LEVICE JE JIŽ CELÉ ČTVRT STOLETÍ VE STAVU HYBERNACE

Jedním z mnoha důvodů, proč došlo k brexitu je bezesporu i asociální chování vládců EU. Je proto nesporným paradoxem, že výsledek hlasování v Británii, jak se zdá, zaktivoval spíše pravici, než levici. A není to jenom proto, že pravice v celé Evropě fakticky vládne. Je to především proto, že se levice podle mne ještě pořád nevzpamatovala z šoku poslední dekády minulého století. Její protagonisté v žádném případě tehdy nepředpokládali rozpad sovětského tábora, nadtož SSSR. Vůdci na východě byli si až příliš sebejistí a svou zvyšující se odtržeností od svých občanů prakticky zavinili kolaps socialismu, který si nazvali reálným. Levice na Západě se zase doslova zhroutila, především proto, že vyschly peněžní toky, které vydržovaly její instituce. Hlavní ale bylo a doposud je, že fakticky veškerá levice ztratila víru ve své ideály. Ukázalo se, jak hrůzné pro ni bylo, že nedokázala svou ideologii přizpůsobovat měnící se situaci na planetě. Což rovněž souviselo s pýchou sebejistoty. Již před lety jsem dospěl k názoru, že z mrtvolného pachu rozkládající se staré levice nemůže vzejít jiskra, nadtož dokonce plamen nových idejí rozpalujících „veřejnost“. Vtírá se mi na tom místě použít slovo „masy“, ale je příliš zrádné, v minulosti využívané všemožnými druhy populistů až politických zločinců. Na hrobě staré levice nelze hledat motivy pro odpor vůči zglobalizovaným vládcům dneška. Nová etapa věčného sociálního boje mezi vládci a ovládanými potřebuje dosud neokoukaný fundament inspirující k akci. Myslím, že jeho pilíři musí být mír, čili odzbrojení, za druhé regulace vlastnictví, čili likvidace nesouměřitelnosti v bohatství a konečně participace ovládaných na zásadních rozhodnutích o světě.

DALŠÍ ZPOLITIZOVANÁ OLYMPIÁDA

Že je svět ve válečném stavu, dokazuje vždycky nejlépe skutečnost, že jednotlivé strany konfliktu používají na stejné prohřešky pokaždé jiné posouzení. Tak například Číňan, který sebral pražským protestujícím proti návštěvě prezidenta ČLR tibetskou vlajku, byl odsouzen k pokutě patnáct tisíc korun. Zhovadilost gangu „Ztohoven“, za ukradení prezidentské standarty není odsouzena dodneška. I když se ví, že ji rozstříhali na víc jak tisíc kousků. Troufám si proto tvrdit, že u nás nepřehlédnutelně vlivná část politizujících elitářů nadržuje grázlům a je prokazatelně ve válce s většinovou společností. Ve světě je to v dobách války samozřejmě ještě horší. Ruská atletka Julie Stěpanovová odešla na Západ a aby se tam uchytila, tak se svým manželem vydali svědectví o rozšíření dopingu v Rusku. Ovšem až poté, co byla již dříve sama usvědčena a žila si bez nějaké zvláštní pozornosti. Jenže pak se věci chopila německá televize ARD a odvysílala několik „investigativních“ pořadů ovšem bez jediného skutečného důkazu, pouze se slovy „možná“, „pravděpodobně“, „dá se seoudit“, atd. Pro další vývoj událostí nebyly totiž rozhodující jen důkazy, které se svým mužem obstarala, ale především to, že v pasti se ocitli i vysocí funkcionáři nejen ruské, ale především světové atletické a protidopingové asociace. Ti jednak zabránili podrobnému vyšetřování a pro záchranu svých bafuňářských prebend souhlasili s postupem až příliš připomínajícím chování politiků USA a EU v současné válce s Ruskem. Zakázali Ruským atletům účast na světových soutěžích, včetně OH. Jde bezesporu o podlý, protože kolektivní trest a rozvinutí války proti Rusku v podobě ekonomických sankcí i do oblasti sportu. Jelikož je tedy zřejmé, že zpolitizování Olympijských her po rozpadu SSSR neskončilo, je třeba z toho vyvodit zásadní závěry. Podle mne by se OH měly pořádat vždycky jen v Řecku a na celým světem vydržovaných sportovištích. Finance by se na hry mohly získávat kupříkladu i využitím zmíněných sportovišť v mezidobí. Jsem si jistý, že by nejeden člověk dobře zaplatil za to, že si může zasportovat na místě, kde jeho idol vyhrál zlatou medaili. MOV by nesměl do uvedeného podnikání zasahovat a v žádném případě by jeho členové nesměli získávat na svůj provoz sponzorské dary. Zásadní financování OH by mohlo mít podobná pravidla, jako financování OSN. Současný systém je neudržitelný, už jenom proto, že pěstuje vypjatý nacionalismus. Pokud by měly OH i nadále být politickým kolbištěm, přebujelou nacionalistickou prezentací a hlavně kolotočem miliard, pak je nejvyšší čas je zrušit. Současné OH jsou totiž vším jiným, jenom ne pokračováním ideálů starověkého Řecka a idealistických představ jejich obnovitelů v moderní době.

JAK JE VIDĚT, EVROPA MÁ MÁLO PROBLÉMŮ…

…tak jí ještě Britové přidali další. Včera se totiž v zemi hlasovalo o vystoupení z EU. A poměrem 52:48 bylo vystoupení odhlasováno. Jsem opravdu zvědav na další průběh. Osobně tento krok schvaluji. Vždyť Británie nemá Euro, má plno výjimek ze zákonů, přesněji směrnic EU a mimo jiné, jezdí se tam pořád vlevo. Vždycky jsem souhlasil s de Gaullem, že Británie do Evropy. Nadtož do EU nepatří. Je to zem, která fakticky porodila USA a proto se k nim chová jako každá matka i ke svému nezdárnému dítěti. Ve všem je podporuje a podle mého soudu je pátou kolonou USA v Evropě. Brexit, jak se po celou dobu možný odchod Británie v médiích nazývá, je z mého pohledu logický. Ovšem pro Evropu to znamená jediné. Přimknout se teď k nejen k Risku, ale k celé Asii.

AMERIČANŮM OTRNULO?

Asi padesát diplomatů na ministerstvu zahraničí USA vyzvalo vládu k masivním útokům proti Asádovi. Jak tuto zprávu v chaosu současného světa interpretovat? První dojem laika je jednoznačný. Po stažení ruského letectva ze Sýrie pomalu Amíkům otrnulo a zase se začínají cítit pány světa, nebo alespoň této jeho části. Reálnou skutečností totiž je, že syrská armáda bez podpory Rusů není schopná osvobodit celou Sýrii od teroristů. Je za pět let naprosto opotřebovaná a navíc musí bojovat proti stále čerstvým silám, které se za peníze Saudů a CIA dostávají z Turecka a i jinudy do Sýrie. Ruské ministerstvo zahraničí se pozastavilo nad tím, že zahraniční politiku určuje jakési hlasování mezi úředníky ministerstva zahraničí USA. Putin ale reagoval mnohem jasněji. Na nedávném Ekonomickém fóru v Petrohradě, kde o válčení nemusel hovořit, pronesl zajímavou myšlenku. Veřejně sdělil světu, že USA jsou jedinou supervelmocí a Rusko se nechce supervelmoci stát. Reagoval tak spíše na radikalismus a zaťatost Íránu, který svolal schůzku všech členů koalice bojujících na straně Asáda, kde vyslovil jeho ministr obrany výtky vůči Rusku, za jeho laxnější postup v bojích na území Sýrie. A samotné USA? Nabývám dojmu, že úřednictvo, které s Obamou bude muset opustit své posty, chce sebe, ale i svého prezidenta do dějin zapsat jako vítěze v Sýrii. Jenže USA neumí skutečně vítězit, alespoň v muslimském světě absolutně ne. Jejich forma vítězství nad Asádem by znamenala opět totální rozvrat, jaký postihl Afghánistán, Irák či Libyi. Pokud se Rusko v muslimské části světa nechce stát supermocností, pak muslimům, především pak Arabům, nezbude nic jiného, než konečně najít svého sjednotitele a vyhnat všechny jiné vlivy ze svých zemí. Tedy – vytvořit skutečný chalífát

RUSOFOBIE POLSKÉ VLÁDY VĚTŠÍM RIZIKEM VÁLKY, NEŽ UKRAJINA

Rozsáhlá vojenská cvičení Anakonda 16, která začala v Polsku 7.6. a mají skončit 17.6. znepokojují vedení Severoatlantické aliance kvůli možnému vyostření vztahů s Ruskem. V hlavním sídle NATO jsou toho názoru, že cvičení jsou příliš zjevně zaměřeny na Rusko. Nehledě na napětí ve vztazích s Moskvou, v průběhu cvičení se rozehrává zbytečně scénář reálné války. Navíc pořádat manévry v předvečer summitu NATO ve Varšavě znamená zacházet moc daleko, soudí v alianci. Byl zvolen pro alianci nevhodný okamžik: zatímco v Bruselu zdůrazňují, že hodlají nějak obnovit dialog s Moskvou, Polsko rozehrává válku. Formálně jde o národní cvičení, na nátlak Washingtonu se jich ale zúčastnily skoro všechny členské země NATO, především samotná USArmy. Nová polská vláda se přísně přidržuje své protiruské linie. Mnozí se obávají, že Polsko může politicky otrávit červencový summit aliance ve Varšavě. Kromě toho, právě Polsko pozvalo k účasti ve cvičeních Anakonda 16 Gruzii a Ukrajinu, které navíc nejsou členy NATO, zato jsou nejdivočejšími rusofoby.Tyto země se snaží stát členy NATO, ale v samotné alianci tuto myšlenku zamítají, zčásti aby „nedráždili Rusko„. Poláci se však na problém dívají naprosto jinak. Základní akt Rusko-NATO vyhlásila Varšava nedávno za zastaralý. Rozpory se projevily také v průběhu nedávné návštěvy generálního tajemníka NATO v Polsku. Zatímco Stoltenberg hovořil o rozmístění jednotek aliance v této zemi na základě rotace, požádal polský prezident Andrzej Duda o zřízení stálých základen. Polská strana dokázala rozzlobit také Německo, když jej obvinila z údajného blokování tranzitu amerických vojsk. Vláda SRN nebyla tím nadšena, a nikoli náhodou se cvičení Anakonda 16 účastní pouhých 400 vojáků Bundeswehru. Celkem se cvičení účastní 31 tisíc vojáků ze 24 zemí. Z hlediska Berlína jedná Varšava záměrně provokačně. Historicky dlouhodobá nenávist Poláků k Rusku, a to nejen vládců, ale i většiny obyčejných lidí, je v mých očích větším rizikem války, než současná situace na Ukrajině. Tam jsou vojska vyčerpaná, ale Poláci už dávno nedostali přes hubu, takže mají větší sebevědomí, než je pro celou Evropu zdrávo. Navíc při neustálém napětí na hranici NATO a Ruska může lehce dojít k provokaci, ale i k nechtěnému omylu, což by bylo oboje možnou fatální chybou.

ZA KOLIK SI LZE KOUPIT POST VELVYSLANCE USA

Dneska jenom stručné upozornění. Někdo se trochu prohrabal webem obsahujícím seznam velvyslanců USA, který je volně dostupný na https://en.wikipedia.org/wiki/Ambassadors_of_the_United_States#Current_U.S._ambassadors . Následně si důkladně prostudoval webové stránky účetnictví stran a kandidátů na prezidenta za minulá období. Při tom narazil na zajímavé skutečnosti. Collen Bellová získala post velvyslankyně v Maďarsku. Do Obamova volebního fondu zaplatila celkem částkou 800 000 USD, v poslední kampani pak přesně 293 000 USD. Obdobně Rob Barner věnoval 80 000 USD a stal se velvyslancem na Islandu. Kdyby věnoval více, asi by dostal nějakou přívětivější štaci. Timothy Broas věnoval 183 000 USD a dostal Nizozemí. Překvapivě levná země. Evidentně její význam v EU přeceňujeme, zatímco ministerstvo zahraničí USA má lepší informace. Dwight Bush za 140 000 USD dostal Maroko. A současný „úřadující gubernátor v ČR“ Shapiro věnoval 160 000 USD na státní a federální kampaně kandidátů Demokratické strany. Nejvíce Obamovi. Od Schapira Obama obdržel v roce 2004 do různých kampaní 71 000 USD. Nejvíce však věnoval na prezidentskou kampaň, a to rovných 500 000 USD. Autor celé této podrobné práce na závěr konstatuje, že velvyslanecký post v zemi o přibližně 10ti milionech obyvatel na dobu 4 let stojí kolem 800 tisíc USD. Tedy na rok 200 000 USD. Závěrem jenom dodávám, že více informací a návazných názorů lze najít na webu https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/06/06/kolik-stoji-cr/#more-945510

ŘÍKEJME JÍ HITLARI

Dneska sem vyvěšuji poněkud zkrácený text Terezy Spencerové ze čtvrtečních  Literárních Novin, který autorka věnovala žhavé kandidátce na nejvyšší funkci USA – Hillary  Clintonové. Tady je, cituji: Odtajněné dokumenty prokazují, že „humanitární“ agresi proti Libyi sice rozpoutaly Británie s Francií, ale zničení státu dokonaly rozkazy, které bez ohledu na nesouhlas americké generality osobně vydávala tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová. Z jejích hacknutých e-mailů navíc vyplývá, že důvodem byla podle všeho snaha zabránit tomu, aby bohatá ropná Libye zavedla zlatem krytý dinár.
     Ať už ale byl skutečný motiv za rozbitím Libye jakýkoli a ať už si ho u Hillary Clintonové zaplatil kdokoli, v určitém ohledu se ukazuje jasný trend – po svržení Husního Mubaraka v Egyptě Clintonová podpořila vládu Muslimského bratrstva, v Sýrii aktivně začala vyzbrojovat džihádisty všech barev, a to nabízí paralelu se současným Kosovem, které se už rovněž proměnilo v baštu radikálního islámu, tentokrát ovšem přímo v Evropě.
     Kosovo vůbec je jakýmsi Clintonovic „dítětem“: prezident Bill má v Prištině svou sochu v lehce severokorejském stylu a k ní i svůj bulvár, Hillary pak obchod s oblečením ve svém stylu. To byla právě tehdejší první dáma USA, která nutila manžela prezidenta, aby vyhověl neokonzervativcům a různým zastáncům intervencí a vydal povel k bombardování Jugoslávie. Při cestě do Kosova pak ujistila své hostitele, že USA stojí jednoznačně za Prištinou: „Pro mě, moji rodinu a mé americké spoluobčany je to mnohem víc než otázka zahraniční politiky, je to osobní.“ A vzápětí objala kosovského mafiánského prezidenta Hašima Thačiho, kterého Rada Evropy obvinila z obchodu s lidskými orgány svých srbských obětí.
     „Každý pátek, jen pár metrů od sochy Billa Clintona s rukou vztyčenou k veselému mávnutí, se k modlitbám na chodnících před improvizovanou mešitou v bývalém obchodě s nábytkem sklánějí stovky vousatých mužů,“ popisuje situaci New York Times v reportáži nazvané Jak se Kosovo stalo živnou půdou Islámského státu. „Mešita je jednou z bezpočtu, které tu byly postaveny za saúdské vládní peníze. Za 17 let, které uplynuly od konce války, „saúdské peníze a vliv – po většinu času za dohledu amerických činitelů – proměnily toto kdysi tolerantní muslimské společenství na kraji Evropy v rodiště islámského extremismu a místo, které produkuje džihádisty“, Deník dále cituje statistiky, podle nichž místní policie za poslední dva roky identifikovala 314 Kosovských Albánců – včetně dvou sebevražedných útočníků, 44 žen a 28 dětí – kteří se připojili k oddílům Islámského státu, což je největší poměr vůči počtu obyvatel v celé Evropě. Jeden z těchto kosovských Albánců, Lavdrim Muhaxheri, je dnes polním velitelem Daeše v Sýrii, kam se dostal nejspíš s pomocí NATO přes Irák, a loni se proslavil videem, na němž popravuje syrského zajatce výstřelem z granátometu. „Nedělám víc nebo míň, než jsme dělali v Kosovské osvobozenecké armádě během války“ proti Srbům, vysvětlil posléze.
     Kosovo, mafiánský stát, jehož legitimitu a nezávislost uznala i Česká republika, se tak dnes stává baštou islámského fundamentalismu, terorismu, násilí, zločinu i vybičovaného nacionalismu, který chce území připojit k Albánii. Je přitom výsledkem především zahraničních vizí rodiny Clintonových, přičemž podle amerických politologů Hillary Clintonová žádnou definovatelnou zahraničněpolitickou doktrínu ani nemá – v zásadě má blíž k jestřábovi Johnu McCainovi než například k Baracku Obamovi. Nelituje toho, že prosadila zničení Libye, protože prý stále věří, že se proces teprve vyvíjí a vše ještě může skončit dobře, a v žádném případě proto nebude dopředu vylučovat žádné další vojenské intervence. V Sýrii by proto vyhlásila „bezletové zóny“ po libyjském vzoru a dodala džihádu protiletecké zbraně k boji proti vládním a ruským silám. Její politika vůči Číně není zatím zcela zřejmá, ale bude výrazně protiruská, což při pohledu na přesun jednotek NATO k ruským hranicím a dalšímu plánovanému zbrojení není pro Evropu nejlepší vyhlídka. Nicméně vůči Evropě mají u Clintonů nejspíš jasno. Ačkoli totiž není role někdejšího prezidenta Billa Clintona ve volební kampani jeho ženy příliš jasná, jeho slova nelze jen tak přehlížet. „Polsko a Maďarsko, dvě země, které by bez Spojených států a dlouhé studené války nikdy nebyly svobodné, se nyní rozhodly, že jim demokracie činí potíže,“ prohlásil Bill Clinton v souvislosti s neochotou Varšavy a Budapešti podřizovat se bruselskému systému uprchlických kvót. Prohlášení z clintonovic tábora je vcelku srozumitelné: „Osvobodili jsme vás a vrátili vám svrchovanost, tak nyní dělejte, co vám říkáme!“  Konec citace bez dalšího komentáře.

JEDNOTKA POLITICKÉ FALEŠNOSTI – JEDEN MERKEL

Německá kancléřka se nedávno nechala slyšet, že sankce vůči Rusku lze okamžitě odvolat, pokud Rusko splní Minské dohody. Větší falešnost jsem ještě neslyšel. Minské dohody totiž Rusku nejenže nic neukládají, ale o něm vůbec nemluví. Rusko pouze bylo jedním ze signatářů, stejně třeba jako Německo. Takže by podle mne mohly být uvaleny zrovna tak sankce na Německo do doby, dokud vláda Merkelové nesplní Minské dohody. Merkelová podle mého soudu už dávno ztratila soudnost. Příliš dlouhé setrvávání v nejvyšší funkci ji úplně zbavilo zdravého rozumu, když moudrosti nikdy moc nepobrala, což dokazuje její celoživotní přelétavá, politická angažovanost. Mimo jiné již dva roky sama sebe pasovala na neformálního, leč o to víc reálného, lídra celé EU. V té pozici se už chová jako naprosto smyslů zbavená. V mých očích je jenom dalším potvrzením mé dlouhodobé teze, že by společnost neměla nikdy dovolit, aby do státnických funkcí se dostávali lidé, kteří nemají děti. Ubude tím totiž jedno z rizik pro celou společnost. Falešnost jednání staropanenské stařeny by podle mne mohla být měřítkem lživosti politiků. Byla by to zvláštní jednotka. Navrhovaný jeden „merkel“ by byl jakýmsi standardem. Každý politik by mohl být méně než jeden merkel do doby, než se objeví ještě větší celoživotní lhář. Odhaduji, že kupříkladu by Havel mohl být 0,9 merkelů, Klaus 0,7 merkelů a Obama asi tak 0,95 merkelů.

TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA JIŽ ZAČALA

Nejen političtí vůdci NATO, ale i mnozí další politici straší svět možností rozpoutání třetí světové války. Podle mého soudu poněkud pozdě. Měli se ozývat ihned, když Bush jn. vyhlašoval válku s terorismem. Bylo už tehdy přece jasné, že ústy muže, který moc rozumu nepobral, promluvila světovládná elita, či alespoň ta její část, která po světovládě chorobně prahne. Válka proti terorismu, je totiž od samého počátku podvodnou kartou. Jejím prostřednictvím byla skrytě vyhlášena válka civilizací, kterou pro oklamání široké veřejnosti klaka expertů mnoho let před tím odmítla; prakticky bezprostředně po tom, co byla publikována knižně i pro širokou veřejnost filozofujícím propagandistou S.P.Huntingtonem. Intelektuální slouhové světovládné elity pak snaživě zdůrazňovali, že ústy Bushe nebyla vyhlášena nová křížové výprava proti muslimům. Samozřejmě, že pravý opak je pravdou. USA místo boje proti terorismu realizovaly války s neposlušnými státy, a jako z udělání při tom všechny s islámskou většinou obyvatel. Afghánská vláda je neposlechla a nechtěla údajně vydat bin Ládina. Irák se vzpouzel a začal prodávat ropu za eura, čímž ohrožoval světovládný petrodolar. Libye dokonce chtěla založit měnový kartel a Asád se pořád přátelil s Ruskem. Trochu moc protivenství vůči globálnímu mocnáři. Chování USA nakonec vyprovokovalo k činu jedinou reálnou opozici jejich světovládným tužbám. Rusko, díky svému jadernému potenciálu jediná reálná protiváha USA, do vševládné činnosti USA vhodilo vidle, jak se říká. Ukázalo se ale, že právě to si světovládci přáli. Doufali, že Rusko dostanou na kolena bez rizika. Bohužel, to nevyšlo. I když je ještě pořád šance. I Putin je totiž smrtelný a v Rusku je dost mocichtivců, kteří by docela rádi Rusko položili na oltář svých ambicí. Dokud ale Putin má moc, tak Rusko nevydá. Vlády USA se zatím chovaly tak, že šlo předpokládat, že nikdy nebudou riskovat válku, kterou by vydaly v nebezpečí své území a obyvatele. Vždycky zatím proti Rusku bojovaly cizíma rukama. Jenže v dnešní rozvolněné době už lze očekávat cokoliv. Realita je nepopiratelná. Existují dva naprosto jasně definované bloky, které jsou spolu ve válce. USA s EU pod velením NATO a na druhé straně pomalu se probouzející zbytek světa inspirovaný odvážným postojem Ruska. V současné fázi je třetí světová válka sbíráním sil, ozbrojenými boji na periferii, obkličováním Ruska a ČLR a konečně jednostrannou propagandou obou hlavních soků, která pomalu, leč spolehlivě zbavuje veřejnost práva na informovanost.