Když Putin vyhlásil SVO, a má nejstarší dcera se mě ptala zda bude válka řekl jsem jí: „Samozřejmě že bude. Rusové Ukrajinu rozmlátí a Číňané ji pak vybudují“. Později jsem pak k tomu dodával, Přesněji Čína to zaplatí a Korejci, myšleno severní, to postaví. Už tehdejší úzké spojenectví ČLR a Ruska jsem chápal jako snahu Ruska pomoci Čině dostat se do Evropy. Kdyby totiž obnovovala Ukrajinu, tak si z ní vytvoří nástupiště pro obchodní ovládnutí celé Evropy. Dokonce jsem podezíral Putina, že jedním z nevyslovených důvodů SVO byla právě tato šance na Čínskou obchodní okupaci Evropy. A myslím si to dosud.

Když se Biden zapletl do konfliktu na Ukrajině a povýšil SVO na válku NATO s Ruskem, tak jsem předpovídal, že půjde o dlouhodobou válku, na které vydělají Číňané svou neporazitelnost. Zatímco USA bude utrácet zbytečné prostředky na válčení, ČLR bude vesele zbrojit. A podle tehdejších odhadů znalců kdyby válka trvala jen pět let, tak dvojblok ČLR a Rusko bud neporazitelný. Pokud by se protáhla na deset, pak bude ČLR neporazitelná i bez pomocí Ruska, přesněji, nebude už potřebovat Ruský jaderný ochranný deštník. Pro souboj s USA totiž ČLR potřebuje napřed si vybudovat nadvládu na oceánech a do té doby bude potřebovat Rusko. Ovšem za další období dožene i svou prozatím menší jadernou sílu oproti USA. Výrobní produkce ČLR i ve vojenské oblasti je totiž mnohonásobně větší, než Americká. Zatím opravdu mnohonásobně, ve válečných lodích je to víc jak pětinásobek.

ČLR nepotřebuje na Ukrajině mír. Proto Putin po první schůzce v Rijádu neprodleně hovořil se „strýčkem“ Si, aby ho uklidnil. Přiznejme si to, ani Putin teď nemůže si dovolit ukončit bojové akce. Veřejné mínění v Ruské frontě vlastenců mu to nedovolí. Ruští patrioti totiž za vítězství budou považovat teprve když Rusko vyválčí Charkov, Oděsu, Cherson, Mykolajovo a Záporoží. To je minimum, aby byla tato vlivná síla veřejného mínění v Rusku schopna uznat, že Rusko v té současné válce opravdu zvítězilo. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Ze včerejšího sledování zpráv:

Peníze Trumpovi, území Putinovi, dluhy von der „Výkalové“…

a…

SLÁVA UKRAJINĚ!

Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Včerejší zasedání Rady bezpečnosti hlasovalo o rezoluci k problému Ukrajiny, kterou připravila USA. Podle mě stojí za pozornost několik věcí v souvislosti s tímto hlasováním. Rezoluci předložila USA a při tom neobsahovala odsouzení Ruska, nadtož jeho označení za agresora, což je stabilní mantrou pro Evropany. Za druhé ji považuji za reakci na rezoluci, kterou několik hodin před tím předložily Evropské státy spolu s Ukrajinou samotnému VS OSN, které ji těsnou většinou schválilo. V ní naopak bylo Rusko označeno za agresora a okupanta a bylo vyzváno, aby okamžitě stáhlo svá vojska z celého území Ukrajiny, včetně Krymu a Sevastopolu. Rezoluce VS OSN jsou deklarace, které nikoho k ničemu nezavazují, osobně ani moc nechápu jejich smysl, protože v mých očích často schvalují nesmysly, přesněji tužby a ne reálné možnosti. Naproti tomu ale rezoluce RB OSN se automaticky stávají prvkem mezinárodního práva, které je závazné pro všechny členy OSN. Proto je za třetí velice pozoruhodné, že dva členové RB s právem veta rezoluci nevetovaly, jenom se zdržely hlasování. Podle mě Britové i Francouzi se k problému postavili realisticky, čti, s vědomím, že proti super mocnostem nemá smysl vyskakovat. A ty super mocnosti navíc poprvé ve věci Ukrajiny hlasovaly stejně, všechny tři. ČLR, Rusko i USA. Lze říct, že cesta k míru na Ukrajině tím byla položena. Oni zdivočelí rusofobové, kteří ve VS OSN hlasovali proti Rusku se stali naprosto bezvýznamnými.

Nejvíc bych vyzdvihl fakt že Američané, Rusové i Číňané hlasovali společně a fakticky proti vůli všech, kteří ale postrádali odvahu rezoluci vetovat. To je v mých očích budoucí cesta. Šance na nejrychlejší vyřešení soudobého politického třesení Země. Dohoda těch tří nejen na jakémsi rozdělení světa na sféry vlivu, ale na vytvoření „společné armády“, která zajistí na Zeměkouli na dlouhou dobu mír. Což slovutná OSN za skoro století nedokázala. Jinou metodu totiž nevidím. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Jeden z mých kamarádů měl za životní krédo zásadu, cituji: „Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá i chaos“. V posledních dnech na něj často vzpomínám, hlavně když čtu zprávy z dění v USA. Podle mého vidění totiž chaos ve světě zahájila už SVO na Ukrajině. O hodně se pak chaos zvýšil válkou v Izraeli a pádem Asada, ale teď, po nástupu Trumpa do „Bílé chýše“ to už je úplně nová éra. Řekl bych doba bláznivá, řítící se tempem jaké asi svět ještě nezažil, určitě ale nikdo žijící nepamatuje. Mám důvodné obavy, že klíčoví hráči, ať mi to prominou, nedisponují tak vysokou inteligencí, aby tento pádící, chaotický nepořádek, ba spíše svět bez jakéhokoliv řádu, zvládli. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Americký dvouměsíčník The National Interest zabývající se výlučně problematikou mezinárodních vztahů uveřejnil text, který ve zkratce říká. Ti, kdo chtějí podporovat Ukrajinu v dalším válčení, nemají co dělat u jednacího stolu, kde se bude vyjednávat o míru. Bodka. A to nejde o nějaký plátek. Wikipedie o něm mimo jiné píše, cituji., „The National Interest (TNI) je americký dvouměsíčník o mezinárodních vztazích redigovaný americkým novinářem Jacobem Heilbrunnem a vydávaný Centrem pro národní zájmy, think tankem pro veřejnou politiku se sídlem ve Washingtonu, DC, který založil bývalý americký prezident Richard Nixon v roce 1994 jako Nixonovo centrum pro mír a svobodu. Časopis je (s)pojen s realistickou školou mezinárodních studií“. Konec citace. Takže všichni ti válkychtivci, co se kupříkladu dneska scházejí v kvelbu „U Bonaparta Mac(a)rona“ se nesmí divit, že je nikdo nepozval na dnešní jednání reálných mocnářů do sídla krále Saudské Arábie. Už jenom proto ne, že přece nemohou být na dvou místech této planety současně, oslové. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Je sice pravdou, že po nástupu Trumpa s Muskem je stále o čem psát, ale dneska bych se přece jenom zbavil jedné myšlenky, kterou v sobě nosím již léta. Na webu https://cz24.news/jindrich-kulhavy-vnimate-ten-obrovsky-rozdil/ mi z hloubi duše promluvil Jindřich Kulhavý. Feministky jej sice budou „kamenovat“, ale já jsem celý dospělý věk přesvědčen, že je to on, na jehož straně je víc pravdy a nikoliv ony. Tvrdím totiž, že ženy do politiky nepatří, stejně jako do horolezectví. Kdysi každého, dneska zatím určitě do „himalájismu“. Tam kvůli tělesné hygieně a do politiky kvůli duševní hygieně. Přece kabinetzní podrazy a to dnešní hulvátství skutečné dámě opravdu nesluší. Text bych doplnil snad jediným odstavečkem. Obzvlášť my Češi bychom měli ctít své dějiny, i když jde v tomto případě pouze o dobu legend. Jinými slovy měli bychom se opravdu učit z dějin, abychom je nemuseli prožívat znova. A tak si myslím, že stejně jako já kdysi, tak by i dnešní žáci a žákyně základních škol měli v dějepise slyšet svého učitele citovat kněžnu Libuši: „Hanba mužům, kterým žena vládne!“ Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen

Všichni, kdo hodlají ukončit ozbrojený konflikt na Ukrajině by si měli připustit, že jde o náramně komplikovanou situaci. Jmenovaný problém má přinejmenším čtyři roviny. V prvé řadě jde o ozbrojený střet mezi Ruskem a Ukrajinou. V druhé rovině jde o válku Evropanů proti Rusku. V ještě širším rozsahu jde o globální střetnutí celého politického Západu s Ruskem a jeho sympatizanty. A v neposlední řadě jde o sociální zápas historicky tradičních vrstev (tříd) nadvlády nad zbytkem lidstva.

Pro Američany jede jednoznačně pouze o konflikt Rusů s Ukrajinci. Dosavadní světový hegemon si pořád ještě nepřipouští, že jde také o střet kultur, že už jde dokonce o jeho nadvládu nad světem a už vůbec není schopen vidět, že se svět snaží vymanit z parazitismu nejbohatších vrstev světovlády.

Evropané v konfliktu vidí další příležitost konečně zničit Rusko. Dělí se na dvě základní skupiny. První tvoří sousedé Ruska, kteří díky jeho rozpínavosti z dob imperiálních už v sobě dávno přetransformovali rusofobii v bezbřehou nenávist. Takový, ryze emocionální vztah je jim nejenom tím nejhorším rádcem, ale vytváří pro celou Evropu vysoký stupeň rizika tím, že v konečném důsledku může vypustit z láhve jaderného džina v současnosti nejsilnější jaderné super mocnosti. Druhou skupinou protiruských Evropanů tvoří odvěcí jeho nepřátelé, toužící nejen po jeho území, ale především po jeho přírodním bohatství. Nejzavilejším nepřítelem z této skupiny podle mého vidění není ani Německo, ani Francie, jak si pořád myslí Rusové. Je jím Británie.Ta nikdy Rusku nedokáže zapomenout, že se na jeho území od Kamčatky po Ural, nadtož v jeho Evropské části (nejlépe na Krymu), nedokázala uchytit ani v dobách, kdy byla nejrozlehlejší a nejsilnější světovou velmocí v dějinách lidstva.

Tak, jak si Američané nepřipouští, že jde o útok na jejich globální hegemonii, tak si politický Západ nechce přiznat, že v Ukrajinském problému jde rovněž o konečné zúčtování s jeho dosavadní půltisíciletou dominancí na planetě. Nezápadnímu světu se vzpourou Ruska otevřely perspektivy reálnějšího osvobození z kolonialismu a následného neokolonialismu. Dneska prakticky nikdo nevidí čtvrtou rovinu konfliktu, jíž je zárodek osvobození se lidstva od parazitismu nejmocnějších. Což je zaviněno absolutním poraženectvím jediné opravdové levice, tedy marxistické. Revizionistické spolky všeho druhu dnes plně ovládly zbytkový politický „prostoreček“, který jim bohorovně ponechali dominantní liberálové. Tísní se jich v něm tolik, že se navzájem uklovají jako brojleři chovaní v desetitisícových chovech.

Z uvedené složitost vyplývá, že vyjednávači konce bojů mají před sebou nadlidský úkol. V prvé řadě si musí ujasnit, kterou rovinu střetu chtějí řešit a najít způsob jak s co nejmenším rizikem zmrazit ty roviny vyšší. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musíbýt zničen.

V současné době již několik posledních desetiletí vnímám, že se vykrystalizovaly dvě skupiny provokatérů mezinárodních střetů. Jsou to nýmandi a manipulátoři. Charakteristikou těch prvních jsou převážně až drze útočná slovní napadání z úst politiků a jiných veřejně činných příslušníků bezvýznamných pidistátů. Dokážou vytvářet dusnou mezinárodní atmosféru především při jednání institucí s mnoha členskými státy. Nejmarkantněji se tak nyní děje v politických orgánech NATO. Typickým příkladem takových nýmandů jsou Pobaltské země, ale také někdy ze severu a východu Evropy. Jejich nebezpečnost spočívá v emocionální motivaci, takže se rozumem nedá odhadnout hranice, kdy mohou přejít od výhružek k nepředloženým činům. Druhou skupinu tvoří v mém způsobu myšlení dva státy. Británie a Izrael. Oba jsou nebezpečné především tím, že provokují dosud nejsilnější vojenskou mocnost světa. Británie nedokázala dosud překousnout, že ji Unie nejen přepravila o kolonie, ale reálně ji zbavila pozice super mocnosti. Vzhledem k tomu, že má dosud prakticky v mnoha částech světa vliv, tak se snaží vytvářet pro Unii pasti, které ji zatahují do konfliktů. V „rozesírání světa“, jak říká herec Vskočil, se vypracovala do virtuozity a především její zpravodajské služby jsou v tomto směru geniální. Izrael má jinou taktiku. Díky silné Židovské loby v samotných nejvyšších kruzích USA se fakticky stává loutkovodičem naprosté většiny nejvyšších politiků Unie, především prezidentů. Dokonce je tak vlivná, že podle mě je rozhodující silou při výběru kandidátů na prezidenta. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Již dlouho přemýšlím o textu, který by analyzoval „sprostotu“ chování pidistátů NATO. Než jsem se odhodlal k jakési syntéze názorů na toto téma, našel jsem text, který mě předešel a celkem uspokojil můj pohled na problém. Je uveden mimo jiné na webu https://www.pokec24.cz/nezarazene/kolektivni-obrana-nato-a-jeji-ucinek-na-chovani-vlad-provokaterskych-statu/ . Upoutal mě už tím, že dokázal lépe formulovat mé přesvědčení, že státníci zemí NATO na začátku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině měli jedinou povinnost; veškerou svou angažovanost v konfliktu měli vést k tomu, aby bojová činnost okamžitě utichla. Zavazoval je k tomu totiž hned první článek Alianční smlouvy. V textu Maďarského autora mě naopak chybí jasnější výklad článku 5 zmíněné smlouvy. Ten přece netvrdí, že členové NATO jsou povinováni jít do boje, když je napaden jeden jeho člen. Od začátku to totiž byla pojistka prosazovaná USA proti provokačnímu chování bezvýznamných členů NATO. Souhlasím s autorem a zdůraznil bych, aby státy které nejsou schopné nést samy důsledky svých činů a přece zaútočí na silnějšího, nesli označení „provokatérské státy“. A pak by měla být v Alianční smlouvě pasáž, která by jakékoliv provokační činnosti trestala až po vyloučení ze spolku. Neodpovídá přece zdravému rozumu, aby kupříkladu kvůli emocím nějaké vládnoucí skupiny z Litvy, kupříkladu, byly všechny státy NATO ohroženy jen proto, že si troufla provokovat jadernou mocnost. Takové nezodpovědné sprosťáctví nelze v Alianci trpět. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.