. Naznačil jsem před dvěma dny, že nepotřebnost levicové politiky je ve své podstatě výrazem existence třídního boje. Každý, kdo zpochybňuje potřebnost levicovosti v politice, má k tomu možná jiné důvody, leč všichni jeden nezpochybnitelný, víru ve věčnost kapitalismu. Skutečně levicový myslitel, politik, či aktivista prosazuje alternativu k dnešnímu vládnoucímu systému, ať už jej nazývá kapitalismem, zastupitelskou demokracií, či jakkoliv jinak. Jádrem levicovosti je tedy odpor ke kapitalismu ve všech jeho formách. A co že je tím kapitalismem? Každý systém, v němž nadvládu nad lidmi má kapitál, o němž rozhodují jeho vlastníci, či jimi pověření správci. Žádná slepá ruka trhu, vždyť přece v přírodě není tvorů, kteří by na rukou měli oči, takže každou ruku i v přírodě vodí oči umístěné jinde na těle daného tvora. Takže známým heslem o slepé ruce trhu určitá skupina elitářů s drzostí sobě vlastní vnucuje davům přesvědčení, že nad lidstvem vládne jakási nadpřirozená bytost a ne oni samotní. Reálnou pravdou ale je, že to superimperialisté současnosti sprostě skrývají za vymyšleným artefaktem své reálné panství nad zbytkem lidstva. Dokud bude existovat systém, v němž všichni pracují, ale jen někteří si přivlastňují většinu výsledků společné práce, dotud bude existovat kapitalismus a tedy i levice. Levicové přesvědčení a aktivity jsou jednou pro vždy, jakoby pupeční šňůrou spájené s existencí kapitalismu. Jsou ryze antikapitalistické a basta.