN

Několikrát jsem se zamýšlel nad tím, jaké asi vlastnosti museli mít kdysi lidé, kteří si zasloužili, aby jim jejich okolí říkalo Bohumil, nebo Bohuslav. Nikdy jsem nedospěl k jednoznačnému názoru. Ovšem již dlouhá léta vím, kdo by se měl jmenovat Bohuroven. Včera jsem si to opět připomenul při sledování pořadu TV Barrandov, nazvaném Týden s prezidentem. Ředitel Soukup, který vede vzpomínaný pořad, dal Zemanovi příležitost, aby se přiznal k tomu, co ve své funkci, za uplynulých šest let udělal špatně. Je pro Zemana naprosto typické, že se nedočkal od něj jakéhokoliv sebezpytu, nadto opravdového uvedení alespoň jediného případu, v němž by Zeman připustil, že udělal chybu, zmýlil se, či prostě šlápl vedle. Uvedl pouze případy, kdy něco prosazoval a stále prosazuje a ještě nenašel pochopení, aby se mu to povedlo prosadit. Jako exemplární případ uvedl mimo jiné svůj záměr, přenést velvyslanectví ČR z Tel Avivu do Jeruzaléma. Což je v mých očích katastrofální špatnost. Zeman ve své pýše nikdy nepřipustí, že se mýlí, že hlásá nějaký konkrétní nesmysl, že prosazuje zrůdnost, či že zaujímá špatný přístup k řešení nějakého problému. On se tváří, že se prostě nemůže mýlit. To jenom lidé kolem něj ho nechápou, nebo dokonce odmítají jeho návrhy. Již po přečtení jeho textu „Jak jsem se mýlil v politice“ jsem konstatoval, že autor neuvedl jediný příklad svého chybování. Vždycky byl pouze nepochopen, lidé kolem něj zklamali jeho důvěru, záměrně jej podrazili, či podvedli a jiné egoistické nesmysly. Lidově řečeno „Já nic, já muzikant“. Zeman ve svém sebechápaní se považuje za neomylného jako je ze své podstaty neomylný samotný Bůh. Naše zem má tedy obrovské štěstí. Po Havlovi, který své svědomí povyšoval nad zákony doby, Klausovi, který znal jedinou možnou pravdu o světové ekonomice, je naším nejvyšším představitelem člověk rovný bohu – pan Miloš Bohuroven.

VYSKYTLA SE CHYBA. SNAŽÍME SE JI CO NEJRYCHLEJI ODSTRANIT

Napsal jsem na svůj FC následující text: „V březnu 1990 jsem se náhodou a spíše omylem, stal funkcionářem odborů v celostátním měřítku. Skoro nic jsem o historii odborů v Evropě nevěděl. O československých to nebylo o moc lepší. První půlrok ve funkci jsem proto denně trávil až pět hodin studiem zmíněného problému. Po zevrubném seznámení se s dějinami odborů a především s výsledky Mezinárodní organizace práce, kde odbory byly doslova hnacím motorem jsem konstatoval, že odbory jen za dvacáté století udělaly pro lidi práce víc, než všechny církve světa za celou svou dvoutisíciletou historii. A na tom zjištění dodneška nemusím nic měnit“. Když jsem ho chtěl publikovat, objevilo se sdělení, uvedené v titulku.  A nejen to. Když jsem chtěl reagovat na cizí text, tak mne facebook poctil následující hláškou, cituji: „Komentář se nepovedlo odeslat. Je nám líto, ale váš komentář teď nejde přidat. Zkuste to znovu později. Docela mne zajímá, kdy bude ono později.

NEJVĚTŠÍ ANTICIVILIZAČNÍ ZLOČIN USA

Do rozpadu SSSR jím byl bezesporu vývoj, výroba a použití atomové bomby, řečeno v tehdejším žargonu. Její vývoj byl založen na falešných zprávách o výzkumech v Německu. Proč byly falešné, se asi lidstvo nikdy nedoví, ale že falešné opravdu byly, to je již nezvratně prokázáno. Výroba, která byla realizována soukromými firmami, byla už pak živelně hnána základním hybným motivem kapitalismu, jímž je bezohlednost nabývání zisků. Z toho důvodu byla pozdější varování odborníků a jejich žádosti o zastavení výroby, vůči kamarile chtivých podnikatelů, naivně bezmocná. Konečně použití bylo již naprosto neodůvodněné a dneska je navíc prokázáno, že nebylo vůbec realizováno z důvodů porážky Japonska, ale jednoznačně jako varování Sovětskému svazu a jeho armádě. Svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki bylo proto jednoznačně zhodnoceno coby nejhorší válečný zločin všech dob. Ovšem skutečným anticivilizačním zločinem bylo až chování USA po rozpadu SSSR. Tehdy měla vládnoucí kamarila USA fakticky pod kontrolou i zbraně hromadného ničení (ZHN) SSSR a zprostředkovaně Izraele, Indie i Pákistánu. Při čemž tehdejší arzenál ČLR, nadtož KLDR, nikoho nemohl vážně ohrozit. Byl opravdově pouze na odstrašení. USA měla tehdy vůči lidské civilizaci jedinečnou příležitost zvrátit její evoluční zrůdnost, kterou právě USA uprostřed dvacátého století zahájila. Nejenže nic v tom směru neudělala, ale naopak v následujících dvaceti letech vyeskalovala vývoj lidské civilizace za hranice sebezničení. Za tak zvané studené války lidstvo bylo blizoučko hranice sebezničení, jemuž bránila rovnováha dvou jediných silných. Nyní ji již prokazatelně lidstvo překročilo hranici sebezničení, protože nelze najít rovnováhu mezi devíti držiteli jaderných ZHN a neznámým počtem držitelů ostatních ZHN. Takže už jenom zázrak nás může od nezvratného konce odvrátit.

PRACOVNÍ METODA GLOBÁLNÍCH VLÁDCŮ

Ve svých poznámkách jsem našel tuto poznámku. Už nevím, zda jsem ji napsal kdysi sám, nebo si jenom opsal. Pokud to druhé, pak se autorovi omlouvám. Tady je ona poznámka.  Tragikomický spektákl států pod nadvládou korporátních režimů a jejich médií je dnes notoricky stejný: rozvrátit nějakou zemi ve jménu Demokracie a Hodnot, pak ji pod vedením NATO ovládnout, pod kuratelou korporátek rozkrást, rozkradenou zemi pod vedením banksterů doživotně zadlužit a pak vesele odejít na další dobrodružství pod záštitou prozápadních pirátů z Bílého domu či z Bruselu.