PROZATÍMNÍ PŘÍNOSY TRUMPOVA PREZIDENTSTVÍ

Před zvolením Trumpa jsem tvrdil, že spory a konflikty, které bude vyvolávat ve své zemi, budou oslabovat globální hegemonii USA tím, že se vláda nebude moci plně soustředit na činnost v mezinárodním veřejném prostoru. Tvrdil jsem při tom, že by této situace měly využít především ČLR a Rusko, aby si upevnily svou pozici na planetě. Zatím se to podle mého soudu daří. Rusové nepozorovaně pronikají do Jižní (Venezuela)a Střední Ameriky (Nikaragua) a Číňané zase do Afriky a Střední Asie. Ti si dokonce v obchodním uzlu mezi Asií a Afrikou vybudovali svou první vojenskou základnu mimo svou zem. Situace po volbách v USA však má mnohem důležitější přínos ve světovém politickém prostoru. Všichni, kdo alespoň trochu sledují politické dění ve světě konečně názorně vidí, že v USA nevládnou ti, kdo jsou „lidem“ zvolení. Svět může vidět velice názorně, ba až učebnicově, že USA a nejen tento, údajně příkladný demokratický stát, ovládají z politického zákulisí vlivové a především pro občanskou společnost naprosto anonymní struktury. V mých očích se politický systém v USA natolik demaskoval, že musí být alespoň trochu přemýšlivým lidí naprosto jasné, že demokracie je mnohem lživější, než se mnohdy zdá. Je to fakticky totalita nevolených a navíc naprosto neznámých osob, chovajících se jako panská vrchnost. Její mediální a veřejně činní, čili viditelní aktéři, jsou v praxi slouhové, ne-li dokonce loutky zmíněné panské třídy. V zemích tak zvaného reálného socialismus veřejnost sice reálně nevolila skutečné vládce, ale naprosto jasně je nejen znala, ale každodenně mohla vidět jejich činnost. Takže by lidé mhli začít přemýšlet, která totalita byla čestnější, otevřenější a tím fakticky pro společnost v konečném důsledku prospěšnější.

CHOVÁNÍ USA UŽ NENÍ TROUFALOSTÍ, ALE TOTÁLNÍ ZTRÁTOU SOUDNOSTI

Trump před volbami vyskakoval, že skončí válku v Afghánistánu a nejen tam. Tento týden ale vyhlásil, že do oné země pošle další čtyři tisíce vojáků a především že vojenské aktivity USA v Afghánistánu budou tajné. Čímž fakticky oznámil vládcům ČLR, že vojska USA budou co nejefektivněji mařit Čínský veleprojekt nové hedvábné stezky, který počítá s klidem v Afghánistánu. Ten si totiž ČLR, za pomoci Ruska, už začala vyjednávat s Tálibánem, který v současnosti ovládá zase většinu země, jako tomu bylo před patnácti lety, kdy Američané zem přepadli. Z čehož plyne, že počet Amerických vojáků v Afghánistánu v žádném případě není schopen Tálibán porazit, takže opravdu budou američtí žoldáci jenom sabotovat mírové snahy Číny. Aby toho nebylo málo, tak Trump nedlouho před tím vyhlásil obchodní válku Číně. A to již skoro čtvrt roku podnikají USA vojenské provokace se v Jihočínském moři. Jenom to všechno by mělo občanům USA dost vadit, protože jsou to aktivity, které platí ze svých daní. Ale, jak se zdá, konflikt s ČLR mocenské chátře USA zdaleka nestačí. Místo uvolňování napětí mezi Ruskem a USA, kterým se rovněž před volbami Trump oháněl, minulý týden byl Trump donucen podepsat zákon o dalších, poměrně tvrdých sankcích vůči Rusku. Takže Putin byl nucen konstatovat, že Rusko už nepočítá se změnou antiruské politiky USA a je nuceno se podle toho zařídit, čili připravit i na vojenský střet. Každý rozumný člověk by za těchto okolností předpokládal, že se USA budou snažit udržet si alespoň spojenectví s Evropou. Opak je pravdou. Trump Evropě sankcemi nadělil další ekonomické problémy, plynoucí ze ztráty ruských trhů. Navíc jednotlivé země Evropy nutí kupovat předražený americký plyn místo levného ruského a v neposlední řadě nutí členské státy NATO plnit slib o dvou procentech výdajů na zbrojení, čili na nákup amerických zbraní. Je vidět, že američtí mocichtivci nehodlají přijít o globální hegemonii. Je jenom otázkou, zda budou mít odvahu začít válečný konflikt, protože tentokrát by území USA neuniklo ničení, jako zatím doposud ve všech válkách na planetě.

JEDNA MYŠLENKA O NAŠÍ BEZPEČNOSTI

Zemička, jakou je ta naše, nemá žádnou šanci ubránit se útoku z potenciálně nepřátelských sousedních států, o velmocích a regionálních mocnostech ani nemluvě. Takovou bezpečnost si musí proto zajišťovat mezinárodními smlouvami a především „poslušností“ vůči možným agresorům. Vyzbrojovat se proto systémy, které jsou obranou proti agresi z jiné země, je primitivním plýtváním obrovským množstvím peněz, jichž nikdy není nazbyt. Největším reálným nebezpečím pro obyvatele této země je přece blížící se invaze teroristů. Proti nim tanky, letadla, obrněné transportéry a rakety nic nezmohou. Naopak, jejich jednoduché, lehké a především nesouměřitelně lacinější zbraně z naší armádní supervýzbroje udělají lehce  šrot pro vysoké pece. Proti teroristům se musíme vyzbrojit ručními, individuálními zbraněmi. A především musíme bezpodmínečně zvýšit bojeschopnost všech zdravých obyvatel země.

NÁZNAKY POLITICKÉ KRIZE ZÁPADU

Prvním kaménkem do politické krizové mozaiky Západu byl v mých očích brexit. Netrvalo ale ani rok a v Británii je popularita „brexitové“ premiérky pod kritickou hranicí, takže jí hrozí odvolání. Trump byl sice zvolen prezidentem, ale ani za půl roku jako prezident nefunguje, protože je proti němu nejen opoziční strana, ale i vlivní politici jeho vlastní strany. S velkou slávou vyhrál docela nedávno prezidentské volby mladíček Macron, aby ve stý den svého mandátu už měl popularitu doslova na bodě mrazu. Dokonce nižší, než měl v té době jeho předchůdce. Co se to vlastně děje? Vypadá to, že rozhodující vlivové skupiny, jakési mocenské elity zemí Západu, již nedokáží ovládat veřejný prostor. S vysokou pravděpodobností je zdrojem toho stavu základní princip liberálního kapitalismu, jímž je ničím neregulovaná konkurence. Ta sice existovala v kapitalismu jako hnací motor vždycky, ale v době globalizace a především přelidnění, naráží asi už dneska na své limity. Doposud se dařilo napětí, vznikající bezohlednou konkurencí mezi vládnoucími elitami, vybít nějakým konfliktem v dalekém zahraničí od Západu. Dneska už to tak snadno nejde kvůli zvyšující se síle Ruska, Indie a především ČLR. Při tom konkurenční soupeření elit Západu je čím dál intenzivnější, protože ubývá světových zdrojů. Na další soupeření už síly samotných elit nestačí a tak začínají podněcovat k zapojování se do svých konfliktů veřejnost. Tady vidím šanci pro konečnou likvidaci dosavadních, tradičních, vládnoucích, či spíše celý globální veřejný prostor už dneska ovládajících struktur. Veřejnost jde celkem snadno dostat do ulic, ale je známo, že je ale velice těžko jde z ulic vytlačit. Velká říjnová revoluce v Rusku před sto lety měla ve své podstatě stejné podhoubí, jímž byl nesmiřitelný boj tradičních elit o nadvládu nad veřejností. A víme, jak to dopadlo. Osobně jenom doufám, že se příslušníci elity vzniklé v revolučním boji proti tradičním elitám panským až vrchnostenským za ono století natolik poučili, že jejich budoucí a v mých očích nevyhnutelná správa věcí veřejných, bude mít trvalejší charakter, než ta minulá. A hlavně pro obrovskou většinu veřejnosti bude mít přínosnější důsledky.

RB OSN AKTÉREM MEZINÁRODNÍHO BEZPRÁVÍ VŮČI KLDR

Připravoval jsem si text o vyostření konfliktu USA a KLDR. Ale právě teď jsem dočetl stať, která je daleko výstižnější, než můj prozatímní text. Je vyvěšena na webu: http://www.zvedavec.org/komentare/2017/08/7347-pro-severni-koreu-jsou-sankce-uvalene-radou-bezpecnosti-osn-vrazedne.htm . K ní bych dodal jen tuto poznámku. Pokud by se USA nepletly mezi KLDR a Korejskou republiku, tak by se tyto dvě země dohodly na míru určitě už před půl stoletím. SSSR, ČLR a nyní Rusko by jim jistě k tomu napomáhaly. Od zlotřilců vládnoucích v USA se něco takového nedalo, nedá a ještě dlouho nebude dát možnost očekávat. Pozoruji, že se můj blog stává stále častěji pouze doporučující anotací textů jiných autorů. Co se dá dělat. Už jsem asi příliš starý a líný.

CO SE STÁTNÍMI DLUHY?

Zásadní zprávou posledních dnů z finančních kruhů je tvrzení, že centrální banky velkých států drží až 20 procent dluhopisů svých vlád. Při pohledu na zadluženost jednotlivých států už mnoho let nejen laici, ale i odborníci vyvozují, že ony závazky nelze splatit. Některé země vedle toho mají dokonce minusově výnosy ze svých dluhopisů. Nejméně tyto dvě informace naznačují, že s dluhy se může něco udělat. Naskýtá se možnost odepsat je u centrální banky, čili je skokově snížit o pětinu. Centrální banky ale mají vedle toho možnost tisknout další peníze a za ně kupovat další a další dluhy vlád, které pak mohou být následně odepsány. A bude vymalováno. Ti, co drží dluhopisy s negativním výnosem se alespoň trochu zahojí jejich zhodnocením alespoň na promile kladného výnosu.

CO JE TO EVROPSKÁ UNIE?

V mých očích skutečná Evropská unie nikdy neexistovala. A jak je vidět, neexistuje ani v očích politiků největších světových států, ať již jde o USA, Rusko, ČLR či Indii. Od počátku pokusu o vznik nadstátu v Evropě tvrdím, že pokud tento útvar nemá samostatnou alespoň zahraniční, obrannou a sociální politiku, tak není fakticky státem. Nemluvě o státní reprezentaci, jíž je prezident, nebo alespoň parlament a vláda. Tvrdím, že dokud budou státníci neevropských zemí, především čtyř vyjmenovaných, jednat s politiky národních států Evropy a ne především, či spíše jenom, se státníky Evropské Unie, dotud rádoby EU nebude reálně existovat. To za prvé. Ale i vnitřně se musí politici Evropy jinak chovat. Musí být jejich ambicí, čili musí chtít být především politiky EU, než státníky národních zemiček či třeba i regionálních mocností. Dokud politici Evropy se takto chovat nebudou, reálná EU opravdu nebude existovat.

GLOBÁLNÍ TEMNÉ SÍLY ZLA

Pokud existuje bůh, tak je to největší zrůda v lidstvu známém vesmíru, už jenom proto, že musí být absolutně bez citu. Nedávno mnou nezapomenutelně otřásla zpráva, v níž stálo, že obyvatelé bytového domu otevřeli násilně byt, ze kterého se šířil zápach. Našli v něm mladou, přesněji 24ti letou ženu, kterou objímal mrtvý její čtyřletý syn, který byl hluchoněmý a autista. Expertíza prokázala, že žena podlehla silnému ataku epilepsie a její synek zemřel hlady. Bůh, který by měl jenom kousilínek citu, který má každičký člověk, nemohl by, při své všemohoucnosti, něco takového dopustit. A to je jenom jeden malinkatý příběh. Za celé dějiny lidstva zemřely násilnou smrtí miliony ještě naprosto nevinných dětí a stamiliony slabých žen. Kdyby existoval bůh, dávno by našel systém, jak tomu v této zlotřilé civilizaci zamezit. Jenže bůh neexistuje, nebo, pokud ano, tak ho lidstvo, nadtož konkrétní lidičkové vůbec nezajímají. Lidstvo je ale velice dobře opečovávané někým jiným. Satanem, ďáblem, prostě ZLEM. V politologii se objevil nový pojem, jakýsi „globální prediktor“, cosi jako řídící systém všelidského světa. Nikdo jej nedovede definovat, naprosto nikdo nedovede říci, o jaký konkrétní subjekt jde, ale mnozí s ním přesto čile operují. Čím víc pozoruji dnešní svět, tím víc jsem přesvědčen, že globální nadlidská, či alespoň mimolidská síla opravdu existuje. A s ještě vyšší jistotou ve mně hlodá přesvědčení, že jde o temné síly zla. Temné, vlivové síly zla. Ty ovládají, nebo dokonce řídí lidské společenství. Tolik utrpení, kolik ho prožili lidé za celou historii své civilizace, si lidstvo nemohl být schopno ani vymyslet, nadtož realizovat. To jim musel vnuknout, nebo je k tomu zmanipulovat, subjekt nesouměřitelně zlověstnější. Kdyby v tomto směru měli lidé svobodnou vůli, tak se přece ze svých „chyb“ museli poučit. Jenže opak je pravdou. Jsou ve způsobování utrpení jiným stále vynalézavější. Pokud naší civilizací nemanipulují zmíněné temné síly zla, ale my jsme opravdu všeho toho hnusu tvůrci, pak jsme démony vesmíru, kterým nesmí být dovoleno setkat se s jinou civilizací.

ŽENOMUŽI

Ne, nejde mi o nějaké třetí pohlaví, hermafrodity či podobné sexuální anomálie. Napadl mne ten termín již dávno, přesněji v dobách, kdy se na tenisových kurtech světa objevily Serena a Venus Williamsovy. Neznám přesnou metodiku hormonálního vyšetření, zda dotyčný jedinec je více muž, než žena, ale už jenom pohled na chování takového jedince mi napovídá, že mezi ženy ve skutečnosti nepatří. Na jmenovaných sestrách bylo jednoznačně vidět, že styl jejích hry je razantně mužský. Mnohem zřetelnější je celý problém v případě běžkyně Caster Semenyaové. Má výrazně mužskou muskulaturu, hluboký hlas, její tělo produkuje zvýšené množství testosteronu. Při testech v roce 2000 bylo zjištěno, že je ve skutečnosti hermafrodit. Už na mistrovství světa v roce 2011 se stala senzací, ale také obětí bulváru. Jedni ji litují, jiní jsou proti tomu, aby soutěžila mezi ženami, neboť výzkumy potvrdily, že má oproti nim 1,8 – 4,7 procent výhody. Nevím sice, jak k tomu vědátoři dospěli, ale jen při pohledu na její běh a chování tvrdím, že její projevy jsou opravdu více mužské, než ženské. Nejen ve způsobu běhu, ale dokonce v gestu podání ruky soupeřkám. Možná bych se nad tím nezamýšlel, ba ani si toho nevšímal, kdyby se na letošním mistrovství světa v atletice takových ženomužů neobjevilo skoro deset. Většinou z Afriky, leč i z USA a ve všech případech jde o jedince černé rasy. I když?! V roce 2011 atletická federace stanovila, že za ženy nemohou startovat osoby, jejichž tělo produkuje více jak deset nanomolů testosteronu na litr krve. Semenyaová tento limit vysoce překračovala, proto se začala léčit a její výkony se okamžitě začaly zhoršovat. Pomohlo jí, že hyperandrogenní indická sprinterka Dutee Chandová proti novému pravidlu protestovala a u sportovní arbitráže uspěla. No!? Zatím. Soud pozastavil jmenovaný limit a nařídil atletické federaci přinést důkazy o tom, nakolik testosteron skutečně ovlivňuje výkony. Nic proti ničemu, ale jsem toho názoru, že ženomuži nemají ve sportu soutěžit s ženami. Holt nikdo přece nemůže mít všechno. Tak ať se laskavě ženomuži se svým omezením smíří. Což podle mne není nic proti svobodě, či jiným „posvátným“ hodnotám lidstva.

SPEKULACE SILNĚJŠÍ PRAVDY

Je tomu už více jak týden, co skupina penzionovaných vedoucích pracovníků zpravodajských služeb USA zaslala Kongresu dokument o svém soukromém šetření „ruského hacknutí“ dokumentace Demokratické strany. I laikům stačí dva důvody z jejich zprávy, aby uznali, že „vloupání“ se do počítačů Demokratů nemohlo být provedeno z Ruska. Podle autorů šetření byly totiž dokumenty stahovány tak velkou rychlostí, že ji internetová síť neumožňuje. Jinými slovy, soubory musely být stahovány přímo z domovských počítačů. Podle originálů stažených souborů je navíc jasné, že byly stahovány s časovým údajem východních oblastí USA a nikoliv s Evropským či dokonce někde ještě východnějším časem. Penzisté si mohou dovolit říci světu to, co jiní si ještě dovolit nemohou, takže jejich zprávě plně důvěřuji. Za druhé mne udivuje, že média se o vyšetřovacím dokumentu vůbec nezmiňují. Ergo kladívko. Jsem přesvědčen, že Trump dobře podplatil nějakého vysoce postaveného člena volebního štábu své soupeřky, aby akci úniku dokumentů zařídil. Nyní se k věci nemůže přiznat, protože je to na odvolání z funkce. Proto volební štáb Clintonové celé situace vtipně využil, aby vykonstruoval „ruskou stopu“, čili obvinil Trumpa dokonce ze spolupráce s Ruskem. Už jenom čekám, jaké další kroky obě strany podniknou, aby co nejvíc  demaskovaly pravou podstatu voleb v USA.