Exprezident Havel už neví, jak by se neustále připomínal alespoň domácímu obyvatelstvu. A tak režíruje film sám o sobě. Vadí mně na tom podniku, že ho nenatáčí za své peníze. Kdyby měl alespoň trošilinkatou citlivost pro vnímání reálného světa, tak by v současné krizové době filmoval své naparnasvzetí z vlastních zdrojů. Tak jako mnozí spisovatelé vydávají svá díla na vlastní náklad. Jenže vrchnostpán je až příliš zahleděn do sebe a na druhé straně velice dobře ví, že celý sebeoslavný snímek se nezaplatí. A tak měl tu drzost, žádat stát o grant. On, snad nejbohatší ze všech filmařů, není ochoten ani svou sebechválu si zaplatit.

Je mi velice podezřelá Kalouskova škrtací, ba doslova škrtící mánie. Když si připomenu, že není tak daleko doba, kdy jako předseda Lidovců byl ochoten spolupracovat s KSČM, tak mám podezření, že ve skutečnosti hraje vysokou hru, jejímž cílem je totální diskreditace pravice, především pak ODS.

O víkendu se rozhořela v koalici nevídaně ostrá bitva. Kalousek hovořil o premiérově výpadku paměti, Džony dokonce o nebezpečí neplnění i jiných koaličních dohod. Zase možná jenom divadélko pro prostý lid. Premiér se totiž konečně probudil a postavil se na odpor rovnostářství. Jako pravověrný liberál nemůže přece dopustit, aby si občané byli všichni, v čemkoliv rovni. Jeho koaliční spoluhráči, především nadpremiér Kalousek ho totiž minulý týden ukecali, a tak údajně dohodli, že povodňový fond v naší zemičce se bude utvářet svérázně rovnostářským způsobem. Povodňovou daň měli, podle představ nečkaljonů, platit všichni stejnou. Takže guvernér ČNB s platem čtvrt milionu za měsíc by měsíčně odváděl povodňovou daň dokonce ve výši celých sto korun, a třeba uklízečka, s příjmem na úrovni minimální mzdy, by platila měsíčně maličkou částečku, jak se vyjádřil Nečas těsně po posledních povodních, sto korun za měsíc. Podivné to rovnostářství v myslích ideologických demagogů, kteří ho dokonce považují za kořen všeho sociálního zla. Docela se těším na tu snůšku nesmyslů, která zase zaplní mediální prostor, aby o sobě dali mnozí mudrcové vědět. Jen tak si při té bídě přemýšlím, jak asi je ještě u nás daleko k době, která kdysi vytvořila základ Německého hospodářského zázraku. Tehdy Ludwig Erhrd všechny příjmy nad určitou výši zatěžoval stoprocentní daní a basta. Přece když je to potřeba, tak se bere tam, kde je a ne krade i tam, kde už jde o existenční minimum.  

Odborníci, kteří studují udržitelnost našeho současného životního stylu, vytvořili řadu názorných odhadů, jimiž se snaží realitu celkově popsat. Tak třeba pracovníci Nadace pro novou ekonomiku (NEF) vyhlašují každoročně jakýsi Den přesáhnutí Země. Ten celému světu sděluje, že právě v onen den lidstvo svou spotřebou už symbolicky dosáhlo kapacity planety a od něho pak již spotřebovává více, než Země dokáže vyprodukovat bez toho, aby došlo k nenapravitelnému poškození důležitých ekosystémů, jako jsou deštné pralesy nebo oceány. Pracovníci nadace vysledovali, že lidstvo v posledních letech už spotřebovává za rok přibližně o třetinu více jídla, paliv a jiných zdrojů. Rychlost, s jakou lidstvo přírodní zdroje spotřebovává, se navíc stále stupňuje. Nadace oznamuje veřejnosti zmíněný přelomový den každoročně a zjistila, že jen mezi roky 2009 a 2010 došlo až k děsivému rozdílu. Podle letošní zprávy Nadace připadá v tomto roce den, kdy lidstvo symbolicky překročí kapacity planety a spotřebovává více, než je možno efektivně obnovit, na 21. srpen. Doslova otřesné je, že ještě minulý rok došlo k teoretickému vyčerpání obnovitelných zdrojů teprve 23. září. Takže od pozítří bychom všichni měli držet nejen půst, ale spíše ulehnout ke spánku a probudit se až na Nový rok.

Nedávno jsem se někde na internetu dočetl zajímavého údaje. Autor spočítal, že automobilová doprava v zemích EU spotřebuje za rok 48.510 TWh energie, skryté v pohonných hmotách. Pro srovnání pak uvedl, že v roce 2009 vyrobil Temelín rekordních 13 TWh. Což značí, že automobily nadstátu, jehož jsme příslušníky, spotřebovávají fakticky každý den energii rovnající se 24ti hodinové produkci 3731 Temelínů. Výpočet vycházel z toho, že v EU je registrováno 231 milionů automobilů, z nichž každý najezdí 15 tisíc kilometrů ročně a v průměru spotřebují na jeden kilometr jeden kilogram paliva. Energie kilogramu paliva pak byla zprůměrována na 14kWh. Podle mne autor spotřebu na kilometr nadsadil, i když poznamenal, že zohledňoval autobusy, nákladní kamiony a těžká stavební vozidla. I kdyby spotřebu nadhodnotil třeba až čtyřikrát, nikdy bych si nemyslel, že všechna auta v Evropě spotřebují víc energie, než jí vyrobí skoro tisícovka Temelínů.

Kdo pozoruje dění na naší politické scéně, kdo alespoň trochu sleduje poměry v ČSSD, kdo například viděl poslední nedělní pořad Václava Moravce a na něm vystoupení Ratha a Paroubka a kdo pozorně sleduje jejich publikační prezentaci, toho musí zákonitě napadnout. Paroubek – Rath, budoucí to prezident – premiér. A ku podivu tomu nahrává již i některý tisk, kdysi těm dvěma nepřející. Proč asi?.

Poslal jsem na předsednictvo vlády následující text, adresovaný přímo premiérovi. Po nezbytných úvodních formalitách obsahuje pak v krátkosti tento návrh. Každá rozumně řízená instituce tržního systému vždy měla a má až dodneška, velmi důležitou funkci – vrchního účetního. Ale každá, opravdu dobře řízená jej nepovažuje za příslušníka nejvyššího menežmentu. Pokud ano, vystavuje se velkému riziku. Z účetní kalkulačky se stane diktátor. Platí to tím spíše pro vládní tým. Jeho členové, odpovídající za jednotlivé rezorty, jsou všichni ze samé své podstaty odpovědní nejen ve sboru, ale především naprosto rovnoprávně za hospodaření státu jako celku. V týmu jsou si proto především všichni rovni a jediným arbitrem mezi jejich požadavky je předseda vlády, či jím pověřený místopředseda. Nikdy ne vrchní účtař, který od uvedeného rozhodce musí být personálně oddělen. Vrchní účetní naopak, ze samé podstaty náplně své funkce do rozdělování finančních prostředků mezi rezorty nemá co mluvit, jenom kalkuluje celek a upozorňuje tím na hospodaření celého státu a nikdy ne jednotlivých rezortů. Pokud nechcete být premiérem jen podle názvu funkce, tak zrušte ministerstvo financí a snižte jeho význam pouze na Vrchní účetní úřad státu, nebo na Nejvyšší účetní úřad státního rozpočtu, nic víc. A podle této nové pozice rovněž upravte jeho vystupování na zasedání vlády a tím více na veřejnosti. Vím, že Vám to nedovoluje současný právní řád, ba možná ani koaliční smlouva. Pak se ale podle uvedeného návrhu prozatím alespoň chovejte, pokud změnu neprosadíte. Že by některou instituci před veřejností prezentoval vrchní účetní, je ve slušných společnostech nepředstavitelné. Navrhovaná změna mimo jiné rovněž notně prospěje přehlednosti rozpočtu i pro laickou veřejnost a tím jeho celkové transparentnosti, o kterou má usilovat každá skutečně demokratická vláda.

Nedávný pohřeb řidiče Mašínů zvedl v zemi opět vášně třídního boje. Postarala se o to sama vláda a dokonce osobně premiér Nečas, když kvůli jeho pohřbu přerušil zasedání vlády, jel na obřad a tam pronesl rádoby státnický, v podstatě ale zemi rozeštvávající projev. Navázal tak bezprostředně na Topolánkovu medajli, ale jako každý správný pokračovatel jej musel překonat a jeho odkaz rozvinout, což provedl vyhlášením záměru legislativního uznání odboje proti nadvládě KSČ. Jako vždycky si polistopadová moc plete dojmy s pojmy. Kdyby se třeba i přetrhla, nikdy nedokáže, že proti nadvládě KSČ existoval nějaký odboj. Odpor, to ano, ale odboj nikdy. Těch několik pistolníků, odchovaných trempinkem v romantice rodokapsů a svým rodinným podhoubím pak k nenávisti ke komunismu, nikdy nevytvořilo odboj. A co je hlavní, ani nic podobného provést nemohli. V té době byli novodobí vládci podporováni tak silným, tedy mnohem početnějším a především uvědomělejším souhlasem, že něčím takovým se nemůže pochlubit ani první polistopadová, z Letenské pláně odstartovaná moc, nadtož kterákoliv další. Samozřejmě, že každá moc má nárok vyjádřit celým právním řádem své pojetí nadvlády. Proto tedy může i ta současná politická moc v ČR vydat zákon o protikomunistickém odboji. Tím ale řekne prakticky pouze završující slovo do celé té mozaiky právních zpotvořenin, snažících se diktovat dějinám. Nejvíc tím ale současný režim prozradí sám na sebe. Konečně odhalí, že není pouze antikomunistickým, dokáže, že mu vůbec nejde o trh, svobodu, demokracii, lidská práva a jiné ty jeho velkohubé tlachy, ale že je režimem revanše. Pomsty živené z hlubin dávné až odvěké nenávisti. A to je jednoznačně, alespoň pro křesťanské myšlení a katolíky specielně, hříšným jednáním a pro ty ostatní pak uboze primitivní a dávno již v lidstvu překonané praktikování mafiánské krevní msty.

Tyto dva dny letos neopomněla připomenout snad žádná média světa. Šest a devět je patnáct a tak jsem se rozhodl i já ve svém deníku vzpomenout oněch dní právě dneska, patnáctého srpna, ačkoliv je neděle a v ten den zásadně blog nepíši. V uvedené dny před šedesáti pěti lety totiž byla, podle mého přesvědčení, prakticky zahájena poslední historická etapa lidstva. Do té doby byly lidské dějiny charakterizovány třemi základními vývojovými stupni sebeuvědomováním člověka, sebepoznáváním člověka a člověčenství a sebezdokonalováním obojího. Před šedesáti pěti lety ale člověčenstvo vstoupilo do éry nové a fakticky poslední, do epochy sebezničení. Lidstvo má od té doby prostředek, který v jediném okamžiku již tehdy zabíjel desetitisíce okamžitě a statisíce v následujícím, mnohdy velmi dlouhém období. Dneska je již tak zdokonalený, že může likvidovat miliony. Tehdy a tím více dneska, dokonce tak dokonale, že se jejich mrtvoly ani nenajdou. V epicentru výbuchu jaderné zbraně z nich nezůstane vůbec nic a po některých snad jenom stíny na okolních zdech. Jeden český klasik tento efekt zabíjení dokonce nazval přímým zduchovněním. Smrt bez tělesných pozůstatků člověka tak připodobnil k bezprostřednímu nanebevzetí. Několik lidí v USA si v oněch dnech opravdu přisvojilo až božskou pravomoc, rozhodovat o existenci statisíců tvorů, nejen lidských. V mých očích již tehdy nejvyšší vládci USA ale nebyli lidmi, nýbrž služebníky samotného Satana, toho pýchou zblbého anděla, sraženého do věčných temnot samotným Hospodinem. Jedině tam patří Truman a jeho tehdejší mocenská kamarila, jež rozhodla o užití plutoniové bomby v již jasně vyhrané válce. A to jenom proto, aby SSSR nevstoupil do války s Japonskem a tím se jeho vliv nerozšířil i na část japonského území. O nic jiného tehdy oněm americkým válečným diktátorům vůbec nešlo. Celý příspěvek →

Na první pracovní zasedání vády přinesl ministr financí svým kolegům domácí úkol. Škrtat v rozpočtu ještě letošního roku. Jinými slovy snížit čerpání rozpočtu podle toho, jak jim to protektorsky rozepsal. Kalousek tím prakticky demonstruje, že je skutečně, ač prezidentem nejmenován, předsedou vlády. Určuje agendu jednání vlády, ať již to s Nečasem předem projednal, či ne a vůči svým kolegům vystupuje jako nějaký direktor a ne rovný mez rovnými. Nařizuje jim úspory nejen bez jakékoliv analýzy, ale dokonce už v době, kdy ani pořádně nemohou znát situaci svého úřadu, nadtož celých rezortů, protože jsou ve funkcích pár dnů, takže s vysokou pravděpodobností by v budově svého ministerstva možná ještě zabloudili. Že je to ještě před požádáním Sněmovny o důvěru ani nehovořím, protože ten akt bude čirou formalitou. Jenže i tak se ukazuje úcta, nejméně Kalouska a Nečase k Ústavě.

Celý příspěvek →