JEDNO Z REÁLNÝCH ŘEŠENÍ

Od počátku Ukrajinského konfliktu jsem tvrdil, že ho rozhodnou nezúčastnění. Myslel jsem především země Asie. Ovšem jedním dechem jsem dodával, že si budou muset velice pečlivě rozmyslet, jakým způsobem to provedou. Pro ně je rozhodující, aby konflikt nepřerostl v globální jadernou válku, která by ohrozila existenci i jejich obyvatel. Takže v prvé řadě musí jednat tak, aby Rusko nebylo zatlačeno do beznadějné situace.

Z toho důvodu mě velice překvapilo, že na nedávném summitu „Šanghajské organizace pro spolupráci“ v Samarkandu, nebyla dohodnuta společná taktika, jak pomoci řešit Ukrajinský konflikt. Doslova mě šokovaly proklamace ČLR a Indie o míru, ukončení války, a především o respektování principu mezinárodního práva o nedotknutelnosti územní celistvosti států. Docela rád bych se těchto potentátů zeptal, kde byli, když se dělil Sovětský svaz, Jugoslávie, neřkuli Československo, nebo Srbsko. V této souvislosti rozumím Putinovi, který řekl, že chápe stanovisko Číny. Bodejť, ta si přece nemůže dovolit povýšit princip práva národů na sebeurčení nad protikladné „právo“ na nedotknutelnost celistvosti států. A Indie je na tom jen o málo líp v tomto punktu pohledu.

Pokud zmíněné veřejné proklamace ozývající se ze Samarkandu nebyly jen zástěrkou kryjící nějaké tajné dohody, alespoň mezi ČLR a Ruskem, pak nevidím osud světa v moc jásavých barvách. Přestanou-li neúčastní alespoň pasivně podporovat Rusko, pak je s vysokou pravděpodobností čekají jen dva osudy. Při beznaději Ruska následky jaderné války a neodváží-li se Rusko k této variantě sáhnout, tak je čeká opět několik staletí trvající poroba ze strany triumfujícího Západu, potažmo USA.

Jestli jsou představitelé velkých zemích nepodílejících se na konfliktu na Ukrajině opravdoví realisté, oproti Amerikou zhlouplých lídrů Evropy, a chtějí zachránit své obyvatele před následky globální, ale i rozsáhlejší regionální jaderné války, tak by si měli uvědomit zásadní věc. Musí povýšit zachování míru ve světě nad všechno ostatní, a především nad své zájmy. Pak se mohou svou společnou silou prosadit jako zprostředkovatelé hledání kompromisního řešení, alespoň zatím ve formě neprodleného ukončení bojů.

Dneska končí referenda na území, které ovládá ruská armáda. Výsledek je předem jasný, stejně jako následující proces. Alespoň lídři nezúčastněných zemí by si měli uvědomit, že Ukrajinci, nejen vláda, ale i obyvatelstvo nejsou ochotni zajistit Ruským Ukrajincům slušný život ve své zemi. To znamená, že Rusko není tvrdohlavé, leč nemá jinou možnost, jak ochránit své krajany před šikanou až terorem. Proto by především velké země z nezúčastněných měly neprodleně uznat připojení území Ukrajiny podle výsledků referenda. Alespoň de facto, když ne de jure. Celou situaci prohlásit za kompromisní provizorium, o jehož řešení se bude dále jenom jednat a už ne válčit. Západ pod takovým tlakem reálné většiny světa pak bude muset ukázat, jak to skutečně myslí s tím zachováváním míru na této planetě.

DOPLNĚK KE VČEREJŠÍMU TEXTU

Vůbec nerozumím vojenským problémům, ale i jako laik soudím, že mobilizace třech set tisíc mužů do Ruské armády situaci na Ukrajině vůbec nezmění. Linie dotyku armád je dlouhá přes tisíc kilometrů, takže ten nový kontingent pouze posílí obranu dosud Ruskem obsazených regionů. Na nějakou ofenzivu nemohou mít Rusové ani pomyšlení při tak enormně silonem zapojení zahraničních sil na straně Ukrajiny.

Takže.

Ruská armáda bude muset konečně začít bojovat moderními zbraněmi. Tedy především začít ničit sítě, dopravní, energetické a prvořadě vojenské komunikace. No a podle mě by měli začít ničením rozhodovacího centra armády.

USA a především Pentagon se zatím prakticky nevyjádřil k novému kroku Ruska, k prohlášení doposud drženého území za plnohodnotnou součást Ruské federace. Domnívám se, že lze určitě očekávat nějakou čertovinu z této strany, což Rusům zase zkomplikuje jejich záměry.

OSTATNĚ SOUDÍM, ŽE UKRAJINA MUSÍ BÝT ZNIČENA

Od počátku „Specoperace“ jsem přesvědčen, že se Rusku nepodaří obsadit jen území s ruským obyvatelstvem a zachovat při tom zbytek Ukrajiny bez výrazného vojenského úspěchu v jejím zbytku. Nenávist Ukrajinců k „Moskalům“ je příliš všeobecná, takže bylo jasné, že dokud zbude Ukrajině alespoň kousek z její velké země, budou pro Rusko neustálým zdrojem problémů, až nebezpečí. Proto jsem si byl od počátku jistý, že Rusové budou nakonec muset Ukrajinu prakticky zničit. Nejen z toho důvodu jsem plédoval hned začít masivními útoky na rozhodovací centra a páteř sítí dopravních, energetických a samozřejmě vojenských. Delikátní až gentlemanský způsob vedení bojů Ruska jsem nechápal, protože enormně zvyšoval ztráty na živé síle Ruské armády, a navíc dával Ukrajincům jakousi naději na úspěšnou obranu. Ruské velení při tom jednoznačně podcenilo podporu Ukrajiny ze strany USA a NATO, což definitivně potvrdil Šojgu svou žádostí o mobilizaci v tomto týdnu.

Ruská akce na Ukrajině jednoznačně prospěla především USA. Američané se vždycky dovedou semknout, začne-li jejich armáda někde ve světě válčit. Jsou utlumeny vnitřní problémy a vláda má šanci věnovat se jen válce. Vládci navíc nemuseli moc přemýšlet a jen otevřeli dávno zpracované manuály strategie na zničení Ruska. Jenže i oni se přepočítali. Netušili, že Rusko za posledních dvacet let tak neobyčejně ekonomicky posílilo. Takže staré strategické principy nějak přestaly platit a na zastaralou válečnou metodu USA nakonec doplatil jejich spojenec, tedy zbytek Západu. Což americký Deep State okamžitě využil k druhému svému strategickému cíli, zničit EU jako svého ekonomického konkurenta, především jeho měnu euro.

A tak se Západ dopracoval ke dnešku, kdy už je v přímém vojenském střetu s Ruskem prakticky a za nějaký týden bude i právně. Ono už od května není pro Západ cesty zpět. USA zabránily Ukrajině jednat o příměří, čímž posunuly konflikt do nové kvality, čti, že už kompromis není možný, o míru se nesmí ani mluvit a bojovat se bude do úplně porážky jedné strany.

Rusko se tím dostalo do situace válčení o své přežití, jako již několikrát v historii. A to pro soupeře není dobré, protože zatím nad ním nikdy definitivně nevyhrál. Navíc má v čele typického válečníka, který velkohubě nesděluje světu dopředu své pravé plány, a hlavně jasně vždycky splnil, co řekl. Neblafuje! A při tom má jaderný kufřík pořád u sebe, jak sdělil celému světu!!!

LEGRACE SKUTEČNĚ KONČÍ, PABLBOVÉ EVROPŠTÍ

Chování evropských politiků od samého začátku „Speciální operace“ mi připadalo jako málo zodpovědné vůči sobě a samozřejmě svým zemím. Putin je zaskočil natolik, že jednali, jako by ztratili rozum. Léta nevěřili, že začne ozbrojenou intervenci. Tak jako nyní po celé letošní boje nevěřili, že Putinovo Rusko své úmysly myslí vážně. Brali to dokonce asi jako černý humor, či co. Ovšem 21.9. skončila legrace. Teď už nejde couvnout. Rusko, nebo NATO musí být poraženo. Obojí ovšem zničí především Evropu. Celé to zlo sice zplodil Jelcin, ovšem USA toho dokázala skvěle využít, aby odvrátila svůj kolaps. Všichni ti političtí diletanti, kteří věřili že Rusko vojensky nenapadne Ukrajinu, že se neodváží vyhlásit válku Západu, by si měli konečně připustit, že Rusko zatlačené ke zdi opravdu použije taktické jaderné zbraně. A použije je především proti východu Evropy, aby si zajistilo bezpečnostní koridor vůči NATO. Může si být totiž prakticky stoprocentně jisto, že kvůli Pobaltí, Polsku, Rumunsku, či bývalému ČS nepůjde Západ do jaderného konfliktu. A kdyby i šel, tak bude především zničena Evropa, na niž se ona zbožňovaná USA vykašle, protože ona se určitě nevrhne do sebevraždy, kterou by představovalo použití strategických jaderných arzenálů obou stran.

POLŠTÍ VLÁDCI SE TOTÁLNĚ ZBLÁZNILI

Když se tradiční staletá nenávist Poláků k Rusku promítne do zahraniční politiky Polska, je už ruskou stranou považována za samozřejmé „zdivočení Poláků“. Proto v průběhu vojenské intervenci na Ukrajinu ruské vedení pouze mírně upozornilo polské vůdce, především příliš aktivistického vnuka nacisty Dudu, aby nepřekročili „červenou linii“. Polský prezident sice měl choutky vytvořit s Ukrajinou „společný stát“, aby tak Ukrajinu dostal pod křídla NATO, ale mocnáři USA mu to více méně zakázali. Ve své zběsilosti se v poslední době Polsko dopouští nejen protiruské politiky, leč i protiněmecké. Jednak podezírá Německo, že podrazí Evropu a bude spolupracovat s Ruskem, ale především oficiálně vyhlásilo, že žádá po Německu reparace za škody způsobené za druhé světovou války v hodnotě bilionů eur.  Požadavek to drzý a směšný, protože Polsko od Německa po válce „dostalo“ značnou část území, které svou všestrannou úrovní vysoce převyšovalo standard polského státu. Němci jim proto naznačili možnost revize hranic současného Polska. Definitivní projev psychopatie předvedlo vedení Polska v tomto týdnu, kdy žádá po Rusku reparace za to, že bylo osvobozeno, čti v polském pojetí okupováno Sovětským svazem. Místo aby se Polsko snažilo vytvořit most mezi Západem a Východem, tak si hraje na regionální mocnost, která si dovoluje znepřátelit oba velké sousedy. Jsou hloupí? Myslím že ne, to už je psychiatrická porucha. Jenže na ni může doplatit čtyřicet milionů duševně zdravých, takže jde o zločinné chování, z něhož by občané Polska měli vyvodit potřebné závěry.

VÁLEČNÍ ZLOČINCI ČI PRACHSPROSTÍ HROMADNÍ VRAZI

Ruské vedení se neustále zdráhá prohlásit ozbrojené boje na Ukrajině za válku. Přiklání se spíše k rozhodnutí prohlásit Ukrajinskou vládu za teroristy, nebo alespoň podporující terorismus. Následně pak svou Speciální operaci překvalifikovat na protiteroristické tažení.

Jestliže kupříkladu náš premiér a další české loutky sloužící cizáckým zájmům i přesto bez skrupulí pořád tlachají cosi o válce, pak by si měly v prvé řadě připustit, že když onu válku prohrají, čeká je soud jako s právoplatnými válečnými zločinci, kterými de facto skutečně jsou. O ten by se pak mohly postarat státy sdružující zbytek zemí světa, které nepatří ke „zlaté miliardě“, ani k jiným slouhům Deep State USA.

Ať ozbrojené boje na Ukrajině dopadnou, jakkoliv, naši politici od vůdců EU po vládce jejích jednotlivých zemí budou jednou souzeni jako sprostí vrazi. Pokud totiž o blížící se zimě na Evropu dolehne energetická krize v předpokládaných rozměrech, tak díky prochlazení zemřou tisíce a jistě i větší množství starých, nemocných, různě hendikepovaných lidí a co je nejhorší, rovněž dětí. A tento eventuální zločin jim nikdy nesmí být promlčen. Podle mého soudu by už dneska měl být označován za genocidu. Každý, kdo bere tuto situaci na lehkou váhu, či čeká na nějaký zázrak, který celou energetickou krizi Evropy vyřeší, je nejen bláhový, až blázen, ale rovněž spoluviníkem, pokud nedělal, co je v jeho silách, aby situace nebyla tak tragická, jak si ji už kupříkladu v Německu vědci namodelovali. Viz http://www.infokuryr.cz/n/2022/09/20/prvni-simulace-vypadku-v-nemeckem-okrese-400-mrtvych-za-96-hodin/ .

KVALITA UKRAJINSKÝCH BOJŮ

Od ofenzivy „Ukrajinské armády“ na začátku tohoto měsíce směrem na Cherson a potom na Charkov už její velení otevřeně hovoří o válce mezi NATO a Ruskem. Ozbrojený konflikt už za válku vydávají nejen někteří politici Západu, ale i poslanců Ruské Dumy. Kupříkladu komunista Zjuganov. V mých očích jde rovněž již o plnohodnotnou válku NATO s Ruskem. Čemuž nasvědčují i uvozovky u pojmu Ukrajinské armády. Ta totiž už je z celé jedné třetiny složena z cizinců. Vojáci z USA, a především Británie už celé obraně proti Ruské armádě nejen velí, ale příslušníci NATO se podílejí na ní ucelenými jednotkami v uniformách Ukrajinců, jak potvrdila identifikace jejich padlých. Jen oficiální Ruské velení neustále zdůrazňuje, že se charakter speciální operace pořád nemění. Asi ví proč. Ovšem je doslova utopií předpokládat, že se Ukrajina bezpodmínečně vzdá, aniž si Rusko zajistí její demilitarizaci, neutralitu a nemožnost silového chováni vůči Rusku. To koalice USA, EU a NATO prostě nepřipustí. Takže Rusku nakonec nezbude nic jiného než Ukrajinu zničit natolik, aby zanikla jako stát s potenciálem nebezpečným pro Rusko.

VÝŇATEK Z DOPISU REDAKCI PORTÁLU NOVÁ REPUBLIKA

V prvé řadě jde již od roku 2014 jednoznačně o občanskou válku. Ta se vždycky vyznačuje, mimo jiné, dvěma zásadními rysy. Za prvé nemá jasné frontové linie a jednotlivé regiony jsou v držení té, či oné strany, a za nějaký čas opačné, což se mnohdy i několikrát opakuje. Obě strany se při tom v každé občanské válce chovají neobyčejne krutě. Znásilňují, mučí, zabíjejí. A týká se to obou z nich, což zdůrazňuji.

Za druhé. Je docela vhodné rusky mluvící obyvatele Ukrajiny poněkud rozdělit. Na Ukrajinské Rusi a Ruské Ukrajince. Ti druzí ve velkém množství považují Ukrajinu za svou vlast a mnozí dokonce bojují proti ruské armádě. Jde z velké části o vysokoškolsky vzdělané muže považující se za vlastence. Což je něco jiného než nacionalisté. Rusko již prakticky po celou dobu od onoho roku 2014 umožňovalo všem rusky mluvícím Ukrajincům odchod do Ruska. Po začátku Speciální operace (SO) se tento trend ještě zvýšil. Ukrajinští Rusové si byli příliš dobře vědomi své situace. Takže ti, co se necítili bezpeční, opravdu odešli, a šlo o miliony. Zůstali pouze bojeschopní muži a boje chtivé ženy. No a samozřejmě pak ti kteří měli k tomu jiné motivy, ovšem takové, které u nich převažovali nad pudem sebezáchovy. Tím chci říct, že jsou si svým osudem sami vinni a nemají proto co vinit ruskou armádu. Samozřejmě, že ve všech uvedených případech existují výjimky. To je širší pohled na situaci po ústupu Ruské armády z části již obsazeného území. Vím to od samotných Ukrajinců, ale i ze střípků informací z jiných zdrojů. Ovšem, což je podstatné, nemám ani nejmenší přehled o alespoň přibližné kvantifikaci, takže jsem se tento pohled nikde nepokoušel sdělovat. Dopouštěl bych se totiž neadekvátních závěrů

SOUČASNÍ MOCNÍ SE UŽ NEPŘETVAŘUJÍ

Zpráva ČTK ze dne 14. 9. 2022. Lékaře, kteří popírají covid-19, přirovnal Válek k popíračům holokaustu. Na konferenci lékařské komory Řekl doslova, cituji: „Jsou v našich řadách jednotlivci, kteří z různých důvodů mají jiné názory a nenechají si to na vědecké fórum, kde se můžeme do krve hádat o své vědecké pravdy, tak si myslím, že jsou to zločinci. Já je řadím do kategorie lidí, kteří popírají holokaust a existenci koncentračních táborů“. Konec citace. Jmenovaný ústavní činitel opět předvedl, že své veřejné projevy nekontroluje. Tento politický osel nikdy nepochopí, že ve své funkci nebude navždy, takže jednou i jeho někdo označí za zločince, pokud se vzepře mínění mocných.