Válku civilizací si vymyslel jeden zhovadilý americký intelektuál, čímž ji prakticky zahájil a tím se stal skutečným inspirátorem všech následných událostí od terorismu, přes migrační anexi, po následná „bezpečnostní“ opatření, především vlád zemí Evropy. Můj skepticismus mi nedovoluje, abych předpokládal, že příslušníci globálního panstva jsou tak inteligentní, aby válku civilizací vymysleli už s tím vším, co díky její existencí nyní následuje. S vysokou pravděpodobností jenom z pokleslé teorie jednoho lumpeniteligenta vykonstruovali celou ideologii, kterou pak naplnili činy. Spouštěcí mechanismus pro válku civilizací se totiž nabízel již v té době sám. Byl jím islámský radikalismus, nechtěné to dítko především státního terorismu Západu vůči všem nepřátelům Izraele. Po rozpadu socialistického tábora si kapitalističtí světovládci uvědomili, že musí vytvořit všestranné podmínky k tomu, aby se už nemohlo opakovat rušení soukromého vlastnictví kapitálu.K tomu potřebovali důslednou kontrolu nad veškerými aktivitami veřejnosti, čili vytvoření institucí dohledu státu nad všemi občany.Všechna ta protiteroristická a další bezpečnostní opatření nemají tedy jiný význam, než včas odhalit a zlikvidovat možná ohniska sociálních střetů, jež by ohrozila soukromé vlastnictví, především ta superobrovská. Žádnému vládci v dějinách vůbec nezáleželo na lidských životech, pokud nešlo zrovna o jejich. Proto se domýšlím, že všechny ty teroristické útoky jsou, když už ne přímo organizovány mocnými Západu, tak určitě jsou jejich tajnými službami  regulovány tak, aby bylo dosaženo potřebného efektu, jímž je nahnání strachu celé veřejnosti, která pak se nebude zpěčovat, budou-li omezeny její základní občanské svobody. Tak jako společnost snášela komunistickou diktaturu, protože za to dostávala sociální jistoty, tak bude jednou snášet diktaturu financiérských globalizátorů jen za to, že ji budou zdánlivě chránit před fanatiky extremismus všeho druhu. Při tom ale bude pořád jediným zájmem hlídacích hyen kapitalistického státu pouze a jenom nedovolit, aby se „lid“ dokázal vzbouřit proti jejich supertotalitě peněz.

Klíma v politické části veřejného prostoru se v naší zemi vyostřilo natolik, že bez násilí už se nemůže zvýšit. Urážky nejen ústavních činitelů, dokonce i toho nejvyššího jsou už na denním pořádku. A co je nejhorší, hulvátské výrazivo používají už i oni samotní navzájem vůči sobě. Nejotřesnější příklad předvedl nedávno exodborář Štěch, druhý to nejvyšší ústavní hodnostář, vůči Zemanovi. Hnus se šíří zemí co jen otevřou naši politici své nevymáchané huby. Nenávist se v jejich podání už může zvyšovat jinak než tak, že se začnou fyzicky napadat. Třídní boj minulosti byl ve srovnání s chováním naší politické věrchušky dneška selankou. Zaslouží si nejenom odsudek od veřejnosti, leč totální likvidaci. Apelování na mravnost, či jen slušnost je asi stejně účinná, jako puška proti raketě.

Přiznám se, že mocenská hra v ČR je pod horizontem mých zájmů. V mých očích je celá Evropa, nadtož jakási ČR, umírajícím světem. Tak početných měst, jako je ČR, je ve světě kolem třicetI a jen v samotné ČLR víc jak deset.  Evropa je už doslova zchátralá metresa. Dneska by se už Zeus neobtěžoval proměňováním se ve vola, pardon býka, aby se Evropy zmocnil. Ona totiž již není tou krásnou mladou budoucností, ale příšerně škaredou ani ne stařenou, ale doslova zdychající čarodějnicí. A ČR je bez diskuse jedním z jejích nejodpudivějších článků. Jsem přesvědčen, že Evropa je nereformovatelná a je ji zapotřebí revoluční cestou zničit. Veřejnost by si měla připustit tuto skutečnost a v prvé řadě odmítat podílet se svou účastí na hře, zvané volby. Především česká veřejnost by si už měla uvědomit, že volbami se nikdy nic nevyřeší. A to i tehdy, když si do sněmovny veřejnost nakrásně navolí nová strany a hnutí. Zatím vždycky byla každá nová politická formace po svém vítězství ve volbách v následné proceduře „parlamentní mašinerie“ doslova zlikvidována. Postarala se o to vždycky společnými silami celá mafie tradičních politických stran od nejpravicovějších po údajně nejlevicovější, v současnosti od TOP09 po KSČM. Proto prvním krokem k nové revoluci je v říjnových volbách nedávat hlas žádné z tradičních politických stran. A dále se pak uvidí. Pokud budou opět vládnoucí struktury konstituovat známé tváře, pak totiž nezbude nic jiného, než převzít politickou moc násilím.

Je správné, že nerezignoval a nechává se vyhodit. Naskýtá se mu tím jedinečná možnost. Při svém bohatství si může dovolit až do voleb jezdit po republice tak, jak to kdysi udělal Zeman, který od té doby je jednoznačně nejpopulárnějším polistopadovým politikem v zemi, nepočítám-li do ní snobskou enklávu v Praze. Jsem si jist, že takové jeho mítinky by občané navštěvovali v hojném počtu, aniž by na nich nemusel rozdávat koblihy. Nepochybuji o tom, že za čas, který strávil na postu ministra financí, motal se mezi nejvyššími politiky a proseděl moře času mezi těmi ukecanými budižkničemy, se toho dost dověděl. Takže by mu nyní stačilo třeba jen na každém třetím mítinku sdělit veřejnosti něco dehonostujícího na jmenovité příslušníky současné věrchušky, především na ty, kteří se tam již příliš dlouho drží zuby nehty, protože nic jiného neumí. Nakonec by jeho soupeři nedělali nic jiného, než že by museli jeho sdělení dementovat, nebo dokonce žalovat a tím si ještě víc kazit image. Typuji, že kromě Prahy by získal nadpoloviční většinu hlasů. A při nejhorším vždy „adaptabilní“ lidovci by se určitě rádi k jeho vládnutí přidali. Doba je totiž už zralá, ne-li přezrálá na to, aby státy byly vedeny osvícenými vůdci, jako byl třeba Baťa a ne neschopnými kabinetními podrazáky, opěvovanými charakterové ještě horšími patolízaly pražské kavárny.

Tak se dá jednou krátkou větou shrnout současná vládní pseudokrize. Dokonce si myslím, že prvoplánově ani nejde o zahájení předvolební kampaně, jak situaci hodnotí většina psavců. Mé poučení z kotrmelců sobotkovců je následovné. Za prvé už dnes vůbec nepochybuji o tom, že Sobotka Chovance poslal v oné grupě silných mužů ČSSD, kteří hned po volbách navštívili Zemana. Poslal jej tam s jasným úkolem, zakonspirovat setkání a pak ho vyzradit. Takto se následně tento politický mladíček stal politickému nýmandovi věrným služebníkem a společně se snaží dokazovat, že dvě nuly ne vždy označují pouze záchod. Za druhé by si měl každý levicový volič uvědomit, s kým se současné vedení ČSSD spolčuje proti prezidentovi zvolenému hlasem lidu. Vždycky jsem tvrdil, že nadávky Zemanovi od všech těch pisálků, rádobyumělců a ostatní intelektuální chátry patřící do údajné pražské kavárny, nejsou ničím jiným, než přímým útokem na lid, tedy fakticky na demokracii, ať už si o meritu věci myslí, kdo chce, co chce. Jestliže celodějinní nepřátelé ČSSD nyní chválí sobotkovce, pak je jasné, že jejich strana se vydala špatným směrem. Zapomněli úplně na zásadní zákon politiky, který zní: „když tě chválí nepřítel, je to špatné“. Za třetí vůbec nepochybuji o tom, že Sobotka potřebuje dostat Babiše z ministerstva financí proto, aby v předvolebním klání na něj nevybalil konkrétní fakta z dob jeho třeštění na postu ministra financí. Sobotka byl tehdy slaboučkým hráčem a tak byl fakticky onucí opravdově vlivných lidí, takže se dá určitě najít mnoho jeho přehmatů až trestného charakteru. Bohužel to si pan premiérský uvědomil příliš pozdě. A dělá obrovskou chybu, že si z Babiše dělá osobního nepřítele. Pražská srabárna ho totiž nezachrání, právě naopak vychytrale čeká, až ho bude moci s chutí definitivně zašlápnout.

Po pádu Sovětské svazu se nejeden jeho nepřítel opájel nezaslouženým vítězstvím. Bylo i několik takových, kteří propadli euforii vítězů a začali věřit na konec vývoje politických systémů. Pyšně jeden takový číman hovořil dokonce o konci dějin, způsobeným totálním vítězstvím liberalismu. Dneska by o vítězství liberalismus raději nikdo nemluvil. Vždyť co z něho prakticky zbylo? Kapitalismus se hroutí, což se projevuje především zanikáním jeho demokratického politického systému. Vědecký výklad světa se rozpadá díky složitosti, kterou každý jeden lidský mozek nedokáže pojmout. Technologie ničí planetu, čili životní prostředí, v němž lidstvo vzniklo a žilo celé tři miliony let. Jinými slovy vyjádřeno, liberalismus se vyžil, přežil a…co je nejhorší, alternativu nikde nevidět. Neobjevil se žádný velký duch, který by zformuloval novou vizi lidského světa. On to totiž žádný jedinec nedokáže. A ten liberalismus, ten přinesl v prvé řadě dominanci individualismu, takže ani nemůže zplodit ducha alternativy. I v tomto slova smyslu je TEDY liberalismus nereformovatelný, takže skutečně jeho dějinám je konec.

Vedou se čím dál častěji více, či méně zanícené diskuse o Evropské Unii. V nich se hovoří nejvíc o diktatuře jejích byrokratů, o nedemokratičnosti její politické reprezentace a tvrdí se, že tento nadstát je v politické krizi. Já osobně si myslím, že žádný nadstát prakticky ani neexistuje. A tím vlastně ani celý projekt sjednocené Evropy. Velké státy, především bývalé koloniální mocnosti, nikdy ve skutečnosti záměr o vytvoření jakýchsi „Spojených států evropských“ nepřijaly za svůj. Snad ano, ale jen a jenom tehdy, pokud by jim vládla právě jejich politická, finanční a další elita. Mé tvrzení se týká bez pochyb Británie, údajně pořád Velké, Německa a Francie, méně už Itálie a Španělska. Dokonce jsem čím dál častěji svědkem toho, že Evropská Unie je prakticky pokračováním dávné Říše Římské národa Německého. Neboť Frau Merkel se chová stále víc a více jako vůdkyně celé EU, aniž ji tím kdokoliv pověřil. Jsem toho názoru, že v mezinárodním měřítku EU nebude nikdy prakticky existovat, dokud minimálně Trump, Si Ťin-pching a Putin budou jednat s představiteli jednotlivých členských zemí EU. Pokud by alespoň oni brali EU vážně, pak by totiž jednali pouze s jejím  „prezidentem“ čili s předsedou Evropské rady. A členové vlád zmíněných velmocí by zase měli jednat jenom s odpovídajícími členy Evropské komise.

Je několik autorů, kteří minulý režim označují pojmem protosocialismus. Podle mého způsobu uvažování je to jediné správné vědecké označení oné etapy světových dějin. Vůdci SSSR sice hovořili častěji o táboře socialismu, vůdcové ČSSR zase později o reálném socialismu a obojí také o sovětském bloku, či dokonce o táboře míru atd. Jsem si jist, že v budoucnosti se bude hovořit o prvním realizovaném pokusu o nekapitalistickou až dokonce protikapitalistickou alternativu společnosti. Antikapitalističnost je totiž hlavním charakteristickým rysem onoho politického režimu, alias systému, či politicko-ekonomicko-sociální formace. Všichni, kdo dneska tvrdí, že v oné době existoval i jiný socialismus a to ve státech severní Evropy, se buďto mýlí, ale spíše vědomě lžou. Jde v každém případě o lidi přesvědčené, že kapitalismus lze reformovat a dokonce ho postupnými kroky skutečně změnit až na socialismus. Což je klasická lež sociálních demokratů. Dominantním rysem kapitalismus je totiž soukromé vlastnictví kapitálu a to nemá v opravdovém socialismu co dělat. Oba politické režimy se liší právě způsobem vlastnění kapitálu. Tato teorie ovšem předpokládá přesnou definici kapitálu, ne tu všeobjímající, která dokonce hovoří o jakémsi duševním kapitálu a jiných nesmyslech. Tvrzení že vzdělání, zkušenosti a podobné hodnoty jsou kapitálem, je rovněž tezí sociálně demokratických ideologů. Právě v ní je skryt celý sociálně demokratický revizionismus radikálního socialismu, coby předstupně komunismu. Po rozpadu SSSR měli globální vůdcové šanci zlidštit kapitalismus. Rozhodli se pro pravý opak. Za čtvrt století od té doby to dotáhli tak daleko, že reforma „neoliberálního“ politického režimu je vyloučena. Takže svět čeká nová všelidová a tentokrát celosvětová revoluce. Bude vedena poměrně proti úzké sociální, leč velice mocné finanční, politické a vojenské vrstvě. Proti ní se možná zvedne světová veřejnost pod vedením produkčních kapitalistů. I ti jsou totiž zneužíváni zlotřilostí financiérů.

„Makarón“ se stal prezidentem. Eurofanatici jásají. To se snad podaří zrušit i brexit a později zlikvidovat Trumpa a svět zase půjde cestou nalinkovanou novými třídními diktátory. Premiérka Mayová udělala z pýchy stejnou chybu, jako její, ještě pyšnější, předchůdce Cameron. Nebo to naopak provedla záměrně?!! V sebejistotě svého poslání vyhlásila nové volby, aby si pro brexit vytvořila silnější mandát. Jenže dopadne asi jako předchůdce, který vyhlásil referendum o odchodu Británie z EU v přesvědčení, že určitě občané odchod odmítnou. Přímá demokracie se ale ukázala jako vysoce „nedemokratickou“, stejně jako s tím Trumpem. Jak jsem se zmínil. Nejlépe placení politici v Evropě a jejich byrokratičtí sluhové si mnou ruce. Merkelová může nyní zodpovědně vyhlásit, že Francouzi si za svého vládce zvolili ji, která bude zemi vládnout prostřednictvím svého říšského protektora Macrona Emmanuela. Jenže život vždycky tvoří hlouposti. Za pár týdnů jsou ve Francii parlamentní volby. A Macron v nich nemá stranu, která by jej zastupovala, ba právě naopak, všechny si půjdou za svým. Možná, že bude dřív, než si myslí, osamělým kůlem v plotě,