OBČANSKÁ VÁLKA

Základním rysem občanské války je souboj o politickou moc. Jejím důvodem jsou do konfliktu vyhrocené rozpory uvnitř politické třídy. Tím se zásadně liší od revoluce, v níž se už vede nekompromisní válka o komplexní moc. Což znamená o samotné základy politické moci. Opakuji a zdůrazňuji, že občanská válka je vždycky pouze bojem uvnitř třídy politické moci. Její subjekty ale vždycky zneužívají frustrace velké části občanů ke své podpoře. Zmíněná frustrace při tom nemusí souviset s hlavním konfliktem uvnitř politické třídy.

Základním předpokladem vzniku občanské války je existence občanské společnosti. Z čehož plyne, že vzpoury otroků, selské rebelie, či dělnická povstání v počátcích kapitalismu nebyly občanskými válkami.

Dalšími nutnými, leč nepostačujícími podmínkami občanské války jsou:

– takové rozpory uvnitř politické třídy, pro něž nelze najít kompromisní řešení,

– frustrace rozhodného počtu vlivných občanů,

– relativně vyrovnaná síla reprezentantů politické moci a jejich odpůrců,

– velení armády, které nemá zájem na výsledku občanské války.

Dovoluji si pracovně rozlišovat mezi občanskou válkou skrytou, otevřenou, studenou a horkou. O jejichž definici se pokouším následovně.

Skrytá občanská válka obvykle začíná tehdy, když politický subjekt v soutěži o politickou moc přestává respektovat některé z pravidel, která si mezi sebou dohodli příslušníci politické třídy, účastnící se oné soutěže.

Otevřená občanská válka, alespoň podle mého vidění zažíná tehdy, když se soutěž o politickou moc už přestává vést v rámci stávajících zákonů státu, což se stává zřejmým a viditelným i občanům nepříslušejícím k politické třídě.

Studená občanská válka je otevřenou občanskou válku, do níž se už aktivně zapojují nejen příslušníci politické třídy, ale i ostatní občané. Bývá často spojena s neozbrojeným násilím

Horká občanskou válkou pak už je ozbrojené násilí.

Pracuji v tomto textu s pojmem občanská společnost a politická třída. Cítím povinnost je trochu definovat. Na začátek jenom poznamenávám, že politická třída je specifickou částí občanské společnosti.

Občanskou společností je stát, jehož všichni obyvatelé jsou si rovni nejen před bohem, ale od určitého věku i před zákonem. Ne však mezi sebou.

Politická třída jsou podle mě občané, kteří mají zájem podílet se na rozhodování o věcech veřejných. Když jsem se před půl stoletím zajímal o to, jakou část občanstva asi tvoří, tak podle tehdejších průzkumů to bylo asi 10 až 15 procent a výjimečně to někdy dosáhlo 20ti procent občanů. Nemyslím si, že se tato situace změnila, i když s nástupem digitální společnosti se uvedený poměr asi změní. Pro úplnost jenom poznamenávám, že profesionální část politické třídy tehdy tvořila jedno až tři procenta občanů. A zajímavé bylo, že se tato čísla pro státy reálného socialismu a Západního politického systému nikterak zásadně neodlišovala.

SPOJENÉ STÁTY SEVERNÍ AMERIKY (SSSA).

Mám takové nějaké divné tušení, že letos, pokud budu žít, budu psát hodně, a především často o Unii států Amerických. Ironicky v poslední době označovaných pojmem Spojené státy severní Ameriky, čili SSSA. Takže dneska jakýsi prolog.

Nikdy jsem nechápal, proč je politicko-společnostní systém Unie vydáván za demokratický, ba za její nedostižný vzor. Unie totiž nikdy politickým demokratickým systémem nebyla, není a asi už ani nebude. Vznikla podle Britského vzoru jako monarchie, leč bez monarchy a šlechty čili JAKO polyarchie. Ovšem jistou formu šlechty vždycky měla. Tvořili ji zbohatlické rody a další klany, ovládající jednotlivá teritoria, či produkční sektory.

Po občanské válce se systém transformoval na republiku, v níž vládnoucí bohatí polyarchové pomalu přerůstali v méně početnou a prakticky dědičnou oligarchii. Vznik oligarchů započal obrovskými zisky ropných magnátů, pokračoval zbrojaři za dvou světových válek a byl dokončen po Nixonově zrušení dolaru krytého zlatem.

Republika zdánlivě připomínala demokracii, ale šlo evidentně především o společnost s kultem svobody. Což jasně deklaroval druhý dodatek Ústavy. Obrovské, prakticky nezalidněné prostory umožňovaly obyvatelům kolonizovat další a další teritoria, takže rostla střední třída nejen početně, ale i svým bohatstvím. Demokracii pak imitoval především způsob voleb soudní moci, hlavně pak procesní trestní právo se systémem laické poroty. Ovšem moc zákonodárná a výkonná nikdy nebyla volena demokraticky, čili vším lidem. Už jenom proto ne, že v rámci Unie nebyla nikdy realizována přímým hlasováním. Tak zvané federální instituce zákonodárné i výkonné jsou voleny zprostředkovaně jednotlivými státy, které si volby řídí vlastními zákony.

V USA po celou její historii je jedinou skutečnou mocí bohatství. Jeho držitelé pod rouškou bezbřehé svobody se o ně rvou podle pravidel, která si ovšem prosadí opět především ti nejbohatší osobním vlivem založeným na bohatství. Porušování pravidel je trestné jenom pro toho, komu je dokázáno. Ovšem i samotné dokazování je zase převážně funkcí bohatství. Jinými slovy v USA existuje nejpozději od konce první světové války vrstva jakýchsi nedotknutelných, kteří jsou mimo jiné, ne-li především i loutkovodiči reprezentantů politické mocí.

SSSA jsou státem nejen absolutně antikomunistickým a antisocialistickým, ale již od svého původu dokonce i asociálním. Vznikem SSSR se SSSA staly baštou všesvětového nenávistného odporu vůči tehdy ruskými bolševiky proklamované všesvětové lidovládě. Lokajská média poslušně sloužící vlastníkům bohatství šířila tak děsivý strach mezi střední třídou, představující absolutní většinu společnosti, že bezpečně zajišťoval v zemi nadvládu skrytě se rodící politické třídy oligarchů.

Od konce první světové války třída oligarchů USA se začíná formovat v celosvětovou vrstvu politické nadvlády nad antisovětskými státy. Tato skupina nadvlády nad vším kapitalistickým světem po druhé světové válce natolik posílila planetární vliv, že prosadila prodej ropy pouze za dolary. Proto si pak Nixon mohl troufnout zrušit směnitelnost dolaru za zlato. Tím zahájil éru bezohledného vykořisťování celého antisovětského společenství pod rouškou jeho ochrany před sovětskou částí světa. Tuto nadvládu reálně zajišťovala obrovská vojenská síla. Svůj mandát ochránce stupňovala americká oligarchie často až do tyranie, měnící politické režimy v jiných zemích.

Po zániku SSSR se americká třída oligarchů stala na nějaký čas absolutní, tedy globální tyranií. Jí se v posledním desetiletí vymkly pouze ČLR a Rusko. Globalizovaný svět se tím dostal na nové rozcestí. A z toho mně poněkud mrazí.