NÁSLEDUJÍCÍ NENÍ SILVESTROVSKÝM VTIPEM

Komunistické ideje byly poprvé komplexně deklarovány v polovině devatenáctého století. Nešlo o úplně nový obsah lidského vědomí. Jeho základ se totiž vine celými lidskými dějinami, nejméně od existence ovládání, zneužívání, či dokonce útlaku jedněch lidí jinými. Touha po spravedlnosti, co největší možné rovnosti, až konečně po osvobození od vykořisťování, to jsou základní kameny komunistického přesvědčení, které vykrystalizovalo jako odpověď na tisíciletou nadvládu menšiny nad obrovskou, leč nebohatou a nevlivnou většinou. Právě to je důvodem, že od svého samého počátku jsou pro komunismus nesmiřitelnými nepřáteli všichni, kdo mají privilegia, vládu, bohatství, vliv a moc. Komunismus je v nejvšeobecnější podobě alternativou k celodějinné realitě vrchnostenského panství nad vším lidem. Komunismus by nikdy nevznikl, pokud by naprostá většina lidí necítila útlak, nadvládu až diktaturu, neviděla obrovské rozdíly v hmotném bohatství a nevnímala privilegia vlivové, mocenské a panující menšiny. Komunismus tedy není jakýmsi vyspekulovaným výmyslem, ale snahou po odstranění privilegií, tužbou po spravedlnosti a přesvědčením o opravdové rovnosti všech lidských bytostí. Komunismus nikdy a nikde nebyl realizován, i když pod jeho prapory byla vytvářena nejedna společnost. Skutečný komunismus je teprve před branami lidských dějin. Bude ovšem vždycky konkretizací jeho základních, až utopických ideálů pro určitou dobu, čas a typ společenství. Tím je věčný, je neporazitelný a jeho motivační síla ke konání může být zmenšena pouze jeho realizováním, žádnými jinými ústupky, ať již sociálně demokratickými, či dokonce socialistickými. Komunismus je neoddiskutovatelně potřebným systémem pro obrovitou většinu populace. Je ovšem naprosto zásadní změnou dosavadního systému. Komunisté musí tento systém změnit a ne jej rádoby reformami udržovat ve skomírání. Komunismus vznikl a jednou bude realizován proto a jen proto, že odstraní ničím neodůvodnitelné nerovnosti a především z nich plynoucí privilegovanost. Dlouhá tisíciletí existující nadvláda jedněch nad všemi ostatními se projevovala často až jako zločiny proti lidskosti. Vedle nich byly terory všech revolucí prakticky nicotné. A řekněme si to narovinu. Kdyby Stalinův teror přinesl konečné osvobození utlačovaných, zneužívaných a jinak deptaných, bylo by mu vše odpuštěno. Není tedy proč se omlouvat. Nikdy se totiž neomluvili ti, díky nimž komunismus vůbec vznikl. Je tedy především na nich, aby začali se svou omluvou.

JEŠTĚ PŘED KONCEM SVĚTA HONEM KONEC MINISTRYNĚ

Když Nečas jmenoval Peake ministryní obrany, tušil jsem, že má jediný cíl. Znemožnit ji. On sám ale jistě nepředpokládal, že ji bude odvolávat tak brzy a rychle, k čemuž ho evidentně donutil doslova rozzuřený Klaus. Vždyť ten Picek mu dělal ještě nedávno náčelníka Hradní vojenské kanceláře. Nečas ke svému prásknutí do stolu využil výborné situace, do které se jeho vláda dostala. Nezpochybnitelnou pravdou totiž je, že vládě se povedlo dokončit legislativní proces u všech programovaných protilidových zákonů, když Sněmovna přehlasovala veta Senátu jednak u církevních restitucí, druhak u penzijní reformy, ba i u daňových balíčků. Navíc se jí povedlo sněmovnou propasírovat i škrtící rozpočet pro příští rok. Vláda tady fakticky LIDEM už nepotřebuje. Kromě toho si jsou členové vlády za ODS i TOP09 dobře vědomi toho, že pro LIDEM jsou parlamentní volby definitivním koncem. Takže hysterickým výhružkám této strany a její předsedkyně Peake, se mohou nejen v duchu smát, ale i veřejně ušklíbat. Navíc ná všechny čeká nejméně čtrnáct dní doslova politického „klidu“. Do pondělí 7. ledna, kdy se asi začne v politice úřadovat, hlavy dávno vychladnou. Peake má navíc podle Nečase zajištěnu židli místopředsedkyně vlády, takže se koalice s vysokou pravděpodobností nerozpadne, jenom si LIDEM asi vyvzdoruje ještě lepší pozici pro své pohlaváry. Nebo LIDEM sice odejde, ale bude vládu podporovat v každém rozhodujícím hlasování, jen aby nebyly předčasné volby. Pak se ale může dočkat jednak dalšího štěpení, nebo naopak znicotnění návratem strany Věci Veřejné do vládní kamarily. Nedávno od trestu prozatímně osvobozený Bárta už se na to stejně třese.

PRAVICE SI ZAČÍNÁ VYTVÁŘET KLÍMA PRO VOLBY DO SNĚMOVNY

. Lidovci, ODS i TOP 09 podporují studentské iniciativy v Jihočeském, Karlovarském, Olomouckém a Zlínském kraji, které odmítají nástup členů KSČM do výkonné moci v krajských zastupitelstvích. Tak zvané studentské iniciativy započaly na gymnáziu v Třeboni, kde konkrétní učitel vyprovokoval své žáky k odporu proti tomu, aby  radní pro odbor školství v Jihočeském kraji byla celoživotní učitelka, leč členka KSČM.  Antikomunističtí aktivisté se okamžitě vzbudili a ve své kreativitě zneužili mimo jiné kupříkladu i výročí smrti Havla, a na ten den přiopravili rádobycelostátní akci „Srdcem proti komunismu“. Nadšení pravicoví svazáčci, či spíše pionýři, vytvářeli pak 18. prosince na několika veřejných prostranstvích srdíčka ze zapálených svíček a přidávali k nim různé nápisy o skoncování s komunismem jednou provždy. Dokonce vzniklo hnutí, říkající si ODSTŘIhnutí, kteří mají definitivní zničení komunismu ve svém programu. Je samozřejmé, že všechny tři pravicové parlamentní strany svými předními mluvčími oficiálně podpořily všechny podobné iniciativy, nejemotivněji pak kandidát na prezidenta, zapšklý stařík Sobotka. Jen hlupák může tvrdit, že neví, oč v podstatě jde. Po nedávných krajských volbách, v nichž o „mnoho délek“ vyhrála ČSSD a KSČM a tak ve většině krajů vytvořily vládnoucí koalice. Všechny pravicové dušičky se doslova děsí, že by se to mohlo opakovat i po příštích parlamentních volbách a tak těmito pseudoživelnými akcemi jednak zastrašují ČSSD, ale v prvé řadě podle své polistopadové tradice opět oživují pomalu již odumírající a veřejnosti už i směšný, antikomunismus.

NEUVĚŘITELNÁ ČÍSLA

Podle ekonomického časopisu Forbes (převzato německým Spiegelem) vlastní 691 nejbohatších multimilionářů 2 200 miliardy dolarů, tj. 2,2 bilionu dolarů. Což je pro představu takovéto číselko – 2,,,200,,000,000.000, aby nebylo pochyb při převodu amerických početních jednotek na naše. Miliardáři jako Waren Buffet vlastní „pouze“ desítky miliard dolarů, např. Bill Gates 50 miliard dolarů, tj 0,05 bilionu dolarů. To není nic proti rodině bankéřů jako jsou Rockefellerové, kteří vlastní 11 000 miliard dolarů, tj. 11 bilionů dolarů, oproti Gatesovi, oněch 0,05 bilionů – tedy 220 krát víc. Bohatství rodiny Rothschildů je ještě desetkrát větší než Rockefellerů, jde o zhruba 110 000 miliard dolarů, tj. 110 bilionů dolarů, což je oproti Billu Gatesovi dvatisíce dvěstě krát více. Řečeno našim jazykem; dvě rodiny, připomínám že Židovské, vlastní prakticky celý svět. Což byl také jediný důvod politického zvratu na konci minulého století, díky kterému se jmenovaní postupně zmocní bohatství bývalého Sovětského svazu a jeho satelitů. Za těchto okolností mne nikdo už nikdy nepřesvědčí, že Židé neusilují o světovládu.

VŠEMOHOUCNOST, NEBO PROVOKACE

Pekárek se stal 7. 11. 2012 poslancem, ač byl již tehdy odsouzen za korupci. Dneska jej odvolací instance dokonce odsoudila na pět let natvrdo. Když si uvědomíme, že díky tomuto „poslanci“ na jednorázové použití vděčí Duka a jeho stádečko za získání stomiliardového majetku, pak se oprávněně můžeme tázat: „Kdopak je tou zločineckou organizací současnosti? Vládní koalice, nebo samotná církev katolická? Odpověď je nasnadě. Oboje. Římskokatolická církev je zločineckou institucí celá staletí, někdy víc, jindy méně, takže u ní nejde o nic nového. Zajímavější je to ale se současnou vládní koalicí. Jí se fakticky povedlo dovršit neoliberálně-konzervativní kontrarevoluci v naší zemi. Snad jenom zbysnysnění zdravotní péče ještě nebylo dokončeno, ale je na ně zaděláno tak dokonale, že se s jistotou do konce mandátu Nečasovců ještě prosadí. Mne se nějak ten spěch ale pořád nechce líbit. Všemohoucnost současné vládní kamarily je mi podezřelá. V jejím podhoubí vnímám cosi hlubšího, skutečný záměr současné politické a společenské moci – provokaci. Už dávno totiž mám strach z mlčení skoro dvou třetin apolitických občanů, kteří se zviditelňují neúčastí na většině voleb. Určitě si toho všímají i vlivové a mocenské síly dneška a jistě se připravují na jejich vysoce pravděpodobný, živelný výbuch. Logicky mi z toho všeho vyplývá, že současná vláda ten výbuch cíleně provokuje, aby tím otevřela stavidla odporu, který pak bude zlomen diktaturou zmíněných kontrarevolučních sil. Už dneska svět ovládá totalita peněz. Ovšem za ní pořád stojí jen anonymní „síly“. I mezi jejími příslušníky jsou ale tací, co touží po zjevné moci…a třesou se na ni, jako Zeman na Hradní post.

HNUTÍ ZA PŘÍMOU DEMOKRACII

Léta jsem sledoval a krátkou dobu se i angažoval, v Hnutí za přímou demokracii (HzPD), do jejíhož čela se prodíral rádoby filosof Milan Valach z Brna. V letošním roce se toto hnutí nejen institucionalizovalo, ale velmi zviditelnilo v soutěži odpůrců vůči současné vládě. Od samého počátku mi vadil jeho programový antikomunismus. V těchto dnech můj odpor proti zapšklému antikomunismu však dosáhl stupně, ve kterém se již nemohu považovat ani za sympatizanta tohoto hnutí. Proto jsem se rozhodl z něho vystoupit s tímto odůvodněním. Každá neschopnost změnit svou zkostnatělost, je v politice naprosto nepoužitelná. Pokračovat dneska ještě pořád ve stranickém soutěžení jako v třídním boji, patří mezi takové případy. Nejen že si nemyslím, že v přímé demokracii je, či v budoucnu bude, možné vylučovat lidi s komunistickými ideály, ale považuji tento názor, nadtož praxi, nejen za totální diskreditaci základní myšlenky přímé demokracie, ale dokonce jakékoliv demokracie. Podle mého soudu totiž bude vrcholem životaschopnosti demokracie v dobách globalizace teprve reálné soužití společenství s komunistickou mocí vedle, všemožných jiných, od náboženských třeba po monarchie.

HARADINAJ A GOTOVINA, VÍTĚZSTVÍ LŽI NAD PRAVDOU

V poslední době byli osvobozeni od obžalob z válečných zločinů hned dva velitelé z poslední války na Balkáně. Kosovský expremiér Ramush Haradinaj a generál Ante Gotovina z Chorvatska. S největší pravděpodobností tak mezinárodní soud v Haggu potvrdil starou dějinnou zkušenost, že pravdu má vždycky vítěz. Ve zmíněné válce bylo totiž na dlouhou dobu poraženo pouze Srbsko. Čímž bylo na přelomu milénia dokončeno definitivní deklasování moci celého Slovanstva, jediné to skutečné oběti celosvětové konzervativní kontrarevoluce. Byly zničeny hned tři Slovanské státy, veleříše Ruská, s názvem Sovětský svaz, lokální mocnost na Balkáně, tak zvaná Jugoslávie a konečně federace Čechů a Slováků, ležící doslova v srdci Evropy. Všechno to byly, mimo jiné, i reálné překážky pro nadvládu Němců na onom členitém poloostrově na západě asijsko-evropského nadkontinentu. Osobně mnou nejvíc otřáslo, že soud s Kosovským politikem, v mých očích vrahem, se tak dlouho protahoval, dokud se nepodařilo pozabíjet všechny svědky. Konkrétně bylo usmrceno 19 lidí, kteří měli proti Haradinajovi svědčit. Dokonce jmenovaný soud s určitou drzostí své rozhodnutí odůvodnil nedostatkem osobního svědectví o vraždách, které prováděl sám Haradinaj. Pro naplnění cílů globální kontrarevoluce financiérů se tedy našlo dost slouhů i v nejvyšší mezinárodní instituci práva – o spravedlnosti se v ní stejně nikdy mluvit nedalo. Zvítězila nenávist a lež, vydávané za spravedlnost a pravdu.

A CO ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV?!!

Komunismus je momentální vítěznou, dočasně dokonce globálně vládnoucí mocí, ve své ideologii i propagandě označován za zločinný systém. Podle jejího tvrzení byl v třídním boji vyhlášeném už prvokomunisty, definitivně poražen pod praporem svobody, vlajkou demokracie, standartou lidských práv a korouhví občanství. Nejednou jsem zde zdůvodnil, že všechno to jsou účelová tvrzení, čili obvyklé lži vítězů. Neměnnou pravdou totiž je, že skutečným a jediným zločinem komunismu všech odstínů, v očích jeho nesmiřitelných nepřátel bylo, je a vždycky bude, reálné znemožňování hromadění bohatství nad všechny meze, do rukou soukromých jedinců. Zdůrazňuji a opakuji, nic jiného, než omezování soukromého vlastnictví není důvodem k absolutní nenávisti vůči určité skupiny lidí vůči komunismu. Patří k typickému jevu současné politické lžimoci, že tuto pravdu nepřiznává a ohlupuje veřejnost bláboly o svobodě, demokracii, občanství a lidských právech. Kdyby světovládci mysleli své žvásty alespoň trochu poctivě, pak by museli mimo jiné za zločinnou v prvé řadě označovat římskokatolickou církev. Ta v celých svých dějinách odmítala demokracii, neuznávala lidská práva, nadtož občanskou i lidskou svobodu. Jen si namátkou připomeňme, že až do současnosti se ve své praxi dopouští velice přísné diskriminace žen. Už jenom z toho důvodu by se žádný slušný člověk neměl s ní zahazovat, jejím představitelům by nikdo ani ruku neměl podat, mělo by být na ni jako instituci uvaleno to nejpřísnější informační a hospodářské embargo a v posledku by měla být dnes už považována za lidsko-právního zločince a z toho titulu pohnána před mezinárodní soud lidských práv.

DALŠÍ PROKORUPČNÍ ZÁKON PŘEDLOŽENÝ PROTIKORUPČNÍ MÍSTOPŘEDSEDKYNÍ VLÁDY

Bývalá členka ODS, liderka strany Věci Veřejné, předsedkyně legislativní rady vlády a místopředsedkyně vlády, nyní už ale ministryně obrany, stačila ještě v posledních dnech fungování na postu „legislativní císařovny“ prospět vrcholným politikům dalším zákonem, který u nás tvoří korupční systém. Korupce v naší zemi totiž od samého počátku není pouze nahodilá, čili živelná, která se prakticky nedá odstranit. Není dneska už ani pouze sektorová, vytvářející v určitém segmentu veřejného prostoru klientelistické sítě, ale je systémová a především vygenerovaná dokonce právním řádem. Osobně tvrdím, že tento stav zajišťují minimálně tři faktory. Financování politických stran, kterým právní řád nezakazuje jinou formu, než státní příspěvky. Za druhé je to existence anonymních akcií. A za třetí nemožností voličů politiky nejen volit, ale i odvolávat. Paní Peake je provládním tiskem označována za politika s nejstrmější kariérou. Ti pragmatičtější se netají tím, že ví, kam se zařadit. Není proto divu, že patřila mezi politiky, kteří se zasadili o to, aby sněmovna nezrušila anonymní akcie, i když tehdy ještě byla členkou klubu strany VV, která toto měla ve svém programu. V posledních dnech pak jako předsedkyně vládní legislativy navrhla doplněk zákona, kterým byly z kontrolní činnosti NKÚ vyřazeny státní firmy, jejichž akcie jsou obchodované na burze. Tím znemožnila, aby se mohl uplatnit návrh VV, který v novele zákona o NKÚ dával této nejvyšší kontrolní instituci šanci kontrolovat kupříkladu i ČEZ. Poslankyně Klasnová, které ono rozšíření kompetencí NKÚ za VV přednesla, dobře věděla, proč to dělá. Nakonec jí totiž nezbylo, než konstatovat, cituji: „… situace dokazuje, že jedinou skutečnou většinou v této sněmovně je ČEZ“, konec citace. Celou situaci dokresluje fakt, že projednávání zákona o NKÚ bylo díky vládní koalici skoro rok blokováno, právě do doby, než se prosadil návrh gerojky Peake. Ta tedy, oproti Klasnové, již dávno dobře ví, pro koho má úspěšný politiky dneška pracovat a čí zájmy hájit. Veřejně nekontrolovaným účetnictvím ČEZU totiž protékají stovky miliard, z nichž možná až pár set milionů zůstává mezi prsty sekretariátů všech politických stran, které se kdy kolem něho točily, především ODS a ČSSD. Tragického to souručenství odvíjejícího se od „opoziční smlouvy“ a prakticky znemožňujícího jakýkoliv reálný souboj s politickými mafiemi této už víc jak dvacet let devastované země. Zvolení Zemana za prezidenta by mimo jiné dávalo šanci, aby ten zvrácený stav v naší zemi ještě mnoho dalších let trvat.

LETOŠNÍ NOBELOVA CENA MÍRU

Včera obdržela Evropská Unie v hlavním městě Norska zatím své nejvyšší ocenění, Nobelovu cenu míru. Celoplanetární standard ješitnosti o tom upšoukl, že si takové události nikdo ani nevšimne. Nemýlil by se, pokud za nikoho považuje česky píšící média, která jsou prakticky už bez výjimky všechna (kromě Haló Novin), dle světových měřítek bulvárem. Vztah Klause k EU jenom potvrzuje, že měli pravdu všichni, kdo jej hodlali zbavit prezidentské funkce pro duševní poruchu. Je už dávno skvělým exemplářem pro pokračování knihy Zpráva o nemocech mocných, sepsanou Ivanem Lesným. Nepochybuji rovněž o tom, že poskytne skvělý materiál pro další část knihy Podivné konce našich prezidentů, napsanou Vladimírem Kadlecem. Ale zpět k mírové ceně. Nelze vůbec pochybovat o tom, že o zastavení válčení v Evropě se ve vysoké míře zasloužili zakladatelé EHS. Velmi prozíravě k sjednocování Evropy využili společné obhospodařování surovinové základny průmyslu, místo připitomnělých politických, či dokonce ideologicko-moralistických řečiček. Nelze sice nikdy opomenout sílu evropského vlivu vojensky neporazitelného Sovětského svazu, který umravňoval jakékoliv choutky Západu na střední Evropu, ale po jeho rozpadu to už je skutečně jen snaha o integraci Evropy, která bojechtivým lumpům svazuje ruce. V budoucím víru chaosu globálního světa je mír pro Evropu zachovatelný pouze a jen v její jednotě, ve které je nejen síla, ale především příklad. Svět se jednou bude učit od Evropy a USA budou naopak v budoucnu jednoznačně odsouzeny coby ten skutečný satan. Arabové, a především muslimové, v tom mají od počátku jasno.