Od počátku speciální operace jsem byl přesvědčen, že Rusové podniknou masivní vševojskový útok a konflikt skončí do 9. května. Po celou následující dobu kritizuji jakési gentlemanské bojování připomínající chirurgickou operaci realizovanou laparoskopicky. Vadilo mi především, že díky tomu je zabíjeno a doživotně invalidizováno obrovské množství lidí. Po událostech minulého týdne jsem dospěl k názoru, že je všechno jinak. A tím ještě svinštější. Rusko je dohodnuto s ČLR. Teď už mi to jen těžko někdo vyvrátí. Ona dohoda spočívá v získání času pro Čínu, aby se dozbrojila na mocnost, na níž si už nikdy nikdo netroufne. USA a NATO jsou přesvědčeni, že Rusko skočilo na špek jejich provokacím s rozšiřováním NATO a vyzbrojováním Ukrajiny. Opak je pravdou. USA, EU a NATO (kolektivní Západ) skočili na špek Ruskému „vlažnému“ bojování. Motali se víc jak půl roku po Ukrajině jako by ztratili mapy svého bývalého území. Západ nabyl přesvědčení, že Rusko nejen porazí, ale dokonce lehce. Tak se Rusku povedlo zatáhnout kolektivní Západ do vleklé a opotřebovávací války. Ač to tak nevypadá, ale USA přece jenom nemají neomezené kapacity, a především nemají potřebně rozvinutou zbrojní výrobu. Odborníci ukazují, že ČLR má v průměru až pětinásobnou reálnou výrobu těch moderních nejkvalitnějších zbraní. U námořních je to prý dokonce víc jako desetinásobek. Odborníci před asi pěti, šesti lety konstatovali, že USA musí začít válku s ČLR do deseti let, jinak už si to nikdy nebude moci dovolit. Podle mého sledování věcí to vypadá tak, že onu válku za svou hegemonii musí začít ihned, a i tak už má menší šance než Rusko s Čínou. Asi tak.
Archiv pro měsíc: Únor 2023
MÉ PŘÁNÍ O KONCI FIALOVY VLÁDY
Napsal jsem tady nedávno, že tato vláda je prvou v dějinách této země, která si nezaslouží pád demokratickým způsobem. Dneska mě napadlo řešení. Ať už bude muset abdikovat z jakýchkoliv důvodů s ohledem na její militantnost by měla z ní být vytvořena vojenská jednotka, vyzbrojená pěchotními zbraněmi a odeslána do první linie na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že je tam životnost nevycvičených vojáků čtyři hodiny, měli bychom po starosti. A vůbec nejlepší by bylo, kdybychom donutili „jenerálského“, aby té četě velel, a především on, aby tam padl za tu jejich slávu Ukrajině, pitomec.
GENERÁL ANTE HRADČANY 6
V této části okomentuji plky pana prezidenta in spe související s převzetím prezidentské kanceláře na Hradčanech. Už následující dva dny po zvolení poskytl svým lokajským médiím obsáhlé rozhovory. V nich k této problematice řekl na můj vkus příliš mnoho kontraverzních tvrzení. Většinu z nich cituji doslova.
„V kanceláři prezidenta bude zapotřebí skutečně hloubkový úklid ve všech oblastech, protože realita, se kterou se teď zatím stále ještě v náznacích setkávám je výrazně horší, než jsem si představoval…ideálním by bylo, kdyby se stihl do inaugurace,“
„Mám tím na mysli způsob vedení kanceláře ze strany Vratislava Mynáře, aktivity Martina Nejedlého, a to vše z velké části s vědomím Miloše Zemana. O některých vím a je skutečně vážný důvod se domnívat, že to bylo překročením pravomocí a možná i porušením zákona…jsem se nyní dozvěděl nějaké nové věci, které jsem nevěděl…myslím si, že se to asi v nejbližších týdnech dozvíme,“
„Ne všechny můžu publikovat, takže si to zatím nechám pro sebe. Ale je evidentní, že kancelář prezidenta už dávno neplnila ten účel, který měla. Už dávno ztratila jakoukoliv sebereflexi, pokud jde o transparentnost výkonu vysokého státního úřadu a v rozsáhlé míře prováděli vlastní aktivity, často v šedé zóně, ne-li přímo za hranou zákona,“
„Mám celou řadu informací z okolí Kanceláře prezidenta republiky…mé podezření budí i to, že finální zpráva auditu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) nemohla být zveřejněna, protože orgány činné v trestním řízení si vyžádaly delší čas“.
„Pokud se k vám dostane informace, že na Hradě působí soukromá bezpečnostní agentura, která je vyňata z bezpečnostního režimu a působí na základě netransparentního financování, pak mě zajímá, zda je taková informace pravdivá“.
„Budu mít v tomto týdnu jednání s šéfem NKÚ, budeme se bavit i o tom auditu. Ale musím říct, že audit, který by mohl provést NKÚ v kanceláři prezidenta, není rozhodně tím jediným, co by mělo proběhnout“.
„Kancelář prezidenta má 92 zaměstnanců a já zatím mám jenom částečně vhled do toho, jak fungovala, ale předpokládám skutečně, že tam bude řada lidí, se kterými bych nemohl spolupracovat,“
„Jsou tam lidé, kteří byli a jsou stále výrazně spojeni jak s Vratislavem Mynářem, tak s Martinem Nejedlým, kteří dělali v podstatě na zadání to, co jim bylo řečeno a rozhodně nemohu mít důvěru, že by tak nečinili v době, kdy dojde k vystřídání týmu,“
„Být chráněnou osobou a mít kolem sebe lidi, kteří jsou s vámi téměř 24 hodin 7 dní v týdnu, jsou přítomni vašim rozhovorům, jsou tak blízko, že vidí vlastně celý váš život, tak k takovým lidem musíte mít důvěru. A já musím říct naprosto jednoznačně, že minimálně k části útvaru ochrany prezidenta tu důvěru teď necítím,“
„…hodlám nechat důkladně prohlédnout celý Hrad, zda tam nejsou tam nainstalovány prostředky k odposlechu“.
To není úplně všechno, co řekl generál. Na můj vkus spíše pavlačová klepna, protože to vše vyžvanil veřejně ještě před tím, než se sešel s prezidentem NKÚ Miloslavem Kalou a šéfem BIS generálským čekatelem Michalem Koudelkou. Kdyby byl opravdu chytrý, tak bude mlčet, aby eventuální „zločince“ neinspiroval k tomu, aby zahladili stopy. Vždyť na to měli čas pět týdnů. Kdyby bylo moudrý, tak by už vůbec neblekotal o podezřeních, protože se tím sám dopouští nezákonného jednání. A kdyby byl slušný, tak by si o tom napřed promluvil s odcházejícím prezidentem. Leč on není ani jedno z uvedeného. Je to prázdná uniforma, loutka, která je několika příslušníky „svého“ týmu, už dávno manipulovaná. Díky jim se vůbec stal prezidentem a nyní, jelikož za svou věrnost budou významnými činovníky prezidentské kanceláře bude ve své naivitě nadále vláčen tam, kam budou oni potřebovat. Při čemž ve své prostotě bude přesvědčen, že jedná z vlastní vůle. Jan Werich kdysi řekl, že největším nebezpečím pro společnost je pracovitý blbec. Podle mého mnohem větším nebezpečím je naivní vládce. Sdělil jsem to osobně již v dubnu 1990 prezidentu Havlovi jako svou reakci na jeho amnestijní šílenost.
Leč zpět od Havla k Pavlovi. O tom druhém je dobře známo, že dlouhodobě trpí animozitou vůči Zemanovi. Právě této jeho indispozice využívají vodiči nového prezidenta k tomu, aby jeho ústy sdělili všem příslušníkům obslužné vrstvy mocných, jaké jsou zájmy současné moci, zvláště nyní, kdy vznikla totalitní symbióza výkonné a zákonodárné moci. Fakticky ústy pana Pavla v období do inaugurace je sdělováno jim všem, především pak moci soudní, včetně orgánů činných v trestním řízení, jak se mají v zájmu současných vládců této země chovat.
Definitivně mě v naznačeném výkladu chování pana Pavel utvrdilo jeho další veřejné vystupování ve věci Zemanovy prezidentské kanceláře (ZPK). Došlo k němu po uskutečnění schůzek Pavla s prezidentem NKÚ a šéfem BIS. Z toho druhého setkání Pavel konkretizoval své výtky k činnost ZPK. Veřejně především kritizoval a označil za podezřelé, tedy záhodné dalšího šetrní skartování skoro stostránkového matriálu BIS. Kdo dočte jeho podrobný výklad až nakonec, tak se doví, že jde ve skutečnosti výhradně o dvě stránky týkající se kauzy Vrbětice. Zkušenému špiónu Pavlovi mimo jiné zásadně vadí, že Mlynář i Nejedlý nemají bezpečnostní prověrku a druhý jmenovaný není dokonce zaměstnancem ZPK. Takže je už jasnější, odkud fouká vítr. Přesněji, jaké je zadání současné moci. Jak se mají chovat, pokud chtějí prokázat svou loajalitu k novému panstvu. Jeho privilegovaným zájmem je minimálně dehonestovat celou činnost prezidenta Zemana, nejlépe ji soudně prohlásit za poškozující tuto zem, a vůbec nejlepší by bylo veřejně ji označit za velezrádnou, ne nepodobnou zločinnosti předlistopadového režimu. A tím v historii polistopadového dění definitivně znectít vše levicové.
MYŠLENKA DNE
„Poté, co jsem viděl a poslouchal včerejší projevy prezidentů USA a Ruska si, myslím, že by vzájemným rozhovorem prokázali lidstvu mnohem větší službu.“ Peter Szijjarto, ministr zahraničí Maďarska. Ten mi mluví z duše. To je jiná postava než ten náš militant z Černína
DNESKA JE TO ROK…
…co Rusko zahájilo vojenskou intervenci na Ukrajině za uznání svého požadavku zajištění bezpečnosti vlastního národa a státu. Nazvalo ji Speciální vojenská operace Ruské armády na území Ukrajiny. Za rok se povedlo tento regionální ozbrojený konflikt povýšit na válku Západu proti Rusku a dohnat jej na hranu jaderného střetu. Samozřejmě, že největší škodu utrpěla Ukrajina, a pak Rusko. Ovšem prvním skutečně poraženým v té válce je západní část Evropy, především Německo, Francie a méně pak jih a sever. A to proto, že se celá EU stala novým typem kolonie USA. Osobně nevidím šanci na vyhnutí se omezené jaderné válce s použitím taktických jaderných zbraní. Pokud k ní skutečně dojde, určitě se omezí pouze na území bývalých satelitů SSSR, Američany vtipně vmanévrovaných do tak zvané Bukurešťské devítky. Za celý rok mě v této „kauze“ překvapily pouze dvě informace. První o podvodu s Minskými dohodami a druhá o tom, že ČR dodávala zbraně Ukrajině už před zahájením vstupu ruských vojsk na Ukrajinu. Dneska se samozřejmě vyrojily desítky superobsáhlých analýz, komentářů, úvah a jiných žánrů, ze kterých se soudný člověk, který sledoval po celý rok vývoj problému nedověděl nic nového.
Zásadní podstatou totiž je, že svět je rozdělen, na absolutně černé a bílé, kteří všichni mají jasno a nedovolí ve svých řadách promlouvat nikoho, kdo by jenom slovíčkem naznačoval náznaky poněkud alternativního pohledu. A co je nejstrašnějšího, že rovněž absolutně není schopna, nadtož ochotna poslouchat druhou stranu. Právě v tom je naprostá bezvýchodnost, která žene svět samospádem do katastrofy. Existují jen a pouze krajní pozice a mezi nimi nepřekonatelná zeď, vedle níž bývalá železná opona studené války byla selankou.
UKRAJINSKÝ KONFLIKT A MONROEOVA DOKTRÍNA
Krad starý Mates jako straka u bohatce i u žebráka. Potom nerozmýšleje se dvakrát, dal do truhly vše, co kde nakrad. A nápis zhotovil si na to, soukromé vlastnictví je Svato. Tato říkanka socialistického tvůrce Jiřího Haussmanna mě napadla, když jsem si začal včera sumírovat koncepci textu o jiném pohledu na Ukrajinskou krizi. Pokusím se to říct podobně, i když ne ve verších. Vyzabíjel Anglosas čtyřicet osm indiánských kmenů na severu Ameriky. Potom nerozmýšleje se ani den, prohlásil ji celou za svou zem. A aby se necítil ohrožený okupoval i jižní kontinent jinými indiány osídlený.
Tak se dá také popsat Monroeova doktrína z roku 1823. Druhého prosince toho roku pátý prezident USA James Monroe v kongresu vyhlásil novou doktrínu zahraniční politiky Unie. Sdělil světu, že celá západní polokoule patří výhradně do vlivu USA. Zaručoval v ní Evropě, že se Spojené státy nebudou plést do problémů Evropy a proto žádají, aby se nikdo z Evropy nesnažil realizovat jakékoliv vojenské aktivity na západní polovině glóbu. Každou takovou činnost bude Unie považovat za přímé ohrožení své bezpečnosti. Tuto posvátnou zásadu mezinárodního práva nakonec svět uznal a dodnes ji prakticky respektuje. Ovšem už ji skoro sto let nedodržují samotné Spojené státy. Řečeno přesněji, jednají tak, jak si sami nepřejí, aby jednali jiní. Tím nejenže porušují základní princip lidské morálky, deklarovaný jíž před několika tisíci lety: „Nečiň jinému to, co si nepřeješ aby bylo činěno tobě“. Ale si navíc uzurpují jakési privilegium, založené pouze na jejich síle, ba přesile nad ostatními. Tak se zmíněná doktrína, která letos „oslaví“ dvě stě let existence postupně změnila na institut nadvlády Anglosasů nad světem, globální to hegemonii USA. Slušný stát by při tomto vývoji alespoň uznával, že i jiné státy mají oprávnění žádat pro sebe obdobné zajištění své bezpečnosti. Řečeno současnými slovy, aby alespoň nikdo nevyvíjel na svém území takové činnosti, které jsou ohrožením bezpečnosti pro sousedy. Závěrem chci jenom zdůraznit, že každý, kdo považuje Monroeovu doktrínu za oprávněnou, by neměl ani náznakem se stavět proti tomu, že Rusko žádalo, aby se Aliance NATO po pádu SSSR udržovala v hranicích odpovídajících éře studené války. A zásadně by se neměl divit, když Rusko nyní dělá všechno, aby toho cíle dosáhlo.
DEFINITIVNÍ SMRT NAŠEHO NÁRODAT
Každý člověk umírá ve skutečnosti dvakrát. Poprvé když jeho tělo podlehne zániku a podruhé, když zemřou všichni, kdo ho znali. Jen opravdoví velikáni neumírají, dokud definitivně nevymizí z paměti lidstva. Takovým byl a zatím je Julius Fučík, který se narodil přesně před 120ti lety. Byl to skvělý novinář, jenže pro současné mocipány bohužel komunista. Zavražděn byl hitlerovci a po válce se stal národním hrdinou a symbolem antinacismu v celém světě díky své knize „Reportáž psaná na oprátce“, kterou po jeho životě dala z vězeňských motáků dohromady jeho manželka a byla přeložena do mnoha desítek jazyků světa. Takže hned několik důvodů pro současné mocnáře, aby jeho památku vymazali z vědomí našeho národa. Polistopadová mocenská kamarila dělá všechno proto, aby definitivně zemřel. Vyhodili bystu Národního hrdiny z Pantheonu Národního muzea a velice symbolicky ji nahradili sochou císaře pána, který zahájil první světovou válku, v níž mimo jiné zahynulo desítky tisíc Čechů, takže jej lze označit za největšího vraha našich lidí hned po Hitlerovi. Národ, který si neváží svých velikánů nemá nárok na přežití, což se asi pro nás v EU dokonale naplní.
POZNÁMEČKA O DŮCHODOVÉ REFORMĚ
S obludnou pravidelností se stává hitem vládnutí „penzijní reforma“. Upřímně nevím, proč se jí pořád říká důchodová. Je tomu víc třicet let, co jsem si ten problém musel jako odborářský funkcionář prostudovat. A posléze asi za pět let jsem své poznatky shrnul v několik článcích, které by dneska vydaly na docela slušnou semestrální práci a při trošce doplnění o grafy a výpočty by mohlo jít dokonce o disertaci. Při tom ale již nejméně deset let bych tu „solidně“ tehdy vypadající práci doplnil následujícím odstavcem.
Budoucí vlády celého světa by si měly uvědomit jednu nezbytnou zásadou. Penzistům budou jakékoliv peníze naprosto k ničemu, pokud jim společnost nezajistí základní existenční materiální statky, tedy potraviny, léky, střechu nad hlavou, oblečení a nutnou obnovu bílé elektrotechniky, včetně TV, PC a mobilů či podobných přístrojů bezpodmínečně nutných ke komunikaci. To všechno mohou dostávat podle nepeněžních pravidel distribuce a pokud si každý z nich bude chtít naplňovat nějaké ty své koníčky, tak si musí v době aktivního života na ně vytvořit rezervy. Třeba nemovitost, kterou ve vhodný čas prodá. Podrobnosti takového „penzijního pojištění“ nerozepisuji, i když si je lehce dovedu vydedukovat.
KOMEDIE PRO PROSTÝ LID
Válka na Ukrajině při vší té své příšernosti má jeden zajímavý aspekt. Vypadá jako dobře naprogramovaná počítačová hra. Má doslova skvělý PR. Třeba ta včerejší tajně zorganizovaná návštěva dědouška u superhězdného herce. Byla zkonzultována dokonce i s Putinem, aby ji diváctvu světa nepokazil náhodně vystřelenou raketou na Kyjev či na trať po které utajovaný vlak pojede, když jimi tak bohapustě plýtvá. Osobně mě jenom zajímá, zda ten stařík dneska ráno, když se ve Varšavě probudil vůbec věděl, kde včera byl a co tam dělal?!!
MYŠLENKA DNE
„Nezáleží na tom, kdo to začal a z jakých důvodů, civilisté umírají, jejich domovy jsou zničeny, stávají se uprchlíky. Jsem zde, abych požádala Američany, aby vyvinuli tlak na své kongresmany, aby ukončili podporu posílání zbraní a zahájili jednání.“ Pronesla ve svém projevu diplomatka Anna Wright ve Washingtonu na nedělní několikatisícové demonstraci u Lincolnova památníku proti podpoře války na Ukrajině, kterou uspořádal exkongresman Ron Paul ve Washingtonu.