Všichni příslušníci mediální a politické proukrajinyké smečky démonizují Putina a neodsuzují Rusko. Je to příznak fašistického myšlení. Jedním z hlavních rysů fašismu je vedle nadvlády elit vůdcovský princip. V USA, které jsou již dávno plně fašistickou zemí, většina politiků a jim sloužících novinářů už neumí uvažovat jinak, než v intencích vůdcovství státu. Vnímají Putina proto jako vůdce, který „může za všechno“. Putin jako vůdce všem globálním mocipánům opravdu pije krev. Oni potřebovali, aby Rusku vládl opět někdo, jako politický pitomec Gorbačov, nebo politický hochštapler, Jelcin, kteří přivedli zem do otroctví Západních financiérů. Politik Putinova formátu je pro ně natolik nesnesitelný, že ho chtěli zabít a když se to nepovedlo, tak z něj dělají diktátora horšího než Hitler.
Archiv pro měsíc: Březen 2015
NAŠI NOVINÁŘI NEJSOU POUZE PÓVLEM
Naše země byla mnohá desetiletí vlivným členem vojenského uskupení Varšavská smlouva, hospodářského společenství Rada vzájemné hospodářské pomoci a celkově významnou zemí socialistického bloku, který byl ve stavu Studené války s blokem zemí atlantického Západu. Náš stát, především jeho vládnoucí struktury, byly prakticky čtyřicet let ve válečném stavu. Sice se nestřílelo, nebombardovalo a nezabíjelo, ale zato probíhala o to víc propracovaná, totální informační válka. Po celé dějiny platí, že v každé válce zúčastněné strany lžou. V informační válce jsou takové „lži“ dlouhodobě propracovanější do obsáhlých systémů propagandy opírající se o co nejúplnější ideologickou soustavu. Hlavní charakteristikou jmenované války bylo šíření přísně jednostranných informací. Na Východě byly o Západu publikovány jen a pouze negativní zprávy, události a fakta. Ne lži, leč nic pozitivního, kladného. Zatím co o našich spojencích, zemích Východu, se naopak publikovaly pouze dobré, slušné, kladné, až radostné informace. Zase ne lživé, leč pouze ty příjemné. Celkovýtrend určovali politici, ale v širokém spektru konkrétnosti je realizovali především jim posluhující novináři. Nejméně dvě generace novinářů nepotřebovaly, a proto neuměly, ba ani se neučily používat mozek ke kritickému myšlení, ale psaly pouze to, co si přála politická všemoc. Novináři, ale dokonce i publicisté necítili potřebu se vzdělávat, mnohdy dokonce ani jinak na sobě pracovat. Proto se po listopadovém převratu dlouho zmítali v beznaději, názorově tápali a těžce hledali formu i obsah svého psaní. Jelikož byli odkojeni principem poslušnosti, neměli široký rozhled a neuměli kriticky myslet, změnili se většinou na povrchně vidící, brakový a bulvární póvl. Vždycky rovněž ve velké většině sloužili nové moci, napřed politické ve státě, později vlastníků tiskovin a médií, která je zaměstnávala. V posledních letech a definitivně pak od loňského roku, se jejich dušičky konečně doslova tetelí. Už zase jsme ve válce, takže už všichni vědí, jak mají psát. Takže nejsou už jenom póvlem, ale doslova intelektuálskou luzou, bezhlavě opět sloužící jedné straně narůstajícího konfliktu.
HITLER S LENINEM MĚLI PŘECE JENOM NĚCO SPOLEČNÉHO
Oba se dopustili omylu při identifikaci vládnoucí vrstvy ve své době a společnosti. Hitler za ni považoval Židy, Lenin buržoasní třídu. Obojí bylo jen zdánlivě správné. Při hlubší analýze by přišli nato, že zdaleka ne všichni Židé, a z velké části ani ne všichni příslušníci buržoasie, nýbrž pouze a jen mocivhtivci z těchto skupin. Pro takové je startovací výhodou, když se narodí jako bohatí, nebo velké bohatství v aktivním životě náhle získají. Ve vrstvě vládců se samozřejmě vyskytují i mnozí další mocichtiví ze všech ostatních sociálních vrstev. Kdyby se opravdu dva jmenovaní politici seznámili kupříkladu s díly Hegela, tak na to museli přijít. Již on totiž rozdělil lidi na dvě základní skupiny. Vládce a poddané. Základní rozdíl je u nich v genech. U těch prvých je touha po moci silnější, než pud sebezáchovy. Jejich životním stylem je vést, rozhodovat, poroučet, skutečně vládnout i za cenu rizika, že v boji o moc přijdou o život. Riziko ztráty života v boji o moc je pro ně přijatelné.
STRÝČKU, TY JSI MI V DĚTSTVÍ LHAL!!
Kdyby můj strýc z matčiny strany ještě žil, tak bych mu dneska musel napsat následující dopis. Milý strýčku. Když ses po pěti letech v roce 1945 vrátil z fronty, pomáhal jsi mne vychovávat místo otce, který nás s mámou a sestrou ve válečných dobách opustil. Po celé mé dětství jsi mi vyprávěl, jak jsi v řadách Rudé armády osvobozoval Ukrajinu, Bělorusko, Polsko, a nakonec i Československo. Já ti s dětskou upřímností až do dnešních dnů bezmezně věřil. A nyní se dovídám, že všechno bylo jinak. Lhal jsi mně! Neosvobozoval jsi nikoho, ale naopak jsi, jako voják armády agresorského státu, dobýval jednu jmenovanou zem za druhou. A tím je pomáhal uvrhnout nejen do područí Ruského impéria, ale dokonce do komunistické tyranie. Hanba Ti!?? Ale já Ti milý strýčku přece jenom odpouštím. Díky Tvému „lživému“ chování jsem nakonec celý svůj život prožil v míru, dostatku a dokonce spokojenosti. Ve válečné vřavě jsi, nevlastní vinou, ztratil tu část života, která je obvykle pro chlapa nejkrásnější. Vrátil ses prakticky tělesně zdravý, ale duševně tak vyprahlý, že jsi už nedokázal založit svou rodinu, ač jsi žil dlouho a na to, kolik jsi vytrpěl dokonce příliš dlouho. Bohužel ale přece jenom ne tak dlouho, abys mohl dneska vypráskat třeba bičem každého, kdo z Tebe teď prakticky dělá válečného zločince. Právě se rozhoduji, jestli bych to neměl udělat za Tebe. Jenže něco mi říká, že to nemá vůbec žádný smysl. Na tom, co se už stalo, nikdo nic a nikdy už nezmění. Může o tom pouze konstruovat své spekulace, či až krkolomné interpretace, ale to je tak asi všechno, jak u těch psů, co štěkají na karavanu, která je míjí bez povšimnutí. Jen si při tom všem dneska vzpomínám, že v jednom z našich posledních rozhovorů, asi tak před dvaceti lety, jsme se shodli, že se asi ten Stalin a Hitler měli raději dohodnout na rozdělení světa a neválčit mezi sebou. Stalin by zachránil životy mnoha desítek milionů svých spoluobčanů a Hitler by se zase postaral o to, aby se Tví dnešní obviňovatelé vůbec nenarodili. Jejich rodiče by totiž skončili v lepším případě někde v Patagonii, v tom horším pak v plynové komoře. My blonďáci, kteří navíc umí německy, bychom to asi přežili.
PŘÍLIŠ POZDĚ
Před několika dny se v médiích objevily informace o výzvě k vybudování Evropské armády. Výzva přišla přímo z centra EU a neměla by se tedy zesměšňovat, jak to ihned někteří psavci prováděli. Osobně to považuji za skvělý nápad, leč měl přijít již před čtvrt stoletím. Přesněji při smlouvách o sjednocení Německa. Tehdy zaváhal nejen kancléř sjednotitel, ale i Gorbačov. Spojení Německých států mělo být především podtrženo odchodem všech „okupačních“ vojáků ze SRN i NDR. Zrušení Varšavské smlouvy pak v žádném případě nemělo být jednostranné, ale symetricky měla být rozpuštěna rovněž Atlantická aliance. Evropa následně, ne-li dokonce ještě před tím, měla začít budovat celoevropskou armádu. Nepochybuji, že by USA byly proti a ještě víc asi Británie, která zaprvé parazitováním na moci Američanů neustále destabilizuje EU, ba celou Evropu a za druhé si tím alespoň trochu kompenzuje mindráky z rozpadu impéria. Říkám, že nápad se opozdil, ale to neznamená, že by se už neměl realizovat. Naopak. Právě problémy kolem Ukrajiny široké veřejnosti odkryly, v jakém potupném postavení vůči USA Evropa je. Evropa potřebuje vlastní armádu víc, než pes drbání. Nemusí být zdaleka tak obrovsky nákladná, jak drahý je provoz NATO, protože by šlo o skutečně obrannou vojenskou moc. Žádné expediční sbory pro boj v pouštích či džunglích, žádné útočné letectvo a námořnictvo. Jen a jenom jednotky bránící sice poněkud půdorysně rozeklanou, leč přece jenom bránitelnou Evropu. První etapou by byl odchod z NATO. Už jenom distance od antiislámských zhovadilostí, jež provádí USA a zřetelné odmítání agresivní politiky Izraele by nám zajistilo dostatečnou bezpečnost. Když by se navíc Evropě povedlo zvládnout řízenou emigraci z chudších zón jejího okolí, tak by měla opravdu vyhráno. Jen by musela ještě k tomu jasně světu sdělit, že migraci, kterou zaviní USA, přesměruje do jejich země. Navíc by Evropa uvolnila ruce Rusku, které by se mohlo věnovat obraně svého obrovského území na východě. Tím by prospěla i Číně, která by se mohla soustředit pouze a jen na soupeření v Tichomoří.
GEOPOLITICKÝ POHLED V NEJVĚTŠÍ MOŽNÉ ZKRATCE
Je to raketový vzestup čínského hospodářství, co je podhoubím všech globálních aktivit vládců USA, za posledních dvacet let. Mám tím na mysli skutečné vládce USA a ne jejich viditelné tlampače Obamou počínaje a tlučhuby kupříkladu typu Brzezinski konče. Čína se stala opravdovou hrozbou pro půl tisíciletí existující nadvládu „bílého muže“ západní, křesťanské víry, zotročeného již celá staletí židovskými penězi. Proti Číně proto musí USA bezpodmínečně posílit svůj hospodářský potenciál. Po rozpadu SSSR doufaly zmíněné kruhy Ameriky, že se jim podaří rozložit Rusko a postupně se zmocnit jeho nerostného bohatství, které je nesporně největší na světě. Američané kalkulovali mimo jiné i s tím, že Rusko přece jenom patří ke kultuře „bílého“, křesťanského muže a pokud v jeho čele bude stát banda jelcinského typu, tak by nadvláda USA nad tímto územím byla získána bez obětí na životech lidí Západu. Jenže nástupem Putina se tento projekt přinejmenším zkomplikoval, pokud dokonce nezhroutil. Putin se totiž vzepřel americkému novému světovému řádu a začal se pokoušet budovat novou geopolitickou mapu světa, jejímž základem je logicky silná Asie. Stařičká Evropa je nyní před dilematem. Buďto zůstane vazalem USA a stane se tak obětištěm budoucího rozhodujícího, s vysokou pravděpodobností válečného, střetu mezi blokem Asie a USA, nebo si uvědomí, na kterém kontinentu žije a…stane se jeho, sice méně vlivným, leč respektovaným okrajem, aniž se na jejím území bude rozhodovat o příští existenci lidstva formou globální války.
KDE JSME VLASTNĚ SKONČILI PŘI SVÉM ÚPRKU NA ZÁPAD?!!
Vzpomínám si na jednoho slovenského politika, který utekl před Němci do Sovětského svazu. V roce 1941 byl poslán na Slovensko, jako jakýsi agent sovětské tajné služby, ale především jako organizátor komunistických zájmů v samostatném slovenském státě. Byl ale poměrně brzy zatčen a uvězněn, takže byl rodící se KSS málo platný. V roce 1945 se mu podařilo utéct a přejít frontu k Rudé armádě. Jako Gottwaldův osobní přítel se po válce stal vysokým funkcionářem v naší zemi, na Slovensku dokonce vůbec nejvyšším. Tehdy jsem o něm slyšel, že už v Moskvě navrhoval, aby se naše republika, nebo alespoň tehdejší Slovenský štát, stala jednou ze svazových zemí SSSR. Proč jsem si na to vzpomněl právě teď? Protože mi to stále víc a víc připomíná vývoj zahraniční politiky panské vrstvy v naší zemi. Pro úvod k této tezi si tady cituji odstavec z webu http://outsidermedia.cz/nelze-cloveku-spravedlivemu-horovat-za-stranu-zaoralkovu/ , uveřejněný na něm včera a napsaný panem Lubomírem Manem. Cituji: „Každý, kdo sleduje dění v zahraničí i jen levým okem, si v tu chvíli spočítal, že budoucím kamenem úrazu dosažené minské dohody bude především ochota ukrajinské vlády splnit svůj minský závazek ohledně Doněcka a Luhanska a nový statut těmto dvěma oblastem skutečně poskytnout. Zvláště s ohledem na fakt, že USA při jednání nebyly a při své dlouhodobé snaze oddělit Evropu od Ruska ve válečném ohni stále planoucí Ukrajinou, budou vládu v Kyjevě všemožnými způsoby – tajnými i veřejnými – nabádat k takovým krokům, které by tuto část minských dohod a nakonec i dohodu celou poslaly ke dnu.“ Konec citace. Hned po podepsání dohod Minsk 2, se Zaorálek nechal slyšet, že jejich jediným rizikem zůstává, jak je bude plnit Moskva. Na dovršení všeho pak v tomto týdnu Sobotka v rozhlase ještě jurodivěji prohlásil, že nebýt EU, tak by si Rusko Evropu již dávno rozebralo. Už když jsem sledovával politiky předešlých vlád, jako třeba Vondru, Klause, Svobodu, Kühnela a mnohé další, tak jsem si uvědomoval, že po politickém převratu jsme se tak rychle rozběhli na Západ, až jsme místo proklamovaného „návratu do Evropy“ skončili v Americké řiti. Přesto to v mých očích nikdy nebylo natolik zřejmé, jako nyní za vládnutí současného předsedy ČSSD. Ta strana byla pro mne nevolitelná nejméně od doby, kdy ji okupoval Zeman. Od Sobotkova předsednictví je už v mých očích doslova nepřítelem naší země.
RIZKO CIVILIZACE
Chorobná závislost na hromadění mamonu spojená s neovladatelnou touhou po moci, to je základní, doslova geneticky působící, riziko lidské civilizace. Už jen z toho hlediska si měl kupříkladu Hitler uvědomit, že nebezpečím pro svět nejsou Židé, ale jen ti z nich, co trpí zmíněnými syndromy. Současní světoví leadership, přesněji ti, kdo si to o sobě, v nezvladatelné pýše, myslí a světu dokonce tvrdí, že jsou k tomu prozřetelností určeni, nejsou absolutně schopni ani uvedené riziko identifikovat, protože ono je jejich životním stylem. Řečeno jednodušeji, současná nejvyšší atlantická vlivová struktura je svým genomem definována coby největší a já tvrdím, že jediné nebezpečí pro existenci lidstva. V průběhu dějin vytvořila totiž predátorskou kulturu, kterou sebechvalně označuje za civilizaci. Svět stojí před hrozícím krachem lidské civilizace naprosto bezradně. Nemá žádnou odpověď na rostoucí chudobu jedněch a zároveň rostoucí bohatství jednoho procenta populace. Nemá žádnou odpověď na rostoucí produktivitu práce a HDP a zároveň zvyšující se míru sociální nejistoty. Nemá žádnou odpověď na řešení násilných konfliktů po celém světě. Nemá žádnou odpověď na státní terorismus, kdy jsou i bez vyhlášení války tyranizovány celé státy. Nemá žádnou odpověď na vlny uprchlíků a bezdomovců, ani na vlny nenávisti, které tyto akce vyvolávají. Nemá žádnou odpověď na hrozbu jaderného konfliktu. Nemá žádnou odpověď na ničení životního prostředí v mikroregionech a nadtož na celé planetě. Nemá žádnou odpověď na to, že supernové technologie jednou zbaví až 80% lidstva práce, tedy je vyloučí z lidství. Predátoři tedy za tisíciletí své nadvlády nad lidstvem ho přivedli na pokraj zkázy. Není žádný důvod, aby ve svém panství pokračovali. Je třeba je zničit.
PŘESTAŇME UŽ KONEČNĚ ŽVANIT A ZAČNĚME SMYSLUPLNĚ JEDNAT
V lednu vystříleli v Paříži, údajně islámští radikálové, redakci jednoho obskurního časopisu. Před dvěma dny zase v Tunisu postříleli radikální islamisté na dvacet turistů z Evropy. V té Paříži mohlo jít ve skutečnosti o provokaci, která měla v Evropě vzedmout vlnu antimuslimství, která od doby Bushovy „svaté války“ už v Evropě poněkud skomírala. Následná divadelně-televizní jednota prezentovaná prostému lidu některým státníky Evropy, by tomu docela nasvědčovala. A v Tunisu? Zatím jsou informace nepřehledné, ale nedivil bych se, kdyby i tam šlo o řízenou provokaci, se kterými má jistá, celosvětově již působící instituce původem z USA, bohaté zkušenosti a která měla zvednout poněkud upadající bojechtivost Evropanů. Nechuť Evropanů bojovat je již velmi dlouho trnem v oku jejich protektorů z USA. Proto jim připravují válečnou frontu, přímo za humny. Při každém případu terorismu, jsou naše média plná žvanění o civilizaci Západu a o Evropských hodnotách. Jenže, co to vlastně je?!! Tak zvaná Západní civilizace, není ničím jiným, než predátorskou kulturou celosvětových tyranů, prokazatelně půl tisíciletí plundrujících zdroje celého světa, včetně bezprostředního zotročování jeho obyvatel. Evropské hodnoty pak pro změnu jsou pyšným přesvědčením, že státní režim, politická kultura a životní styl Němců, Francouzů a Britů jsou to nejdokonalejší, čeho lidstvo za celé dějiny dosáhlo a jsme je proto přímo prozřetelností určeni šířit všechny po celé planetě. Nejhorší na tom je, že samotné predátorství znamená v lidské aplikaci reálně pouze válčení a šíření Evropanských „hodnot“ také nelze provádět mírovou cestou. Jsem skálopevně přesvědčen, že nad vším tím Západem a Evropou je nejvyšší hodnotou lidstva, nejméně od dob vzniku prvních zbraní hromadného ničení jenom a pouze mír. Jde o hodnotu nadřazenou všem náboženstvím, každé ideologii a samozřejmě je bezpodmínečným příkazem každé politické moci. Od konce poslední velké války je dokonce mír základní podmínkou přežití lidského druhu. Takže konečně se všichni vzpamatujme, přestaňme žvanit a každého, kdo nás začne štvát, kdo nás ponouká k násilí a dokonce žene do války, preventivně zbavme jakékoliv funkce ve veřejném životě. A pokud bude i tam štvát, pak se nedá nic dělat a je třeba jej izolovat od společenství slušných lidí. Způsobů jak to provést je mnoho. Car je kdysi posílal na Sibiř. My tu možnost nemáme, ale asi by se i dneska ještě našlo území, kam bychom je vyvezli, dali jim zbraň a několik nábojů. Pokud tak neuděláme, tak lidstvo skončí. Dneska několik tisíc jednotlivců prakticky dokáže prostřednictví peněžního systému ovládat celý svět a krytý zbraněmi supermocného NATO mu dokonce diktovat svou vůli. Nepřipusťme proto, aby nás skutečně uvrhli do otroctví pod pohrůžkou ztráty naší osobní svobody, dokonce i existence. Je ale naopak bezpodmínečně zapotřebí zbavit aktivity všechny válkychtivce a možná i mocivhtivé závisláky.
PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ
V týdnu, kdy byl Putin mimo dohled televizních kamer, podle jedněch si léčil záda (Rakouský lékař), podle jiných byl za manželkou, která ve Švýcarsku rodila, jsem zaznamenal nejen mnoho spekulací, ale i několik poněkud méně známých informací, které jsem si dal trochu do souvislostí. Podle první údajný třetí nejdůležitější muž Ruska, bývalý agent KGB, Putinův přítel a poradce, Alexander Bortnikov, byl v únoru pozván do USA na Summit k boji proti extremismu. O jeho účasti mělo být údajně rozhodnuto až dodatečně a na poslední chvíli a pozván byl i přesto, že v rámci sankcí proti Rusku je na seznamu osob, které mají zakázán vstup do zemí EU a do Kanady. V USA se měl tajně setkat v Bílém domě s Obamou a to na jeho osobní pozvání k soukromé schůzce. Tam měl být Obamou varován, že globální válka se blíží a že není v silách Obamy ji zastavit. Informace druhá spočívá v tom, že už v květnu 2014 došlo k podobnému setkání Obamy s jiným ruským představitelem, údajně s druhým nejvyšším mužem Ruska, s bývalým ředitelem FSB, nyní ředitelem Rady bezpečnosti ruské federace (SCRF) a rovněž bývalým agentem KGB, s Nikolajem Patruševem. Na něj Obama naléhal, aby Rusko změnilo svou politiku, protože on není schopen zlomit válkychtivost některých republikánů. Pokud prý Rusko bude dál pokračovat v dosavadním trendu, globální válku již nelze odvrátit. Jako třetí informaci jsem zaznamenal zprávu o docela nedávném telefonátu Nulandové s Lavrovem. Podle něj byla neuvěřitelně hrubá, až vulgární, nediplomaticky dokonce křičela. Původně sice volala jen kvůli tomu, aby Rusko neparalyzovalo elektronicky lodě USA, ale v rozhovoru trvajícím víc jak hodinu postupně ztrácela nervy, až prý doslova vyštěkla „…to Dick Cheney nyní řídí USA, nikoliv Obama, to byste už měli konečně vy ruští zm… pochopit“.
Žádnou ze tří informací nehodlám komentovat, jen chci dneska vzpomenout událostí mnohem starších, uskutečněných před Hitlerovým napadením SSSR. Tehdy se přihodily některé poněkud podivné události, z nichž připomenu také tři. První cituji podle knihy známého amerického historika Roberta Tuckera, autora Stalinova životopisu: „19. května 1941 pozval německý velvyslanec v Moskvě Werner von Schulenburg na oběd Vladimíra Georgijeviče Děkanozova, navrátivšího se z Berlína, kde byl jmenován novým velvyslancem. Přítomni byli G. Hilger a von Walter. Velvyslanec se během oběda, jak to později historiku Kumaněvovi vylíčil Mikojan, naklonil k Děkanozovovi a řekl mu: ´Pane velvyslanče, něco podobného dějiny diplomacie asi nepamatují, protože já vám teď hodlám vydat státní tajemství č. 1: předejte, prosím, panu Molotovovi a ten, jak doufám, informuje pana Stalina, že Hitler rozhodl rozpoutat 22. června proti SSSR válku. Asi se mne zeptáte, proč to dělám. Já mám však výchovu v Bismarckově duchu a ten byl vždy proti válkám s Ruskem´“. Konec citace. Druhá informace je podobná. Tu dokonce rozšířil Chruščov. Podle ní byl první tajemník sovětského velvyslanectví v Berlíně Valentin Michajlovič Berežkov pozván na jaře 1941 svým americkým kolegou Pattersonem na koktejl a představil mu tam vysokého muže v uniformě Luftwaffe“. Ten ho – jak to sám Berežkov popsal už v 60. letech – „odtáhl stranou, aby mu diskrétně sdělil, že kvanta vojenských jednotek, včetně jeho eskadry, se přesouvají na východ, k sovětským hranicím“. Jako třetí informaci uvádím jméno rozvědčíka Richarda Sorgeho. Starší ví, o koho jde, takže pro mladší jen poznamenávám, že před válkou pracoval v Japonsku, kde získal informace o operaci Barbarossa, což byl krycí název pro napadení Sovětského svazu, osobně o tom Stalina informovala a stal se posmrtně legendou v socialistickém táboře.
Poslední práce historiků ukazují, že všechny údajné „úniky informací“ o přesném termínu napadení SSSR byly řízeny Hitlerovým štábem. Měly jediný smysl. Zajistit Německu uskutečnění „bleskové války“, taktiky, kterou Hitler do té doby porazil všechny jím okupované země. Sověti s Německem si totiž koncem roku 1939 rozdělili Polsko, takže Stalin neměl na nových hranicích své země dokončená opevnění. Sovětský svaz měl v té době 2,9 milionů vojáků, ale Hitler se svými spojenci dal dohromady armádu s počtem 5,5 milionů vojáků. Hitler potřeboval, aby Stalin poslal všechny vojáky co nejblíže hranic, kde by je svou početní a především technickou převahou okamžitě rozdrtil. Podle odborníků, by ještě do zimy obsadil Moskvu. Jenže Stalin nebyl blbec. Na obranu hranic vyčlenil jenom jednu třetinu vojsk a z dalších vytvářel obranné sledy především na původním území SSSR, kde navíc byly obranné linie vybudovány, čímž brzdil ofenzivu Němců. Tak znemožnil Hitlerovi „blitzkrieg“ a fakticky vyhrál válku. Dneska se ví, že většina generálů Sovětského svazu byla proti Stalinovu rozhodnutí, proto také některé okamžitě zlikvidoval. Průběh války pak dokázal, že Stalin si plně zasloužil označení vojenského génia. Válku SSSR nad Německem tedy vyhrálo politické vedení, vedení Všesvazové komunistické strany (bolševiků).
Nevím proč, jsem si na události staré skoro tři čtvrtiny století vzpomněl právě při informacích o Obamově varování adresovaném Putinovi. Trochu si proto zaspekuluji. Americe jde v současnosti doslova o krk. Zadluženost ze všech států největší. Útoky na dolar stále četnější a sofistikovanější. Neobnovitelné zdroje energie rapidně ubývající a nové technologie k jejich dalšímu získávání velice nákladné. Několik neúspěšných válek za poslední dvě desetiletí. Na hospodářském nebi ztráta několika prvenství. Obrovský a všestranný vzestup ČLR. Ztráta vlivu na zadním dvorku, čili v Jižní Americe. To všechno, včetně vnitřní, stále se zhoršující sociální situace, jsou neodvratné příznaky přinejmenším konce světové prestiže, ne-li dokonce možného bankrotu země. USA strašně potřebují válku a především vítěznou válku. Proto všechno ta Obamova údajná bezmocnost. Obama zoufale potřebuje vítězství, jenže si k tomu vybral až příliš veliké sousto. Úpěnlivě proto prosí Putina, aby se Rusko podrobilo nátlaku USA. Ony totiž na skutečný, čti jaderný, konflikt s Ruskem nemají, ač se tak před světem tváří. Celé NATO je sice početně a technicky možná až pětinásobně silnější, než Rusko. Leč útočníkovi nezajišťuje vítězství mnohdy ani desetinásobná převaha, pokud se obránce umí bránit. USA si při tom nemohou dovolit otevřeně napadnout Rusko, protože to by už skutečně před mezinárodním společenstvím neustály. I tak nelze počítat s tím, že by Americe v napadení Ruska šel někdo, kromě přitroublé Británie, skutečně pomáhat. Pobalťané totiž mají doma až příliš silnou „menšinu“ Rusů a Poláci, ti jsou celé Evropě ve skutečnosti k smíchu již několik století. Ostatní ať si čtenáři domyslí.