Takto nepřímo současného prezidenta ČR líčí ve svém textu na webu takzvaný politolog Jiří Pehe http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe?itemid=4359 . Pokud jsem dobře informován, tak ten pán to musí skutečně dobře vědět, protože sám v naší zemi pracuje pro jistu nejmenovanou zámořskou velmoc. Kdysi jako poradce krátkou dobu kočíroval dokonce i prezidenta Havla, coby ředitel Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Sám sebe vydává za politického analytika a autora knih o politice, viz web http://www.pehe.cz/zivotopis , z něhož se lze dovědět více i o jeho kariéře zpravodajce. Pehe své přesvědčení o práci Klause ve prospěch Ruska sice nedokládá žádnými přímými důkazy, ale o to sveřepěji trvá na tom, že je dokonce hrozbou pro bezpečnost ČR.  Osobně znám něco z práce pana Peheho již z dob jeho působení ve Svobodné Evropě. Jeho text, který nyní zmiňuji, dostatečně dokazuje, že se autor zdárně vrací ke své minulosti, kdy v zájmu svého živitele produkoval bludy.

Od samých počátků celosvětového obchodu a především v době klasického kapitalismu, byl základem celosvětového finančního systému zlatý standard. Zlato a další drahé kovy byly všeobecnou a hlavně stabilní ekvivalencí hodnoty všeho zboží na trzích. Pravou sociální jistotou ve stále nejistějším světě. Materializovanou důvěrou v tržní ekonomiku. V roce 1944 Bretton Woodskou dohodou došlo k záměně klasického zlatého standardu za dolar. Šlo o legalizaci faktu, že Britská libra tehdy vlivem válečného oslabení ztratila pozici měny světového obchodu. Jmenovaná globální finanční dohoda tehdy definovala dolar jako cenu jedné unce zlata. Takže fakticky došlo k vytvoření tak zvaného klamného zlatého standardu. Ten byl ukončen 15. srpna 1971, kdy Nixon fakticky vyhlásil bankrot dolaru. Svět za tištěné papírky s podobiznou dolaru totiž neustále žádal další a další zlato. Nixon svým činem pak doslova zatřískl přepážku prodeje zlata z rezerv USA, jehož množství už nabylo podkritických 280 milionů uncí. Již tehdy by se byl globální finanční systém zdárně zhroutil, jenže celosvětový politický a vojenský vliv USA umožnil najít řešení. Byla vyjednána dohoda s organizací OPEC, že všechny palby za ropu se budou účtovat výlučně v dolarech. Tím vznikl nový světový, srovnávací, finanční standard. Ropa. A vžil se pojem petrodolary. Ale především byly zahájeny pravidelné kartelové dohody o kvótách těžby ropy, které byly praktickým, regulačním mechanismem celosvětového finančního systému. Do tohoto, sice nejistého, ale přece jen z centra USA ovládaného systému, hodil vidle tehdy docela nedávný velký spojenec USA proti Íránu, jakýsi Saddám Hussein. Začal totiž ropu své země prodávat za eura. Ihned byl označen za střed světa zla, členem klubu darebáků a vykonstruováno na něj bylo obvinění, že schraňuje zbraně hromadného ničení (pokud je kdy měl, pak dodané z USA pro válku s Íránem) a že jede ve spiknutích fábula, Usámy bin Ládina. Saddám byl smeten armádou USA, která se tím stala posledním argumentem nadvlády současného finančního systému. Nejstručnější dějiny kapitalistického finančního systému se tedy dají vyjádřit touto historickou posloupností materializovaných hodnot ručících za papírky označující peníze: zlato, dolar, ropa, armáda USA.

O víkendu se v TV Fox News projevil demokratický kandidát na prezidenta USA jako politik nedoučený v problémech zahraniční politiky. Mimo jiné řekl, cituji: Myslím si, že protiraketový štít je správná věc&Vezmeme-li v úvahu, co se stalo v Gruzii, domnívám se, že musíme vyslat jasný signál, že Polsko a další země v tomto regionu se nestanou předmětem zastrašování a agrese&, konec citace. Celé roky se Bushova administrativa do omrzení snaží před světovou veřejností vypadat jako blbci, jen aby zakryla skutečné zaměření protiraketové obrany USA, instalované v Polsku a ČR. Když se dokonce tajným službám USA, po oranžové revoluci v Gruzii, podaří inscenovat svým agentem Saakašvilim provokaci proti Ruským mírovým silám v Jižní Osetii, tak všechno vyžvaní jeden příliš ambiciózní nedouk. Jestli ještě dneska někdo pochybuje o tom, že Topolánkova vláda nás zatáhla do válečného stavu s Ruskem, tak je ještě větší hlupák, než sám Obama.   

Spíš bych měl asi říci děda, pardon, senior Rychetský. Patří totiž také mezi ony politické veterány, kteří se pořád ne a nemohou rozloučit s vysokou, a tím především dobře placenou, státní funkcí. Prezidentem nechtěl být, protože jeho celoživotním cílem přece bylo stát se nadprezidentem, čili nejvyšším arbitrem všeho veřejna v zemi. Skvělé to postavení, ve své funkci totiž za nic není odpovědný, ale všechno definitivně rozhoduje. A především, jak sám řekl, má vždycky pravdu, i když ji nemá. On si o sobě a svém úřadu, může myslet co chce, obojí jsou stejně pouze dočasné. Proto se usmívám nad jeho rozladěním, v němž nedávno emocionálně odsuzoval sdělovací prostředky za jakési tajné špiclování politiků. Připomněl při tom, že používání skrytých kamer a odposlechů vůči nim odporuje ústavě. Jako by ústava byla jakýmsi vyjádřením věčných božích pravd. Pravdou naopak je, že ústavu a tu naši především, si vytvořili politici jen sami pro sebe, ve svém zájmu. Ba dokonce se ani neobtěžovali požádat veřejnost o její ratifikaci plebiscitem. Takže podle věčně platných božích pravd je Ústava ČR pro veřejnost nezávazná ve všech věcech kontroly politiků. Kdo tedy jedná prokazatelně ve veřejném zájmu, může informace o chování politiků získávat jakýmkoliv způsobem. Mluvit v této souvislosti o etice je směšné a ze strany samotných veřejných činitelů dokonce podezřelé. Poradil by nám snad staříček předseda ÚS nějakou účinnou metodu na opravdovou kontrolu činnosti politiků! Pokud ano, sem s ní. Pokud ne, tak ať raději opustí své bidýlko.

Popřevratový režim, který se za současné vlády ODS již zbavil veškerých skrupulí, jednoznačně zvýhodňuje bohaté, kteří sami sebe nazývají úspěšnými a jakoukoliv solidaritu s těmi druhými považují za trestání schopnějších. V letošním roce se stala obětí těchto lumpenpolitiků poslední sféra veřejné činnosti a to oblast zdravotnictví. Již od prvních dní listopadu 1989 byla jmenovaná sféra terčem antikomunistických výsměchů zkoncentrovaných do oblíbené demagogie: Zdravotní péče nebyla nikdy zadarmo, jak se nechal slyšet dokonce i předseda odborů pracovníků ve zdravotnictví, pan Schlanger. V dalším desetiletí se pak zdravotní péče neustále zdražovala a v posledních letech se již nepokrytě připravovala transformace procesu léčení na nejlukrativnější ziskovou činnost. Podnikatelská suita totiž velmi dobře ví, že naprostá většina lidí pro své zdraví je schopna jakékoliv oběti. Budou snad i trpět hladem, jen aby měli na léky a lékaře. Šance na zisk v této oblasti je proto nejen obrovská, ale především trvalá a díky stále novým a novým medikamentům a léčebným metodám naprosto spolehlivá. Zavrhování solidarity a podřízení zdravotnictví zisku, je demonstrativním příkladem nadvlády peněz nad lidstvím, jedním z nejvyšších stupňů nelidskosti. Režim tím definitivně ztrácí humánní tvář. Zdraví lidí je šancí na nelidské vydírání a nejen zdrojem vykořisťování, jakým je práce. Je to doslova tyranie ekonomiky nad existencí každého člověka. A podle Ústavy máme právo se proti tyranii bránit všemi prostředky. Nevím, proč bychom tedy měli čekat až do voleb. Zlikvidujme tuto vládu hned, třeba i fyzicky.  

Málokdy se podaří tak jasně vnímat směšnost politiků, jako když nemají šanci být úspěšní. Učebnicově to bylo nedávno vidět na těch našich, stařeckém Havlovi i puberťáckém Topolánkovi. Čím jsou vůči Rusku bezmocnější, tím víc se zesměšňují vedením siláckých řeči. V čele naší země by už konečně měli stát realisté. Tedy politici, kteří by se chovali podle reálného stavu, čili kupříkladu podle toho, že Rusko nás absolutně nepotřebuje, zato my ho nevyhnutelně potřebujeme. Podle mne by si to měla uvědomit i celá EU a především pak její zahraniční ministr Solana. Ale i současný ředitel EU, Sarkozy. Ten by zase měl například pochopit, že vyhrožovat může jenom ten, kdo má v ruce alespoň klacek.