Deep State opět skvěle využil náhodné situace. Je vidět, že jak jeho vůdčí osobnosti, tak jeho nádeníci jsou skvěle připraveni. V USA nikdy není těžké vybudit protestní vandalismus. Náhodné zabití černého povaleče bílým policajtem bylo proto naprosto jistou jiskrou k zapálení až nesčetných případů občanského plenění. O to se především postarala senzacechtivá média, která požár z místa původu bleskově rozšířila po celém státě. Demokraté samozřejmě situace zneužili v předvolební kampani proti Trumpovi. Různí rasističtí aktivisté zase neprodleně oživili již několik let umrtvené hnutí „Black Lives Matter“. Jelikož prakticky všechna médi v USA jsou protitrumpovská, tak v zemích jejich nohsledů, mezi nimiž ČR hraje přední roli, se spojuje koronavirová krize s touto občanskou a vytváří se o Trumpovi dokonce taková atmosféra, že by měl svou kandidaturu vzdát. Osobně si myslím, že to všechno je spektákl pro prostý lid. Hlubinným mocenským strukturám jde úplně o něco jiného a mnohem podstatnějšího. Všichni znalí dobře vědí, že už před zdravotnickou pandemií byly světové finance na pokraji obrovské, ba dá se spolehlivě tvrdit, že dosud nevídané krize. Tu koronavirová opatření prakticky všech vlád změnila doslova v dluhovou katastrofu. Její řešení si nikdo ani neumí představit. V žádném případě nemůže být špatné. Bude jenom horší, až zničující. Globální financiéři se proto ze všech sil snaží, aby lidé vybili své emoce na něčem jiném, čímž by se snad povedlo alespoň částečně svést jejich pozornost od zrůdností, které je čekají a svést jejich zlobu do jiných stok. O to jde anonymním pohlavárům globálních vládců. Ne o nějaká lidská práva, antirasismus a ji návnady pro chytlavé, především nezkušené občany.

Trump určitě nečekal, že se jeho idea naplní tak rychle. USA je totiž už v současnosti, tedy ještě v prvním funkčním období Donalda Trumpa, opravdu první na světě. Je „first“ ve stupidních ideologiích jako je „náprava“ dějin (dob otroctví a kolonialismus), antibělošský rasismus, genderová neutralita, ale také příliš opožděná pomsta feministických fanatiček. A to nemluvím o opravdových zběsilostech, jako je strhávání soch osobností, jež zemřely před mnoha staletími, sestavování seznamů filmů, ba dokonce knih, které by měly být zakázány, či alespoň přepracovány. Za vrchol idiotismu pak považuji veřejné prosazování názorů, že klasická hudba je rasistická, protože ji hrají jen běloši a žlutí. Že matematika je rasistická, protože učí objevy bělochů, jako je Pythagorova věta, či Ludolfovo číslo. I pohádky by se, podle názorů zmíněných pomatenců, měly převyprávět. Za opravdovou tragedii Západní kultury považuji skutečnost, že některé zvrhlosti už se dostaly do Evropy. Tak kupříkladu arcibiskup z Canterbury vyzval anglikánskou církev, cituji: „…aby přehodnotila zobrazení Krista jako bílého muže“. A za týden na to už v katedrále města St. Albans mají nový oltář zobrazující poslední večeři a na ní je Ježíš černochem. Jak se zdá, tak osud starověkého Říma nás nemine. S nostalgií vzpomínám na vtip, který se šířil světem od „arabského jara“, cituji: „Víte, proč ve Spojených státech nemůže být barevná revoluce? Protože tam není velvyslanectví USA“. Konec citace. Tak asi právě proto tam vzniká kulturní revoluce. Pokud by se všechny absurdnosti a zrůdnosti měly realizovat, pak ta Maova kulturní revoluce by byla vedle toho selankou.

Okresní tajemník KSČ někdy v roce 1966 na celopodnikové konferenci ROH řekl, cituji: „Ing. Hošek má ze svého hlediska pravdu, jenže my máme tajné informace, podle kterých se řídíme“, konec citace. S politikem, ba s žádným veřejným činitelem nelze vést diskusi, pokud se odvolává na tajné, důvěrné, či jinak veřejnosti nepřístupné informace. Tím je silně, ba dokonce absolutně degradováno demokratické rozhodování. USA vstoupily do první světové války ze čtrnácti důvodů. Hned prvním bylo zrušení tajné diplomacie. Rovněž tak Lenin po získání moci prosazoval zrušení tajné diplomacie. Oběma politickým režimům vydržel tento naivně idealistický záměr asi tak tři roky, ne-li méně. V mocenském soupeření je totiž vyloučeno nemít tajnosti, stejně tak to platí dokonce i pro obyčejnou hospodářskou soutěž.

Nedávno se někdo u nás podivoval nad tím, jak veřejnost ve Spojených státech má zkreslené znalosti o faktech druhé světové války. Publikoval totiž výsledky nějaké ankety, ve které vědomosti veřejnosti USA byly prezentovány následovně. Každý devátý občan si myslí, že v 2. světové válce bojovaly Spojené státy proti Sovětskému svazu respektive Rusku. Pět procent si dokonce myslí, že nepřítelem byla Čína. Jen 63% ví, co byl holocaust. 12% toto slovo vůbec neslyšelo nebo neví, co znamená. Nejtragičtěji dopadla otázka na význam dne 8. května. 42% vůbec neví, že se ten den něco oslavuje, dalších 27% něco tuší, ale nevědí, co přesně má tento den symbolizovat. Tolik anketa v USA. Já jsem si jist, že kdyby se dělala podobná mezi současnou mládeží v ČR, tak by dopadla pro onu dějinnou událost ještě hůř.Obzvláště, kdyby se prováděla kupříkladu loni. Jenže o tom dneska nechci psát. Chci se zamyslet nad doslova magickou silou médií v USA.

Po listopadu, kdy se v našich televizích přestaly uvádět filmy z Ruska a ostatních postsocialistických zemí a byly nahrazeny takřka výlučně Americkými, v naprosté většině z produkce Hollywoodu, se začal u nás vytvářet nový veřejný prostor. Ve zmíněných škvárech jsou totiž vždycky Rusko, Čína, či minimálně Kuba vylíčeny jako země snažící se zničit nejméně USA, ne-li celý svět. Doslova paranoidně v nich pak působí příběhy soubojů tajných služeb či jiných podobných institucí. Ty z východu jsou vždy a bez výjimky pouze negativními postavami, které jsou samozřejmě nakonec vždycky zničeny chrabrými a vesměs neuvěřitelně nadlidskými schopnostmi obdařenými udatnými Amíky. Prostě debilita nejvyššího stupně. Jenže. Tím jedem je u nás otravována zatím jedna generace a přesto je to na jejím chování znát

Ovšem touto jednostrannou propagandou je olečenství v Americe bombardováno již sedmdesát pět let, tedy od poslední velké války. Už tři generace v nich neshlédly alespoň trochu objektivní informace o zmíněném světě. Rusofobie je v samotné USA pěstována již prakticky sto let, od vzniku SSSR. Taková propaganda zákonitě přinesla své ovoce. Hollywoodské filmy se nyní rozlezly doslova po celém tak zvaném svobodném světě a tak jejich vliv musel přinést to, co v něm dneska vidíme. Rusofobii. Daleko to nejhorší pandemii, která sžírá duchovno celé západní kultury tak silně, že ho nakonec spolehlivě přivede ke zmaru.

Včera uplynulo 70, slovy sedmdesát, let od zahájení války na korejském poloostrově. Války, která dodnes neskončila. Příšerné je vědomí, že už třetí generace obyvatel toho regionu neví, co je to žít v klidu a míru. Ještě děsivější je vědomí, že po ukončení bojů v roce 1953, byla stanovena okamžitá demarkační linie bez šancí na alespoň nejnutnější přesun obyvatel, umožňující především spojení rodin. Omluvou mohlo tehdy být, že nikdo nepočítal s tím, že uměle vytvořená čára bude trvat pro většinu tehdejších obyvatel „na věky“, takže většina z nich až do smrti už neviděla své příbuzné, mnohdy i ty nejbližší. Takováto rozhodnutí by měla být kodifikována mezinárodním právem za zločin proti lidskou té nejvyšší kategorie, hned po válečném zabíjení dětí. Nejhorší na dalším vývoji bylo, že se postupně na severu vytvořil až ortodoxní komunistický režim a na jihu příliš dlouho trvala vojenská diktatura, než se zem politicky transformovala v kapitalistickou demokracii. Korejská lidově demokratická republika zahájila připomínku začátku války víc než symbolicky. V polovině tohoto měsíce vyhodila do vzduchu budovu styčného úřadu obou zemí, který byl ne jejím území. Nikdo si netroufá dneska říct, co tím chtěla vyjádřit. Před oněmi dávnými lety to totiž byla ona, která zahájila vojenské tažení na jih regionu. Ale objektivně vyjádřeno, za ta dlouhá léta by se mocní obou států určitě domluvili, pokud by jejich znepřátelení nebylo uměle živeno zvenčí. Já jsem byl od počátku přesvědčen, že hlavním viníkem tehdejšího rozpadu původně souvislého státu byla USA. A nyní jsem si tím naprosto jistý. Důvodů pro takové tvrzení je nejen celá řada, ale především to zapadá do celkové politiky Ameriky, která doslova šíří a udržuje na celé planetě chaos, protože v takovém klímatu se jí lépe ovládá svět.

. Za svůj život se kolem mne událo snad na deset sebevražd, z nichž nejméně u polovin jsem znal příčiny, takže mám pro ně pochopení. Dovedu pochopi dokonce hromadné sebevraždy nejen celé rodiny, jako tomu bylo u Goebbelsových, ale i u početnějších, vesměs  náboženských komunit. Uznávám dokonce jakési právo na sebevraždu, jakou spáchali kupříkladu Židé v pevnosti Mosada v prvním století našeho letopočtu. Ovšem nikdy nepochopím sebevražedné jednání příslušníků celé kultury, dokonce s miliardovým počtem příslušníků. Nemohu si pomoci, ale za pomalou sebevraždu totiž považuji současné chování lidí Západní kultury. Začalo to všechno v Evropě, která před několika lety radostně vítala statisícové invaze migrantů z Afriky a Arabských zemí. Mnohem horší byl sebeklam, kterým sama sebe ohlupovala společnost těch nejbohatších zemí Evropy. Bílí Evropané totiž začali vytvářet ve jmenovaných zemích atmosféru nevnímání příživnictví nově příchozích, ale dokonce, ne-li především jejich násilné zločiny, což dělají do dneška. Donedávna jsem za vrchol sebedestrukce „bělošské“ civilizace považoval bezbřehou toleranci. Bílí tolerovali a pořád tolerují nově příchozím zachovávání nejen jejich tradic a zvyklosti, ale dokonce i jejich právního sytému. To i v případech, kdy je v Evropě a USA jeho uplatňování trestným činem. Za absolutně zvrácené považuji chování bělochů v posledních měsících, které se do Evropy rozšířilo z USA. Jakési kýčovité rituály omlouvání se černým za otroctví, spočívající v pokleku a líbání bot černochům. Bourání soch historických osobností, žijících kupříkladu i před půl tisíciletím. Epidemie omlouvání se světu za každý prvek existence, ba až za celou bělošskou historii. Vytváření seznamů uměleckých děl, která se mají zakázat, jelikož jsou z dnešního pomateného vnímání rasistická. A včera jsem se dokonce dočetl, že by měla být zakázána veškerá klasická hudba, protože ji provozují jen běloši a asiaté. To mne osobně doslova dorazilo. Evropskou hudbu totiž považuji za naprostý vrchol její kultury. V mých očích jen klasická hudba je oprávněna být nazývána hudbou. Naprostá většina dalších zvukových produkcí je pouze muzikou. A samotné užívání jen perkusních nástrojů je dokonce v mých očích znakem předcivilizačních kultur. Vždyť je přece znají i někteří jiní primáti. Když všechno, co po nás žádají aktivisté zmíněných trendů se uskuteční, bělošská kultura zmizí a běloši vyhynou. A „Planeta opic“ nemusí být jenom sci-fi.

. Senátoři vyprodukovali návrh zákona zvyšující možnost občanů vlastnit a tedy i nosit zbraň. Je to pořád stejná historie. Musíme se opičit po někom, koho jsme si vybrali za vzor, aniž důkladně známe jeho současné poměry a už vůbec nic nevíme o jeho historii. Každý, kdo horuje pro ozbrojování občanů a ohání se druhým dodatkem Ústavy USA by měl vědět, proč vůbec onen dodatek vznikl. A následně si pořádně prostudovat krvavé dopady, které až do dneška má. Jen pro ilustraci. Zem, jejíž obyvatelé vlastní více pěchotních zbraní než jich má celá její armáda, je fakticky morálně nemocná. A to se nejedná jenom o nějaké pistolky, ale těžké samopaly, ba lehké kulomety. S ohledem na přirozenost člověka, na níž se nic nezměnilo ani za miliony let, je naopak nanejvýš nutné znemožnit každému jedinci mít jakoukoliv zbraň, nejen palnou, ba dokonce rychlopalnou. Dávno se hovoří o vývoji zbraní, které by nezabíjely, ale pouze ochromovaly. Těmi by měla být vybavena policie. Naproti tomu občané by, snad s výjimkou sportovců a myslivců, zbraně nesměly mít v držení pod velice těžkými tresty. Zbrojaři by mohli být spokojeni, protože by se jim objevil nový velký byznys.