V končícím roce bylo vzneseno podezření proti dvěma členům vlády, dokonce místopředsedům. Státní zastupitelství v obou případech zastavilo policejní šetření, v jednom dokonce velice rychle. Znamená to stoprocentní zásah státních zastupitelů ve prospěch podezřelých. Žádná jiná skupina obyvatel se nemůže pochlubit tak obrovskou účinností osvobozujícího zásahu činitelů trestního řízení. Navíc jednoznačně pracovníků orgánu, který má hájit zájmy státu. Svědčí to buď o ojedinělé až výjimečně vysoké mravní úrovni členů dnešní vlády. Nebo o tom, že současné státní zastupitelství povýšilo ochranu ústavních činitelů nad zájem státu, jeho právního řádu a obecného dodržování zákonnosti. Jiné vysvětlení by bylo velkou náhodou.

Nejen bulvární Blesk, ale i jiné noviny přinesly informaci, že policie vyšetřuje anonymní udání na Bursíka. Prý se svým bratrem podnikal bez živnostenského povolení a dopustil se daňových podvodů a machinací. Jediné, co by mělo veřejnost na uvedené zprávě ale skutečně zajímat, je její načasování, protože žalovaná činnost trvá údajně již osm let. Informace o prošetřování anonymního trestního oznámení se totiž objevily krátce potom, co zelení pohrozili odchodem z vlády v případě, že se do kabinetu vrátí šéf lidovců Jiří Čunek. Svědčí to jednoznačně o zvrhlosti politické soutěže. Ukazuje se, že v politickém prostoru profesních politiků je uplatňováno fundamentální existenční pravidlo, podle něhož si každý sbírá informace na své soupeře, aby je mohl ve vhodnou chvíli využít ve svůj prospěch. Vzhledem k současné praxi širokého podnikatelského záběru si dokonce myslím, že se nejedena agentura zabývá touto činností a na informacích pak vydělává pěkné peníze. Tragické ale bude, když tuto podlou činnost provádí některé složky státní administrativy, což naznačila kupříkladu Kubiceho zpráva, zveřejněná těsně před volbami. Ať je tomu jak chce, tato praxe již daleko převyšuje běžné špinavosti v mocenském boji a dá se jednoznačně označit za kriminální čin.

Podle zdrojů původu se dají dějiny antikomunismu rozdělit na několik základních typů. Jedním z nich je kupříkladu postnormalizační antikomunismus. Jeho nejtrapnější odrůdou pak je stylizace: za veškeré špatnosti dneška může komunismus. Samozřejmě že za všeobecný úpadek od hospodářství po morálku. Díky čtyřicetileté nadvládě KSČ se podle věrozvěstů tohoto typu antikomunismu dneska ještě pořád prý považuje za normální krást, lhát, podvádět, uplácet a jiné podobné nemravnosti. Taktikou nejen v politice ale i v podnikání je prý běžné podrazáctví, neplnění závazků, nadtož slibů či na druhé straně šikanování podřízených a jiné zrůdnosti. V mých očích jde o nejhloupější typ antikomunismu, protože každý soudný člověk ví, že vše výše vyjmenované patří k lidské kultuře již od počátků civilizace. Dále všichni kdo zažili reálný socialismus a nyní dnešek až moc dobře ví, že všechny negativní jevy ve společnosti jsou tím častější a jejich metody bezohlednější, čím je vyšší možný zisk, o nějž se soupeří. A navíc že dneska instituty jako provize, podíl na zisku, či jiné podnikatelské odměny jsou dokonce legálními. Takže to, co by bylo za socialismu jednoznačně a dokonce tím nejpostihovanějším trestným činem, to si současná zákonodárná moc uzákonila jako právní řád dneška. Taková je pravda o ideologii tohoto typu antikomunismu.