TŘI JASNÁ A SILNÁ SDĚLENÍ POSLANECKÉHO KLUBU ANO

První tisková konference poslaneckého klubu ANO, byla neobvykle jasným sdělením všem občanům, vlastním voličům i sympatizantům a rovněž velmi silným vzkazem všem politickým partnerům. Nevyslovil je sice předseda klubu Ing. Jaroslav Faltýnek z Olomoucka, ale sám předseda hnutí, leč nemusí být vůbec pochyb, že jsou naprosto směrodatná. V prvé řadě Babiš řekl se znatelným  osobním upokojením zhruba toto: My jsme svůj úkol už splnili výsledkem voleb. Slíbili jsme totiž svým voličům, že zabráníme vzniku vlády ČSSD spolu s komunisty. Je to naprosto nekompromisní vzkaz všem, kdo snad v skrytu doufali, že KSČM konečně vyjde ze svého ghetta. Protože volby dopadly pro hnutí ANO neočekávaně výborně a na druhé straně pro ČSSD opětovně špatně, uvědomuje si jeho poslanecký klub, že došlo k situaci, na kterou se hnutí se svými aktivisty nepřipravovalo. Proto zmobilizuje širokou základnu svých voličů, aby dali jasně najevo, zda má hnutí být mimo vládu, či vstoupit do vlády, a pokud ano, aby alespoň naznačilo s kým. Poslanci a především vedení hnutí nyní proto začnou neprodleně objíždět všechny kraje, aby se dověděli mínění svých voličů a sympatizantů. To je podle mne i vstřícným sdělením pro ÚSVIT, který pléduje až příliš ortodoxně na zavedení některých prvků přímé demokracie do naší politiky. Třetí vzkaz je namířen do řad budoucích partnerů, s nimiž bude ANO vyjednávat. Říká jim; chceme od vás jistotu, že mluvíte za všechny členy svých poslaneckých klubů. Jde sice o poněkud nezvyklý požadavek, ale po současném skandálním chování špiček ČSSD naprosto logický. Tolik tři zásadní výstupy u jednání včerejšího, ustavujícího poslaneckého klubu hnutí ANO. I když osobně nesouhlasím s bodem jedna, celkově musím konstatovat, že ANO začalo velmi dobře. Především vysoce oceňuji naprostou povolební novinku, spočívající v konzultaci dalšího postupu s aktivem svých voličů. Koresponduje to mimo jiné i s dřívějším tvrzením Babiše, že se v minulosti měla uskutečnit všelidová referenda v důležitých věcech, jako bylo rozdělení státu, či církevní restituce.

OTEVŘENĚ PANU HAŠKOVI

     Velice Vám děkuji za Váš otevřený dopis všem přítelkyním a přátelům. Jsem v prvé řadě velice rád, že k nim již víc jak patnáct let nepatřím, takže k osobním sporům v ČSSD mám již dlouhou dobu indiferentní vztah. Chování špiček ČSSD v povolebním období mne však zajímá proto, že se přímo dotýká mého celoživotního politického přesvědčení a s vysokou mírou jistoty předpokládám, že musí zajímat naprostou většinu politicky aktivních občanů, bez ohledu na jejich pozici na škále pravolevého spektra. Tímto Vám na úvod ještě sděluji, že mám indiferentní vztah i k celé ČSSD, leč vůbec nemám nestranný vztah k levici, především pak samozřejmě k její politice. Je pro mne proto za druhé signifikantní, že právě o té ve vašem dopise všem členům ČSSD, není prakticky o ani zmínka.

Ale nyní k věcnému obsahu Vašeho dopisu.

Stačilo mi jen letmé čtení, abych zpozorněl u dvou Vašich tvrzení. Mezi prvními odstavci píšete, cituji: „Do voleb však může vést stranu jen lídr a jen lídr může rozhodovat o volební strategii“, konec citace. Ovšem hned v následujícím odstavci tvrdíte, opět cituji: „Nelíbila se mi, a podobně i mým dalším kolegům ve vedení, kampaň postavená na jedné tváři“. Konec citace. Přeji Vám, abyste při svých schopnostech zkušeného profesionálního politika do jednání ÚVV ČSSD, našel mezi těmito dvěma tvrzeními logický soulad, který v nich na první pohled laik mého typu postrádá.

Při dalším čtení jsem se od Vás dověděl následující skutečnosti.  Akceptoval jste od samého počátku předvolební kampaně, že „přítel“ „Sobotka, jak píšete, převzal přímé řízení volební kampaně, čili sestavil volební štáb, osobně určoval témata a podobu kampaně. Podle Vás dále grémium mělo velmi omezený přístup k politickým analýzám, či průzkumům veřejného mínění. Za třetí pak, předseda zamítl, dokonce osobně, billboardy a další nosiče, na kterých byste byli prezentováni jako společný tým. Za čtvrté považujete dokonce za fatální chybu, teď raději opět zacituji: „zákaz individuálních kampaní a vyhrožování dokonce trestními oznámeními kandidátům a aparátu strany. Tento krok zcela zadusil tak potřebnou iniciativu členské základny a v zásadě vedl k tomu, že jsme kampaň oproti minulým letům vedli bez potřebného nadšení a velmi omezenou“. Za páté a raději už poslední, jste vnímal, že předseda toleroval kroužkovací kampaň pánů, tedy už nikoliv přátel, ač oba jsou, pokud vím, členy ČSSD, Patočky a Dientsbiera. Raději ten výčet ukončím, protože po něm následuje v mých očích Vaše nejdůležitější oznámení celému funkcionářskému aktivu ČSSD, všem řadovým členům strany a dokonce všem voličům a vlastně i občanům.

     Sám své chování v předvolební kampani popisujete totiž takto, cituji: „…přesto všechno jsem veřejně mlčel a právě v zájmu jednoty strany tuto strategii předsedy akceptoval“. Konec citace.

     Z takového chování každého soudného člověka ihned napadne otázka. Proč jste vlastně byl nejen druhou nejvýznamnější osobností v ČSSD, ale vůbec jakýmkoliv jejím funkcionářem, ba dokonce členem? Pokud jste pochyboval a přesto nevaroval, pokud jste nesouhlasil a neudělal všechno, co bylo ve Vašich silách, abyste dosáhl změny, či alespoň kompromisu a teprve po takovém silném odporu nesrazil „kufry“ v zájmu tehdejší jednoty, tak teď máte jedinou morální povinnost. Nejen mlčet, ale odejít.

Vaše chování v předvolební kampani totiž dokazuje, že Vám osobně vůbec nešlo o nejvyšší zájem ČSSD. Vám nešlo o budoucí možnost prosazování programu v zájmu těch občanů, kteří věří ČSSD. Vám nešlo o tak nutnou změnu ve správě země.

Takže buďte nyní tak laskav a vysvětlete veškeré veřejnosti, o co Vám fakticky v předvolební kampani šlo.

2 krát PS.

S vysokou pravděpodobností nebylo zapotřebí vůbec žádnou odvahu, či povolení z centra, aby jednotlivý kandidáti realizovali svou kampaň. Nedaleko domu kde bydlím, vyvěsili čtyři kandidáti letáky se svou prezentací nejen v barvách Vaší strany, ale se všemi jejími atributy.

Osobně mne pak nejvíc zajímá, proč jste vyzýval k odstoupení předsedu ČSSD a ne místopředsedu který byl manažerem volební kampaně?

Stanislav A. Hošek

NÁSTUP NOVÉ DEMOKRATICKÉ MOCI?

Poslední vlivná strana polistopadového převratu, ČSSD, je prakticky ze hry venku. Je úplně jedno, zda díky Zemanovi, či jeho „otrockým“ fandům. I když Hašek pod taktovkou Zemana nakrásně vyjedná nějakou menšinovou vládní koalici – s vysokou pravděpodobností s Lidovci – bude to jen na přechodnou dobu. Zemanova „rada“ o jednobarevné, menšinové vládě, kterou si Hašek „osvojil“ je od samého počátku naprosto totální nesmysl za situace, kdy taková menšina má v parlamentě všeho všudy méně jak třetinu hlasů. Menšinová vláda má smysl, pokud má ve sněmovně alespoň 55 procent a je si jistá sympatiemi dalších až dvaceti procenty. Za situace dnešních volebních výsledků, je menšinová vláda samotné ČSSD jasnou sebevraždou a spolu s Lidovci dokonce ještě rychlejší.  Babiš jasně řekl, že on nechce jít do vlády, ale vládu ČSSD a Lidovců budou tolerovat. Jednoznačně zdůraznil slovo tolerance a odmítl slovo podpora. Je naprosto jasné, že všichni ve sněmovně budou takové vládě blokovat všechno, co jim nebude pochuti a jenom čekat na jediné, na to, kdy bude pro ně výhodné svrhnout ubožácky neschopnou menšinovou vládu a vynutit si tak nové volby. Rozhodující nyní je, aby poslanci za ANO, prokázali svou politickou vyspělost a nedonutili Babiše ke vstupu do vlády. Pokud nyní půjdou do vlády, znicotní se, pokud si počkají, získají všechno. Vedle toho, co mají v programu v parlamentě prosadit, se ale musí podle mého vidění v prvé radě postarat o naprostou eliminaci prezidentského vlivu. ČR totiž, aniž si to přiznává, je poloprezidentským a nikoliv parlamentním systémem, již od dob tatíčka Masaryka. Pokud současný parlament nezlomí moc prezidenta, nezajistí si klid na práci. Osobně kupříkladu vůbec nevidím důvod, aby prezident jmenoval po volbách jakéhosi vyjednávače o vládě a už vůbec ne, aby jmenoval dokonce předsedu vlády, takže pak „fungují“ po nějakou dobu dokonce dva. Jen na okraj také třeba ani nechápu, proč by měl prezident jmenovat soudce a další, když se sám vzdal jmenování profesorů VŠ.  Naše Ústava potřebuje opravdu změnu a jsem toho názoru, že když už, tak skutečně radikální, která v prvé řadě změní současný, částečně prezidentský systém, na jasně parlamentní a vytvoří dokonce předpoklady pro nový systém demokratické moci. O čemž se pokusím napsat příště.

NEJREÁLNĚJŠÍ VLÁDNÍ KOALICE – BOHUŽEL.

Jestliže od počátku preferuji koalici ČSSD, ANO a KSČM, nevyplývá to z mého komunistického přesvědčení, ale ze znalosti programů těchto subjektů. Je totiž mezi nimi velmi vysoká shoda. Dokonce mezi programem ČSSD a ANO víc jak šedesátiprocentní. Shoda programů sociálních demokratů a komunistů je dokonce ještě vyšší. Problémem ale je antikomunistické klíma veřejného prostoru, typické pro „postkomunistickou“ zem. Proto se zdá na první pohled nejreálnější, ba nejrealističtější vládní koalice 111, čili ČSSD, ANO a Lidovci – bohužel. Bohužel proto, že Lidovci oproti dvěma sobě rovným, jsou trpaslíkem, který bude s vysokou pravděpodobností oba partnery doslova „vydírat“. Je to v prvé řadě obecný princip chování všech malých stran, které jsou ve vládní koalici, jež bez nich ztratí většinu. A za druhé je tím naše strana „lidová“ známá od nepaměti. Sobotka prohlásil, že ČSSD chce stabilní vládu. Dále prohlásil, že do vlády nepůjdou s ODS ani s TOP09. Takže moc možností už nemá, uvážíme-li, že Úsvit je ještě větší pytel blech, než ANO. Podle mých znalostí by byla nejrozumnější vláda ČSSD a ANO, s tichou podporou KSČM. Ovšem to asi nebude přijatelné pro ANO, především pro antikomunistickou část jeho poslanců. Pokud vznikne tedy koalice 111 s Lidovci, je velmi vysoká pravděpodobnost brzkých nových voleb, v nichž by dokonce mohla ČSSD definitivně ztratit renomé významné strany. Že po těchto volbách ztratí pověst lídra levice, je už skoro jisté. Na druhé straně, pokud se tato vláda neuskuteční, pak Sobotka padne, Babiš zůstane v opozici – aby se stal absolutním vítězem v dalších volbách – vládnout bude fakticky Zeman prostřednictvím „menšinové“ vlády ČSSD s Haškem v čele, čti jakési vlády  SOPZ II. Což by samozřejmě nemělo dlouhého trvání, protože sněmovna by se poměrně brzy rozpustila. Takováto vláda by totiž sněmovnou neprosmýkla prakticky žádný prolidový zákon. V nových volbách by pak ČSSD byla definitivně znicotněna a o to přece Zemanovi, jako sluhovi kapitálu z východu, eminentně jde. Vyskytují se komentátoři, kteří tvrdí o hnutí ANO, že není schopno podílet se na vládě, protože nemá k tomu dostatek zkušených osob. Považuji to za nesmysl. Jistěže nemají zkušenosti s provozem sněmovny, ale to se během dvou, tří měsíců běžně inteligentní lidé naučí. A osobnosti na místa ministrů mají již dneska. Vždyť schopný ministr není nic jiného, než politickým manažerem. A ANO je, alespoň v mých očích, stranou především manažerů, nejen vlastníků. O tom něco zítra.

OD ŠPATNÉHO K HORŠÍMU.

První myšlenka, která mne napadla když už byl jasný poměr hlasů ČSSD, ANO  a KSČM, byla ta v titulku tohoto příspěvku. A je vysoká pravděpodobnost, že na ní nebudu muset nic měnit. Politický stav, především ve stabilitě vládnutí, za dobu Nečasovy vlády se neustále zhoršoval. To se nyní enormně zvýší, jednak roztříštěností parlamentu, jednak nevyzpytatelností poslanců jak v uskupení ANO, tak Úsvitu a konečně slabou pozicí ČSSD v celé sněmovně a Sobotky uvnitř ČSSD. Ten má, alespoň podle mne, osobně jedinou šanci – rychle dojednat vládu jakési velké koalice, složené z prvních tří vítězných stran. Bude tedy záviset na Babišovi, jestli bude ochoten jít vládnout i s KSČM, nebo jen s Úsvitem či s Lidovci, kteréžto dva subjekty nevyloučily účast ve vládě. Před volbami byl především velice špatný stav v sociální oblasti. Je víc jak pravděpodobné, že ten se, díky složení sněmovny, také zhorší. ČSSD neprosadí už ve vládě prakticky nic zásadního ze svého sociálního programu, především pak ve výběru daní od právnických osob a nejbohatších fyzických osob. Ve sněmovně pak neprosadí teprve nic ke zlepšení životního standardu dolních majetkových skupin střední třídy a spodní majetkové vrstvy, vyjma snad těch nejubožejších. Pozice prezidenta byla před volbami vůči poslanecké sněmovně nebývale silná. I tady hrozí zhoršení, pokud se nové parlamentní strany nebudou etablovat jako strany jednoznačně preferující parlamentní demokracii, takže nebudou mít zájem v prvé řadě se co nejrychleji zbavit vlády kryptozemanovců.  Mělo by být vrcholným zájmem vítězných stran vytvořit vládu okamžitě, aby Rusnokovci ze Strakovky odešli prakticky ihned. Další prioritou vítězů voleb by mělo být ustavení opravdu stabilní vlády. Za třetí by se tyto strany měly neprodleně shodnout na rázném omezení moci prezidentů typu neřízené střely, jakým je velkohubý a každého urážející Zeman.

VÝSLEDEK VOLEB MNE DOSLOVA NADCHNUL

Mám hodně důvodů k osobní spokojenosti s výsledky voleb. Jednoznačně kladné je, že Zemanovci úplně vypadli ze hry, protože nedosáhli ani na dotace z rozpočtu. Stejně důležité je, že tím Zeman ztrácí možnost pokračovat ve svých podrazech. Potěšující za druhé je, že ODS i TOP09 prakticky znicotněly. Osobně jsem za třetí rád, že KSČM pořád ne a ne vymřít, jak jí prorokoval „superprognostik“ Zeman. Jsem za čtvrté a další, hned z mnoha důvodů potěšen z neúspěchu ČSSD. V prvé řadě proto, že tím byl rehabilitován Paroubek, nejúspěšnější to lídr této strany. Také proto, že se odhalila opravdová neschopnost současných reprezentantů této strany, která je tak obrovská, že by se měli zachovat podle Paroubova příkladu. Konkrétně mám na mysli Haška, Škromacha, Tejce, ale také Sobotku. A teď to zásadní. ANO. Pokud tato strana, fakticky hnutí, bude alespoň trošičku rozumná, tedy poučená z minulosti, pak nebude chtít jít do vlády. Ovšem svým chováním zajistí, aby vládu sestavila ČSSD s tichou podporou KSČM. Za to by si pak mohla vyjednat vedení Sněmovny a stát se tak reálnou kontrolou vlády. Tím by si připravila nástupiště pro jasné vítězství v příštích volbách, protože vládnoucí ČSSD nebude mít žádnou šanci v tomto složení sněmovny prosadit ani jeden jediný svůj zásadní programový záměr a proto totálně propadne. Navíc ještě s kudlou mstivého Zemana v zádech. Přesto se ale obávám, že tento model ani v určité obměně nebude realizován. Antikomunistická hysterie nakonec donutí všechny ty žvanily, kteří hned po volbách se dušovali, že nepůjdou do vlády (Okamura, Babišovci) k tomu, aby se spojili s pohrobky minulosti (ODS a TOP09) a pokračovali v návratu této země do minulosti, do vzdálené, předkomunistické čili až otrokářské minulosti, k níž směřuje absolutistická nadvláda globálních financiérů světa. Ony totiž volby v ČR fakticky nemají moc velký vliv na život jejího obyvatelstva. O tom budou už na věky rozhodovat jiní hráči.

Můj první odhad, že SPOZ nedosáhla na dotace, byl mylný. Jednorázovou dotaci za získané hlasy obdrží ve výši 7,5 milionu Kč. Ovšem s ohledem na jejich převysoké náklady na kampaň je tato částka nicotná a doslova je nezachrání před dluhy, zvláště když se od nich odkloní superboháči typu Chrenek a spol.

JEDENÁCTÁ PŘEDVOLEBNÍ

Babišovo dilema. Miliardářovo hnutí musí získat tolik hlasů, aby s pohrobky ODS, TOP09 a snad s lidovci a možná i dalšími, získal více hlasů než ČSSD, což je velice reálné, zvláště pokud ČSSD a KSČM nezískají alespoň takovou převahu, jako za Špidly. Antikomunistická povolební hysterie v podobě organizovaných nátlaků pravičáckých fanatiků, intenzivně podporovaná všemi sdělovadly, jako tomu bylo v některých krajích po posledních krajských volbách, se už postará o to, aby lídři ČSSD si ani v duchu netroufli k jakékoliv spolupráci s KSČM, v reálu pak ani si nedovolili žádat o jejich tichou podporu pro svou vládu. Pokud se povolební matematika takto nevyvede, pak se Babiš angažoval zatím zbytečně. Jako opoziční lídr může být tak maximálně místopředsedou sněmovny, nebo předsedou nějakého ekonomického výboru, což mu nebude dávat prakticky žádnou šanci, aby prosadil některé své předvolení sliby. Být v opozici je pro něj bohapustá ztráta času, ledaže by hodlal definitivně opustit podnikání a chtěl se věnovat už jen a jenom politice. Pak by si jako opoziční politik naopak mohl budovat velmi dobrou výchozí pozici pro příští volby. A vzhledem k tomu, že ČSSD je dost neoblíbená, mohl by příští sněmovní volby pět urychlit. Berlusconizace naší politiky by se tak o nějakou dobu odložila, leč nějaká její forma se už rýsuje.

DESÁTÁ PŘEDVOLEBNÍ

Dlouhodobá strategie nejvlivnějších pravicových občanů opět v předvolební kampani boduje. Vznik hnutí ANO byl od počátku promyšleně postaven na již nejednou osvědčené taktice. Když pravicové strany u veřejnosti významně ztrácely sympatie, založily její rozhodující vlivové struktury Babišovu iniciativu. Byl tak v prvém kroku vytvořen rezervoár budoucích volebních hlasů, kam by pravicově smýšlející občané mohli přelít své sympatie, pokud by pro ně bylo neúnosné volit ODS a dokonce i TOP09. Ač se Babiš snaží vypadat jako sólista, nepochybně na jeho aktivitách spolupracuje mnoho zainteresovaných osob z bývalých pravicových stran. Babiš o sobě tvrdí, že aktivity i předvolební kampaň financuje sám. Je pravdou, že si to může dovolit a podle mého odhadu má prostor dokonce na mnohem větší výdaje. Přesto jsem ale přesvědčen, že v tom nejede sám. Definitivně mne o tom přesvědčuje tak zvaný průzkum volebních preferencí. Již v mnoha předešlých volbách byl dosud vždycky viditelně „řízený“, čili manipulovaný. Tak je tomu i v současných volbách. První průzkumy před několika měsíci „vypovídaly“ o obrovském náskoku ČSSD a dokonce i KSČM. Postupem doby se náskok ČSSD neustále ztenčuje, až těsně před volbami bude mezi levicí a pravicí s vysokou pravděpodobností plichta. Psal jsem o této manipulativní taktice průzkumů volebních preferencí již několikrát a také jsem navrhoval, aby byly v předvolební kampani zakázány. Ovšem právě ony jsou obrovskou zbraní pravice, ovládající sdělovací prostředky, dokonce i ty veřejnoprávní, takže si je pravice nenechá vzít. Trend poklesu sympatií k ČSSD je pro dezorientované, čili dosud nerozhodnuté voliče výtečnou orientací. A především nalévá nové naděje pro otrávené voliče pravice, tedy hlavně pro ještě pořád poměrně početnou a tím volebně velmi vlivnou, střední třídu. To ona způsobuje, že v tak ateistické, rovnostářské a silně sociálně citlivé zemi, ještě nikdy ve volbách levice nezvítězila. Kromě snad v době, kdy ČSSD vedl Špidla, jehož levicovost pravici nikdy neohrožovala, o čemž ji přesvědčil svou ubohostí jako ministr práce a sociálních věcí.

DEVÁTÁ PŘEDVOLEBNÍ

Realitu naší země způsobenou skoro čtvrtstoletním řáděním pravičáckých, neoliberálních fanatiků, změní blížící se volby tehdy a jenom tehdy, pokud po nich bude možné sestavit i ve Sněmovně ústavodárnou většinu, jaká je dneska v Senátu. Výhledy k takovému výsledku volebního hlasování jsou však malé, ba až nulové. A navíc, ani tehdy se nedá očekávat žádná systémová změna, ale pouze „polidštění“ současné bezohledné tržní chamtivosti vítězů listopadového převratu. V naší zemi jakákoliv vláda nebude nikdy ničím jiným, než údržbou – lidštější, či bezohlednější – globálními elitami preferovaného politického řádu, hospodářského systému a společnostního režimu. Abychom se dočkali alespoň trochu přijatelnějšího klíma pro dolní dvě třetiny obyvatelstva, je nutné, aby budoucí vláda měla šanci provést takové změny v Ústavě, které by zlomily současné ideologické podhoubí polistopadových změn všech typů dogmatiků. Sociální demokracie sice není ničím jiným, než humanizací „starodarwinského“ kapitalismu, ale za současné situace by její ústavodárné vítězství bylo velice potřebným výsledkem. Ten je ale za současného stavu společnostního vědomí většinového voliče nemožný. Naprostá většina voličů je totiž prakticky politicky nevzdělaná. Proto se nechává zmanipulovat tu primitivním antikomunismem, tu strachem z návratu socialismu, jindy z bankrotu státu, či nejnověji pak z nadvlády starostran, čili současných parlamentních politických subjektů. Mediálním manipulátorům stačí, ovlivnit alespoň 15 procent voličů, aby bylo vymalováno. Levice, díky trvalému antikomunismu, pak nikdy nemůže vládnout. To by ČSSD musela získat minimálně přes čtyřicet procent hlasů, což je utopie.

OSMÁ PŘEDVOLEBNÍ

Zeman ve svém předvolebním slibování jednoznačně za prvotní své poslání jmenoval likvidaci Nečasovy vlády. Nic proti tomu, pokud při tom neměl v záměru znásilňovat Ústavu ČR. Zásluhou orgánů činných v trestním řízení mu situace přála natolik, že svůj slib mohl splnit dřív, než k tomu byl vůbec připraven. Jmenoval proto až příliš okatě vládu ze svých přátel, ba dokonce fandů. Nakonec proč ne, když musela být dodržena Ústavu, podle níž každá vláda stejně musí požádat sněmovnu o důvěru. Když Zemanova vláda pod zmocněncem Rusnokem důvěru nedostala, ochránila Zemana před jakýmikoliv neústavními kroky tím, že se rozpustila a tak vytvořila prostor pro mimořádné volby. I když ty následují v poměrně krátkém termínu po seberozpuštění sněmovny, přesto vláda v demisi měla dostatečný prostor k jednomu zásadnímu činu. Tvrdím, že vládě v demisi měl její skutečný vůdce zadat úkol, kterým by odůvodnil svou snahu za každou cenu zlikvidovat Nečasovu vládu. Rusnokovci měli na každém ze svých ministerstev zajistit provedení bilance činnosti Nečasovy vlády. Místo mnohdy překotných personálních změn si měl každý ministr opatřit celý štáb „auditorů“, mnohdy třeba i z NKÚ, kteří by odhalovali konkrétní nedostatky a ministři samotní by je ihned zveřejňovali. To by teprve byla předvolební masáž proti stranám bývalé koalice, ba i jednotlivým jejich představitelům. Jelikož to Zeman nenařídil, tak nevěřím ani tomu, že mu skutečně šlo o likvidaci sociálně necitlivé vlády, ale zase jen a jenom o prezentaci své osoby. Navíc s jeho typickou neschopností takticky myslet. On jako vždy, umí jen heslovitě myslet a především konat. Instinktivně si vybere nějaký populistický krok, za jeho splněním pak jako buldok jde, ale nakonec neví jak dál, protože nemyslí ani dva tahy dopředu. Rusnokovce tak jednak nijak nepomohli nové vládě, ale především nebyli využiti k předvolebnímu klání, což měl být pro opozici jejich hlavní přínos.