VÁCLAV VALEŠ – MRAVNÍ JISTOTA Z GENARACE NAŠICH OTCŮ

Teprve včera večer jsem se dověděl, že v úterý, 25. června, zemřel ve věku 91let Václav Valeš, jeden z mých nepřímých učitelů a velkých vzorů. Setkal jsem se s ním osobně až v roce 1990, když se v dubnu stal místopředsedou federální vlády, ovšem znal jsem jej od roku 1968, jako předního našeho ekonoma. V polistopadovém období mne doslova fascinoval svým obrovským klidem, uměřeností názorů, národohospodářským přehledem, lidskou vyzrálostí a ekonomickou praxí. Byl až úděsný rozdíl mezi ním a užvaněným, leč manažersky naprosto neschopným Valtrem Komárkem. Není divu, že Valeše odstranili výmyslem o spolupráci s StB, zatím co nedávno zemřelý Komárek se ještě dožil prezidentské medaile od Klause, který v první polovině roku 1990 sprostě zneužil totálního Komárkova neumětelství a politického lavírování. V ČR po listopadu 1989 byli snad jen František Vlasák a Jan Vrba manažersky schopnými spolupracovníky Vlasáka, protože oba měli praxi v politice i vysokých řídících funkcích. Právě proto se i oni stali terčem nemilosrdné agresivity polistopadových neoliberálních fantasmagorů. Klaus, Dlouhý, Dyba, Kočárník, ale hlavně Ježek a Tříska, to jsou v mých očích největší zločinci a to nejen svou zlotřilou ekonomickou dogmatikou, ale především nelegální, ba až diktátorskou aplikací neoliberálních hypotéz do života země a společnosti. Ti teprve předvedli v našich dějinách tu opravdovou, revoluční diktaturu. Valeš přežil za války Terezínský koncentrák a v éře normalizace tři roky vězení za doslova vykonstruovaný trestný čin. Nic jej nezlomilo, ale když služební drábové neoliberálních teoretiků ho dohnali k abdikaci, viděl jsem, že neměl daleko k slzám. Patřil jsem k těm, kteří mu ve stoje a potleskem vzdávali zasloužený hold, jako opravdovému velikánu doby. Byl to člověk morálně pevný, přesvědčený zástupce vůle nejméně tří čtvrtin společnosti, opravdový vzdělanec a schopný politický organizátor. Masaryk, Čuba a snad i Šik v jednom. Teď mne napadá, že husákovci byli vlastně stejní stupidové, jako kluasiáni. Valeš se svou přímostí, rozvahou a klidem, na takové dvě sebranky deprivantů v našich dějinách, nemohl najít zbraň. Na ně byl a je potřeba jen a jenom ještě větší lump, než byli a dneska jsou oni. Tato zem se má proto na co těšit. Při čemž odborníky typu Valeše široko daleko vůbec nevidím. Za to dryáčníků čím dál víc.

DVĚ POZNÁMKY K SOUČASNÉMU VÝVOJI

Ze záplavy komentářů vzniklých po jmenování Rusnoka premiérem, odpovídá nejvíc mému názoru text Peheho, publikovaný v Českém rozhlase 26.6.13. Na webu jej lze najít na stránce http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=20346 . K němu bych přičinil pouze dvě poznámky. Nejhůře je na tom ČSSD. Což bylo nepochybně hlavním motivem veškerého Zemanova chování v této vládní, či spíše parlamentní krizi. ČSSD je ve sněmovně naprosto bezmocná. Proti ní bude pořád stát „stojedničkový“ šik, jehož reprezentanti se budou ohánět svatým bojem za parlamentní republiku proti Zemanově snaze prosazovat prezidentský systém. Tato tlupa se bude snažit nevyslovením důvěry jakoukoliv Zemanovu vládu smést. Jenže naše děravá Ústava dává Zemanovi šanci nechat rusnokovce vládnout, ať jim sněmovna dá důvěru, či ne. Proti ČSSD pracuje i skutečnost, že Zemanova vláda může provádět líbivá opatření, čímž si budou její jednotlivci získávat sympatie pro budoucí volby, ať se spustí kdykoliv. Jelikož při tom půjde o Zemanovy sympatizanty, je jasné, že zvýší prestiž právě jeho strany na úkor ČSSD. I když dneska předseda SPOZ velkohubě prohlašuje, že ani jeden člen Rusnokovy sestavy není členem jeho strany, je víc jak jisté, že před volbami právě je dají do čela svých kandidátek jako nestraníky. ČSSD ještě více poškodí skutečnost, že dosavadní vládní koalice bude za pomocí médií nejhlasitějším kritikem Rusnoka a jeho kabinetu, tedy velice zřetelnou opozicí jakékoliv levicovější politiky. To zase bude přinášet body především ODS a TOP09. Takže z jedné strany Zemanova zlotřilost připraví, za pomoci SPOZ, Sobotkovu ČSSD o levicové voliče a z druhé zase komplot ODS, TOP09 a LIDEM o ty středové. Sladká to Zemanova pomsta, ze které jej ale nikdo nemůže obvinit, protože on pořád může tvrdit, že preferuje předčasné volby. Ačkoliv každý přemýšlivý člověk dobře ví, že je nejen nechce, ale vůbec nepotřebuje, ba dokonce jsou proti jakýmkoliv jeho zájmům. Takže co vlastně zbývá ČSSD? Tady myslím se zapomíná na to, že ČSSD se může postavit do čela sněmovní snahy změnit ústavu. Což je ta moje druhá dnešní poznámka. Předpokládám, že by sněmovna v každém případě schválila takovou změnu Ústavy ČR, která by nedovolila žádné vládě vládnout bez důvěry sněmovny ani den a ukládala prezidentovi okamžitě jmenovat jiného, zdůrazňuji okamžitě a jiného, sestavovatele další vlády. Myslím, že to je realističtější krok ze strany ČSSD, než se pokoušet prosadit sestavování své vlády, jako faktický vítěz posledních voleb do sněmovny.

ZMĚNA, KTERÁ JE MOMENTÁLNĚ ZAJÍMAVĚJŠÍ, NEŽ NOVÁ VLÁDA

Miliardář Babiš koupil mediální dům MAFRA. Podle jeho vyjádření prý „velmi silného hráče na českém mediálním trhu, především v oblasti seriózní žurnalistiky“, konec citace. Ta vydává dva celostátní deníky, Mladou frontu Dnes a Lidové Noviny. Podle mne pravé opaky seriózní žurnalistiky, ovšem deníky zavedené značky, z nichž ten druhý byl již za první republiky skutečně ne-li nejserióznějším deníkem, tak určitě hoden svého názvu. Babišův zemědělsko-chemický kolos Agrofet založil svou mediální divizi loni a od té doby vydává bezplatný týdeník 5+2, který má dneska milion výtisků a je distribuován po celé zemi. Nejzajímavější na něm je, že má své krajské mutace, diferencované dokonce až na jejich menší regiony, takže v této oblasti je čím dále zdatnější konkurencí tiskovině vydávané pod titulem Deník. Mafra provozuje mimo jiné také server iDnes.cz a TV Očko. To všechno je poměrně velká mediální síla v ČR. Koupi sice musí ještě schválit antimonopolní úřad, ale vzhledem k tomu, že se tím nesnižuje konkurence na mediálním trhu, neboť komplex Mafra již existoval, ale jen mění majitele, který nemá jiné své akvizice na mediálním trhu, tak by z té strany neměl nastat problém. Přál bych si, aby alespoň Lidové Noviny, které jsou již celých dvacet let vyloženě „antilidovými“, se přetransformovaly do prvorepublikové polohy. Mladá fronta Dnes asi zůstane tím, čím je, jen se stane navíc regionálně diferencovanou. Jejich přední redaktor Komárek totiž počátkem června z ní přestoupil právě do 5+2, což může něčemu napovídat. Nechci dělat proroka, ale Babišovo politické uskupení ANO 2011 získává jednoznačnou tribunu. Teď už bude jenom záležet na tom, jestli půjde cestou, jakou má v posledních měsících 5+2, tedy velmi kritickou k politikům jak celostátním, tak především regionálním. Což v současné chvíli je na celostátní úrovni silně proti stranám vládní koalice a na krajské proti ČSSD, která ovládá skoro všechny kraje i mnohá větší města. Babiš má jedinečnou šanci založit opravdu seriózní a tedy názorově pluralitní a tím co nejobjektivnější deník a na druhé straně masově propagandistický, jakým dosud Dnes je. 5+2 podle mého soudu bude skomírat a nejpozději po volbách v supervolebním roce 2014 zanikne. Jsem zvědav, zda Babišovo impérium bude po roce 2014 vlivnější, než Zemanova carská družina. Jenom nedovedu zatím odhadnout, co by bylo horší, zda český Berlusconi, či český de Gaulle. K tomu jenom jednu osobní poznámku. Fakt, že německý majitel prodal Mafru a koupil Saarbrücker Zeitungsgruppe ukazuje, že ekonomická krize už řádí i v Německu.

ZEMAN SI HRAJE NA CARA

V dějinách naší země jsme měli už jednoho zemana, který se choval jako král, císař, či car. Byl to Žižka. Zahájil dlouhou dobu válek, nenávistných nesvárů a dokonce až bratrovražedných bojů, čti jakousi občanskou válku středověku, tedy bez skutečných občanů. Současný Zeman nepřinese zemi podobný osud, protože mu jde pouze s jenom o pěstování svého kultu. Krok, který podnikl jmenováním Rusnoka premiérem, má jediný klad. Tím je, že Nečasova vláda už fakticky dneska neexistuje. ČSSD a s ní možná i další strany a jednotliví politici, se ale možná bláhově utěšují iluzi, že Rusnokova vláda je nerychlejší cestou k parlamentním volbám. Aby se ale nemýlili. Už v prvních ohlasech na Zemanův výběr se nechala kupříkladu slyšet Peake, že nevylučuje podporu jeho nové vládě. Právě ona je totiž typickým reprezentantem oněch poslanců, kteří v příštích volbách zmizí ze scény a ti mohou ještě ve sněmovně natropit hodně nepředvídaného. Vládní koalice „nasbírala“ ve sněmovně 101 hlasů. ČSSD bude mít velice těžkou pozici, aby sesbírala alespoň potřebných 120 hlasů pro rozpuštění sněmovny. Takže se může klidně přihodit, že Rusnok bude vládnout celý rok. Zeman si to s chutí užije a v žádném případě si nebude dělat hlavu z toho, že jeho vládě sněmovna důvěru nedá, tak jako si nedělal hlavu z toho, že Rusnoka jmenoval proti vůli oněch 101 hlasů, které by projevily důvěru Němcové a její vládě. Rusnokovi moc dobře nerozumím. Ještě není tak starý, aby mohl končit kariéru. Současná situace mu může pouze zlomit vaz, nic jiného. Jeho představa, že splichtí jakýsi „odborný“ rozpočet je naivní. Musel by minimálně sto až sto padesát miliard z rozpočtu vyškrtat, čímž by vyvolal sociální neklid spodních vrstev, nebo alespoň o tolik miliard zvýšit daně, čímž by zase zavdal příčinu ke své likvidaci ze strany opačné. A konečně, i kdyby byl rozpočet doslova geniální, současná sněmovna mu jej už z principu neschválí. Celá momentální krize není ničím jiným, než dokladem diletantismu vrstvy rozhodných politiků, kteří ani za dvacet let nebyli schopni vypilovat Ústavu, takže teď najednou mají částečný prezidentský systém a jenom tupě koukají. Jestli chceme uchránit tuto zem před napoleonskými ambicemi mocí posedlého současníka i každého v budoucnu, je naprosto nezbytné, aby sněmovna co nejjasněji kodifikovala v Ústavě republikový parlamentní systém. Na závěr dnešní úvahy už jenom poslední postřeh. Prohnaný filuta Zeman k tomu všemu, jako nádavkem, své, poněkud neústavní rozhodnutí, podrazácky nakonec svedl na Peake. To když prohlásil, že sice Němcová jej ujišťovala, že má 101 hlasů, leč Peake naopak Zemanovi tvrdila, že osm poslanců její strany tyto podpisy neposkytlo. Takže se, předpokládám, že jako obvykle nepravdivě, před veřejností vyvinil i z obviňování z neústavnosti.

NEŽ ZEMAN DNESKA PROMLUVÍ

Dobře vím, že Zeman je politický gauner, podrazák, ba všechno špatné dohromady, ale v žádném, podotýkám, v žádném případě není hlupák. Jestliže mu úzká grémia parlamentních stran v „soukromých“ rozhovorech sdělila, že nebudou souhlasit s úřednickou vládou, pak jeho zdánlivě stupidní trvání na jmenování úřednické vlády, má hned dva klady. V prvé řadě okamžitě odejde Nečasův kabinet v tak zvané demisi, takže už nebude otravovat politický, nadtož celý veřejný prostor, ať už je v jeho čele Němcová, či jiný „nový“ světec z řad současné vládní koalice. Za druhé je vysoká pravděpodobnost, že sněmovna odhlasuje své rozpuštění a vypsání nových voleb, jak si to přeje naprostá většina občanů, alespoň podle posledních průzkumů. Bude již spočívat jenom na umu dosavadní opozice, aby minimálně sto dvacet poslanců na svou stranu získala a sněmovnu rozpustila. Skutečným smyslem úřednické vlády pro Zemana samotného ovšem je zlepšení volební situace strany SPOZ. Zeman s vysokou pravděpodobností do „své“ vlády jmenuje především lidi, kteří budou lídry kandidátek jeho strany v jednotlivých krajích. Navíc „jeho“ premiér může nabídnout některé vládní posty lidem z ČSSD, samozřejmě „zemanovským“, čímž dosáhne hned dvojího efektu. ČSSD bude mít blok v hlasování proti takové vládě a na druhé straně se alespoň mediálně rozštěpí a možná i ve vládních funkcích zkompromituje. Navíc je pořád ve hře poslední obrovská šance pro Zemana. Sněmovna se nerozpustí, protože hodně poslanců má k tomu jeden zásadní důvod – nebudou totiž už zvoleni. Pak Zeman nechá své úředníky, pardon podle něj „odborníky“, vládnout až do řádných voleb, takže skoro rok si bude moci vyzkoušet faktický prezidentský stát.

ZEMANOVA DILEMATA

Nehodlám rozebírat problémy, před kterými Zeman nyní stojí. Jen se alespoň některé pokusím vyjmenovat. Prakticky ve všech svých vystoupeních zdůrazňuje potřebu vzdělanosti a u vedoucích politiků pak odbornost ba až doslova expertnost. Nyní mu vládní koalice za premiérku předhodila Němcovou, která ani neprojevila snahu zvýšit si vzdělání, když už se dostala až do rangu nejvyšších politiků. Naprosto bez výjimky vždycky odsuzoval vládu současné koalice a dokonce ji pojmenovával jako asociální, tunelářskou, zkorumpovanou a tedy nepřijatelnou pro dolních deset milionů obyvatel naší země. A nyní má rozhodnout o tom, že by snad měla pokračovat dál, jenom s poněkud jiným náčelníkem. V politice vysoce stavěl každého, kdo prošel volebním kláním. A najednou flirtuje se jmenováním úřednické vlády. Velkohubě žvanil, kupříkladu přímo na sjezdu ČSSD, že jí přeje volební vítězství. A nyní nedělá nic jiného, než aby ho oddaloval a tím možná až zásadně snížil. Zamýšlím se proto alespoň trošičku nad tím, proč se takto protilidově vybarvuje. Deset let žil mimo politiku. Jeho rodina vedla dvě domácnosti. Dcera studovala za drahé peníze. Manželka jistě nevydělávala majlant, pokud ji někdo „nesponzoroval“. On sám svými dvěma knížkami díru do světa také neudělal, takže oněch deset let jej kdosi podporoval, aby zůstal v povědomí veřejnosti. Ale především, někdo mu musel zaplatit prezidentskou kampaň, na kterou prokazatelně vydal nejvíc ze všech kandidátů. Řečeno bez obalu, dneska se za to musí komusi odvděčit. Jelikož vím, že už od samých počátků své kariéry byl doslova finančně vydržován, jsem si jist, že jakékoliv jeho rozhodování nebude svobodné a nezávislé, leč obsluhou svých sponzorů.

DVA VZKAZY VŠEM ANTICIGANISTŮM

Od samého počátku rostoucí nenávisti vůči Romům v naší zemi pozoruji, že jí trpí převážně lidé u dna sociálního kotle a pak ti, kdo jsou pádem do těchto hlubin ohroženi. Doslova je deprimuje, že žádný cikán není bezdomovcem a jen výjimečně žebrá. Cikáni totiž tvoří pevnou komunitu, která dokáže všem svým příslušníkům zajistit jakousi tu životní nezbytnost. Všem takovým vzkazuji. Mějte tu odvahu a žijte jako cikáni, takže nebudete nadále frustrováni jejich údajným parazitismem na sociálních dávkách. Když se už víc jak týden dívám na krkolomeniny naší politické „vrchoviny“, maně mne napadá, zda si alespoň někdo ze zuřivých anticiganistů uvědomil, že do afér, skandálů, prokazatelných zlodějen a dalších špinavostí není zapleten ani jediný Rom. Cikáni nepatří do sféry nejvyšší politiky, ale zůstává pořád kardinálním problémem, zda všichni cikáni v ČR za celé polistopadové období okradli společnost o víc, než ta nepočetná banda politiků.

ZEMAN NEBÝVALE ŠPÓNUJE PREZIDENTSKÉ TRIKO

Dalo se předpokládat, že demise premiéra a tím celé vlády vytvořila situaci, které Zeman využije k co největšímu posílení své pozice. A to dokonce nad jakýkoliv rámec Ústavy. V současné době totiž odstoupení vlády není pouhou vládní krizí, ale krizí především celé sněmovny. Strany vládní koalice v ní totiž nemají nadpoloviční většinu a tak, pokud chtějí sestavovat vládu, budou muset ulovit poslance, čti, uzavřít s ním a pokud možno raději hned s několika, obchod. Musí tedy v zájmu své další moci použít jednu ze zásadních metod degenerace zastupitelské demokracie, ohrožující demokracii vůbec. Už to samo by mělo být pro Zemana základní orientací. Vládní koalice si musí někoho koupit, což by pro prezidenta mělo znamenat, že její strany učebnicově ohrožují demokratický politický systém. Proto se velice divím, že se do problému vůbec zaplétá, že v prvé fázi odmítal předčasné volby, později naznačoval, že sestaví jakousi „svou“ úřednickou vládu a nyní několik dní po sobě vyjednává se všemi stranami, jako nějaký budoucí premiér, který chce současnou vládní koalici udržet u moci. Prezident má nutit sněmovní strany k tomu, aby vyřešily krizi sněmovny, v žádném případě se nemá stavět do pozice jakéhosi jejího lídra. Je pořád jen a jenom první osobou výkonné moci, v žádném případě nemá absolutně žádnou kompetenci k manipulaci se zákonodárci.

DVĚ SPEKULACE

Od počátku celé policajtské exhibice mám divné podezření. Životní zkušenost s naší polistopadovou politickou scénou mi říká, že nejde o nic jiného, než o souboj mafií. O Praze to platí s tak vysokou pravděpodobností, že ji považuji za jistotu. První potvrzení mého tušení se v médiích objevilo, leč ona s tou informací dále nepracovala, už někdy 16. června. Byla zveřejněna informace, že Tomáš Hrdlička, jeden z vlivných pražských kmotrů, napojený jak na ODS, tak na ČSSD, poslal z údajného „exilu“, jak to sám označil, výsměšnou SMSku spojenci Nečase a Svobody, Marku Bendovi. Mimo jiné v ní dokonce vyhrožoval, že se už vrací a udělá v pražské ODS pořádek. Takže v metropoli jde o souboj mafií skoro jistě. Čím víc sleduji vývoj celostátního spektáklu, tím víc mne přepadají mnohem horší chmury. Nečas byl prvním premiérem, který dal orgánům činným v trestním řízení prakticky naprostou volnost. Svoboda zase začal příliš okatě šťourat do různých zakázek na magistrátu. Opravdoví vládci, čti nejvyšší kmotři, proto zaveleli: pryč s nimi. Pokud tomu opravdu tak je, pak teprve v naší zemi ta pravá řež o onu skutečnou, leč neviditelnou moc propukne. Také proto prezident, rovněž napojený na jednu z mafiánských skupin, nechce předčasné volby. Příliš by to zkomplikovalo usazování kalu po tom poněkud velkém rozvíření viditelné hladiny.

…A MÁME DVA PROBLÉMY MÍSTO JEDNOHO

Jakoby reprezentaci ODS nestačilo, že má po pádu vlády obrovský problém. Před několika minutami totiž představila v ČT, tedy celé veřejnosti, za svého kandidáta na funkci předsedy vlády dosavadní předsedkyni sněmovny. Vyrobila tím dokonce větší problém, než jaký vyřešila. Zatímco stačí, aby se na osobě premiéra dohodla vládní koalice a nic nenamítal prezident, tak osoba předsedy/kyně sněmovny, musí být zvolena všemi poslanci v tajných volbách. Při současné nepřehlednosti ve sněmovně bych si nebyl vůbec jist, že se tak do čela sněmovny dostane ten, na kom se shodnou koaliční partneři, zvláště když podle koaliční smlouvy má na tuto funkci nárok ODS, dneska již strana bez jakékoliv důvěry veřejnosti a jak je vidět i v personální bídě. Když jsem poslouchal úřadujícího předsedu Kubu s jeho žvásty – jinak totiž jeho sdělení ani nelze nazvat – o odpovědnosti vůči této zemi, uvědomil jsem si naplno, že oni nemají vůbec žádný pocit odpovědnost k lidem této země, ale pouze ke komusi, kdo je pro ně „touto zemí“. Vládu současné koalice si nepřeje skoro devadesát procent lidí. Všichni politici při tom nějak „pozapomněli“, že žádná strana z této koalice fakticky volby nevyhrála. Zvítězila přece ČSSD s Paroubkem v čele. Tak co si čechrají peří! Nárok na sestavení vlády má mít nyní ČSSD. Ta by to jednoznačně odmítla a teprve potom by měl mít šanci k sestavení vlády někdo jiný. Zatím v celém tom guláši se mi zdá za nejméně sympatické vystupování Zemana, který silácky koalici vzkazuje, že nebude souhlasit s kýmkoliv na postu premiéra. Ačkoliv má tak jedině právo sklapnout kufry a nic víc. Zase se pouze pokouší povýšit se nad Ústavu. Ještě daleko sprostější z jeho strany je, že odmítá nové volby. Prý by byly finančně náročné. Pravdou spíše je, že jeho nohsledi na ně ještě nejsou připraveni, takže jde o čistý podraz vůči ČSSD. Zeman tím mimo jiné dává všem jejím odpůrcům rok času na to, aby ji oslabovali. A nakonec jedna pouze zdánlivá maličkost. Když Němcová na závěr své řeči na tiskovce opravila Kubu, že ji ODS nenominovala za předsedu vlády, ale za předsedkyni vlády, samci stojící všude kolem ní, se srdečně zasmáli. „Mačové“. A Kuba neměl ani tolik soudnosti, aby se následně za své opravdové faux-pas okamžitě své kolegyni a vlastně všem ženám omluvil. I to, svědčí o nádenické úrovni naší politické garnitury.