Po slaboulinkém prezidentu Hollandovi, měl naprosto logicky do Elysejského paláce vplout pravicový kozák, kterým byl již po dlouhá léta trojnásobný předseda vlády Fillon. Sice jej nechali kandidovat, ale nedostal dostatečnou podporu loutkovodičů a jejich médií, protože se za doby svého funkcionaření před veřejností ztrapnil zaměstnáváním své manželky za příliš vysoký plat. Francouzské pravici, kterou měl na prezidentském postu podporovat, vyvstal úkol najít náhradu. To se povedlo a výborně. Za necelé dva roky byl za pomocí médií vygenerován nový kandidát. Šlo o krásný podvod, vlastně příkladnou manipulaci s veřejností. Odchovanec Rothschildovy grupy se po odchodu z jejich banky prezentoval jako „socialista“ evropského střihu. Hodnotím ten podvod jako stejně dobrý, jakým se povedlo Kalouskovým sponzorům včas vytvořit TOP09. Připomínám ty dvě události proto a jenom proto, že jsou učebnicovou ilustrací postdemokratické politické epochy. To je charakterizována především tím, že skuteční mocipáni, čti reálné globální panstvo, má už dneska politický systém zastupitelské demokracie natolik v rukou, že je vyloučeno, aby veřejnost reformní cestou změnila režim, jak to už dvě stovky let hlásá sociálně demokratická ideologie a snaží se realizovat její politické stzrany. Levice proto už nemá jinou, než revoluční cestu. Je bezpodmínečně nutná víc, jak kdy v minulosti. Lenin předběhl dobu. Teprve nyní ale přišel čas na studium jeho teorií a praktických návodů, jak na převzetí moci, tak pro její upevňování. Tvrdím, že pro levici už není jiné cesty.