Tvrdit o jakékoliv vládě že je disidentská, zní jako protimluv. Základním rysem disidentství je přece odpor proti moci a vláda je jedním ze tří přímých pilířů moci. Jenomže jde o pilíř pouze v demokratické zemi a v ní je zdrojem veškeré moci lid, alespoň podle naší Ústavy. Z tohoto úhlu nazírání je Melčákovsko-Topolánkova vláda disidentskou již svým vznikem. Překabátění dvou poslanců zvolených z kandidátky ČSSD je totiž typicky disidentským jevem, čili projevem odporu proti vůli zdroje moci, alespoň té jeho části, která Pohanku a Melčáka přímo volila. Jestliže základní ideou zrodu vlády bylo disidentství, čili protilidovost, je naprosto logické, že i většina její další činnosti se nesla v tomto duchu. Nejpregnantnějším případem z této sféry vládního chování je prosazování Amerického radaru a tím i vojenské základny USA na našem území. Posledním disidentským činem současné vlády je pak uznání státu Kosovo. Ten akt patří už doslova k činům ilegálního disentu. Vládní usnesení povyšující svévoli Kosovských Albánců na akt mezinárodního práva, bylo totiž přijato v praxi utajení. Jednak na zveřejněném seznamu jednání vlády nebylo vůbec Kosovo uvedeno jako bod programu a samotné jednání bylo raději přeneseno z Prahy kdesi k hranicím Německa.

Od převratu v roce 1989 ovládla českou politickou scénu ideologie neoliberalismu. Což není ekonomický směr, nadtož vědecká sociální teorie. Je to ryze antikomunistická ideologie, jejímž guru se v teorii stal Friedrich A. Hayek a bojovným pokračovatelem pak Milton Friedman. U nás je jeho bezmezným uplatňovatelem Klaus, ať již jako předseda vlády, nebo jako prezident. Po vzniku SSSR je každý praktický antikomunismus, tedy i neoliberalismus rodným bratrem sovětismu a v těch nejortodoxnějších polohách dokonce stalinismu. Jako takový musí se chovat podle zákonitostí, které Stalin pro bolševickou revoluci, díky její historické předčasnosti, vypozoroval. Hlavním politickým pravidlem Stalinovy moci byla proto teze o neustálém zostřování třídního boje. Třídní boj je ale jenom jednou z forem sociálního boje. V dnešní podobě se sociální boj institucionalizoval a v demokratických politických systémech koncentroval do nejvyšších sfér politických elit. Přenesl se nejen z ulic do médií, ale ze zákonodárných sborů v konečném stavu pouze do sporů vlády a ústavního soudu. Kdeže tedy zůstala celá ta demokracie coby moc odvozovaná z vůle lidu? Utopila se v praktické moci několika nevolených, ale neoliberálním prezidentem najmenovaných, přestárlých právníků. Pěkné konce demokracie, alespoň v tom českém provedení.

Vážený pane.

Sebevraždění byl, je a bude častým projevem řešení subjektivních problémů.

Institutem společenského odporu se stal asi nejdříve v zemích Orientálních.

Specifickým projevem pak byl v určitých kastách Japonska.

Tolik nepopiratelná fakta.

I v mé nejbližší rodině (sestra) došlo po manželské kolizi k pokusu o sebevraždu. Naštěstí nedokonanou. Bylo to v blízkosti doby Palacha. Snad i proto v mých očích není sebevražda něčím až mytickým. Proto mne ani příběh Palacha vůbec neoslovil. Bombastika tehdejšího pohřbu byla dokonce pro mne důvodem k soukromému projevu ironie. Veřejně bych ji ale nikdy neprezentoval z respektu před smutkem jeho rodičů. Současná jeho ikonizace je pak v mých očích ubožáckým projevem módního antikomunismu.

Pro posuzování případu, o němž píšete, a který znám jen z médií, mám jednak málo informací, za druhé nevidím důvod si o něm vůbec něco myslet a za třetí, i kdyby nakrásně zanechali dopis odsuzující dnešek u nás, pak bych mu nevěřil. Byli ještě příliš mladí na to, aby hovořili ze sebe. Z čehož plyne jediný závěr, jsou pouhou obětí. Ovšem kdo je viníkem se asi těžko dá označit. S vysokou pravděpodobností to budou všichni blízcí. Je to kruté, ale je to bohužel asi opravdu tak.

S přáním pěkných dnů

Stanislav Hošek

Abendlanďanem je každý aktivistický bílý muž, Evropan či později Euroameričan, který se podílel a nebo dosud podílí na kolonizaci zbytku světa. Začal s tím dokonce již před tisíci lety, kdy údajně táhl vyrvat Ježíšův hrob z moci muslimských psů. Pokračoval pak po celých posledních pět set let tím, že vyčistil od rudých podlidí celý jeden kontinent. Černými inteligentními opicemi si pak nechal vytvořit základní bohatství, které změnil na kapitál, jímž až dodneška zotročuje všechny lidské bytosti na planetě. Při čemž je za skutečné lidi považuje teprve nějakých posledních sto let. Před tím to pro něj byly pouze lidem podobné bytosti, nemající především žádné právo na vlastnění území, na němž staletí žili. Abendlanďan je tedy celoplanetární lupič, který dneska stojí na prahu éry, v níž by měl všechno nakradené začít vrcet. Očekávám, že jeho vrchnostenské sobectví je v něm tak geneticky zakódované, že zvolí raději zánik, než by se zřekl své nadvlády. Ve svém egoismu se při tom mylně domnívá, že s jeho zánikem musí zaniknout i veškeré lidstvo.