Dlouhodobě patří k refrénům většiny antikomunistických textů tvrzení, že komunismus je nereformovatelný. Asi i tady platí stará lidová moudrost o zloději, který křičí, chyťte zloděje. Nereformovatelný je totiž s vysokou pravděpodobností spíše kapitalismus. Aby tomuto tvrzení rozuměli i ti, kdo popírají jeho existenci, pak tedy píši jasně: Je nereformovatelný systém, který dovoluje hromadění osobního majetku nad všechny meze. Chtít totiž po nejbohatších, aby souhlasili s omezením svého vlastnictví je stejné, jako chtít po poslancích, aby omezili svou imunitu, či své příjmy. V obou případech by se měli vzdát svých privilegií. Což nikdo neudělá dobrovolně, čili bez nátlaku. A je-li ke změně potřebný nátlak, tak už nejde o reformu, ale o revoluci. Po zkušenostech s nedávným fanatickým odporem bohatších vrstev v USA proti zavedení všeobecného zdravotního pojištění pro všechny, tedy i chudáky, je mi už naprosto jednoznačně jasné, že revoluce je nezbytná.

Je tomu již víc jak týden, co se rozlobil náš pan exprezident. Na koho jiného, než právě na Paroubka, největšího to otloukánka mezi politiky. Mají na něj spadeno všechna naše média, pokorně sloužící svým majitelům, tedy bohaté věrchušce a jimi podporovaným politikům, jakož i  všichni politici, včetně KSČM. Paroubek totiž do deníku Právo napsal, cituji: Nemůžeme se dívat na svět optikou pohledů 50. až 80. let minulého století, tedy optikou konfliktů, střetů mezi Západem a Východem… Jsme zastánci politického konsensu na co nejširším základě. Nové a umělé hranice v tomto spojeném světě jsou nebezpečné… To byl náš koncept ještě za prezidentování konzervativní administrativy prezidenta Bushe. Vkládali jsme velké naděje v Baracka Obamu, který je zřejmě právem označován za ‚socialistu‘, fandili jsme mu ještě před jeho nástupem do funkce a fandíme mu dnes ještě více,& Víme, že jeho politika naráží na odpor konzervativců typu Mirka Topolánka, Alexandra Vondry, Karla Schwarzenberga, ale i Václava Havla, kteří touží po světě železných opon. Jejich koncept je ovšem konceptem minulosti. Ve vyzrálé (tj. západní) Evropě i ve světě jej nikdo nechce. Ztroskotal."Konec citace. Havel, ač zmíněn jen tak mimochodem, se ohradil textem, v němž mne zaujal závěr, cituji: Pane Paroubku, v pátečním čísle Práva jste napsal, že Václav Havel touží po světě železných opon. Lžete. Padesát let jsem naopak – v rámci svých skromných možností – přispíval k pádu železné opony. Na rozdíl od vás." Zaujal mne ze dvou důvodů. Za prvé proto, že neznám předlistopadový Havlův text, který by výslovně žádal zrušení železné, či jiné opony. Obrátil jsem se proto na něj, ať mně na nějaký takový upozorní. Do dneška jsem nedostal odpověď. Podle mne tedy lže Havel. Ve skutečnosti je blíže pravdě, že právě a jenom rozdělenému světu vděčí za celou svou kariéru.  Za druhé mne Havlova věta zaujala pro její hranou skromnost dokladovanou vložkou v rámci svých skromných možností a příliš osobní invektivností, skrývající se v nadbytečném dodatku Na rozdíl od vás. Pokud by Havel byl skutečně tak světoznámou osobou, pak by vůbec nic ve svůj prospěch nemusel psát, protože by přece každý věděl, jaká je skutečnost. Takže Havel zbytečně přispívá ke ztrátě svého glancu. Stává se stařecky malicherným, zvyšuje se jeho disidentská zakomplexovanost a především nechtěně dokazuje, kdo jej po celou jeho disidentskou existenci platil, za což mu musí být pořád vděčný.  

Současný prezident USA je členem demokratické strany. Je to název přežilý, protože v jejich systému by měla být každá strana demokratickou. Je proto otázkou, jakou demokracii zmíněná strana prakticky představuje. Odpověď může mimo jiné naznačit i nedávné Obamovo sdělení o ukončení Bushova plánu militarizace ČR. Ač dobře znal odpor české veřejnosti proti instalaci radaru v Brdech, odůvodnil jeho storno pouze argumenty vyplývajícími z Americké politiky. Kdyby byl opravdovým demokratem, tedy politikem uznávajícím svrchovanost lidu, pak by alespoň jako jeden z důvodů uvedl, že jeho administrativě jsou známy dlouhodobé protiradarové nálady v ČR, které se proto rozhodla respektovat. Takovou argumentací by dokonce dal obrovský signál o změně mezinárodní politiky USA. Před volbami se totiž vydával za reprezentanta všeobecné změny. Takovouto rétorikou, třebaže zdůvodňující faktickou nezbytnost, by mohl světu názorně předvést konkrétní příklad oné změny.

Dvacátého září vystoupil Obama v TV CBS, kde mimo jiné řekl doslova: "Rusové nerozhodují o našich postojích ohledně obrany& Pokud je vedlejším důsledkem tohoto rozhodnutí, že se Rusové cítí o trochu méně obětí paranoi, pak je to bonus," konec citace. První věta může být světovou veřejností chápána jako rázná odpověď domácím oponentům. Druhá ale již nepokrytě sděluje světu, že Amerika neopouští svou pozici jediného světovládce. Zvláště když pak prezident pokračoval slovy: "Mým úkolem nebylo vyjednávat s Ruskem&Rusko se vždycky ohledně tohoto projektu chovalo paranoidně, ale George Bush měl pravdu. Tento projekt ho neohrožoval." První věta z tohoto citátu nepokrytě nabádá k otázce; Kdo to vlastně úkoluje prezidenta USA v mezinárodních problémech?!! Druhá věta je pak již jednoznačnou lží. Neboť každá základna USArmy, umístěná kdekoliv mimo území USA, jednoznačně ohrožuje celý svět. Rozmísťování raket, navíc někdy s jadernou náloží, po celém světě, totiž neoddiskutovatelně zvyšuje nebezpečí jejich zneužití k vydírání, zcizení nepovolanými agresory, ale dokonce i neuváženého užití samotným vlastníkem. Rusko se musí při tom cítit vždy nejvíce ohroženo, protože je zemí nesmírné rozlohy s malým zalidněním. Je územím s největším surovinovým bohatstvím a při tom technologicky zaostávající a s malým počtem lidí honících se bez skrupulí za nesmírným bohatstvím. Na závěr Obama dodal, že nový projekt protiraketové obrany Rusko také nebude ohrožovat. Což je samozřejmě rovněž lživým tvrzením. Nanejvýš Amíci nebudou Rusku přímo pod nosem provokovat. Jenže u politiků podle mediálních odborníků prý nikdy nejde o lež. Politici pouze účelově klamou, což je pro ně neoddělitelnou součástí image, a umění klamat je považováno dokonce za míru jejich charismatu. Celým jmenovaným projevem Obama sdělil obyvatelům globální vesnice jednoznačné;  chceme vládnout světu, jsme přesvědčeni, že mu pořád vládneme a neupustíme od světovlády.

Že se po Obamově rušícím aktu Rusko cítí být vítězem, je poměrně logické a především pochopitelné, i když přece jenom trochu nepatřičné. Mnohem směšnější ale je, kolik lidí u nás je přesvědčeno, že právě jejich aktivita měla nějaký vliv na změnu politiky USA. Ovšem za úplný vrchol stupidity v této věci považuji diskusi v Britských Listech, jejichž šéfredaktor rozdmýchal doslova ohlupující debatu, v níž odmítá uznat občanskému hnutí Ne základnám jakoukoliv zásluhu na konečném výsledku. Kdyby nic jiného, tak tomuto hnutí jako jedinému se po listopadu povedlo skutečně efektivně protivit vládnoucí moci. Jako jediné trvale ovlivňovalo domácí veřejné mínění tak silně, že to pak úspěšně vzdorovalo vládními experty řízenému vymývání mozků. Považuji hnutí Ne základnám za první občanskou iniciativu, která dokázala, že i v našich podmínkách se lze úspěšně protivit vládnoucí kamarile, byť by byla financována mnohonásobně většími prostředky.

Před pěti dny sdělil prezident osobně premiérovi ČR, že USA nebudou dále pokračovat v přípravě výstavby radaru na našem území. Nikdo z komentátorů samozřejmě nezná celou pravdu kolem tohoto rozhodnutí. Je však vysoce pravděpodobné, že pravým, ba jediným důvodem k zrušení radaru je pokrok vojenské techniky. Ten je všeobecně a ve vojenství obzvláště tak rychlý, že pro obranu proti střelám dalekého i blízkého doletu by bylo zmíněné obludně nákladné a pro českou veřejnost navíc dost kontroverzní zařízení, vlastně zastaralé. Amerika nikdy neustupuje od svých velmocenských záměrů. Jen je modifikuje. Já proto nepochybuji, ba dokonce jsem hluboce přesvědčen o tom, že již nyní má USArmy mnohem dokonalejší náhradu za to, co nám Obama jakoby velkoryse z Bushova dědictví zrušil.

Melčákova stížnost proti rozhodnutí Sněmovny o zkrácení volebního období, je unikátním jevem v českých dějinách demokratické politiky. Ve víru vášnivých debat politiků, publicistů a aktivních příslušníků veřejnosti kolem chování ÚS zanikl bohužel fundamentální problém Ústavy ČR, který celou kauzu dovolil. Kdyby totiž naše Ústava byla opravdu základním zákonem demokratického státu, v němž je lid jediným suverénem a tedy i skutečnou, nejvyšší ústavní autoritou, pak by nikdy ke stížnosti nemohlo dojít. Melčák by totiž, při existenci opravdu demokratické Ústavy, už nebyl poslancem. Po svém povolebním veletoči by totiž musel ze Sněmovny okamžitě odejít, neboť fakticky popřel vůli nejvyššího suveréna, vyjádřenou jeho zvolením na kandidátce ČSSD. Jestliže přes politickou zradu svých voličů, dostal v naší zemi nakonec ještě právo protivit se dokonce vůli celé sněmovny, pak to není výpovědí pouze o nedostatečnosti Ústavy ČR, ale rovněž o celém politickém klímatu profesních politiků. Melčák je proto v mých očích úkazem nehorázné drzosti a to tak vysoké, že si ani nedovedu představit, že by mohla být překonána. Pro mne je tak 1 melčák doslova jednotkou protilidové drzosti. Jednotkou, která je nejvýše možnou, takže každá jiná drzost už může být jenom zlomkem jednoho melčáka.

bylo oblíbeným sloganem propagandy prvních dvou dekád vládnutí KSČ. Na což se ironicky odpovídalo, horníkova roba. Po dvaceti letech demokracie, čili vlády lidu, můžeme všichni o sobě říkat: My jsme lid! A kdo je víc? a odpověď je se stejnou ironií jednoznačná. Ústavní soud.  

Není to krize ústavy, jen politiků, kteří se nemohou vyrovnat s tím, že už za volby utratili nějaké peníze. Jejich hlavním argumentem jsou zaplacené billboardy a teď se jenom všichni třesou na to, aby už dostali dvacetikorunu za hlas. A paní Paroubková by musela zřejmě znovu otěhotnět, když se volby posunou. Tak odpověděl ombudsman na otázku: Je Česko v ústavní krizi? vznesenou na něj redakcí Hospodářských novin. V každé slušné společnosti by byl určitě vyzván občanskými sdruženími k okamžitému odstoupení. Paroubková má rodit v říjnu, takže otěhotněla v lednu. A o předčasných volbách se rozhodlo až v červnu. Jenže starý mládenec, jak je vidět, nemusí asi nic vědět o rozmnožování člověka, byť by byl vlivným veřejným činitelem v problémech lidskosti. A nebo už je tan prokouřený dědek senilní?.  

Celý polistopadový, politický převrat je mediálními služebníky současné moci vydáván za návrat. Návrat do Evropy, návrat ke kapitalismu (podle Klause cudně nazývaného svobodným trhem), návrat k demokracii, až po návrat majetku do rukou šlechty a církve, čili návrat do středověku. Už chybí jenom návrat k monarchii. A teď konečně máme k tomu náběh, když strana šlechtického lídra, vlastně především on sám, získává u zblblé veřejnosti nebývalou podporu. Po volbách pak stačí jmenovat Schwarzenberga předsedou vlády, dělat mu ve všech médiích nadále masivní popularitu a Zemanovi na zlost jej pak zvolit za prezidenta. No a pak přijmout dynastické zákony pro obnovu monarchie včele s králem z jednoho nejstarších českých šlechtických rodů.