Pavel Letko zveřejnil na webu https://e-republika.cz/article1013432-kam-kraci-izrael/ text, který mě konvenuje. Jako upoutávku k jeho přečtení jsem vybral následující výňatek. Cituji:

Proč je s Izraelem amen

Dříve nebo později se zájmy Izraele a zájmy okolního světa rozejdou. Nějaký čas lze uplácet elity, kupovat mlčení, vyvolávat pocit viny, používat paměť holokaustu jako štít proti každé kritice a tvrdit, že každá bomba je sebeobrana. Nějaký čas lze přesvědčovat západní veřejnost, že Palestinci jsou buď teroristé, nebo komparz v cizí tragédii. Nějaký čas lze předstírat, že Gaza není hřbitov, ale vojenský problém.

Ale takový čas není nekonečný.

Každé impérium, každý režim a každý privilegovaný stát žije do jisté míry z důvěry, že jeho výjimka bude uznávána i zítra. Izrael si zvykl, že jeho výjimka platí. Že mezinárodní právo je pro jiné. Že okupace je bezpečnost. Že osady jsou realita. Že mrtví civilisté jsou tragédie, ale nikoliv zločin. Že svět nakonec vždycky uhne, protože se bojí slov, nálepek a vlastní minulosti.

Jenže výjimka, která trvá příliš dlouho, přestává být výjimkou a stává se provokací. A provokace jednoho dne vyvolá odpověď. Nemusí přijít zítra. Nemusí přijít v podobě jedné velké bitvy. Může přijít pomalu: ztrátou sympatií, ztrátou legitimity, izolací, demografickým tlakem, únavou spojenců, vzpourou těch, kteří už nemají co ztratit. Ale přijde.

Izrael dnes hraje Ponziho schéma historické viny. Stále znovu si půjčuje z minulého utrpení, aby zaplatil dnešní násilí. Jenže i tato měna jednou ztratí hodnotu. A potom se ukáže, že stát, který měl být útočištěm před katastrofou, se sám stal mechanismem, který novou katastrofu přivolává.

Vřele doporučuji jmenovaný text celý přečíst.

Demokratický politický režim v neoliberálním provedení současných vlád Západu předvádí už drahný čas mnohé „inovativní formy“. Před několika dny jsem kupříkladu zaznamenal jednu dosud nepoužitou. V poslední době už těch novot bylo „něurekom“, jako například uvěznění lídra strany, jejíž preference rostou, soudní zákaz kandidovat, či dokonce sodní zrušení prvního kola voleb, pokud se do druhého dostali pouze ti, které skuteční vládci ve funkci vidět nechtějí a podobné triky. Myslím, že nikdo s mozkem v hlavě dnes už nevěří tomu, že volby v současnosti nejsou „spravovány“ právě těmi, kdo jsou neviditelnými vládci země.

Ale zpět k oné avizované novince. Zorganizovala ji vládní platforma v Maďarsku. Magyarův paranoidní strach z Orbána tím asi vyvrcholil, jelikož uvěznit ho si asi netroufnou. Tak alespoň prosazují „právní“ pravidlo, aby už nikdy se nemohl stát předsedou vlády. Magyarovi poslanci totiž schválili ANTI-ORBÁN, ústavní dodatek, který znemožní Orbánovi návrat do funkce premiéra.

Je prastarý zvyk i z jiných demokracií, že vládnoucí koalice, pokud má pohodlnou většinu, tak si schvaluje co chce. Jenže to pak další vláda smete se stolu, obvykle. Když se ale podaří a určité seskupení dosáhne na ústavní většinu, pak skoro vždy propadne touze zapsat se do dějin trvaleji. Tedy přijmout zákonnou úpravu, kterou lze zase smést jen a pouze ústavní většinou. Takže možná je to marná snaha toho politického nedochůdčete. Protože stačí, když v příštích volbách opět zvítězila Maďarská občanská unie – FIDESZ, a bude vymalováno.

     „Bohužel, pravdou je, že je pro každého zřejmé, jak v naší zemi, tak na celém světě, že Spojené státy nemají suverenitu. Jinými slovy, američtí lídři ve skutečnosti nevládnou Americe. Mohou dělat nějaká rozhodnutí. Mohou vytvářet humbuk a přednášet velkolepé projevy. Ale důležitá rozhodnutí, která mění chod dějin, na nich nezávisí. Jsou to prostě zaměstnanci, ne šéfové. Kdo je šéf? Inu, to je diskutabilní. Ale v této válce se naprosto jasně ukázalo, nepopiratelně a současná administrativa to dokonce uznala, že prezident USA neurčil čas a místo této války. Izraelský premiér určil čas a místo této války. Šéfem je zde Benjamin Netanjahu.“ Sdělil světu Tucker CARLSON.   

     „Ruská speciální vojenská operace na Ukrajině neskončí dřív, dokud se na Ukrajině opět nebude mluvit Rusky. A bez splnění této podmínky je jakýkoli mír mezi Ruskem a Ukrajinou vyloučen“. Kategoricky vyhlásil Sergej LAVROV.

20 kol sankcí Rusko nezlomilo, protože: „Rusové si utrpení užívají. Ruský lid nikdy nebyl zranitelný, pokud jde o životní styl a sociální standardy. Jak víte, utrpení je pro obyčejného Rusa normou a čím více člověk trpí, tím více je to ve skutečnosti vnímáno jako něco normálního a přijatelného.“ Prohlásila velvyslankyně Ukrajiny v USA Olha STEFANIŠINA.

      „Neexistuje žádná jiná lidská činnost, která by představovala tak velké plýtvání lidskou prací, energiemi, surovinami a která by znamenala tak velkou ekologickou zátěž, jako militarismus“. Říiá Oskar KREJČÍ.

„Vrcholem politiky kolektivního Západu na udržování ohnisek napětí byla přeměna Ukrajiny ze státu na ‚zločinecké impérium‘,“ poznamenal Pjotr ILJIČEV, ředitel na ministerstvu zahraničí Ruska.

„Americká kolonizace myslí představuje vážnou hrozbu pro světový mír a rozvoj“, uvádí zpráva Institutu Sin-chua představená na Fóru médií a think-tanků globálního Jihu.

„Zda se to líbí nebo ne, Írán je jediný, kdo chrání Palestince a lid Libanonu. Zbytek světa to sleduje se strachem a nikdo jiný s tím nic nedělá…“ tak hodnotí Tucker CARLSON situaci na Blízkém východě.

„Skutečností zůstává, že Spojené státy by mohly rychle ukončit války na Ukrajině i na Blízkém východě jediným krokem – zastavením dodávek zbraní. Trumpova takzvaná mírová diplomacie je podvodem, který má zakrýt prostou pravdu: hlavní příčinou probíhajících konfliktů je americké válečné štvaní…“, napsal vlivný novinář Finian CUNNINGHAM

     „Jen doufám, že lidé na Západě si uvědomí, že provokovat Rusy je velmi nebezpečné, a změníme naše chování, abychom předešli katastrofě…“ vyjadřuje svou naději ctihodný americký profesor John MEARSHEIMER.

V tomto roce Západ prostřednictvím Ukrajiny přešel do nové fáze války. Každou noc stovky dronů týrají obyvatele Ruska v hlubokém týlu fronty. Zdá se, že Rusům dochází trpělivost. Ne panstvu v Kremlu, jak by se patřilo, ale řadovým lidem, především na Krymu. Ukrajinci sice obtěžují obyvatele v hloubi Ruska již od poloviny roku 2025. Především v okolí Petrohradu, ale k zásadnímu zlomu v myšlení Rusů došlo podle mě po nočním útoku 22. května na internát studentů v Starobilsku, kde zahynulo 21 studentů. Druhým vrcholem, který Ruské obyvatele pobouřil, bylo zničení muzea „Panoramatu obrany Sevastopolu 1854-1855“. Ruští prostí lidé už se začínají navážet na Moskvu: „Tak už konečně něco udělejte, ať tato noční můra skončí! Na co čekáte?“

V myšlení Rusů dochází většinově ke změně. Pro mě je signifikantní, že na internetu přibývá textů, které vyzývají ruské politické vedení a vojenské velení k tvrdé odplatě, ale především se množí varující zprávy o novém ukrajinském arzenálu dronů, raket, dokonce balistických s doletem až tři tisíce kilometrů, ba snad i víc.

Já jsem kritizoval Putina od začátku SVO a tvrdil jsem, že takhle se neválčí. Realita podle mého soudu ukázala, že jakési gentlemanství či rytířskost vůči nacistům je totální nesmysl. Doplácí na to nevinný ruský lid. Vládnoucí věrchuška si žije v poklidu. Snad kromě generálů, které ohrožují atentáty organizované tajnou službou Ukrajiny. Mám takové tušení, že pokud Rusko nerozhodne válku do letošní zimy, tak dojde ke vzpourám a bouřím proti formě boje s Ukrajinou, fakticky se Západem, především s bandou E3, čili vládci Británie, Francie a Německa. Jestliže ta část Evropy vhodila Rusku rukavici do tváře, Rusko už nemá na co čekat. Čas totiž hraje proti němu. Západ je přece jenom silnější a zatím v nevýhodě proti Rusku, že nemá rozvinutou válečnou ekonomiku. Ovšem to dokáže rychle změnit, takže Rusko opravdu už nemá na co čekat. Musí udeřit teď, než bude pro něj pozdě.