Vede-li se spor o to, kdo současnou válku na Ukrajině začal, nedoberme se asi vůbec reálné skutečnosti. Samozřejmě, že invaze vojsk Ruska na Ukrajinu z února roku 2022 je termínem počátku současného válčení. Jenže, jak je tomu u všech válek, každá z nich je výsledkem předcházejících, mnohdy zapeklitě skrytých dějů. Pokusím se dokázat tuto tezi na příběhu konfliktu Ruska s Ukrajinou.
Současným bojům bezprostředně předcházely děje, které je nepochybně iniciovaly. Rusové tvrdí, že prvotním motivem invaze byla osm let trvající „protiteroristická operace“ vládních vojsk Ukrajiny proti separatistickým tendencím Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny, které dokonce vyhlásili nezávislost na centrální vládě země. Ozbrojené útoky vládců Ukrajiny hrubě odporovaly Minským dohodám, především té druhé, která se stala součástí mezinárodního práva, jelikož byla schválena RB OSN. Ukrajinci ale tvrdí, že současná válka začala už odtržením Krymu od jejich státu. Rusové zase kontrují, že referendum na Krymu bylo vyvoláno protivládním pučem vůči řádně zvolenému prezidentu Janukevyčovi. Z Ukrajinské strany viděno našlo ale o puč, leč o druhou barevnou revolucí v roce 2014, pověstném to Majdanu. Jenže i ten má svůj „původ“.
Odborníci nejnovějších dějin mají za to, že vše začalo tím, že administrativní hranice mezi Ukrajinou a Ruskem uvnitř Sovětského svazu byla koncem 20. let minulého století stanovena, aniž by respektovala etnické rozhraní mezi oblastmi s většinou Rusů a většinou Ukrajinců. Tak se stalo, že Ukrajina nebyla po rozdělení SSSR v prosinci 1991 vytvářena jako federativní stát respektující menšiny, ale jako unitární stát, který ve vlnách prováděl násilnou ukrajinizaci Rusů, a nejen jich.. Navíc vládci Ukrajiny se sympatiemi sledovali přibližování NATO ke svým hranicím a projevili o členství v Alianci oficiálně zájem už v roce 1999. Načež na summitu Aliance v roce 2008 následovalo „přivítání euroatlantické aspirace Ukrajiny a Gruzie na členství v NATO“, a přání některých politiků v Kyjevě vstoupit do NATO bylo dokonce vtěleno do ukrajinské Ústavy v únoru roku 2022. Útlak ruského obyvatelstva až do formy poukrajinšťování ba vyhubení, a hrozba vstupu do NATO byly základními příčinami speciální vojenské operace Ruské armády na území Ukrajiny, jak byla invaze pojmenována v prvních dnech.
Za dob existence SSSR došlo podle mého náhledu ke kvalitativnímu vzrůstu sporu Ukrajiny s Ruskem až do formy nenávisti. Způsobila to vysoce nadprůměrná efektivnost zemědělství a průmyslu oproti Rusku. Obyvatelé území tehdejší Ukrajinské socialistické republiky dospěli k přesvědčení, že jsou vykořisťováni a v dobách nejtěžších dokonce existenčně ohroženi záměrně způsobeným hladomorem na počátku třicátých let minulého století. Právě toto přesvědčení způsobilo, že část obyvatel přivítala Hitlerovu okupaci jako osvobození od Ruského útlaku a díky tomu byly vytvořeny kádry nacionálně silně orientovaných Ukrajinců, alias, alespoň podle Rusů, nacistů.
Ovšem ani tam nejsou nejhlubší kořeny konfliktu Ukrajiny s Ruskem. Lze je totiž dohledat už v devatenáctém století, kdy po roce 1848 proběhla Evropou vlna sebeuvědomování národů, čti vytváření národů i z pouhých etnik. Je prokázáno, že obyvatelé okrajové oblasti všech velkých říší, či na hranicích dvou velkých států trpí vždy střídavou výměnou vrchnosti. Tak tomu bylo i v oblastech dnešního Běloruska a Ukrajiny. Ve zmíněném období se proto organicky vynořily síly, které z „okraje“ Rusi stvořily Ukrajinu. Provedly to dva vnější vlivy. Polský a Rakouskouherský. Polští učenci pomohli „Ukrajincům“ tím, že pro ně kodifikovaly ukrajinštinu, a byrokracie R-U císařství vytvářela separatistické instituce na území tehdejšího nepřítele, carského Ruska.
Eo ipso. Ukrajina je produktem odvěké nenávisti Poláků k Rusku a stejně odvěké snahy Západu zničit Rusko. Takže problém konfliktu Ruska s Ukrajinou je fakticky od samého počátku konfliktem Evropy s Ruskem. Asi tak z mého hlediska. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.