DOPLNĚK KE VČEREJŠÍMU TEXTU

Vůbec nerozumím vojenským problémům, ale i jako laik soudím, že mobilizace třech set tisíc mužů do Ruské armády situaci na Ukrajině vůbec nezmění. Linie dotyku armád je dlouhá přes tisíc kilometrů, takže ten nový kontingent pouze posílí obranu dosud Ruskem obsazených regionů. Na nějakou ofenzivu nemohou mít Rusové ani pomyšlení při tak enormně silonem zapojení zahraničních sil na straně Ukrajiny.

Takže.

Ruská armáda bude muset konečně začít bojovat moderními zbraněmi. Tedy především začít ničit sítě, dopravní, energetické a prvořadě vojenské komunikace. No a podle mě by měli začít ničením rozhodovacího centra armády.

USA a především Pentagon se zatím prakticky nevyjádřil k novému kroku Ruska, k prohlášení doposud drženého území za plnohodnotnou součást Ruské federace. Domnívám se, že lze určitě očekávat nějakou čertovinu z této strany, což Rusům zase zkomplikuje jejich záměry.

LEGRACE SKUTEČNĚ KONČÍ, PABLBOVÉ EVROPŠTÍ

Chování evropských politiků od samého začátku „Speciální operace“ mi připadalo jako málo zodpovědné vůči sobě a samozřejmě svým zemím. Putin je zaskočil natolik, že jednali, jako by ztratili rozum. Léta nevěřili, že začne ozbrojenou intervenci. Tak jako nyní po celé letošní boje nevěřili, že Putinovo Rusko své úmysly myslí vážně. Brali to dokonce asi jako černý humor, či co. Ovšem 21.9. skončila legrace. Teď už nejde couvnout. Rusko, nebo NATO musí být poraženo. Obojí ovšem zničí především Evropu. Celé to zlo sice zplodil Jelcin, ovšem USA toho dokázala skvěle využít, aby odvrátila svůj kolaps. Všichni ti političtí diletanti, kteří věřili že Rusko vojensky nenapadne Ukrajinu, že se neodváží vyhlásit válku Západu, by si měli konečně připustit, že Rusko zatlačené ke zdi opravdu použije taktické jaderné zbraně. A použije je především proti východu Evropy, aby si zajistilo bezpečnostní koridor vůči NATO. Může si být totiž prakticky stoprocentně jisto, že kvůli Pobaltí, Polsku, Rumunsku, či bývalému ČS nepůjde Západ do jaderného konfliktu. A kdyby i šel, tak bude především zničena Evropa, na niž se ona zbožňovaná USA vykašle, protože ona se určitě nevrhne do sebevraždy, kterou by představovalo použití strategických jaderných arzenálů obou stran.

POLŠTÍ VLÁDCI SE TOTÁLNĚ ZBLÁZNILI

Když se tradiční staletá nenávist Poláků k Rusku promítne do zahraniční politiky Polska, je už ruskou stranou považována za samozřejmé „zdivočení Poláků“. Proto v průběhu vojenské intervenci na Ukrajinu ruské vedení pouze mírně upozornilo polské vůdce, především příliš aktivistického vnuka nacisty Dudu, aby nepřekročili „červenou linii“. Polský prezident sice měl choutky vytvořit s Ukrajinou „společný stát“, aby tak Ukrajinu dostal pod křídla NATO, ale mocnáři USA mu to více méně zakázali. Ve své zběsilosti se v poslední době Polsko dopouští nejen protiruské politiky, leč i protiněmecké. Jednak podezírá Německo, že podrazí Evropu a bude spolupracovat s Ruskem, ale především oficiálně vyhlásilo, že žádá po Německu reparace za škody způsobené za druhé světovou války v hodnotě bilionů eur.  Požadavek to drzý a směšný, protože Polsko od Německa po válce „dostalo“ značnou část území, které svou všestrannou úrovní vysoce převyšovalo standard polského státu. Němci jim proto naznačili možnost revize hranic současného Polska. Definitivní projev psychopatie předvedlo vedení Polska v tomto týdnu, kdy žádá po Rusku reparace za to, že bylo osvobozeno, čti v polském pojetí okupováno Sovětským svazem. Místo aby se Polsko snažilo vytvořit most mezi Západem a Východem, tak si hraje na regionální mocnost, která si dovoluje znepřátelit oba velké sousedy. Jsou hloupí? Myslím že ne, to už je psychiatrická porucha. Jenže na ni může doplatit čtyřicet milionů duševně zdravých, takže jde o zločinné chování, z něhož by občané Polska měli vyvodit potřebné závěry.

VÁLEČNÍ ZLOČINCI ČI PRACHSPROSTÍ HROMADNÍ VRAZI

Ruské vedení se neustále zdráhá prohlásit ozbrojené boje na Ukrajině za válku. Přiklání se spíše k rozhodnutí prohlásit Ukrajinskou vládu za teroristy, nebo alespoň podporující terorismus. Následně pak svou Speciální operaci překvalifikovat na protiteroristické tažení.

Jestliže kupříkladu náš premiér a další české loutky sloužící cizáckým zájmům i přesto bez skrupulí pořád tlachají cosi o válce, pak by si měly v prvé řadě připustit, že když onu válku prohrají, čeká je soud jako s právoplatnými válečnými zločinci, kterými de facto skutečně jsou. O ten by se pak mohly postarat státy sdružující zbytek zemí světa, které nepatří ke „zlaté miliardě“, ani k jiným slouhům Deep State USA.

Ať ozbrojené boje na Ukrajině dopadnou, jakkoliv, naši politici od vůdců EU po vládce jejích jednotlivých zemí budou jednou souzeni jako sprostí vrazi. Pokud totiž o blížící se zimě na Evropu dolehne energetická krize v předpokládaných rozměrech, tak díky prochlazení zemřou tisíce a jistě i větší množství starých, nemocných, různě hendikepovaných lidí a co je nejhorší, rovněž dětí. A tento eventuální zločin jim nikdy nesmí být promlčen. Podle mého soudu by už dneska měl být označován za genocidu. Každý, kdo bere tuto situaci na lehkou váhu, či čeká na nějaký zázrak, který celou energetickou krizi Evropy vyřeší, je nejen bláhový, až blázen, ale rovněž spoluviníkem, pokud nedělal, co je v jeho silách, aby situace nebyla tak tragická, jak si ji už kupříkladu v Německu vědci namodelovali. Viz http://www.infokuryr.cz/n/2022/09/20/prvni-simulace-vypadku-v-nemeckem-okrese-400-mrtvych-za-96-hodin/ .

KVALITA UKRAJINSKÝCH BOJŮ

Od ofenzivy „Ukrajinské armády“ na začátku tohoto měsíce směrem na Cherson a potom na Charkov už její velení otevřeně hovoří o válce mezi NATO a Ruskem. Ozbrojený konflikt už za válku vydávají nejen někteří politici Západu, ale i poslanců Ruské Dumy. Kupříkladu komunista Zjuganov. V mých očích jde rovněž již o plnohodnotnou válku NATO s Ruskem. Čemuž nasvědčují i uvozovky u pojmu Ukrajinské armády. Ta totiž už je z celé jedné třetiny složena z cizinců. Vojáci z USA, a především Británie už celé obraně proti Ruské armádě nejen velí, ale příslušníci NATO se podílejí na ní ucelenými jednotkami v uniformách Ukrajinců, jak potvrdila identifikace jejich padlých. Jen oficiální Ruské velení neustále zdůrazňuje, že se charakter speciální operace pořád nemění. Asi ví proč. Ovšem je doslova utopií předpokládat, že se Ukrajina bezpodmínečně vzdá, aniž si Rusko zajistí její demilitarizaci, neutralitu a nemožnost silového chováni vůči Rusku. To koalice USA, EU a NATO prostě nepřipustí. Takže Rusku nakonec nezbude nic jiného než Ukrajinu zničit natolik, aby zanikla jako stát s potenciálem nebezpečným pro Rusko.

VÝŇATEK Z DOPISU REDAKCI PORTÁLU NOVÁ REPUBLIKA

V prvé řadě jde již od roku 2014 jednoznačně o občanskou válku. Ta se vždycky vyznačuje, mimo jiné, dvěma zásadními rysy. Za prvé nemá jasné frontové linie a jednotlivé regiony jsou v držení té, či oné strany, a za nějaký čas opačné, což se mnohdy i několikrát opakuje. Obě strany se při tom v každé občanské válce chovají neobyčejne krutě. Znásilňují, mučí, zabíjejí. A týká se to obou z nich, což zdůrazňuji.

Za druhé. Je docela vhodné rusky mluvící obyvatele Ukrajiny poněkud rozdělit. Na Ukrajinské Rusi a Ruské Ukrajince. Ti druzí ve velkém množství považují Ukrajinu za svou vlast a mnozí dokonce bojují proti ruské armádě. Jde z velké části o vysokoškolsky vzdělané muže považující se za vlastence. Což je něco jiného než nacionalisté. Rusko již prakticky po celou dobu od onoho roku 2014 umožňovalo všem rusky mluvícím Ukrajincům odchod do Ruska. Po začátku Speciální operace (SO) se tento trend ještě zvýšil. Ukrajinští Rusové si byli příliš dobře vědomi své situace. Takže ti, co se necítili bezpeční, opravdu odešli, a šlo o miliony. Zůstali pouze bojeschopní muži a boje chtivé ženy. No a samozřejmě pak ti kteří měli k tomu jiné motivy, ovšem takové, které u nich převažovali nad pudem sebezáchovy. Tím chci říct, že jsou si svým osudem sami vinni a nemají proto co vinit ruskou armádu. Samozřejmě, že ve všech uvedených případech existují výjimky. To je širší pohled na situaci po ústupu Ruské armády z části již obsazeného území. Vím to od samotných Ukrajinců, ale i ze střípků informací z jiných zdrojů. Ovšem, což je podstatné, nemám ani nejmenší přehled o alespoň přibližné kvantifikaci, takže jsem se tento pohled nikde nepokoušel sdělovat. Dopouštěl bych se totiž neadekvátních závěrů

SOUČASNÍ MOCNÍ SE UŽ NEPŘETVAŘUJÍ

Zpráva ČTK ze dne 14. 9. 2022. Lékaře, kteří popírají covid-19, přirovnal Válek k popíračům holokaustu. Na konferenci lékařské komory Řekl doslova, cituji: „Jsou v našich řadách jednotlivci, kteří z různých důvodů mají jiné názory a nenechají si to na vědecké fórum, kde se můžeme do krve hádat o své vědecké pravdy, tak si myslím, že jsou to zločinci. Já je řadím do kategorie lidí, kteří popírají holokaust a existenci koncentračních táborů“. Konec citace. Jmenovaný ústavní činitel opět předvedl, že své veřejné projevy nekontroluje. Tento politický osel nikdy nepochopí, že ve své funkci nebude navždy, takže jednou i jeho někdo označí za zločince, pokud se vzepře mínění mocných.

K CHOVÁNÍ PŘÍMÝCH POTOMKŮ NACISTŮ

Válka na Ukrajině přinesla už jeden pozitivní jev. Před celosvětovou veřejností se doslova odkopali vnuci bývalých nacistických pohlavárů. Platí to především pro Německo a Polsko, konkrétně v postavách kancléře Scholze a prezidenta Dudy. Ale i pro pobaltské pidistátečky. Jak je vidět, nacismus v Evropě nejenže nezmizel, ale už opět vystrkuje hlavu ze své pekelné sluje. Ze zkušenosti dějin plyne, že nějaké hnutí může zaniknout teprve tehdy, když už nežijí vnuci jeho protagonistů. Z čehož plyne, že Evropa bude muset čekat dalších nejméně skoro sto let, v nichž se nesmí projevit žádný nacismus, aby o sobě mohla tvrdit, že je denacifikována.

NEJÚDĚSNĚJŠÍ REALITA SOUČASNOSTI

Ať se situace na bojištích Ukrajiny vyvíjí jak chce, je jasné, že Rusové mají jasnou strategii, ale taktiku volí podle situace a především o ní nevykřikují dopředu, jelikož dobře ví, že v podmínkách každé války je pravděpodobnost jejího naplnění vždycky velice nejistá. Proto zásadně situaci na bojištích prakticky nesleduji a zajímám se pouze o konkrétně trvalé územní zisky. Od začátku celé specoperace jsem sledoval ruské, ukrajinské a samozřejmě i další informace. Důvěřoval jsem ze 60ti procent ruským, z deseti ukrajinským a ze 30ti těm západním. Naše zdroje jsem prakticky nesledoval. Už po krátkém čase jsem však všechny přestal sledovat a jenom jsem se soustředil na informace, ve kterých všechny strany popisovaly stejnou situaci. Dnes naprosto jednoznačně přijímám jen takové, které se shodují z obou stran konfliktu. Komentáře pak sleduji jenom od těch ověřených a mě známých autorů, a i ty neberu většinou moc důležitě. Takže mě opravdu zajímají jen fakta, která potvrdí obě z bojujících stan.

 

Nejstrašnější pro mé myšlení je, že situace je taková, že ani jedna strana vůbec neuvažuje o ukončení bojů a zahájení jednání. Obě jsou skálopevně přesvědčeny, že dosáhnou úplného vítězství. Podle mě si takové představy může dovolit jen jedna strana, tedy jaderná mocnost v přímém ohrožení. A tou je pouze Rusko. Konflikt je totiž takový, že spolek NATO-USA v něm nemůže být existenčně ohrožen, takže si s vysokou pravděpodobností nedovolí použití na území Ukrajiny jaderné zbraně. Považuji za tragédii Slovanů, že s velkou pravděpodobností se budou ještě dlouho zabíjet. Nevím, jak v Rusku, ale na Ukrajině, v zemích NATO a v USA je slovo mír jakoby přísně zakázáno, ačkoliv všechny mezinárodní dohody je u ozbrojených konfliktů deklarují jako prvořadou povinnost pro všechny politiky světa. Proto pro můj způsob myšlení je každý politik světa, který nekoná ve prospěch skončení bojů a jednání o míru válečným zločincem. Což platí stejně tak pro příslušníky bojujících stran, jako třeba pro politiky Ghany či Peru, ať uvedu příklad nejméně zainteresovaných.