POZNÁMKA K OSUDU ČSSD

V současnosti je enfant terrible ČSSD poslanec a jednu dobu její místopředseda Jaroslav Foldyna. V rozhovoru poskytnutém enzinu Parlamentní listy dne 17.2.20 se trochu vyznal ze svého politického přesvědčení slovy, cituji: „Když vidím, jak si u nás mladí lidé nemohou založit rodinu, protože nemají šanci pořídit si bydlení, i když pracují, jak mohou. Když vidím, jak si v pětadvaceti berou hypotéky, které budou splácet do konce života a po celou tu dobu se budou bát, aby neonemocněli, nebo nepřišli o práci a jejich dům nebo byt nepropadl bance. Když vidím, jak z toho stresu užívají prášky na uklidnění, na které si ještě musí doplácet, přestože řádně platí zdravotní pojištění. Když vidím rodiče těchto dětí, jak by jim rádi pomohli, ale nemají jak. Když vidím hádat se rodiny ze stresu z exekuce, když vidím naše ženy a dívky, které místo toho, aby vychovávaly své děti, klopýtají do práce ne proto, že dělají kariéru, ale proto, že jejich mužovi stát bere polovinu peněz, co vydělá, a ony tu polovinu musí vydělat zpátky někde za kasou v korporátním supermarketu. Když vidím naše lidi bez domova, když vidím naše nemocné, kterým nejsme schopni zajistit léčbu… A když pak vidím, jak tyhle vystresovaní pracující a vymírající Evropany někdo do nekonečna ždímá, aby poslal jejich peníze rychle se množícím Afričanům, nebo je bez výsledku rozdal na neefektivních dávkách, tak je mi z jedné strany strašně smutno a z druhé strany mám obrovský vztek“. Konec citace.

Na tomtéž webu se ještě tentýž den ozval expředseda ČSSD Paroubek, aby, mimo jiné, o Foldynovi napsal, cituji: „Foldyna šel v posledních deseti letech od jednoho volebního neúspěchu k dalšímu volebnímu neúspěchu…Foldyna to dotáhl dál, než by se s jeho schopnostmi dalo předpokládat…na krátký čas se dokonce dokázal stát místopředsedou ČSSD. Jeho působení v roli místopředsedy však bylo možné popsat jediným slovem. Katastrofa…Teď už se Foldyna vydal na cestu, na které už s ČSSD nemá nic společného…V poslední době proslul obdivem k různým skupinám heterosexuálních bojovníků za lepší zítřky, kontakty s podivnými radikály různých směrů, majícími daleko k reformnímu socialismu. Ostatně jako aktuálně Foldyna sám.“ Konec citací.

Znám oba aktéry, toho druhého celkem dobře. Nehodlám k jejich vyjádření říci nic víc než že, cituji sám sebe: „Paroubek je muž minulosti, Foldyna je mužem budoucnosti, i když ještě velmi vzdálené. Protože jeho myšlenky bude řešit až alternativa k dnešnímu systému. V něm ČSSD nebude mít místo, protože od doby, kdy se odtrhla od ČSSD frakce, jež se později nazvala KSČ, sociální demokratismus u nás už nebyl, není a nikdy už nebude stranou pracujících, nadtož dělníků, ať už fyzických, či ducha“. Konec citace.

SOVĚTI VERSUS POLSKO

V první světové válce carské Rusko jako spojenec Francie a Velké Británie bojovalo proti trojspolku Rakousko-Uherska, Německa a Itálie. V roce 1917 byl car svržen a politické moci se ujala Prozatímní vláda. Ta ovšem dále pokračovala ve válce, kvůli které vlastně car byl sesazen. V Německu žijící ruský profesionální revolucionář Uljanov se svou skupinou bolševiků vyhlašoval, že pokud se dostanou oni k moci, přestane být Rusko účastníkem války. V zapečetěném vagoně byli převezeni do Petrohradu, skutečně se jim povedlo získat moc a opravdu Rusko podepsalo separátní mír. Za vysokou cenu, jíž bylo vrácení všech území bývalého Polska, které zaniklo kdysi v roce 1795. Po skončení první světové války patřilo Rusko fakticky mezi poražené země, protože jediným vítězi byla Francie s Británií. Mírová jednání obnovila Polsko, kterému se v dějinách říká druhá republika. Obnovené Polsko mělo zájem získat zpátky všechna území, která vlastnilo ještě v polovině 18 století a která byla pořád součástí Ruska, tentokrát již sovětského. Poláci zahájili protisovětské tažení v roce 1919 a měli poměrně velké úspěchy a byli v docela reálné situaci vítěze nad Moskvou. Ovšem v průběhu občanské vílky v Rusku se zkonsolidovala Rudá armáda (RA) natolik, že v roce 1920 zahájila protiofenzivu, díky níž byla 13. srpna téhož roku jen deset kilometrů od Varšavy. Dodneška není vysvětleno, proč v následující bitvě byla RA pod velením Tuchačevského doslova totálně zničena. Osobně se domnívám, že Stalin věděl, proč nechal Tuchačevského v rovce 1937 popravit. Polsko pak se Sověty dne 25.7.1932 uzavřelo pakt o neútočení. Jak je všeobecným zvykem, smlouvy o neútočení se uzavírají do doby, než se strany smlouvy dostanou do nové situace. Ta se Polsku naskytla po nástupu Hitlera do funkce kancléře Německa. S ním Polsko uzavřelo pakt o neútočení 26.1.1934. V rámci jeho vyjednávání nabídlo Polsko tajně Německu společný útok na SSSR.  Sovětská rozvědka získala důkazy o tomto postoji Pilsudského, jenž byl tehdy ještě pořád šedou eminencí v pozici jakéhosi „vládce“ nad polskou armádou. Blízké sepětí Hitlerovské moci s Polskem bylo ilustrováno mimo jiné tím, že na pohřbu Pilsudského, který zemřel 12.5.1935, byl jako čestný host Hitler. Byl jediným smutečním hostem, který seděl vedle rakve. Ostatní byli až za rakví. Stalinův zábor té části poválečného Polska, která před válkou patřila carskému Rusku, provedený v roce 1939 navíc s útokem Hitlera, utvrdil nesmiřitelné nepřátelství mezi Ruskem a Polskem i pro dvacáté století. V něm sice Polsko „drželo jazyk za zuby“, leč o to víc si otvírá zobák ve století současném.

NEJNOVĚJŠÍ POLSKO-RUSKÉ KLÁNÍ

Všechno začalo kupodivu na Ukrajině. Nová moc vzniklá po „Euromajdanu“, při příležitosti připomínky 70ti let konce druhé světové války vyhlásila, že Rudá armáda Ukrajinu neosvobodila, leč okupovala. Toho se chytila tradičně antiruská papalášská kohorta v Polsku, jež podobně tvrdila, že Sovětský svaz nebyl osvoboditelem, ale okupantem Polska. Byla tím zahájena nová etapa přepisování dějin druhé světové války, která dospěla až tak daleko, že Poláci v Evropském parlamentu nedávno prosadili usnesení, že stejnou vinu na vzniku druhé světové války mají jak Německo, tak Rusko. Tvrzení je založeno na manipulaci s minulostí. Poláci totiž již dávno před tím do vědomí světové veřejnosti prosadili názor, že druhá světová válka začala teprve napadením Polska. Svět na to skočil, i když již tehdy šlo o falzifikaci dějin a ne pouze o obvyklou pýchu Poláků považovat svůj stát za pupek dějin Evropy. Druhá světová válka totiž jednoznačně začala už „anšlusem“, čili vojenskou anexí Rakouska v březnu roku 1938 a pokračovala Mnichovskou dohodou z 29.9.1938. Hitler pak napadl Polsko až v září 1939. Polská věrchuška neustále tvrdí, že tento Hitlerův tah umožnila smlouva o neútočení mezi Německem  a Sovětským svazem, která nese název pakt Molotov-Ribbentrop, podepsaný 23.8.1938. Ruská strana světu připomněla, že Polsko mělo stejný pakt s Hitlerem uzavřen již 26.1.1934. Polská vláda stupňovala nepřátelství tím, že požádala vládu Ruska o zaplacení reparací za škody způsobené Polsku válečnými operacemi. Podobně žádala takové reparace po Německu již několikrát od dějinného zlomu v devadesátých letech minulého století. Polsko nejvíc vytýkalo Sovětům, že při vstupu Hitlerových vojsk do Polska, Rudá armáda obsadila východní část Polska. Chtějí tím do dneška světu dokazovat, že SSSR byl skutečně agresorem. Rusové Polsku připomínají, že po Mnichovském ultimátu Polsko obsadilo Československé Těšínsko, takže už tehdy se stalo agresorem a válečným podílníkem na druhé světové válce na straně později poraženého. Zatím co ČS patřil mezi vítěze stejné války. Při čemž Rudá armáda obsadila jen tu část Polska, která před pevní světovou válkou patřila carskému Rusku a Poláci si ji po válce uzmuli, protože Sovětský svaz prakticky patřil tehdy mezi poražené země. Doposud za vrchol nenávistných aktů Polska proti Rusku lze chápat vyjádření, pronesené při letošním kulatém výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou. V Polsku se objevilo tvrzení, že Osvětim osvobodila vojska spojenců. Na to Ruská strana reagovala otevřením svých archivů o Osvětimi, v nichž mino jiné, jsou seznamy polských občanů, kteří sloužili v Osvětimi jako dozorci a další fakta podílu Poláků na začátku druhé světové války, jakož i podílu na holocaustu. Tož uvidíme. Novodobý osvoboditel Polska Walesa zásadně nesouhlasí se současným překrucováním dějin ze strany prezidenta Dudy, či bosse Kaczyńského

SPOLEČENSKÁ VRSTVA LEPŠOLIDÍ

Nedávno jsem uvedl, že společenská třída lepšolidí je tvořena několika konkrétními vrstvami naší společnosti. Dneska si ale myslím, že lepším vyjádřením je tvrzení, že lepšolidi jsou pouhou společenskou vrstvou, kterou tvoří několik kast. Jejich společnými základními charakteristikami jsou následující jevy. V prvé řadě povyšování svého názoru, hodnocení současnosti a celkového přesvědčení nad způsob, jakým vnímá skutečnost obrovská většina společenství. Pocit povinnosti vychovávat „venkov“ a starší generaci k obrazu, čil chování svému. Pýcha na to, že jsou představiteli těch jediných správných lidských a občanských hodnot, ba dokonce nositeli jediné, až absolutní pravdy. Z čehož všeho plyne, že jsou bojovníky za nejvyspělejší a tedy jediný oprávněný politický systém, že jsou nejzodpovědnějšími ochránci naší mezinárodní bezpečnosti, čti, že to jenom oni mají nárok na vykonávání vedoucích funkcí v institucích našeho státu. Z toho všeho pak plynoucí vlastní privilegovanost považují nejen za oparáděnou, ale dokonce přirozenou.

Nejvlivnější a nejviditelnější kastou uvedené vrstvy jsou některé umělecké celebrity, především z řad profesionální herci. Samozřejmě, že významnými postavami kasty jsou opoziční politici, hlavně známé vedoucí osobnosti stran tak zvané pravicové parlamentní opozice. Na stejné úrovni, ne-li dokonce s nevětším vlivem na veřejnost má kasta pracovníků médií, konkrétně velká část redaktorů zpravodajství veřejnoprávní ČT a novin či elektronických webů vlastněných oligarchy nesnášejících se s oligarchou ve funkci stávajícího premiéra. Zajímavou kastou jsou pak ještě vědci a učenci, kteří tvrdou práci svého oboru rádi vyměnili za mnohem populárnější a dokonce lépe hodnocenou veřejnou aktivitu v těch společnostních naukách, které vždycky sloužily většinově, nebo dokonce výhradně k politickému boji. Všichni tito příslušníci vrstvy lepšolidí dohromady netvoří určitě ani jedno procento celkového počtu občanů a přesto mají stále největší vliv, doslova nesouměřitelný s politickým vlivem obrovské většiny. V mých ořích by to byla největší absurdita demokracie, pokud bych alespoň trochu považoval poslední politický převrat za nastolení demokratického systém u nás.

ZDÁNLIVĚ NESMIŘITELNÉ ROZPORY DNEŠKA V ČR

Každý, kdo nesouhlasí s tím, aby se ve jménu lásky a pravdy prosazovaly zájmy určité elitní skupiny naší společnosti, je mediálně lynčován. Připomíná to tak trochu nesmiřitelnost funkcionářů KSČ s jejími kritiky. Dneska ale jde o dva nové konkrétní jevy. Jedním je soupeření Prahy a venkova. V takovém klimatu nerozhodují o chodu společnosti demokratické principy, tedy vůle většiny voličů, ale rozhodují elity, které si usurpovaly média a politické posty, čímž získaly šanci jednat proti vůli většiny. Příslušníci této samozvané elity jsou přesvědčení, že prosté a zbloudilé venkovany musí vždycky přivést na cestu ke spáse, i za cenu, že se jejich úsilí brání. Tak se jeví jeden zdánlivě základní rozpor v přístupu k současné politice. Druhým je spor kavárny s hospodou. Zatímco „hospoda“ se dokáže uživit sama svýma rukama, tak „kavárna“ neumí přežít jinak než tím, že neustále odhaluje nové „problémy a nespravedlnosti,“ které vyžadují ještě víc peněz, zakládání ještě dalších neziskovek a především zavádění dalších buzerací a dalšího ztrpčování života obyčejných lidí, tedy zmíněné hospody. Není to otázka zlé vůle, oni se prostě neumějí uživit jinak. Kupříkladu i ty migranty u nás chtějí jen proto, že bez peněz na jejich integraci by se muselo v neziskovkách propouštět.

KONTROLA HOSPODAŘENÍ ČT

Současný karneval kolem volby členů Rady ČT jednoznačně dokazuje, že celá procedura je jen a jenom ubohou rvačkou o ovládání financí v této instituci. Od spacákové rebelie na počátku tisíciletí klan údajných odborářů získal až neprodyšnou nadvládu nad celou institucí. Postupně pak především nad toky finančních prostředků. Za následující dlouhá léta se mu podařilo vytvořit velice silnou mafii skládající se z některých politiků, vlivných pracovníků ČT až po vybrané tvůrce. Ta je dneska tak nenarušitelná, jak vodní kámen v automatické pračce. V posledních letech se několikrát snažili někteří poslanci prosadit, aby kontrolu hospodaření ČT prováděl NKÚ a neprováděla ji  Rada ČT. Jednak Rada k tomu není kompetentní a o odborný audit by stejně musela požádat nějakou firmu. Za takové situace by se s vysokou pravděpodobností chapadla zmíněné mafie lehce zmocnila i oné firmy. Prostředků na korupci z veřejných peněz je totiž vždycky dost. Pokud by kontrolu hospodaření převzal NKŮ, tak by nikdo nikdy nevěděl, kteří konkrétní auditoři ji budou provádět. Vedení NKÚ určitě má své mechanismy, jež korupci účinně sráží na minimum, možná asi úplně neznemožňují. V současné etapě práce Sněmovny PČR je opět na stole převedení kontroly hospodaření ČT do pravomoci NKÚ. Veřejnost by měla pozorně sledovat, kteří politici budou proti, aby se ve volbách podařilo zlikvidovat onu hydru, jež z veřejnoprávní instituce dělá jednak dojnou krávu vybraným „všeumělům“, ale především nebývale vlivnou politickou sílu, která nemá demokratický původ.

DVAKRÁT O UNII AMERICKÝCH STÁTŮ

DVAKRÁT O UNII AMERICKÝCH STÁTŮ. Současný hegemonismus USA, v provedení USArmy se dá popsat následovně. Americký voják může být všude na světě, kde platí pragmatické pravidlo Pentagonu: „Tamní vláda nás sice nepozvala, ale nemá sílu nás vyhnat“. USA válčily za celou dobu studené války 46x. Od rozpadu SSSR do konce r. 2017 188x. Vládci USA vydávají zákony platné pro celý svět. Naopak mezinárodní soudy nesmí soudit občany USA a už vůbec ne vojáky, ba ani za válečné zločiny.

Co vlastně v praxi znamená Amerika First?. „Nebudeme platit 90 procent nákladů na obranu Evropy. Zvláště, když Evropa ničí náš mezinárodní obchod“. Sdělil Trump na setkání G7. Jen za rok 2018, alespoň podle Trumpa, USA ztratily na obchodu s Evropou 151 miliard dolarů. Evropa nebere produkty farmářů USA, ani Americká auta. A když už ano, tak je zdaní mnohem více, než daní Amerika zboží z Evropy.  Obchodování s Čínou je ještě horší. USA při tom uvalují nejen sankce každému, kdo se ne ně jenom křivě podívá, ale cla a další poplatky celému světu. Takže Amerika First v praxi znamená America Only. Čili jde opět jen a jenom o americkou globální hegemonii.

POSTSOVĚTSKÉ STÁTY

Všechny pobaltské a kavkazské státy, které byly součástí SSSR, se jeho republikami staly proto, že si nedokázaly udržet svou samostatnost. A to nejen vůči Rusku, ale na tom Kavkaze ani vůči svým sousedům. Po rozpadu SSSR zase nemají kádry k tomu, aby se dokázaly samy spravovat a tak jsou fakticky řízeny z vnějšku, nadstátními strukturami, převážně z Washingtonu. Tím se automaticky stávají protiruskými, jelikož je elity USA zneužívají v začínající první globální válce. Ženou jeho obyvatele proti jedinému státu, který je vojensky dostatečně odolný vůči hegemonii Americké Unie. Při tom všechny pořád hospodářsky doslova visí na krku Rusku a jeho obyvatelstvo mnohde tvoří významná ruská menšina. Rusko je dočasným donorem v tom smyslu, že si u nich objednává různé zboží, jež by mnohdy jinde získalo levněji. Starými vazbami tak udržuje jejich ekonomiku, která by bez Ruska se ještě více propadla. Pro Pobaltí, stejně jako pro Kavkazské státečky, které jsou menší, než regiony Ruska. Dle teorie řízení platí, že fakticky jsou jen státností a ne státy, schopnými naplnit veškeré nutné role státu.

OSUDOVÝ OMYL MYŠLENÍ ZÁPADNÍ CIVILIZACE

Od dob Zarathustových se v naší kulturní sféře rozšířila personifikace dobra a zla. Boha a Satana. Čímž bylo založeno myšlenkové klišé vnímání světa pouze v dvojkovém, ale především v nesmiřitelném prostoru. Známe tedy zlo a dobro, lež a pravdu, nenávist a lásku, leč nic mezi tím. Hlavně pak nikdy nedovedeme pochopit, že ony krajní polohy fakticky jsou limitami, kterých životní praxe nikdy nedosáhne. Jinými slovy že neexistuje absolutní dobro, stejně jako absolutní zlo. Ale hlavně v naší civilizaci, vlastně dneska už jedné z původních kultur všelidské civilizace nechápeme, že všechny jevy lidského světa, které se zrodily v naší mysli a vyskytly i v praktickém životě, jsou nezničitelné a nám nezbývá, než se postarat o jejich vzájemnou rovnováhu a pokusit se o zajištění co nejmenší jejich škodlivosti pro naši existenci. Orientální filosofie, nějaké to tisíciletí starší než naše, se s tím již vyrovnala. Princip jin jang nám budiž nedostižným vzorem. Opačné se vzájemně doplňuje a je obsahem všeho ve vesmíru. Bez zla, bychom ani zlo nedokázali vnímat. Amen, pravím já.

NA PRAHU SEBEZNIČENÍ

Ruské prostory jsou pro tak „nepočetný“ národ obrovské. Na tomto území je navíc prokazatelně nezměrné množství zdrojů, které potřebují jiní, někteří dokonce existenčně. Navíc je Západní Sibiř, od Uralu po Bajkal, geologicky na kontinentě nejstarším a tedy nejstabilnějším pevninským územím světa. Což je lákavé pro všechny, kdo ví, že s vysokou pravděpodobností dojde k velké planetární katastrofě, nebo ji dokonce plánují. A v nejnovější panice je dokonce možné, že při rychlých změnách klimatu se celá Sibiř stane, po rozmrznutí permafrostu, úrodným teritoriem, schopným uživit několik miliard lidí. Proto je Rusko odedávna a dneska tím víc, neodolatelně vábnou kořistí pro všechny predátory světa.

Rozpad poslední Ruské veleříše jménem SSSR byl proveden za vůdcovství opilce Jelcina, který již tehdy byl manipulován vlivovými strukturami mocného Západu. Pod banditismem, který zemi způsobil větší škody než druhá světová válka, se Rusko, bohužel pro Západ, nepovedlo nezvratně změnit. Především jej rozbít na několik územních celků. USA, EU, a jejich výkonná složka NATO v 90 létech minulého století tak promarnily naprosto jedinečnou příležitost, která se nebude již opakovat. Proto USA přistupují k řešení ruského problému podle tzv. vlčí metody. Tak jako vůdce vlků před útokem shromažďuje kolem sebe smečku, tak i USA shromažďují spojence a vojska na Unii závislých států, kolem hranic Ruské Federace, aby mohly ve vhodnou dobu zaútočit. Přípravné a systémově vedené procesy k útoku jsou prakticky ukončeny a pokračují už na vysoké politické úrovni: mezinárodní diskreditace RF je v plném běhu, rusofobie funguje s pomocí rostoucích finančních podpor nadnárodním neziskovým organizacím na boj s RF a sankce nabírají více a více absurdní formy až s charakterem sadismu a účinky masochismu. Rusku nezbývá nic jiného, než se připravit na útok. Střet sice není ještě nevyhnutný, leč riziko je větší než kdykoli v minulosti. V takové atmosféře stačí technická závada, omyl lidského činitele, nebo pohnutí mysli psychopata a konec lidské civilizace je jistý.  Což by si měli uvědomit nejvíc šavličkáři v Polsku, oživovači zombie jménem Bandera na Ukrajině a nenávistí ohloupení v Pobaltských státech.