Židé a křesťané mají desatero božích přikázání, které jim snesl z hory Mojžíš. Katolické církev k tomu přidala tak zvaných „sedm hříchů hlavních“. Jen pro připomenutí. Jde o pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Vždycky jsem se divil, že mezi nimi není nenávist, včetně té „třídní“ a válečnictví. Ale o to mi dneska nejde. Zaujal mě totiž jiný seznam hříchů. Ten prý sestavil Gándhí a nazval je „Sedm sociálních hříchů“. Tady jsou:

1. Politika bez zásad
2. Hospodářství bez morálky
3. Blahobyt bez práce
4. Výchova bez charakteru
5. Věda bez lidskosti
6. Požitek bez svědomí
7. Věrovyznání bez oběti.

Ten seznam mi totiž něco připomíná. A určitě nejsem sám.

Pane první z ministrů.

Jsem pobouřen tím, že oslovujete občany, ba obyvatele této země „milými přáteli“. Já, a vím o mnoha dalších, totiž v žádném případě Vašimi přáteli nejsme, a milými teprve ne. Osobně Vás sleduji už od doby, kdy jste se činil jako redaktůrek Proglasu, kde jste se přece profiloval jako přítel někoho naprosto jiného než příslušníků Českého národa. Nějak jste se o těchto začátcích své veřejné angažovanosti v autobiografiích cudně opomenul zmínit. Proto když jsem Vás slyšel, jak mé soukmenovce oslovujete jako milé přátelé, jsem to v prvý okamžik považoval za provokativní drzost vůči nim a vůči sobě za urážku.

Když jsem se pak z dalších vět dověděl, při jaké příležitosti nás oslovujete milými přáteli, dospěl jsem k názoru, že svůj nesouhlas s tím vším Vám nezbytně musím sdělit.

Fakt, že mě, a mnohé další pokládáte za své přátele, je totiž přece jenom pouhou urážkou na cti čili tím menším zlem, jehož jste se v předešlém týdnu dopustil. Ovšem skutečnost, že tuto zem zatahujete do válečného konfliktu, navíc prokazatelně v cizím zájmu, se pane „dvoupřesedo“ nepromíjí, a především nesmí zapomenout. Vaše až podezřele strmá kariéra mi při tom vnukla přesvědčení, že by se v mezinárodním právu mělo prosadit pravidlo z dávno minulých dob, kdy měl opravdový vládce povinnost osobně se postavil do čela svých bojujících vojů. Vy celoživotní „papaláši“ jste si od těch dob nějak moc jistí, že každou válku vždycky přežijete i se svými potomky. Já jsem přesto přesvědčen, že si Vás a Vám podobné, válku přeživší neprivilegovaní přece jenom z těch bunkrů vytáhnou, a po právu ztrestají. To mějte jako válečný štváč, mezi které jste se nyní zařadil, vždycky na paměti.

22. ledna připlula do Děčína první loď s tisícem tun černého uhlí z Austrálie, určeného pro ostravsko. To mohli dopustit pouze národohospodářští sabotéři, a ne jenom obyčejní pitomci. Těžba černého uhlí se měla v OKD regulovat tak, aby se do regionu tato komodita nemusela dovážet. A pokud vůbec, pak ze sousedního Polska, a ne od protinožců. Že to rozhoduje trh? Pěkná to blbost v době zuřící války o klima. Lodě, které vezly to uhlí až z Austrálie, vlaky, které ho transportovaly v samotné Austrálii a konec konců i ty lodičky na Labi měly dohromady určitě „uhlíkovou stopu“ daleko větší, než když se ta tisícovka tun na ostravsku spálí. Prostě debilita. Nebo je celá ta politika minimální uhlíkové stopy naprostý žvást a podvod na celé civilizaci. To druhé si myslím od samého jejího počátku.

Jaroslav Hašek o užívání sprostých slov v textech kdysi prohlásil, že je nezbytné je napsat v situaci, kdy to jinak nejde. Četl jsem to už dávno, a přesto jsem se vždycky snažil nesklouznout do vulgarit. Jenže včera jsem čirou náhodou shlédl video na webu  https://www.youtube.com/watch?v=GzXf4BiDJWQ ze série „Aby bylo jasno“, kteéý mě nutí udělat ze svého pravidla výjimku. Jmenovaný pořad paní Bobošíkové totiž předkládá celou sérii důkazů o podlosti L.R. Vím, že Rakušanová každou novou vládu vyzývá, aby zrušila tak zvané „Benešovy dekrety“. Nezajímal jsem se ale o její argumenty. Jmenované video mnou proto doslova zatřáslo svou drzou lživostí a fanatickým prosazováním zájmů Sudetského „landsmanšaftu“ produkovanou údajnou novinářskou. O takových se obvykle píše jako o presstitutech, což je v korektní mluvě označení pro novinářského prostituta, či prostitutku. Zaprodanost Lídy Rakušanová je ovšem daleko za hranicí takovéhoto pojmenování. V mých očích je to prostě zaprodanecká lžikurva. Kdo mě chce odsuzovat, ať se podívá na jmenované video. Ovšem pokud je to alespoň Český patriot, když už ne vlastenec.

Už nějaký ten čas je ve světových médiích nejfrekventovanějším tématem válka. Tentokrát možné střetnutí Ukrajiny s Ruskem. Jsem přesvědčen, že jde jen a pouze o zakrývací manévr potíží, které mají doma vládcové USA, Británie, a samozřejmě samotné Ukrajiny. Nehodlám v tomto textu rozšiřovat počet rádoby odborníků, kteří si hrají na proroky. Podle toho, co ale soudím z argumentů znalejších se kloním k názoru, že vznikající napětí je riskantní. A jak zpívávali W + V „z každého napětí jsou děti“. A já dodávám, že většinou nechtěné. Ale velice mě v těchto dnech zaujaly dva obecné názory o válce. První řekl 25.1. v rozhovoru pro Parlamentní Listy analytik Oskar Krejčí, cituji: „…válka je atavismus. Je to přežitek z těch vývojových stadií evoluce člověka, kdy jeho pudové jednání neovládala kultura. Válka je vítězstvím iracionality, důkaz neschopnosti člověka nalézt rozumné řešení problémů, které by vyloučilo vnitrodruhové zabíjení. To, čemu v 21. století říkáme mír, je pouhopouhý kompromis mezi rozumem a válkou. Je to jednání, které je buď v souladu s mezinárodním právem, nebo vychází z pochopení vzájemné rovnováhy sil. Vojenských sil. Obé má stejný základ: malou vzájemnou důvěru. Nezapomínejme, že i současné mezinárodní právo, jehož jádrem je Charta OSN, je dítětem války“. Konec citace. K tomu jenom poznamenávám, že zánikem Sovětského svazu celé to mezinárodní právo je fakticky právem silnějšího čili rovněž atavismus spočívající v řešení sporů zvířecí metodou. K druhému citátu nemám žádnou poznámku, pouze vroucné přání, aby se zmíněný návrh dostal do zvyklostí, kdy vůdce stál v čele vojů a nebyl kdesi v bunkru. Generál Šándor o den později poskytl rozhovor také PL a v něm řekl, cituji: „Všichni ti, kteří přímo nebo nepřímo podporují vojenská řešení problémů, by se měli zvednout ze židle a spolu se svými rodinnými příslušníky zaujmout první řadu v bojujících vojscích“. Konec citace toho mého odvěkého přání.

Celý život považuji za velkou lež, že USA mají ministerstvo obrany. Historie od počátků dvacátého století dodneška totiž jasně ukazuje, že Unie má ministerstvo války. A nebýt střízlivosti Pentagonu, tak by o tom nepochyboval asi nikdo na celém světě. Nejvyšší mamlasové z množiny politických civilistů dobře vědí, že oni nejenže do války nikdy nepůjdou, ale že je i jejich rodiny za státní peníze budou chránit bunkry i v případě jaderného konfliktu. Prostě zrůdné bestie, které ženou jiné do sebezáhuby jen pro svou potěchu z moci a nadvlády. A vůbec, všechny státy, jejichž vojáci se zúčastňují agresí na cizí území, by měly povinně přejmenovat svá militery ministerstva na ministerstva války. Tedy i současná ČR. Pro současnou Rychetsko-Fialovu to platí naprosto jednoznačně. Vždyť ta „Afroameričanka“ v čele onoho ministerstva to svými výroky nesporně dokumentuje, ba dokládala již před zasednutím na ministerské křeslo.

Pobaltské státy byly první, které se trhly ze Sovětského svazu. Což bylo ještě v dobách, kdy něco takového bylo antisocialistickým „hříchem“ takže, myslím že to bylo na Litvu, poslal Gorbi armádu. Ve třech pobaltských zemích, které podle odborníků ani nemohou být plnohodnotnými státy pro svůj malý počet obyvatel, roste v poslední době rusofobie do stupně hysterie, alespoň podle médií. Nevím sice, nakolik postihuje běžný lid, ale papalášstvo plní tím jen své zadání členů NATO. Neustále křičí do světa, že je Rusko chce napadnout. U té Litvy je to alespoň trochu věrohodné, ale u Estonska a Lotyšska jde spíše o zoufalství přirozeně umírajícího. Ve všech třech zemích žije necelých šest milionů obyvatel, v Litvě celá polovina. Z toho je necelý milion Rusů. Od svého „osamostatnění“ obyvatelstva v nich ubývá, a to ve všech třech. Mladí „domorodci“ jdou za štěstím na Západ a Rusy to táhne do své vlasti. Takže, především Estonsko se povážlivě vylidňuje. I tak, proč by ho Rusové při moderní, raketové válečné technologii vůbec potřebovali, když jde fakticky o rovinu jako stůl, kde je pomalu víc vody než suché země, zvláště po zimě. Rusku stačí čekat a ta území mu jednou spadnou do klína naprosto sama, ovšem skoro vylidněná. Litva by udělala vůbec nejlíp, kdyby se spojila s Polskem. Vždyť tam stejně Poláci tvoří největší menšinu, a i historicky to byly většinou jeden stát, Velkolitevsko, či Polskolitevsko. Jestliže dneska Pobalťanné hysterčí, tak je to spíše připomínaná předsmrtná křeč. Myslím, že nikdo ve světě nepředpokládá, že by někdo ze Západu šel bránit ty pidizemičky. A ujišťování o spojenecké pomoci z velitelství NATO je fakticky lež, nic víc.

Vládnoucí vrstva USA se notně přeceňuje, když chce válčit jak s ČLR, tak s Ruskem, a ještě k tomu považuje za nepřítele i Írán. Na jedné straně jim nedochází, že už Unie není zemí, za kterou ji ještě nedávno považovali oni samotní, ale i většina světa. Na druhé však vnímají obrovsky rychlý růst síly jak ČLR, tak Ruska, ba i toho Íránu. Takže pokud je chtějí alespoň oslabit, musí je do nějaké té válčičiky zatáhnout ihned, „pokud možno ještě dříve“ jak kdysi řekl klasik. Doufají, že proti Íránu poštvou Izrael a Turecko, proti Rusku zase Východní Evropu a zbude jim jenom ta prokletá Čína. Írán i Rusko si jsou zmíněné skutečnosti vědomy, a tak dělají všechno, aby se do konfliktu s jmenovanými soupeři nedostaly. A i kdyby, Rusko by si s Evropou nakonec poradilo, jako už několikrát a Írán s Izraelem by asi hráli na nerozhodně. Lidská převaha je na straně Peršanů a oslabení Židé by s vysokou pravděpodobností byli následně arabským světem zase z Palestiny vyhnáni. Američtí válkychtivci tedy nemají moc na vybranou. Měli by proto rozšířit NATO minimálně o Japonsko, Austrálii a možná i čínskofobní Vietnam. Následně pak jeho evropskou větev pomalu nechat jako pro ně vedlejší až bezvýznamnou, odumírat. Celou studenou válku se zakládající členové NATO hřáli pod peřinou Amerických zbrojařů a schopností USArmy, měli by se tedy nyní o sebe postarat sami. Zvláště když jim Rusko nabízí velíce přijatelný způsob zajištění míru čili dnešními slovy jejich bezpečnost. Chce pouze a jenom konec dalšího rozšiřování paktu NATO.

Když Bush starší hodnotil svou prezidentskou politiku, několikrát zdůraznil, že za největší její neúspěch považuje rozpad Sovětského svazu. Argumentoval tím, že Rusko si tak uvolní ruce a díky svému přírodnímu bohatství se začne neobyčejně rychle rozvíjet. Zbavilo se totiž řady zemí, které v rámci Svazu muselo doslova vydržovat, především pak středoasijské republiky, ale i Pobaltí, a dokonce i některé samostatné státy patřící do ekonomického společenství nazvaného Rada vzájemné hospodářské pomoci. Bush byl před kariérou prezidenta i šéfem tajných služeb USA, takže měl mezi skutečnými vládci své země vysokou autoritu. Přesto nevím, zda teprve svými výroky po odchodu do penze, ovlivnil chování skrytých mocnářů Unie. Spíše si ale myslím, že ve skutečnosti byly v USA vlivové síly, které bažily po nerostném bohatství Ruska odjakživa.

Po zániku SSSR pak je ta touha doslova zbavila rozumu. Za Jelcina totiž měly skvělou šanci si své tužby splnit. Opilec totiž sestavil svou vládu ze samých „zapadniků“, takže stačilo, aby Abendlanďané spoutali Rusko ve svých ekonomických, a především vojenských strukturách a mohli je natrvalo kolonizovat. Kdyby ho například zahrnuli do vojenského paktu NATO, tak měli dokonce reálnou sílu pro ovládnutí i ČLR.

Místo toho zvolili taktiku postupného rozšiřování NATO na východ, aniž vlastně věděli proč. I když armády Polska a Rumunska měly pro pakt určitý přínos, tak ty ostatní státy byly pro něj doslova přítěží. Kdo tvrdí, že smyslem rozšiřování NATO byla snaha získat území, a ne armády, tak opomíjí, že budoucí války bývají vždycky vedeny jinak než ty předešlé.

Řečeno jasně. Nejen vojáci USA, ale celého Západu nikdy nepůjdou umírat kvůli Pobaltí. Takže do toho budou mít eminentní zájem přinutit jeho bývalé spojence z vojenského paktu z dob SSSR pojmenovaného Varšavská smlouva. Což se po nástupu Putina zjevilo jako blahodárný důvod k rozšiřování NATO. Blahodárný především pro zbrojařské firmy v USA, které musí modernizovat armády bývalého Varšavského paktu. Jenže? Opravdu se podaří zblblým válkytivcům Abendlandu přimět „Východňary“ k sebevraždě? Toť fundamentální otázka pro celý Americký Deep State dneška. Bez kladné odpovědi na ni se NATO fakticky urozšiřovalo a nutně se bude muset metamorfovat.

Vojenský pakt vytvořený brzy po druhé světové válce byl veřejnosti prezentován jako spojenectví vyspělých zemí Abendlandu, které se cítily ohroženy celosvětově vzrůstajícím komunismem. Ve skutečnosti ale šlo o silovou paži vládců USA, kterou si zajištovali kontrolu nad tak zvanými spojenci. Po jednostranném vypovězení breetonwoodského měnového systému si pak mocnáři USA prakticky zajistili polokoloniální závislost svých spojenců.

Po zániku SSSR se NATO prakticky ocitlo ve vzduchoprázdnu a tedy před zánikem. Stát, který vznikl na území obyvatel, kteří byli zlikvidováni, logicky má po celou svou krátkou historii neustále nějakého nepřítele, a i kdyby jej neměl, tak si ho vytvoří. Proto tajné služby a armádní stratégové Unie krkolomným způsobem vyagregovali nový důvod k existenci NATO. Globální terorismus. V praxi se tím ale NATO stalo z paktu obranného agresorem.

Válkychtivým civilistům z řad politiků s to však zdálo slabým odůvodněním existence paktu, a tak udělali všechno pro to, aby USA měla nového nepřítele. A tak ho má.

NATO se tal opět stává v očích svých členů obranou institucí. Jenže ta už jednou zakusila agresi, takže jí to zůstalo a za nejlepší obranu považuje útok, alespoň malý, preventivní. Tím NATO dostalo své tvůrce do pasti. Dneska proto mnoho nadějí na přežití nemá. Slábnoucí Unie by asi udělala nejlíp, kdyby jej zrušila. Měla by vzniknout globální armáda, která bud zárukou celosvětového míru, protože bude mít sílu větší než kterýkoli stát, včetně supervelmocí. Ty by totiž společnými silami měly tvořit páteř takovéto globální policie.

Tak nějak si to již v polovině minulého století představoval Albert Einstein, jeden z vědců „zakladatelů šance na samolikvidaci lidstva“, která je čím dál akutnější.