Na webu radia Universum byl publikován rozhovor dvou moudrých lidí české aktivní veřejnosti. Filosof Ivan Hoffman rozmlouval se sociologem Janem Kellerem. Celý rozhovor trval 33 minut a je na webu https://www.radiouniversum.cz/keller-jan-d-celime-lavine-diletantismu-mame-elitu-jez-kazdodenne-dokazuje-ze-to-nedokaze/ celý vydán v psané formě. Stojí opravdu za přečtení. Filosof na otázku zda Keller uvažoval o angažmá v domácí politice dostal od sociologa vysvětlení, proč tak neudělá, cituji: „Zaprvé je třeba se vyznat v zákulisí. Musíte vědět, kdo to s kým táhne, kdo je na koho napojený. Kdo komu za co vděčí. Kdo má jaké kontakty. Kdo je naopak lstivý. A kdo s kým jezdí na dovolenou do Itálie. A když toto všechno nesledujete, tak nemáte v politice co dělat, a ostatním jste pro smích. Dříve nebo později vám dají najevo, že prostě mezi ně nepatříte. No, a ta druhá dovednost: Musíte mluvit, mluvit dlouho, mluvit přesvědčivě. A to včetně věcí, kterým vůbec nerozumíte. Politici nejsou trestáni za to, že věcem nerozumí. To by tam už dávno nebyli. Jsou trestáni za to, když nejsou přesvědčiví. A já bych rád mluvil přesvědčivě o věcech, kterým vůbec nerozumím, a je jich opravdu požehnaně, ale z nějakého důvodu mi to nejde. Přitom jsem v tom Evropském parlamentu viděl spoustu lidí, kteří to dokázali naprosto bravurně a plynně. Dokonce ve třech světových jazycích. To se nedá naučit. Na to musí mít člověk dar od Boha“. Konec citace. Má osobní zkušenost pak dodává, že to neplatí snad jen pro „vysokou“, alias státní a vyšší politiku. Ono je to základním rysem politického angažmá prakticky v každé obci. Ti prohnanější politici si dokonce na každého potenciálního soupeře vedou celé záznamníky.

Stačí se podívat na to, co Zelenskij řekl včera v rozhovoru pro The Economist, cituji: „Snížení pomoci Ukrajině jen prodlouží válku. A vytvoří rizika pro Západ na jeho vlastním dvorku. Nelze předvídat, jak budou miliony ukrajinských uprchlíků v evropských zemích reagovat na to, že jejich země je opuštěná. Ukrajinci se obecně „chovali dobře“ a jsou „velmi vděční“ těm, kteří jim poskytli útočiště. Na tuto velkorysost nezapomenou.  Pro Evropu by to ale nebyl “dobrý příběh”, kdyby tyto lidi “zahnala do kouta.” Známé české přísloví to říká jasně. „Podej čertu ruku, peklem se ti odmění“. Nejen politici celé Evropy dobře věděl, jací jsou vládci Ukrajiny parchanti, a přece i navzdory tomu jim všemožně už rok a půl pomáhají. Takže válka bude nejen do posledního Ukrajince, ale do posledního blbého vládce v Evropě. Ti moudří totiž ví, že většina Ukrajinců bude vděčna za to, že mohou zůstat v zemích, které je přijaly, a s hrstkou lumpů, kteří by chtěli dělat „bordel“, si opravdoví státníci budou umět poradit.

…říká jedno starořecké přísloví. „Zemřít jako válečník znamená žít věčně“. Toto životní krédo bylo podle mých znalostí zase zásadou Vikingů. Dnes jsem si na jednom z Ruských webů přečetl, že ho v současnosti Rusové považují za zásadu svého boje za zachování vlasti. To mi v mém způsobu myšlení jenom připomíná vliv Vikingů na vznik Kyjevské Rusi, prvního to státu Rusů v dějinách.

Expolitik Miroslav Macek vydává svůj web https://www.macekvbotach.cz/tema/tema.phtml?id=12481 . Publikuje na něm vesměs krátké a výstižné glosy, z nichž dvě dnešní mě natolik zní ze srdce, že je přebírám. Tady jsou:

„Předseda dozorčí rady Slovenského svazu ledního hokeje Jaromír Šmátrala vyzval Dominika Haška, aby věnoval všechny peníze, které vydělal v Rusku, ukrajinským dětem“.

„Bulharský poslanec Mirčev: Když dáme Ukrajině naše obrněné transportéry, tak spolu s ukrajinskými muži, kteří tady jezdí v drahých autech“.

K oběma není co dodávat.

Dnešní text bude z větší částí složen z citací. Takže první, cituji: „…za mého života (Moje poznámka: to znamená od roku 1939) Spojené státy svrhly nebo se pokusily svrhnout více než 50 vlád, většinou demokracií. Zasahovaly do demokratických voleb ve 30 zemích. Shodily bomby na obyvatele 30 zemí, většinou chudých a bezbranných. Pokusily se zavraždit vůdce 50 zemí. Bojovaly za potlačení osvobozeneckých hnutí ve 20 zemích.“  Konec citace. Píše Australský novinář John Pilger ve svém blogu https://johnpilger.com/articles/silencing-the-lambs-how-propaganda-works- . V něm mimo jiné píše, že byl přítelem nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005, pana Harolda Pintera. Ten si pro nemoc nemohl přijít cenu převzít, ale využil svého práva na přednesení řeči laureáta. Poslal na slavnost video s projevem. V něm bylo mimo jiné uvedeno, cituji: „USA podporovala a v mnoha případech zplodila každou pravicovou vojenskou diktaturu na světě po skončení druhé světové války…Zločiny Spojených států jsou systematické, neustálé, kruté, nelítostné, ale ve skutečnosti o nich mluví jen velmi málo lidí. To se Americe musí nechat, že to dokážou. Po celém světě provádějí zcela klinickou manipulaci s mocí, přičemž se tváří jako síla pro všeobecné dobro. Je to brilantní, přímo vtipný a velmi úspěšný akt hypnózy.“ Spojené státy podle mého vidění nejsou nějakou odrůdou „darebáckého státu“, jak jejich potentáti častují jim se nepodvolující země. USA jsou státem válečnickým, zločinně válečným a největším rizikem pro celé lidstvo. Jen tak pro zajímavost jsem si prošel chování prezidentů za vlády KSČ a položil si otázku, jestli některý z nich byl tak příšerně poslušný rozkazů vůdců SSSR, jak náš prezident „Guma“, jak už ho někteří přezdívají, snaživě skáče podle píšťalky USANATO. Nenašel jsem ani jednoho. Každý si uchoval určitý stupeň svobodného chování. USA jsou jednoznačně daleko strašnějším zločincem, než byl SSSR. Jestliže podle zákonů naší země komunističtí politici byli zločinci, tak kým pak asi je pan Guma?!!

Problém globální války, jejíž další etapa se nyní odehrává na území Ukrajiny mě zaujal na plný úvazek. Jde totiž o soustavu jevů, o nichž přemýšlím celý život a na nichž jsem si ověřil, jak je potřebné obměňovat své názory, aniž člověk změní celoživotní přesvědčení, čti, světový názor. To je první důvod, proč vůbec nesleduji současnou domácí politiku. Druhým důvodem je fakt, že zhůvěřilosti, které tato vláda zemi ordinuje budou stejně jednou zrušeny. Třetím je, že i když mě postihnou, tak už to vydržím. A posledním je fundamentální přesvědčení, že výsledek dění ve světové politice stejně tak zásadně změní situaci v naší zemi, že všechno to současné ponížení protilidové, protinárodní a zfašizované vlády bude doslova zlikvidováno. Ovšem tvrdím bez rozpaků, že kdybych byl v současnosti v produktivním věku, udělám všechno pro to, aby současná vláda byla svržena násilným způsobem, při němž ti hlavní lumpové by to nepřežili. A to říkám naprosto bez nenávisti, nadtož předsudečné.

Tak jsem se dneska dočetl, že generál, „všech moudrostí futrál“ jak ho nazývá Petr Vlk, nebo též „náš PePa, jak ho pojmenoval pro změnu Vidlák, se podrobil kdysi testu na IQ. A světe div se, měl prý 107. To je poměrně dost. Ovšem dost tak akorát na to, aby veřejně kupříkladu prohlásil něco v tom smyslu, cituji: „Slavný soude, můj dnešní podpis je protiústavní, zruš ho“, jak otitulkoval včera svou glosu Ladislav Jakl, když komentoval rozhodnutí P.P.P.P. ve věci svého podpisu pod zákon o změně valorizace penzí.  Většina komentářů mainstreamu i alternativy se ovšem nesla v duchu pohádkové chytré horákyně. Jenže ona byla opravdu chytrá, kdežto P.P.P.P. v tomto případě chytře nejednal. Chytrý by totiž zákon vetoval, a navíc by hned podal ústavní stížnost. Ovšem to by navíc musel být i odvážný, nejméně jako ta vzpomínaná horákyně, která svou chytrostí právě odvahu předvedla.

Včera jsem nepsal o Kryštofu Kolumbovi náhodně. Chtěl jsem jenom připomenout, že se stal nevědomky iniciátorem dlouhé éry lidských dějin, jejíž nejvýznamnějším rysem byl rasismus bílého muže. Právě proto jsem jednovětý citát doplnil o obsah jeho deníků. Tato éra trvající půl tisíciletí bohužel ještě neskončila.

Současný vývoj všelidských dějin ovšem naznačuje, že se blíží konec zmíněné nadvlády. S ohledem na složitost současného světa se ale v žádném případě nedá předpovídat, jaký svět vznikne a zda vůbec dosáhne lidské společenství takové stability, aby opět vydržela půl tisíciletí.

Jestliže píšu, že se zdá být u konce nadvláda bílého muže, pak to vůbec neznamená, že je u konce nadvláda převážně liberálních zemí Západu, včetně některých „nezápadních“, jako Japonska, či Jižní Koreje.

Spor, který se rozvíjí mezi světem dosavadní nadvlády a světem vzbouřenců nemá totiž zdaleka jasný výsledek.

Může mít dvě krajní varianty, úplné vítězství jedné strany právě začatého konfliktu a mezi těmi krajními polohami několik kompromisních výsledků. Ovšem ty kompromisy jenom oddálí řešení dávající naději na dlouhodobou stabilitu.

Ze zkušeností proto předpokládám, že stabilita bude úplně jiná, kterou dnes ani nikdo nepředpokládá a pokud ano, tak zatím o ní z dobrých důvodů mlčí.