Tak jsem se dneska dočetl, že generál, „všech moudrostí futrál“ jak ho nazývá Petr Vlk, nebo též „náš PePa, jak ho pojmenoval pro změnu Vidlák, se podrobil kdysi testu na IQ. A světe div se, měl prý 107. To je poměrně dost. Ovšem dost tak akorát na to, aby veřejně kupříkladu prohlásil něco v tom smyslu, cituji: „Slavný soude, můj dnešní podpis je protiústavní, zruš ho“, jak otitulkoval včera svou glosu Ladislav Jakl, když komentoval rozhodnutí P.P.P.P. ve věci svého podpisu pod zákon o změně valorizace penzí.  Většina komentářů mainstreamu i alternativy se ovšem nesla v duchu pohádkové chytré horákyně. Jenže ona byla opravdu chytrá, kdežto P.P.P.P. v tomto případě chytře nejednal. Chytrý by totiž zákon vetoval, a navíc by hned podal ústavní stížnost. Ovšem to by navíc musel být i odvážný, nejméně jako ta vzpomínaná horákyně, která svou chytrostí právě odvahu předvedla.

Včera jsem nepsal o Kryštofu Kolumbovi náhodně. Chtěl jsem jenom připomenout, že se stal nevědomky iniciátorem dlouhé éry lidských dějin, jejíž nejvýznamnějším rysem byl rasismus bílého muže. Právě proto jsem jednovětý citát doplnil o obsah jeho deníků. Tato éra trvající půl tisíciletí bohužel ještě neskončila.

Současný vývoj všelidských dějin ovšem naznačuje, že se blíží konec zmíněné nadvlády. S ohledem na složitost současného světa se ale v žádném případě nedá předpovídat, jaký svět vznikne a zda vůbec dosáhne lidské společenství takové stability, aby opět vydržela půl tisíciletí.

Jestliže píšu, že se zdá být u konce nadvláda bílého muže, pak to vůbec neznamená, že je u konce nadvláda převážně liberálních zemí Západu, včetně některých „nezápadních“, jako Japonska, či Jižní Koreje.

Spor, který se rozvíjí mezi světem dosavadní nadvlády a světem vzbouřenců nemá totiž zdaleka jasný výsledek.

Může mít dvě krajní varianty, úplné vítězství jedné strany právě začatého konfliktu a mezi těmi krajními polohami několik kompromisních výsledků. Ovšem ty kompromisy jenom oddálí řešení dávající naději na dlouhodobou stabilitu.

Ze zkušeností proto předpokládám, že stabilita bude úplně jiná, kterou dnes ani nikdo nepředpokládá a pokud ano, tak zatím o ní z dobrých důvodů mlčí.

SPECIÁLNÍ OPERACE RUSKÉ ARMÁDY NA ÚZEMÍ UKRAJINY S CÍLEM JEJÍ DENACIFIKACE A DEMILITARIZACE SE ZÁSLUHOU ZÁPADU DNESKA UŽ ZMĚNILA NA TŘETÍ SVĚTOVOU VÁLKU S CÍLEM DENACIFIKACE EVROPY A DEMILITARIZACE NATO.

K válečné protiruské propagandě patří tvrzení, že se Ruská armáda zasekla, či dokonce že odpor Ukrajiny je tak úporný, že Rusové nedokážou plnit původní záměry. Propaganda Západu se tím snaží prezentovat světu slabost ruské armády, a naopak význam své pomoci Ukrajině.

Jde o válečnickou lež.

Rusové nepřišli bleskově zvítězit…a co dál?! Přišli rusky mluvícím Ukrajincům pomoct, aby si vyřídili účty se svými „karateli“, kteří je týrali osm let. Proto jsou to také pouze a jenom bojovníci Luhanska a Doněcka, kteří si osvobozují svou zem za pomoci svých příbuzných, kteří se vracejí po létech vyhnanství. Všichni mají své osobní účty s Ukrajinskými nácky. Jde tak na jihovýchodě Ukrajiny o klasickou občanskou válku. Což začínají dokazovat především zpravodajové, kteří opravdu sledují boje a nesedí někde v hotelu a nepopíjejí tam vodku.

Při tom za dva týdny Rusové ovládají třetinu území celé Ukrajiny. To je bratru 200 tisíc kilometrů čtverečních. To je dvě a půl ČR.

Ruská armáda zničila prakticky kompletní vojenskou infrastrukturu na Ukrajině, celé letectvo a většinu námořnictva. Obklíčila velká města, a dokonce velkou koncentraci Ukrajinské armády, asi 50 tisíc mužů, má v jakémsi „stalingradském kotli“. Pokud vedení Ukrajiny nezmoudří, má Rusko možnost až ztrojnásobit svou armádu a definitivně zlikvidovat odpor a diktovat pak Ukrajině cokoliv.

(PMO)

Poprvé jsem se sekal s Havlem na pomezí září a října r. 1989, kdy jsem byl týden v Praze na kursu pro cvičitele turistiky. Ve volném čase mne jeden z mých pražských přátel vzal na schůzku, kde jsem ho poměrně dost dlouho poslouchal a pozoroval. Vnímal jsem ho životní zkušeností člověka, který už od roku 1969 veřejně projevoval nesouhlas s některými činy vedení KSČ. A viděl v něm člověka, který byl pro mne prominentním disidentem podporovaným Západem nejen propagačně. Neměl jsem z jeho chování dobrý pocit, aniž jsem chápal proč.

Další dvě setkání se uskutečnila už v době, kdy on byl prezidentem a já předsedou hornických odborů. To už jsme se osobně znali, protože jsme si byli představeni. Já ale pro něj byl vždycky „ten odborář“ a nic víc. V prvním setkání jsem vedl delegaci odborářů ze severočeských lomů, kteří si toto přijetí na mně vynutili. Psal jsem o ní již několikrát. Havel je navýsost zklamal, jelikož jim dokázal, že neví o životě obyčejného člověka prakticky nic. Já osobně jsem se nikdy za žádného politika před tím, ani potom tak nestyděl, jako za Havla, který k tomu všemu prokázal víc jak absolutní neznalost hospodářství své země. Jedinou reakci na jejich stesky se havířů zeptal, co říkají na to, že vláda chce zavřít doly a oni by mohli své zkušenostmi uplatnit v cihelnách, jelikož vláda bude muset postavit mnoho nových domů.

Druhé setkání bylo na slavnostním zasedání Čalfovy vlády v polovině roku 1990. Tam jsme se pouze formálně pozdravili, ovšem já jsem pak měl možnost poněkud delší dobu poslouchat jeho názory. Osobně jsem jej pak viděl ještě jednou, až jako poslanec Federálního shromáždění. Po vyslechnutí jeho projevu jsem s některými kolegy konstatoval, že tak uplakaný projev státníka jsme nikdy neslyšeli. Nejhorší na něm bylo, že šlo doslova o úpěnlivou prosbu, aby byl v samostatné republice České opět zvolen prezidentem. Což v mých očích bylo definitivní jeho degradací, protože jsem měl ještě pořád v dobré paměti jeho prohlašování z prvních dnů polistopadového hemžení. Tehdy tvrdil, že bude prezidentem jen do voleb za půl roku a pak se bude už věnovat pouze psaní svých her.

Už po setkání na schůzce vlády jsem konečně pochopil, co mi na Havlovi vadí. Jeho živočišná až neovladatelná nenávist k minulému režimu, komunistům a socialismu vůbec, kterou ne vždycky dovedl skrývat. Ovládala jeho mysl natolik, že v první reakci na cokoliv, kdy byl zaskočen a nepřipraven, vždycky z něho vyvřela jako dým ze sopky. V mých očích absolutně netolerantní člověk k jinému přesvědčení. Pro politika ta nejhorší devíza.

Toť zásadní otázka pro každého demonstranta a jejich sympatizanty. Chtějí snad, aby náš stát opět spravovaly síly, které bohatství naší země promrhaly a z našich občanů udělaly nádeníky, kteří dřou na další bohatnutí států přestárlé západní Evropy!?? Sestavit vládu ANO bez Babiše v čele, bylo dlouze diskutováno již po volbách. Nakonec to odmítli všichni zainteresovaní, včetně samotných politiků ANO. Já jsem tehdy pejorativně takovou snahu nazval jakousi ájatolláhizací našeho politického prostoru. Mimo Írán a Polsko takový systém není. A v nich k němu mají přece jen jisté předpoklady svou dlouhodobou tradicí. Bylo od počátku jasné, že pokud Babiš nebude odsouzen, zachoval by si takový vliv, že by byl pro vládu bez něj doslova jejím loutkovodičem. I když to předáci ČSSD mysleli jinak, když dali vzniknout případu „Čapí hnízdo“, tak právě díky jen a jenom němu jsou dneska ve vládě. Pokud by totiž byl Babiš čistý jako lilie, rak by určitě nesestavoval vládu s ČSSD a ještě k tomu za kloponé podpory KSČM. Dnes by pohodlně vládl s ODS a Piráty a vůbec by nepotřeboval se podbízet důchodcům, studentům a jiným „sockám“. Všichni předobře vědí, že v našem justičním systému nebude Babiš odsouzen ani v příštím volebním období. Krásně je to vidět na kauze Rath. Proto jsem byl a dosud pořád trvám na tom, aby Babiš byl premiérem. Je to totiž pro něj obrovská nevýhoda, zvláště v současné globální době a navíc v zemi, která díky svému členství v EU a ještě k tomu v NATO, není doslova svéprávná. Bude totiž před veřejností vždycky právě on „odpovědný“ i za to, co vůbec nebude moci ovlivnit, tedy i za dopady eventuální světové krize na naše obyvatele. A je známo, že popularita, zvláště ta založená na rozdávání a jiných sociálních slibech, je velice vrtkavá. Závěr je jasný. Dokud se nevyskytne osobnost, která bude reálně schopná Babiše porazit ve volbách, tak je třeba Babišovi nechat klid na práci. Já jako zapřisáhlý levičák jsem volil Babiše se zaťatými zuby, stejně jako jsem doslova proti svému přesvědčení volil Zemana. Ovšem politicky myslící člověk nesmí nereagovat na realitu a na druhé straně musí v každé situaci dané volebními výsledky, či jinou shodou náhod najít pro sebe platformu, která dlouhodobě alespoň neodporuje jeho dlouhodobým cílům.

Začínám s tímto miniseriálem proto, aby se určitá skupina mých oponentů seznámila alespoň jednou s názory, které se k nim nedostanou, protože si čtou pouze ta svá média. Ale i všichni ostatní fandové politiků vymýšlejících si stále nové a nové házení klacků pod nohy vládnoucí koalici, by si v prvé řadě měli uvědomit tři zásadní fakta. Za prvé, že sestava politických stran, která sama sebe pyšně nazvala „Demokratickým blokem“, je tvořena politickou skrumáží subjektů, o nichž někteří politologové již v roce 2018 tvrdili, že jde o vážné ohrožení demokratické politiky, které pojmenovali politickým kartelem. Viz web: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Petr-Hampl-Zlocinecky-kartel-v-ceske-politice-556090 . Za druhé by si mohli připustit, že Babiš má majetek v mnoha desítkách miliard a dotace na Čapí hnízdo byla v desítkách milionů. To znamená pro běžného smrtelníka s příjmem desítek tisíc korun něco jako kapesné pro jeho dítě v hodnotě desítek korun. Člověk alespoň trochu užívající selský rozum si proto nebude myslet s tupostí nenávistných politických odpůrců a závistivců, že by pro takový paktel kdokoliv riskoval soudní tahanice. A konečně za třetí. Každý určitě zná, jak dlouho se vleče soudní pojednávání kauzy Rath. Takže i kdyby byl Babiš nejen obviněn, což je stejně pouze politický akt, ale i odsouzen, tak si troufám tvrdit, pravomocného rozsudku nad ním se mnozí dnešní babišobijci ani nedožijí. Tolik tedy pro dnešní přemýšlení.