Nejsem vyznavačem konspiračních teorií. Možná proto, že celý život si o světových událostech skládám mozaiku informací z různých zdrojů a tak mnohé z událostí pro mne neměli odér prapodivných náhod. Já totiž jsem zastáncem teorie, že náhody neexistují, že všechno má svou příčinu. A také samozřejmě důsledek, což ale v této souvislosti není nutné zohledňovat. Nejméně od rozpadu SSSR se však cosi ve světovém, především pak politickém, prostoru začalo dít. Informace o reálných dějích si stále méně lze ověřovat z různých zdrojů. Vypadá to, jakoby zprávy o mezinárodní politice pocházely, ba dokonce byly vytvářeny jediným zdrojem. S vysokou pravděpodobností existuje skutečně nějaké globální centrum, jež agreguje zprávy pro všechna média hlavního proudu. Tato situace je pak doslova pařeništěm nejen různých konspiračních teorií, ale celých systémových pracovišť konstruujících alternativní, pravděpodobnostní světy. Není-li obraz světa, který přináší veškerá média hlavního proudu, řízená dneska již z jednoho centra pravdivým, pak je přirozené, že se různé skupiny snaží vykládat svět po svém. Bohužel se tak vytváří jenom další virtuální, což je slušné slovo pro správné označení, jež zní „lživé světy“. Dneska už prakticky se nelze dopátrat reálné skutečnosti většiny významných dějů. A není to způsobeno pouze záplavou informací, které nelze vstřebat, ale především záměrnou mutací reálného dění, prováděnou celými štáby dobře placených lokajů světovládných elit. Globální vládci zatím vítězí. Většina lidí se v problémech už dávno neorientuje a musí proto pouze věřit. I ti nejzkušenější, leč „nezasvěcení“, jen tápou, jako poloslepí. Všichni pak proto pomalu rezignují na potřebu samostatného myšlení, což je oním konečným vítězstvím nadvlády současné globální panské třídy.