První globalizační vlna vytvořená nadvládou starověkého Říma dala vznik křesťanství. Druhá – britská vlna, zahájená strojovou výrobou a právními pravidly mezinárodního obchodu, dala vznik marxismu. Obě tyto ideologie měly jediný cíl, osvobodit utlačované. V případě Říma národy, v případě britského spojeného království dokonce většinu obyvatel jako občany. Podle tohoto společenského vzorce musí současný útlak totalitní nadvlády USA přinést novu ideologii, sjednocující vědomí ovládaného lidstva v celém veřejném prostoru světa. Nabízí se otázka, kde hledat náznaky nové ideologie. Jejím základem totiž může být ekologismus, feminismus, pacifismus, ale také podle některých odborníků islám. Zatím se dá říci určitě, že to nebude neokonzervatismus, který je ideologií imperiální politiky USA.

Základním rysem všech dosavadních globalizací v dějinách bylo především imperiální sjednocení většiny známého světa pod hegemonií nejvlivnějšího státu. Prvním takovým impériem byla starověká říše Římská. Druhým Britská koloniální říše. Nyní se vytváří impérium pod hegemonií USA. Podstatou imperiální moci byla a i dneska je, nadvláda nad obchodem v celé říši a taková síla vojsk hegemona, která prosadí obchod výhodný především pro něj. I tuto podmínku splňuje dnešní, třetí globalizační vlna. Protože v kterékoliv globalizaci  vždycky šlo o imperialismus, používám pro popis dnešního sjednocování světového hospodářství pojem GLOBALISMUS. A považuji jej za nejvyšší stádium imperialismu.

Hned na úvod poznamenávám, že v dalším textu jsou užity nejen cizí myšlenky, ale doslovné citace. Jelikož ale nevím, z čeho jsem si je vypsal, neuvádím logicky jejich zdroj. Převzal jsem a souhlasím s názory že: Neokonzervativní vládci USA (neokoni) realizují politiku, v níž o zajištění zdrojů surovin, především energetických a dokonce pitné vody, bude ve světě rozhodovat síla. Ti ostatní budou od zdrojů odříznuti a zahynou. Dojde tak k  přirozenému výběru na globální úrovni a podobně jako v přírodě přežijí pouze životaschopnější. Neokoni tak aplikují na současný vývoj lidstva Darwinův princip survival of the fittest. V lidské historii ale nejde o nic nového. Mimo jiné již sociální darwinismus nebyl ničím jiným, ba dokonce všechny války měly v podhoubí stejný motiv. Šlo vždy o redukci života na boj, za opomíjení všech jeho dalších aspektů, nebo alespoň povýšení boje na nejvyšší princip lidské přirozenosti. Teze prohlašující princip přirozeného výběru i v lidské společnosti za nejvyšší modlu, byla především v posledním století s pomocí různých sociologických a politickofilosofických teorií změněna až na ideologii současných aspirantů na světovládu. Doposud vedla k hrůzným a nesmyslným válkám. Víra v její další pravdivost se ale v jaderné a informační éře už může změnit v stupidní sebezničení lidstva. Tolik myšlenky, které jsem převzal. V mém pojetí ideologie neokonů dokonce záměrně mate pojmy, a reprezentanti jejich současné globální moci nám všem ji vnucují proto, aby tím odůvodnili svou nadvládu. Hovoří o lidské přirozenosti tam, kde jde naopak o zásadní nepřirozenost člověka a naprosté většiny lidí. Přirozený výběr je principem živočišné říše a to ještě ne jediným a dokonce vůbec ne dominantním. A v žádném případě projevem uvedeného principu není pouze boj. Ale především přizpůsobivost. Člověk se ale definuje od samého počátku právě tím, že se vydělil ze své zvířecí podoby i když ne z přírody. A řekněme si to zřetelněji, lidské dějiny začínají tam, kde lidé dokázali nebýt již zvířaty. Boj je proto čistým zvířecím přežitkem v člověku. Války pak atavismem PŘÍRODNOSTI a v žádném případě ne lidskou PŘIROZENOSTÍ. Právě naopak základem skutečné lidské přirozenosti se stal život v míru. Snahou žít se svým okolím v pokoji a společenství, bylo samotným základem lidství. A je jeho nejvyšší hodnotou i podle Hobbese například jedinou, kterou nelze člověku odebrat, jediným skutečně nezadatelným lidským právem. Každý, kdo jen v myšlenkách připouští řešení sporů násilím až válkou, není proto člověkem a nezasluhuje si jako tvor ochranu lidského rodu.

Od konce osmdesátých let minulého století se vedou až vášnivé diskuse o pojmenování vítězného, globálně dominantního, politického režimu. Je totiž odmítán dávně teoretiky odůvodněný kapitalismus pro jeho pejorativnost v mnoha oblastech světa, především těch postsocialistických. Nepomohlo mu totiž ani vylepšení Nowakovým termínem Demokratický kapitalismus. Abych nezůstal stranou tak důležitého sporu vědátorů mnoha disciplin vědy, sice v očích opravdových vědců pouze slabé vědy, nabízím rovněž kamének do mozaiky. Navrhuji, aby současný režim se nazýval REDUKCIONALISMUS. Dělá totiž všechno proto, aby zredukoval:

– občany na voliče,

– politiku na soutěž politických stran,

– politické strany na kluby populárních vůdců,

– demokracii na nadvládu zvolených,

– volby na výběr ze stranické nabídky, 

– spotřebitele na manipulované konzumenty,

– zaměstnance na osoby existenčně závislé,

– svobodu na svobodný obchod,

– lidská práva na právo neomezeného hromadění majetku,

– občanská práva na širokou škálu veřejných aktivit, které moc beztrestně ignoruje,

– vzdělání na výhodu pracovního trhu,

– zdravotní péči na nejvýnosnější byznys,

– síťové služby na zdroj monopolního zisku,

– sport na lukrativní profesi,

– média na manipulovadla,

– masové umění na podprahovou propagandu,

– úspěšnost na sumu získaných peněz,

– popularitu na televizní zviditelňování,

a & mohl bych takto pokračovat asi do nekonečna. A právě ona jevová neukončenost mi dává vnitřní přesvědčení o oprávněnosti a zdůvodněnosti mého názvu.