Ministr zahraničí RF z tribuny VS OSN potvrdil současné stanovisko Ruska v Ukrajinském konfliktu. Navzdory horečné aktivitě USA a EU kolem Ukrajiny, výhrůžkám zaplavit Kyjev zbraněmi a zavádět nové sankce, Rusko neustupuje od svých základních požadavků. Lavrov formuloval dva jeho hlavní body:

– Výsledkem urovnání musí být spolehlivé bezpečnostní záruky pro Rusko, ochrana životně důležitých zájmů země a odstranění příčin ukrajinského konfliktu, včetně zajištění práv Rusů a rusky mluvících obyvatel na územích kontrolovaných Kyjevem.

– Žádné „hranice Ukrajiny z roku 2022“. Jde o hranice zakotvené v ústavě Ruské federace, tedy kromě Krymu také čtyři další bývalé ukrajinské oblasti v jejich administrativních hranicích.

Lavrov zdůraznil, že „žádný mír nebude, dokud Kyjev a jeho evropští spojenci nepochopí vážnost situace a nebudou připraveni na poctivý dialog“.

Moskva, připomněl Lavrov, „nepřijímá, že NATO pokračuje v rozšiřování až k ruským hranicím, a to navzdory slibům daným ještě sovětskému vedení o nepostupování „ani o centimetr“ na východ. Expanze aliance dnes ohrožuje nejen Rusko, ale i Čínu, NATO se svými kroky snaží obklíčit celou Eurasii…To je v přímém rozporu se závazky států NATO v rámci OBSE – dodržovat princip nedělitelnosti bezpečnosti, neposilovat ji na úkor jiných a neusilovat o dominanci“.

K bezpečnosti na kontinentu pak řekl: „Rusko opakovaně navrhovalo dohodu o právně závazných bezpečnostních garancích, tyto návrhy však byly ignorovány. Naopak – aliance stále častěji hrozí použitím síly a obviňuje Rusko z plánů napadnout NATO a EU. Rusko nikdy nemělo ani nemá takové úmysly, ale v Evropě jsou tací, kdo válku proti Rusku již připravují…jakákoli agrese proti Rusku dostane rozhodnou odpověď – o tom nesmí být žádných pochyb“.

Jak se zdá, Trumpova „mírová“ administrativy na tato varovná slova reagovala tím, že povolila Ukronacistům použití svých raket dlouhého doletu k zásahům do hloubi území Ruska, včetně ohrožení samotného Kremlu v Moskvě. Takže! Adié „Nobelovko“.

Svůj pohled na novou mapu Ukrajiny, vynucenou Ruskem prostřednictvím jeho speciální vojenské operace si dovolím postavit na axiomu, který asi málokdo zpochybní. Konstatuji, že Rusko je již několik staletí přeobrovský stát, který má tolik nadbytečného území, že si jeho vládci s ním nikdy pořádně nevěděli rady. Pokud ho rozšiřovali směrem na Západ, pak jenom tehdy, když byli napadnuti svým sousedem. Aby se od dalších útoků ochránili, tak se ve svém okolí snažili vytvářet území loajální k sobě. Řečeno jasněji ovládané takovými vládci, kteří chtěli mít raději z Ruska ochránce, než nepřítele a tak budovali své vladařství takové, aby mocnářství nezasahovalo do jejich vnitřních záležitostí. Řečeno ještě jinak, Rusko vedle sebe nesnáší otevřeného nepřítele. Loajalitu ve svém sousedství vítá, ale nevynucuje. Po cizím už neprahne, neboť na svém území má vše co potřebuje ke své existenci.

Současní vládci Ruska nelibě nesli, nesou a ještě dlouho budou nést, rozpad SSSR. Ne sice pro onu ztrátu obrovského území, kde uplatňovali svůj vliv, ale proto, že za dnešními hranicemi Ruska zůstalo minimálně 12, ale spíše více milionů Rusů. Což je další nepopíratelný fakt, který by si současní „sousedé“ Ruska měli připustit a šikanou až terorem Rusů na svém území neprovokovat Rusko.

Od rozpadu Sovětského svazu se ne Ukrajině vztah k Rusku neustále zhoršoval, až na přelomu roků 2013/2014 se zlomil v otevřené nepřátelství živené nesmiřitelnou nenávistí nových vládců, založené na zrůdné ideologii, kterou Rusové nazývají nacismem. Podle mě přesnější označení docela vtipně bylo označen za konkrétní případ schizofrenie pojmenovaný rusofrénií. Politický zlom na Ukrajině byl tehdy tak intenzivní, že vyprovokoval separatistické tendence regionů s většinou Ruského etnika.

Nová pseudorevoluční moc na Ukrajině neměla tolik zkušeností se správou státu, aby separatistické tendence zvládla měkkou silou. Tedy kupříkladu postihem nejviditelnějších vůdců, vyjednáváním s těmi, kdo by je nahradili a především „cukrkandlem“ pro „lid obecný“ v rebelantských regionech. Místo toho použila tu nejhrubší, čili ani ne policejní, leč hned vojenskou sílu. Jako obvykle akce vzbudila reakci a separatisté přijali boj, čímž bylo zaděláno na konflikt, který organicky a logicky dospěl až k dnešku.

Jen připomenu prvotní separatistická fakta. Na Krymu referendum vyhlášené Krymským parlamentem proběhlo 16. 3. 2014. Doněcká republika byla vyhlášena 7. 4. 2014, v Luhansku o několik dní později. DLR a LLR byly vyhlášeny jako svrchované země po obsazení správních sídel takto pojmenovaných „óblastěj“ Ukrajiny.

Prakticky ihned po zahájení SVO byly iniciovány a také uskutečněny rozhovory o ukončení konfliktu. V Istanbulu se jednalo a bylo dosaženo poměrné shody, v níž, pokud je veřejně známo, Rusko vůbec nemělo zájem připojit ke svému území nic jiného než Krym a Sevastopol. Nechci spekulovat, ale pokud by Ukrajina nekladla Rusku překážky pro obchod a obranu svého teritoria, tak by bylo ochotné ještě změnit i svůj náhled na Krym. Ovšem Ukronacisté opojeni Západními sliby se rozhodli pro boj, čímž SVO povýšili na válku.

Zkušenost z většiny, ne-li prakticky všech válek v dějinách říká, že skončily překreslováním map. Klan současných vládců Ukrajiny to absolutně nechce připustit. Zelenskyj neustále opakuje, že Ústava jeho státu je překážkou takového skončení konfliktu. Má sice pravdu, ale ne úplnou. Když současná moc se potřebovala zbavit násilně svrženého prezidenta Janukovyče, také dokázala „přechytračit“ Ústavu. Parlament vydal usnesení, že současná situace bezprostředně ohrožuje bezpečnost země a bylo vymalováno. V současnosti může použít stejného triku. Takže záleží jedině na tom, zda vládci Ukrajiny chtějí pořád ještě bojovat a budou třeba až do hořkého konce věřit v zázrak vítězství, nebo se „pochlapí“, zapnou selský rozum a smíří se se ztrátou území, jakou nadiktuje vítěz horké války.

Benjamin NETANJAHU vzkázal zemím, které na zasedání VS OSN uznaly palestinský stát, cituji „Odpověď na nejnovější pokus o vytvoření teroristického státu v srdci naší země dostanete po návratu z USA. Počkejte na ni.“ Jsem přesvědčen že ta sionistická bestie měla být okamžitě internována, ať se nachází kdekoliv. A předána k soudu arabských zemí, kde není zrušen trest smrti.

„S časem, trpělivostí a finanční podporou Evropy, a zejména NATO, je obnovení hranic, které existovaly před válkou, velmi reálnou možností,“ naznačil Donald Trump, když si fakticky umyl ruce nad osudem Ukrajiny, čti, nechal ji viset na Evropě. To bylo každému člověku myslícímu mozkem jasné od chvíle, kdy Trump donutil Evropu kupovat od USA zbraně na pomoc Ukrajině.

„Izrael za nás všechny dělá špinavou práci!“ Vyplivl ze sebe Friedrich MERZ. Holt nacista se nezapře.

     „Ukončení ukrajinského konfliktu nebude znamenat konec války proti Rusku. Západ vyostřuje situaci na Kavkaze, v Pobaltí, Moldavsku, Rumunsku a dalších regionech sousedících s Ruskem“. Takovř názor prezentoval analytik Alan WATSON.

Technokracii vede superbohatá vědecká elita, které chybí morální principy a úcta k lidstvu. Technokraté jsou stále častěji vnímáni jako starověcí bohové Thor, Zeus nebo Apollón. Totální kontrola se rovná zničení. Občané tohoto světa nemají tušení, že První obrat může být čistkou po masových vraždách, jaké se nestaly od 20. a 40. let 20. století. ⁃ Patrick WOOD, editor.

„Americký prezident, který letos na půdě OSN přednesl projev plný protimluvů a chaotických sdělení, předvedl katalog psychiatrických syndromů„. Nechal se slyšet italský populární novinář Marco TRAVAGLIO.  A tak potvrdil můj názor, že Trump je dement.

Dneska má narozeniny Miloš Zeman. V dobách své největší popularity slavíval svá kulatá výročí raději o rok dříve, prý pro jistotu aby si to užil. Napadlo mně proto „jeho osmdesátiny“ si připomenout o rok později. Pro jistotu, abych si byl jist že těch osmdesát už opravdu přežil. Nemám v úmyslu připomínat si toho politického hochštaplera. Leč napadlo mě pokusit se o nejkratší a při tom dostatečně výstižnou charakteristiku prvních tří prezidentů samostatného Česka. Protože po nich už nikdy nebude tato zem ani samostatná, ani vlastně česká. Takže ti tři sice byli posledními „nejvyššími“ státníky svobodného Česka, leč svou politikou každý obrovským dílem se zasloužili o ztrátu jeho „českosti“. Což je společným rysem jejich politického působení.

Doufám, že se najde někdo povolanější, kdo dokáže o této trojici napsat zásadní studii. Především proč právě je vynesla doba rozhodného historického zlomu až tam, kde nepatřili. Ze zkušeností s nimi, protože jsem je všechny osobně poznal tvrdím, že v dobách stability, ať už socialistického režimu, či kapitalistického systému, by se ani jeden z nich nevypracoval v politice na jakékoliv vedoucí postavení, nadtož to vůbec nejvyšší. Já se domnívám, že právě ona chaotičnost převratu v nich probudila dřímající chorobnou ambicióznost, kterou jsem já vnímal při styku s nimi a považuji ji za základní společný znak jejich charakterů, který je doslova dohnal na nejvyšší funkci

Zaujalo mě už to, že na prezidentský stolec usedli pěkně v pořadí podle věku, jako by se na tom v průběhu mocenských hrátek předem domluvili.

Václav Havel 5. 11. 1936, život nevnímal jako realitu, ale jakési drama „Někým“ režírované a proto ho vnímal jcoby absurditu. Považoval se za umělce a intelektuála, což v něm vykrystalizovalo odpor proti mocným, jakýmkoliv mocným. Jenže se, díky své naivitě do mocenských vztahů zapletl. Ovšem vůbec se v jejich „technologii“ nevyznal a tak byl zneužíván až po konečnou tragédii svého života, jíž byl právě popřevratový vzestup na nejvyšší politický post. Jeho dosažením zradil vlastně sám sebe, ale nejhorší je že praktickou činností v tom nejzodpovědnějším národním postavení zradil i Český národ. Nasedl totiž do vlaku, který nás zavezl až do EU a NATO.

Václav Klaus 19. 6. 1941, oproti Havlovi pocházel z nuzných poměrů. Proto život bral realisticky a díky svému všeobecnému nadání dospěl až k ortodoxnímu pragmatismu. Byl jediným z těch tří, který svou ambicióznost neskrýval, ale systematicky na ní pracoval. Ovšem nikdy ji neviděl v politice především proto, že bytostně nesnášel socialismus, jak sám říkával. Leč to nebylo pravdou. Nesnášel rovnostářství, protože jako talentovaný člověk v něm viděl největší zlo ohrožující jeho ambice. Proto svou šanci v momentě převratu postřehl okamžitě. Již v prvním týdnu ze svého rozhodnutí navštívil velvyslanectví USA, kde podepsal memorandum o tom, že je schopen převést ekonomiku z plánovací na tržní. Celé memorandum do dneška, pokud vím, není odtajněno. Tím jeho vlastizrada začala a pokračovala zdárně po celou dobu jeho politické aktivity. Všechno, co je do dnešních dnů špatné a ještě horší v našem státě, je fakticky jeho „zásluha“. Vždycky jsem ho proto, mimo jiné, označoval kmotrem všech mafií.

Miloš Zeman 28. 9. i944, je ze všech tří v mých očích absolutní nulou. V celém předpřevratovém životě absolutní nikdo, jak by řekla má babička úplné „budižkničemu a dejpozornanic“. V jeho životě povrchního seladona, požitkáře až pijáka sehrála absolutní roli v popřevratové době právě ona chorobná ambicióznost. Měl totiž pro politiku dvě neocenitelné vlastnosti. Byl skvělý rétor a člověk nezajímající se o detaily, čili s talentem populisty. Což ve zmatené době byla rozhodující potřeba. Rychle se orientovat, umět doslova nasát vědomí vlivných skupin a skvěle ho reprodukovat. Jako poslední vlastizrádce v řadě svou roli dokončil aktivitami v NATO a především definitivním zlomením státní ekonomiky, když oddlužil všechny banky a privatizoval je do vlastnictví zahraničních korporací.

Ač jmenovaní ve svém životě neměli absolutně žádnou šanci stát se státníky, ba dokonce nejvyššími představiteli České země, dějinné kotrmelce poslední dekády minulého století v nich probudily obsesi touhy po prezidentském bydlišti na Hradě tak silnou, že byla srovnatelnou s Trumpovou touha po Nobelově ceně za mír.

Více než stovka delegací z celého světa opustila sál Valného shromáždění OSN, když se izraelský premiér Netanjahu ujal slova. Na to reagoval izraelský velvyslanec při OSN na sociálních sítích větou: „Odejděte a nevracejte se!“ Tu lze interpretovat různě, především podle toho, jaký má komentátor vztah k současnému chování Izraelských vládců. Ovšem v každém případě je to projev nesmiřitelného nepřátelství. A to je dobře. Vědomí, které je zotročeno nesmiřitelnou nenávistí totiž není pomoci. Musí být zničeno. Izrael sice opanoval vůli Trumpovy administrativy, a je pořád miláčkem „bílé“ USA. Leč i tam pomalu, ale jistě tradiční Izraelská lobby ztrácí vliv a tak se musí, mimo jiné, uchylovat k terorismu. Viz Charles James Kirk. Jenže současná Amerika není tou v době vraždy Kennedyho, v níž měl SionIzrael rovněž prsty. Takže současný teror Mosadu je v USA už kontraproduktivní. A jakmile se v USA zhroutí podpora Izraele, tak ten pidistáteček doslova v mžiku zanikne. Ani ty jeho „jadrovky“ mu nepomohou.  Cosi mi říká, že země BRICS už to zařídí. Jsem velice rád, že nejsem se svým názorem o bezpodmínečné nutnosti zániku Sionistického Izraele osamocen. Zrovna včera jsem objevil text na webu https://cz24.news/karol-ducak-zlociny-izraele-a-mossadu/, který končí prakticky stejnou výzvou, jakou já již drahnou dobu končím své texty na tomto blogu. A tak jsem se rozhodl už od jejího používání upustit, když je šířena mnohem známějšími lidmi.

Bývalý ředitel CIA David Petraeus se v New Yorku setkal se samozvaným syrským prezidentem Ahmedem al-Sharaou, čti, ex-vůdcem odporu proti Bašár al-Assadovi. Ahmed al-Shara svou rebelantskou aktivitu začínal ještě pod jménem Abú Muhammad al-Džauláni v Iráku, v řadách Al-Káidy, především v bojích proti USA. Byl jejími jednotkami zajat, vězněn, ale při začátku vzpoury proti Asadovi byl propuštěn. V roce 2012 založil s podporou al-Káidy Frontu an-Nusra a základnu odboje proti režimu Asada si vybudoval v severozápadním goernorátu Idlib, v němž vykonával roli vůdce. Jeho „vyčínání“ bylo odporné natolik, že v roce 2013 byl zařazen na seznam teroristů USA a o čtyři roky později MZ vypsalo odměnu 10 milionů dolarů za informace vedoucí k jeho dopadení. A pikantní na všem je, že ji vypsal osobně právě David Petraeus, při čemž ho označil za jednoho z nejnebezpečnějších teroristů Islámského státu a al-Nusra. Teď se ale setkali jako staří dobří známí, neboť „Šara“ je Západem uznávaný politik, ba státník. Vypsání odměny bylo přece zrušeno a jako obvykle je to sice gauner, ale „náš“ gauner.

V zemích pod vládou komunistických stran nebylo neobvyklé, že politik šikanovaný, odstraněný z aktivní činnosti, obviněný, odsouzený, ba vězněný se stal za nějaký čas třeba i nejvyšším funkcionářem strany, či dokonce vrcholnou hlavou státu. Nebylo tam ani nemožné, aby válečný zločinec, či původně „třídní nepřítel“ se dostal na poměrně vysoký politický post. Takový totiž byl charakter vnitrostranických bojů o moc. Ovšem aby prokazatelný terorista, zabiják a hromadný vrah se stal uznaným politikem širokého spektra států, to je asi rarita. Ale především důkaz kardinální degeneraci politické třídy Západu. Asi to patří do oněch neustále zdůrazňovaných pravidel podle nichž zmíněná třída řídí tento svět. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

I před svědky z celého světa nedokázal Trump na sešlosti VS OSN opět nic jiného, než se trapně vychloubat. Jeho projev ale prakticky nezanechal mnoho mediálních stop. Daleko víc se ale světem rozletěl jeho „tvít“, který bezprostředně potom napsal na svůj profil a věnoval jej konfliktu na Ukrajině. Pokud jsem se dopátral správně, pak zní doslova takto: Poté, co jsem se seznámil a plně pochopil vojenskou a ekonomickou situaci na Ukrajině a v Rusku a poté, co jsem viděl ekonomické potíže, které to Rusku způsobuje, si myslím, že Ukrajina je s podporou Evropské unie v pozici, kdy může bojovat a ZÍSKAT zpět celou Ukrajinu v její původní podobě. S časem, trpělivostí a finanční podporou Evropy, a zejména NATO, je původní hranice, odkud tato válka začala, velmi reálnou možností. Proč ne? Rusko již tři a půl roku bezcílně vede válku, kterou by skutečná vojenská moc mohla vyhrát za méně než týden. To Rusko nijak nepovyšuje. Ve skutečnosti to z něj dělá spíše „papírového tygra“. Až lidé žijící v Moskvě a ve všech velkých městech, městech a okresech po celém Rusku zjistí, co se ve skutečnosti děje s touto válkou, že je pro ně téměř nemožné sehnat benzín kvůli dlouhým frontám, které se tvoří, a všechny ostatní věci, které se dějí v jejich válečné ekonomice, kde většina jejich peněz je utracena za boj proti Ukrajině, která má velkého ducha a je čím dál lepší, Ukrajina by mohla získat zpět svou zemi v původní podobě a kdo ví, možná by mohla jít i dál! Putin a Rusko jsou ve VELKÝCH ekonomických potížích a nyní je čas, aby Ukrajina jednala. V každém případě přeji oběma zemím vše nejlepší. Budeme i nadále dodávat zbraně NATO, aby s nimi NATO mohlo nakládat, jak chce. Hodně štěstí všem!“ Ten člobrdík neschopný složitějších analýz měl popravdě napsat, že ono „seznámení“ spočívalo pouze ve vyslechnutí zastarale zapšklých přemoudřelostí svého rádce Keitha Kellogga a propagandistických nepravd „jeho nízkosti“ Zelenskyho. Takovýto slovní guláš ovlivnil emoce stárnoucího bonvivána se světle modrou kravatou natolik, že se musel veřejně vyznat ze své frustrace tak, jak to provedl.

Leč nebylo to ojedinělé pomatení mysli. Hned na druhý den prakticky totéž zopakoval „Malapartu“ Mac(a)ronovi, cituji: „Byla to strašná válka, měla skončit a Rusko ji mělo zastavit. Ale už to trvá tři a půl roku a zatím to tak dopadlo. Uvidíme, co se stane. Ale druhá strana také umí bojovat a to už dokázala. Možná je to tak, že Rusko je papírový tygr. Nevím, co jsou zač. Ale tři a půl roku bojů a zabíjení všech, zabíjení 7 000 lidí týdně pro nic za nic, pro nic. Je to tedy velmi smutná situace. Většina z vás ale viděla nedávné prohlášení, které jsem vydal před chvílí, a jsem rád, že jste ho dostali. Ale tak to cítím. Opravdu to tak cítím. Ať si vezmou zpět svou zemi“. Konec citace.

Trump je v mých očích naprosto nepředvídatelný psychopat, nebo alespoň psychicky indisponovaný dominancí emocí nad rozumem. Ať je to jak chce, je to pro pozici jakou zastává tragédií pro celý skvět. Nemá totiž korelaci soudnosti potřebnou ke své obrovské zodpovědnosti. Jinými slovy dá se od něj očekávat cokoliv. Ve věci Ukrajiny třeba i to, že se třeba rozhodne pomoci Ukrajině i použitím jaderných zbraní. Jinak řečeno je u něj možno očekávat realizaci jakéhokoliv, pro běžného člověka i nepředstavitelně šíleného a hlavně momentálního nápadu.

Nejhorší na tom je, že se to netýká jenom Ukrajiny, leč Íránu, Venezuely, či Německa. A vůbec nejděsivější je, že jeho slabosti vynikajícím způsobem zneužívá pro své záměry sionistická zrůda Netanjahu, Který už fakticky „řídí“ celou zahraniční politiku Trumpovy administrativy. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

Ruské ministerstvo zahraničí pořádá občasné „Kulaté stoly“, akce v nichž příslušníkům cizích zastupitelství vysvětluje politiku Ruska. Poslední kulatý stůl měl název: „Ukrajinská krize. Dodržování cílů a zásad Charty OSN“. Tentokrát byl na něm hlavním informátorem sám Sergej Lavrov. Ten mimo jiné řekl, citují: „Pokud Západ cituje určité principy k ospravedlnění svého jednání, činí tak selektivně a vybírá si jen ty, které jsou v dané situaci výhodné. V případě Kosova tvrdili, že uplatňují princip sebeurčení národů. Bez referenda, jednostranně uznali jeho prohlášení o nezávislosti. V jiných případech, jako například na Krymu, kdy více než 95% obyvatel otevřeně a transparentně hlasovalo pro znovusjednocení s Ruskem, Západ prohlásil, že v tomto případě neuznává právo národa na sebeurčení a požaduje respektování principu územní celistvosti. Tyto dvojí standardy jsou nám dobře známy“.  Lavrov nekritizuje Západ proto, že neuznává referendum, leč hovoří o tom, že na Západě neuznávají referendum provedené na Krymu. Což je z hlediska mezinárodního práva rozdíl, protože nejde o dvojí standard.

Pokusím se přijít na to, co to vlastně je.

Tak v prvé řadě. Mezinárodní právo nezná obecné právo regionu či provincie jednostranně se odtrhnout (tzv. secesi). Existuje pouze princip sebeurčení národů, zakotvený v Chartě OSN (čl. 1 odst. 2 a čl. 55), a ještě ve dvou Mezinárodních paktech o lidských právech z roku 1966 (čl. 1). Troufám si proto tvrdit, že v tomto punktu je mezinárodní právo poněkud děravé. Hovoří pouze o interním sebeurčení, čili že národ má právo participovat na politickém, ekonomickém a kulturním životě státu. Jako výjimečný prostředek pak zná externí sebeurčení (secesi), který lze uplatnit zejména tehdy, pokud je národ systematicky utlačován a nemá přístup k vládě, nebo je mu upírána možnost uplatňovat interní sebeurčení.

A za druhé. Mezinárodní právo nestanovuje ani přesná procedurální pravidla pro referenda o nezávislosti. Existují ale určité „standardy“ vycházející z praxe OSN, mezinárodních soudů a uznávaných zásad. Požádal jsem umělou inteligenci o jakýsi přehled oněch zásad, která v praxi byla zohledněna tak, že bylo referendum „právně relevantní“. AI našla čtyři okruhy zásad a v každém z nich pak po dvou pravidlech. Celkem tedy osm pravidel, která ovšem i tak jsou lidově řečeno dost gumová, takže i prostý laik, čti, vlivný politik, nadtož kovaný právník, si v té změti zásad najde vždycky něco, co mu dává dostatek silných argumentů k neuznávání referenda.

To nejlepší pak uvádím jako za třetí. Mezinárodní „právo“ k uznání sebeurčení nepotřebuje referendum. Byly případy, kdy o něm rozhodl soud, nebo instituce OSN, jmenovitě Rada bezpečnosti, nebo Valné shromáždění.

Troufnu si tedy tvrdit, že v současném řádu světa spravovaného „podle pravidel“, nekonečně to opakované mantře Západu, neexistují jasné a především jednoznačné normy o sebeurčení národů, takže každé konkrétní sebeurčení je otázkou jen a jenom mocenských vztahů. Konstatuji proto, že v posuzování referenda neexistuje „dvojí standard“, leč mnoho standardů, tedy právně i fakticky žádný. Každé konkrétní uplatňování práva na sebeurčení národa je vždycky otázkou mocenského střetu. Na počátku snad obvykle politického, ale u něho to málokdy končí. A je moc dobře, když pokračuje pouze měkkou silou, či krátkodobým násilím a ne nekonečným krvavým konfliktem. Myslím si, že mezinárodní právo už dávno mělo mnohem přesněji kodifikovat problém střetu práva na sebeurčení národa s právem na územní celistvost státu. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

„USA hrozí Venezuele válkou, snaží se zmocnit jejích přírodních bohatství a ustanovit loutkovou vládu.“, oznámil Národní radě pro suverenitu a mír prezident země Nicolás MADURO MOROS

     „Miluji Ukrajinu. Miluji ukrajinský lid.…Ale ta země je ve vážných potížích,“ lamentuje Donald Trump. A aby byla ještě ve větších, tak ji USA přes Europanáky posílÁ další zbraně, dovoluji si poznamenat já.

„NATO nezahájilo žádnou válku. Poláci jsou znepokojeni, protože jejich prostor byl narušen a situace je napjatá, což bezpochyby vyvolává obavy,“ mění politický směr Vatikánu nový papež Lev XIV. Slova o NATO jsou pravdivá asi tak, jako tvrzení že Vatikán je následovníkem Ježíše Krista, dovoluji si prohlásit zase já.

„S potěšením oznamuji mnoha našim americkým patriotům, že označuji Antifu, nemocnou, nebezpečnou krajně levicovou pohromu, za velkou teroristickou organizaci…doporučí vyšetřovat ty, kdo hnutí poskytují finance“. Napsal Donald TRUMP. A já jenom připomínám, že Antifašistická akce je podle názvu, ale především podle praktické činnosti protifašistickým hnutím. A kdo je protivníkem protifašistického hnutí je…logicky fašistou.

„Evropa se zjevně, dost drze, snaží vybojovat si místo u jednacího stolu, ačkoli její revanšistický postoj a způsobení ´strategické porážky Rusku´ nemá u jednacího stolu místo“, tvrdí Sergej LAVROV, což já doplánuji, že pro přední politiky Západu je ona strategická porážka Ruska jednou z oněch nedeklarovaných, leč všeobecně realizovaných ba až posvátných „Evropských hodnot“.

„Pokud se v ukrajinské legislativě neudělají žádné změny, bude to znamenat, že západní vojenské jednotky brání nacistický režim na tomto Západem okupovaném území“, míní Sergej LAVROV. Konstatování, že Ukrajina je „Západem okupované území“, je z Lavrových úst nebývale ostrým prohlášením.

„Putin už dlouho testuje hranice, sabotuje. Špehuje, zabíjí, snaží se otřást důvěrou. Rusko chce destabilizovat naše společnosti…kapitulace Ukrajiny před Ruskem je nepřijatelná. To jen povzbudí Putina, aby si hledal další cíl…Ale, dámy a pánové, my to nedovolíme. Musíme nejen odradit naše protivníky od další agrese, ale také ještě těsněji spojit spojence a partnery,“ běsnil Fridrich MERZ. Já jenom doplňuji, že každý může přemýšlet, proč asi to tak zdůrazňoval v rozpravě Bundestagu o rozpočtu na rok 2026.

„Nemyslím si, že teď je čas žádat Putina o příměří. Pokud budu muset požadovat příměří, přijmu tvrdá opatření. Musíme dále snížit ceny ropy. Pokud ceny ropy klesnou, válka mezi Ruskem a Ukrajinou skončí,“ řekl Trump. Bohužel jsem nenašel přesné datum a hodinu kdy to vyslovil, což je v jeho případě důležité, neboť život už ukázal, že jeho vyhlášení se mění i několikrát denně. No abych nepřeháněl někdy dvakrát za den určitě. Měl by si to uvědomit každý, kdo se snaží spřádat analýzy o „vyčínání“ vlády USA.

     „Dnes, kdy tyranie opět ohrožuje Evropu, stojíme společně s našimi spojenci na straně Ukrajiny, abychom odradili agresi a zajistili mír.“ Řekl ve svém projevu Windsorský hostitel na velikolepém banketu, čímž světu vysvětlil, proč Trumpa do „svého vlastnictví“, čili státu Velká Británie vůbec pozval, a jako amerického prezidenta dokonce už podruhé. Vyloženě nesnáším když lidé tohoto původu žvatlají o míru, a od tohoto potomka největších vrahů globální historie to beru obzvláště nelibě. Tolik mé celoživotní přesvědčení o všech feudálních vládcích, ale o Anglikáncích naprosto bez výjimky.

     „Vaši hru opravdu nehraji. Co jste si nadrobili, to si také snězte, ale beze mě a bez USA.“ To sice neodpověděl Trump přímo na tom banketu, ale přece to jen řekl v rámci návštěvy.

Bývalý fotbalista Manchesteru United a francouzské reprezentace Éric CANTONA: Nastal čas zastavit Izrael. Čtyři dny poté, co Rusko zahájilo bojové operace na Ukrajině, FIFA a UEFA suspendovaly Rusko. Nyní to trvá už 716 dní, co Amnesty International nazývá genocidou. A přesto je Izraeli stále dovoleno se účastnit. Odkud tyto dvojí standardy?“ Já se troufnu ale zeptat, proč se tak udiveně neptají aktivní „kopálisti“ a další sportsmeni?!!

Marija Vladimirovna ZACHAROVÁ komentovala prohlášení náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny Andrije Gnatova, že jeden den konfliktu stojí Kyjev 172 milionů dolarů těmito slovy: „Za jeden den – 172 milionů dolarů. Dokážete si vůbec představit, co by Ukrajina mohla s těmi penězi vytvořit, kdyby nenaletěla sladkým slovům Britů a dalších anglosaských sirén? Ale kdo by jim ty peníze dal, kdyby je potřebovali k rozvoji mírové Ukrajiny?“ doplnila sarkasticky na tiskové konferenci. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.

V nezvykle ostrém projevu se dne 19.9. ruský prezident Vladimir Putin obrátil k národům Západu se slovy: „Občané západních zemí! Snaží se vás nyní vytrvale přesvědčit, že všechny vaše těžkosti jsou výsledkem nepřátelských akcí Ruska a že máte platit ze svého, abyste bojovali s mýtickou ruskou hrozbou. To je lež. Pravda je taková, že současné problémy, kterým čelí miliony lidí na Západě, jsou výsledkem let chyb, krátkozrakosti a ambicí vládnoucích elit. Tyto elity nepřemýšlejí, jak zlepšit váš život. Jsou posedlé svými egoistickými zájmy a nadměrnými zisky.“ Je to reakce prezidenta RF na zrychlující se eskalaci protiruských aktivit zemí NATO, které jsou údajně vyprovokovány incidenty jimiž prý Rusko narušuje jejich vzdušný prostor. Nedovedu podle informací, které mám k dispozici posoudit, zda incidenty s drony nad Polskem, přelety Ruských stíhaček nad Estonskem a těžební věží kdesi v Baltiku se reálně odehrály tak, jak to tvrdí Západ. Ale jedno je jisté, Putin nikdy nemluví do větru, takže lze předpokládat, že Rusku opravdu dochází se Západem trpělivost a to skutečná, nejen taková, jak ji již nějaký čas hraje pro média Trump ve vztahu k Rusku a konkrétně Putinovi. „Ostatně tvrdím že platí ´Sieg oder Zionismus´“.