ISLÁMSKÝ STÁT JE NEUSTÁLE V POZORNÉ PÉČI USA

Pentagon s velkým halasem už několik měsíců vytrubuje do světa, že provede mohutnou vojenskou operaci na osvobození iráckého města Mosul, jež je v moci teroristů DAEŠ. Dává tak dítěti CIA a faktickému chráněnci nejvyšší mocenské elity USA dostatek času, aby jeho příslušníci z města odešli. Je víc, jak podivné, když vojenské velení prozrazuje své záměry tak, aby je nepřítel věděl natolik včas. Pokud tak koná, pak má k tomu víc jak závažné důvody. Prvním jsou prezidentské volby v USA. Obama pro svou prezentaci před dějinami zoufale potřebuje, alespoň nějaký úspěch. „Dobytí“ Mosulu, z něhož předem odejdou nepřátelé, by s patřičnou propagandou bylo z toho úhlu pohledu velice efektní. Rovněž jeho politické straně by prospělo, kdyby Hitlary se mohla prezentovat alespoň nějakými konkrétními výsledky boje s islámským státem. Z dlouhodobého hlediska je ale mnohem důležitější zvýšit počet bojeschopných a bojechtivých teroristů v Sýrii, aby se co nejvíc prodlužovala válka Asada a Ruska s tak zvanou opozicí. Tento druhý důvod je natolik významný, že Amíci proto nejen po několik týdnů podporují odchod bojovníků za chalífát z Iráckého Mosulu, ale je dokonce vlastními prostředky přemísťují skoro až do Sýrie. Chovají se jako pečlivý opatrovatel vojenského předvoje USArmy.

STAROMESTSKÉ NÁMĚSTÍ V LETOŠNÍ VÝROČÍ VZNIKU ČESKOSLOVENSKA

Od politického převratu v roce 1989 se v naší vlasti upevňuje vliv zvláštní sorty našich občanů, která se stále s větší jistotou považuje za elitu národy a z toho důvodu oprávněnou, ba až prozřetelností pověřenou, vystupovat jako politická síla. Tato samozvaná vrstva politických aktivistů je charakterizována několika základními rysy. Je v prvé řadě bludně přesvědčena, že to byla ona, kdo odstranil vládu KSČ. Její příslušníci sou skálopevně jisti, že právě jejich posuzování společenské situace je jedině správné. V mezinárodních problémech se řídí svými emocemi a ne rozumem, což v praxi znamená mýlit se až po zapojení se do zločinvosti mocenské elity USA. Z čehož pro ně vyplývá, mimo jiného, z celé hloubi své zavilosti nenávidět a proto považovat za našeho nepřítele Rusko, ČLR a další země, které se snaží vymanit z vlivu USA. Ač nikým nevolení, považují, coby svou posvátnou povinnost, realizovat velmi silný odpor vůči voleným politikům, pokud tito nejsou poslušnými sluhy USA a její armády. Na letošního 28. října si našli záminku, pokud ji dokonce nevytvořili, aby svolali na Staroměstské náměstí trucpodnik zaměřený především proti prezidentu Zemanovi. Vymyšlené to měli, jako vždycky, velmi dobře, takže je vidět, že se na věci podíleli profesionálové. Správně předpokládali, že v den volna bude Staroměstské náměstí plné návštěvníků, i kdyby se tam nic neorganizovalo. Věděli, že za té okolností bude stačit pár desítek aktivistů, kteří, třeba se zapálenými svíčkami, místo minulých červených karet, budou středobodem zájmu všech vizuálních médií. Tím dosáhli situace, že celou akci bylo možné, nezúčastněné veřejnosti, prezentovala jako mnohatisícový protest. Zmíněná skupina samozvaných aktivistů prý se inspirovala protestní atmosférou a vyzvala dokonce občany ceéu zem k „Týdnu občanského neklidu“. Jsem všemi deseti pro. Nasměroval bych inzerovaný neklid ke konečné likvidaci zmíněné společenské smetánky, považující se za duši národ. V první řadě navrhuji, třeba na 17. listopadu, pořádat velká shromáždění, kde by se prosazovalo zrušení koncesionářských poplatků pro televizi, jejíž mnozí činovníci z řad tak zvaných herců, tvoří podstatnou část celé vrstvy sebezvané elity. Na uvedených shromáždění bych dále prosazoval skončení státních dotací pro umění a kulturu, s výjimkou Národního divadla a Státní filharmonie, amatérských tvůrců, folklorních souborů a podobně. Ostatní hochštalpleři ať si laskavě na sebe vydělávají stejně, jako všichni ostatní. Nebudou mít alespoň z rozežranosti čas na angažmá ve věcech, kterým nerozumí. V té souvislosti si troufám tvrdit, že opravdu moudrá byla společnost tehdy a pouze tehdy, když „umělci“, ta kočující šmíra, byli ostatními lidmi považováni za okraj společnosti a museli žít fakticky z milodarů diváků. Jsem hluboce přesvědčen, že právě do takového a jenom do takového postavení, patří zmíněná samozvaná elita. Obrovská většina společnosti by onen týden občanského neklidu měla prodloužit na tak dlouhou dobu, dokud nezlomí příživnickou a státní rozpočet doslova vysávající pozici samozvané pseudoelity. Veřejnost by měla přestat navštěvovat představení jejich příslušníků, ignorovat jejich vystupování při zájezdech „na venkov“, nekomunikovat s nimi, odmítat být hostem všelikých jejich televizních, pro ně především výdělečných, „šou“, nekupovat časopisy s jejich mudrlantstvími a podobně. Jednoduše totálně je ignorovat. Jen tak by je přešla pýcha, se kterou již skoro celé století se považují nejen za elitu, ale především si drze na společnosti vynucují plnění svých zájmů, od soukromých po skupinové.

INTELEKTUÁLSKÁ LŮZA Z PRAŽSKÉ KAVÁRNY STAVÍ SVÉ SOUKROMÉ ZÁJMY NAD NÁRODNÍ SOUDRŽNOST

Zmenšující se partička Havlových pohrobků se rozhodla nejen nedorazit letos na Hrad ke slavnostnímu odevzdávání řádů a medailí, ale uspořádat si, na nejvýznamnější státní svátek, svůj soukromý mejdan na kterémsi náměstí v Praze. Ne, že by na to neměli právo, ale jejich soukromá protizemanovská rochňanda je veřejně vyhlášena jako bojkot oficielní oslavy státního svátku našeho národa, která je tradičně pořádána Prezidentskou kanceláří na Hradě. S nafoukanou drzostí sobě vlastní, ze své ubožácké, privátní šprajcovány, si usmysleli udělat mobilizační sraz široké veřejnosti, kterou za pomocí posluhujících médií zvou k následování svého lotrovského chování. Je mi srdečně jedno, zda nějaký vězeň z Osvětimi, který měl to štěstí, že přežil a další, že ještě pořád žije, měl či neměl slíbeno vyznamenání. V prvé řadě na ně nemá žádný právní nárok. Za druhé je určitě tisíce takových, kteří by si ho zasloužili víc. Ale hlavně, i kdyby šlo o čistou Zemanovu zvůli, tak jde o osobní věc jeho a údajného nedoceněného. Jako v případech nejmenování vysokoškolských profesorů a podobně. Jen pro zajímavost. Kdo někdy slyšel o jméně údajného neodměněného? V mých očích státní vyznamenání má dostávat osoba všeobecně známá a ne naprosto neznámá a ještě k tomu nežijící vůbec v naší zemi. Truc pražské lumpeninteligence je minimálně neúctou k státotvorné funkci prezidenta. Její příslušníci, ba dokonce každý z účastníků dnešního zlovolného sletu tím dokazuje, že své osobní zájmy povyšuje nad národní soudržnost. Což je v mých očích neprominutelný politický přečin, zasluhující sankcionování. V případě veřejných činitelů zbavením všech veřejných funkcí v našem národě. U lidí typu Herman mne takové chování vůbec neudivuje, vždyť to je onuce ve vojenských bagančatech našich odvěkých nepřátel, nic víc. Od samého počátku celé kauzy nešlo o „dajli, či nedajli medajli“, ale prvoplánově o další promyšlený útok na politika, který nehodlá držet krok s intelektuálskou pražskou lůzou, sloužící v prvé řadě, vesměs za vysoké odměny, cizí mocnosti. Jejich veškerá činnost je tak vlastně fakticky vlastizrádná.

SEBEVNÍMÁNÍ USA

Již v osmnáctém století Americký teolog Jonathan Edwards tvrdil, že Američané nahradili Židy, jako Bohem vyvolený národ. Dokonce i zakládající otcové Ameriky viděli ve svém úsilí jakousi osudovost světových dějin. Dnešní projevy politiků a jiných vlivných občanů USA o jakési americké jedinečnosti, popisované jako ideální svobodná společnost, maják demokracie a poslední naděje světa, jsou více než uhlazenými frázemi, či reklamními spoty. Reprezentují totiž to, jak většina Američanů, především onoho bílého muže s evropskými předky, vnímá sama sebe. Považují se za elitní hybnou sílu této planety. Ke konci dvacátého století, prezident Ronald Reagan, který nazval Sovětský Svaz „impériem zla“, otevřeně mluvil o USA jako o „impériu dobra“. V tomto smyslu, Bushové, Clintonové a Obamové nedělají nic nového, jen používají jiná slova k popsání této mesiášské role USA. Pod praporem zmíněné ideologie je rovněž realizována celá zahraniční politika moderních Spojených států, přinejmenším od vzniku SSSR, kdy se světu prezentovala jako politika zadržování a později likvidace komunismu. Mocní a vlivní Američané praktikují politiku „exportéra demokracie“ a „světového rozhodčího a policajta“. Jejich poskoci, především mediální, rozpracovávají ideologii výjimečnosti a předurčenosti na každou konkrétní situaci, která vládcům USA navíc umožňuje zmocňovat se zdrojů jako je ropa, zemní plyn a další. Především ale finančního bohatství, což všechno jsou jen bonusy a nástroje, kterými se vylepšuje dosahování plnění vymyšlených ideálů. Klíčovým konceptem je posvátnost „svobody“, která je údajným cílem idejí „exkluzivity“. Veřejnosti je představována coby svoboda člověka, jakési „svaté požehnání“ pro každého jedince. Jenže skuteční vůdcové světa ho realizují jako svobodu kapitálu, kterému je vše dovoleno. Dle jejich konceptu a hlavně reálného chování, by ideální svět měl být tržištěm pro zboží a služby, ve kterém se lidské bytosti stávají jak jedním, tak druhým. Peníze se chápou jako veškerý pohyb vesmíru a stejně tak i za jeho samotnou podstatu. Jestli je něco největší humanitární katastrofou dneška, pak je to právě zmíněná degradace člověčenství, která je ideologií panské sekty vytvořena za účelem  ovládnutí veškerého lidstva.

PROČ VLASTNĚ KDYSI CHRUŠČOV MLÁTIL BOTOU DO STOLKU NA ZASEDÁNÍ OSN?

Jmenovaná událost nejenže byla dlouho opakována všemi světovými médii, ale je dodnes perličkou, kterou si média nikdy neodpustí, když vzpomínají na tohoto sovětského politika. Při tom jsme se nikdy nedověděli, proč se Chruščov tak choval. Mediální zájem tehdy i kdykoliv potom byl jediný. Zesměšnit sovětského státníka. Což platí o události ještě dneska. proto jsem se rozhodl pověsit ba svůj web celý text, který jsem včera našel na netu. Tady je:

UBOHÉ POKUSY O UMLČENÍ RUSKA:

jak OSN odsekává Kremlu mikrofony…

Ruskému řečníkovi nebylo umožněno promluvit na jednání OSN ….
Během projevu ruského diplomata na zasedání o ​​lidských právech v OSN se stala zajímavá věc. Stálému zástupci v příslušné sekci OSN byl během vystoupení vypnut mikrofon. A. N. Borodavkin nemohl dokonce říct ani polovinu z toho, co chtěl, když si uvědomil, že jeho mikrofon je vypnut. Mluvil o tom, že existuje podezření, že britská mise lidských práv v Sýrii speciálně ignoruje rozhodnutí Ruska o uskutečnění humanitární pauzy v Aleppu proto, aby pomohla teroristům. 
     Předseda zasedání o lidských právech vyzval Borodavkina, aby přerušil své vystoupení, potom mu bez upozornění jednoduše vypnul mikrofon a neumožnil mu cokoliv říci.
OSN se ne poprvé snaží takto umlčet člověka, který říká pravdu, jež je pro ně nepříjemná a jež je vyslovena na zasedání. Připomeňme si nejznámější případ. V říjnu 1960 byl Nikita Chruščov podobným způsobem odříznut od mikrofonu, v důsledku čehož musel bušit botou o stůl, aby se alespoň nějak doklepal k přítomným.
Tomuto jednání nejsou vystavováni pouze ruští diplomaté. Během diskuse o Ukrajině byl jednomu z maďarských politiků také vypnut mikrofon, protože řekl, že Zakarpatí dříve mnoho let patřilo Maďarsku a bylo součástí země.
Pro diskreditaci Ruska v OSN jsou používány i jiné metody. Například nedávno stálý zástupce Ruska při OSN Vitalij Čurkin mluvil o tom, že zástupkyně USA v OSN, Samantha Power mu neumožnila vyjádřit se před tiskem a okamžitě začala ze všeho obviňovat Rusko. Přestože jednání bylo svoláno z toho důvodu, že americké letectvo provedlo letecký úder na armádu Bašára Asada.
Tyto pokusy o diskreditaci zemí, které OSN nevyhovují, svědčí o tom, že tato organizace nemá smysl. Vytvářela se proto, aby se zástupci jednotlivých zemí vyjadřovali a aby pak mezinárodní společenství nacházelo obecný názor, ne proto, aby některé země vnucovaly své názory ostatním….

zdroj

  1. 10. 2016 Publikováno na: http://www.novarepublika.cz/2016/10/ubohe-pokusy-o-umlceni-ruska-jak-osn.html

PLÝTVAVÁ EVROPSKÁ UNIE

Na svých výletech po Moravě mne irizuje, za jaké hlouposti jsou doslova vyhazovány peníze z programů ROP Evropské Unie. Tvrdím s nejvyšší mírou přesvědčení, že kdyby například Němečtí občané věděli, jak je plýtváno s dotacemi EU, tak by už dávno z té prostopášné společnosti odešli, nebo prosadili hospodárné využívání finančních prostředků z jejich daní. Každý rozumný hospodář peníze získané dotacemi nespotřebovává, ale investuje. Snaží se, aby mu získané prostředky posloužily k realizaci záměrů, které by mu v budoucnu vydělával. Přece nikdo není tak bohatý, aby třeba i darované projedl. Dovoluji si citaci z Chrudimských novin, kde Jan Halama ve svém příspěvku – K čemu kraje?, říká: „Je jasné, že reforma krajů z roku 2000 je nepovedený paskvil, na který jsme všichni doplatili. Místo aby stát za peníze z Bruselu stavěl dálnice, opravoval silnice, budoval vysokorychlostní železnici, plavební kanály, obchvaty měst, nová vlaková nádraží a další infrastrukturu, tak ponechal politiky v krajích s nástroji ROP a za dotace z Bruselu stavět cyklostezky, parkoviště, penziony, akvaparky, rozhledny, muzea, památníky a podobné nesmysly“. S tím názorem souhlasím doslova, i včetně zmíněné nesmyslnosti zřízení tak maličkých krajů. Konec konců i volby do jejich samosprávy ukazují, že kraje občany prakticky nezajímají.

ZÁMĚRNĚ ZAMLČOVANÉ VÝROČÍ.

20.10.2011 zabili islamisté, za podpory letadel NATO, Muammara Kaddáfího. Dvaačtyřicetiletá plukovníkova vláda skončila veřejným vystavením jeho zohavené mrtvoly v ledničce na zeleninu jedné tržnice v Misurátě, městě ležícím na západě země u břehů Středozemního moře. Hlavní vinu na smrti Kaddáfího a dalším vývoji má Francie, i když ta by se ke své zvlčilosti neodhodlala, pokud by se po jejím boku leteckých náletů nezúčastnila jak USArmy, tak všudevlezlí Britové a další poskoci z NATO. Jsem si jist, že by tam řádila i česká armáda, kdyby měla potřebná letadla. Za následujících pět let fakticky zmizel stát jménem Libye. Západní představitelé včetně prezidenta USA Baracka Obamy, přiznali svržení režimu v Libyi za svoji největší chybou. V žádném případě ale ne tehdy, když v zemi byly tři vlády a zuřila válka mezi rodinnými klany, do níž se s velkou chutí zapojily bandy islámistů, ale i ziskuchtivých žoldáků ze Západu. Rádoby státníci Evropy začali přiznávat svůj omyl teprve pod tlakem uprchlické krize, když se na jih Evropy začaly valit hordy utečenců z Afriky, což jim umožnilo stovky kilometrů nehlídaného jižního pobřeží Středozemního moře. Pokud by dneska existovalo skutečné mezinárodní právo a jemu sloužící soudy, pak by OSN musela obvinit iniciátory puče proti Kaddáfímu a ti by měli být souzeni. V Libyi by už dávno měly ze států, jež se podíleli na rozvratu, být vytvořeny „policejní“ jednotky, které by zajistily bezpečnost v zemi a vznik jednotné a fungující vlády. To všechno na vlastní náklady, a to až do výše, plného odškodnění za materiální ztráty v zemi. Pokud se lidské společenství takto nebude chovat, pak nemá vůbec smysl hovořit o jakémsi mezinárodním právu.

PANSKÉ VRSTVĚ SE INTERNET VYMKL Z RUKY

Jednou ze všeobecně uznávaných pravd v politice je bonmot, že volby by se nikdy neuskutečňovaly, kdyby mohly něco změnit. Ten, kdo zná alespoň trochu dějiny sociálních bojů v posledních dvou stoletích dobře ví, že onen bonmot je sice vtipný, leč lživý. Než si ovládané vrstvy až třídy vybojovaly volební práva v dnešním rozsahu, tedy přímé, všeobecné, rovné a s tajným hlasováním, tak prožily víc než sto let demonstrací, stávek a jiných způsobů odporu, který stál, především jejich představitele, desítky let vězení, deportací a tisíce životů mnohých aktivistů. Panská třída, čili v té době ještě vrchnost, povolila veřejnosti, tedy té lúze, volby tehdy až teprve tehdy, když si uměla zajistit, aby je plně ovládala, třeba i různými metodami manipulací. Připomněl jsem si opět tuto zkušenost včera, když jsem sledoval humbuk kolem údajného světového útoku hackerů na některé americké a později i evropská servery. Už delší čas se média, sloužící panské vrstvě, mnoha způsoby snaží přesvědčovat veřejnost o existenci jakési kybernetické války. Její stěžejní součástí jsou všechny druhy komunikačních sítí. Následkem této kampaně se začínají z prohlášení politiků stále častěji šíří žádosti o regulaci těchto technologií. Především je žádáno komplexní sledování, dále různé formy cenzury od odpojování některých účastníků po mazání všech textů, se kterými panská třída nesouhlasí. Přímo fantasmagorická tvrzení se šíří kolem prezidentských voleb v USA. Prý mohou, samozřejmě že ruští hackeři, ovlivnit výsledky voleb, prý z Ruska jsou šířeny techniky podporující Trumpa a další a další nesmysly. Cíl je jediný. Ovládnout internet a všechny produkty, které se na něm prosadily. Celý systém se totiž panské vrstvě vymkl z rukou. Poskytuje celé veřejnosti informace natolik všeobecně, rovně, přímo a navíc tajně, čti anonymně produkované, že zásadním způsobem stěžuje ovládání celé společnosti. Panská třída si teprve nyní plně uvědomuje, že poskytla internet celé veřejnosti příliš brzy, kdy ještě neměla zajištěné, aby jej dostatečně ovládala. Všechny současné eskapády s hackery jsou v mých očích proto panskou třídou organizované události, které sledují zásadní cíl, jímž je mocenské ovládnutí internetu, aby přestal být informační silou, která poddaným zvětšuje šance na odpor vůči nadvládě, která je bezohledná vůči jejich zájmům.

O JEDNÉ ZVRHLOSTI ZÁKONODÁRNÝCH SBORŮ

Všeobecně je uznáván bonmot, čti hloupost řečená ve zkratce, že dějiny píší vítězové. Takže když přijdou noví vítězové, zase „zkoumají“ minulost podle svých idejí, ne-li ucelené ideologie. Ovšem teprve současná doba, která nese tolik přívlastků, že už nikdo neví, co je jejím definičním charakterem, přinesla zásadní jev ve výkladu dějin. Osobně jsem vždycky vyznával názor, že historie je takový výklad minulých dějů, které se tak nikdy neudály, ale výklad dobře vyhovují tomu, kdo informaci o nich zveřejňuje. V poslední době už to ale přestávají být profesionální historici, kdo zveřejňuje své výklady věcí minulých. Vyjadřovat zásadní názor na minulost si usurpují zákonodárci. Není to zrůdnost pouze v podání porevolučních, popřevratových, či pučem vzniklých „parlamentů“, jakým je kupříkladu současný parlament Ukrajiny. Vždyť i náš parlament po politickém převratu doslova a do písmene ve světě vynikal svými zákony a usneseními hodnotícími minulost. Vůbec mne proto nepřekvapilo, že nedávno parlament Ukrajiny přijal velkou většinou 243ti hlasů z 328 usnesení, jímž vyhlašuje, že za druhou světovou válku jsou stejnou měrou zodpovědné jak Německo, tak SSSR. K tomu přehodnocení dějin se ihned samozřejmě přidalo Polsko, které v Sejmu tu „nápravu“ výkladu minulosti schválilo dokonce počtem 367i poslanci, když se jen 14 zdrželo hlasování a 44 bylo proti nové náplni učebnic dějepisu. Tvrdím již desetiletí, že nejhorším panstvem jsou takové figurky, kterým ještě trčí sláma z bot. Zároveň jsem přesvědčen, že u naprosté většiny lidí zvolených do vysokých politických funkcí, jim tento akt změní mozek. Volby vnímají tak, jako kdysi apoštolové Ježíšovi přijali „seslání ducha svatého“. Po volbách jsou proto i ti nejméně významní lidičkové najednou vševědoucí, všeho znalí a nepochybují vůbec o tom, že jsou mluvčími národa. Současnost vedle všech svých degeneračních příznaků tedy si klidně může připsat další zrůdnost. Dá se vyjádřit tím, že politici nejen stanovují výklad dějin, ale dokonce svůj „objev“ nařizují jako závazný diktát celé společnosti. I v tom je prvek nové, komplexnější totality, než jaký kdy byl na Zemi.

IDEA JEDNOHO STÁTU

Koncem 90tých let minulého století rozpracoval Rumsfeldův poradce Thomas Barnett model One State. Aniž se o něm ve veřejnosti mluví, je v současnosti intenzivně realizován. Ale to je něco, k čemu veřejnost USA, nadtož světa, nedala nikomu mandát, ba ni náznakové svolení. Zvykli jsme si na to, že konzumujeme, kýveme hlavami a nepřemýšlíme. Lidé bohatých zemí se dopracovali bodu, kdy je konzumování, kývání hlavami a nepřemýšlení dovedlo až na kraj propasti. Globální mocnáři lidstvo doslova vypnuli, takže obrovská většina společnosti, ve spokojené pasivitě, je manipulována k naplňování cílů a zájmu superbohaté hrstky. Jaké jsou vlastně znaky zmíněného modelu jednoho státu? Za prvé, globální hegemon musí mít viditelného, leč nepříliš silného nepřítele. Proto byl za nepřítele vybrán radikální islám ještě dříve, než se nepřítelem stal. Za druhé, model One State předpokládá neomezený proud imigrantů, kteří zruší celou dosavadní strukturu národů, kultur, státních hranic a národních vlád. Za třetí, veškeré nerostné zdroje na planetě mají být odňaty vládám a národům a plně privatizovány do soukromých rukou. Za čtvrté, veškeré zisky ze surovin a obchodu mají mít volný pohyb v jejich toku do Spojených států. Spojené státy budou tisknout měnu a plnit jí centrální banky. Za páté, žádný stát nesmí být ve stavu, aby se postavil mírové armádě Spojených států. Proto byly armády redukovány v Evropě, rozpuštěny v Iráku a nejnověji na Ukrajině. Armády mají být nahrazeny privátními, tak zvaně bezpečnostními agenturami. Obyvatelstvu má být vnucena permanentní válka proti terorismu, strach, poslušnost a bezpráví. To je to, čemu už dneska čelíme. Ale protože myšlení davů je zákonitě pár kroků pozadu, stále jim to nedochází.“