KRIZE DEMOKRACIE? ALE KDEPAK. Jenom zoufalý vztek vládnoucích nad růstem informovaností ovládaných.

Nějak podezřele roste počet lidí, kteří nejsou spokojeni s tím, kdo chodí k volbám. Unikátní názor nedávno projevil Mnislav Zelený Atapana, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii. Podpořil režisérku Olgu Sommerovou, která prohlásila veřejně, že volby jsou nebezpečným nástrojem, protože, cituji: „…volí i lidé, kteří se nezajímají o politiku a skočí na populistické nabídky“, konec citace. Jmenovaný etnolog problém široce rozvíjí. Cituji: „S paní Olgou Sommerovou zcela a zásadně… souhlasím všemi deseti. Mimochodem si jí velmi vážím a touto cestou ji i srdečně pozdravuji a děkuji jí, že měla odvahu něco podobného veřejně medializovat. Ano, to je obrovská vada naší demokracie, že může volit s odpuštěním každý…no, nechci se nikoho dotknout, tak to nedopovím. Je to jedna z cest k naší zkáze. Když se zamyslíme, kdo jak je kulturně vzdělaný, jak čte knihy, tak kolik to je procent? Jestli dvacet třicet, tak je to hodně. I kdyby čtyřicet! A tomu zbytku je všechno jedno. Ať už je to vzhledem ke spotřebě, o níž jsme hovořili, tak i vzhledem k volbám. Jsou ochotni zvolit kohokoli, když něco dostanou, když se nechají oblbnout nějakými sliby, které čtou na billboardech. Propadnou tomu, protože kvůli svému malému rozhledu uvěří každé hovadině našich politiků…V dobách tak slavných mužů, jako byli Santander a Bolívar, zakladatelé republiky Kolumbie, měl volební právo jen ten, kdo uměl číst a psát, což bylo pět procent lidí. Ale je to logické, protože ten zbytek, ať už je to číkoli chyba, je ovladatelný. Pouze ten, kdo je trošičku na úrovni, může rozhodnout s určitou znalostí. Já bych se přikláněl za nějaké takové řešení. Je to samozřejmě úděsné, je to narušení demokracie, to chápu, ale jak všichni víme a neustále o tom hovoříme, tak demokracie je na tom čím dál tím hůř a neslouží nám k tomu, co jsme od ní původně očekávali. Ano, zažila svá slavná léta, ale už je načase s tím něco udělat…Pochopitelně jakákoli dělicí čára mezi těmi, kteří by mohli a jež by nemohli volit, je něco šíleného. Ale mělo by to být něco, z čeho by bylo patrné, kdo se o tuto zemi nebo své město nějakým způsobem zasloužil. Říkáme, že jsme Homo sapiens, člověk moudrý nebo rozumný. Ale jsme všichni Homo sapiens? Já bych navrhoval, kdo není Homo sapiens, tedy ten člověk rozumný, ať nevolí. Nehledě na to, že volit chce stále méně lidí, protože vidí, že je to stejně jedno. Takže to nakonec vypadá tak, že ten skutečný Homo sapiens nevolí a volí jen ti druzí. Což je však ještě ta horší verze.

Pan přechytřelý se odkopal až v posledních větách. Rozumní vidí, že volby jsou zbytečné, říká. To je jediná pravda z celého jeho cintátu. A o ní by měl přemýšlet a hledat z ní řešení. Místo toho se utápí v marastu rádoby vědeckých argumentů. Na nich mne proto zaujalo už jeho tvrzení o tvorech čeledi Hominidae. Nevím totiž, koho myslel těmi Homo Sapiens. Oni totiž i neandertálci byli homo sapiens. Ovšem přesněji Homo sapiens neanderthalensis. Jako současný člověk je zase Homo sapiens sapiens, čili člověk nejen rozumný, ale moudrý. Což by měl kovaný etnolog přece vědět a rozlišovat. Takže by mne velice zajímalo, kdo jsou podle něj v současnosti „ti druzí“, kteří, alespoň podle pana exvelvyslance, jediní chodí k volbám. Jsou to podle něj homo kdo?? Že by pan etnolog byl rasistou? Ale jistě že ne, jen patří do vrstvičky exovládajících, kteří jsou zoufalí z toho, že konečně ti po věky ovládaní se už nenechávají oblbnout jenom od nich, ale třeba i někým jiným.

Jinak každou úvahu o jakémsi „omezení volebního práva“, jsem již dávno odbýval jedinou poznámkou. Zvyšujte občanskou odpovědnost už od základních škol. Přece se na nich v slušných společnostech vyučovala občanská výchova. Ten předmět je ale bezpodmínečně nutné oprostit od jakékoliv ideologické propagandy a tím se s vysokou pravděpodobností podaří vychovávat z Homo sapiens sapiens žádoucího Homo sapiens politicus, čti člověka občansky znalého a tím možná i odpovědného.

 

ZMĚNA KLIMATU NENÍ STĚŽEJNÍM PROBLÉMEM LIDSTVA

Musím se přiznat, že bych o tématu nepsal, pokud by mne k tomu nevyprovokovala nová kampaň, kterou globální „Deep State“ odvádí pozornost nepřemýšlejících od skutečně existenčních problémů současného světa.

Úvodem

Když se ve zpravodajství objevily první obrázky švédské puberťačky, kterak místo vyučování údajně demonstruje za ochranu klimatu, předpokládal jsem, stejně jako asi většina normálně myslících lidí, že jde o obyčejné záškoláctví. A proto jsem očekával, že její jednání bude takto pojmenováno a ohodnoceno sníženou „známkou z chování“, jak to bylo v rozumně řízených školách kdysi zvykem.

Když se individuální akt rozrostl v hnutí, dokonce mezinárodní, připomenul jsem si, že školáci vždy a všude jsou rádi, když se mohou „ulít“ z vyučování. Ovšem důvodně jsem předpokládal, že zvolení správci států se začnou intenzivně zajímat o to, kdože jim to „fušuje do řemesla“, čti, manipuluje se společenstvím jež řídí.

Jakmile ale Greta Thunbergová dostala možnost hovořit k účastníkům rádoby světových vládců v Davosu, definitivně jsem začal nad situací přemýšlet jinak. Od té chvíle tvrdím, že. „údajná ekologická aktivistka je novodobou Bernadettou Soubirousovou módního, zeleného náboženství. Je stejně naivní, stejně fanatická, a stejně zneužívaná skrytými vládci, coby postavička sloužící k manipulaci s davy a odvádění pozornosti lidstva od jeho mnohem podstatnějších problémů“. A hledal jsem od jakých.

Změny klimatu a vliv lidstva na ně.

Na naší planetě ke změně klimatu docházelo, dochází a bude vždycky docházet, což je odvozeno od několika faktorů, na něž lidská činnost neměla, nemá a asi nikdy nebude mít vliv, jako je třeba vzdálenost Země od Slunce. Naprostá většina všech změn, tedy nejen klimatických, je charakteristická tím, že probíhají skokově. Vždyť každý sám na sobě může pozorovat, že projevy stárnutí pociťuje ve skocích a ne pozvolna v průběhu svého života. Jde o jakési nepozorované změny, které se pak v poměrně krátkém období překlopí do úplně nové kvality. Pořád jste dítě a najednou jste, prakticky v jediném dni ženou. U klimatu je to o to horší, že jednotlivé změny neprobíhají jednosměrně, ale oscilují, takže je nutné sledovat dlouhodobý trend. Ovšem ono překlopení do nové kvality pak se uskuteční relativně rychle. Jakmile kupříkladu v jednom roce sníh neroztaje, ochlazení se pak rychle změní v zalednění doslova v několika letech. Dovoluji si tedy tvrdit, že změny klimatu jsou na Zeměkouli nevyhnutelné a zvrátí se do nové kvality poměrně v krátkém období.

Celá desetiletí se moudře i demagogicky, odborně i laicky, diskutuje o vlivu člověka, vlastně lidstva na změnu klimatu. Lidstvo vždycky ovlivňovalo klima na planetě, leč do posledního století vesměs jen na omezených a vesměs malých územích. V posledním století ovšem je jeho vliv, nejen klimatický, nesporně celoplanetární. Již víc jak před půl stoletím prokázal kupříkladu dobrodružný cestovatel Heyerdahl znečistění celých oceánů ropnými produkty.

Kvantitativní, nadtož kvalitativní vliv lidstva na celoplanetární klíma se však dodnes nikomu nepovedlo přesvědčivě, čti, nevyvratitelně dokázat. Ovšem naprostá většina lidí si je vědoma, že lidstvo celkově určitý vliv na změnu klímatu má. Nelze ho ovšem ani v nejmenším kvantifikovat, nadtož namodelovat, jak se jeho projevy dají skutečně ovlivnit. Všechna dosavadní opatření na ovlivňování klimatu jsou pouhými dílčími krůčky, o nichž víme pouze to, že probíhající změnu pravděpodobně nezhorší. Ovšem všechna zatím používaná opatření jsou natolik nákladná, že je sporné jejich celkové vyznění vůči faktu, že změna klimatu je neodvratná i bez lidského přičinění. Stojí za to poznamenat na tomto místě, že se zatím nesplnily, naštěstí, žádné skeptické předpovědi od těch apokalyptických po mírnější.

Pro laika, jako jsem já a naprostá většina lidí, je vrcholem chaosu v debatách odborníků o klimatu tvrzení, že se sice planeta otepluje, leč že jsme na druhé straně v době meziledové, po níž musí následovat nová doba ledová. Z toho všeho mi vyplývá jediný závěr. Ke klimatické změně určitě dojde. Ať už k oteplení, nebo k novému částečnému zalednění. Změna bude probíhat sice pomalu, ale nahromadění malých změn přivodí poměrně rychle na delší období nezvratitelnou zásadní změnu.

Co tedy dělat?

     Ať už přijde oteplení, či ochlazení, vynutí si to obrovskou migraci dokonce nejen lidí. Dneska migrují statisíce a je nám z toho v Evropě špatně. Při čemž migrují i ti, co nemusejí. Ovšem když se zmíněné změny projeví zvýšením hladin oceánů, vznikem dalších pouští, nebo naopak zaledňováním od severu, dojde k migraci stovek milionů lidí, až miliard, kteří budou muset migrovat, jen aby si zachránili holé životy. Řešit takový problém půjde jen opravdovým a dalekosáhlým „sociálním inženýrstvím“, které je dneska zesměšňováno, a já tvrdím, že dokonce vědomě odsuzováno, s nekalými záměry.

Jenže aby mohlo lidstvo reagovat na tak obrovský problém, musí dosáhnout zásadní společnostní přeměny sama sebe. Jestliže do zmíněné éry lidstvo neprocitne z dosud přežívající zvířecí přirozenosti v každém z nás, čti, ze současné predátorské společnosti, pak se zákonitě vyvraždí. Dneska totiž jednotlivé „civilizace“, v mém pohledu pouze jednotlivé kulturní typy všelidské civilizace, k tomu disponují nadbytkem prostředků, čti zbraní hromadného zničení. Opravdová humanizace lidského rodu nás tedy teprve čeká. Nebude k tomu stačit pouhá „kulturní revoluce“, jakou by bylo kupříkladu postavení rovnosti všech bytostí na roveň dnes zrůdně preferované osobní svobody. Je nutné doslova přepsat lidský genom. Je bezpodmínečně nutné dosáhnout stavu, kdy se společnost soutěže transformuje ve společnost nezáludné spolupráce. Myslím si, že existence lidstva za pokus o takovou, či podobnou proměnu sebe sama, opravdu stojí. To je veškeré jádro alternativy k současnému dění.

Takže.

Největším problémem, který čeká současné lidstvo není změna klimatu, ale připravenost všelidské komunity na řešení své adaptace na vysoce pravděpodobné klimatické změny.

Necítím se povolán radit, ovšem celoživotní zkušenost mi říká, že společnost založená na individualismu, s jedinou motivací aktivity spočívající v konkurenci a výsledně ve ždímání co nejvyššího zisku, tak obrovskému problému není schopná čelit. Globální lidstvo bude muset totiž bezpodmínečně kooperovat, což v praxi bude znamenat osobní svobodu každého jednotlivce uplatňovat pouze v rámci rovných práv dokonce všech bytostí, tedy nejen lidských. A to nejen na pouhé přežití, ale až na slušný život. Na takovou adaptaci bude lidstvo potřebovat nejen obrovské zdroje, ale bude muset vynaložit dosud těžko představitelné náklady a úsilí.

Z toho mi vychází jediný závěr. Komu opravdu leží na srdci přežití lidstva, ten se musí v prvé řadě ze všech svých sil angažovat za to, aby se na světě řešily všechny problémy s absolutním vyloučením válek, čili aby si lidstvo na Zemi vytvořilo mechanismy zajišťující v jakékoliv situaci trvalý mír na celé planetě. Z toho logicky vyplývá v prvé řadě, pro jistotu, zničit všechny zbraně hromadného zničení.

Z ohledu na uvedenou vysoce pravděpodobnou budoucnost je dále naprosto nepřípustné plýtvat zdroji, které budou možná existenčně pro lidstvo naprosto nezbytné. Což podle mne znamená snižovat na minimum i ostatní zbrojení, až po jeho naprosté vyloučení. A nejen to. Lidstvo bude muset nastoupit cestu „úspor“ na budoucí časy a opustit hýřivou konzumní současnost. Každý, kdo toto minimum dneska prohlásí za utopii je v mých očích potenciálně trestuhodným nepřítelem svých dětí.

Těch dětí, které ve své nezralosti dneska odhodlaně demonstrují proti lidskému vlivu na klimatické změny, zatímco by měly demonstrovat za mír, svět bez zbraní a plýtvání zdroji všeho duhu, tedy i lidskými, potažmo svými.

Ke klimatickým změnám nesporně dojde a lidstvo je povinno se na ně připravovat. Musí se ale změnit především ono samo. Musí. Protože mu hrozí i další rizika, na které by měla být přece jen připravena všelidská společnost, ať již se jedná o střet s jiným značně velkým vesmírným tělesem, výbuchem supervulkánu či jiného přírodního ohrožení. Což je jak soudím, jediná opravdově potřebná globalizace. Žádné elity mezi námi by si neměly ani ve snách připouštět, že pro své přežití zbytek lidstva zničí.

Pokud se někdy objeví vizionář, či vizionářka uvedeného kalibru, která zahájí demonstrace za uvedené, nebo podobné ideály, tak by se všichni lidé měli připojit. Pak bych byl ochoten třeba i já takovým záškolákům pomáhat demonstrace organizovat. Demonstrovat pouze za klima je totiž v mých očích nonsens, kterým kdosi záměrně ohlupuje celosvětovou komunitu.

PRVNÍ HAUSBÓT PETRA HORKÉHO

Ve čtvrtek 21.2.19 v 16:20 byl na TV PRIMA ZOOM uveden první díl nového „projektu“, jak se dneska módně říká, cestovatele Petra Horkého, nesoucí název „Hausbót Petra Horkého“. Prvním hostem v celém seriálu byla britská mírová aktivistka Scilla Elworthy, starší to dáma, která působila po většinu života v zemích bývalé britské koruny, především pak v Jihoafrické republice před Mandelou i za něj. Nikdy jsem o ní neslyšel, a jak jsem se dneska dověděl, ani jedna z čelných českých aktivistek mírového hnutí o ní nic neví. Při tom ona Britka má do češtiny přeloženou jednu ze svých knih. Její název je pro mne tak nepřijatelný, že ji odmítám číst. Nese totiž titul „Podnikatelský plán pro mír. Budování světa bez války“. Převádět každou, dokonce i promírovou činnost do řeči byznysu je pro mne naprosto nepřijatelné, ať tam autorka píše co chce. Úplně jsem se vyděsil, když jsem si pak přečetl její tvrzení, cituji „Propočítala jsem, že celosvětová prevence války by přišla na pouhé dvě miliardy dolarů“. Větší  hloupost totiž jen tak nelze pronést, když si lze naopak velice snadno představit, o kolik stovek miliard zisku každým rokem by přišly vlastníci zbrojařských firem jenom třeba v USA. Z dvaceti minut jejího povídání s panem Horkým jsem vyrozuměl, že patří do řad těch naivních aktivistů, kteří věří v takovou sílu duchovna, která přemůže nejagresivnější materiální výdobytky téhož duchovna, čili zbraně. Obrazně řečeno, že lze řízenou a cílenou výchovou předělat třeba i politické jestřáby USA, ba dokonce i zbrojaře téže země, tyjící z miliard daňových poplatníků, na mírotvorce. Nečetl jsem její knihu, ale na Wikipedii jsem si našel myšlenky paní Elworthy. Pro představu některé vypisuji:

„Věci, kterých se bojím, tloustnou z energie, kterou je sama krmím. Tak se stávají skutečností.“

„Způsob myšlení, který ovládal naši výchovu po 3000 let, přivedl lidstvo na pokraj vyhlazení. Přišel čas nastolit rovnováhu mezi mužskou a ženskou inteligencí.“

„…. je obscénní, že teď po celém světě utratíme (zhluboka se nadechne) 1 686 miliard dolarů (ročně) za militarizaci, ačkoli už 10 nebo 11 miliard dolarů by zajistilo čistou vodu a hygienu každému dítěti na planetě.“ 

 „Potřebujeme, aby lidé, které zvolíme, byli příčetní, lidští a měli silný smysl pro to, co je dobré a co špatné.“

„Přišel čas, abychom se obrátili směrem k ženštější inteligenci, která je dostupná stejně tak mužům jako ženám. Ženská a mužská inteligence se musí dostat do rovnováhy. Ženy by řekly, převážně protože rodí a mají blíž k zemi, že vědí, co život znamená a jak je vzácný. Ženy v sobě nesou moudrost, které se nikdy nedopřává sluchu. A teď nastal čas, kdy ženy přicházejí, kdy pozvedají hlasy. Aniž by kohokoli ohrožovaly, říkají pouze: To, co děláme, je šílené. „

Dotaz na Scillu Elworthy: „Ale přece nemůžete Donalda Trumpa naučit, aby byl lepším člověkem, nebo ho na něj převychovat…“

Odpověď: „Nemyslím si, že to není možné. Ovšem je to hodně strmá cesta. Když se na toho člověka podívám, vidím výchovu plnou násilí, kdy ho přiměli cítit se malý a nepatrný, a on teď musí neustále vyhrožovat jiným lidem, aby si sám mohl připadat dobře. Takové lidi ve vládě nepotřebujeme. Potřebujeme to zorganizovat tak, aby lidé, které zvolíme, byli příčetní, lidští a měli silný smysl pro to, co je dobré a co špatné.“ , konec citace.

Z toho mála, co o ní teď vím jsem pochopil, že takovéto odpůrce současnosti si nejmocnější lidé světa záměrně pěstují, ba až hýčkají, protože jim nejsou nebezpeční. Ba naopak jsou jim potřební. Oni jsou jim pro nadvládu nad světem velice užiteční, ba až nezbytní. A to hned z několika důvodů. Otupují skutečnou vůli k odporu, rozmělňují vytváření reálných mírových hnutí a především jejich činnost ve veřejnosti vytváří dojem, že demokracie přece jenom existuje, když mohou mluvit, ba dokonce činit i odpůrci systému. Připomnělo mi to Chomského, Wallersteina, či Žižeka, jež nazývám salonními levičáky, kteří byli, či jsou doslova protěžováni současnými mocnými, protože jim ve skutečnosti nejsou vůbec nebezpeční, ba právě naopak. No a celý nový projekt, pokud jsem pochopil z toho mála, co Horký včera divákům sdělil, prý bude v tom duchu pokračovat, čili, v hromadném sdělovacím prostředku dostal velký prostor další užitečný idiot, sloužící k ohlupování veřejnosti.

KLASICKÁ ZEMANOVŠTINA

KLASICKÁ ZEMANOVŠTINA

Následující text, napsaný asi před týdnem, mi odmítl redaktor webu, na který v poslední době přispívám publikovat s argumentem, že je naplněn negativními emocemi a že bych si tím sám uškodil u čtenářů. Takže ty negativní emoce vyleju ze sebe alespoň na svůj blog. Tady je ten txt.

Prezident Zeman svou aktivitou v problému Venezuely zase jednou překonal sám sebe. V mých očích porušil nejvyšší mravní princip vyjádřený větou: „Nečiň jinému, co nechceš aby bylo činěno tobě“. Takové chování se neodpouští, i kdyby bylo zdůvodňováno těmi nejvyššími státními, či dokonce celoplanetárními zájmy. Zeman se z toho pohledu dopouští neodčinitelně zlého činu. Pokud se umí modlit, měl by už začít, protože proti němu stojí nesrovnatelně větší síly, než je jeho samolibá ješitnost.

Vůbec není důležité, jakými argumenty Zeman své jednání pro veřejnost odůvodňuje, protože každý i průměrné inteligentní člověk dokáže zdůvodnit jakékoliv své činy. Nadtož on, který je nadprůměrně nadán výmluvností a populistickým myšlením. Přesto si neodpustím dvě poznámky, k jeho vyjádření v TV Barrandov. Řekl v prvé řadě, že vycházel z Venezuelské Ústavy. Bohužel neřekl, kdopak mu ji vyložil, protože ji fakticky interpretoval nesmyslně, jakoby truc prezident měl větší ústavní sílu, než všeobčansky zvolený prezident Maduro. Jsem přesvědčen, že Maduro by se zachoval méně neústavně než Guaido, kdyby nechal truc prezidenta prostě zatknout. Následné jakési omluvné řeči Zemana o astronomické inflaci ve Venezuele, bez alespoň trochu analytického pohledu na celou mezinárodní situaci, která ji odstartovala jasně dokazují, že Zeman nikdy nebyl nic víc, než povrchně myslící intelektuální radikál. Jeho pojetí demokracie a především národohospodářství vždy bylo podřízeno ortodoxii liberálního dogmatu, dominujícího v současnosti světu.

Zmíněný počin prezidenta Zemana je v prvé řadě z hlediska mezinárodního práva zasahováním do vnitřních záležitostí jiné země, navíc země od té naší teritoriálně, politicky, hospodářsky až nebetyčně vzdálené. Tím se projevil jako horší aktivista v mezinárodní politice, než byli kupříkladu Schwrzenberg či Zaorálek, kteří se také podle angažovali ve vnitřních sporech jiných zemí, ale ty byly alespoň vzdáleně možným rizikem pro naši republiku. Zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí bylo ještě v nedávných dobách mezinárodně slušného práva, jedním z vysoce trestných činů. Dneska se ale stal zvrhlou módní praxí pýchou poněkud v úsudcích otupělých mocnářů úpadkových států, či jiných mezinárodně vlivných hráčů. A to nemluvím o faktu, že Zemanův počin je v rozporu s nejedním dokumentem OSN, takže se tím zařadil mezi politiky, kteří již neomaleně, veřejně pohrdají touto jedinou univerzální, celosvětovou organizací.

Zeman má ve zvyku hrát několik partií najednou. V tomto případě mimo jiné asi doufá, poněkud naivně, že alespoň na chvíli vezme vítr z plachet všem zavilým rusofobům a antičíňanům, kteří mu jdou po krku. Marnost nad marnost. Jediným, navíc poněkud okrajovým činem, je nikdy nezastaví v jejich nenávistném tažení proti sobě. Pokud si tím sliboval zajištění vstřícnosti v četných jiných svých sporech, jako třeba s justiční partičkou, platí i pro ony mé předešlé tvrzení.

Že by mu to pomohlo k návštěvě Bílého domu, to už považuji za spekulaci dojemně ubohou. Spíše mi konvenuje názor, že si pomalu kope svůj hrob, neboť v dobách módy revolt všech barev a iniciátorů, by se neměl cítit plně bezpečný ve své funkci, i když by zvolen “veškerým lidem“.

Zeman kdysi napsal pamflet nazvaný, Jak jsem se mýlil v politice. Byl to podle mnohých spíše důkaz ješitnosti a pýchy, který má špatný již samotný název. Zeman se totiž nemýlil v politice, ani nemohl, jenom prokazoval  že v některých oblastech politiky byl nekompetentní. A je dosud.

HLADINA SE ZAVŘE?

Hledal jsem nějaké informace o Skripalových. Poslední o nich byla uveřejněna včera, den po propuštění z nemocnice samotného Skripala. Jeho dcera byla z nemocnice propuštěna už 9. dubna a následně byla převezena na neznámé místo, uvedla tehdy BBC. Údajně otráveni byli oba už 3. března. Odborníci, ti skuteční znalci, jasně mnohokrát řekli světu, že kdyby šlo o novičok, tak to ani jeden nepřežil. Což včera zopakoval i Putin, který Skripalovi popřál hodně štěstí v jeho uzdavování. Podle mne ho bude moc a moc potřebovat. BBC při příležitostí jeho propuštění z nemocnice uvedla, že pacienti mají právo na důvěrnost informací o jejich doléčování. Což čtu spíše tak, že oba byli uneseni zpravodajskými službami Velké Británie, jsou kdesi drženi a podrobováni „vymývání mozků“. Vždyť již na samém začátku celé té, pro postižené poněkud kruté kauzy, byla z oficiálních míst Británie oběma nabídnuta změna identity, jakoby šlo o svědky nějakého zločinu a tím byli ohroženi na životě. Situace je ale naprosto jiná. Dcera Skripala se snažila spojit se svou sestrou, ale bylo ji to znemožněno. Juliina sestra Viktoria se už mnohokrát a nejrůznějšími cestami, včetně oficiálních, pokusila navázat se svou postiženou sestrou kontakt, a pak už v zoufalství nejvyšším umístila 1. května na Facebook tento vzkaz:
     Můj miláčku Julie,
Nekomunikuješ s námi a nevíme nic ani o tobě ani o Sergejovi. Vím, že nemám právo míchat se bez tvého dovolení do vašich záležitostí, ale moc se o vás strachuji – o tebe i o otce. A také o Nuara (Nuar je Juliin pes, kterého Julia nechala ve psím útulku, když opouštěla Rusko – pozn. The Saker). Nuar je nyní v hotelu pro psy a oni teď od nás žádají za své služby peníze. Musíme proto rozhodnout, co s Nuarem uděláme. Jsme samozřejmě ochotni vzít si ho a starat se o něj až do doby, kdy se vrátíš domů. Kromě Nuara mám též starost o tvůj byt i auto. Můžeme s tím vším pomoct, ale potřebujeme k tomu tvé zplnomocnění, ať už pro mě, nebo pro sestru Lenu.
Jestliže si myslíš, že to vše má svou důležitost, napiš své zplnomocnění na ruském konzulátě v kterékoli zemi.

Na tuto výzvu žádná odpověď dosud Viktorii dosud nedošla. Jsem velice zvědav, co se bude dít nyní, když i otec už opustil nemocnici. „Hyn se ukáže“, zda o nich veřejnost ještě někdy něco vůbec uslyší. Už nejméně jednou jsem to napsal, že dneska je už prakticky prokázáno, že Skripalovi nebyli otráveni novičokem, ale byli pouze paralyzováni látkou, vyrobenou v laboratořích nedaleko místa činu. Vlastně si vojenská laboratoř onu novou látku na nich otestovala. Ovšem v jejich bytě pak byl skutečně rozmístěn novičok a další činností vlády a policie, nebo naopak, vědomí veřejnosti silně zmanipulováno. Další provokace vůči Rusku, v současné třetí světové válce Západu nevyšla. Británie se k ní uvolila především proto, aby alespoň na čas odvedla pozornost světa od své beznaděje po hlasování o Brexitu. O čemž rovněž žádný přemýšlivý, politicky angažovaný, sledovatel současnosti už vůbec nepochybuje.

OD KDY UŽ NELZE MĚNIT HRANICE STÁTŮ?

Pan profesor Dieter Landgraf-Dietz ze Saska, se zúčastnil nedávných oslav vítězství Rudé armády ve stalingradské bitvě. Pro česky vydávané Parlamentní Listy pak poskytl rozhovor, publikovaný dne 13.2.2018 na webu https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Krym-je-okupovan-novodobe-hranice-maji-zustat-Taky-nechceme-zpet-Kaliningrad-Hovori-nemecky-profesor-ktery-se-ucastnil-oslav-vyroci-stalingradske-bitvy-524102 .

V něm mimo jiné uvedl, cituji: „Nelze stále měnit hranice států a vymlouvat se na jazyk a národnost. Proto beru připojení Krymu k Ruské federaci jako okupaci.“ Konec citace. Zaujal mne tento názor velice zásadně. Zajímá mne totiž již velice dlouho, od kterého dějinného okamžiku vlastně „nelze stále měnit hranice států“? Je to někde stanoveno? Existuje nějaký dokument mezinárodního práva, který  deklaroval – a odteď už nikdy?!

     Ptám se proto. Nesmí se měnit hranice států od začátku tohoto tisíciletí, či třeba už od poloviny roku 1999, kdy se povedlo dokončit rozmlácení Jugoslávie, nebo dokonce od r. 1992, kdy se konečně povedlo rozložit SSSR?

     Nečekal jsem, že pan profesor mi ono datum, ne sice přesně, ale přece jen sdělí. To když v uvedeném rozhovoru se nechává slyšet, cituji: „Taky nemůžeme přijít…a říct…Rusům, že Kalinigrad je Königsberg, a chtěli bychom jej zpět“. Konec citace.

Pan profesor onou větičkou respektuje, že díky výsledku poslední velké války byla pro Němce ztráta Königsbergu v roce 1946 ještě legální, z pohledu mezinárodního práva. Co kdybychom jej vzali za slovo a všechny změny státních hranic od té doby bychom začali zpochybňovat jako nelegální. Nejenže by byl tedy v pojetí mezinárodního práva nelegální rozpad Jugoslávie, Sovětské svazu, ale i vznik Izraele, rozpad Britského impéria a další a další změny hranic a vznikání nových států skoro v celé Africe.

Takové hodnocení je samozřejmě nesmyslem. Takže od kdy se tedy nesmí měnit hranice států? Teprve od konce studené války! Pak ale vznik nadstátu EU je také poněkud na hraně s onou deklarovanou zásadou o zákazu změn hranic států, zvláště když nyní některé z nich začínají „schengen“ v praxi sabotovat. Všechno se mi to jeví jako poněkud podivná nelogika mezinárodního práva. Ovšem zdá se, že jedině uznávaná současným globálními světovládci. Není to ale nic jiného, než od pradávna platná logika vítězů, čili současných vítězů studené vílky. Vyhráli jsme a další změny si zakazujeme. Směšné a jako vždycky, nerealizovatelné.

Dějiny totiž nelze zastavit. Hranice států od dynastických přes národní po ty imperiální se měnily, mění a měnit budou, ne že ne. A budou stále víc a více o tom rozhodovat lidé, kteří na jejich území žijí a nikoliv monarchové, či politici, kteří prý jediní tomu rozumí a jiné světovládné elity. Ti, kdo zatím měnili hranice států za oněch nejméně tři tisíce let, nezvratně dokázali, že to bez válek neumí. Při tom oni, až na výjimky, nikdy osobně válčit nešli. Museli válčit lidé, na jejichž hřbetech se všechny typy panské vrstvy vozily. Nechejme proto v budoucnu opravdu lidu, aby si rozhodoval, kde chce žít. On to totiž ví určitě nejlépe. Žádný sebevzdělanější odborník mu to dosud neřekl, a bez válek neříká a říkat nebude. Mírový styl změny státních hranic si mezi sebou lidé už dohodnou. Vždyť oni na hranicích států žijí již od jejich vznikání a vesměs bez problémů.

POVOLEBNÍ REFLEXE

Předvolební kampaň nejdramatičtějších voleb v historii ČR, by měla být každým politickým subjektem, ba dokonce každým příslušníkem sociální vrstvy „homo politicus“ vyhodnocena, alespoň pro soukromé poučení.

Přiznám se bez okolků, že na mne měla naprosto dominantní vliv forma předvolební kampaně.     Byla vrcholně odpudivá, vypjatě působící na temné stránky duchovna lidí, očerňovací, urážející kandidáty vulgarismy a dalšími projevy sprostoty, či nenávistné pejorativností, ba dokonce až militantní. Naprostá většina protizemanovských útoků byla přestupkem proti respektování cti občana, nadtož ústavního činitele. Dokonce jsem zaznamenal prokazatelné pomluvy, jež jsou už trestným činem.

Zásadně se stavím zato, aby takové metody byly odsuzovány a pokud to jen trochu dovolí právní řád, také příkladně potrestány. Nelze podle mne pokračovat v takovém trendu předvolebního chování. Vždyť i komunita sportovních činitelů zahajuje aktivity ke zkulturnění fandovství. Je naprosto nutné určit limity, za něž se prostě a jednoduše nepůjde. Pokud se ukáže, že náš právní řád je v tomto směru nepřesný, je nutné jej zkvalitnit. Nemám vůbec na mysli vrátit se k poněkud zvrhlému zákonodárství na ochranu ústavních činitelů, ale kupříkladu přistoupit k tomu, aby státní zastupitelství v dobách předvolebních kampaní mělo za povinnost sbírat si informace. Proč mít jen jakýsi „Jandův“ úřad ve státním angažmá a nemít při tom, alespoň přechodně působící, dozorový útvar dokumentaristiky zhovadilých vyjadřování celebrit? Ptám se já.

Na tomto místě chci upozornit na podnětný text paní Vítové ze dne 28. 1. 2018 https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Vitova-Volici-J-Drahose-ztratili-moralku-ale-sami-sebe-povazuji-za-lepsi-lidi-522097 . Inspiruje k nejedné aktivitě. V prvé řadě jde o výzvu pro státní zastupitelství, aby posoudilo, zda některé předvolební aktivity škol, církví a dalších institucí nejsou trestným činem a pokud ano, aby postupovalo podle zákona. Za druhé je to výzva pro kancelář prezidenta, aby si nechala udělat audit výroků proti prezidentu republiky a mohla tak posoudit zda jsou pouhými přestupky proti cti občana Zemana, nebo už pomluvami občana Zemana, či dokonce trestné činy proti státu. Nemluvě o výrocích, které urážely celý národ, či všechny občany, jimiž se prezentovali kupříkladu Halík, Komers, Štětina či dokonce Hríb na Slovensku. Není to už náhodou šíření nenávisti k určitým skupinám obyvatel? Dodal bych k tomu, aby se nezapomnělo na povinnost Rady ČT, že má povinnost zvážit politické angažmá ředitele ČT a vyvodit z něho důsledky.

Jmenovaný text paní Vítové může být rovněž inspirací, abychom my, příznivci Zemana, si vytvořili alespoň krátkodobě působící web, na němž by se shromažďovaly citace obhroublostí,kterými se prezentovaly především celebrity, speciálně ty údajně umělecké. Výstup by pak mohl být publikován a ohodnocen vítěznou cenou, vždyť přece víme, jak oni po takových baží a rádi si je sami mezi sebou rozdávají. Kupříkladu můžeme udělit cenu „Největšího hovnivála“, či třeba „Pokaděné senkruvny“. Jelikož mám slušnou sbírku jejich verbálních výkalů, sám bych se do podobné iniciativy zapojil. Sluší se možná, abych na tomto místě přiznal, že jsem si svou sbírku založil ze zlých „oumyslů“. Kdyby totiž vyhrál Drahoš, tak jsem přesné jejich citace chtěl postupně využívat při kritice jeho chování. Což bych považoval za test orgánů činných v trestním řízení, které v případě Zemana nečiní. Vím sice, že je na pana Drahoše podáno trestní oznámení za šíření poplašné zprávy, dokonce myslím, že ještě v minulém roce, což si hodlám sledovat, ale to je v mých očích příliš málo.

Aniž bych chtěl prohlubovat současné napětí ve společnosti tvrdím, že mám oprávněné důvody předpokládat, že útoky na prezidenta Zemana neustanou a stojí zato se jim jakýmkoliv způsobem postavit, třeba i bojkotem veřejně známých osob, které je produkují. Nečekejme, že antizemanovský tábor utichne. Vždyť už Jandovci vyhlásili svou permanentní aktivitu. Nejméně dvě Vysoké školy rovněž se už přidaly k začínající politické aktivitě proti prezidentovi, údajně prý z důvodů záchrany demokracie. Což už jenom takto vyhlášené je politickou perverzitou, která by měla být postižena jednoznačným odporem.

Militantní část antizemanovské opozice bude nutné se postavit. Lidová pravda o tom, že slušnější ustoupí, má totiž podle mne realističtější dodatek, cituji: „…a drzejší mu všechno sebere“. Je při tom správným názorem, že bychom neměli bojovat jejich zbraněmi. Už proto ne, že oni jsou v nich talentovanější.

Antizemanovský tábor zatím ukázal, že bojoval za údajně slušného kandidáta, ovšem sám o sobě prozradil, že je vrcholně neslušný, ba co dím, unikátně sprostý. Většina jeho veřejně se projevujících příslušníků jsou ale osoby dominantně emotivní a ne racionální. Chybí jim proto argumenty a tak se uchylují k siláckým řečem, až projevům. Reagovat na emoce emocemi, i třeba vtipnějšími, prosím, ale klidně argumentovat rozumem je asi účinnější parketa.

Pokud se v antizemanovském táboře i vyskytne nějaký ten chrlič argumentů, jako třeba pan Pehe, je nutné ho neprodleně odhalit protiargumenty. Jak to skvěle udělal na webu Nové republiky pan Baťa.

Údajně je veden seznam webů, které jsou dosud sledovány státní mocí. Jako první proto žádejme vládu o okamžité zrušení takové aktivity. Na druhé straně se ale snažme, aby dosud odsuzované weby koordinovaly svou činnost. Jeden na veškeré aktivity protistrany nestačí. Antizemanovci, Drhošovci, pražská kavárna a další, kteří se ještě určitě vyrojí, budou vyvíjet permanentní politickou činnost. Je proto naší povinností také v ní nepřestat. Mimo jiné už dneska přemýšlejme o budoucím kandidátovi na prezidenta. A pokud se na některých shodneme a oni budou souhlasit, dělejme všechno, aby nevstupovali do voleb jako politický pan „Nikdo“.

A abych nakonec zpestřil tento text, co říkáte na to, zkultivovat příští volbu rovněž tím, že budeme do funkce prezidenta prosazovat ženu. A hned mám typ. Paní Lenku Procházkovou, nebo paní Ilonu Švihlíkovou. Doufám, že mi obě prominou, že jsem je předem neoslovil, možná dokonce nevaroval, leč já ani jednu osobně neznám, pouze sleduji jejich politickou angažovanost, kterou víc jako obdivuji.

LUMPENPOLITOLOG

Pehe 28. ledna šplechtil na webu https://www.respekt.cz/politika/pehe-zeman-si-muze-babise-vodit-jako-loutku . Následují přesn=é citace z jeho rozhovoru.

-Pokud se Zemanovi z lidí jako Tomio Okamura, Milan Chovanec a komunisté podaří sestavit podporu pro vládu Andreje Babiše, bude to de-facto vláda řízená Milošem Zemanem. „Zeman se stává pánem politického pole

– Společnost je skutečně třicet let od pádu komunismu rozdělená přesně napůl. A podle jakých linií to rozdělení běží, to je poměrně jasné už nějakou dobu. Tábor, který volí Miloše Zemana, bych obecně nazval postkomunistickým táborem. Jsou to starší lidé, mentálně zakořenění v minulosti, bojí se nových výzev, jako je globalizace, a s tím spojených podvýzev jako imigrace a další. Hledají nějaký druh ochrany a Miloš Zeman tu roli pro ně dobře plní. Podíváme-li se ale na výsledky voleb, uvidíme, že došlo k výraznému demografickému posunu. Jiří Drahoš nebyl úplně nejpřesvědčivějším kandidátem druhého tábora, určitě nebyl schopen v lidech budit podobné vášně jako před pěti lety Karel Schwarzenberg, přesto to bylo skoro padesát na padesát. Onen druhý tábor, který se mentálně přehoupnul za postkomunistickou éru, posiluje. Miloši Zemanovi se podařilo ještě pořád o 150 tisíc hlasů vyhrát, ale myslím, že to klidně mohlo dopadnout i naopak.

– On k polarizaci společnosti přispěl a aktivně ji pěstoval. Je otázka, jak se k tomu postaví. Pokud bude dál radikalizovat tu část, která ho volila, může dojít ke zhrubnutí. Ale on už ty voliče k ničemu nepotřebuje, víckrát kandidovat nemůže. Je docela dobře možné, že bude chtít hrát pro historii a bude se snažit zaujmout umírněnější stanovisko nebo pozici.

– Zahraničně-politické poselství Zemanova vítězství bude mít rozhodně negativní dopad na obraz České republiky v zahraničí, zejména na Západě, kde ho budou vnímat jako těsné vítězství proruských a provýchodních sil, což špatně ovlivní i náš obraz v Evropské unii.

-Tahle domácí rovina Zemanova vítězství je podle mě úplně nejdůležitější. Miloš Zeman se stává pánem politického pole. Už k ničemu nepotřebuje Andreje Babiše. Koalice či její zárodky, která se za Milošem Zemanem seřadila, tedy SPD, část sociální demokracie bez lidí jako Bohuslav Sobotka a ještě komunisté, tu teď může nabídnout Andreji Babišovi k podpoře jeho vlády. Ale de facto to bude vláda Miloše Zemana. Tomio Okamura, Milan Chovanec plus Jiří Zimola a Jan Hamáček, který se možná brzy stane předsedou ČSSD, ti všichni mají zájem spolupracovat s Babišem. A pak ještě samozřejmě komunisté, kteří Zemana také podporují.     Pokud se Zemanovi podaří sestavit z těchto lidí pro Babiše nějakou podporu, bude ho mít tak říkajíc na provázku a bude si ho moci vodit jako loutku. Teď se bude vyjednávat, Zeman nebude spěchat, nechá Babiše vládnout v demisi, kdy ho má pod kontrolou. Pokud se se Zemanovou podporou podaří vytvořit menšinovou vládu, bude opět závislá na Zemanovi. To je nejdůležitější poselství Zemanova vítězství pro českou domácí politiku na nejbližší měsíce.

Dovoluji si velice stručně a jednostranně ohodnotit jeho výkon. Na politologa je to idiotský výkon. Takhle může výsledek prezidentských voleb hodnotit každý politický laik z tábora „antizeman“, ba dokonce jen povrchní fanda Drahoše. Pro mne osobně jenom další důkaz, že žádní politologové neexistují, jenom méně, či více zdatní političtí propagandisté, zastávající určitý světonázor. Ten Peheho z něj trčí do nebetyčné výšky. Je jím primitivní antikomunismus. Za druhé v rozhovoru často používá obrat „Já myslím“ ,či naopak „Nemyslím“, což by přesně mělo znít já nevím, takže spekuluji. Což jej deklasuje jako vědce, za kterého se považuje, když se vydává za politologa. Náš kvazipolitolog prezentuje v rozhovoru zásadní objev. Postkomunistický tábor (voliči Zemana) vymírá. Samozřejmě, že si neodpouští jeho charakteristiku, čímž poklesle uráží polovinu voličů z těchto voleb a to sakra není vůbec málo. Voliče a dokonce celou společnost si rozdělil, poněkud pseduvědecky, čti primitivně a dokonce nelidsky poklesle ideologicky, na dva tábory, postkomunistický a moderní. Nejděsivější na onom rádoby poznatku je, že si jeho autor hraje na proroka, když tvrdí, cituji: „Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde“, konec citace. Při čemž nevědecky předpokládá, že tak „demografickou cestou“ zanikne postkomunistická generace a zvítězí jakási moderní, jejíž charakteristiku si netroufá určit. Čímž podle politologa, který je ostudou svého oboru, automaticky zanikne rozdělení společnosti. Tento výrok nejlépe dokazuje, že je Pehe ve svém oboru buďto naprostý blbec, nebo sám sebe se snaží ohloupnout, či obvykle jenom manipuluje veřejným míněním. Kdyby alespoň trochu pracoval mozkem, musel by vědět, že Zeman společnost nerozdělil, ale pouze jako vrcholný pragmatik využil jejího rozdělení. To za prvé a za druhé za pět let není vůbec žádný důvod predikující, že by se rozdělení zmenšilo. Spíše je obrovské množství jevů, které naznačují opak. Na závěr si troufám vyjádřit konečný soud k Peheho profesionalitě. Politologem není, ani náhodou. Filosofem politiky už vůbec ne. Je čistokrevným propagandista jednoho světonázoru. Pokud se tedy vydává za politologa, pak je ostudou této odbornosti a takové lidi řadím mezi lumpeninteligenty, čili lidi, kteří poškozují, třeba jen dehonostaci, svůj obor, nebo dokonce celou sociální vrstvu. Takže lumpeninteligent druhu lumpenpolitolog.

NESOUMĚŘITELNOST

Europoslanec Keller zavedl, alespoň pro mne, do společenských nauk pojem nesouměřitelnost. Při sledování současné předvolební kampaně jsem dospěl k názoru, že je to nejvýstižnější pojmenování pro druhé kolo prezidentské volby. K výkonu prezidentské funkce je nesporně zapotřebí vzdělání alespoň v některé disciplině společenských nauk, tedy mít základní vědomosti o společnosti. Dále pak mít zkušenosti, dovednosti, nápaditost a další nezbytné prvky co nejvšestrannější schopnosti k výkonu nejvyšší státnické funkce.

Volba prezidenta je bez diskuse vždy výběrem  nejvyššího státního úředníka.

Druhé kolo současné prezidentské volby nutí voliče rozhodovat se, zda do funkce nejvyššího úředníka státu zvolí vyšší kategorii politika, čili státníka, nebo nepolitika. V takové situaci musí v prvé řadě posoudit, zda na funkci prezidenta je vůbec bezpodmínečně zapotřebí určité odborné kvalifikace, nebo pouze jakési všeobecné charakterové kompetence k výkonu prakticky každé veřejné funkce. Na tomto místě chci jen poznamenat, že by si měl každý volič uvědomit, že volí představitele státu a není porotcem jakési pomyslné soutěže o Nejsympatičtějšího dědu.

Občan v nadcházejícím kole voleb je ve velmi těžké situaci. Musí se rozhodovat mezi nesrovnatelným. Nemá totiž možnost porovnávat chování, nadtož úspěšnost obou osobností, ve stejném oboru lidské činnosti. Při čemž by bylo pro volbu nejvýhodnější, kdyby volič, občan jenž se rozhodl výběru zúčastnit, mohl srovnávat dlouhodobě činné politiky, či dokonce státníky.

Volič se v druhém kole musí už rozhodovat mezi dosavadní činností státníka a na druhé straně vědce. Měl by proto v prvé řadě vzít v úvahu, jak zásadně rozdílná jsou prostředí dosavadní působnosti obou osobností. Zejména by voliči měli velice silně vážit, nakolik média, mnohá dokonce i jakým způsobem, zprostředkovávají veřejnosti prostředí politiky, zaujatě jednotlivého konkrétního politika a vedle toho vědeckou komunitu. Všichni, kdo se rozhodují srovnávat nesrovnatelné, si nakonec musí připustit, že mohou využít pro své rozhodování pouze a jenom nepolitických vlastností budoucí hlavu státu. Předně charakterových, minulého chování obecně a v mých očích především postojů a chování v předcházejícím režimu, takže ve skutečnosti jen hodnotit, jakýsi „celkový dojem“, nic víc a tedy nic nejen opravdu rozhodujícího pro výkon úřadu představitele státu, nadtož podstatného.

Bylo by ještě dobré, kdyby se voliči mohli rozhodovat alespoň podle zmíněných kriterií, čili volit mezi nesrovnatelným. Bohužel oni musí volit mezi oním nesouměřitelným, jak je uvedeno v titulku. Musí se totiž rozhodovat mezi činy a pouhými názory, či sliby budoucích činů. Tady cítím za povinnost jasně tvrdit, že každé právo musí být, alespoň v demokratické společnosti, vyváženo odpovědností. Právo volit tedy občanskou zodpovědností. V druhém kole voleb se totiž každý musí zodpovědně rozhodnout mezi tím co existuje, tedy skutečností, známou realitou a na druhé straně tím, co je pouze vyjadřováno a slibováno. Mezi praktickými výkony a jakousi vizí, navíc slibovanou naprosto  bez reálných zkušeností v politické praxi, čili silně pravděpodobné, či až virtuální budoucnosti. Volič se fakticky prvoplánově rozhoduje mezi činy a pouhými slovy. V tom vnímám zásadní nesouměřitelnost pro jeho rozhodování.

Myslím, že dneska snad už se v naší zemi ani nemůže ještě vyskytovat občan, který by věřil předvolebním slibům, takže se jimi nebudu ani zabývat a nějak je rozebírat. Při rozhodování voličů ve druhém kole stojí proto, v mém myšlenkovém postupu, proti sobě na jedné straně znalost, poznání reality současné politiky a konkrétního státníka, který se v ní dlouhodobě pohybuje. Na opačném pólu pak víra, důvěra či nějak přece jenom odargumentovaný předpoklad, že občan-vědec bude se chovat určitým způsobem, tedy především že jeho činy státníka v budoucnu, nebudou v rozporu s jeho slovy coby pouhého občana nyní.

Souhrnně si troufám tvrdit, že voliči se musí zákonitě rozdělit pouze na dvě základní skupiny. Na ty, kteří vědí, poznali a rozhodli se pro skutečné činy. Proti nim je pak skupina, která věří, důvěřuje a více, či méně odůvodněně pouze předpokládá. Považuji toto dělení za skutečně objektivní sociologický jev. Jev, který je už sám o sobě druhou nesouměřitelností ve volebním procesu. Snahou srovnávat to co je, s pouhou vírou, důvěrou či vizí. Tady bych měl skončit. Jenže mi to nedá, abych k předložené objektivitě nepřidal svůj subjektivní pohled.

Nemám nic proti věřícím, ať věří v cokoliv, ale vím, že lépe se skoro vždycky rozhoduje těm, kteří vědí, znají a dovedou kriticky myslet. Nemám rovněž nic proti důvěře, ale používám ji ve svém životě jen vůči partnercei a nejbližším, které velice dobře znám. Skoro nikdy nekriticky nedůvěřuji veřejným činitelům a už vůbec nikdy politikům. Jednak proto, že ono prostředí znám, ale i proto, že právě v tomto oboru lidského konání bych každému občanovi doporučoval využívat spíše, mým dlouholetým životem osvědčenou, kritickou skepsi.

Když se na závěr chci vyjádřit k významu předpokládání pro svá rozhodování, dovolím si k tomu využít příkladu, prohlášení politika. Na první straně sobotního vydání deníku Právo poslanec za ČSSD se prezentuje vyjádřením, které bylo redakcí využito k bombastickému titulku, cituji: „Zeman vykládal Ústavu účelově, budu volit Drahoše“, konec citace. V mých očích jde o jednoznačný důkaz předpokladu, podpořený argumentem. Ten však u věci znalého člověka, případného voliče, diskvalifikuje politika v roli ústavního činitele, jímž poslanec má být. Zmíněný poslanec v mých očích jenom dokazuje, že na svou funkci ještě nedorostl, nebo, což je horší, používá ve veřejném prostoru k manipulaci s voliči falešného argumentu.

Kdyby byl skutečně tím, čím je formálně, pak by musel vědět, že nejen aplikace Ústavy musí být účelová, ale dokonce celá politická práce musí sledovat účel a zdaleka ne jenom jeden. Důležité je vždy pouze a jedině, k jakému účelu slouží, jestli třeba ku prospěchu nějaké menšiny, nebo co největší možné části obyvatelstva, či poklesle jen k zájmům vlastní strany či dokonce k osobní pomstě. Dovoluji si tvrdit, že každý ve funkci prezidenta bude Ústavu nejen vykládat účelově, ale většinou ji bude muset vykládat účelově, protože ona ze své podstaty neřeší každý detail. Kdyby byl pan poslanec alespoň trochu vůči občanům čestný a novináři Práva nebyli prvoplánově manipulátory veřejného mínění, pak by uvedená polopravda, horší lži, nikdy nespatřila světlo světa. Když už jsem se pustil do kritiky jednoho poslance, pak bych chtěl připomenout, že ke kvalifikaci ústavního činitele, jímž poslanec bezesporu je, patří i mimo jiné i znalost, že činy nejsou jen ústavní a ty ostatní. Ale že jsou ještě nejméně dva druhy – neústavní a protiústavní. Ústavní soud musí protiústavní okamžitě zrušit a u neústavních se také obvykle chová „účelově“, čili vydává nález podle toho, nakolik se hodlá v dané konkrétní věci podílet na mocenské hře v politickém prostoru.

Voliči Zemana se se znalostí věci rozhodují rozumem. Volič Drahoše se s nadějí rozhodují vším možným.

NETĚŠTE SE

V pondělí 22. ledna byl hostem ve studiu TV Barrandov stávající prezident Zeman. Pan Soukup vlastník této stanice, tuto skutečnost neopomenul zdůraznit, aby všem připomenul, že zmíněný kanál není v politickém prostoru povinen dodržovat pravidla, kodifikovaná pro veřejnoprávní média. Do programu byl pozván i druhý kandidát na budoucího prezidenta, ale prý se omluvil pro zaneprázdněnost. Jelikož je praxí pana Soukupa při takových debatách, nazývaných Duel, i v případech přímých přenosů mít diváky, bylo studio zaplněno jenom příznivci Zemana, jejichž hlasité projevy souhlasu až nadšení byly jediným záporem celého programu už jenom proto, že aktéry zdržovalo v jejich promluvách.

Zeman po celou dobu vystupoval s nonšalancí, tedy s nadhledem, v mírně odlehčeném tónu, jak je jeho zvykem při takových příležitostech. Pan Soukup, coby moderátor, ho nikterak netlačil, což rovněž neopomenul odůvodnit tvrzením, že on není novinář. I ten nejpozornější divák, který dlouhodobě a se stejným zájmem sleduje politiku v této zemi, se prakticky od stávajícího prezidenta nedověděl nic zásadně nového. Řekl bych, že dostal pouze příležitost u některých otázek si trochu vypilovat svou argumentaci a nic víc. Dokázal tím divákům, že jeho názory a většinou i činy jsou dobře promyšlené, takže na nich, ve velké většině v průběhu času nemusí nic měnit. Na tomto místě jenom připomenu, že pokud výjimečně musí změnit názor a to spíše ve velmi konkrétních věcech, tak i to umí perfektně zdůvodnit. Příkladem může být změna jeho názoru na presumpci viny u politiků, což ale nebylo předmětem pondělního pořadu.

Z poklidné, všeobecně souhlasné a především pohodové atmosféry vybočil Zeman jen jednou. Zaznamenal jsem, že v tom případě si dal záležet, aby se vyjádřil rozhodně, tvrdě, až temně. To když se hovořilo o druhém pověření Babiše do funkce premiéra. V té chvíli se Zeman až fyzicky proměnil. Zvážněl až do zarputilé grimasy, aby všem, především pak poslancům a zároveň loutkovodičům těch nejvlivnějších řekl s otevřeností víc jak jasnou. Prohlašuji, že ať už vyhraju, či prohraju volby, pana Babiše bude podruhé jmenovat premiérem. Rozdíl bude jenom v tom, že když prohraju, tak to bude do 8. března, kdy mi skončí mandát. Tečka

Co všechno sdělil Zeman tímto svým prohlášením.

Pokusím se tento citát a jasný záměr stávající hlavy státu, trochu rozebrat. Zeman tím v prvé řadě snížil možný počet variant pro jednání budoucího prezident. Ten už nebude mít možnost jmenovat premiéra. Třetí pokus totiž má předseda sněmovny. Jelikož je členem hnutí ANO, dá se s vysokou pravděpodobností předpokládat, koho asi pověří sestavením vlády. Jistě to bude příslušní hnutí ANO a s pravděpodobností poněkud menší zase Babiš.

Silný hráč v pozici prezidenta by sice měl teoretickou možnost odvolat Babišovu vládu vládnoucí v demisi a jmenovat úřednickou, ale opravdu si netroufám předpovídat, jak by na to reagovalo hnutí ANO, ba ani Ústavní soud. Prezident totiž podle Ústavy může odvolat pouze vládu, která nedostala důvěru a při tom sama nepodala demisi. Že by se pan Drahoš k zmíněnému kroku odvážil mezi druhým a třetím pokusem, pokud by kupříkladu uvážil, že trvá příliš dlouho, považuji dokonce za vyloučené.

Takže panu Drahošovi sdělil, aby s netěšil, že bude hned od počátku vlivně rozhodovat.

Co sdělil ostatním ústavním činitelům?

Panu Fialovi sdělil velice jasně, aby se také netěšil. Řekl k tomu jediný, leč naprosto zásadní důvod. Rozdíl volebního výsledku mezi prvním a druhým je tak obrovský, že jmenovat premiérem předsedu druhého na pásce by de facto bylo v rozporu s vůlí, kterou ve volbách voliči projevili.

Celému Čtyřbloku, který já osobně považuji za viditelné loutky současné „Panské jednoty“, pak sdělil, aby se rovněž netěšil. Aby nespoléhal na to, že vymyslí nějaké nové inovace kalouskovské praxe, kterými by se v zákulisí povedlo změnit volební vůli veřejnosti.

Všem poslancům podstatně zmenšil prostor pro manévrování a především pro pokoutní hrátky. Mají na vybranou pouze mezi dvěma možnostmi. Budou respektovat výsledky voleb a nebo zaviní, že budou volby nové.

Veřejnosti pak Zeman sdělil minimálně dvě věci. Dávejte si teď pozor, až já tu nebudu, tak tím větší, kdo neustále chce zvrátit vaši vůli. Kteří konkrétní jedinci i které politické síly. Za druhé všem občanům naznačil, jak by se měli chovat v eventuálních mimořádných volbách

Co si troufám předpokládat.

     Na úvod této části textu upozorňuji čtenáře, že celý text byl napsán bezprostředně po skončení jmenovaného přenosu. Nikdy jsem se nepovažoval za prognostika a za proroka už vůbec ne, protože si pamatuji, že v dějinách ti neúspěšní bývali příliš krutě trestáni. Se znalostí chování naší vrstvy profesních politiků si ale troufám předpokládat, že Zeman bude opět napadán za změnu stanoviska o druhém pokusu sestavování vlády. Budou dokonce zpochybňovat jeho věrohodnost, stejně jako šachistickou promyšlenost jeho kroků. Řekl totiž původně, že Babiš mu v druhém pokusu musí donést pověstných 101 podpisů, což nyní vyvrátil.

Nepochybuji, že různí radílkové, mezi něž patří kupodivu i předseda Ústavního soudu, budou na změnu Zemanova názoru upozorňovat a zveličovat ho. Jenže jako vždy poněkud nepromyšleně.

Pokud Zeman vyhraje volby, Babiš bude muset dorazit na Hrad s oněmi 101 podpisy, což mu Zeman na dálku nezapomněl připomenout. Jenže pokud prohraje, bude naprosto nová situace. Vytvoří se pole pro všechny ty podzemní síly, kterým vadí nejen Babiš, ale celé hnutí ANO a nejvíce pak skutečnost, že v politickém prostoru má veřejnost tak značný podíl na rozhodování. Toho všeho si je Zeman velice dobře vědom, protože proti těmto silám vede boj po celou svou politickou kariéru a tak se jim do poslední chvíle snaží zmařit co nejvíce příležitostí pro jejich zákulisní, až kabinetní pletichy, kterými by zvrátili ve svůj prospěch výsledek posledních voleb do sněmovny .

Zeman pro změnu svého rozhodnutí má tedy zásadní důvod. Změnila se od parlamentních voleb dost zřetelně celková politická situace. A to hned z několika důvodů. Jeho protikandidát v prvé řadě, poněkud předčasně nekompromisně vyhlásil, že Babiše premiérem jmenovat nebude, tedy ani v případě, že by někde schrastil těch 101 podpisů. Za druhé, Fiala ještě před sjezdem ODS ve své neprozíravé pýše Zemanovy, navíc drze pouze přes média, i když poněkud pozakrytě vzkázal, aby se po eventuální prohře vzdal okamžitě svých pravomocí. Za třetí se tento tlak z ODS, po jejím sjezdu, početně rozšířil i na jiné funkcionáře a dokonce se z výzvy změnil na jakási varování. Za čtvrté unikly ze sněmovny informace, že loutky Panské jednoty se nebývale aktivizují, vytváří nátlaky a připravují varianty jak vládnout nejen bez Babiše, ale dokonce bez hnutí ANO. Už těchto pár aktivit, měnících povolební politickou situaci v zemi je pádným důvodem k tomu, aby Zeman, v zájmu respektování veřejné vůle se i po prohraných volbách zachoval tak, aby dodržel své celoživotní politické přesvědčení o tom, že dává jednoznačně přednost vládě konající ve prospěch dolních deseti milionů a ne horních dvou set tisíc, jak doslova v návštěvě u Soukupa v pondělí řekl.