UBOŽÁCTVÍ SENÁTU DOSÁHLO DALŠÍHO VRCHOLU

Nedávným nezvolením Aleše Gerlocha za člena ústavního soudu se Senát už stal doslovně semeništěm zrůdné politické praxe, nejen nechutné politické kultury. Většině českých politiků, zvláště těch délesloužících zombií, ve skutečnosti nešlo, nejde a nikdy nepůjde o zájmy společnosti, nadtož řadových občanů, ale pouze o své soukromé zisky a sem tam i o potřeby vedení a sekretariátů partají, které jim umožnily dostat se na kandidátky. Ovšem zatím se v naší polistopadové době nestalo, aby se celá jedna ústavní instituce přeměnila ve sbor politických hyen, tak viditelně až drze pohrdajících veřejným míněním, jako je to u současného Senátu. Obrovská většina odborníků všech právních profesí veřejně deklarovala, že profesor Gerloch je v současnosti nejrespektovanější veličinou v oboru státu a ústavního práva. To ovšem pro samolibé politické lumpy sedící v Senátu nebyl žádný argument. V očích občanských zmetků vyčnívala nad veškerou jeho odbornost epizoda, že dotyčný byl kdysi kandidátem členství KSČ. K tomu ironicky napsala novinářka Irena Ryšánková doslova, cituji: „Jo aha, Gerloch byl kandidátem vstupu do strany. Jistě, to je strašné. Soudruh generál Petr Pavel, idol všech demokraticky smýšlejících jedinců, byl důstojník v Československé lidové armádě, přísahal Varšavské smlouvě a na rozdíl od Gerlocha reálně byl v KSČ. Je to taky strašné? Nebo jen u toho, u koho se ‚nám‘ to hodí?“ konec citace. Když už jsem u těch názorů jiných, vtipnějších pisatelů než já, tak ještě jeden podobný. Ozval se též glosátor Petr Paulczyňski:. „Gerloch neprošel? Už se těším, až jim tam Miloš nanominuje Koudelku.“ Zdeněk Koudelka je též učitelem ústavního práva, taktéž bývalý poslanec ČSSD, který se mimo jiné v rozhovoru pro Parlamentní Listy opřel do soudce Baxy, který Zemana obvinil z pokusů o ovlivňování justice. A pokračuje „Gerloch, málo pokrokový – chápu. Představte si, že ten blázen si myslí, že matka je žena a otec je muž! No šílenec… Naštěstí ho náš pokrokový senát zastavil – si představte tu hrůzu, kdyby tam nebyl Fischer, Hilšer, Drahoš ,Bek…“ ironizuje dále Paulczyňski. Předseda dolní komory nezvolení komentovat nejlakoničtěji: „Kdyby Zeman navrhl na ústavního soudce Ježíše Krista, tak v tomto Senátu by neprošel“. A právě ve Vondáčkově prohlášení je celá pravda. Pravda strašlivá, až nejstrašnější, protože jde o pravdu o smrtelné nenávisti. V současném Senátu totiž zasedají všichni politicky ambiciózní soupeři Zemana z posledních prezidentských voleb. Pan profesor Gerloch je zkrátka vysoce inteligentní člověk, nezpochybnitelná odborná autorita, která je však národně a konzervativně smýšlející a nejde proto na ruku kulturně-mediální frontě pražské kavárny. To senátorským bafuňářům z TOP 09, STAN a Lidovců k odmítnutí stačilo. Senát se tak pomalu transformuje v mafii zakomplexovaných, protože prakticky od řídících pozic v politice odstavených, ba až odložených figurek, které jsou proto až všehoschopnými mstivými politickými vyvrheli. Ta ústavní instituce nemůže být z této nemoci vyléčena. Proto musí být Senát každopádně zrušen.

POŽÁR NOTRE-DAME V PAŘÍŽI

Když jsem včera na televizní obrazovce uviděl plameny nad katedrálou, nevím proč, ale ihned jsem si vzpomněl na 11té září 2001. Tehdy jsem v přímém přenosu také sledoval nejen pád obou dvojčat, ale stihnul jsem ještě náraz letadla do druhého mrakodrapu. První, co mne při tom napadlo, byla věta: „To se zase CIA cosi nepovedlo“. I včera jsem nabyl přesvědčení, že jde o teroristický akt. Vycházím z předpokladu, že Francouzští odborníci přece nejsou nezodpovědní hlupáci. A hlavně ze svých zkušeností, které jsem získal jako báňský inženýr při rekonstrukcí jam uhelných dolů. Takže vyvozuji. Kdybych já dostal za úkol provést takovou rekonstrukci, tak bych mimo jiná bezpečnostní opaření provedl především to základní – protipožární. Až do výše budoucích prací bych nainstaloval dostatečně kapacitní vodovodní potrubí, které by po celou dobu rekonstrukce bylo napojeno na dostatečně silná čerpadla se sacími koši přímo v Seině. V době rekonstrukce by bylo stále natlakováno a na ně by byly napojeny hadice se vším potřebným osazením a nářadím pro hasební zásah. Při práci by byla na staveništi alespoň jedna četa hasičů a z nich minimálně dva přímo na výškovém pracovišti. Každý den po skončení prací by alespoň pětice hasičů hlídala přímo pracoviště pod střechou a byla připravena k okamžitému zásahu i u čerpadel. Určitý počet policistů by pak hlídal celé stavební prostranství a všechny prostory katedrály celých 24  hodin denně. Už jenom proto, že je teď éra teroristických útoků, měli vedoucí oprav předpokládat, že mimořádné situace, kdy je v celém prostoru podstatně větší riziko, může být zneužito.

TRANSFORMACE NATO NA AGRESORA

První článek Severoatlantické smlouvy zní v češtině doslova, cituji: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“ Konec citace. Zvýrazňuji, že se vlády zemí, začleněných do NATO samy zavázaly, že budou všechny mezinárodní spory řešit vyjednáváním absolutně bez používání zbraní. Navíc se dokonce zavázaly, že v zahraniční politice nebudou nikomu vyhrožovat silou, nadtož aby sílu zbraní použily. Ať se na to dívám jak chci, tak podle mne byla celá studená válka fakticky porušením těchto až rytířsky čestných slibů, ke kterým příslušníky NATO přece nikdo nenutil. Po rozpadu SSSR je pozice NATO ještě mnohem černější. Už nejenže odstrašuje silou, jako za existence Sovětského svazu, ale vědomě sílu používá a to zdaleka nejen ke své obraně, ale k prosazování zájmů mocipánů nejsilnějších členů NATO. Tento trend považuji už za doslova zhovadilé porušování „ustavujících“ základů Aliance. Člověk, který se stane členem nějakého spolku a v průběhu svého členství zjistí, že spolek porušuje své vlastní stanovy, či dokonce zakládací listinu, je povinen udělat co je v jeho silách, aby takovou praxi zastavil. Pokud se mu to nepovede, tak – pokud je poctivý, čestný, nebo alespoň slušný, musí odejít. Dovoluji si proto tvrdit, že vlády zemí NATO lze všechny označit za neslušné, nepoctivé a nečestné. To minimálně. Podle mne jsou dokonce zločinné, protože se dopouštějí trestného činu proti míru. Kdyby OSN byla opravdově vlivnou nadstátní organizací, tak by ustanovila „Zákon o zachování míru“ jako nejvyšší mezinárodní normu a každé její porušení by sankcionovala doživotním uvězněním, jako to kdysi postihlo Napoleona.

POLITICKÁ PUBERTA USA

Kdo pozoruje chování současného vedení ČLR na mezinárodním poli, musí souhlasit s dávným názorem Petra Uhla, který už v roce 2002 konstatoval, že USA jsou mladým, neustáleným politickým národem. Cituji dále z deníku Právo vydaného dne 14.1.202: „Fakticky prožívají radikalismus puberty. Jejich chování je proto v mezinárodním měřítku jen projevem síly. Takže z civilizačního hlediska jsou v etapě politických divochů, ne-li dokonce v předcivilizační až předlidské etapě pozemských bytostí. Antehomo“. Konec citace. Nemyslím si, že to platí o všech příslušnících politicky aktivních občanů Unie, ale s naprostou jistotou to pořád ještě platí o většině současných představitelů obou jejích rozhodných politických stran. Nejméně sto let, což je v dnešní pádící době už dost dlouhá doba nato, aby svět pochopil, že po celou tu dobu Unie jenom sekýrovala každého. Mám proto tušení, že Trumpovo motto „America first“ bude její konečná. Všechny důležité státy světa se nakonec spojí proti ní a ona nejenže nebude jedinou mocností světa, ale možná ani ne tou, kterou budou ostatní plně respektovat jako rovnocennou. USA se pořád ještě tváří, že jejím národním zájmem je celá planeta, jenže tomu už na světě opravdu, ale opravdu nikdo nevěří. A zahájit planetární válku? To by byl sice konec civilizovaného lidství, ale také USA. Takže v tomto směru s vysokou pravděpodobností riziko není. Vedení ČLR jedná v mezinárodním prostředí s moudrostí dospělého člověka. K tomu navíc Rusko vstává jako fénix z popela. Za existence SSSR muselo ze svého nadbytku nerostných zdrojů dotovat zaostalé zemědělství na Ukrajině, sociální podporu středoasijských republik i chaotického věčně znesvářeného Kavkazu. Pokud zamezí vnitřně svému rozkrádání, stane se poměrně rychle nejbohatší zemí světa. A to nemluvím o gigantickém tempu subtropických zemí jihovýchodní Asie a Jižná Ameriky. Tady se rýsuje budoucnost lidstva.

KRIZE DEMOKRACIE? ALE KDEPAK. Jenom zoufalý vztek vládnoucích nad růstem informovaností ovládaných.

Nějak podezřele roste počet lidí, kteří nejsou spokojeni s tím, kdo chodí k volbám. Unikátní názor nedávno projevil Mnislav Zelený Atapana, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii. Podpořil režisérku Olgu Sommerovou, která prohlásila veřejně, že volby jsou nebezpečným nástrojem, protože, cituji: „…volí i lidé, kteří se nezajímají o politiku a skočí na populistické nabídky“, konec citace. Jmenovaný etnolog problém široce rozvíjí. Cituji: „S paní Olgou Sommerovou zcela a zásadně… souhlasím všemi deseti. Mimochodem si jí velmi vážím a touto cestou ji i srdečně pozdravuji a děkuji jí, že měla odvahu něco podobného veřejně medializovat. Ano, to je obrovská vada naší demokracie, že může volit s odpuštěním každý…no, nechci se nikoho dotknout, tak to nedopovím. Je to jedna z cest k naší zkáze. Když se zamyslíme, kdo jak je kulturně vzdělaný, jak čte knihy, tak kolik to je procent? Jestli dvacet třicet, tak je to hodně. I kdyby čtyřicet! A tomu zbytku je všechno jedno. Ať už je to vzhledem ke spotřebě, o níž jsme hovořili, tak i vzhledem k volbám. Jsou ochotni zvolit kohokoli, když něco dostanou, když se nechají oblbnout nějakými sliby, které čtou na billboardech. Propadnou tomu, protože kvůli svému malému rozhledu uvěří každé hovadině našich politiků…V dobách tak slavných mužů, jako byli Santander a Bolívar, zakladatelé republiky Kolumbie, měl volební právo jen ten, kdo uměl číst a psát, což bylo pět procent lidí. Ale je to logické, protože ten zbytek, ať už je to číkoli chyba, je ovladatelný. Pouze ten, kdo je trošičku na úrovni, může rozhodnout s určitou znalostí. Já bych se přikláněl za nějaké takové řešení. Je to samozřejmě úděsné, je to narušení demokracie, to chápu, ale jak všichni víme a neustále o tom hovoříme, tak demokracie je na tom čím dál tím hůř a neslouží nám k tomu, co jsme od ní původně očekávali. Ano, zažila svá slavná léta, ale už je načase s tím něco udělat…Pochopitelně jakákoli dělicí čára mezi těmi, kteří by mohli a jež by nemohli volit, je něco šíleného. Ale mělo by to být něco, z čeho by bylo patrné, kdo se o tuto zemi nebo své město nějakým způsobem zasloužil. Říkáme, že jsme Homo sapiens, člověk moudrý nebo rozumný. Ale jsme všichni Homo sapiens? Já bych navrhoval, kdo není Homo sapiens, tedy ten člověk rozumný, ať nevolí. Nehledě na to, že volit chce stále méně lidí, protože vidí, že je to stejně jedno. Takže to nakonec vypadá tak, že ten skutečný Homo sapiens nevolí a volí jen ti druzí. Což je však ještě ta horší verze.

Pan přechytřelý se odkopal až v posledních větách. Rozumní vidí, že volby jsou zbytečné, říká. To je jediná pravda z celého jeho cintátu. A o ní by měl přemýšlet a hledat z ní řešení. Místo toho se utápí v marastu rádoby vědeckých argumentů. Na nich mne proto zaujalo už jeho tvrzení o tvorech čeledi Hominidae. Nevím totiž, koho myslel těmi Homo Sapiens. Oni totiž i neandertálci byli homo sapiens. Ovšem přesněji Homo sapiens neanderthalensis. Jako současný člověk je zase Homo sapiens sapiens, čili člověk nejen rozumný, ale moudrý. Což by měl kovaný etnolog přece vědět a rozlišovat. Takže by mne velice zajímalo, kdo jsou podle něj v současnosti „ti druzí“, kteří, alespoň podle pana exvelvyslance, jediní chodí k volbám. Jsou to podle něj homo kdo?? Že by pan etnolog byl rasistou? Ale jistě že ne, jen patří do vrstvičky exovládajících, kteří jsou zoufalí z toho, že konečně ti po věky ovládaní se už nenechávají oblbnout jenom od nich, ale třeba i někým jiným.

Jinak každou úvahu o jakémsi „omezení volebního práva“, jsem již dávno odbýval jedinou poznámkou. Zvyšujte občanskou odpovědnost už od základních škol. Přece se na nich v slušných společnostech vyučovala občanská výchova. Ten předmět je ale bezpodmínečně nutné oprostit od jakékoliv ideologické propagandy a tím se s vysokou pravděpodobností podaří vychovávat z Homo sapiens sapiens žádoucího Homo sapiens politicus, čti člověka občansky znalého a tím možná i odpovědného.

 

PRVNÍ ŽIVOTOPIS ZEMANA

První životopis si Zeman napsal sám na zadní stranu obálky brožurky s názvem „Naše posttotalitní krize a její možná východiska, která vyšla v r. 1991. Celý jej tady doslova opisuji: „Dne 28.9.1944 se narodil Ing. Miloš Zeman. Po absolvování Střední ekonomické školy v Kolíně nemohl pokračovat ve studiu na vysoké škole v důsledku referátu o T. G. Masarykovi. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze vstoupil v roce 1968 do KSČ, odkud byl vyloučen v roce 1970 v důsledku textu srovnávajícího komunismus s fašismem. Po roce nezaměstnanosti nastoupil do malého tělovýchovného podniku, kde vybudoval prognostické oddělení. To bylo zrušeno v roce 1984 v důsledku sborníku kritizujícího totalitární praxi ve společenských vědách. Byl přijat do rezortního zemědělského ústavu, odkud byl propuštěn v říjnu 1989 v důsledku článku “Prognostika a přestavba“. V současné době se Profesionálně zabývá simulačním prognostickým modelováním společenských systémů s více než dvacetiletou specializací na problematiku varovné prognostiky. Miloš Zeman je spoluautor metody komplexního prognostického modelování, autor asi 150 prognostických studií, vydaných většinou interně nebo v zahraničí, člen Světové prognostické společnosti, od roku 1990 pracovník Prognostického ústavu ČSAV, poslanec Federálního shromáždění, v současnosti předseda výboru pro plán a rozpočet Sněmovny národů“. Konec citace. Jak je psáno, byl od mládí postihován, alespoň podle svého přesvědčení, za svou tvůrčí práci. A hned čtyřikrát. Poprvé dokonce ve věku nezralosti a mladické nerozvážnosti, tedy když mu bylo 19 let. Střední ekonomickou školu dokončil v roce 1963. Musel totiž již chodit na devítiletku a ne na osmiletku padesátých let. Ekonomka trvala tehdy čtyři roky, pokud vím. Vysoká škola ekonomická v Praze se pak studovala pět let. Sám jsem ji v letech 1968 a 1969 dálkově studoval. Zeman při tom píše, že ji dokončil v roce 1968, takže ještě neměl 24 let. Takže podle mého počítání, šel po studiu na střední škole ihned na vysokou školu. O žádné diskriminaci by nemohlo být řeči ani kdyby na VŠ se dostal s ročním odkladem, protože ten mohl být také z jiných důvodů. Ta léta byla ve školství již velice tolerantní, dokonce až moc, protože šlo o jakousi reakci kyvadla po dobách přísné ideologické masáže. Vždyť já už v roce 1956 jsem u maturity dostal z češtiny otázku o Karlu Čapkovi, který byl na počátku padesátých let ještě na indexu a v roce 1959 jsme se na Vysoké škole báňské v předmětu Vědecký komunismus už seznamovali s moderními reformami socialismu, které nakonec vyústili v v roce 1968 v pseudorevoluční „obrodný proces“. Takže podle mého soudu se Zeman ve své první polistopadové autobiografii poněkud hloupě stylizuje do pozice celoživotního odpůrce socialismu a KSČ. Jelikož zpochybňuji jeho persekuci v mladistvém věku, nevěřím moc ani v ty pozdější postihy. Naopak v celém jeho životě vidím spíše chování intelektuála, který se pod rouškou „vědecké“ práce vyhýbal jakékoliv odpovědnosti za řízení, vedení, či správu, ke které byl celým svým vyškolením systematicky připravován.

SVOBODA, DEMOKRACIE A LIDSKÁ PRÁVA COBY „BURKA SKRÝVAJÍCÍ AMERICKOU BURANIZACI“

Chilský a Kolumbijský prezident iniciovali vznik nového mocenského bloku zemí „podkontinentu“ Jižní Amerika. A tak se 22.3.19 se sešel v Santigo de Chile summit lídrů Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Chile, Ekvádoru, Paraguay a Peru, na němž ustavili novou regionální mezinárodní organizaci s označením PROSUR. Důvodem je jejich prohlášení, že v řešení Venezuelské krize prý selhala organizace UNASUR, která byla v Jižní Americe založena v roce 2008 z iniciativy Hugo Chavéze. Hlavní iniciátor Sebastian Piñera, prezident Chile při té příležitosti vyhlásil, že nový blok bude, cituji: „…pevně oddán demokracii, svobodě a respektování lidských práv“, konec citace. Asi právě z toho důvodu nebyl na jejich setkání pozván právoplatný venezuelský prezident Maduro, ale jeho samozvaný odpůrce Guaidó, který bohužel pro ně nepřijel. Umínění potentáti nemusel vůbec nic prohlašovat, už ten „pozvánkový“ fakt totiž jasně říkal o jakou interpretaci oněch „posvátných“ ideálů jim jde. V mých očích se jednoznačně prezentovali jako prachsprostí slouhové jestřábí politiky USA. Ona floskule o svobodě, demokracii a lidských právech je už jenom potvrzením, že představitelé jmenovaných sedmi zemí Jižní části Amerického kontinentu jsou jakýmisi gubernátory Severoamerického impéria, v údajně samostatných státech. Pod korouhví lidských práv, svobody a demokracie (LSD – pardon LpSD), se podařilo USA iniciovat rozpad SSSR a zruinování Ruska většího, než jakého dosáhl Hitler. Mocnáři USA doslova opilí oním vítězstvím poněkud natvrdle pořád ještě používají jmenovanou korouhev, aniž pochopili, že svět ji už dávno považuje za jakousi roušku, burku, která má skrývat pravou tvář rádoby světovládné America First.

ZMĚNA KLIMATU NENÍ STĚŽEJNÍM PROBLÉMEM LIDSTVA

Musím se přiznat, že bych o tématu nepsal, pokud by mne k tomu nevyprovokovala nová kampaň, kterou globální „Deep State“ odvádí pozornost nepřemýšlejících od skutečně existenčních problémů současného světa.

Úvodem

Když se ve zpravodajství objevily první obrázky švédské puberťačky, kterak místo vyučování údajně demonstruje za ochranu klimatu, předpokládal jsem, stejně jako asi většina normálně myslících lidí, že jde o obyčejné záškoláctví. A proto jsem očekával, že její jednání bude takto pojmenováno a ohodnoceno sníženou „známkou z chování“, jak to bylo v rozumně řízených školách kdysi zvykem.

Když se individuální akt rozrostl v hnutí, dokonce mezinárodní, připomenul jsem si, že školáci vždy a všude jsou rádi, když se mohou „ulít“ z vyučování. Ovšem důvodně jsem předpokládal, že zvolení správci států se začnou intenzivně zajímat o to, kdože jim to „fušuje do řemesla“, čti, manipuluje se společenstvím jež řídí.

Jakmile ale Greta Thunbergová dostala možnost hovořit k účastníkům rádoby světových vládců v Davosu, definitivně jsem začal nad situací přemýšlet jinak. Od té chvíle tvrdím, že. „údajná ekologická aktivistka je novodobou Bernadettou Soubirousovou módního, zeleného náboženství. Je stejně naivní, stejně fanatická, a stejně zneužívaná skrytými vládci, coby postavička sloužící k manipulaci s davy a odvádění pozornosti lidstva od jeho mnohem podstatnějších problémů“. A hledal jsem od jakých.

Změny klimatu a vliv lidstva na ně.

Na naší planetě ke změně klimatu docházelo, dochází a bude vždycky docházet, což je odvozeno od několika faktorů, na něž lidská činnost neměla, nemá a asi nikdy nebude mít vliv, jako je třeba vzdálenost Země od Slunce. Naprostá většina všech změn, tedy nejen klimatických, je charakteristická tím, že probíhají skokově. Vždyť každý sám na sobě může pozorovat, že projevy stárnutí pociťuje ve skocích a ne pozvolna v průběhu svého života. Jde o jakési nepozorované změny, které se pak v poměrně krátkém období překlopí do úplně nové kvality. Pořád jste dítě a najednou jste, prakticky v jediném dni ženou. U klimatu je to o to horší, že jednotlivé změny neprobíhají jednosměrně, ale oscilují, takže je nutné sledovat dlouhodobý trend. Ovšem ono překlopení do nové kvality pak se uskuteční relativně rychle. Jakmile kupříkladu v jednom roce sníh neroztaje, ochlazení se pak rychle změní v zalednění doslova v několika letech. Dovoluji si tedy tvrdit, že změny klimatu jsou na Zeměkouli nevyhnutelné a zvrátí se do nové kvality poměrně v krátkém období.

Celá desetiletí se moudře i demagogicky, odborně i laicky, diskutuje o vlivu člověka, vlastně lidstva na změnu klimatu. Lidstvo vždycky ovlivňovalo klima na planetě, leč do posledního století vesměs jen na omezených a vesměs malých územích. V posledním století ovšem je jeho vliv, nejen klimatický, nesporně celoplanetární. Již víc jak před půl stoletím prokázal kupříkladu dobrodružný cestovatel Heyerdahl znečistění celých oceánů ropnými produkty.

Kvantitativní, nadtož kvalitativní vliv lidstva na celoplanetární klíma se však dodnes nikomu nepovedlo přesvědčivě, čti, nevyvratitelně dokázat. Ovšem naprostá většina lidí si je vědoma, že lidstvo celkově určitý vliv na změnu klímatu má. Nelze ho ovšem ani v nejmenším kvantifikovat, nadtož namodelovat, jak se jeho projevy dají skutečně ovlivnit. Všechna dosavadní opatření na ovlivňování klimatu jsou pouhými dílčími krůčky, o nichž víme pouze to, že probíhající změnu pravděpodobně nezhorší. Ovšem všechna zatím používaná opatření jsou natolik nákladná, že je sporné jejich celkové vyznění vůči faktu, že změna klimatu je neodvratná i bez lidského přičinění. Stojí za to poznamenat na tomto místě, že se zatím nesplnily, naštěstí, žádné skeptické předpovědi od těch apokalyptických po mírnější.

Pro laika, jako jsem já a naprostá většina lidí, je vrcholem chaosu v debatách odborníků o klimatu tvrzení, že se sice planeta otepluje, leč že jsme na druhé straně v době meziledové, po níž musí následovat nová doba ledová. Z toho všeho mi vyplývá jediný závěr. Ke klimatické změně určitě dojde. Ať už k oteplení, nebo k novému částečnému zalednění. Změna bude probíhat sice pomalu, ale nahromadění malých změn přivodí poměrně rychle na delší období nezvratitelnou zásadní změnu.

Co tedy dělat?

     Ať už přijde oteplení, či ochlazení, vynutí si to obrovskou migraci dokonce nejen lidí. Dneska migrují statisíce a je nám z toho v Evropě špatně. Při čemž migrují i ti, co nemusejí. Ovšem když se zmíněné změny projeví zvýšením hladin oceánů, vznikem dalších pouští, nebo naopak zaledňováním od severu, dojde k migraci stovek milionů lidí, až miliard, kteří budou muset migrovat, jen aby si zachránili holé životy. Řešit takový problém půjde jen opravdovým a dalekosáhlým „sociálním inženýrstvím“, které je dneska zesměšňováno, a já tvrdím, že dokonce vědomě odsuzováno, s nekalými záměry.

Jenže aby mohlo lidstvo reagovat na tak obrovský problém, musí dosáhnout zásadní společnostní přeměny sama sebe. Jestliže do zmíněné éry lidstvo neprocitne z dosud přežívající zvířecí přirozenosti v každém z nás, čti, ze současné predátorské společnosti, pak se zákonitě vyvraždí. Dneska totiž jednotlivé „civilizace“, v mém pohledu pouze jednotlivé kulturní typy všelidské civilizace, k tomu disponují nadbytkem prostředků, čti zbraní hromadného zničení. Opravdová humanizace lidského rodu nás tedy teprve čeká. Nebude k tomu stačit pouhá „kulturní revoluce“, jakou by bylo kupříkladu postavení rovnosti všech bytostí na roveň dnes zrůdně preferované osobní svobody. Je nutné doslova přepsat lidský genom. Je bezpodmínečně nutné dosáhnout stavu, kdy se společnost soutěže transformuje ve společnost nezáludné spolupráce. Myslím si, že existence lidstva za pokus o takovou, či podobnou proměnu sebe sama, opravdu stojí. To je veškeré jádro alternativy k současnému dění.

Takže.

Největším problémem, který čeká současné lidstvo není změna klimatu, ale připravenost všelidské komunity na řešení své adaptace na vysoce pravděpodobné klimatické změny.

Necítím se povolán radit, ovšem celoživotní zkušenost mi říká, že společnost založená na individualismu, s jedinou motivací aktivity spočívající v konkurenci a výsledně ve ždímání co nejvyššího zisku, tak obrovskému problému není schopná čelit. Globální lidstvo bude muset totiž bezpodmínečně kooperovat, což v praxi bude znamenat osobní svobodu každého jednotlivce uplatňovat pouze v rámci rovných práv dokonce všech bytostí, tedy nejen lidských. A to nejen na pouhé přežití, ale až na slušný život. Na takovou adaptaci bude lidstvo potřebovat nejen obrovské zdroje, ale bude muset vynaložit dosud těžko představitelné náklady a úsilí.

Z toho mi vychází jediný závěr. Komu opravdu leží na srdci přežití lidstva, ten se musí v prvé řadě ze všech svých sil angažovat za to, aby se na světě řešily všechny problémy s absolutním vyloučením válek, čili aby si lidstvo na Zemi vytvořilo mechanismy zajišťující v jakékoliv situaci trvalý mír na celé planetě. Z toho logicky vyplývá v prvé řadě, pro jistotu, zničit všechny zbraně hromadného zničení.

Z ohledu na uvedenou vysoce pravděpodobnou budoucnost je dále naprosto nepřípustné plýtvat zdroji, které budou možná existenčně pro lidstvo naprosto nezbytné. Což podle mne znamená snižovat na minimum i ostatní zbrojení, až po jeho naprosté vyloučení. A nejen to. Lidstvo bude muset nastoupit cestu „úspor“ na budoucí časy a opustit hýřivou konzumní současnost. Každý, kdo toto minimum dneska prohlásí za utopii je v mých očích potenciálně trestuhodným nepřítelem svých dětí.

Těch dětí, které ve své nezralosti dneska odhodlaně demonstrují proti lidskému vlivu na klimatické změny, zatímco by měly demonstrovat za mír, svět bez zbraní a plýtvání zdroji všeho duhu, tedy i lidskými, potažmo svými.

Ke klimatickým změnám nesporně dojde a lidstvo je povinno se na ně připravovat. Musí se ale změnit především ono samo. Musí. Protože mu hrozí i další rizika, na které by měla být přece jen připravena všelidská společnost, ať již se jedná o střet s jiným značně velkým vesmírným tělesem, výbuchem supervulkánu či jiného přírodního ohrožení. Což je jak soudím, jediná opravdově potřebná globalizace. Žádné elity mezi námi by si neměly ani ve snách připouštět, že pro své přežití zbytek lidstva zničí.

Pokud se někdy objeví vizionář, či vizionářka uvedeného kalibru, která zahájí demonstrace za uvedené, nebo podobné ideály, tak by se všichni lidé měli připojit. Pak bych byl ochoten třeba i já takovým záškolákům pomáhat demonstrace organizovat. Demonstrovat pouze za klima je totiž v mých očích nonsens, kterým kdosi záměrně ohlupuje celosvětovou komunitu.

DALŠÍ TRUMPOVO ŠLÁPNUTÍ DO PORCELÁNU?

Trump uznal Golanské výšiny za součást Izraele. Jednak je prý Izrael již „vlastní“ dost dlouho, ale především bez nich si Izrael nemůže zajistit svou bezpečnost. V Rusku otvírají láhve šampaňského. Přesně tytéž argumenty totiž mají pro svůj Krym. Jenže. Zatímco Rusové si vzali Krym, čili je v nejhorším případě Ukrajině uzmuli, USA Golany Izraeli věnují, což je sakra rozdíl. Na ten upozorňuje prezident Sýrie, když vzkázal Spojeným státům: „Darujte Židovskému státu třeba celé dva státy své Unie, ale ne naše území“. Izrael Sýrii Golany ukradl a USA nemají žádné oprávnění tuto krádež legalizovat, i kdyby třeba celý svět uznával, že jsou celoplanetárními četníky. Což už dneska vyloženě nejsou. Putin zase vyhrál. Sice s konečnou platností bylo v USA vyšetřeno, že se Rusko nezasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, leč zmíněný krok prezidenta USA můře být chápán něco jako vděčnost. Otazník z titulku je tedy oprávněným.

SLON, ČI TVRDOHLAVÝ STAŘEC?

Erik Best, narozený v roce 1962 v Severní Karolíně, už od února roku 1991 žije v Praze a provozuje tam své vydavatelství. Dneska umí perfektně česky a platí za významného znalce české politické scény. Prezident Zeman jej loni dokonce vyznamenal. Podle toho, jak na to několikrát upozornil, tak mimo jiné, ne-li jenom proto, že chtěl ještě více naštvat v Česku působící české novináře, kterými vesměs pohrdá, jak se opět několikrát vyjádřil. Best nedávno napsal o Zemanovi, že má sloní paměť. Zeman má skutečně velmi dobrou paměť a hlavně ještě pořád mu v tom věku funguje. Podle mne ale i k jeho škodě. Díky oné paměti totiž Zeman často argumentuje a bohužel i jedná spíše jako tvrdohlavý stařec, opírající se o své dávno nabyté vědomosti. Dneska se ale svět mění takovou rychlostí, že je bezpodmínečně nutné si své vědomosti inovovat stálým studiem a nežít z toho, co si člověk přečetl kdysi před léty, dokonce ještě v minulém století. Osobně jsem se už v roce 1992 přesvědčil, že Zeman neumí systematicky studovat a analyzovat problémy. Potvrdil mi to o pár let později, ale ještě v minulém tisíciletí jeho tehdejší zástupce, první místopředseda ČSSD Pavel Novák. Zeman je sice hodně sečtělý a stále hodně čte a má tu „sloní“ paměť, ale to je všechno. Takže ve většině problémů pouze pochopí některé základní informace a z nich si pak složí jakousi síť svých názorů, na nichž sveřepě trvá a neustále je opkuje. Nejtristněji je to v současnosti vidět na jeho působení ve složitějších situacích mezinárodní politiky. Jeho názory na Izrael, Palestinská hnutí odporu, Arabský svět, Islám, muslimy, terorismus a konec konců i na EU, NATO a politiky mimoevropských zemí (viz jeho nedávné lavírování kolem Venezuely) jsou beznadějně povrchní, neználkovské a nejednou spíše úsměvné, jako ono „lobování“ za kanál Labe – Odra – Dunaj. Čti, naivně utopické. Tento týden povrchnost Zemanových znalostí o Blízkém Východě kupříkladu ohodnotila odbornice na onu oblast Tereza Spencerová. V jednom rozhovoru o nich řekla, že je pro jejich povrchnost nemá vůbec smysl ani komentovat. Zeman prostě již žije ze své podstaty, není schopen už vůbec zvyšovat své vědomosti, takže stále více spoléhá na „nápovědu“ svých poradců. Jenže si je bohužel neumí vybrat a navíc je jako tvrdohlavý stařec dokonce cenzuruje podle svých zabetonovaných stereotypů.