OBČANSKÉ BOUŘE V USA. O ČEM SE NEMLUVÍ

Deep State opět skvěle využil náhodné situace. Je vidět, že jak jeho vůdčí osobnosti, tak jeho nádeníci jsou skvěle připraveni. V USA nikdy není těžké vybudit protestní vandalismus. Náhodné zabití černého povaleče bílým policajtem bylo proto naprosto jistou jiskrou k zapálení až nesčetných případů občanského plenění. O to se především postarala senzacechtivá média, která požár z místa původu bleskově rozšířila po celém státě. Demokraté samozřejmě situace zneužili v předvolební kampani proti Trumpovi. Různí rasističtí aktivisté zase neprodleně oživili již několik let umrtvené hnutí „Black Lives Matter“. Jelikož prakticky všechna médi v USA jsou protitrumpovská, tak v zemích jejich nohsledů, mezi nimiž ČR hraje přední roli, se spojuje koronavirová krize s touto občanskou a vytváří se o Trumpovi dokonce taková atmosféra, že by měl svou kandidaturu vzdát. Osobně si myslím, že to všechno je spektákl pro prostý lid. Hlubinným mocenským strukturám jde úplně o něco jiného a mnohem podstatnějšího. Všichni znalí dobře vědí, že už před zdravotnickou pandemií byly světové finance na pokraji obrovské, ba dá se spolehlivě tvrdit, že dosud nevídané krize. Tu koronavirová opatření prakticky všech vlád změnila doslova v dluhovou katastrofu. Její řešení si nikdo ani neumí představit. V žádném případě nemůže být špatné. Bude jenom horší, až zničující. Globální financiéři se proto ze všech sil snaží, aby lidé vybili své emoce na něčem jiném, čímž by se snad povedlo alespoň částečně svést jejich pozornost od zrůdností, které je čekají a svést jejich zlobu do jiných stok. O to jde anonymním pohlavárům globálních vládců. Ne o nějaká lidská práva, antirasismus a ji návnady pro chytlavé, především nezkušené občany.

TAK TROCHU O PŮL STOLETÍ STARÉM POHLEDU NA BUDOUCNOST.

Z Royaumontské vědecké konference o budoucnosti světa, na které se v roce 1961 poprvé setkali ve velkém počtu vědci jak Západu, tak Východu, jsem si v závěrečném dokumentu přečetl větu, která mne neobyčejně zaujala, cituji: „Pokrok tedy spočívá v uspokojování lidských potřeb. Avšak lidé nesmějí rozmnožovat své potřeby do té míry, aby se staly neuspokojitelnými bez ohledu na jakýkoliv pokrok“. Konec citace. Pamatuji si, že již v té době učenci odborně odhadovali, že všichni tehdejší lidé planety Země nemohou žít na tak vysoké životní úrovni, jako žili obyvatelé Evropy, nadtož USA. Prý by na to bylo zapotřebí mít zdroje ze dvou dalších planet.

Od té doby uběhlo skoro šedesát let. Potřeby lidstva se už dávno rozrostly do stavu naprosté neukojitelnosti. A nejen to, vznikla poměrně početná kasta lidí, jejíž příslušníci si mohou dovolit doslova cokoliv. Nenasytnost jejich se už dotýká i vesmíru. Již dneska má „zabukovánu“ dovolenou na vesmírné stanici několik desítek superboháčů. Mnohem víc je pak těch, kteří si mohou dovolit skoro vše. Třeba i koupi ostrova kdesi v Pacifiku, aby je tam o volném čase nikdo nemohl vyrušovat.

Sociální rozdíly jsou tak obrovské, jaké nebyly dosud nikdy v dějinách lidstva. Zatím co jedni musí celý život chodit jen pěšky a navíc bosí, jiní si létají tryskovými letadly kolem celé Zeměkoule. Jedni umírají hlady, zatím co jiní mají na svém stole potravu včera vyrobenou kdekoliv na planetě, od ústřic z Malajsie, přes kilový hovězí steak z Argentiny, po sto let staré archivní víno z Itálie.

A nechoďme až tak daleko. Kolik jenom nových sportů od té doby vzniklo v Západní kultuře? Jak šíleně se v běžné populaci Euroameriky rozrostla „potřeba“ adrenalinových aktivit?

A konečně, kolikrát za život kupujeme pračku, ledničku, sporák, nemluvě o televizi, počítači, mobilu a mnoha dalších „spotřebičích“. Spotřeba, to je to prokleté slovo, které dneska vládne celé civilizaci. Díky široké svobodě spotřeby se stáváme stále více nesvobodnými výrobci všech těch zbytností.

Já jsem si již před víc jako padesáti lety zapsal, že opravdové svobody dosáhne každý člověk tehdy a jen tehdy, až všechny potřeby nezbytné k životu budou vyrábět roboti. Věděl jsem, že člověk kromě nezbytných potřeb bude mít vždycky i jiné, a tušil jsem, že se mohou obrovsky, až exponenciálně rozrůstat.

Tehdy, docela z jiných důvodů, jsem se začal zajímat o indickou a čínskou tradiční kulturu. A za pár let jsem měl jasno. Pod vlivem především buddhismu jsem dospěl k definitivnímu názoru. Západní kultura, která sama sebe vnímá jako předvoj celé lidské civilizace, je slepou ulici všelidské civilizace.

Takže v mých očích pořád ještě platí věta Romaina Rollanda, vyřčená už v roce 1931, která zní, cituji: „Za sto let bude Evropa socialistická, nebo nebude“. Konec citace.

A to v tomto textu není ani jediné slovo o zbrojení, kterým lidstvo doslova a do písmene „prochlastává svůj grunt“, jako to kdysi někteří sedláci uměli.

AMERICA FIRST

Trump určitě nečekal, že se jeho idea naplní tak rychle. USA je totiž už v současnosti, tedy ještě v prvním funkčním období Donalda Trumpa, opravdu první na světě. Je „first“ ve stupidních ideologiích jako je „náprava“ dějin (dob otroctví a kolonialismus), antibělošský rasismus, genderová neutralita, ale také příliš opožděná pomsta feministických fanatiček. A to nemluvím o opravdových zběsilostech, jako je strhávání soch osobností, jež zemřely před mnoha staletími, sestavování seznamů filmů, ba dokonce knih, které by měly být zakázány, či alespoň přepracovány. Za vrchol idiotismu pak považuji veřejné prosazování názorů, že klasická hudba je rasistická, protože ji hrají jen běloši a žlutí. Že matematika je rasistická, protože učí objevy bělochů, jako je Pythagorova věta, či Ludolfovo číslo. I pohádky by se, podle názorů zmíněných pomatenců, měly převyprávět. Za opravdovou tragedii Západní kultury považuji skutečnost, že některé zvrhlosti už se dostaly do Evropy. Tak kupříkladu arcibiskup z Canterbury vyzval anglikánskou církev, cituji: „…aby přehodnotila zobrazení Krista jako bílého muže“. A za týden na to už v katedrále města St. Albans mají nový oltář zobrazující poslední večeři a na ní je Ježíš černochem. Jak se zdá, tak osud starověkého Říma nás nemine. S nostalgií vzpomínám na vtip, který se šířil světem od „arabského jara“, cituji: „Víte, proč ve Spojených státech nemůže být barevná revoluce? Protože tam není velvyslanectví USA“. Konec citace. Tak asi právě proto tam vzniká kulturní revoluce. Pokud by se všechny absurdnosti a zrůdnosti měly realizovat, pak ta Maova kulturní revoluce by byla vedle toho selankou.

UTAJOVÁNÍ INFORMACÍ JE NESLUČITELNÉ S DEMOKRACIÍ

Okresní tajemník KSČ někdy v roce 1966 na celopodnikové konferenci ROH řekl, cituji: „Ing. Hošek má ze svého hlediska pravdu, jenže my máme tajné informace, podle kterých se řídíme“, konec citace. S politikem, ba s žádným veřejným činitelem nelze vést diskusi, pokud se odvolává na tajné, důvěrné, či jinak veřejnosti nepřístupné informace. Tím je silně, ba dokonce absolutně degradováno demokratické rozhodování. USA vstoupily do první světové války ze čtrnácti důvodů. Hned prvním bylo zrušení tajné diplomacie. Rovněž tak Lenin po získání moci prosazoval zrušení tajné diplomacie. Oběma politickým režimům vydržel tento naivně idealistický záměr asi tak tři roky, ne-li méně. V mocenském soupeření je totiž vyloučeno nemít tajnosti, stejně tak to platí dokonce i pro obyčejnou hospodářskou soutěž.

KORONAVIRUS NENÍ TOU NEJRIZIKOVĚJŠÍ PANDEMIÍ

Nedávno se někdo u nás podivoval nad tím, jak veřejnost ve Spojených státech má zkreslené znalosti o faktech druhé světové války. Publikoval totiž výsledky nějaké ankety, ve které vědomosti veřejnosti USA byly prezentovány následovně. Každý devátý občan si myslí, že v 2. světové válce bojovaly Spojené státy proti Sovětskému svazu respektive Rusku. Pět procent si dokonce myslí, že nepřítelem byla Čína. Jen 63% ví, co byl holocaust. 12% toto slovo vůbec neslyšelo nebo neví, co znamená. Nejtragičtěji dopadla otázka na význam dne 8. května. 42% vůbec neví, že se ten den něco oslavuje, dalších 27% něco tuší, ale nevědí, co přesně má tento den symbolizovat. Tolik anketa v USA. Já jsem si jist, že kdyby se dělala podobná mezi současnou mládeží v ČR, tak by dopadla pro onu dějinnou událost ještě hůř.Obzvláště, kdyby se prováděla kupříkladu loni. Jenže o tom dneska nechci psát. Chci se zamyslet nad doslova magickou silou médií v USA.

Po listopadu, kdy se v našich televizích přestaly uvádět filmy z Ruska a ostatních postsocialistických zemí a byly nahrazeny takřka výlučně Americkými, v naprosté většině z produkce Hollywoodu, se začal u nás vytvářet nový veřejný prostor. Ve zmíněných škvárech jsou totiž vždycky Rusko, Čína, či minimálně Kuba vylíčeny jako země snažící se zničit nejméně USA, ne-li celý svět. Doslova paranoidně v nich pak působí příběhy soubojů tajných služeb či jiných podobných institucí. Ty z východu jsou vždy a bez výjimky pouze negativními postavami, které jsou samozřejmě nakonec vždycky zničeny chrabrými a vesměs neuvěřitelně nadlidskými schopnostmi obdařenými udatnými Amíky. Prostě debilita nejvyššího stupně. Jenže. Tím jedem je u nás otravována zatím jedna generace a přesto je to na jejím chování znát

Ovšem touto jednostrannou propagandou je olečenství v Americe bombardováno již sedmdesát pět let, tedy od poslední velké války. Už tři generace v nich neshlédly alespoň trochu objektivní informace o zmíněném světě. Rusofobie je v samotné USA pěstována již prakticky sto let, od vzniku SSSR. Taková propaganda zákonitě přinesla své ovoce. Hollywoodské filmy se nyní rozlezly doslova po celém tak zvaném svobodném světě a tak jejich vliv musel přinést to, co v něm dneska vidíme. Rusofobii. Daleko to nejhorší pandemii, která sžírá duchovno celé západní kultury tak silně, že ho nakonec spolehlivě přivede ke zmaru.

POLISTOPADOVÉ FOSILIE, kterými jsou především všichni tři polistopadoví prezidenti.

Havel sám byl všechno možné, jen ne politik, nadtož státník. Nejvýraznější jeho charakteristikou je tvrzení, že se stal marionetou nejmocnějších tohoto světa. Našli si jej v hlubokém bahně za nadvlády KSČ, jako kdysi Hitlera a vsadili na něj. Volba jim vyšla a Havel se při rozpadu sovětského bloku stal ikonou, kterou předváděli světu právě jako zmíněnou loutku. Přirovnávat jeho prezidentování k TGM je nonses. Už jenom proto, že Havel zničil, co Masaryk těžce vybojoval. Celkově ale proto, že Masaryk byl vzdělanec, kovaný dlouhodobě v politice s jasným programem pro svůj stát a především velký znalec lidí. Z toho neměl Havel vůbec nic. Vzdělán v uměnách své doby, znalý pouze kabinetních pletich mezi disidenty, s kýčovitými sny o světě své fantazie a doslova se bojící obyčejných lidí, o jejichž životě nevěděl vůbec nic. Byl to svou skutečnou státnickou kompetencí nejméně vyspělý prezident celé historie Československa.

Svým brzkým skonem tady zanechal celou partu, jíž neřeknu jinak, než havloidi. Havloid, to není pejorativum. To je přesně určený typ veřejného aktivisty. Pojem nevyplynul ze čtenářského kroužku Havlových dramatických a především mudrlantských motanin, ale z hodnocení jeho činů v roli státníka, roli, která byla nad jeho „umělecké“ možnosti. Havloidy jsou pak v prvé řadě osoby povýšenecky si myslící, že jsou jediní spravedliví, takže dokonce mohou pohrdat i výroky soudů. Tvorové tak nadřazení nad obyčejnými lidmi, že se jich až bojí. Jejich jedinou exkluzivitou je, že celý život byli natolik odtrženi od naprosté většiny lidí, že o životě řadových obyvatel neví vůbec nic. Asi právě proto se tím víc snaží prosazovat svůj názor na organizaci celé společnosti. Z této neformální komunity se do dnešních dnů vyprofilovala velice agilní politická vrstva, které se všeobecné říká pražská kavárna, leč já jsem si ji označil pojmem havlárna. Není totiž tvořena pouze onou vysmívanou pražskou kavárnou, ale do oné mafie patří rovněž ČT, Bakalovo mediální impérium, výstřední příslušníci kulturní sféry, zfialovělá ODS, umírající TOP09, bělobradatý agent sudeťáků rychlokvašeně proškolený v  USA, pomatenci z nedokončeným vzděláním a konečně další paraziti, kteří se vyhnuli bezdomovectví díky penězům a dálkovému řízení globalizačního admirála Sorose a jemu podobných.

Klaus byl od samého vstupu do veřejného života tím nejarogantnějším politikem od vzniku ČSR. Po celou dobu svého působení v popřevratových vládách nediskutoval, pouze poučovatelsky přednášel své názory, absolutně ignoroval nejen jakékoliv své kritiky, ale dokonce při rozhovorech a jednáních vůbec neposlouchal jiné názory, aby jej nerozptylovaly v rozhodování. Jeho jednání nelze nazvat jinak, než „revoluční diktátorství“.

Klausiáni rovněž není prosím žádná nadávka, ani pejorativum. Jde o pojmenování přesně vymezené party teoretických ekonomů, kteří neměli o národohospodářství ani potuchy a přesto si drze přivlastnili oprávnění převést plánované hospodářství na tržní. Při tom převzali realizační techniku revoluční diktatury, takže odmítli o tranzici (přechodu) nejen s kýmkoliv debatovat, ale si v „pseudorevolučním“ zanícení i schválili zákony, které navždy zakazovali soudům jakýkoliv přezkum jejich privatizačních rozhodnutí. Byli skálopevně přesvědčeni, že problému tranzice rozumí jenom oni. Samotný Klaus mi to řekl do očí už v květnu 1990, když jsem za odbory kritizoval jeho první náčrt „ekonomické reformy“, který předkládal na zasedání Čalfovy vlády.

Zeman je natolik vymezenou individualitou, že nemá své žáky jako Havel, a neměl ani své slepě poslušné komplice při realizaci svých eskapád, o nichž předpokládal, že mu přinesou Nobelovou cenou za ekonomii. Zeman oproti Havlovi i Klausovi nepřidal do polistopadové politiky nic nového, co by mohli v politice využívat jeho žáci, či obhajovat jeho pokračovatelé. Měl a má pouze své fanoušky. Což jej přivedlo nejen k založení strany svého jména, ale především ho nutí stále veřejnost překvapovat až někdy verbálními exhibicemi, aby si svůj fanklub udržel. Strana Zemanovců neměla prakticky nikdy žádný politický vliv, takže se nakonec o svůj vliv musel postarat sám.

Proč všechny tři považuji za fosílie polistopadového vývoje? Protože v dalším dění nemohou už mít vliv nejen oni samotní, ale ani ti, kdo chtějí kráčet v jejich šlépějích, jak se obrazně říká. Svět za posledních třicet let doslova odskočil od Havlových naivních ideálů, Klausovy zvrácené hospodářské praxe a už úplně od individuálního ba výstředního Zemanova samotářství v reálné politice.

ČAS PŘIPOMENOUT SI KOREU

Včera uplynulo 70, slovy sedmdesát, let od zahájení války na korejském poloostrově. Války, která dodnes neskončila. Příšerné je vědomí, že už třetí generace obyvatel toho regionu neví, co je to žít v klidu a míru. Ještě děsivější je vědomí, že po ukončení bojů v roce 1953, byla stanovena okamžitá demarkační linie bez šancí na alespoň nejnutnější přesun obyvatel, umožňující především spojení rodin. Omluvou mohlo tehdy být, že nikdo nepočítal s tím, že uměle vytvořená čára bude trvat pro většinu tehdejších obyvatel „na věky“, takže většina z nich až do smrti už neviděla své příbuzné, mnohdy i ty nejbližší. Takováto rozhodnutí by měla být kodifikována mezinárodním právem za zločin proti lidskou té nejvyšší kategorie, hned po válečném zabíjení dětí. Nejhorší na dalším vývoji bylo, že se postupně na severu vytvořil až ortodoxní komunistický režim a na jihu příliš dlouho trvala vojenská diktatura, než se zem politicky transformovala v kapitalistickou demokracii. Korejská lidově demokratická republika zahájila připomínku začátku války víc než symbolicky. V polovině tohoto měsíce vyhodila do vzduchu budovu styčného úřadu obou zemí, který byl ne jejím území. Nikdo si netroufá dneska říct, co tím chtěla vyjádřit. Před oněmi dávnými lety to totiž byla ona, která zahájila vojenské tažení na jih regionu. Ale objektivně vyjádřeno, za ta dlouhá léta by se mocní obou států určitě domluvili, pokud by jejich znepřátelení nebylo uměle živeno zvenčí. Já jsem byl od počátku přesvědčen, že hlavním viníkem tehdejšího rozpadu původně souvislého státu byla USA. A nyní jsem si tím naprosto jistý. Důvodů pro takové tvrzení je nejen celá řada, ale především to zapadá do celkové politiky Ameriky, která doslova šíří a udržuje na celé planetě chaos, protože v takovém klímatu se jí lépe ovládá svět.

SOUČASNÁ ABSURDITA ZÁPADU

. Za svůj život se kolem mne událo snad na deset sebevražd, z nichž nejméně u polovin jsem znal příčiny, takže mám pro ně pochopení. Dovedu pochopi dokonce hromadné sebevraždy nejen celé rodiny, jako tomu bylo u Goebbelsových, ale i u početnějších, vesměs  náboženských komunit. Uznávám dokonce jakési právo na sebevraždu, jakou spáchali kupříkladu Židé v pevnosti Mosada v prvním století našeho letopočtu. Ovšem nikdy nepochopím sebevražedné jednání příslušníků celé kultury, dokonce s miliardovým počtem příslušníků. Nemohu si pomoci, ale za pomalou sebevraždu totiž považuji současné chování lidí Západní kultury. Začalo to všechno v Evropě, která před několika lety radostně vítala statisícové invaze migrantů z Afriky a Arabských zemí. Mnohem horší byl sebeklam, kterým sama sebe ohlupovala společnost těch nejbohatších zemí Evropy. Bílí Evropané totiž začali vytvářet ve jmenovaných zemích atmosféru nevnímání příživnictví nově příchozích, ale dokonce, ne-li především jejich násilné zločiny, což dělají do dneška. Donedávna jsem za vrchol sebedestrukce „bělošské“ civilizace považoval bezbřehou toleranci. Bílí tolerovali a pořád tolerují nově příchozím zachovávání nejen jejich tradic a zvyklosti, ale dokonce i jejich právního sytému. To i v případech, kdy je v Evropě a USA jeho uplatňování trestným činem. Za absolutně zvrácené považuji chování bělochů v posledních měsících, které se do Evropy rozšířilo z USA. Jakési kýčovité rituály omlouvání se černým za otroctví, spočívající v pokleku a líbání bot černochům. Bourání soch historických osobností, žijících kupříkladu i před půl tisíciletím. Epidemie omlouvání se světu za každý prvek existence, ba až za celou bělošskou historii. Vytváření seznamů uměleckých děl, která se mají zakázat, jelikož jsou z dnešního pomateného vnímání rasistická. A včera jsem se dokonce dočetl, že by měla být zakázána veškerá klasická hudba, protože ji provozují jen běloši a asiaté. To mne osobně doslova dorazilo. Evropskou hudbu totiž považuji za naprostý vrchol její kultury. V mých očích jen klasická hudba je oprávněna být nazývána hudbou. Naprostá většina dalších zvukových produkcí je pouze muzikou. A samotné užívání jen perkusních nástrojů je dokonce v mých očích znakem předcivilizačních kultur. Vždyť je přece znají i někteří jiní primáti. Když všechno, co po nás žádají aktivisté zmíněných trendů se uskuteční, bělošská kultura zmizí a běloši vyhynou. A „Planeta opic“ nemusí být jenom sci-fi.

OZBROJENÍ VEŘEJNOSTI

. Senátoři vyprodukovali návrh zákona zvyšující možnost občanů vlastnit a tedy i nosit zbraň. Je to pořád stejná historie. Musíme se opičit po někom, koho jsme si vybrali za vzor, aniž důkladně známe jeho současné poměry a už vůbec nic nevíme o jeho historii. Každý, kdo horuje pro ozbrojování občanů a ohání se druhým dodatkem Ústavy USA by měl vědět, proč vůbec onen dodatek vznikl. A následně si pořádně prostudovat krvavé dopady, které až do dneška má. Jen pro ilustraci. Zem, jejíž obyvatelé vlastní více pěchotních zbraní než jich má celá její armáda, je fakticky morálně nemocná. A to se nejedná jenom o nějaké pistolky, ale těžké samopaly, ba lehké kulomety. S ohledem na přirozenost člověka, na níž se nic nezměnilo ani za miliony let, je naopak nanejvýš nutné znemožnit každému jedinci mít jakoukoliv zbraň, nejen palnou, ba dokonce rychlopalnou. Dávno se hovoří o vývoji zbraní, které by nezabíjely, ale pouze ochromovaly. Těmi by měla být vybavena policie. Naproti tomu občané by, snad s výjimkou sportovců a myslivců, zbraně nesměly mít v držení pod velice těžkými tresty. Zbrojaři by mohli být spokojeni, protože by se jim objevil nový velký byznys.

POKLEKNĚTE A OMLUVTE SE.

 

Ve Spojených státech se nedávno čtyřčlenné policejní hlídce, v níž byl jediný běloch, ostatní byli „barevní“, přihodila nemilá, leč na uvedenou zemi celkem častá příhoda. Negr, pardon černoch, ještě větší pardon, afroameričan při zatýkání zemřel. Údajně právě na zatýkací hmat bělošského policisty. Obětí byl recidivista, dokonce několikrát vězněný za násilí, ba i ozbrojenou loupež a opakované užívání drog. Policejní hlídka na něj byla zavolána proto, že platil falešnou bankovkou. Naši bezpečnostní praktici podle fotografií zrekonstruovali zatýkací hmat, který je navíc nejen u policie, ale i u jiných bezpečnostních služeb obvyklý. Při tom zjistili, že zákrok nemohl být důvodem smrti. Tím byl asi fakt, že dotyčný byl předávkovaný a nevydržel násilí, které by za normálních okolností přežil. Generál Šedivý k případu řekl jediné. Kdyby černý policista takto zabil bělocha, nikdo by se o tom ani nedověděl.

OVŠEM.

V současné nenávistně politicky rozdělené Americe se incident rozrostl v divoké vandalství v několika desítkách měst včetně Washingtonu D.C. ba dokonce až před Bílým domem. Rabování, žhářství a různé násilí ale nebylo provozováno pouze černochy, leč ba dokonce většinou bělošskou mládeží. Ta byla dokonce mnohem zdivočilejší. To všechno nebylo pro Ameriku nic nového. Takže jsem si to ani pro sebe neokomentoval. Novinku přinesli občanští, ba spíše političtí aktivisté svou iniciativou, v níž se „bílí na veřejnosti a dokonce v pokleku omlouvají negrům“. Někde dokonce bílí zaníceni líbají boty černochům. Nezaujalo by mne ani ono typicky amícké dryáčnictví, pokud by se zmíněný pseudorituál, coby laciné gesto, nerozšířil jako nedávná pandemie až k nám. najdou se mezi námi idioti, kteří vyzývají veřejnost stupidním nápadem, cituji: „Znáte Roma? Překvapte ho a poklekněte před ním“. Konec citace. Já být cikánem, tak ho zvednu a kopnu do „zádele“, jelikož ono debilní gesto budu považovat za urážku.

Prozatím jsem na FB ve zkratce vyjádřil svůj náhled na celou iniciativu v USA tímto textem.      DALŠÍ MÓDNÍ PRVEK SOCIÁLNÍCH AKTIVISTŮ. Řekněme si to poctivě. Dobře placení, tak zvaní občanští aktivisté vymysleli zase nějaký ten nový spektákl pro své veřejné producírování. Nějaký čas tím budou otravovat veřejnost, než si zase vymyslí jinou pitomost. Všichni iniciátoři takových divadélek jsou fakticky nemakačenkové. Pokud by nenašli sponzory, jejichž zájmům slouží, tak by z nich byli bezdomovci. Vždycky se jim povede pro své společenské oplzlosti, provozované na veřejnosti najít dost naivních, většinou mladých lidí, takže vzbudí iluzi živelné aktivity. Proto se ptejme především na to, kdo jsou ti, kteří tyto zhovadilosti platí, co tím sledují a proč. Já osobně jsem přesvědčen, že pouze a jenom neustále předhazují veřejnosti nové nápady proto a jenom proto, aby si veřejnost nevšimla jejich současné zločinností a především jejich příprav na totální ovládnutí světa.

Iniciativu v ČR jsem si pak okomentoval následovně. Cituji: „Ti lidé jsou tak idiotští, až jsou zločinní. Obviňují nás totiž všechny, že jsme proticikánští rasisté. Já to ale kategoricky popírám. Hned ze dvou důvodů. V prvé řadě odmítám kolektivní vinu, vždycky, všude a jednou pro vždy. Tedy například Němců, šiřitelů křesťanství, či muslimů. Ale především. Za svůj předlouhý život jsem nikdy žádnému cikánovi nezkřivil ani vlas na hlavě. Naopak. Dlouho jsem bydlel v bytovém domě, kde bydlely rodiny cikánů, ba dokonce tak bydlím i v současnosti. Neměl jsem s nimi, a nemám žádné konflikty. Mnoho let jsem také pracoval s cikány, takže z vlastní zkušenosti vím, že umí pracovat. A vím také, že mnohý „gadžo“ je daleko línější, než většina cikánů. Takže nejenže bych nikdy nepokleknul, ale trvám na tom, aby ti pitomci poklekli přede mnou“. Konec citace.