Obviňování Ruska z ovlivňování prezidentských voleb v USA je skvělým tahem hybridní války, coby první fáze „Třetí světové války“, vydávané některými psavci za Druhou studenou válku. Všichni, kdo v USA dneska prohlašují, že Rusko zasahovalo do voleb v USA, nemusí totiž o tomto svém tvrzení předkládat žádné důkazy. Kdyby se nějaký pravdychtivec k tomu náhodou odvážil, byl by okamžitě prohlášen za největšího nepřítele USA, který má zájem na odtajnění prostředků kybernetické války v dnešním světě. Veřejnost světa ale ví až příliš dobře, USA v informačních technologiích měly takový náskok před zbytkem světa, že šlo fakticky o monopol. Je tedy nemožné, aby už dneska někde ve světě byly lepší, výkonnější a tedy zneužitelnější systémy, než v USA. Jestliže proto kdokoliv z USA obviňuje někoho ve světě z jakýchkoliv manipulací, pak jenom proto, že to má sám odzkoušené a stále tuho používá. Aby při tom tuto zločinnou činnost zamaskoval, tak ze stejného zla, s neutuchajícím křikem obviňuje jiné.
Archiv pro měsíc: Červenec 2017
PROČ ASI VYVOLÁVÁ PORÁŽKA ISLÁMSKÉHO STÁTU RUSKEM TAKOVÝ VZTEK ZÁPADU?!!
V tomto týdnu prosákly do médií hned dvě zprávy, které jsou veledůležité pro posuzování opravdovosti boje západních zemí s Islámským státem. Napřed příběh první. Je to už nějaký ten pátek, co Rusko oznámilo, že se podařilo zabít Abú Bakr Baghdádího, vůdce IS, který již v roce 2014 vyhlásil Islámský chalífát na té části území Sýrie a Iráku, které ozbrojenci IS ovládali. Jelikož CIA má mezi bojovníky IS mnoho styčných lidí, žádala po vedení IS vydání Baghdádího těla. Vedení IS odpovědělo, že tělo nemá, ale na druhé straně začalo hledat nového velitele. Z toho CIA vydedukovala, že tělo jmenovaného má Asad, nebo dokonce Rusové. Což by nebylo tak hrozné, jenže Rusové mohou mít živého Baghdádího, což už znamená doslova životní ohrožení pro několik vrcholných politiků USA, především pak fanatického rusofoba, senátora McCaina. Milovníci spekulací proto vydávají nedávnou zprávu o McCainově silně zhoubném nádoru na mozku za předzvěst jeho likvidace, protože právě on vyjednával dodávky zbraní, výcvik a další pomoc bojovníkům IS ze strany USA. Prý je i v Pentagonu nebývalá panika z představy, že Baghdádí žije a je v rukou Rusů. Mohl by přinést světové veřejnosti mnoho nového o skutečném vztahu vládců USA a elit IS. Druhý příběh je pro nás ještě zajímavější. Islámští bojovníci při svém útěku již nedokáží posbírat mnohé dokumenty a dokonce ani zbraně, či zničit bedny od nich. A tak se syrské armádě a Rusům v posledních dnech, kdy dorážejí IS, podařilo najít mnohé. Na netu kolují fotografie granátů, raket, min a jiné munice, která údajně byla zničena při dvou výbuších muničních skladů ve Vrběticích na podzim roku 2014. Komentář není zapotřebí, jen si počkejme na další vývoj, přesněji lži našich a spojeneckých médií.
OPĚT DOPORUČUJÍ PŘEČÍST
Jsem čím dál lenivější, což jsem si už ani nedovedl představit. Už dávno si totiž myslím, že když jsem po tak dlouhý život byl líný, tak lenivější už být ani nemůžu. Dneska, jsem byl zase líný něco napsat a jak se zdá, vyplatilo se mi to. Můj „pens frond“ Jan Kadubec kdesi ze Supíkovic se zase odvázal a napsal jeden ze svých vynikajících textů. Je vyvěšen na webu http://outsidermedia.cz/nejmocnejsi-muz-planety-je-car-vladimir-prvni-putin-zvany-neposlusny/ u data 25.7.17. nenapsal bych to nejen líp, ale ani zdánlivě ne tak výstižně a je jenom s podivem, že jsem měl právě na dnešek v programu psát právě o tom, jak Rusko nepotřebuje Evropu. Tak přeji příjemné počteníčko.
PROBLÉMEM NENÍ KLDR, ALE USA
Poválečné příměří, které rozdělilo Koreu na severní a jižní polovinu, bylo vyloženě provizorním, po němž se čekalo poměrně rychlé vyřešení míru v této oblasti. Severní část země totiž nebyla potravinově soběstačná. Právě tento motiv vyhovoval však vládcům USA, kteří očekávali, že se sever proto brzy zhroutí a Západní liberální svět si připíše v tomto regionu úplné vítězství. Jenže přišel Kim Ir-sen se svou politikou čučche a dokázal s dnes již dvacetimilionovým národem doslova divy. Zavedl svéráznou formu „diktatury proletariátu“, jejímž smyslem bylo vytvořit podmínky pro naprostou izolaci země. Nikdy jsem nevěřil informacím, které šířila média světa o Korejské lidově demokratické republice. Seznámil jsem se naopak s materiály, které vydávalo velvyslanectví KLDR v Praze, jimž jsem samozřejmě také nevěřil. Ovšem již za studií na VŠ jsem bydlel s Korejci na koleji a jsou-li všichni jejich krajané alespoň ze třetiny tak pracovití a z jedné desetiny tak zarputile vyznávající svou ideologii, pak je ta zem nezměnitelná. I když…? Co jsme si vlastně mysleli o socialismu u nás ještě před čtvrt stoletím?!! Ideologie vůdců KLDR a politika jejich země je založena na naprosté nezávislosti, čili totální izolaci, na ekonomické soběstačnosti a schopnosti ubránit se vojensky. Řečeno jinak, vedení KLDR nestálo o bezpodmínečný, nadtož pro něj nevýhodný mír. Myslím, že právě to způsobilo, že vládci USA se doslova zaťali stejně. Jelikož korejská republika, čili jižní polovina Koreje je vazalem USA, tak za studené války nikdo neměl opravdovou snahu cokoliv na situaci měnit. Po pádu SSSR se v obou Korejích vyskytují jedinci, kteří mají zájem stav změnit. V KLDR ovšem nemají nejmenší chuť jednat pod nátlakem. Jenže Američané jinak jednat neumí. Buďto válčí s tím, kdo se jim nehodlá podřídit, a nebo na něj, ve své světovládné pýše, uvalují sankce všeho druhu, což je fakticky jenom jiná forma války. Politici Jižní Koreje už by dávno zahájili jednání o mírovém uspořádání a možná i o sjednocení země. Ovšem mocnáři USA o tom zatím nechtěli ani slyšet a jak je vidět, ani Trump nedorostl do té státnické velikosti. Vypadá to tedy, že Korea bude ještě dlouho rizikovou oblastí, kde to jednou může vybuchnout jak špatně jištěný kotel. Právě to je podle mého přesvědčení situace, která světovládcům USA nejen vyhovuje, ale kterou dokonce považují za jedinou přijatelnou pro jejich zájmy v celém Tichomoří.
NEDŮVĚRYHODNOST TRUMPA
Napsal jsem včera, že jsem celkem spokojen s tím, že v politické části veřejného prostou USA zuří bratrovražedný boj mafií elitářů. Jen mi vadí, že Trump si nějak pitomě vybral i své nejbližší spolupracovníky. Ve stejný den, kdy prezident Trump řekl, že přišel čas pohnout se ke konstruktivnímu vztahu s Ruskem, a den poté, co prohlásil: „Měl jsem včera ohromnou schůzku s prezidentem Putinem“, zástupkyně USA v OSN Haleyová stupidně a zcela úmyslně prohlásila cosi naprosto protikladného: “Nemůžeme Rusku důvěřovat a nikdy mu též důvěřovat nebudeme!“ Takové prohlášení samo o sobě stačilo prakticky anulovat ve veřejném mínění světa pocit, že schůzka Putina s Trumpem byla přínosná. Dokonale pak všechno zazdil ministr zahraničí USA Tillerson, když bezprostředně po setkání obou státníků prohlásil: „Putinovo odmítnutí faktu, že to on ve skutečnosti zvolil Trumpa prezidentem Spojených států, když se vlámal do amerických voleb, stojí jako překážka našeho úsilí zlepšit vztahy s Ruskem.“ Připočtěme si k tomu ještě fakt, že Trump s Putinem se dohodli na budoucí spolupráci v zajišťování kybernetické bezpečnosti, dokonce na sestavení společné odborné skupiny. Trump ale musel tento svůj důležitý svůj již následný den odvolat, protože byl napaden nejen odborníky a politiky demokratické strany, ale i republikány. Musím proto konstatovat, že Trump je ve věcech mezinárodních jednání naprosto nedůvěryhodný, čili, že ve skutečnosti zemi nevládne. I když russiagate v USA již probíhá nejméně rok na všech možných úrovních celých 24 denně a všech sedem dní v týdnu, tak to není jediné omezování vůle prezidenta Trumpa. Pokud si nezvykl s politickou elitou předem projednávat svá působení v mezinárodních vztazích, pak na jeho aktivity ostatní politici světa nemohou vůbec spoléhat.
BOJ OLIGARCHŮ HORŠÍ TŘÍDNÍHO BOJE
V USA doslova zuří souboj mafií oligarchů. Odpůrci Trumpovi již víc jak rok hledají, a možná spíše vytvářejí, důkazy o jeho spojení s Ruskem, nejlépe pak takového, které by neslo známky utajování. Smyslem této činnosti je snaha zbavit jej prezidentského postu. Proto se především snaží dokázat, že Trump vyhrál volby s tajnou pomocí Ruska. Uvedená část americké rádoby elity tím prokazuje, že soudí jiné podle sebe. Její příslušníci totiž celou svou historii, nejméně od první světové války, byli zvyklí ovládat jednotlivé země za pomoci tajných služeb Spojených států. A nešlo pouze o metody ovlivňování voleb v jiných, mnohdy spojeneckých, či přátelských zemích, ale dokonce i o sprosté zločiny včetně vražd politiků. Jednají tedy podle lidové moudrosti: „Podle sebe soudím tebe“. Nemohu říct, že je mi úplně jedno, zda Trump padne či ne, ale dovoluji si tvrdit, že se mi líbí umanutost Trumpových nepřátel. Za prvé je pro mne důkazem, že sociální vrstvy se za určitých okolností opravdu mohou transformovat na politické třídy. Za druhé jsem celé politické bitce oligarchů rád proto, že tím ztrácí velice cenou energii, kterou by jinak mohli uplatnit v zahraničním měřítku. Tím totiž dávají šanci jiným, na nichž, především pak na Rusku a ČLR, jakož i na Německu je, jak této šance využijí k posílení svého mezinárodního vlivu. Za třetí pak kladu zásadní otázku. Není náhodou politika sankcí, ten nejoblíbenější bič USA vůči neposlušným zemím, zásadním metodou ovlivňování voleb v postihované zemi? Ž e jsou veřejným a ne tajným ovlivňováním! Tím hůř, protože pak jsou sprostým vydíráním, což je přece všeobecně uznávaným zločinem, trestným ve všech, dokonce i nedemokratických zemích.
JOHN Mc CAIN
. Média přinesla zprávu, že jmenovaný, vlivný a především válkychtivý rusofilský senátor USA má mimořádně zhoubný nádor na mozku pojmenovaný jako glioblastom. Napadla mne při tom jen jedna otázka. Nakolik tento objekt na mozku měl vliv na senátorovo politické chování?!! Z čehož plyne otázka další. Kolik asi vrcholových politiků světa je ovlivňováno svou mozkovou indispozicí všeho druhu!!?
RUSSIAGATE
Od chvíle Trumpova vítězství se v USA srotily síly, jejichž cílem je zbavit ho, prakticky za každou cenu, funkce. Jelikož jsou ale pyšné na to, že jejich zem je vzorovou demokracií, musely zásadně odmítnout jakoukoliv formu neuznání volebního výsledku, která by mohla nést, i jen zdánlivě, punc puče. Proto se antitrumpovská mafie rozhodla zpochybnit výsledek voleb zásahem cizí země. Tedy samozřejmě svého úhlavního nepřítele Ruska, čímž by jmenovaná kamarila dosáhla hned dvou pro sebe potřebných výsledků. Ruská karta se sama nabízela již z dob prezidentské kampaně, v níž došlo k úniku citlivých informací z volebního tábora Clintonové. Měl jsem v záměru, dneska o celém vývoji russiagate, napsat poněkud přehledněji. Vzdal jsem to ale, když jsem narazil na text Patrick Joseph Buchanan 18.7.17 http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/3247-trump-a-jeho-ruska-afera-medialni-stinohra-zakryva-kriminalni-ciny-tajnych-sluzeb-pozar-v-trump-tower-obchod-s-kradenymi-informacemi-kvete-stejne-jako-u-nas-demokracie-lezi-v-temnotach.htm , který je nejen přehledný, ale i zasvěcený a není pouhým výčtem faktů, ale vůči Trumpovu alespoň trochu objektivnější. Doporučují ho k přečtení.
PŮVOD VEŠKERÉ ANTIRUSKOSTI VLÁDCŮ POBALTSKÝCH STÁTEČKŮ
Panuje všeobecný názor, že rusofobie ve třech Pobaltských republikách je výsledkem jejich členství v SSSR, jež bylo místními elitami Litevců, Lotyšů a Estonců považováno za okupaci. Zvláště když se v jejich zemích postupně usídlilo značné množství Rusů. Z této demografické situace, podle mého soudu, vyplývá až panický strach současných vládců všech jmenovaných zemiček o svou existenci. Jako je dneska zvykem, zmíněný strach podle vydávají za strach z napadení Ruskem. Je to chování doslova zločinné. Žádná z jmenovaných zemí není schopná své občan, především mladé a podnikavé, udržet doma. Hospodářství napojené kdysi na SSSR není schopné samostatné životaschopnosti, cizinci se sem nehrnou ani jako turisté, nadtož k trvalému pobytu. Nevrací se sem ani bývalí utečenci. Stará generace se bude snažit nějak dožít v zemi, na niž jsou zvyklí. Mladí Rusové se ale zákonitě budou pomalu, leč jistě vracet do domoviny svých předků, zvláště když se bude Rusku dařit. Mladí domorodci zase naopak budou doslova utíkat na Západ, za vidinou lepšího života. Takže země se budou vylidňovat. Rusko vůbec nemá a nebude mít o ně zájem, protože jsou mnohdy naprosto bezcenné. Kupříkladu takové Estonsko je po zimě jedním velkým záplavovým územím, kde se nedá normálně žít. Všechny zmíněné země mají malou hustotu osídlení, což dokladuje jejich neschopnost uživit se. Čeká je proto přirozený zánik, což je pro místní mocnáře děsivou vidinou. Dneska může jejich teritorium ještě sloužit právě k tomu protiruskému šílenství Západu. Ale i to pouze zdánlivě, protože v moderní, raketové válce jejich teritorium je tak malé, že je lze doslova „kamenem přehodit“, takže ani žádný protiruský strategický význam v ní nebudou mít.