Pro dnešní svůj blog jsem vybral některé citáty z různých webů, reflektujících angažovanost Polska v událostech na Ukrajině. Nehodlám je komentovat, protože si ani nemíním ověřovat jejich pravost. Ovšem později si budu poněkud více všímat dějin Polska a hlavně současné snahy jeho politiků hrát v EU, NATO a světové globalizaci vůbec „jejich vlastenectví odpovídající“ úlohu.
11. května 2014 přistál na kyjevském letišti v režimu přísného utajení letoun, odbavený armádou, a nikoli civilními pracovníky letiště. Z paluby byly vyloženy vojenské uniformy vzoru NATO, 500 balení amfetaminu a nádoby opatřené označením otravných látek. Na pokyn kyjevské správy SBU neprošli ozbrojenci, náklad ani nádoby s otravnými látkami kontrolou a opustili budovu ve vozech s tónovanými skly. Provázel je příslušník americké CIA Richard Michael. Na palubě letounu, který právě přistál, byli rovněž ozbrojenci Pravého sektoru a polské privátní vojenské firmy ASBS Othago (Analizi Systemowe Bartolomiej Sienkiewicz), založené před několika lety nynějším polským ministrem vnitra B. Sienkiewiczem.
Polsko se formování eskader smrti operujících nyní na jihovýchodě Ukrajiny aktivně účastní od září 2013, kdy šéf ministerstva zahraničí R. Sikorski pozval 88 členů Pravého sektoru na výcvik v Centru policejní přípravy ve městě Legionowo, ležícím 23 km od Varšavy. Militanti převážně mužského pohlaví ve věku kolem 40 let, kteří tam dorazili pod krytím programu univerzitní výměny, prošli měsíčním přípravným kursem, v němž se školili v organizaci masových protestů, stavbě barikád, okupaci budov státních institucí, taktice boje v ulicích, postupech střelby včetně snajperské atd. Polský týdeník Nie publikoval z Legionowa fotografie, zachycující ukrajinské fašisty v nacistických uniformách hned vedle polských instruktorů v civilu.
Zatímco polské zvláštní služby drilovaly budoucí účastníky trestné výpravy, polské Ministerstvo zahraničních věcí učinilo následující oficiální prohlášení (2. 2. 2014) cituji: „Razantní pozici, již zaujal Pravý sektor, podporujeme…Radikální akce Pravého sektoru a dalších militarizovaných skupin demonstrantů a nasazení síly jsou legitimní…Pravý sektor na sebe v průběhu posledních protestů vzal veškerou odpovědnost za akce s použitím síly. Je to čestná pozice a my si jí vážíme. Politici v roli těch, kdo mají zajistit zachování míru, selhali. Jedinou přijatelnou variantou jsou tak radikální kroky Pravého sektor´. Jiné východisko není k dispozici“. Konec citace.
Polský premiér D. Tusk tehdy prezidenta Janukovyče varoval před „neproporcionálním použitím síly“ proti majdan´. Dnes se Donald Tusk, jehož děd – Jozef Tusk – sloužil v hitlerovském wehrmachtu, od kyjevské junty dožaduje, aby s „východními vzbouřenci“ naložila nemilosrdně, „jako s teroristy“. V polovině května Tusk žádal, aby maďarský premiér Viktor Orbán, považující fašistickou Ukrajinu za „výzvu Evropské unii“, už podobná prohlášení nedával, a neodváděl jimi pozornost od boje s hlavním protivníkem – Ruskem. A ještě o pár týdnů dřív (24. 4. 2014) polský premiér prohlásil, že se Evropa musí připravit na rozpad Ukrajiny.
O zaměření východní politiky Varšavy do značné míry rozhoduje polská rozvědka, úzce spolupracující s americkou a britskou zvláštními službami, tvrdí šéf Ústavu geopolitiky Leszek Sykulski. V první polovině dubna pobýval v Kyjevě ředitel americké CIA John Brennan. Pouhý den po skončení jeho návštěvy vyhlásil šéf pučistického režimu Turčynov zahájení „rozsáhlé protiteroristické operace v souvislosti s děním na jihovýchodě“. Co jsou zač, se tu předvedli nejen američtí, ale i polští žoldáci, především v Oděse.
Polák Aleksandr Kwasniewski zasedá na Ukrajině v Ředitelské radě společnosti, v jejíž oblasti jsou velká naleziště břidlicového plynu. Tato oblast je nyní intenzivně vyvražďována, když ji od domobranců i civilního obyvatelstva „čistí“ ozbrojené formace ukrajinských fašistů (Národní garda) ruku v ruce s americkými a polskými žoldáky. Do vzdušných úderů na Kramatorsk a další sídla ve jmenované oblasti nasazují noví mocipáni Ukrajiny vrtulníky s poznávacími znaky OSN, pilotované polskými žoldáky, poněvadž jejich ukrajinští kolegové odmítli porušovat mezinárodní normy použitím bojové techniky pod výsostnými znaky Organizace spojených národů.“
Čtvrtstoletí po vzniku Třetí republiky má pragmatické křídlo polských politiků za to, že aniž by se Polsko vzdalo eurointegrace, je na čase formálně zakotvit jeho vedoucí postavení mezi Černým a Baltským mořem. Aktivní úlohu v ztělesnění plánů stmelení spojeneckých států hraje Visegradská skupina, kterou kromě Polska tvoří Čechy, Slovensko a Maďarsko. Atraktivita neformálního sdružení mimo EU umožňuje jeho další rozvoj. Ukrajinská krize, například, povzbudila realizaci projektu Baltsko-Černomořského svazku od Gdaňsku do Oděsy, který již zesnulý prezident Lech Kaczyňski označil za Čtvrtou Rzeczpospolitou. Na její podporu dnes vystupuje dokonce ukrajinská nacionalistická strana Svoboda v čele s Olehem Ťahnibokem. Dodáme k tomu bezpodmínečnou podporu USA, které mají za to, že bez takového svazku bude Východní Evropa navždy satelitem Německa. Co tedy může zabránit Polsku v jeho založení? Polsko, například, podpořilo požadavky Washingtonu ohledně zvýšení výdajů zemí NATO na obranu a současně navrhlo rozmístění na svém území části americké armády. Proč? Polský politik Jaroslaw Kaczyňski to vysvětlil následovně: Musí to být Američané, protože pouze jich se bojí Rusko. Projekt Čtvrté Rzeczpospolity založený na těchto principech by měl nepochybně veškeré šance na podporu za strany Západu.
Poláci mají antiruskost už v genech. Celé dějiny Polska jsou totiž protkány událostmi bojů s Ruskem. Ne jednom jejich okraji je sláva Polska, okupujícího Moskvu a na opačném naopak zánik Polska jeho rozdělením mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Vztah Poláků k Rusku lze připodobnit vztahu Čechů k Německu.