Kdo chce vědět trochu víc o souvislostech válek v Sýrii, proti údajnému islámskému chalífátu a na Ukrajině, ať zabrousí na web hovořící o dolarovém imperialismu: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/12/6249-obrana-dolaroveho-imperialismu.htm . Každý, kdo se ukolébává představou, že konflikt na Ukrajině se ho netýká, ať se pro změnu začte kupříkladu do webu http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1370-valka-mezi-zapadem-a-ruskem-na-dohled-zbabeli-americane-doufaji-ze-v-ni-budou-krvacet-hlavne-evropane-cekani-na-zaminku-posledni-tydny-ticha-pred-bouri.htm . A kdo chce opravdu vědět o dnešním světě něco, co v ČT neuslyší, ať si přečte kupříkladu názory bezpečnostního analytika Martina Kollera. Ty nejnovější třeba na webu http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Privandrovala-mensina-zvasty-ze-zfasizovane-Ukrajiny-rise-zla-USA-nove-otroctvi-Analytik-Martin-Koller-k-budoucnosti-351187
Archiv pro měsíc: Prosinec 2014
NERADOSTNĚ PŘEDVÁNOČNÍ
Poslední kroky politické elity USA už jsou víc jak jednoznačné. Rusko je nejen prohlášeno za největší nebezpečí pro svět, čtěme, pro světovládu USA, ale Amíci přijali několik zákonů, jimiž minimálně kodifikovali novou studenou válku a podle mého soudu jasně připravili cestu k otevřené válce proti Rusku. Nejenže zavedli další sankce proti Rusku, ale především Obama podepsal zákon č. 5859 „O podpoře svobodné Ukrajiny“. Podle něj budou USA masivně vyzbrojovat Ukrajinu „nevražednými prostředky“, zavádět všechny druhy ovlivňování veřejného mínění v Rusku a okolí a nejen podporovat, ale přímo organizovat občanská hnutí proti Putinově vládě. Obama navíc ještě podepsal ekonomickou blokádu Krymu. Putin a jeho poradci se podle mého rozumu dopustili chyby, když od počátku problémů na Ukrajině předpokládali, že USA mají zájem na mírovém řešení konfliktu. To neplatilo ani chviličku. USA přece rozdmýchaly celý konflikt proto a jen proto, aby zatáhly Rusko do válčení. Druhé chyby se dopustili Rusové s Krymem. Referendum a celé připojení k RF neměli tak uspěchat. Stejně by jim připojení neuteklo. Pokud by jeho statut kupříkladu předem prokonzultovali s EU, tak se nemuseli dostat pod tlak a naopak by se jim povedlo vrazit klín mezi USA a EU. Dneska je Rusko ve velice nevýhodné situaci. Oblasti východní Ukrajiny, které se vzbouřily proti Kyjevu, nemohou dlouhodobě vydržet válčení s mohutně Američany vyzbrojovanou armádou Ukrajiny. Utrpení rusky mluvících a cítících obyvatel v Ukrajině bude vláda Kyjeva záměrně zvyšovat, k čemuž výhodně využije různé nacionalistické, až fašistické bojůvky, údajně vládou neřízené. Rusové ve federaci to nebudou libě snášet a hrozí, že Rusko bude nejen hmotně podporovat dvě republiky vytvořené na východě Ukrajiny, ale bude se muset angažovat i vojensky, aby zabránilo nejhorším zločinům vůči svým krajanům. A o to Americe jde. Nejhorší je, že pokud Rusko účinně nepomůže svým národním souputníkům, vláda v Kyjevě nebude váhat a ve své nenávisti napadne Krym. Ten je v očích všech Rusů součástí RF a tak se tímto aktem dostane Rusko do války s Ukrajinou i proti své vůli. Jsem přesvědčen, že Rusko by už dále nemělo váhat a mělo by přejít k vlastní iniciativě, řečeno šachisticky, mělo by začít určovat tempo dalších událostí. Mělo by kupříkladu požádat Evropu o neutralitu v konfliktu, jinak okamžitě přehodnotí své dodávky energetických surovin. Mělo by vyhlásit území obou nově vzniklých republik za bezletovou zónu a možná i obě, pro větší jistotu, připojit k RF. Jestliže bude pořád jenom reagovat na kroky válkychtivců z Ukrajiny a USA, dostane se do situace, kdy bude muset zahájit třetí světovou válku. Řečeno bez obalu, bude muset použít jaderné zbraně na obranu svého území před nepřítelem, který již bude příliš silný. Po přivtělení Krymu neměli Rusové na Ukrajině v žádném případě přistupovat na příměří, protože to jenom poskytlo vládním vojskům Ukrajiny oddechový čas na masivní přesuny sil. Měli dokončit porážku vládního vojska, které již bylo prakticky na lopatkách, měli následně vyhlásit připojení k RF a dneska by všechno vypadalo jinak, i když by s vysokou pravděpodobností USA i EU ječely daleko víc, než dosud. Zůstala by jim totiž už jenom ekonomická zbraň, cenou ropy počínaje a útoky na rubl konče, kterážto ovšem má vždycky dvě strany, jako každá mince.
UNIKLO MÉ POZORNOSTI
Až dneska jsem se dověděl, že 5. 12. poslanci, po schválení zvýšení svých platů, zamítli zvýšení sociálních stipendií, pro chudé studenty. Z téhož zdroje jsem také získal další dvě informace. První, že sociální stipendia nebyla valorizována od roku 2007, o což se zasloužily předešlé pravičácké vládní koalice. Druhá informace je ještě hnusnější. Současná vládní koalice pod taktovkou oligarchy Babiše, nedovolila ministerstvu školství v letošním roce vyplatit vyšší sociální stipendia, i když je ministerstvo mělo v rozpočtu. Takovými metodami tedy šetří vláda premiéra z řad ČSSD, pokud je tento parazit pouhou loutkou v rukách nejmocnějších. Sociální stipendia jsou pro mne osobně velice důležitým, sociálně-politickým citlivým tématem. Vždy mne velice zajímala, protože jsem jenom díky nim mohl studovat nejen na vysoké, ale už i na střední škole. A to jsem studoval v dobách, kdy si každý student, jako brigádník, mohl přivydělávat prakticky kdykoliv měl zájem. Existoval totiž doslova hlad po takových pracovnících. Dnešní studenti jsou na tom mnohem hůře, protože sehnat nějakou, i když velmi špatně honorovanou práci, je takřka nemožné, protože se o ni musí mezi sebou rvát i živitelé rodin.
TAK JSEM SE PŘECE JENOM DOČKAL
Již nejméně půl roku čekám na nějakou informaci ve věci Ukrajiny, z nejvyšších kruhů globálních světovládců. Včera jsem takovou konečně našel. Pronesl ji Roger Altman, nynější šéf společnosti Evercore Partners, zakladatel a předseda správní rady banky Evercore a někdejší náměstek ministra financí USA. V rozhovoru v pořadu s příznačným názvem „Squawk Box“ na kanálu CNBC dne 18.12.14 řekl mimo jiné, cituji: „…měnová krize odhalila, jak Rusko nesmírně oslabilo…Na vývoz komodit soustředěná ekonomika nyní čelí masivnímu odlivu kapitálu, nedostatku významných investic ze zahraničí a zadlužení u největších korporací…Rusko se považuje za globální supervelmoc, jeho moc je však zanedbatelná ve srovnání s mocí globálních kapitálových trhů“. Konec citace. Na závěr celého rozhovoru prohlásil, cituji: „Žijeme v epoše, kde globální kapitálové trhy jsou největší supermocností na světě. Když se tyto trhy rozhodnou postavit proti vám, jako se teď postavily proti Rusku, jak vidíme v případě rublu, neexistuje žádná síla, která by je mohla zastavit…Globální kapitálové trhy promluvily a Rusko je na kolenou.“ Velice mne zaujala mnou podtržená formulace, kterou považuji za terminus technicus, jak se někdy říká. Zaujala mne ze dvou důvodů. V prvé řadě tím, že doslova zničila neoliberální pověru o svobodném trhu, která patří mezi posvátné mantry jejího dogmatu. Pokud se tedy trh může proti někomu postavit, pak nejde o žádnou slepou ruku, ale až příliš dobře vědoucí sílu. Z čehož plyne zásadní otázka, čili můj druhý důvod zájmu, KDO JSOU TY GLOBÁLNÍ KAPITÁLOVÉ TRHY, jež mají schopnost zničit kohokoliv na světě??! Musí je představovat konkrétní instituce, operující na trhu světově významných měn a ty jsou v poslední řadě řízeny konkrétními osobami. A to jsou které!!? Instituce jsou jasné. Jsou jimi největší světové bankovní domy a centrální banky minimálně zemí G7, či možná všech G20. A ty osoby?
Když jsem se nejméně jednou za rok seznamoval s žebříčkem nejbohatších lidí světa, zveřejňovaným časopisem Forbes, tak jsem v něm vždycky hledal dvě mně notoricky známá jména, Rothschild a Rockeffeler. Nikdy jsem je tam ale nenašel. Až před několika lety jsem narazil na poněkud jiný žebříček boháčů, ba přímo superbohatců. Lze jej někdy dohledat na netu pod skoro mystickým názvem „13 nejbohatších rodin světa“. Boháči z Forbesu jsou vedle nich doslova hadráři. Oni vlastní nějaké ty miliardy dolarů, leč ti, kteří pózují až na úplném vrcholu celoplanetárního bohatství, mají jmění tisícinásobné, takže se počítá v desítkách až stovkách bilionů dolarů. Samotná rodina Rothschildů má kupříkladu půl trilionu dolarů majetku, který představují podíly největších světových bank, dokonce i centrální banky USA, Británie a Německa, akcie velkých ropných polí, zpracovatelů a distributorů ropy, médií, od novin po televize a mnohé další finanční instituce. Zatím co Forbesem zveřejňovaní miliardáři jsou jakýmisi „produktivními“ kapitalisty, zmíněná supertřída představuje finanční nadstavbou celého kapitalistického systému. I kdyby její jmění nebylo tak obrovské, jak odhalují různí konspirativní publicisté, z nichž jsem čerpal, pak není pochyb o tom, že právě tyto rodiny jsou oněmi osobami, které představují ony globální kapitálové trhy. Řečeno tedy natvrdo, tito lidé jsou těmi, kdo se rozhodli postavit proti Rusku. Ruské hospodářství totiž operuje v bilionech dolarů, takže ti, kdo se rozhodli ho porazit, musí operovat s prostředky nejméně o řád většími. Takže mi z toho plyne, že musí jít o lidi, jejichž majetky jsou opravdu až ve stovkách biliónů USD. Jde o světové panstvo, novou vrchnost, pro niž jsme my všichni fakticky otroky. A co je nejhroznějšího, oni zatím vydělávali na všech válkách, protože prakticky od dob Napoleona vždycky financovali obě strany konfliktu. Dá se dokonce dohledat, že jejich závratné bohatství má právě původ ve válkách onoho 19tého století, které přivodilo, alespoň na Západě, konec tisícileté nadvlády feudálních elit. Jenže přes všechny ty demokratické, socialistické, ba až komunistické revoluce nakonec skrytě opět vládnou světové lidské civilizaci noví feudálové, vlastníci prakticky všech peněz světa, o nichž se v politické branži cudně hovoří jako o investorech. Veškerá jejich moc spočívá v peněžním systému světa. A tady je skryt i možný klíč k rozbití jejich moci. Spočívá ve zničení peněžní ekonomiky.
PS. A ten Altman, který stojí na začátku této mé úvahy, nepatří mezi vrcholovou špičku faktických světovládců. Je jenom dobře jimi honorovaný manažer, který dokonce ani vůbec neví, čí vůlí je řízen.
HITLER SE JEŠTĚ DOČKÁ UZNÁNÍ
Včera večer jsem se prostřednictvím TV24, z úst expolitika Luboše Dobrovského, na dotaz diváka dověděl, že Putin není jako Hitler, ale je daleko horší. Jelikož jsem v zájmu zachování provozuschopnosti našeho televizoru okamžitě přepnul na jiný kanál, nevím, zda velice již špatně vypadající staroch, Havlův to exvyslanec v Rusku z let 1996 až 2000, nějak svůj názor dokazoval. Řečeno po pravdě, vůbec mně to nezajímá. Již jen ta věta mi postačuje k tomu, abych si Dobrovského zařadil poněkud přesněji. Vím již z jeho dřívějšího chování, ať už jako ministra obrany, či šéfa Havlovy prezidentské kanceláře a v neposlední řadě z jeho publicistiky, že je kovaným antikomunistou. Že byl dávno před převratem dobrovolným agentem cizí mocnosti jménem USA a že nenávidí vše Slovanské. Dneska navíc vím, že patří k té globální smečce obslužné elity, která považuje fašismus, nacismus, ba dokonce i hitlerismus za přijatelnější, než komunismus. Dobrovský je tedy v mých očích nutně fandou rasismu, holocaustu a všech těch „dobrot“, které hitlerismus přinesl světu. Jinak to vidět nedokážu. Připomenu-li si v té souvislosti, že současným největším problémem Evropy, EU a všech jejích institucí je vyřešení migrace z Východu, jihovýchodu a především z muslimského světa, nějak se nemohu zbavit dojmu, že Hitlerovy ideje a možná i praxe přijdou současným světapánům, poměrně v dohledné době, vhod.
A CO DÁL?
Zalíbil se mi závěr přednášky Luboše Blahy na nedávném Vratimovském semináři. Cituji: „Ukončím svou přednášku tím, že člověk v politice potřebuje především nekonečný optimismus, jinak by tam nevydržel. Proto mě velice zaujal výrok Slavoje Žižeka, který reagoval na jeden článek, který napsal britský marxistický historik Eric Hobsbawm. Tento článek zněl, Socialismus skončil (v roce 1989), kapitalismus selhal (díky krizi), co přijde dál?. A Žižek říká: No to je přece jasné – komunismus. Možná i proto jsem dnes tady, mezi komunisty, protože tady je budoucnost“. Konec citace. Já si pouze dovoluji k tomu přidat, že to zdaleka není přesvědčení pouze dneska ve světě nejpopulárnějšího marxistického myslitele Žižeka. Jsou si toho vědomi všichni přemýšliví lidé. Jelikož jsou takoví i mezi fundamentálně antikomunistickými politiky a především jejich mocenskými vodiči, začíná být jejich počínání v současnosti už hysterické. Cítí svůj konec a při tom si byli tak sebejistí, že po pádu SSSR už na věky budou vládnout jen a jenom oni. To vystřízlivění je žene k zoufalým nepředloženostem. Budou se za každou cenu chtít ubránit svému nevyhnutelnému osudu. Obrovská většina zbývajícího lidstva by si to měla nejen uvědomit, ale včas zabránit tomu, aby zánik zuřivých antikomunistů nebyl zánikem člověčenstva na této planetě.
SKUTEČNÝ BOD ZLOMU SVĚTOVÝCH DĚJIN
Konflikt na Ukrajině a strašení válkou v této oblasti, která by se mohla dokonce rozrůst až do obludných rozměrů, je mimo jiné i krycím manévrem pro mnohem závažnější politický čin globálních rozměrů. Politické elity světa totiž již delší čas jednají o třech smlouvách, jež by měly stanovit celosvětová pravidla světového obchodu podle mustru nejvyšší celosvětové moci. Smlouvy jsou známy všeobecně pod zkratkami TTIP, jež má platit především pro obchod USA a Evropy, TPP pro obchod USA a Asii a TISA pro obchodování se službami. Základním rozměrem všech tří smluv je právní podřízenost států podnikatelským subjektům, tedy především, ne-li výhradně nadnárodním korporacím. Ty by díky smlouvám získaly pravomoc pohnat státy k soudům, pokud by jim jakýmkoliv způsobem chtěly regulovat jejich zisky, či je jinak ohrožovat v jejich podnikání. Smlouvy fakticky konstituují celosvětovou oligarchii, nadřazenou všemu, včetně demokratického práva občanů planety na rozhodování o svém osudu. V brzké době se tedy odehraje zásadní boj o dovršení neokonzervativní revoluce, započaté ideologicky už dávno před pádem Sovětské svazu, ale politicky realizované až po jeho reálném konci. Pokud jsem kdy hovořil o blížícím se dějinném zlomu, který má bohužel charakter bifurkace, tak ten se reálně velmi přiblížil, protože o smlouvách se už v nejvyšších patrech politiky začíná jednat. Jak teorie evoluce učí, nelze absolutně předpokládat, kam se vývoj od bifurkačního bodu nasměruje. Ovšem se stejnou jistotou se ví, že směr, který zvítězí, bude platit opět relativně dlouho. Pokud budou jmenované smlouvy nakonec uváděny v život, bude na planetě nastolena reálná nadvláda novověké šlechty, představovaná souborem několika stovek, možná že tisícovek rodin. Vznikne tak poprvé v dějinách lidstva skutečná celosvětová vláda. Ať už nějaké figurky na politických postech budou vypadat jakkoliv, budou vždy pouhou obslužnou elitou nadnárodních korporací, vlastněných zmíněnými supermiliardáři, jako kdysi byli správcové šlechtických majetků. Tehdejší dráby pak nahradí profesionální armády nejsilnějších zemí světa. Jak se asi bude nazývat tento neofeudalismus?!
PODLE SEBE SOUDÍM TEBE
Na Mikuláše jsem dostal e-mailem upozornění na poslední text Ladislava Kašuky, který jen za letošní rok napsal na stopadesát textů, vesměs obhajujících ideály komunismu, popisujících dějiny protosocialismu očima sympatizanta a v neposlední řadě vyprávějících příběh o konfliktu na Ukrajině v opačném gardu, než ho líčí dnešní, globální moci sloužící média a reprezentanti nejvyšší vrstvy vládnoucí politické třídy. Ve zmíněném textu píše tentokrát o sobě u příležitosti svých 44 narozenin, cituji: „…marně přemýšlím o tom kdy jsem se stal vlastně tím agentem, kam vlastně dávám všechny ty peníze, co mi ty Rusové za ty mé články platí a proč trávím v práci minimálně 240 hodin měsíčně, když mám spoustu peněz od Putina za to, jak zrazuji Českou republiku a naše hodné, milé a mírumilovné přátele z Evropské unie, NATO a USA“. Konec citace. Není to zdaleka jediný člověk, který se veřejně angažuje podobně, jako Kašuka a je mu proto spíláno do zrádců a především je obviňován, že je za to dobře placen. Taková obvinění ovšem svědčí spíše o naturelu obviňujících, než o obviňovaných. Za celou historii bojů dělnické třídy totiž bylo pravidlem, že její aktivisté vykonávali svou činnost zdarma, ze svého nejhlubšího životního přesvědčení. Což aktivisté opačného politického tábora nejsou schopni ani pochopit. Oni totiž patří mentálně do naprosto odlišné skupiny lidí, osob, která naopak nic nedokáží dělat zadarmo, protože je jejich jediným přesvědčením, že se za všechno musí platit. Takže i své politické angažmá si nechávají dobře zaplatit. Proto se kupříkladu vůbec nedivme, že naši poslanci, kteří jsou fakticky zaměstnanci svých voličů, si nechávají svou pseudopráci tak skvěle honorovat a jsou navíc jedinými zaměstnanci v dějinách této země, kteří mají to privilegium, že si své „mzdy“ stanovují sami.
VÍ FICO NĚCO, CO VEŘEJNOST NE?
Slovenský premiér Fico před několika dny sdělil politické veřejnosti, že na 70% bude válka. Prý o tom má informace z dobře informovaných zdrojů. Z poválečného politického vývoje v Evropě jsem začínal věřit, že se obyvatelé, ale především političtí reprezentanti tohoto minikontinentu, ze zkušeností apokalyptických válek s konečnou platností poučili. Pokud ovšem přesto vznikne zase v Evropě velká válka, ať už vyprovokovaná kýmkoliv, pak budu považovat Evropany za nepoučitelné hlupáky a jejich politickou reprezentaci navíc za největší zločince proti lidskosti v dějinách. Ale co to asi Fico ví? Dovoluji si zaspekulovat. Už nejméně od března je mi nápadný příliš okázale projevovaný, neutrální postoj Izraele k událostem na Ukrajině. Vysvětloval jsem si ho samotnou vnitropolitickou situací v Izraeli, která jeho vůdcům zabírá veškeré síly a čas. Jenže. Už asi čtvrt roku se zajímám o aktivity oligarchy Kolomojského, žijícího sice ve Švýcarsku, ale vlastnícího velké majetky na Ukrajině, dokonce té východní, na jejichž ochranu si vytvořil svou soukromou armádu. Mimo jiné i nechvalně proslulý oddíl Azov. Zaujaly mne jeho styky s Izraelskou vládou a některými jeho vlivnými osobnostmi. Na netu jsem pak našel některé zajímavé myšlenky. V Izraeli žije ne nevýznamná skupina tak zvaných Chazarů, kteří odvozují svůj původ od Chazarského chalífátu, který se rozkládal i na dnešním území Ukrajiny. Jelikož Židům je v Izraeli těsno, rodí se mezi Chazary hnutí, jehož cílem je návrat do své pravlasti. Pomáhají jim prý i vědci. Vždyť přece všichni víme o prodejnosti některých intelektuálních lokajů, kteří za peníze jsou schopni dokázat cokoliv. Prý rozbory jejich DNA bylo zjištěno, že Chazarové nemají s obyvatelstvem Palestiny, žijícím zde pět tisíciletí, nic společného, takže jejich pravlastí je starobylý chalífát, kam se někteří mají zájem vrátit, jako do své pravlasti. Neušlo mé pozornosti, že Kolomojskij, sám Chazar, velice intenzivně bojoval o moc s Porošenkem a sledoval jsem i jeho aktivity na východě Ukrajiny. Sečteno a podtrženo, mohou to být uvedené zájmy některých vlivných lidí v Izraeli, kdo s chápavým úsměvem jestřábů z USA, budou mít dost peněz na vyprovokování velké války v Evropě.
PERPETUM MOBILE DLUHŮ
Všechny polistopadové vlády se zapřísahaly, že postupně zajistí vyrovnaný státní rozpočet. Reálně ale všechny nasekaly dluhy. Některé Klausovy sice na oko ne, ale to jenom proto, že schodky rozpočtů dorovnávaly výnosy z privatizace. Ty ale, dokonce i podle jejích předvolebních slibů, měly být použity na vytvoření penzijního a zdravotního fondu, neboť prodávaný majetek byl fakticky celoživotními úsporami aktivně pracujících lidí za celých dlouhých 40 let nadvlády KSČ. Schodek rozpočtu je v každém roce kolem sta miliard. Jistě každého v té souvislosti zaujme zpráva statistického úřadu, že za rok 2013 podniky sídlící na území ČR odvedly do zahraničí „pouhopouhých“ 315 miliard na dividendách vyplácených cizím vlastníkům. Zná někdo sprostější okupaci naší země?! Každým rokem se dluh státu zvyšuje asi o sto miliard. Jen na úrocích tedy platíme stále víc a více. I kdyby se Babišovi nakrásně povedlo provést zázrak a ke konci této vlády dosáhl vyrovnaného rozpočtu, tak ČR si bude ještě celé desetiletí půjčovat na splátku dluhu. Pokud se mu to ale nepovede, což je víc jak jisté, jednou se naše zem dostane do stavu, kdy bude schopna splácet pouze úrok z dluhů a tak se dostane do věčného kolotoče zadlužení, z něhož již nevybředne. A při tom stačilo tak málo. Nepustit cizí kapitál do země, a když tak pouze v rozsahu deseti až patnácti procent.