K ZAMYŠLENÍ PRO POPÍRAČE EXISTENCE TŘÍD.

Již mnoho měsíců neustále posiluje kurs české koruny nejen vůči americkému dolaru, ale i euru. Vzhledem k tomu, že naše zem je až existenčně závislá na vývozu, silná koruna je morem pro všechny exportéry a tím i pro většinu podnikatelů. Naopak je ale příznivá většině ostatních, především čistým spotřebitelům a všem lidem inklinujícím k úsporám. Dlouhodobý trend růstu parity se stal natolik nevýhodným pro jmenované podnikatelské kruhy, že si jejich příslušníci začali vynucovat zásah. Jejich stupidnímu tlaku vyhověl dokonce guvernér naší cedulové banky, čímž mimo jiné nejlíp dokázal, jak veškeré teorie o svobodném trhu platí pouze do doby, než začnou nevyhovovat ekonomicky silným. Čili, že celé to posvátné tržní hospodářství, je jen jednou z mnoha pověr pro prostý lid, jako konečně všechna ta dogmata vládnoucích vrstev. V mých očích jde jenom o další důkaz existence třídního myšlení, jednání a chování. Přinejmenším existuje konkrétní konflikt mezi třídou exportérů a většinou společnosti.

POZNÁMKA K POJMU TŘÍDNÍ BOJ.

Ideologické odmítání existence třídního boje je odvozeno od tvrzení, že neexistují třídy, takže logicky nemůže existovat ani třídní boj. Nikdo se totiž ani neodvažuje zpochybňovat, nadtož popírat, celohistorickou existenci bojů sociálních, jejichž formou by třídní boj nesporně byl, pokud by se existence tříd potvrdila. Počínaje vzpourami otroků, přes selské rebelie, revoluce všeho druhu až po současné stávky, či demonstrace provázené násilím, to všechno jsou jen a jenom konkrétní modifikace sociálních bojů mezi různými lidskými skupinami uvnitř politických celků své doby – dnes tak zvaných moderních států. Zdrojem všech dosavadních sociálních bojů byly společné existenční problémy určitých lidských skupin, ať již je teoretici nazývají vrstvami, třídami, či jinými celky. Diferenciace společnosti je v současnosti tak obrovská, že existují stovky možných skupin, jejichž členové se nějakými společnými znaky odlišují od jiných. Přirozeností (muž a žena), původem, rolí, statusem, vazbou na politickou moc, poměrem k produkčním zdrojům, povoláním, způsobem jakým si zajišťují osobní existenci, ale také náboženskou vírou, celoživotním přesvědčením, či světonázorovou orientací atd. Navíc každý člověk může příslušet do mnoha z uvedených skupin. Taková složitost společenské struktury vede současné sociology hlavního proudu k přesvědčení, že neexistují žádné dominantní vztahy mezi lidskými skupinami, které by byly pro skupinovou identitu rozhodující. V dobách Marxových ale nesporně byly. Minimálně byli jedni lidé existenčně plně závislí na jiných. Zaměstnanci na zaměstnavatelích. Tedy proletáři na továrnících. Tato ekonomická diferenciace se dokonce transponovala až na ekonomickou moc, a tím na sociální nadvládu někdy jen jednoho člověka nad mnoha lidmi. Tím se ekonomická moc stala jednoznačně dominantním vztahem obou obrovských skupin, tak říkajíc třídním dělítkem, protože všechna další dělení lidských skupin vedle ní byla podružná. Připočteme-li k tomu, že v téže době vzniká –  jako velmi specifický druh sociálního boje – všeobčanský boj o politickou moc, který byl do té doby omezen pouze a jen na uzounkou skupinu privilegovaných, chybí už jen dokázat, že ekonomická moc vytvářela privilegia k získání politické moci a tím se reálně vytvářela skupina s dvojnásobnou privilegovaností. Tu lze odpovědně nazvat třídní privilegovaností. Takže nejméně ještě před první světovou válkou prokazatelně existovala – minimálně v politickém slova smyslu – privilegovaná mocenská třída. Proti její nadvládě se pak vedla většina sociálních bojů, představujících onen dneska proklínaný třídní boj. Třídní boj tedy byl realitou, ať se nám to líbí, nebo ne. Jestli může existovat i nyní, či v budoucnu – samozřejmě v nějaké modifikaci, protože dějiny se neopakují, nýbrž pouze kopírují -, se s nejvyšší pravděpodobností teprve ukáže.

TŘÍDNÍ BOJ JE REALITOU SOUČASNOSTI.

Od mládí, kdy jsem začínal vnímat politické chování moci KSČ, jsem učení o třídním boji považoval často za pouhý mocenský folklor, odůvodňující především politické násilí poúnorové diktatury. Teprve chování některých sociálních skupin v polistopadové éře mne přesvědčuje, že společnost se reálně skutečně diferencuje přinejmenším na vrstvy. Ty jsou charakteristické jednak tím, že jejich příslušníci mají prakticky stejné názory na současnou realitu, a za druhé – hlavně – ony skupinové názory se zásadně, mnohdy až nesmiřitelně, liší od názorů jiných společenských vrstev. Vlády s dominancí ODS dokonce vytvářely a pořád dále vytvářejí podmínky, které tuto názorovou rozdílnost plodí a upevňují. Privatizace například vytvořila reálně nesmiřitelný vztah mezi vlastníky produkčních prostředků a zaměstnanci. Stejně tak nynější vláda vykopala základy až nepřátelského vztahu pacientů k lékařům. Bodejť by ne. Nedávno doslova rozzuřila mého již věkovitého kolegu jedna odborná lékařka. Dokonce taková, která vystudovala, ba i odbornou atestaci získala ještě za nadvlády KSČ, tedy naprosto zdarma. V polistopadovém období si již stihla postavit dům a mimo jiné jezdí ordinovat kupříkladu v osobním autě v ceně kolem milionu korun. Před mým kolegou se rozpovídala, že oněch 60 Kč za pobyt v nemocnici není až tak moc, že ti novorozenci přece také dostávají odbornou péči a rodiče jsou povinni proto za ni platit, stejně jako zase děti, když rodiče se náhodně dostanou do sociálních problémů, jsou zavázáni je podporovat. Když k tomu ještě dodala, že ona přece také své přestárlé matce koupila pro ni nutné zdravotní lůžko za třicet pět tisíc, můj kolega doslova zařval: Vy & (nedá se to opakovat) & jste vystudovala zadarmo, vy jste fakticky proto povinná i léčit zadarmo a pamatujte (zase vulgární oslovení) na moje slova – díky vám a podobným se jednou stejně dočkáte toho, že zadarmo budete skutečně léčit. Jelikož jej dobře znám vím, že celý výbuch jako dobrý herec jen zahrál, i když jej myslel naprosto vážně. Pak již svým obligátně klidným hlasem jenom dodal. Okamžitě mně vydejte mou zdravotní dokumentaci, protože já bezprostředně přecházím k jinému lékaři. A nehodlám se vám svěřovat, ke kterému. Prý to měl s jiným již stejně nějaký čas dohodnuté a vlastně čekal jen na vhodnou příležitost. Můj přítel není takovým cholerikem, jako já. Já bych jí za takové řeči asi hned jednu vrazil a tím fakticky realizoval jednu z forem třídního boje.

EVROPA ROZHODUJÍCÍM BOJIŠTĚM GLOBÁLNÍ VÁLKY.

Instalace radaru a protiraketových raket na teritoriu střední Evropy nemůže v žádném případě sloužit obraně území Spojených Států Amerických, ale pouze k prosazování jejich zájmů na Asijskoevropském nadkontinentu. Bude tvořit útočnou základnu proti držitelům největších surovinových zásob Asie. A bude i druhou linií bitvy války o ropu z Blízkého východu, maskovanou hájením svobody, čti bezohledného chování, Izraelských okupantů. Aby byly na území ropných a dalších surovinových zásob způsobeny co nejmenší škody, měla by se rozhodující bitva o ně odehrávat mimo tyto regiony. Ze strategického hlediska je pro hlavní spotřebitele, ať již to jsou USA, ČLR  či Indie nejvýhodnější, aby se surovinová válka uskutečnila na území Evropy. Jednak bude zničen početný a zbytečný spotřebitel surovin, které sám žádné prakticky nemá a tak po mnohá staletí o ně okrádal celý svět. A jednak po celou historii byla Evropa tak jako tak realizačním územím všech mezicivilizačních bojů. A konec konců Evropa je ve srovnání s vyjmenovanými státními celky fakticky pouze jakýmsi nedokonalým sdružením pozdně postkmenových struktur.   

TROJÍ NELEGITIMITA VLÁDY SOUČASNÉ KOALICE.

Prvotní její nelegitimnost je dána již samotným vznikem, pramenícím z převlečení kabátů dvou poslanců zvolených na kandidátce opoziční ČSSD. Tuto nelegitimitu nezpochybňuje žádný, alespoň trochu realisticky myslící politik. Že tento druh nelegitimity nebyl už dávno u nás zákonodárci povýšen na nelegálnost, čti nezákonnost, je mimo jiné i zrcadlem toho, že celá polistopadová transformace se opírala o převlékání kabátů většiny bývalých vlivnějších členů KSČ. Druhá nelegitimnost je zajištěna globální nadvládou USA a její vojenskou služebnicí NATO. Jinými slovy, současná vláda, ale fakticky i všechny polistopadové, vděčí za svou existenci pouze globální hegemonii USA, jako kdysi vlády KSČ celou svou existenci závisely na reálné moci SSSR. Třetí a zásadní nelegitimnost je ale doslova vybudována na trvalé apolitičnosti, politické apatii ba až občanské zbabělosti většiny obyvatels této země. Třetí forma nelegitimnosti tedy může být z hlediska formální politologie zpochybněna, protože apolitičnost, apatie, a celková nechuť až pohrdání politikou a především politiky, může být vydávána za určitou formu neodporování moci a tedy nepřímého, či pasivního souhlasu s jejím konáním. Žádná vláda by podle mého soudu ale neměla být spokojena s pasivním souhlasem ovládaných, protože jeho koncem byla zatím v dějinách vždy její totální likvidace.

RUSKÁ APLIKACE ŽIDOAMERIKANISMU.

Izrael vůbec nepochybuje o tom, že je v rámci ochrany své bezpečnosti plně oprávněn napadnout a zničit jaderná zařízení Íránu. Američané jsou zase již dávno přesvědčeni, že mohou preventivně vojensky zaútočit kdekoliv na světě, odkud podle jejich názoru hrozí nebezpečí pro jejich zem. Kdyby se chovalo Rusko, podle uvedeného izraelsko – amerického vzorce, pak by bylo plně oprávněno zničit raketovým útokem radar v ČR řekněme těsně před jeho zprovozněním. Radar totiž bude sloužit možnosti prvotního amerického, jaderného útoku na Rusko, který bude moci být tak intenzivní, že znemožní ruskou odvetu.

 

NADDEMOKRACIE.

A neb, zorganizujme referendum, zda chceme referendum. Vrcholným demokratickým trikem současné vládní koalice má být, podle návrhu Bursíkových nohsledů referendum o tom, zda si veřejnost přeje volit prezidenta, nebo onu ústavní povinnost ponechá, jako dosud, na bedrech svých zástupců. Pro tuto stupiditu již opravdu není v politické teorii názvu. A aby byla překonána, navrhuji, Ústava neústava, aby se uskutečnilo referendum o tom, zda si lidé přejí referenda.