Teprve včera jsem se dověděl, že 13. 5. 2026 zemřel ve věku 85. let významný odborářský předák z doby převratu v Československu, JUDr. Richard Falbr. Když se po rozbití Československa a rozdělení ČS KOS stal předsedou ČM KOS, já byl krátkou dobu jejím místopředsedou, a pro tu dobu jeho nepřijatelným opakem. On byl totiž přímo učebnicovým příkladem „žluťáckého“ odborářského bosse, zatím co já byl naopak radikálně levicový, opravdově dělnický odborář. Proto jsem jednomu novináři zdůraznil, že nejsem místopředsedou pana Falbra, ale místopředsedou ČM KOS. Falbr byl viceprezidentem ČS KOS od jejího založení a zastupoval největší odborovou organizaci v polistopadovém ČS v legislativní radě nově se tvořící vládní moci. Byl to on, kdo, aniž by to projednal alespoň v předsednictvu ČS KOS, odsouhlasil novým vládcům drastickou redukci Zákoníku práce z dob vlády KSČ. Českoslovenští pracující tak ze dne na den zůstali bez mnoha ochranných prvků vůči novým podnikatelům, což byli ve velké většině doslova dravci. Tehdy ČS KOS sice vyhlásila stávkovou pohotovost, ovšem život ukázal, že prakticky většina předsedů odborových svazů jsou lokajové nově se tvořící vládnoucí vrstvy. Dokonce jeden tupohlavec mezi nimi se prohlásil za pravicového odboráře. Tragické bylo, že šlo o místopředsedu tehdy nejpočetnějšího odborového svazu KOVO.

Falbr byl nejen protežován novou mocí, ale podle mých znalostí dokonce jejím vlivem záměrně odborářské komunitě vmanipulován jako její lídr. Byl totiž vydíratelný. Neježe byl od roku 1968 do roku 1971 v KSČ, z níž byl vyloučen, ale byl učitelem angličtiny na škole pro komunistické rozvědčíky, takže musel mít tvrdou prověrku nositele státního tajemství té doby. Mám důkazy i o tom, že dokonce prosazoval personální politiku v odborech podle přání nové politické moci v zemi.

Pro mě to byl klasický funkcionářský hochštapler, který si dokázal vybudovat charisma „táty pracujících“, což bylo s hledem na mnou zde uvedený jeho první čin coby vrcholného představitele odborů onou klasikou absurdnosti historie. Mě osobně několikrát lhal a především nejen před mnou, ale i dalšími předáky tajil své přátelské styky jak s novými představiteli moci, tak především až kamarádské vazby na aktivisty podnikatelských organizací a spolků. No prostě typický boss, jak jsem uvedl na počátku tohoto textu. V mých očích poslušná loutka v rukou mocných, která devastovala celé odborové hnutí v nově se tvořícím režimu. Představitel jen tak velkého odporu proti mocným, který oni „lidu“ velkopansky dovolí. Za což se mu odměnili podporováním jeho popularity, která mu zajistila funkce senátora a europoslance. O něž vůbec, ale vůbec neusiloval, jak mi osobně tvrdil.

„Zdravý rozum se nazývá selským, ale absolutní nerozum by se měl nazývat bruselským. To, co předvádí Evropská unie, je naprosto šílené – od snahy zakázat výrobu aut na benzin a naftu, přes likvidaci uhelných elektráren, až po vnucování uprchlíků a zatahování země do cizích válek…EU se už nedá reformovat, a jediným řešením je z EU vystoupit a stát se nezávislým státem“. Tvrdí Jan SEDLÁČEK.

„Petr Pavel a Miloš Vystrčil spolehlivě ničí českou zahraniční politiku“, říká ex-ministr zahraničí Lubomír ZAORÁLEK.

„Petr Pavel nepatří na Hrad, ale před národní tribunál!“ Tak posuzuje komentátor Michal SEMÍN záštitu prezidenta Pavla nad Sudetoněmeckým sjezdem v Brně.

Posezení při čaji: „Pane prezidente, výsledky návštěvy jsou velmi významné. Lze říci, že vaše návštěva byla mimořádně úspěšná a plodná. Během ní jsme podepsali velké množství společných dokumentů, a proto vám chci poblahopřát k jejímu zdárnému průběhu. Přestože trvala jediný den, její výsledky jsou rozsáhlé a velmi významné,“ řekl SI ŤIN-PCHING. Poté navrhl ruskému vůdci pokračovat ve výměně názorů. Ruský prezident se s jeho hodnocením ztotožnil a návštěvu označil za mimořádně produktivní. „Souhlasím s vaším hodnocením: byla úspěšná, plodná a intenzivní. Myslím, že máme důvod poděkovat všem členům našich týmů z obou stran, kteří tak usilovně pracovali na organizaci dnešního setkání,“ prohlásil PUTIN při čajovém posezení.

Není to ani týden, co jsem napsal, že nálet sudeťáků na Brno bude měřítkem reálné svrchovanosti našeho státu. Podle mého soudu byla nejrozumnější reakcí na sjezd této zapšklé starožitnosti Hitlerovy říše absolutní ignorance za strany moci i vlasteneckých občanů. Z jakéhokoliv odporu totiž ti ubožáci mají radost a my jim tím ve skutečnosti přisuzujeme jakousi důležitost, ba dokonce nějaký význam. Nevšímat si jich, by bylo pro jejich skomírající sebevědomí to nejhorší. Ovšem stát a především různé spolky vlastenců a investigativců by si měli zajistit přesná fakta o těch, kdo je pozval, kdo jim pomáhal s organizací, či nad nimi převzal jakoukoliv záštitu. Jinými slovy udělat si dokonalou lustraci všech příslušníků české kolaborace. Jak institucí a organizací, tak jednotlivců. A po nějakém čase přistoupit k všestranné a hlavně dlouhodobé jejich šikaně až eventuálně po soudy. Asi bych začal finanční kontrolou kolaborujících organizací. Tam se vždycky něco najde a od toho se pak dá odpíchnout. České organizace a politické síly s národoveckým programem by pak měly najít oblasti, ve kterých budou otravovat život aktivním jednotlivcům z kolaborantských spolků a institucí. Řečeno jasně, udělat celé té proněmecké páté koloně u nás doslova peklo na zemi. Jsem opravdu zvědav, zda alespoň nějak podobně budou v budoucnu čeští národovci reagovat, nebo, jako obvykle, po skončení sudeťáckého „festynu“ v Brně se na všechno vykašlou.

Následující text z webu https://vlkovobloguje.wordpress.com/2026/05/22/vyroci-na-tento-den-2/#more-1034849 nelze nezkopírovat. Cituji: „Dnes začíná naše národní pohana, kdy v Brně  se  roztahují potomci  těch,  co  zničili První  republiku.  Zvolili  si  opravdu  symbolické  datum, že  lepší  vybrat  skutečně nešlo:

Přesně  před  80ti  roky  – 22.05. 1946 byl v  Praze  popraven nejvyšší  soukmenovec  ze všech  sudetských  „milých krajanů“  K.H. Frank  – takto  kat  českého národa.

Viděno dnešní   optikou  Pithartů a  Uhdeů, současné opozice  a  řvounů  z toaLetné, dopustil  se na  něm tehdy  český  národ  zbabělé, bestiální a  krvavé  pomsty.

Fakt  bych  rád  věděl,  jestli  nějaký  pohrobek  K.H. Franka  dorazil  na  tu  merendu  do  Brna….

Shoda  datumu  Frankovy  popravy a  sudeťátského  sjezdu je  až  neuvěřitelná!!!  Můžeme jen  spekulovat,  jestli jde  o gigantickou náhodu  nebo  chirurgicky  vymyšlenou provokaci  vůči  Tschechische   Gesindel….

Děkuji  kosířovi, co  mi  poslal  upozornění. Tohle  datum, se  prostě v  dnešním  kontextu připomenout  musí!

A  Uhde  dostane  nejvyšší  vyznamenání  Landsmannschaftu……

Škoda,  že  mu popravený  soukmenovec  už nemůže  předat  Svatováclavskou  orlici!“ Konec citace i s tiskovými chybami, které se mi nechtělo opravovat.

Ve čtvrtek 22 května začíná sjezd spolku Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e.V.  dále jen SL v Brně. Je naprosto samozřejmé, že tato akce SL už po mnoho měsíců vytváří v ČR dva absolutně nesmiřitelné tábory. Přiznám se, že jsem nesondoval, kolik procent Čechů na zmíněnou akci, ba ani na celkovou činnost SL nemá žádný názor. Patřím mezi ty, kteří na celý problém mají od převratu stejný názor. Zavinili jsme si celý problém sami. Už kdysi dávno, když vznikl jmenovaný spolek v Německu, měl být v Československu založen zrcadlový spolek sudetských Čechů, především pak těch, kteří byli za první republiky Henleinovci, předchůdci současného SL šikanováni, znásilňováni, ba i zabíjeni, a nakonec vyhnáni ještě před začátkem vzniku Protektorátu.

Ty dvě organizace se pak mohly mezi sebou hádat, usmiřovat a odpouštět si. Ústavní činitelé obou států se do toho neměly zaplétat. Vláda KSČ sice založila Svaz protifašistických bojovníků, ovšem ten měl mnohem širší škálu své činnost, než jen řešit vztahy v Sudetech. Možná, že se o založení spolku „Sudetských Čechů“ mohla ještě pokusit polistopadová mocenská struktura, která by celý problém řešila. Nestalo se tak. Naše chyba. Teď už je skutečně poněkud „pozdě bycha honiti“. Už jde pouze a jenom o prosazení míry reálné svrchovanosti státu s názvem Česká republika.