Představitelé deseti zemí NATO souhlasí s tím, že Ukrajinská armáda může jejich rakety delšího doletu používat proti vojenským objektům na území Ruska. Iniciativní bílý kůň Deep State USA Francie, ta dokonce zveřejnila mapu základen v Rusku, z nichž Rusové podnikají útoky na Ukrajinu. A aby nebylo pochyb o tom, kdo to všechno inspiruje, tak jeden ze senátorů USA zveřejnil mapu třistakilometrového pásma v Rusku, kam mohou dosáhnout rakety, které už USA odeslaly na Ukrajinu. Tolik expozice dalšího eskalačního stupně války NATO proti Rusku.
Skutečný velitel NATO, zmíněný Deep State USA samozřejmě sleduje více cílů. Od počátku vstupu Západu do Ruské SVO na území Ukrajiny mu šlo o strategické oslabení Ruska. Postupně si ale své cíle upřesňuje a konkretizuje. V současnosti je jedním z jeho zájmů donutit Rusko, aby jako první použilo jaderné zbraně a tím ho před celým světem mohlo označit za globálního arcilotra.
Rusko ale nemusí na útoky na své území odpovídat jadernými náložemi, ani těmi taktickými. Politické vedení už signalizovalo, že se bude snažit zvětšit sanitární pásmo pro bezpečnost své země na území Ukrajiny, takže bude ničit jakákoliv vojenská zařízení minimálně do hloubky dostřelu Západem dodávaných raket.
Ovšem Západ má už promyšlen další stupeň eskalace. Dodávku letadel jako nosičů raket delšího dosahu. Na takovou situaci bude muset Rusko opět adekvátně reagoval možná dalším posunem hranice ochranného pásma své země. I v této situaci ještě nemusí být nuceno užít jaderné zbraně, jelikož jeho letectvo je na střet s F-16 celkem vytrénováno a vybaveno novými raketovými systémy.
Jakýsi mezistupeň eskalace války mezi NATO a Ruskem představuje přímé zapojení armády NATO do bojů na Ukrajině. Ovšem ani to ještě nenutí Rusko k užití „lotrovské“ zbraně. Jenom to zvýší intenzitu ničení Ukrajiny.
Pak už Západu moc možností k eskalování konfliktu nezbývá. Asi poslední možností je přímý útok NATO na území Ruska. Jednak z Ukrajiny, ale rovněž z Pobaltí přes Bělorusko a pak z Rumunska. Ale především na Kaliningrad. No a v takovém případě už asi všichni tušíme, co bude následovat.
Nepatřím k pesimistům, leč celý život jsem byl realistickým skeptikem. Proto si troufám predikovat, že současný stav rozjetého konfliktu už není pár minut před dvanáctou, ale už pár vteřin po dvanácté. Pokud sleduji válkychtivé nadšení Evropských mopslíků ovládaných USA jsem o tom stále víc jak přesvědčen. Dokonce si dovoluji tvrdit, že onu rozjetou mašinerii pořád se stupňující eskalace už není podle mě reálné možné zastavit. Proto by si Evropánci měli vzpomenout, proč se vlastně ten zrychlující se vlak k sebevraždě s nimi rozjel. Že šlo od počátku o konflikt mezi Rusy a Ukrajinci, do kterého nikomu jinému nic nebylo. To pouze odvěká snaha světovládců Západu se začala pod posvátnými hesly angažovat na straně slabšího. Politici Evropy by si měli připustit, že nikdy se k ničemu podobnému neodhodlali nejméně od poslední velké války. A měli k takovému angažmá doslova nespočet příležitostí. Zatím ale naopak vždycky přicmrndávali tomu silnějšímu. Nyní jsou v tom bahně skutečně až po uši. A není cesty zpět. Rusové neustoupí, nemohou, protože nemají kam. Oni bojují o svou existenci, zatím co Západ o prestiž globálního mocipána. Což ovšem je motivací pouze pro skutečné vládce, v mizivém případě pro jím ovládaný „lid“ svých zemí. To je z mé strany jen malé upozornění na realitu. Propaganda je totiž jedna věc a mrtvoly bližních poněkud jiná.
O míru mluví doslova jen několik hlasů, zatím. Bublina válečných nadšenců je naopak obrovská. Zatím. Západem cloumají již dost dlouho pouze emoce. Rozum se stále více vytrácí.
A co Rusko? Má také i jiné šance. Třeba ta válka v Izraeli. Není zas tak nemožné dostat Izrael do situace, že on jako první použije jaderné zbraně. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.