STOJÍ ZATO SI PŘIPOMENOUT

Poslankyně Bundestagu Sahra Wagenknecht loni 4. 6. ve svém projevu šla příliš na tělo kancléřce Merkelové. O projevu se tehdy hodně psalo, ale jeho obsah si mohli vychutnat jen znalci němčiny. Včera na webu http://www.novarepublika.cz/2015/01/sahra-wagenknecht-ukazala-jak-je-treba.html byl publikován úryvek a mně to nedá, abych jeho závěrečnou část na svém blogu neocitoval: „Není mír a žádná bezpečnost bez Ruska nebo proti Rusku.
Záleží proto na bezpodmínečné zodpovědnosti spolkové vlády, aby se jasně a rozhodně vyjádřila proti Obamově strašné válečnické rétorice a ohlášenému rozmístění jednotek ve Východní Evropě . Nepotřebujeme další vojenskou provokaci. Nepotřebujeme také více zbraní v tomto na zbraně plném světě.
Kdo přesně sto let po začátku První světové války a hrůzách Druhé světové války ještě stále přemýšlí a fantazíruje o možnosti vedení válek uprostřed Evropy, ten je, musím říci, na hlavu a musí být odkázán do příslušných mezí a je jedno, jak se jmenuje, zda Obama, či Rasmussen.
     Proto, paní Merkelová, uvolněte se konečně z vlečného lana této válečnické politiky USA.
Zasaďte se – pokud možno společně s Francií – o to, aby Evropa tento eskalační kurz odmítla.
Francouzský historik Emanuel Todd vystavil Německu zničující vysvědčení. Pokud jste toto jméno ještě nikdy neslyšeli, měli byste si přečíst.
Cituji: „ Nevědomky berou dnes Němci opět na sebe roli přinášející katastrofu pro ostatní Evropany, a jednoho dne i pro sebe.“
Když to pro vás není k zamyšlení, když to znevažujete jako drzost, pak je mi to opravdu líto.“
Paní kancléřko, německá evropská politika měla jinou tradici. Měla tradici, která byla založena na přátelském polibku Charlese de Gaulles a Adenauera v Elysejském paláci, stisku ruky Mitteranda a Helmuta Kohla nad hroby ve Verdunu a pokleknutí Willyho Brandta ve Varšavě, kterým zavázal Německo k postupu proti nenávisti vůči Židům a rasismu a kterým symbolicky vyjádřil duch jeho východní politiky a politiky uvolňování napětí.
Navažte konečně opět na tuto tradici německé zahraniční a evropské politiky!
“. Konec citace. K tomu mám jen jednu poznámku. Situace se za posledního roku ještě zhoršila. Americké zrůdy, které kalkulují s válkou v Evropě, dokonce připouštějí i válku jadernou. Opět tedy reprezentanti státu, který se jako jediný dopustil jaderného válečného zločinu, s ním kalkuluje ve svých plánech. Pokud by existovala nějaká kosmická spravedlnost, pak by právě je měl zato stihnout onen nový očistný trest. Místo potopy z dob legend, prorokovaný zkázonosný oheň, třeba ten i vědci předvídaný výbuch Yeloustonského megavulkánu.

PŘÍLIŠ HORKÁ NOVINKA

Dneska jsem našel na netu http://www.novarepublika.cz/2015/01/uz-vim-proc-nebudu-volit-cssd-nevolte.html zprávu o tom, že včera se na letišti Ostrava-Mošnov nakládaly tanky do Ukrajinského velkoletadla Mrija. Pokud naše vláda lokajů USA už dokonce s cynickou podlostí prohlašuje tanky za teplé oblečení, tak se nedivím, že považuje benderovské nacisty za demokraty. Sralbotka se Zadolárkem se tak definitivně zařazují mezi ty sociální demokraty v dějinách celé Evropy, kteří se podíleli na vzniku obou světových válek.

AMERIČANÉ BUDOU V ČESKU ŠKOLIT „DEMOKRATICKÉ AKTIVISTY“

V Praze nyní vzniká mezinárodní Centrum pro občanskou společnost, kde si mají vyměňovat zkušenosti demokratičtí aktivisté z východní Evropy, Ruska a Střední Asie. O zřízení začal vyjednávat s Američany a Švédy ještě bývalý ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Jeho nástupce tento nápad převzal a byl to shodou okolností jeden z prvních bodů, které řešil v roli šéfa diplomacie. Informovaly o tom včerejší Lidové noviny. Zaorálek zřízení centra probíral s náměstkyní amerického ministra zahraničí Victorií Nulandovou a veřejně o tom informoval loni začátkem února, kdy mimo jiné řekl, cituji: „Rádi bychom v Praze dali dohromady jakýsi think tank, který by se soustředěně věnoval tomu, jak pomoci občanské společnosti a zvládat procesy na hranicích Evropy, které vypadají velice složitě“. Konec citace. Co si máme představit konkrétně pod činností centra, se zatím tají, vše prý bude oznámeno při jeho slavnostním otevření 19. února 2015. Centrum zatím vzniká pod anglickým názvem „Prague Civil Society Centre“. Jedním ze tří zakladatelů centra je organizace Člověk v tísni. Prvním ředitelem centra má být dosavadní vedoucí východoevropských projektů Člověka v tísni Rostislav Valvoda. Dalšími zakladateli centra podle listu jsou polský Instytut Spraw Publicznych a norská nevládní organizace Human Rights House Foundation. Jedním z těch, kdo na provoz centra přispějí, bude česká vláda. Kteří další přispěvatelé budou a jakými částkami přispějí, bude prý oznámeno také až při slavnostním otevření centra. „Teď mohu jen říct, že donorů je pět a jsou mezi nimi čeští i zahraniční, vládní i soukromí dárci,“ řekla deníku Gabriela Dlouhá z přípravného týmu střediska. Součástí českého příspěvku má být i zvýhodněný pronájem prostor pro centrum. Mluvčí pražského magistrátu listu potvrdila, že město má pro centrum připravené tři kanceláře v Opletalově ulici v Praze 1 za „nekomerční nájem“, čti „za korunu“, jak kdysi Havel pronajal budovu Federálního shromáždění manipulativnímu lžirozhlasu Svobodná Evropa. Předpokladem pro podepsání nájemní smlouvy je souhlas Rady hlavního města Prahy. Tolik zatím uveřejnila naše média. Česko se tak stává zemí, která bude školit aktivisty, čti agenty, schopné organizovat státní převraty v zemích mimo území EU. Tyto činnosti ještě před deseti až dvaceti lety vykonávala přímo CIA. Takže naše mocenské skupiny se nyní stávají financiérem agentury zpravodajských služeb USA. Otrocká závislost naší státní moci na geomocenské struktuře USA se tím mění doslova na bezpečnostní riziko pro obyvatele naší země. ČR se totiž stane regionem protiamerické odvety a rejdištěm všemožných antiamerických zpravodajských služeb. K tomu mám zatím jedinou poznámku. Za druhé světové války chtěli někteří českoslovenští politici usídlení v Moskvě, udělat z ČSR republiku SSSR. Hlavně Široký to žádal. Ač tehdy byla mnohem vypjatější doba, než dneska, přece naši politici úplně nezblbli, jako trubec „Zadolárek“, který dělá z ČR neformálně další stát Americké Unie.  Minulé zkušenosti a lidová moudrost říkají, že čím kdo zachází, tím také schází, což platí nejen pro Zaorálka.

HRDINŠTÍ EVROPAŇÁCI

Bylo to brzy po válce, kdy elita Západu prosadila v OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. Za jedno z nich pak deklarovala ideál oprávňující každého obyvatele zeměkoule žít tam, kde si přeje. Brzy na to se začala rozpadat koloniální impéria především Británie a Francie, ale i Španělska, či Portugalska. Díky tomu se do Evropských zemí odstěhovalo mnoho lokajských příslušníků koloniálních vládců, kteří by v osvobozených zemích byli vydáni persekuci vlastenců. Německo, ačkoliv prakticky nemělo kolonie, mělo po válce vážný deficit nejen mužské populace, ale především pracovní síly pro svou obnovu. Oba zmíněné důvody byly hlavním zdrojem velkého počtu muslimských přistěhovalců do vůdčích zemí Evropy. Muslimové v nich byli vítáni jak laciní pracovníci především na práce, které leniví i rozežraní Evropané nebyli ochotni vykonávat. Ta situace trvala celá desetiletí, aniž si Evropané všimli, že se v jejich zemích vytváří početné muslimské komunity. Vzdělání muslimů v Západních zemích z rozličných příčin pokulhávalo za průměrným vzděláním ostatního obyvatelstva, takž po čase pro nekvalifikované pracovníky nebyla práce a stali se vyloučenými, čti žijícími ze sociálních dávek. A tedy také frustrovaní ve společnosti hojnosti, v níž si mohli přijít k větším penězům spíše kriminalitou, než svou manuální prací. Tehdy, tedy již nejméně před třiceti lety si Západní elity měly uvědomit skutečný stav muslimské migrace v Evropě a měly začít konat. Jelikož ovšem politici myslí, pokud vůbec, tak jen na jedno volební období, nic kloudného nevytvořili pro začlenění muslimů do svého společenství. Navíc se z liberálních předsudků ani nepokusili změnit pravidla pro přistěhovalectví z tak zvaných rozvojových zemí. Po rozpadu SSSR se všeobecný chaos rozšířil prakticky na celý glóbus, migrace se zintenzivnila, a přesto se nikdo nepokoušel zásadně změnit migrační politiku. Poslední kapkou v procesu bylo vyhlášení „svaté“ války s terorismem. Západ, ať o sobě tvrdí co chce, zahájil tím válku nikoliv s radikálním islamismem, ale s islámskými zeměmi jako celky. Američané, jako vůdci tažení byli od počátku ve výhodě, protože jsou „za vodou“, jinými slovy pro utečence všeho druhu méně dosažitelní. Západní Evropa se stala cílem všech vln migrace a navíc i zoufalého teroru zneuctívaných, ohrožovaných a jinak globálně diskriminovaných. V islámském světě se pod tlakem sociální vyloučenosti, neokolonialistických praktik a přímé vojenské agrese Američanů a vlivem politické podpory ze Západu, vytvořily skupinky náboženských fanatiků a jiných radikálů. Pokud terorizovaly své vlastní země, Západní obyvatele to nevzrušovalo, i když jejich oběti se počítaly na tisíce. Stačilo ale jen několik zavražděných Evropanů a přičinlivá média vyvolala doslova běsnění. Pod jejich tlakem se uskutečňovala divadla demonstrací, projevy nenávisti vůči idejím islámu a všeobecná muslimofobie. To všechno je pokryteckým pseudohrdinstvím. Kdyby měl Západ opravdový zájem na tom, aby v muslimských zemích vládli umírnění islamisté, pak by nasadil veškeré své ozbrojené síly, aby radikály porazil přímo na jejich území. Bombardovat je z výšky 6ti kilometrů není ničím jiným než zbabělostí a produkcí dalších radikálů, mstících se za své nevinné civilní oběti. Evropa se tím prezentuje jako směšná parta „hrdinů“ pouhých nic neřešících demonstrací a zlovolného žvanění.

SVĚTAPÁN V ŽUPANU

Přisvojil jsem si název veselohry o třech jednáních, kterou stvořil v polovině devatenáctého století dramatik, překladatel a novinář Emanuel Bezděch. Jeho hra tenkrát parodovala císaře Napoleona. Já dneska hodlám psát o babráku Obamovi, údajném caru všech Amíků. Nebudu už opakovat všechno, co jsem tvrdil při jeho prvním volebním vítězství. Pouze připomenu, že jsem tehdy mimo jiné napsal, že bude daleko lokajštějším služebníkem světových hegemonů, než všichni předešlí prezidenti USA. Proč? Protože má otrockost ve svých genech. Je již v polovině svého druhého volebního období a prakticky nesplnil nic z těch velkohubých slibů o změnách, díky nimž získal křeslo. A do budoucích dvou let je zaručeno, že už z nich ani nic nesplní. Řečeno slovy Oskara Krejčího, cituji: „Vlivu neokonzervativců na rozhodování prezidenta Baracka Obamy se už nedá zabránit“. Konec citace. Neokonzervativci jsou při tom učebnicovým ztělesněním ideálu amerického nadčlověka, nebo alespoň bohem pověřeného člověka, který má pro své kvality samým stvořitelem dané oprávnění vést, ba řídit svět. Ne všichni Američané jsou špatní, jak dneska píše pan Kašuka, nová hvězda na levicovém mediálním nebi. Ne všichni jsou, rovněž podle mého přesvědčení, pýchou zblblí neokoni. Leč velká většina Amíků si je skálopevně jistá výjimečnosti své země. Jejich „národní“ vědomí už dávno přerostlo od vlastenectví přes patriotismus k přesvědčení o oprávněnosti „globálních privilegií“ občanů USA a nadřazeném postavení jejich státu v pospolitosti globálního lidství. Pro neokony je mezinárodní právo doslova pouhým vyjádřením eminentních zájmů vládnoucích sil USA. Zeměkoule jako celek je podle nich územím státního zájmu USA. Něco jako „lidstvo“ nejenže neuznávají, jako kdysi Thatcherová, ale je pro ně pouze souborem bytostí sloužících potřebám globální elity USA. Kdo se ve světě chce vymknout americké nadřazenosti, je teroristou, ať již jde o islamisty, či Putina. Proto a jen proto má USArmy své vojenské základny ve sto padesáti zemích světa, bojuje v desítce zemí a vedla za současného prezidenta podivné války, čti bombardovací eskapády proti kde komu. A Obama, ten se stal doslova válečným zločincem, když osobně podepisoval rozkazy k zabíjení lidí za pomocí bezpilotních letadel. Holt světapán v županu. Tak drzý nebyl ani Stalin. Na jeho rozkazech k popravám byly vždy podpisy alespoň té nutné, rozhodující většiny členů tehdejšího politbyra.

KŘIŽÁCKÉ TAŽENÍ PROTI ISLÁMU JE PRVKEM GLOBÁLNÍ KONTRAREVOLUCE

Komu prospěly všechny ty atentáty v Evropě? Fakticky se není ani třeba ptát. Je to nad slunce jasné. Islámu? Muslimům? Arabům? Emigrantům z Východu do Evropy? V žádném případě nikomu z nich. Vládám evropských států? Pohlavárům EU? Jejich americkým „velitelům“? Vyznavačům neokonzervativní demagogie? Světovládným financiérům? Bingo. Těm všem dohromady. Především ale vlivným silám Americké světovlády a jejím inspirátorům z Izraele. Ti poslední dva vydělávali na všech dosavadních válkách a doslova obrovsky zbohatli na těch dvou posledních, v nichž se Evropa stala jediným velkým obětním oltářem židoamerického mamonu. Ta tlupa po světovládě šílících jedinců dokonce vydělala i na holocaustu a to hned dvakrát. Poprvé při jeho realizaci hitlerovskými služebníky zmíněných, skrytých světovládců a podruhé po celou poválečnou dobu až do dneška. Nejméně od počátku tohoto tisíciletí, po porážce komunismu a komplexním oslabení socialistů, pak uvedené vlivové struktury globální světovlády potřebují skoncovat s politickou ideologií liberálů, svých posledních vážných odpůrců. Musí ukončit érau demokracií v jakékoliv formě, tedy i s tou její fraškou nazývanou zastupitelská demokracie. A v neposlední řadě i s rádoby filosofickou demagogií jakýchsi všeobecně rovných lidských práv, čili posledním výpotkem socialistických egalitářů. Obojí je již, pod vlivem událostí z 11. září, podstatně omezeno v zemi všestranných možností, tedy v USA, v nichž Patriot Act skoncoval s mnoha občanskými svobodami, ba až lidskými právy. Tato sbírka státně diktátorského zvyšování dohledu nad všemi jedinci je pokrytecky vydávána za ochranu celé společnosti. Což je absurdním tvrzením především u věrozvěstů neokonzervatismu, kteří existenci společnosti prakticky popírají. Strach, který je generován neodhadnutelnými teroristickými činy a živený tou správnou mediální manipulací, má ve veřejnosti natolik silný účinek, že si její příslušníci ani nevšímají, že přichází o poslední zbytky všech politických úspěchů, které si za předešlá dvě století jejich předkové vybojovali. Nadvláda globálních financiérů se pomalu, leč jistě blíží k absolutistické nadvládě, k novodobé totalitě a tedy k tyranii. Naštěstí dějiny dokazují, že v každém totálním vítězství už je zárodek budoucí prohry. Takže je pořád prostor pro pokračování dominantního třídního boje. Boje globální extratřídy boháčů proti zbytku světa.

KOMU NENÍ RADY, TOMU OPRAVDU NENÍ RADY

Plátek Charlie Hebdo, se původně jmenoval Harakiri. V mém způsobu vidění to byl mnohem přiléhavější název, než ten současný Týdení Karlík, nebo jak by se jeho titulek dal nejlépe vystihnout v češtině. Že redakce ve skutečnosti páchá harakiri, dokazuje hned svým číslem, jež následuje po masakru redaktorů. Na titulní straně je v pitoreskní karikatuře zobrazen prorok Muhammad, držící poněkud podezřele jednotnou tabulku s heslem „Já jsem Karlík“. Jestli si kdokoliv z redakce myslí, že je to další a snad dokonce hrdinský, projev svobody slova, tak je s odpuštěním osel. A jestli si mnozí „bílí“ křesťané a ateisti provokativně časopis kupují před objektivem kamer, či mobilů, tak nejsou žádnými bojovníky za svobodu slova, leč nenapravitelnými hlupáky. Už jenom proto, že opakovaný fór není fórem, ale hlupstvím, čti nedostatkem nápaditosti, či kreativity, ale zato nadbytkem kretenity. Jenže čeho je moc, toho je příliš a komu není rady, tomu není pomoci, může si říci i mnohý upřímně věřící, nejen radikální muslim. A nedivili bych se, kdyby se nějaký hlouček takových rozhodl jednou provždy skoncovat s urážkami své víry. Humor je opravdu solí života a legrace skutečně potřebná pro duševní zdraví. Ovšem to se v žádném případě nedá tvrdit o všech jeho formách. Jsou naopak způsoby humoru, které jsou evidentně projevem duševních indispozic až nemocí, jako je kupříkladu nepřekonatelná nenávist, či pohrdavá nadřazenost. První se pak projevuje satirou a druhá ironií. Duši dovede léčit pouze laskavě lidský humor, který pěstoval Horníček, nebo třeba člověčí sranda, tryskající z Wericha. To, co jsem ale viděl z tvorby „Karlíkovců“ se mi jeví jako nenávist s pohrdáním dohromady, tedy duševní choroba „nadruhou“. Je to kombinace našeho týdeníku Dikobraz z padesátých let a mobilizačních letáků Ku Klux Klanu. V mých očích jednoduše hnus. Myslím si, že ne všichni Evropané jsou fandy mazalů z exHarakiri. A doporučoval bych proto politické reprezentaci zemí, kde je islám státním náboženstvím, aby to Evropě daly jasně znát. Třeba útlumem diplomatických vztahů.

LÍDŘI, NEBO POSEROUTKOVÉ? ANI JEDNO, POUZÍ ŠAŠOVÉ

Nepovedlo se mi ověřit, jak skutečně probíhala nedělní demonstrace v Paříži, zaranžovaná předními politiky EU. Původní demonstraci organizovaly občanské iniciativy jako tryznu za 17 obětí atentátu na redakci obskurně satirického časopisu Charlie Hebdo, které se nakonec zúčastnilo údajně jeden a půl milionu lidí a z níž byly ve všech médiích obšírné reportáže. V ČT jsem ale mimo jiné zahlédl také jakési čelo tohoto demonstračního průvodu, v němž šli v těsném sevření Německá exkomsomolka Merkelová, samozřejmě že domácí sukničkář Hollande, ředitel teroristického státu Izrael Netanjahu, führer rodící se nacistické Ukrajiny Porošenko, vrchní rusofob celé EU Tusk, od nás pak bezpáteřníci Sobotka se Zaorálkem a něco přes deset představitelů islámských států, kteří se tím okatě chtěli distancovat od islamistických teroristů ze svých zemí. Hned v pondělí jsem se dověděl, že šlo fakticky o dvě „demonstrace“. Jedna, v níž šli v čele zmínění politici a druhá opravdu občanská. Ta první se prý uskutečnila na ulici „vyčistěné“ od občanů, pod přísným dozorem policie a snajprů a politici s „davem“ asi tří set přísně vybraných lidí, ušli asi dvě stovky metrů jako herci globálních médií. Jakýsi to obrácený prvomájový průvod organizovávaný kdysi KSČ. Tam se promenoval „lid“ před očima vůdců a nyní se předváděli vůdci před masmédii zastupujícími oči lidu. Pokud je pravdou, že politici pochodovali jako loutky v takovémto osamělém divadle pro prostý lid, tak to považuji za vrchol absurdity, kterou by nevymysleli ani největší tvůrci absurdních románů Becketta. O Havlovi ani nemluvě. Politici se předvedli světu jako zbabělí podvodníci, odporní floutci mediálně globální frašky. Nebyl to však jenom podvod, jež byl podrazem vůči světové veřejnosti. Podle skladby zviditelňujících se politiků to byl rovněž sprostý výsměch obětem konkrétního teroristického činu, ale zrovna tak drzý úšklebek vůči islámu. Zúčastnění politici pouze z povinnosti zahráli svůj šaškovský part ve velecirkusu tak zvané globální války s terorismem, kterou vyhlásil před víc jak deseti lety „císař“ novodobých křižáků globální supervelmoci, dokonce i proti vůli tehdejšího pána Vatikánu, papeže Jana Pavla II.

O SOLIDARITĚ PŘEŽRANÝCH

Měl jsem sice dneska v programu psát o něčem jiném, leč přece mi to nedá a měním téma. V neděli kolem devatenácté hodiny, tedy již několik hodin trvající tmy, chodily po našem paneláku děti „tříkrálové sbírky“, mediálně to opěvované, údajné aktivity solidárních. Litoval jsem ty děti, že v zimě a tmě, místo toho aby se učily, či dívaly na pohádku, je nějací manipulátoři nutí žebrat. Ano, žebrat, vždyť jakákoliv ta dnešní charita a kecy o této formě solidarity nebyly a nejsou ničím jiným, než vznešenou žebrotou. Uvědomím-li si, že za tímto zneužíváním dětí stojí, mimo jiné, i třeba tuční klerikálové jako kupříkladu primas Duka, či převor Siostrzonek, je mi tělesně a tím víc i duševně nevolno a to nejen z pohledu na ony jmenované postavy, ilustrativně ztělesňujíc i Kristem odsuzované obžerství. Především jsem si totiž vědom toho, že katolická církev dostává každoročně přes desítku miliard a přesto se podílí na organizovaném žebrání, při němž ještě k tomu všemu zneužívá těch nejnevinnějších. Hanba jim. Tisíckrát hanba a…jak je v jejich světě zvykem: „Budiž prokleti!“

UKONČME ŽVANĚNÍ

Dost už bylo divadla kolem celkem bezvýznamného atentátu na jednu redakci „špinavé“ novinařiny. Jen v minulém roce kupříkladu desítky mrtvých v Oděse, stovky mrtvých v Pákistánu či Afghánistánu, tisíce v Sýrii, Iráku a v Africe prakticky nikoho nerozlítostnili, ale zabití nějakých perverzních novinářů, kohosi až příliš podezřele aktivizovalo. Podle právních norem platných v USA by za mnohé publikování karikatur byli zmínění postaveni před soud pro šíření nenávisti a ohrožování lidských práv. V Evropě jsou kupodivu vydáváni za hrdiny svobody slova. Zvrácené to svobody bez odpovědnosti a především úcty k čemukoliv. Postižení novináři prováděli byznys daleko za hranicemi všeobecné slušnosti a proto by se nikdo neměl divit, že se jim to nevyplatilo, neboť tak dlouho se chodí se džbánem…Pokud chceme zásadně bojovat proti terorismu, pak odvolejme vojáky „bílého“ muže ze všech zemí světa. Skončeme všechny války a náklady na zbrojení změňme na investice do infrastruktury rozvojových zemí. Ukončeme bezvýhradnou podporu Izraele a zrušme styky s Vatikánem jako státem. To všechno alespoň pro začátek.