Místopředseda VV Jarolím vyzval stranu, aby odešla z koalice. Je to zpozdilý apel a byl by to ještě zpozdilejší akt. Strana především do koalice vůbec neměla vstoupit a dneska by měla tak dvacet a možná i více procent sympatizantů. Stačilo by jí, kdyby vystrnadila Bártu z viditelných pozic. Poslední možnost na vystoupení z koalice měla v prosinci 2010, při provalení korupce na ministerstvu životního prostředí a především jeho zametení pod koberec. Známý spor ministra Drobila s úředníkem Michálkem. Zvýšila by tím svůj image protikorupční strany. Dnešní odchod stranu VV naprosto znicotní a to ihned. Do příštího parlamentu se už nedostane. Naopak pomůže stranám vládní koalice, které teď všechny nešvary vlády shodí na hlavu VV.
Archiv pro měsíc: Březen 2012
OZNAMOVACÍ POVINNOST O ZLOČINECH
Jsem některými čtenáři kritizován za to, že sympatizuji, ba dokonce prosazuji udávání, včetně rodinných příslušníků. Jen na okraj připomínám, že i trestní zákony právně vyspělých zemí kodifikují povinnost rodinných příslušníků oznamovat některé zločiny, především hrdelní. Tajit vraždu, kterou spáchá rodinný příslušník, je jednoznačně spolupachatelstvím. Současná korupce v naší zeni přerostla již všechna představitelná měřítka, takže doslova ohrožuje samu existenci demokracie, coby životního prostředí veřejného prostoru. Jinými slovy doslova a do písmene ohrožuje samou životní existenci každého z nás.
PROČ AŽ TEĎ?
Odposlechy jsou známy těm, kdo dostávají zprávy BIS, nejméně čtyři roky. Proč se s nimi operuje až nyní? Politici ze všech stran si začínají uvědomovat hněv lidu a snaží se mu pro ukojení jeho hladu někoho předhodit? Nebo jde o bitku kmotrů? Či snad už má Nečas v ODS takovou pozici, že může likvidovat gardu Topolánka i Béma, se kterou údajně vždy bojoval? Domýšlím se, že odpověď ano, na každou ze zmíněných otázek je pravdivá, leč nevystihuje skutečnost v celku. Zaujalo mne totiž zasedání sněmovní komise pro kontrolu BIS kvůli úniku odposlechů hovorů Pavla Béma a Romana Janouška. Skončilo totiž po pár minutách bez výsledku. Člen komise a bývalý pracovník ABL David Kádner odmítl opustit jednací místnost, což po něm žádal předseda komise Bublan. Argumentoval tím, že to byla právě ABL, kdo údajně odposlechy získal. Kádner se bránil, tím, že on sice byl pracovníkem ABL, ale v sekci, kde s odposlechy nemohl mít nic společného. Vypadá to tedy na to, že všechny zdroje možné korupce jsou už vyčerpány a tak musí buďto dojít ke změně pravidel, nebo k novému rozdělení sfér působnosti, což je eminentním zájmem nových politických sil v zemi.
NEJVYŠŠÍ SOUČASNÁ POVINNOST OBČANŮ
V naší zemi je prokazatelně ohrožena demokracie. Jednak bezohledností při rozhodování vládní koaliční většiny, jednak již zaběhanou mafiánskou praxí politických špiček od státu po některé obce. Proto je doslova a do písmene svatou povinností každého občana bez pardonů udávat každý případ korupce, třeba i zdánlivé, upozorňovat na propojení, třeba i rodinné, politiků a podnikatelů a ihned je zveřejňovat. K tomu ať využívají všechny možné praktiky od odposlechů, nastrčených provokatérů, či vlamování se do e-mailové korespondence. Vždyť jde o mnohem víc, než jen o obranu demokracii. Jde většině národa skutečně alespoň o slušnou existenci.
KAM AŽ DOSAHUJÍ CHAPADLA PRAŽSKÉ CHOBOTNICE?
Myslím, že málokterý občan, jenž sleduje cvrkot na naší politické aréně pochyboval o tom, že Klaus přinejmenším zvedne obočí nad zveřejněním odposlechů Béma s Janouškem. Klaus ho proto nezklamal, když nad odposlechy vyslovil doslova morální pohrdání. Bodejť ne. Vždyť Bém vedl v ODS klausovskou frakci, byl vyjednávačem za ODS při volbě prezidenta a když prohrál s Toplánkem boj o vůdcovství partaje, tak se zakladatel Klaus očividně demonstrativně, vzdal čestného předsedy své strany. Takže jsou oprávněné domněnky, že Janoušek nejen manipuloval úředníky metropolitní radnice, ale s vysokou pravděpodobností spolupracoval alespoň s některými úředníky Hradu.
DOBEŠOVO ŠPATNĚ PROMYŠLENÉ ADIÉ
Ministr školství rezignoval ve chvíli, kdy mu končil termín dodání podkladů na čerpání fondů z EU. Což je fakticky trestný čin z jeho strany, neboť stát okradl o miliardy. Navíc si zvolil pro rezignaci velice nevhodné zdůvodnění. Prý už se nechtěl podílet na škrtech a tím devastaci školství. Tím si na sebe upletl bič. Jako poslanec nyní musí hlasovat proti vládním škrtům, minimálně proti těm školským. Na to by měla být veřejnost velice zvědavá.
ODPOSLECHOVÁ AFÉRA
Zveřejnění odposlechů pražského exprimátora Béma a jeho kmotra Janouška pořádně zčeřilo hladinu zatuchlého rybníka české politiky. Dalo se očekávat, že papaláši se budou čertit hlavně nad tím, že to prasklo, ne nad obsahem komunikace politika a jeho řídícího agenta. S ohledem na zločinnou podsadu celé polistopadové politiky jsem zásadně pro zveřejňování každého, třeba i hekrovského odposlechu politiků a dalších státních, krajských, ba i obecních úředníků.
Závada blogu
20.3. došlo k nějaké závadě na mém blogu, který mi nedovoluje vkládat text, ale pouze „Perex“. Dokud poskytovatel problém neodstraní, čtenáři ať marně nehledají „Celý text“. Není tam nic víc. S ohledem na tuto situaci budu se věnovat pouze aktualitám a to v co nekratší možné podobě.
CO NA SOUD S BÁRTOU FINANČNÍ ÚŘAD?
Ať už šlo o půjčku, či úplatek, velice mne zajímá původ peněz, s nimiž Bárta operoval. Být to v řádné zemi a ne v kalouskovském Kocourkově, tak už by se finanční úřad na velmi dlouhou dobu nestěhoval do firmy ABL, kterou poslanec Bárta údajně prodal bratrovi.
A KDO NAOPAK ZORGANIZOVAL NEJVĚTŠÍ POLISTOPADOVOU KORUPCI?
Ve druhé vládě Mariána Čalfy, vládnoucí první půl rok léta 1990, sametově nazvané Vládou národního porozumění, byl místopředsedou pověřeným přípravou ekonomické reformy tehdejší ředitel Prognostického ústavu Valtr Komárek. Tato vlády byla ale jednoznačně v obklíčení gangu čtyř, jak se tehdy v prognosťáku říkalo klice, jejímž nejpracovitějším členem byl Klaus. Dva příslušníci gangu byli přímo členy vlády a další dva jejími poradci. Gang samozřejmě veškerou činnost svého bývalého šéfa ve vládě bojkotovali, až doslova eliminovali. Aby jim vůbec nezavazel, prosadili jeho členové u Čalfy vyslání Komárka na studie. Měl získat informace ze zkušeností v Chile, které rovněž svou ekonomiku reformovalo z totalitní na tržní. Dobu Komárkovy nepřítomnosti pak osobně Klaus plně a především svérázně využil. Pořádal po republice spanilé jízdy a uskutečňoval mítinky o svém návrhu ekonomické reformy, pro niž měl heslo tří slov, liberalizace, privatizace, restituce. Největší, ba doslova speciální porady, pak pořádal pro vedoucí pracovníky státních podniků. Těm bez skrupulí sdělil, že jednou z privatizačních metod bude přímý prodej do rukou vedení podniků. Čímž zahrál na jejich nejskrytější touhy, protože jim slíbil odstranění hned dvou frustrací z minulého režimu. Byli to oni, kdo nesli za nadvlády KSČ největší odpovědnost, ale při tom měli oproti manažerům Západu mizivé platy a za druhé museli poslouchat politické papaláše, kteří naopak vůbec za nic nezodpovídali. Privatizace do rukou vedení podniků byla největší polistopadovou korupcí, jejímž prostřednictvím Klaus prakticky získal pro svou ekonomickou metodu rozhodující část tehdejší hospodářské elity, z níž mnozí se pak stali nejbohatšími lidmi země. Ona konec konců veškerá privatizace byla, mimo jiné, fakticky obrovskou korupcí, protože vytvářela nejvlivnější skupinu politické podpory pro celou polistopadovou moc. Spolu s pozdějšími restituenty si tak nová politická kamarila zajistila i vlivnou voličskou základnu. Ovšem pořád nejvlivnějšími zůstali oni bývalí komunističtí THP, čili technicko-hospodářští pracovníci, jimž privatizační machři zajistili nesmírné obohacení.