Dneska se v našem tisku objevila informace, založená na nedávno odtajněných dokumentech předchůdkyně CIA. Vyplývá z nich, že tehdejší Úřad pro strategické služby (OSS, 1942-7), přijal v létě 1945 nabídku spolupráce Reinharda Gehlena, šéfa armádní rozvědky wehrmachtu. Ten pro Američany oživil svou síť čtyř tisíc agentů ve východní Evropě a SSSR. Za to se pak vypracoval až na šéfa západoněmecké výzvědné služby BND. Záznamy ukazují, že dlouholetý ředitel FBI Edgar Hoover nejen že schválil verbování bývalých nacistů jako špiónů, ale dokonce pomíjel hrůzné činy, na nichž se za války mnozí z nich konkrétně podíleli, jako sovětskou propagandu, což včera výslovně uvedla stanice BBC. Tam se také konstatovalo že, cituji: „Až tisíc předních nacistů, mezi nimi i válečných zločinců, využila po porážce hitlerovského Německa nejen CIA, ale i další americké tajné služby ve studené válce proti Sovětskému svazu, přičemž je dokonce chránily před stíháním“. Konec citace. Pro obyvatele sovětské strany studené války to není žádná nová informace, protože na uvedené skutečnosti tehdy upozorňovaly zpravodajské služby všech států sovětského bloku. Bohužel ne moc konkrétně, protože především tajné služby SSSR využívaly rovněž služeb schopných hitlerovských agentů na Západě, především pak v samotném Západním Německu. Teď to ale vypadá, že, přinejmenším na straně USA, budou zveřejňována konkrétní jména, protože některá už byla publikována. Osobně mne zaujalo, že tato informace přišla dva týdne po tom, co světová média byla obšťastněna informacemi, že úřady USA vyplácely hitlerovským zločincům miliony dolarů ze sociálního pojištění, i když už nežili na území USA. Prý proto, že je vláda přiměla k odchodu ze země, aby před světovým veřejným míněním „nekazili pověst“ USA. Ani tato zpráva mne moc nepřekvapila, pouze mne rozesmál český dodatek k ní, cituji: „…americké úřady vyplácely na sociálním zabezpečení milióny dolarů desítkám nacistických válečných zločinců i poté, co byli z USA vyhoštěni, což umožnila mezera v zákoně“. Konec citace. Klasický příklad psaní českých novinářů. Vůbec je totiž nezajímá, jak k oné mezeře došlo. Mohli by se totiž dopátrat toho, že šlo o mezeru vytvořenou záměrně, pod lobbistickým tlakem CIA. A to naši mainstreamoví sluhové přece nemohou připustit.
Archiv pro měsíc: Říjen 2014
JAK TAKÉ Z FINANČNÍ KRIZE?
Ze včerejších zpráv mne zaujalo sdělení o tom, že americká centrální banka (FED) dne 29. 12. 2014, prý podle očekávání, oznámila ukončení nákupů dluhopisů, jimiž od finanční krize podporovala ekonomiku. Od konce roku 2008 nasměroval do ekonomiky ve třech fázích nákupů státních a hypotečních dluhopisů celkem 3,7 biliónu dolarů. Toto sdělení se nedá číst jinak, než že bylo natištěno 3,7 bilionů ničím nekrytých dolarů v rámci finanční politiky tak zvaného „kvantitativního uvolňování“. Při tom efekt je prakticky nulový. Sám FED včera přiznává, že jeho bilance se za dobu krize zvýšila osminásobně na čtyři biliony dolarů, což nelze opět číst jinak než, že všechny nákupy dluhopisů jsou pouhým zvýšením množství dolarů v oběhu a tedy fakticky účetním pasivem FEDu. Musíme k tomu ještě připočíst, že ekonomika USA nesignalizuje růstovou změnu, protože FED drží úrokovou sazbu od prosince 2008 neustále prakticky na nule. Změna se prý očekává za, cituji: „značnou dobu“. A měnová politika FEDu má, opět cituji: „nadále daleko do normálního stavu“. A taková zem při tom všem bezhlavě válčí po celém světě, má prý sedmdesát milionů občanů, kteří dostávají potravinové poukázky a na druhé straně největší počet superboháčů. Jak to všechno asi skončí?! Pomalu, leč soustavně se vývoj blíží k situaci, kdy už zůstanou jen dvě možné cesty. Globální válka, nebo krach celé světové finanční soustavy. To druhé je na řízení velmi složité, protože by to prakticky představovalo stažení z oběhu asi 15ti bilionů reálnou ekonomikou nekrytých dolarů, které lítají ve virtuálním prostoru. Nelze to navíc provést jinak, než globálně, čili že to „zaplatí všichni“. Jako kupříkladu při měnové reformě v jednotlivém státě. Jakási globální měnová reforma, kdy by každému občanu světa byla ponechána minimální životní částka a ostatní „peníze“ by byly staženy z trhu. V lepším případě by byly deponovány na vázaný vklad. Při tom by musely být škrtnuty, či jinak kompenzovány veškeré mezinárodní dluhy. Tou kompenzací by bohužel mohla být jen ztráta území dlužníka. Provést něco takového je prakticky nemožné. Každý jiný krach soustavy bude proto živelný a přinese miliardám lidí utrpení a hrstce nejbohatších nakonec zase zisk. Zahájit válku je podstatně jednoduší, jenže utrpení miliard lidí bude mnohem větší ale na druhé straně zisky superelity větší. Byl bych rád, kdyby světapáni našli nějaké přípustnější řešení. To by se ale museli vzdát ideologie svého predátorství, což je podle nich bohužel proti lidské přirozenosti.
DALŠÍ PROTIRUSKÁ AKTIVITA USA
Americká politika kolem Ukrajiny není zdaleka jedinou, zaměřenou proti Rusku, ba dokonce ani ne tou nejhorší. Mnohem více ohrožuje Rusko rozpad sice neformální, ale přece jen dosud účinné protiteroristické koalice. USA aniž to konzultovaly s jejími ostatními účastníky, opouští Afghánistán, aniž v něm dosáhly jakékoliv porážky teroristických skupin. Dá se říci, že mimo Kábul všude roste vliv Talibů, pokud dokonce mnohde už nemají faktickou moc. Tádžikistánské silové instituce kupříkladu oznamují, že na mnoha úsecích v blízkosti hranic s Afghánistánem Tálibové už likvidují orgány státní moci. Vojáci afghánské armády ve velkém počtu z těchto regionů prchají. Tam pak noví vládci zakládají výcviková střediska, ve kterých cvičí nové příslušníky k boji proti neislámským zemím. Po výcviku následuje bojová praxe v Iráku, či v Sýrii. Takových táborů mají radikální islamisté mnoha odstínů v Afghánistánu značné množství. Doslova katastrofální je, že se v některých z nich podrobují speciálnímu výcviku občané ze zemí EU, ale i Ruska a dalších států postsovětského prostoru. Většina z nich je připravována pro diverzi ve svých „mateřských“ zemích. Před několika dny byla zadržena přímo v Moskevském kraji skupina teroristů, kteří sem přijeli proto, aby páchali teroristické činy v Moskvě a Moskevském kraji. Výcvik její příslušníci prodělali právě v Afghánistánu. Obamova nesmyslná politika, spočívající na jedné straně v opouštění rozvráceného Afghánistánu a na druhé zahajující bombardování jakéhosi nedefinovatelného státu v Iráku a Sýrii, je podle agenturních zdrojů nejen v Rusku vyhodnocována jako záměrná. Sleduje zvyšování chaosu, rozvratu a především pak ohrožování bezpečnosti občanů celé Evropy a specielně Ruské federace, v níž žije nezanedbatelné množství moslimů.
NEPOUČITELNÍ VŮDCI ABENDLANDU
Přiznám se bez mučení, že jsem doposud nikdy nedokázal přečíst celý Korán. Netroufám si proto o něm vyjadřovat žádné soudy. Navíc jsem si jist, že k poznání islámu ani sebelepší znalost Koránu nestačí. Již jenom proto ne, že jde o příliš starý a především rozsáhlý text. Nepochybně jsou v něm samotném skutečné, nebo alespoň zdánlivě rozporné pasáže, vyžadující interpretaci opravdových znalců. Žádný z nich ale není tak uznávanou autoritou, která by soupeřila s jeho tvůrcem, ba ani se zvěstovatelem textu, takže není a nebude všeobecně uznávána. Navíc vím, že nedílnou součástí islámského náboženství jsou i další texty. Z toho všeho mi vychází první zásada postoje rozumných nemuslimů k islámu a jeho vyznavačům. Z hloubi svého přesvědčení doporučuji především českým, ale i mnoha abendlandským přemýšlivcům, aby se konečně dokázali nedívat na Korán, islám a muslimy svýma očima, ale chápajícím rozumem, ba otevřenou duší.
Tento úvod píši proto, abych na něm založil svou základní tezi, naprosto nesmiřitelně odporující myšlení našeho současného prezidenta. Jeho vztah k islámu, který při každé možné příležitosti prezentuje světu, považuji totiž za riziko pro celý náš stát. Hned na počátku prohlašuji, že mimo jiné naprosto zásadně odmítám i Zemanův „malamot“, že s teroristy se nevyjednává. Docela mu přeji, aby byla unesena jeho dcera a hned bychom se všichni dověděli, jak tu svou velkohubou chytristkou myslí vážně.
Obecně všichni moudří uznávají význam vlastních zkušeností na průběh dalšího našeho života. Není divu, že na to téma vznikala v každém národě řada přísloví a „bonmotů“, jako třeba naše známé: „Jen hlupák opakuje stejnou chybu“. Vědom si této pravdy, musím konstatovat, že minimálně vůdčí představitelé Západu musí být už nejen hlupáci, ale doslova idioti. Slušně řečeno proto, že jsou naprosto nepoučitelní, ve vztahu k jiným kulturám. Většina z nich stále hovoří o „islámském“, či „arabském“ světě, což je šílené zjednodušování. Ať si položí otázku, co mají společného třeba Egypt, Malajsie či Bosna. Stejně tak je velký rozdíl mezi Tunisem, Jordánskem a kupříkladu Irákem. A to nemluvím o věroučných odstínech, jakými jsou sunnité, šíité či vahábité. Tím vším chci vyjádřit druhou zásadu chování Západu vůči muslimům. Měli bychom se naučit přistupovat k zemím a národům, v nichž převažuje islám, velmi diferencovaně.
V Americe i v EU žije velké množství muslimů, dokonce již v třetí generaci. V naprosté většině s nimi nemají hostitelské země žádné větší problémy, než se svými občany, mezi nimiž je také určité procento kriminálníků. Z toho mi vyplývá třetí princip vztahu vůči vyznavačům islámu v Evropě. Nenechejme se některými jejich činy vyprovokovat k islámofobii, nadtož k rasismu.
Tragedií této fáze globalizace je, že Západ vyhlásil válku terorismu, pod nímž ovšem veřejnému mínění prezentuje pouze a jenom právě islám, i když hovoří pouze o jakémsi islámském fundamentalismu, aniž se obtěžuje nějak jej konkrétněji definovat. Osobně si myslím, že jde o výplod západního fundamentalismu, fundamentalismu neokonzervativního křídla elit USA, kterým je postupně infikován celý Západ. Neoconi se chovají podle známé pravdy o zloději, který sám sebe chrání tím, že křičí: „chyťte zloděje“. Tragičnost války Západu s terorismem vidím ve dvou rovinách. Za prvé v tom, že Západ nepochopil, že on sám je zdrojem terorismu z řad muslimů. Celé půl století totiž bezvýhradně straní Izraeli, v jeho utlačování Palestinců. A za druhé v tom, že se neustále plete do sporů a konfliktů mezi muslimskými státy. Z toho mi vychází další dvě pravidla pro naše chování vůči Islámu. Nepleťme se proto za čtvrté do sporů jeho skupin. A konečně za páté, se celou svou mocí postarejme o vznik a stabilitu státu Palestina, při čemž zajistíme jeho rovnost s Izraelem. Naprosto za základní pak tedy nulté a výchozí považuji, řešení sporů s reprezentanty islámských zemí, muslimských států vždy okamžitým vyjednáváním, zahájeným daleko dříve, než dospěje do fáze konfliktu, či dokonce dojde k násilným aktům. Násilím se obecně v lidském společenství nic nikdy nic nevyřeší, protože v jeho přirozenosti je jeho stupňování, které může skončit pouze totálním zničením jedné strany konfliktu. To se mohlo podařit v dobách nepočetných populací, či obrovské převahy jedné strany konfliktu. Nemůže se však dařit v dnešní fázi globalizujícího se světa na zalidněné Zeměkouli. A už v žádném případě nelze násilím zvítězit nad ideologií, ve které je smrt v boji přímou cestou do ráje.
AMERICKO-BRITSKÝ KAPITÁL SI PRODUKUJE NEPŘÍTELE. ZÁMĚRNĚ?
Kissingerův tlustospis s názvem World Order, ač vyšel teprve nedávno, stačil už vzbudit na Západě široký ohlas. Mimo jiné přiměl pečlivého čtenáře a světoznámého novináře Johna Pilgera, k napsání článku pro Asia Times Online, nazvaném Anything that flies on anything that moves a zveřejněném tam 9. října 2014. Český překlad článku vyšel pak 22. 10. na webu http://zvedavec.org/komentare/2014/10/6192-vse-co-leta-na-vse-co-se-hybe.htm . Uvádím to proto, že autor, o němž se lze více dočíst z webu http://en.wikipedia.org/wiki/John_Pilger mi konečně odpověděl na otázku, kterou si dlouhá desetiletí kladu a pořád jsem na ni nemohl najít ani stín rozumné odpovědi. Otázka zněla. Kde se vlastně vzal Pol Pot a proč na svou stranu získal tak velké množství Kambodžanů? Autor, který se problematikou Kambodže zabýval od r. 1978 až do roku 2000, to vysvětluje nekompromisně. Zrod moci Rudých Khmerů podle jeho zkušeností byl především, ne-li pouze, výsledkem Amerického bombardování Kambodže v době války ve Vietnamu. Před masivním bombardováním byli polpotovci malou, asi pěti tisícovou, po celé zemi roztroušenou skupinou špatně vyzbrojených, ideově zmítaných a doslova vystrašených partyzánů, aby brzy po americkém běsnění vzrostli na dobře organizovanou armádu v počtu skoro čtvrt milionu. Z následků bombardování se země nevzpamatovala dodneška a nebýt Vietnamu, tak tom Rudí Khmerové asi vládli dodnes. Autor pak, jako každý správný myslitel, ve jmenovaném textu jasně vyvozuje zobecnění. Nebojí se tvrdit, že Bushovy války měly jak v Afghánistánu, tak především v Iráku, velmi podobné důsledky. Díky nim se v postižených zemích nebývale rozrostly řady radikálních islámistů všech možných skupin, vyznání a cílů. Lze tedy odůvodněně očekávat, že Obamovo současné masivní, navíc ústavu vlastní země obcházející bombardování rodícího se islámského chalífátu, realizované naprosto bez hlubšího rozmyslu o konečném cíli, dosáhne pouze toho, že dosud rozptýlené skupiny radikálů se spojí – samozřejmě k boji proti „Satanskému Západu“. Souhlasím s tím, že to byly války Bushe a Blaira, které daly vznik Islámskému chalífátu. Obamův holocaust ve formě „výbušné medicíny“ podávané z výšky třiceti tisíc stop, pak je s vysokou pravděpodobností zárodkem dlouhodobé, možná až nové stoleté náboženské války, tentokrát „zanícených“ neoconů s fantickými islamisty. Potvrzuje se tak tvrzení značné části znalců vývoje současného světa, kteří dospívají k přesvědčení, že USA ke svému přežívání už nestačí pouze jednorázová válka, ale potřebují trvalé válčení. Podle mého soudu už dávno vyprchal efekt zbohatnutí Ameriky díky první a druhé světové válce, v nichž největší američtí průmyslníci a především bankéři po většinu doby podporovali obě válčící strany, aby při poznání budoucího vítěze si u něho už předem zajistili beztrestnost za pomoc poraženému. Takže si nejméně všichni superbohatí dobře pamatují, že nejrychleji a nejvíc zbohatli, když se válčilo jejich zbraněmi kdekoliv na Zeměkouli, mimo území USA.
PS. Autor kromě toho, že se dlouhodobě pohyboval v Iráku i Kambodži, měl možnost vést rozhovory s mnoha vysokými politiky a byrokraty mezinárodní politiky, takže nejenom že ve zmíněném textu uvádí mnohá, někdy široké veřejnosti naprosto neznámá fakta, ale především z nich vyvozuje pro dnešek velmi cenné závěry, které by mělo znát co nejvíce obyvatel světa. Velice vřele proto doporučuji k přečtení alespoň vzpomínaný jeho text.
LAVROV, PUTIN, RUSKO
Přiznám se, že Obamovu stupnici největších nebezpečí současnosti v pořadí ebola, Rusko a Islámský chalífát jsem považoval za výhružky pitomce v roli gorilího samce, který se sice bije do hrudi, leč bojovat nejde, nebo alespoň za úlet člověka již příliš unaveného odporem rostoucí sily nepřátel ve vlastní zemi. Dneska jsem se ale náhodou vrátil ke svým poznámkám z četby knihy Samuel Phillips Huntingtona „Střet civilizací“ a přišel jsem na následující myšlenky. Pro dobu globalizace vůbec neuznávám sice nějaké civilizace, ale pouze jednu, všelidskou civilizaci, s četnými kulturami od čínské, přes indickou, až po anglosaskou. Za jednu z významných považuji i pravoslavnou a ruskou kulturu. Státnost byla sice do současného ruského prostoru přinesena ze severu Vikingy, ale skutečný vliv na formování Ruského státu a kultury mělo až pravoslaví, upevňující se v zemi po pádu Byzance, kdy se Moskva fakticky považovala po Konstantinopolu za „třetí Řím“. Uvědomil jsem si, že podle znalců hlavními rysy byzantské a tedy i pravoslavné státnosti je vnímání vlastnictví. Země, čti nejen půda, ale i moře, to vše je majetkem božím a člověk je může pouze užívat, nikoliv však vlastnit. Z toho pak plynou další jiné dvě nejvyšší hodnoty. Lidská solidarita až do formy přátelství a na tomto principu postavená morálka, která je nad právem vládce státu. Přátelství a z něj odvozená pravidla spravedlnosti, jsou tak vyšším principem mravním, než pomíjivá nařízení vládce. Tím se zásadně odlišovalo a pořád ještě odlišuje Rusko od anglosaského kulturního okruhu. Byzantsko-pravoslavný model vždy předpokládal sjednocování různých národů do jednoho státu s pomocí přátelství, solidarity až lásky nejen k bohu a nikoli na základě západního tavícího tyglíku, který se řídí přísnými zákony. Tím naprosto zásadně odporuje silově agresivnímu vzniku i celému vývoji USA, vystavěném na násilné genocidě původního obyvatelstva, tak jakémusi „slabém“ násilí, jež má sjednotit Evropany pouty milionů zákonů. Na to všechno mne přivedly poslední projevy jak Putina, tak především Lavrova, který před několika dny světu jasně řekl, aby se Západ nesnažil učit Rusko žít. Osobně si myslím, že Rusové to dávno umí, což prokazují nejméně tisíc let a především dali zřetelně Západu, od Britů přes Francouze po Němce, jasně najevo. Putin vším svým chováním v tomto svém funkčním období už to říká světu stále zřetelněji, až po nedávné upozornění, ať si EU laskavě uvědomí, že Rusko je jadernou mocností. Rusko si nedá od nikoho do svého života „kafrat“, protože své hodnoty považují nejen za národní rysy, ale ze svého pohledu i humánnější a přitažlivější. Vždyť co může být pro lidstvo přínosnějšího, než inspirující pluralita a soužití kultur. V žádném případě ne zglajchšaltování v „tavícím tyglíku“. A už vůbec ne v tom Americkém, založeném na nejpředstavitelnějším zločinu proti lidskosti. Rusko se navíc dovedlo poučit z nedávné minulosti. Nevnucuje už nikomu svůj styl myšlení a života, čti, dokázalo se zbavit leninské pýchy učitele, vůdce ba až vládce světa, nutícího veškerenstvo ke svému pojímání lidství. Tím vším je Rusko prakticky alternativou Západu, takže ho vládci USA musejí považovat za nesmiřitelného nepřítele. V současné etapě lidských dějin se tedy opravdu opět, poměrně na dlouhé budoucí období, láme chleba. Buďto se svět na dlouhou dobu stane vazalem jedné moci, nebo už konečně dokáží kultury nejen vedle sebe, ale především ve vzájemné spolupráci existovat. Pro začátek alespoň ty velké, rozhodující. Historie ukazuje, že se žádné kultuře nikdy nepovedlo definitivně ovládnout svět. Měli by si to uvědomit především nositelé „kultury“ bílého muže. Neměli by proto zbytečně zdržovat bezpodmínečný vývoj lidské civilizace, který spěje ke spolupráci všeho lidstva. K tomu totiž není jiná alternativa, než zánik lidstva.
O SVOBODĚ SLOVA TROCHU JINAK
Od dětství jsem byl až vášnivým čtenářem a v dospělosti pak navíc doslova stejně vášnivým sběratelem knih. Proto mi brzy po politickém převratu neuniklo, že náš trh publikací byl pomalu, leč jistě zaplavován technologicky skvěle provedenými knihami o Hitlerových generálech, hitlerovských letcích, úspěšných bitvách wehrmachtu, námořní a jiné vojenské technice Hitlerova Německa, kameramany té doby, Hitlerovými architekty a podobnými díly. Na začátku jsem jejich nepočetný výskyt považoval za nutný zdroj informací, které se do našeho prostředí skoro půl století nedostávaly. Jenže. Od té doby uplynulo sotva čtvrt století a v našem mediálně nejvlivnějším prostředku, televizi, od ČT přes všechny její soukromé mutace, není jediného dne, aby se nevysílal nějaký pořad o Hitlerovi, či jeho době. Naprostá většina těchto snímků se tváří velice objektivně, až vědecky, i když rozumní lidé vědí, že historie není žádnou vědou, ale fabulací příběhů z pečlivě vybraných útržků minulosti. Reálná historie za tisíce let dokázala, že jestliže chceme někoho vymazat z všelidské paměti, tak o něm prostě a jednoduše nemluvíme. Ne tak je to ale s Hitlerem. Nedávný průzkum o osobě, jejíž jméno je ve světovém tisku nejfrekventovanější, s velikou převahou vyhrál právě Hitler.
Pozornému sledovateli současné mediální produkce nemohlo ujít, že v její tvorbě kupříkladu o druhé světové válce se pozvolna vytrácí existence Rudé armády, jakoby se zánikem Sovětského svazu zmizela i ona z celých lidských dějin. Stejně tak je veřejnost světa indoktrinována tezemi, že Hitler byl poražen především Američany a Brity. Pokud se mu Sověti vůbec ubránili, tak jenom proto, že měli k dispozici zbraně ze Západu a Hitler podcenil zimní terén v Rusku. Fakt, že Rudá armáda dobyla Berlín, je pak pouhým výsledkem dohod, které si prosadil na nemocném Rooseveltovi bezohledně vitální Stalin.
Není bez zajímavosti, že v poslední době se objevují mnohé jiné „nové“ informace z období druhé světové války. Nedávno kupříkladu v ČT běžel údajný dokument o atomovém výzkumu v Německu za Hitlera. Jeho závěr lze shrnout do dvou vět. Němečtí vědci tehdy pracovali na vývoji atomového pohonu a elektrárně, nikoliv na bombě, jak je podezíral Einstein. Pokud tedy Einstein osobně přesvědčil prezidenta USA, aby nechal vyvíjet atomovou bombu, tak to byl on, kdo je pro dějiny největším válečným zločincem. Tečka. Antisemité v takovém případě neopomenou připomenout, že to byl přece Žid a jeho čin byl součástí jejich snahy o světovlád. Vykřičník.
Brzy po druhé světové válce jsem se setkal s názorem, že jednou bude Hitler, z počátku alespoň pro Němce, prohlašován za největšího jejich státníka v dějinách. Argumentováno bylo tím, že ve Francii již tehdy byl Napoleon považován za velikána, ačkoliv ve své době měl punc největšího zločince lidstva. Měli bychom si přiznat, že se k tomu pomalu, leč jistě blíží současná mediální intervence do všelidského vědomí. Zatím jí velice silně odporuje Izraelem a Židy celého světa neustále připomínané šoa (hebrejsky), holocaust (řecky), čili ve skutečnosti průmyslové vyvražďování Židů v dobách Hitlerovy vlády. Podle mého soudu je v tom směru úkolem mediálních manipulátorů s dějinami nutné pouze splnit tři velké úkoly. Přesvědčit svět, že tu genocidní praxi realizoval tým bez Hitlerova vědomí. Za druhé, že nenávistné protižidovské kapitoly do Mein Kampf byl včleněny Hitlerovým našeptávačem, kterému Hitler údajně text diktoval. A konečně za třetí, že Hitler byl silami chtivými světovlády záměrně vybrán za obnovitele sebevědomí Němců. Když se v Německu konečně dostal k moci, byl fakticky jmenovanou klikou vydírán, protože o něm věděla, že byl ve skutečnosti osminový Žid. Navíc vypadal jako pravý opak skutečného árijce, takže byl v atmosféře, kterou vytvořil silně vydíratelným. V praxi tedy jenom plnil cizí záměry, když před statisícovými davy vyřvával své protižidovské projevy. Tím vším se dokáže, že všechno zlé nepocházelo z něho, že k tomu byl manipulován a má především nespornou zásluhu v tom, že všem Němcům dal práci a vrátil Německu respekt celého světa. A bude vymalováno. Nic už nebude stát v cestě prohlásit Hitlera za Německého velikána.
PS. Včera v noci byl na TV Nova Cinema vysílán víc jak dvouhodinový, výpravný, americko-francouzský film s nic neříkajícím názvem „Nebe a země“. Při tom šlo o příběh vietnamského venkovského děvčete v dobách studené války, tedy za francouzské okupace a Vietnamské války. A jaké bylo sdělení filmu? Francouzská okupace byla jen jakousi jednorázovou epizodou v životě vietnamského venkova. Vietnamská válka samotná pak byla fakticky občanskou válkou, z čehož plyne, že největší násilnosti prováděli samotní Vietnamci s doslova orientálně vynalézavou krutostí. V konkrétním případě hrdinky filmu ji příslušníci vládní armády všemožně mučili a týrali, protože ji považovali za partyzánku a po propuštění ji zase znásilňovali partyzáni za to, že ji považovali za zrádkyni. Američtí vojáci fakticky v jižním Vietnamu udržovali pořádek, zabraňovali chaosu a pokud se dopouštěli násilí, pak se fakticky jenom bránili. Napřed proti partyzánskému Vietkongem a později vůči armádě severní, Vietnamské demokratické republiky. Naši hrdinku si nakonec namluví a do Států odveze americký válečný veterán. Soužití se sice nezdaří, protože profesionální voják neumí žít občanským životem a jelikož dokonce neunese tíhu svědomí, spáchá sebevraždu. Jeho mladá a především krásná vdova, se v USA samozřejmě dopracuje podnikatelské pozice, bohatství – prostě naplnění ideologie amerického snu. Další příšerný příklad přelakovávání dějin. V provedení českých, svobodě slova sloužících TV, se takový dá najít každý den.
AKTUÁLNÍ SÍLA MÉDIÍ
V dobách tištěných novin od deníků přes večerníky po měsíčníky, existovala tak velká jejich pluralita, že bylo prakticky nemožné, aby veřejnost byla pod vlivem jednostranných informací. Tehdejším vládcům tedy nezbývalo nic jiného, než jim nepříjemná zpravodajství potlačovat, čili cenzurovat. Vynález rozhlasu sice přinesl nové mediální možnosti, ale technicky bylo stále možné zamezit šíření vládcům nepříjemná sdělení. Již tehdy ale mocní tohoto světa pochopili, že zákazy jsou kontraproduktivní, protože vytváří atmosféru pro šíření „šeptandy“, čti, utajovaných informací od spekulací, přes fantasmagorie až po skutečnosti odrážející co nejvěrněji realitu. Jejich obslužné elity proto začaly propracovávat metody manipulace s veřejným míněním. Od propagandy, přes public relations až po dnešní totalitní nadvládu médií nad celosvětovým veřejným vědomím.
Jev, který jsem takto pojmenoval, byl zahájen postupným zdražováním nosičů informací. Zatím co ještě na počátku minulého století mohl vydávat noviny kupříkladu krejčí, který získal alespoň pár desítek předplatitelů, dneska může vydávat tisk, produkovat televizní vysílání a jinak šířit informace pouze majitel mediálního koncernu v hodnotě stamilionů. I ten vychvalovaný internet fakticky ovládají pouze obrovské firmy. Druhým krokem bylo budování tiskových agentur shromažďujících a především zpracovávajících informace. Doposud posledním krokem pak je globální monopolizace zmíněných agentur, dovolujících jejich spojení s tajnými zpravodajskými službami skutečné, neviditelné moci. Tím se definitivně celý mediální prostor stal teritoriem ovládaným globálními „predátory“, čti skutečnými vládci světa.
Nyní příklad. Když tajné služby USA zabily J. F. Kennedyho a nepovedlo se jim z toho obvinit Kubu, či dokonce SSSR, muselo být vyšetřování vedeno tak, aby jeho výsledky byly nakonec částečně embargované. Dalo se totiž předpokládat, že v tak svobodné společnosti, jakou tehdy ještě USA byly, vznikne z důvodů embarga mnoho alternativních vyšetřování a jejich výsledných verzí, které celý případ úplně zatemní a nakonec se všichni smíří s tím, že část oficielní Warrenovy zprávy zůstane nejméně do vymření všech účastníků utajena. Závěr. Již tehdy byla síla médií tak obrovská, že i v nejsvobodnějším státě zmanipulovala většinové veřejně mínění. Tehdy byl svět ještě rozdělen, takže nebylo možné vytvořit globální mediální totalitu. Po pádu SSSR se k ní ale konečně otevřela cesta.
Ještě jeden příklad. Před druhou válkou v Iráku ministr zahraničí USA ovlivnil podvodem s tajnými informacemi o chemických zbraních i politiky OSN natolik, že souhlasili s napadením Husajnova Iráku. Za celou dobu války se takové zbraně nenašly, takže světová veřejnost postupně nabyla přesvědčení, že Bushova vláda lhala. V nedávné době ale už začaly do médií prosakovat informace o podivných onemocněních veteránů irácké války, které lékaři označují za následky manipulace s chemikáliemi. Jsem si skoro jist, že veteráni, kteří byli z různých příčin léčeni v USA, byli mimo jiné vlivem působení CIA a FBI v řadách lékařů intoxikováni léky, aby se mohlo zpochybnit převažující veřejné mínění o podlosti bushovců.
A nyní k současnosti. Před dvěma dny německé tajné služby najednou zveřejnily prohlášení o průkazných důkazech o tom, že malajské letadlo nad Ukrajinou sestřelili proruští opozočníci. Na vyšetřování tragedie bylo uvaleno embargo od chvíle, kdy se ukázalo, že z aktu nelze prokazatelně obvinit Rusko, nebo alespoň ruské Ukrajince. A najednou, po čtvrt roce, nějaká tajná organizace publikuje nezvratné důkazy o jednoznačném viníkovi. Závěr?! Už se prostě podařilo zfalšovat všechno tak, aby se za viníka prohlásil ten, koho jsme si od počátku vybrali.
Celkový závěr. Nikdy jsem nevěřil médiím a tak jsem v době studené války, v níž jsem prožil celý svůj aktivní věk, dělal všechno proto, abych si skládal mozaiku o dění z všemožných informací. Dneska je to znemožněno nejen mně, ale naprosté většině obyvatel světa, protože mediální svět je totalitně monopolní. Monopolizace televizního vysílání, reprodukujícího kompilaci informací z utajovaných středisek globální dezinformace je silou, která ovlivňuje veřejnost celého světa. Ovlivňuje ji s vysokou profesionalitou a naprosto totalitně. Nedělejme si iluze, že internet není v jejich moci. Je a slouží pouze k chaotizaci a tím v konečném důsledku k totální politické pasivitě prakticky všech lidí na zeměkouli. Což je prozatímně nejvyšší stupeň fašizace současného světa.
A ČÍ ODKAZ PLNÍ OBAMA?
Pokud jsem si z Obamova projevu v OSN vytáhl některé citáty, pak jeden mne zaujal nejvíc. Obama v něm tvrdí, cituji: „Amerika jako výjimečný národ je povinna vést svět…“, konec citace. Jsem člověk, který přísně rozlišuje mezi fašismem, nacismem a hitlerismem. V tomto bodě Obama již přešel z nacismu, který v USA vládne od jejich založení před 238i lety, ve formě rasismu bílého muže, do neskrývaného hitlerismu „tisícileté říše“.
ŽEBY PUTIN NAPŇOVAL ANDROPOVŮV ODKAZ?
Již mnoho let znám zprávu generála KGB Michaila Ljubimova o tak zvané „Operaci Golgota“, jejímž iniciátorem byl dlouhodobý šéf KGB Andropov, jakmile se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS. Když byl ještě v čele KGB, tak nechal zpracovat studii o dalším vývoji SSSR, který v té době prožíval úděsnou stagnaci pod víc jak patnáctiletým vedením Brežněva. Po mnohaměsíční práci s pomocí nejvyspělejších počítačů ze Západu, se zpracovatelské týmy dopracovaly výsledků a vybraly z nich deset nejpravděpodobnějších trendů vývoje. Ve všech jim vycházelo, že stav Sovětského svazu je neudržitelný. Andropov s výsledky neseznámil vedení KSSS a SSSR. Nechal si je jen pro sebe, náčelníka zpracovatelského týmu dokonce poslal do důchodu a dělal všechno možné, aby se stal nejvyšším šéfem Sovětského svazu. Jakmile se mu to podařilo, zahájil svůj, podle mne naprosto fantasmagorický projekt s oním drsným názvem – Operace Golgota. Ze znalostí mentality ruských lidí a zmíněných analýz dospěl k názoru, že Sovětský svaz musí být řízeně zničen, v zemi nastolen ten nejdivočejší kapitalismus, aby lidé konečně procitli, vzbouřili se a začali pod vedením nových vůdců opravdově a zaníceně budovat skutečný komunismus, protože jsou národem přirozeně vysoce kooperativním a kolektivistickým, nezničeným sobeckým egoismem. Se svými poradci vypracoval čtyři fáze uskutečnění tohoto záměru. Bohužel brzy zemřel, takže stačil realizovat jen první fázi, na níž vytipoval Gorbačova. Ten sice skutečně rozvrátil socialismus, ale bohužel též SSSR. Jako vždy se opět ukázalo, že sebepromyšlenější záměr vyprodukuje vedlejší účinky, se kterými se nepočítalo a které nakonec zvrátí celý promyšlený plán. Ze Sovětského bloku proto zůstalo alespoň trochu akceschopným jen Rusko, které se ale pod vedením Jelcina změnilo na personální unii oligarchů. Přeskočím nyní dvacet let až do dneška, kdy se ukazuje na Ukrajinském oligarchátu zrádnost jeho zbohatlických vládců, kteří zemi vlečou do Západního zotročení. Putin již v prvním svém prezidentském období si oligarchy v Rusku otestoval. Ti, kdo se rozhodli k němu připojit, najmenoval do funkcí gubernátorů, leč jim naznačil, že v nich musí vládnout „za své, kdysi lehce nabyté peníze“. S ostatními vstoupil do souboje, který neutuchá dodnes. Posledním případem je kupříkladu zatčení Vladimira Jevtušenkova, které se některá ruská média nebojí označit za další krok „velké protioligarchické revoluce“. Pokud Putin půjde touto cestou promyšleně, tedy tak chytře, aby se oligarchové proti němu nespojli a především aby se jim nepovedlo získat takovou podporu ze Západu, která by zlomila vlastnický prvek celého tažení proti superzbohatlíkům, může se Putin dokonce stát světovým lídrem sociálního, a nebojme se to nazvat třídního, boje proti finanční globální oligarchii. Naplnil by tak fakticky odkaz Andropova, pokud vůbec byl tento superkonspirátor skutečně oním tvůrcem Operace Golgota. Putin přece byl významným pracovníkem KGB i v době Andropovově!