RÁD BYCH ZNOVA PŘIPOMENUL

Mezi lidmi se šíří názor, že současná vláda je zralá k provedení další pražské defenestrace. Při té příležitosti bych si dovolil všem českým mocnářům, ale nejen jim připomenout, že komunistické vlády v celém světě byly prvními v dějinách, jež nebránily svou nadvládu zbraněmi a neprolévaly tak krev svého lidu. A abych řekl všechno naplno, svět může být upřímně rád, že Leninem založená komunistická moc degenerovala v absolutistickou totalitu generálního tajemníka, protože pak úplně stačilo, když se vyskytl jediný domýšlivý hlupák, který v zájmu své popularity ve světě zradil společnou věc a celý sovětský systém se zhroutil. Kdyby režim takto nezdegeneroval, buďto by dodneška ještě existoval, nebo by jeho porážka stála nesmírné množství lidských obětí.

ROBOT KALOUSEK

Tento normalizační politik, tehdy člen Československé strany lidové a student Vysoké školy chemicko-technologické, je vlastně nekompetentní pro tržní ekonomii. Nemá k tomu ani vzdělání ani zkušenosti. Celou aktivní činnost absolvoval pouze jako státní úředník, čili v institucích netržních. Proto také nadělal, především ve funkcích na ministerstvu obrany tolik chyb, které by ve slušné zemi, čti mající opravdu spravedlivý právní řád, jej dovedly do vězení a ne do vlády. Jako nadpremiér současné vlády by, podle toho co předvádí, mohl být spolehlivě nahrazen počítačovým programem, neboť se chová pouze jako účetní, který škrtá ve výdajích vše co mu zdánlivě překáží, bez jakékoliv invence a analýz. Pokud by chtěl být opravdovým ministrem financí, pak by musel mít alespoň nějakou vizi o hospodaření státu v globalizovaném světě, prodělávajícím svou první velkou krizi, na které by se měli politici, bankéři, velkopodnikavci a spekulanti skutečně učit.

CO VLASTNĚ ŘEKL AHMADÍNEŽÁD?

Veškerá média služebníků moci v nedávných dnech donekonečna připomínala rozhořčení Obamy, USA a politiků zastupujících země EU na nedávném zasedání VS OSN. Ti dokonce opustili jednací sál, když Íránský prezident Ahmadínežád naznačil, že tragické události 11. září si USA způsobily samy. Nemám sice přesný překlad, ale nepochybuji, že prezident Íránu zavinění USA vidí jako nepřímé, ne že si atentát vláda USA sama zorganizovala, třeba pomocí některé své tajné služby. Nepřímým viníkem své tragedie ale opravdu USA jsou a to dokonce nejen její vládci. Arogance politiků USA, coby vojensky nejmocnější země světa, patriotismus jejího, především bílého obyvatelstva, které svou zem pokládá za prozřetelností vybraného hegemona světa a konečně reálné chování institucí USA na globalizující se planetě, to všechno doslova provokuje ostatní civilizace a kultury k odporu. A bude hůř. Což také naznačil Ahmadínežád, cituji: Kapitalismus čelí porážce a jeho konec se blíží&liberální kapitalismus a nadnárodní korporace způsobily utrpení bezpočtu žen, mužů a dětí v mnoha zemích& Pevně věřím, že se v novém miléniu musíme navrátit k duchovnímu přístupu, k naší skutečné přirozenosti, ke které byl člověk stvořen, a k spravedlivé a čestné vládě& Nyní, když diskriminující řád kapitalismu a hegemonních přístupů čelí porážce a blíží se ke svému konci, je klíčovou účast všech na prosazování spravedlnosti a prosperujících vzájemných vztahů&, prohlásil 21.9.2010 v newyorském sídle OSN. Vůbec se nedivím, že všichni ti zbožňovatelé současnosti, o níž jsou přesvědčeni, že jako nejlepší bude trvat navěky, museli svůj vztek jít vydýchat do kuloárů. Místo nadávek se ale měli velice hluboce zamýšlet nad tím, co Ahmadínežád fakticky řekl.

NĚCO PRAVDY O BÍLÝCH BOHÁČÍCH

Na počátku tisíciletí se v rámci OSN bohaté země zavázaly k velkohubě znějícímu programu s názvem Rozvojové cíle tisíciletí. Jeho jádrem je osm podprogramů, které měly už do roku 2015 zbavit svět ostudných poměrů krajní chudoby. Dneska, deset let  od vyhlášení závazku, skončilo v budově OSN třídenní hodnotící zasedání představitelů globální slibotechny. Ti neplnění svých slibů omlouvali finanční a následnou hospodářskou krizí. Právě ta ale ukázala, že veškerý boj s chudobou je v podání boháčů obvyklou hrou na filantropii a dobročinnost, čili sociální fraškou. Na odstranění chudoby věnovaly kupříkladu země EU letos o 11 miliard méně, než slíbily, ale při tom na záchranu svých financí vyhodily do chřtánů bank víc jak bilion. Ne, ne, bohatí se nikdy nezmění. Svět se proto může zbavit chudoby teprve tehdy, když se zbaví napřed bohatých a nebude věřit její demagogické teorii o prokapávané prosperitě, která zajistí odstranění chudoby zvyšováním bohatství nejbohatších.

ZASE O KROK BLÍŽE EVROPĚ

Včerejší demonstrace devatenácti odborových svazů a dalších občanských iniciativ proti vládním škrtům, byla konečně trochu evropských rozměrů. Je vidět, že když někdo vezme organizaci skutečně do ruky, tak to jde. Odbory ukázaly, jak jsou politické strany v těchto věcech ubohé. Lidé práce se nebojí. Navíc je vidět, že umí přemýšlet samostatně. A naznačili, že arogance vlády se jí nemusí vyplatit. Ač se to nezdá, i současní Češi nemají daleko k defenestracím, jak to předváděli jejich předkové již od středověku, když je vládci skutečně naštvou. Osobně se mně líbí, že násilí je zaměřené na elity a ne na nevinné. Být Johnem, tak bych se neztrapňoval tvrzením, že demonstranti, kteří rozbili trochu skleněné výplně v budově jeho ministerstva, okradli daňové poplatníky o pár tisíc, které bude stát oprava. Okradl je totiž on sám, že s domýšlivostí břídila nezajistil ministerstvo před vniknutím zatím jen rozzlobených a nikoliv už rozvášněných davů. Může být naiva rád, že zatím šlo spíše o žert. Příště mu může jít osobně i o víc. A i to bych schvaloval, protože jsem byl vždycky pro teror vůči tyranům. Ovšem přísně proti terorismu, na který doplácí nevinní.

ŠTĚPÁNKOVCI

Umění je věcí emocí. A ty jsou veskrze subjektivní. Proto jsem nikdy nechápal, že mohou existovat nějaké rozumové zákonitosti, podle nichž se hodnotí umělecké počiny. Nebo nějaké kánony, které z tvorby jedince dělají už umění, zatímco tvorba jiného jím není. Dokonce že se sestavují žebříčky uměleckých výkonů. Umělecký počin se mně líbí, nebo ne a na takovéto hodnocení má nárok každý. Teprve pak obrovská většina sympatizantů může dát umělci punc úspěšnosti a ne nějaký kritik, údajně sebeodbornější. A tak přes všechna oslavování herectví Štěpánka, jsem v něm já osobně žádného velkého herce nikdy neviděl. Tím méně pak v jeho potomcích, kteří se podle jakéhosi zvrhlého dynastického automatismu rovněž stali herci, což se v poslední době nesmyslně zdůvodňuje dokonce geneticky. Minulý týden zemřel jeden z nich. Martin. Měl 63 let. Dost na to, aby ukázal, co v něm opravdu je. Bohužel, žil až příliš neherecky. Stačil být protikomunistickým emigrantem, hlasatelem ve Svobodné Evropě, ministrem kultury a prakticky po celou dobu po listopadovém puči zaslepeným antikomunistou. Do profesního života vstoupil až v roce 1969, tedy již za normalizace. A hned první angažmá bylo v Národním divadle, což dosvědčovalo jednak vliv tatíka, ale především politickou spolehlivost, kterou si už na studiích musel nějak zasloužit. Po čtyřech letech z ND odešel, je otázkou zda pro nesouhlas s praktikami Kapličky, které se zajídaly i jiným hercům, nebo proto, že s jeho herectvím to nebylo valné. Nakonec, po dalším tříletém angažmá v Realistickém divadle i odtud dostal kopačky, prý z politických důvodů. Zůstává otázkou, jak se živil od roku 1976 do roku 1981, kdy emigroval a dokonce s celou rodinou, což se umožňovalo jen výjimečně po roce 1977 a pouze signatářům CH77. 17. září letošního roku spáchal sebevraždu. Jak žil, tak také zemřel.

ÚSTAVNÍ SOUD ČR JE IDEOLOGICKOU INSTITUCÍ

Několik kontroverzních výroků ÚS za poslední dvě léta, vybudilo ve společnosti úvahy nad jeho rolí v právním řádu, postavením v politickém systému a v neposlední řadě o jeho celospolečenském přínosu. Klaus, jako známý odpůrce současného pojetí ÚS, se nevyhnul jeho kritice ani při posledním prezidentském projevu ve sněmovně. Sám Rychetský se po jednání pléna ÚS o poplatcích ve zdravotnictví nechal slyšet, že ÚS se politizuje. Což je totální nesmysl, neboť ÚS je ze samé své podstaty politickou institucí. V právním řádu je institucí dohledu nad ústavností, ale samotná Ústava je především více politickou deklarací, než právním dokumentem. A konec konců právo není ničím jiným, než legalizací konkrétního politického systému. Náš ÚS je ale, bohužel, především institucí nadřazující ideologii nad politično a tím rovněž nad právo. Proto je ve skutečnosti zvrhlým, ne tím, že se politizuje, že si usurpuje kompetence, které v jiných zemích nejsou obvyklé, či že sám sebe povyšuje na nejvyšší zákonodárné shromáždění nadřazené nejen oběma poslaneckým komorám, ale fakticky i jedinému mocenskému suverénu v demokratickém státě. Ústavní soud se díky své ideologičnosti nechová racionálně a není proto divu, že je pro stále větší skupinu lidí stupidním kolegiem.

DVĚ UTAJOVANÁ MINISTERSTVA

Protože je současná česká vláda ideologická, pokračuje ve vydržování si jednoho utajeného ministerstva, kterým je Česká televize. Ta je ve své nahotě opravdovým ministerstvem propagandy, jak ho budoval svého času Goebbels v Hitlerově říši. A jelikož je nynější vláda rovněž vláda hospodářských diletantů, musí mít i před veřejností utajované ministerstvo hospodářství, kterým je fakticky ČEZ. Jako praktický monopolista v energetice je limitním pro všechny další hospodářské aktivity a to nejen tím, že jim diktuje ceny, ale především proto, že je i velkým zákazníkem především strojírenského a stavebního sektoru.

MINISTERŠTÍ DILETANTI Z VV

V siláckých řečech ministrů za VV po jejich nastoupení do funkcí vynikal John. Sliboval, že po uplynutí měsíce představit veřejnosti celou koncepci budoucí činnosti svého rezortu a především strategii boje s korupcí. Samozřejmě, že za měsíc nepředvedl vůbec nic. Nyní konečně předložil jakousi svou představu koncepce, včetně protikorupčních opatření. Obému se odborníci pouze škodolibě usmívají. Nejinak se chová Bárta na ministerstvu dopravy. Napřed zastavil veškeré stavby na železnici a silnicích, aby je následně na nátlak odborníků zase povolil. U dálnic údajně prý proto, že dodavatelé snížili ceny. Hloupost. Prostě některé zbytné doplňky, stejně jako některé vynucené stavby nebudou prostě realizovat. Pokud si je někdo přesto bude vynucovat, tak je zaplatí navíc. Obdobně se chová jak ministr pro místní rozvoj, tak ministr školství. Veškerá jejich úsilí lze zatím hodnotit jako chování diletantů, kteří si představovali vládnutí jak Hurvínek válku. Mysleli si, že stačí, když na svých postech vydají rozkazy a hned všichni unisono zahlaholí: Jistě pane ministře. Což je ale jenom název nejoblíbenějšího britského TV seriál o politice všech dob a nikoliv realita.