V počátcích mužské civilizace patřilo k nejvyšší cti mužů položit i život při ochraně své komunity, tedy žen a dětí rodu, kmene, či dokonce celého panství. Vůdce stál v bitvě vždy v čele svých vojů a nejednou se o osudu střetnutí rozhodovalo soubojem vojevůdců. S postupem doby však hlavní vojevůdci byli v bitvách co nejdál řeže, aby nikdy neutrpěli ani škrábnutí. Vždyť kdopak by následně po bitvě dohodl mír?! Přesto ale po celá tisíciletí v bitvách umírali jen vojáci. I když po ní si pak užívali podle neměnného pravidla; muže pobít, ženy znásilnit, majetek a mladíky ukrást. Teprve dvacáté století přineslo inovaci v tisícileté válečné tradici. Díky ní ve druhé světové válce poprvé v dějinách zahynulo více civilistů, než vojáků. Byli to především Američané, kteří tuto taktiku nejen vymysleli, ale přivedli k dosavadní nejvyšší dokonalosti. Dala by se vyjádřit principem: V hromadných leteckých náletech je účelné zabít co nejvíce civilistů, aby se armáda protivníka dříve vzdala. Podle této taktiky byly realizovány například kobercové nálety na Německá města v době, kdy Hitlerova armáda již nezadržitelně ustupovala a bylo naprosto jisté že bude poražena, jen se ještě nevědělo, kdy to přesně bude. Absolutním vrcholem zhovadilosti zmíněné amerikánské taktiky, která doufám nebude již nikdy překonána, bylo svržení dvou atomových bomb, jak se tehdy nazývaly tyto zbraně, na japonské civilisty. Ne na hlavní štáb armády, na nějakou koncentraci vojsk, ale na města samých civilů, tedy starců, žen a dětí, protože vojáci byli na frontě. Prý nebylo bombardováno sídlo císaře, protože by pak neměl kdo podepsat kapitulaci. Jak svržení bomb, tak cynické zdůvodnění mělo být již dávno zapsáno do knihy rekordů. S vysokou pravděpodobností by takový rekord nebyl překonán, protože pokus o jeho překonání by byl určitě koncem civilizace a možná jakékoliv formy lidské existence. USA ve své zvrácenosti používají uvedenou metodu – zabíjení civilistů – i v dobách studeného míru, v němž američtí mocipáni bojují s nepřátelskými politickými režimy prostřednictvím hospodářského embarga. Odůvodňují to zvrhlým tvrzením že tak probouzí v lidech nenávist k vůdcům, která by je měla vést ke svržení svých vlád. Neznám cyničtější lež v mezinárodní politice.

Podle statistik pracovišť OSN až 30 procent lidí v sedmdesáti zemích světa trpí hladem nebo podvýživou. V subsaharské Africe je to například kolem 203 milionů lidí, v Asii a Pacifiku pak přes půl miliardy. Jen kvůli hladu umírá ročně na světě 10 milionů lidí. A jak to souvisí s globalismem, čili hegemonií USA? V minulých letech vláda USA například opakovaně odmítla možnost, aby organizace zajišťující potravinovou pomoc Africe, mohly nakupovat potraviny přímo na místě u afrických pěstitelů. Američtí pohlaváři tak odmítli nejen zrychlení pomoci hladovějícím a úsporu nákladů na potravinovou pomoc, ale především rozvíjení zemědělství v Africe, aby jim nekonkurovalo. Poskytuje-li SB, či MMF půjčku některé Africké zemi, vždy je v úvěrové smlouvě velmi tvrdě vyžadováno absolutní otevření všech trhů dané země pro nadnárodní, především americké a bez výjimky potravinářské firmy. Vytváří se tak totální závislost země na dovozech potravin. Každý, kdo si uvědomuje technologický rozdíl v produkci potravinářských surovin mezi USA a zeměmi Afriky ví, že produktivita zemědělství v Africe je mnohonásobně menší než v USA. Ale ani to Americe nestačí k prosazování potravinového imperialismu. Vláda USA dotuje své farmáře tak intenzivně, že i kdyby výkonnost amerického zemědělství byla srovnatelnou s africkou, pořád by potraviny z USA byly pro Afričany lacinější. O zmíněné dotace. Potravinová okupace Afriky začala již za kolonialismu. Do té doby se Afričané dokázali uživit. Kolonialisté ale vyhnali místní z nejúrodnějších půd, založili na nich pěstování plodin pro potřebu obyvatel bohatých zemí (čaj, káva, tropické ovoce) a přechodem na monokultury rozvrátili celé hospodářství Afriky. Nyní okupaci dovršují dovozem geneticky upravených potravin, které Afričané mohou pěstovat jen tehdy, když si na každou novou setbu nakoupí osivo u nadnárodních firem. Základním lidským právem je právo na život. V konkrétních projevech je to v prvé řadě právo na dostatek jídla. Globalismus toto právo nenaplňuje skoro miliardě lidí. Nevím o žádném větším zločinu v dějinách.

Jestliže je globalismus hospodářsko-vojenským imperialismem USA nad celou planetou, pak jeho základním veřejným prostorem v němž nadvládu a diktaturu realizuje, je samozřejmě oblast ekonomiky. V ní je již po tisíciletí fundamentálním, osvědčeným nástrojem k dosažení nadvlády, HROMADĚNÍ BOHATSTVÍ. Ne majetku, ale bohatství, čili nadbytečného, dispozičně volného majetku, jehož je možné mnohostranně využít k získání a vydržování moci. I metoda k získání obrovského majetkového nadbytku je staletí známá. Jako systém byla ale globálně prosazována politickou mocí teprve od poloviny 19. století ve Velké Británii. Nazývá se SVOBODNÝ OBCHOD. Bohatnout jeho prostřednictvím na "volném" mezinárodním trhu umožňovaly obrovské rozdíly v cenových hladinách jednotlivých území. V reálné praxi byla doktrína volného trhu ale stejně pouhou teorií. V praxi byla již od samého počátku, díky politické moci, realizována jako protekcionismus nejbohatších. Což platí dodneška.

Jediný, celosvětový, militaristický hegemon, vytvořil si na podporu své diktatury nad vším lidstvem rovněž mediální celoplanetární impérium. V oblasti informačního podnikání kontroluje všechny rozhodující finační toky. Z první desítky největších mediálních firem světa podle tržeb jich devět pochází ze Spojených států. Mezi americké firmy pronikl do žebříčku agentury ZenithOptimedia jen německý Bertelsmann, který obsadil sedmou příčku. Z tohoto informačního monopolu logicky plyne, že rozhodující informace o dění ve světě konstruuje minorita lidstva v zájmu daleko užší menšiny jejich finančních vládců. Jelikož nikdy nezáleží na tom, co se fakticky stalo, ale jen a jenom na tom, jak média každou z událostí veřejnost naservírují, je současné mediální impérium globalismu, vedle jeho impéria vojenského a finančního, třetím nejdůležitějším, ne-li absolutně nejvýznamnější. Jmenovaná impéria tvoří doslova triádu největšího totalitarismu v dějinách. Historie nás již dávno přesvědčila, že po létech se vždycky ukáže, že minulé události byly méně, či více jiné, než jak o nich informovala tehdejší média. Řečeno po lopatě, veřejnost u všech událostí, především mocenského charakteru, je informována tak, jak si to přejí mocní interpretátoři dějů. Přesněji řečeno, veřejnost je mystifikována. Při tak velkém monopolismu, jaký v oblasti informací panuje nyní, pak již vůbec nelze pochybovat, že o současných událostech v celém světě je lidstvo informováno tak, jak si to přejí světovládci. A vzniká dokonce důvodné podezření, že mnohé z tak zvaných událostí se fakticky vůbec nestaly a jsou pouhou mediální clonou skutečnosti, čili jakousi virtuální realitou. A nedělejme si iluze, že svobodná výměna informací na internetu něco na tom změní. Jelikož v tak složitém světě jaký je dnes, z vlastní zkušenosti každý známe tak miliontinu z celé sumy informací, pak stejně například na svých svobodných webech, většinově jenom komentujeme informace z mediálních zdrojů globálních vládců.

Globalismus, čti americká vojenská nadvláda nad široširou planetou, se v posledních letech realizuje podle militaristické doktríny permanentních válek proti terorismu. Vládci USA se samozřejmě ani nenamáhali svého válečného nepřítele nějak identifikovat, či dokonce definovat. Záměrně. Mohou tak vydávat za projev terorismu všechno, co v politické novořeči neokonů ohrožuje americké národní zájmy, čili také každého kdo se bude jen vzpírat globální hegemonii, čti globálnímu imperialismu USA. Dominantním národním zájmem Spojených států je ovládnutí, nebo alespoň účinná kontrola všech surovinových zdrojů světa. Z toho hlediska je proto tak zvaná válka proti terorismu, zahájená vojenským napadením Afghánistánu a pokračující vojenskou okupací Iráku, nácvikem útoku proti každé zemi mající zdroje, které USA bude v budoucnu potřebovat. Je treningem manévrů vůči každému, kdo by se vzpouzel globalismu, čti totalitní nadvládě USA. Rusko má největší světové zdroje surovin a je také přiměřeně silné, aby se vzpíralo hegemonu globalismu. Není proto divu, že právě kolem něho se již dávno  oplantalo laso složené ze stovek amerických vojenských základen. Ale nejtěsnější laso globálních kovbojů je v současnosti omotáno okolo Íránu. Má přece obrovské a hlavně Američany nekontrolovatelné zdroje ropy a je výraznou regionální mocností na Blízkém východě, který USA půl století rozbíjejí prostřednictvím Izraele. Vojska USA jsou na všech světových stranách v samé nejtěsnější blízkosti pravlasti Peršanů. V Iráku, Afghánistánu, Azerbejdžánu a v Perském zálivu.