K ROZPADU SSSR. Stačili dva lidé a dokázali zničit supervelmoc

Úvodní poznámky.

Sovětský svaz měl už ve svém křestním listu zakódovaný zmar. Lenin se totiž choval jako superrvizionista Marxova učení. To tvrdí, že nový společenský řád se musí zrodit v lůně starého, kterému již jeho struktura začíná bránit v rozvoji. Z čehož plyne, že nový řád musí vzniknout společně ve větším počtu nejvyspělejších kapitalistických států. Lenin ropadl iluzi, že válečné utrpení zvedne lid bojujících států proti svým vládám. Což se nestalo a Lenin navíc velice brzy zemřel, aby svou chybu nějak opravil.

Stalin pak neměl na výběr. Jak ukazují nově odkryté dokumenty, ve vítězství jakéhosi komunismu už nevěřil a proto se rozhodl alespoň vybudovat co nejsilnější Rusko. Jako státní formu opustil Leninovy „sověty“, čili Rady (Výbory) proletářů a postupem času vytvořil politický režim ideologického byrokratismu v čele s pseudomonarchou, čti prvním tajemníkem oné byrokracie.

Leninova netrpělivost a Stalinova z nouze nezbytnost, brzy po převzetí moci realizovala stát s vůdcovským vedením jedné osoby. Což byl státní forma až děsivě závislá na schopnostech „vyvoleného“ jedince, což bylo obrovské riziko pro budoucí vývoj tzemě. Stalin sám svou pozici jakž takž ustál díky vítězství ve válce. Možná, že kdyby nebyl už tak starý a tak dlouho v čele země, tak by dokázal po válce rehabilitovat vězně z gulagů, ba vrátit je plnohodnotně do života, což by omluvil tíživou situací příprav státu na válku, která byla nevyhnutelná. Ale k tomu již neměl sil, či spíše celková situace v nejužším vedení jediné ideologické síly to nedovolovala.

Chruščov

Po Stalinově smrti to ale mohlo provést nové vedení komunistické strany Sovětského svazu. Místo toho ale po krátkém období nevyprofilovaného Malenkova postavilo do čela „lidové“ monarchie osobu až příliš individualistickou, činorodou, leč obrovsky nerealistického myšlení. Werich kdysi řekl, že největším nepřítelem společnosti je pracovitý blbec. Slovo blbec ovšem má široký rozsah. Chruščov v žádném případě nebyl blbec, ba nebyl ani politickým diletantem. Byl bohužel cholerikem, ba až deviantně neschopným diskuse. Jeho vůle spojená s činorodostí a nereálným hodnocením možností své země, se tak stala vážným rizikem pro celou zem.

Doslova katastrofálním byla jeho metoda „překonávání kultu Stalinovy osobnosti“. Svět se nikdy nedověděl, která mocenská skupina uvnitř nejužšího vedení tehdejší ještě VKS(b), koncipovala tu děsivou „tajnou zprávu“, zda to nebyl dokonce Chruščov sám. V každém případě ale šlo o jeho obrovský omyl ve funkci prvního tajemníka strany. Což dosvědčuje nejen to, že všichni antikomunisté ji neustále vychvalují výš jak do nebes. Zkušený člověk, nadto politik, by se tak hloupě nechoval. Ten by totiž věděl, že je nutné postupovat v jednotlivých krocích. Stalinovu éru měla v prvém kroku analyzovat komise historiků, pak prodiskutovat široká stranická veřejnost. Mezi tím bylo možné omilostnit vězně, všemožně jim pomoci při začleňování do života, ba mnohé i odškodnit. Za tu dobu by měla strana, tedy především její byrokratický aparát, potřebný čas se vypořádat sám se sebou. Mohl se dokonce obnovovat systém sovětů a jiných demokratických struktur. Vývoj by ukázal i další možnosti posilující životaschopnost socialismu.

Chruščovova eskapáda měla naprosto opačný účinek. V žádném případě neposílila důvěru ve stranu, ale definitivně ji podkopala. V cizině dokonce zničila. Ze strany Chruščova to byla naprosto nesmyslně překotná aktivita, ať už ho k ní vedli jakékoliv důvody. Díky tomu jej lze bez diskuse považovat za prapůvodce zániku SSSR.

Gorbačov

Definitivním jeho hrobařem se pak stal Gorbačov. Druhý to vůdce, který na svou funkci jednoznačně nestačil, ba ani nedorostl. Zatímco Chruščovovou charakterovou vadou byla neschopnost diskuse, Gorbačovovou charakterovou špatnou stránkou byla chorobná ješitnost. Ta způsobila, že stál tvrdohlavě za svými výmysly, které s těmi Chruščovovými měly jednu zásadní společnou charakteristiku. Neznalost reálné situace ve své zemi. A stejně jako Chruščov se individualisticky rozhodl iniciovat prakticky okamžité změny nebývalého rozsahu. Také nikdy nepochopil onu základní lidovou moudrost že i toho dobrého se musí lidem dostávat pomalu a v malých dávkách.

Demokratické struktury se musí dlouho budovat a veřejnost k jejich užívání musí dorůst. Ještě horší je to se svobodou. Národ, za který skoro století myslela „věrchuška“ se také musí svobodě pozvolna učit a zvykat si na ni, čili vnímat odpovědnost za své činy. Svoboda sama o sobě totiž není žádnou hodnotou, ani kladnou, ani zápornou. Vždycky je pouze a naprosto rozhodující, k čemu je užívána a využita.

Závěrem jenom shrnutí. Za zánik Sovětského svazu může jeho zřizovatel, který svou netrpělivostí zplodil nedonošené dítě. Může za něj i Stalin, který vybudoval systém, jenž byl vhodný pro válečnou dobu a příliš riskantně závisel na vlastnostech a hlavně na řídících schopnostech jedince, který stát řídil. Ovšem konkrétními hrobaři byli Chruščov a Gorbačov, jejichž osobnostní vlastnosti bránily tomu, aby byli opravdovými vůdci.

RUSOVÉ JSOU NEJVĚTŠÍ IDIOTI NA PLANETĚ

. Známý publicista, který píše pod značkou The Saker pod tímto titulkem napsal text, který byl přeložen do češtiny a vyvěšen 16. 9. 2020 na webu https://www.zvedavec.org/komentare/2020/09/8436-rusove-jsou-nejhloupejsi-idioti-na-planete.htm . Autor, sympatizant Ruska, ho pojal jako nadsázku a ironii, s níž dovozoval, že by přece Rusové museli být opravdu padlí na hlavu, aby se tak hloupě nedokázali zbavit Skripala, či Navalného. Já ovšem začínám tvrdit, že je všechno trochu jinak a v Rusku je skutečně skupina lidí, kteří jsou superidioti. Kdo sleduje politické dění v Rusku, tak dobře ví, že tam probíhá silný politický boj o moc. V Rusku totiž vždycky, tedy už za carů, existovalo mezi inteligencí hodně tak zvaných „západniků“. Působili nejméně jako obdivovatelé západní kultury, ale častěji dokonce jako přívrženci mocenských struktur na Západě. Za „kočírování“ alkoholika Jelcyna nejenže se ujali vlády nad Ruskem, ale se Západem tak úzce spolupracovali, že ho úspěšně rozkradli. Putin tento proces sice zastavil, ale většina těch, která zprivatizovala Ruské bohatství, si ho převedla pod křídla Západu. Dneska tato vrstva tvoří sice maličkou minoritu v Rusku, ale díky svému bohatství má obrovský vliv. Putin s nimi lavíruje a snaží se za pomoci armády a některých patriotických sil v národě udržovat v zemi politickou rovnováhu. Jeho odpůrci ale mají obrovskou sílu. Alexej Navalnyj, jehož otec pochází z Ukrajiny, je sice nejviditelnější figurkou protiputinovské opozice, ale jde spíše o jakéhosi bílého koně bez majetku a osobního vlivu. Jeho loutkovodiči se asi rozhodli, že bude obětován, aby se v zemi, samozřejmě s obrovskou podporou Západu, konečně už provedl prozápadní puč. Někdo v Rusku Navalného skutečně otrávil. A dál to všichni známe. Já ale nikdy nepochopím, proč si Rusové neprosadili, aby od chvíle, kdy se rozhodli poslat ho do Německa, měli ruští lékaři včetně policie nad ním nepřetržitý dohled. Bylo přece nad slunce jasné, že kdekoliv na Západě bude ta figurka zneužita v hybridní válce proti Rusku. Rusko má doma od rozpadu SSSR zavilé nepřátele a ještě pořád se politická moc nenaučila, jak jim čelit. To už opravdu zavání idiotstvím.

DVAKRÁT O USA

USA zaplatí vysokou cenu za svou lásku k sankcím, píše Washington Post. Spisovatel a novinář Fareed Zakaria uznává, že sankce jsou pro přinucení jiných zemí dělat to, co chtějí Spojené státy, levnější než přímý vojenský zásah, ale nadužívání tohoto instrumentu se může vymstít. Jedna důležitá hranice byla překročena, když USA začaly uvalovat sankce nejen na země, které svévolně označuje za „darebácké státy“, ale i na své oficiální spojence – například Turecko, ale i Německo (Severní proud – 2).

Tři měsíce trvající nepokoje „afroameričanů“ vznikly jako obvyklá demonstrace, vyvolaná poměrně častým jevem v USA, policejním násilím, končícím smrtí. Tentokrát ale živelnou demonstraci zneužila demokratická strana k předvolební kampani. Podvodně oživila několik let existující občanské hnutí s chytlavým názvem Black Lives Matter. Finančními injekcemi udržuje občanské nepokoje v rozměrech, které jsou v USA tak nevídané, že se hovoří o barevné revoluci, či o občanské válce. Zatím to není jedno, ani druhé, ale v některých městech se zformovaly ozbrojené oddíly, ať již z Bělochů, či negrů. V každém případě jde o nebezpečnou krizi zastupitelské demokracie. O politickou moc se začíná bojovat ne diskusí, ale násilím na ulicích. To je podle mého mínění dokonce konec demokratismu. Rebelie v ulicích, ať již v USA, nebo nejnověji po volbách v Bělorusku, jsou v mých očích počátkem nové metody politiky, která zatím hledá svou podobu.

DVA VÝROKY MARIE TEREZIE.

  1. Okázale a veřejně pohrdala českým národem i českou státností. Proslavila se mimo jiné výrokem, cituji: „…česká královská koruna je šaškovskou čapkou“, konec citace. Aby Čechy (a Moravany) ponížila opravdu důkladně, odmítala se nechat korunovat českou královnou.
  2. To jí ale vůbec nebránilo vysávat české země, jak to jenom šlo. Jak se sama vyjádřila, cituji: „…bez peněz vydřených z českých lidí bych byla jenom bezvýznamnou kněžnou“, konec citace.

Takže asi právě proto v Praze tak vehementně prosazují postavení její sochy. Pověstná „Pražská kavárna“ tím fakticky kálí celému našemu národu na hlavou.

FENOMÉN VÁLEK

Celé dějiny lidstva nejsou ničím jiným, než popisem neustálého válčení. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem se, už je to tak dávno, že si ani nepamatuji kdy, začetl do obsáhlého díla, které před dvěma tisíci lety sepisoval Livius a nazval je jednoduše, Dějiny. Jím popisovaný svět, svět starověkého Říma byl skutečně neustálými válkami, přerušovanými krátkými obdobími shromažďování sil na další boje. Dnešní svět sice neustále neválčí, ale to jenom proto, že období sbírání sil musí být delší. Svět starověkého Říma byl a je dodnes pro mne etapou dějin, která dokazuje, že tehdejší svět byl stále ještě civilizací lidského predátorství. Lidé tehdy ještě nevyrostli ze své zvířecí podstaty. Dovoluji si tvrdit, že je tomu bohužel až dodneška. Zásadní spory mezi sebou nedovedou lidé řešit jinak, než konfliktně, takže vesměs v konečné fázi přerostou ve válčení. Opravdu nechápu, k čemu má potom člověk dar řeči, prostředku na vyjednávání, debatu a dohodu. Začal jsem rozum brát uprostřed dosud největšího válečného konfliktu lidstva. Po jeho skončení se, už po kolikáté, lidstvo dušovalo, že válku už nikdy. Čehož symbolem měla být holubice míru daná světu tehdy nejuznávanějším umělcem, Picassem. Přesto mám oprávněný dojem, že ze světa budu odcházet opět v době válečného řádění. Lidstvu naštěstí trvalo sbírání sil na mnou očekávanou novou válku skoro celý můj život. Měl jsem tedy štěstí.

JEŠTĚ JEDNOU VYUŽÍVÁM ZNALOSTÍ AMERICKO-ČESKÉHO NOVINÁŘE ERIKA BESTA

Global Times, deník Čínské komunistické strany napsal v neděli 30.8.20, že cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan je důsledkem situace, kdy Vystrčil a někteří další čeští politici sledují, odkud vítr vane a snaží se odhadnout záměry Washingtonu. Konkrétně pak napsal, cituji: „Spojené státy budou vždy schopny najít v určitých zemích síly, které budou jako ozvěna opakovat jejich záměr vytvořit frontu proti ČíněBěhem posledních dvou let Spojené státy zásadně změnily svoji politiku vůči Číně, začaly na ni všemi silami útočit a pobízet své evropské spojence, aby se zapojili do nové studené války proti Číně. To se stalo podnětem Vystrčilova programu a jeho propagace cesty na Tchaj-wan.“ Konec citace. Každý by mohl vyjádření deníku KSČíny považovat za dezinformaci, či Fake news. Jenže Erik Best si dal tu práci a publikoval na svém webu sled událostí, které jednoznačně dokazují, že Trump přeorientoval zahraniční politiku USA vůči ČLR vědomě, dlouhodobě a v nesmiřitelné nepřátelství.

Tady je časová osa Trumpovy politiky, jak ji vytvořil Erik Best:
     16. červen 2015: Donald Trump oznamuje svoji kandidaturu na prezidenta USA. „Miluju Čínu…. Ne, fakt je mám rád. Ale jejich lídři jsou mnohem chytřejší než naši lídři, a my se takhle dlouho neudržíme. Je to příliš – je to jako – je to jako, když tým New England Patriots a Tom Brady hraje zápas v americkém fotbale proti vašemu středoškolskému týmu. Takový je rozdíl mezi lídry Číny a našimi lídry.“

  1. červenec 2016: Republikánská strana pod vedením Reinceho Priebuse, předsedy Národního výboru strany, ve svém volebním programu 2016 uvádí: „Vzdáváme hold lidu Tchaj-wanu, se kterým sdílíme hodnoty jako jsou demokracie, lidská práva, ekonomika volného trhu a právní stát. Naše vztahy se budou i nadále odvíjet od ustanovení Zákona o vztazích s Tchaj-wanem a tímto stvrzujeme Šest ujištění, která Tchaj-wanu v roce 1982 dal prezident Reagan.“
  2. listopad 2016: V Trumpově vítězném proslovu: „Tak mi dovolte, abych vám o Reinceovi něco pověděl, a já už jsem to říkal. Já to vím. Reince je superhvězda… Reince je opravdu hvězda.“
  3. listopad 2016: Deník Taipei Times píše: „Republikánské celostátní shromáždění poprvé zahrnuje do svého oficiálního volebního programu ‚Šest ujištění‘, která Tchaj-wanu dal tehdejší prezident Ronald Reagan v roce 1982.“
  4. prosinec 2016: Designovaný prezident Trump hovoří po telefonu s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen. „Prezident Spojených států bude mluvit s kýmkoli bude chtít, pokud bude přesvědčen, že je to v zájmu Spojených států, a nikdo v Pekingu nám nebude diktovat, s kým budeme mluvit,“ prohlašuje John Bolton. Dodává, že nová vláda by mohla začít „povolovat nejvýše postaveným americkým představitelům návštěvy Tchaj-wanu za účelem vyjednávání státních záležitostí.“
  5. červenec 2017: Trump jmenuje Stephena B. Kinga z Wisconsinu mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Spojených států amerických v České republice. King dříve sloužil pod předsedou Národního výboru Republikánské strany Reincem Priebusem jako předseda Stálého výboru pro plánování, s úkolem organizovat a řídit předvolební sjezdy strany v roce 2016. King rovněž v roce 2012 oficiálně nominoval Paula Ryana jako kandidáta Republikánské strany na viceprezidenta Spojených států.
  6. březen 2018: Trump podepisuje Zákon o cestování na Tchaj-wan, aby „umožnil představitelům na všech úrovních vlády Spojených států, včetně vládních činitelů v oblasti národní bezpečnosti, úředníků a dalších členů orgánů výkonné moci, cestovat na Tchaj-wan a setkávat se tak se svými tchajwanskými protějšky.“
  7. duben 2019: Bývalý mluvčí Sněmovny reprezentantů Paul Ryan cestuje na Tchaj-wan jako Trumpův zástupce u příležitosti 40. výročí schválení Zákona o vztazích s Tchaj-wanem, kde prohlašuje, že zbytek světa by měl být víc jako Tchaj-wan. V březnu roku 2018 navštívil v Praze Stephena Kinga.
  8. prosinec 2019: King v rezidenci velvyslance USA pořádá koncert Pražákova kvarteta, jemuž byl zrušen kulturní zájezd do Číny kvůli úmyslu Prahy vyškrtnout klauzuli o uznání politiky jedné Číny ze sesterské smlouvy s Pekingem.
  9. květen 2020: Americký ministr zahraničí Mike Pompeo gratuluje Cchaj Jing-wen k zahájení jejího druhého funkčního období ve funkci prezidentky Tchaj-wanu, což Peking vede k vyjádření „silného rozhořčení“.
  10. srpen 2020: Pompeo vystupuje před českým Senátem a vyzdvihuje snahu pražského primátora Zdeňka Hřiba o prohloubení vztahů s Tchaj-wanem a chválí Vystrčilovo rozhodnutí navštívit ostrov o dva týdny později.
  11. srpen 2020: Zatímco je Vystrčil na Tchaj-wanu, americké ministerstvo zahraničí  po 38 letech zpřístupňuje „Šest ujištění“, která dal ostrovu Ronald Reagan. O den později se deník Financial Times zmiňuje o odtajněných dokumentech v článku, který chválí Vystrčila za to, že se postavil proti tlaku Číny na Tchaj-wan.
  12. srpen 2020: Global Times píší: „Vystrčil na sebe návštěvou Tchaj-wanu přitahuje pohledy a zviditelňuje svoje postavení. Když my (Čína) budeme stupňovat naši reakci na jeho provokace, do určité míry mu tak pomůžeme dosáhnout cíle.“

PÁR AKTUALIT

Na dlouho jsem se odmlčel. Události totiž letí tak rychle a v tak hojném počtu, že člověk si nestačí prosondovat všechny souvislosti, aby si mohl činit nárok na to, že se se svým názorem neztrapňuje. Takže postupně.

Hlavním děním současnosti je údajná „pandemie“. Od samotného jejího počátku mám pouze dvě zásadní myšlenky. Považuji celou šarádu za nácvik pro bakteriologickou válku. Za druhé pak tvrdím, že je mi jedno, zda virus byl vyšlechtěn a nechtěně unikl, či dostal se mezi lidi jinak, byl globálními vládci, čili světovými financiéry, skvěle využit k zakamuflování dosud nevídané finanční krize, která byla na spadnutí. Nyní se svede celá budoucí finanční kalvárie na nebožáka virus.

Druhým jevem je současný válečný chaos. Já jsem začal vnímat svět ve válce, čili v mimořádném chaosu Evropy. Dneska už zase probíhá válka, tentokrát skutečně světová. Několik států je totálně rozvráceno. Afghánistánem počínaje a Ukrajinou konče. Ale i několik zemí Jižní Ameriky je ve větším chaosu, než kdykoliv jindy. Mají třena dvě vlády a podobně. Náklady na zbrojení jsou nejvyšší v dějinách, Západ považuje zbytek světa za svého nepřítele, nezastírejme si to tím, že za opravdového nepřítele deklaruje pouze ČLR a Rusko. Už skutečně bojuje proti celému zbytku světa, i když si to nehodlá přiznat.

Třetím jevem je skutečnost, že Západ je v totálním úpadku. Dostal se už do situace oné chcípající kobyly, která kolem sebe kope. Pro mě je překvapivé, že se hroutí zevnitř, což jsem moc nepředpokládal, a když tak jinak, ne tak doslova idiotsky tím, že napadá své nejvlastnější hodnoty, na nichž vznikal.

Čtvrtý a nejstrašnější problém vidím v rozpadu světových financí. Cítím v kostech, že se čeká, jak dopadnou volby v USA. Jenže ono je to fakticky úplně jedno. Již před „koronavirem“ byla většina států zadlužena tak, že svůj dluh nebyla schopna splatit. Díky nesmyslnému chování v době pandemie se dluh zvýšil natolik, že je naprosto vyloučeno, aby byl splacen. V prvé řadě v samotných USA,a le i v EU a jinde. Čili, s penězi se musí něco stát. Pokud jsem informován, tak odborníci v naší zemi všichni přiznávají, že nevidí řešení. Jenže ho nevidí ani světoví financiéři. Pro ilustraci tady opisuji kratičký text, který známý americký novinář žijící u nás otiskl asi před měsícem: …bývalý guvernér Bank of England Mark Carney před rokem v americkém Jackson Hole vyzval k nahrazení dolaru globálním monetárním systémem. Hovořil o eventuální nové Syntetické hegemonní měně (Synthetic Hegemonic Currency), realizované prostřednictvím sítě digitálních měn centrálních bank. Podle Carneyho se světová závislost na mezinárodním měnovém a finančním systému soustředěném na dolar „neudrží“. Týdeník Economist minulý týden napsal, že jedna z výhod digitálních měn centrálních bank je snadnost, se kterou mohou být zavedeny negativní úrokové sazby na bankovních účtech obyčejných střadatelů v případě zrušení staré dobré hotovosti. Tomáš Holub, člen bankovní rady ČNB, před týdnem uvedl, že není příliš reálné, že by v České republice oběživo zmizelo. Jeho podíl je stále poměrně vysoký, dodal. Ale ČNB by mohla uvažovat o zavedení vlastní digitální měny, kdyby tak učinily jiné centrální banky. Economist podotknul, že pandemie koronaviru přidala na naléhavosti vzniku digitálních měn centrálních bank“. Závěr?!! Zatím jsou naše peníze v bezpečí. Otázkou pouze je, na jak dlouho.