PROGRAM ANTIBABIŠ SPLNĚN, NA ŘADĚ JE ANTIZEMAN

Všichni lídři politických stran obou koalic se po volbách vůbec netajili tím, že hlavní účel voleb byl splněn. Babiš musí jít. Osobně mě vůbec nezajímá další vývoj při tvoření vlády, nadtož jejího budoucího kočírování tímto státem. Jde jednoznačně o Pyrrhovo vítězství. Vůbec nepochybuji, že Fiala se ukáže jako nejhorší premiér v dějinách. Doba je totiž těhotná obrovskými ekonomickými problémy a on je v této oblasti naprostý neumětel i přes řadu titulů před i za jménem.

Dneska si chci všimnout jiného jevu. Dalších nenávistných kroků „pražské kavárny“ alias havliatů. Jejich vztek po dvojích prohraných prezidentských volbách je totiž už dávno doslova připravil o rozum.

I pro mě je hospitalizace prezidenta tak těsně po volbách, jejichž výsledek naprosto zásadně neodpovídá Zemanovu přání, poněkud podivný. Vůbec se proto nedivím, že jeden z nejvyšších ústavních činitelů se šel na vlastní oči přesvědčit, jak to s ním opravdu vypadá. Antizemanovský gang složený především ze senátní mafie, „veřejnolhářské“ ČT, kluby politizujících kulturtrégů, alias slaboduchých herců a dalších po kariéře bažících prostitutů návštěvu zneužili jako impuls ke křižáckému útoku na Hrad a samotného Vondráčka.

Celá vykonstruovaná bublina dneska praskla, a kromě ďábelského smradu po ní zůstaly ve veřejném prostoru jen jména nejagilnějších antizemanovských „donkichotů“ od tradičně přihlouplého Vystrčila, přes Zdechovského, po nejpopulárnějšího polistopadového příslušníka politického obludária Kalouska.

Dobře si pamatujme všechny ty pazgřivce slepě sloužící zájmům, jež jsou v zásadním rozporu se zájmy dolních deseti milionů, které chtě nechtě pořád Zeman představuje. Jejich útoky na prezidenta se po odchodu Babiše nepochybně zintenzivní. A jelikož je nenávist už dávno zbavila racionálního chování tak důvodně  předpokládám, že se budou čím dál tím víc odkopávat, ale  především zesměšňovat.

KOŘENY DNEŠKA USA

V USA dochází k zajímavé situaci. Dalo by se říct, že jde o rozčarování z politických gerontů. Týká se to nejen Bidena, ale i Trumpa. Republikáni si už většinově nepřejí, aby se Trump vrátil do politiky. A to nejen politici, ale i voliči. Ještě horší je to v souvislosti s Bidenem. Dneska už v USA skoro nikdo nepochybuje, že současný prezident je, slušně řečeno, poněkud mimo. Ale především voliči ve stále větší míře zjišťují, že ti, kdo za něj vládnou čili státní administrativa, nepodává výkon, který slibovala. Jak to po posledních prezidentských volbách vypadalo div ne na občanskou válku, teď v zemi převládá spíše letargie. Obyvatelstvo si sále více uvědomuje, že jejich stát už není to, co býval, a hlavně, že z této situace není viditelné východisko.

Kořeny této situace vidím v celkovém vzniku Unie. Jde o stát migrantů. V tak krátkém historickém čase se z nich nemohl vytvořit národ. To znamená, že stát mají, ale nejsou národem. Každý občan prakticky je odněkud. Zakotven je i po třech generacích ještě pořád v domovině svých předků. Svůj současný domov vnímá asi tak, jak brigádník ubikaci, noclehárnu. Národy se netvoří za dvě, či tři staletí, ale spíš za tisíciletí. Nejen obyvatelé, ale i političtí představitelé měli vždycky stejný problém. Proto kupříkladu velice okázale demonstrovali svůj patriotismus. Při tom jim chybělo to základní. Vědomí sounáležitost se vším obyvatelstvem a z toho plynoucí sebevědomí na mezinárodním poli. Chybí jim dodnes prakticky sebeúcta, takže museli pořád světu něco dokazovat. Z toho důvodu předvádějí světu neustálé siláctví. Zatím jim to vycházelo. Jenže teď už si to nemohou dovolit, takže z toho plyne nerozhodnost vedení země a chandra jeho občanů.

KUPŘEDU PO CESTĚ ZPĚT.

Události poslední dekády minulého století byly, stejně jako listopadové události roku 1989 u nás zahájením cesty Západní kultury směrem zpátečním. Kultura, kterou pyšně zoveme civilizací, je tedy historicky regresí. Dnes se už ukazuje, že šlo o dlouhodobý, ne-li trvalý úpadek Západu. Francis Fukuyama to viděl přesně. Dějiny se podle něj zastavily. On z toho čerpal optimismus, aniž pochopil, že každá stagnující civilizace musí bezpodmínečně nutně zaniknout. Samuel Huntington to viděl sice jinak, leč se stejným koncem. Netolerantní střet tak ohromných lidských celků, jakými jsou civilizace, totiž nemůže skončit jinak než děsivým úpadkem lidstva. To v lepším případě. V tom horším jeho totálním zánikem.

KDO?

Kdo

– Zvedne korouhev dějinného boje ze stárnoucích rukou ČSSD a komunistů,

– dá světu novou nosnou ideologii která zvedne hlavy levicovým aktivistům a vlije naději do většiny ovládaných občanů světa,

– kdo zorganizuje novou internacionálu,

– zasponzoruje nutné výdaje na celosvětovou, reálně účinnou instituci odporu proti globálním financiérům.

A především, jak dlouho to bude trvat?

MŮJ PRVNÍ A JEDINÝ KOMENTÁŘ K VÝSLEDKŮM VOLEB.

Volby dopadly tak, jak to nalinkoval Ústavní soud, ten právnický gang pod vedením hochštaplerského oportunisty. Exkomunista a exsociální demokrat, kterému již snad celých třicet ket nemohu přijít ani na jméno, prakticky splnil svou disidentskou roli. Zařídil absolutní zánik levice. Zahájil to už v roce 2006, kdy odkladem voleb způsobil, že ČSSD pod vedením Paroubka už nedokázala sestavit vládu.

Konkrétní čísla těchto voleb mě nezajímají. Ovšem je pro mě fundamentální, že bez půl procenta celých 30% hlasů propadlo, takže se o ně rozdělily pouze tři subjekty, které se probojovaly do sněmovny. Tragický to obraz politické vyspělosti obřanů v naší zemi. Jsem opravdu zvědav, nakolik samotní politici budou prezentovat svou poltickou nevyspělost.

LÍP BYCH TO NENAPSAL.

     Velice rád si jednou za týden přečtu text politizujícího znalce historie pana Bašty, které uveřejňuje na webu prvnizpravy.cz. Ten, který je na nich vyvěšen 26. září je tak skvělý, že si bez jeho svolení jej celý na svůj blog publikovat. Ani zdaleka bych totiž něco tak skvělého nenapsal.

CO S OBČASNÝMI ENERGETICKÝMI ZDROJI?

Již před pěti lety statistiky ukázaly, že energetická chudoba hrozí 20 procentům českých domácností, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Dnes, kdy nás již brzo čeká citelné zdražení elektrické energie, Evropská komise upřesnila, že se to citelně dotkne 100 milionů lidí v celé Evropské unii, tedy oněch 20%. V České republice na tom budeme ještě hůř, problém zaplatit elektrickou energii zasáhne tři a půl milionu občanů čili třetinu. Vláda uvažuje o tom, že by to vyřešila sociálním opatřením podobným příspěvku na bydlení. Nikdo nemluví o tom, že nedostatková a drahá energie nejvíce postihne všechna průmyslová odvětví, takže sociální stát nebude z čeho financovat.

K charakteristice české politiky a žurnalistiky patří to, že nikdo nezmíní důvody, kvůli kterým hlavně elektřina tak drasticky zdražuje. Jsou tři – prosazování obnovitelných energetických zdrojů, liberalizace energetického trhu a zvýšená cena emisních povolenek. VŠECHNY TŘI MAJÍ SPOLEČNÉ TO, ŽE ZNAMENAJÍ VÍTĚZSTVÍ ZELENÉ IDEOLOGIE ŘÍZNUTÉ EKONOMICKÝM LIBERALISMEM NAD ZDRAVÝM ROZUMEM. Například současné enormně vysoké ceny elektřiny jsou přímým důsledkem toho, že obnovitelné zdroje jsou vlastně zdroje občasné. Když vítr nefouká a slunce se ukrylo za mraky, elektřiny je nedostatek a její cena na burze stoupá. Zdražování povolenek na emise CO2 pak vyřazuje z trhu uhelné a plynové elektrárny. Elektromobilita v praxi: Elektřina na příděl

Situace opravdu vypadá katastroficky a Zelený nový úděl (Green Deal) sehraje v likvidaci západní civilizace ještě důležitější roli než islamizace a protibělošský rasismus. Přesto v české předvolební kampani o tomto problému s výjimkou SPD nikdo nemluví a nevaruje. Naopak, stoupenci nevychované Grety šli zase v pátek za školu a dožadovali se toho, aby průměrná teplota Země stoupla maximálně o 1, 5 stupně nad úroveň před průmyslovou revolucí. Zapomínají nám sdělit, že tehdy byla Malá doba ledová v 17. – 19. století, v níž průměrné teploty oproti předchozím věkům výrazně poklesly. Pochopitelně neznáme absolutní čísla, ale víme, že vegetační období v 16. století bylo minimálně o šest neděl delší než dnes. Bývalo u nás tehdy tepleji, než je nyní v Chorvatsku. Emise kysličníku uhličitého oteplení tehdy opravdu způsobit nemohly.
Vrátím se zpět k energetice – ta se pro příštích několik let stane tím nejdůležitějším faktorem v zápase o budoucnost a samotnou existenci České republiky. Mnohé může zachránit již v letošním roce vláda, nezvítězí-li ve volbách ANTICIVILIZAČNÍ LEVICE Z KOALICE PIRSTAN A JEJICH PŘICMRDÁVAČI Z KOALICE SPOLU. Asi existuje jediná rychlá možnost nápravy krize, kterou je DOSTAVBA NĚKOLIKA BLOKŮ JADERNÝCH ELEKTRÁREN. TY OVŠEM MUSÍME POSTAVIT SAMI, DOKUD NA TO MÁME PRŮMYSLOVÉ A VĚDECKÉ KAPACITY. TO BY MĚLO BÝT V PROGRAMU PŘÍŠTÍ VLÁDY NA PRVNÍM MÍSTĚ PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ.

Pokud by se nepodařila tato optimální varianta, Katalánci ukázali, že proti zdražování elektřiny lze účinně bojovat. Vyhlásili tzv. Žárovkové referendum. V určenou hodinu ve špičce všichni naráz rozsvítili a zapnuli elektrické spotřebiče. Výsledné black out stály elektrárenské společnosti a vládu tolik peněz, že se dodnes v Barceloně neplatí žádné DPH z elektřiny.
Když to shrnu, ENERGETICKOU CHUDOBU ZPŮSOBUJE CHUDOBA DUCHA ZELENÝCH FANATIKŮ A BEZOHLEDNÝCH SPEKULANTŮ NA ENERGETICKÉ BURZE. Občasné energetické zdroje musíme nahradit moderní, převážně jadernou, energetikou. I za cenu toho, že Evropskou unii budeme muset opustit dříve, než se v důsledku Green Dealu sama rozpadne.

Jaroslav BAŠTA 26.9.21 https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-co-s-obcasnymi-energetickymi-zdroji/

VELMOCENSKÁ NOSTALGIE BRITÁNIE. KDYSI VELKÉ

Když se přece jenom podařilo Angličanům prosadit si odchod z EU, poznamenal jsem si, že při rozumné hospodářské politice může tato země vytvořit souručenství, které bude srovnatelné s Evropskou Unií. Po rozpadu Britského impéria po druhé světové válce, se totiž Britům povedlo udržet své bývalé kolonie, ale především dominia v jednom svazku, který bývá označován za Commonwealth, někdy též Britské společenství národů, které v současnosti tvoří 53 subjektů a žije v něm na 2,2 miliardy lidí. Což je skoro šestinásobek obyvatel EU.

Aby se stalo „společenství“ ekonomickou silou srovnatelnou s EU by naprosto stačilo bližší hospodářské spojenectví Británie s Austrálií, Kanadou, Jihoafrickou republikou, Novým Zélandem, Malajsií, Indií a Pákistánem. Nemluvě o surovinově bohatých zemích Afriky, jako je Uganda, Zambie, Keňa, či Tanzanie. To by podle mě bylo projevem rozumné a realistické politiky vládnoucí vrstvy Británie.

Ta se však rozhodla nasměrovat svou zahraniční politiku naprosto jiným směrem. Začala se prezentovat jako obnovující se globální mocnost. Až na hraně únosnosti její loď provokovala Rusko v oblasti Krymu a zrovna tak se její lodě motaly v Jihočínském moři.  Stát, který má necelé dvě stovky jaderných hlavic se těmito husarskými kousky v očích Ruska spíše ztrapňoval, leč přece jenom bylo nutné, aby obě supermocnosti na tyto projevy reagovaly. Nemá smysl vzpomínat na další projevy velikášského militarismu. Stejně se o všech veřejnost nedověděla.

Důležitý je nedávný vývoj.

Biden po divokém odchodu USArmy z Afghánistánu americké veřejnosti oznámil, že končí éra zásahů USA v jiných zemích čili tak zvaná politika „vývozu demokracie“. Veškeré síly prý USA věnují obnově pozice nejsilnější globální mocnosti. Brzy nato prakticky podkopal NATO. Inicioval totiž vznik Pacifického vojenského paktu, který v médiích dostal pojmenování akronymem AUKUS (Australia United Kingdom United States). Jde o trojspolek tvořený USA, Austrálií, a právě Velkou Británií. Jde o jasné protičínské vojenské uskupeni, čímž se ani žádný z jeho členů netají. Jde ale o teritorium velmi vzdálené od Evropy, takže je členství V.B. projevem vojenské pýchy se snahou stát se opět globálním hráčem světové politiky.

Světoví komentátoři v tom činu vidí facku nejen EU, ale celé Evropě, která se tak stává tím, čím vždycky byla, totiž oním poněkud členitým západním koncem největší pevniny světa. První jmenovitou obětí nového paktu je Francie, která ztratila kontrakt za miliardy eur tím, že Austrálie okamžitě zrušila objednávku dvanácti diesel elektrických ponorek z Francie. Dostane totiž od nových spojenců jaderné. Bidenova administrativa tak v kratičké době dokumentuje, že jakékoliv spojenectví s USA trvá vždycky jen tak dlouho, jak je to pro Ameriku prospěšné.

NEGATIVNÍ VLIVY KOALIC

Tvrdím, že koalice jsou podvodem na voliče. Ty předvolební, ale hlavně ty povolební.

Předvolební koalice by mohly existovat jenom tehdy, když by programy všech stran byla stejné. Když stejné nejsou, pak volič neví, co fakticky bude koalice realizovat. Pokud jsou programy stejné, pak ale není třeba několika stran. Měly by se spíše sloučit a kandidovat jako jede subjekt. Drobné nuance své činnosti by si mohla vyřešit taková strana formou vnitrostranických frakcí.

Povolební koalice jsou jednoznačným podvodem na voliče. Strany, které vytváří vládní koalici nemohou do vládního programu nikdy prosadit všechno co slibovaly před volbami. Vládní program může být vždycky pouze jakýmsi průnikem programů vládních stran. Takže voliči nikdy nemohou počítat se splněním předvolebního programu žádné z nich. Dokonce subjekty, které mají vysoké šance na vládní kolaci se na to mohou spoléhat a v předvolebním programu a hlavně kampani „slibovat“ mnohem víc, než vůbec chtějí realizovat.

Koaliční vlády nejsou vůbec důkazem jakési větší demokratičnosti politického systému. Jsou spíše zdrojem příliš častých pádů vlád. Málokterá z nich vydrží celé volební období a jsou známy případy, kdy se vlády měnily skoro každého půl roku, jako tomu bylo v poválečné Itálii. V takovém případě pak vůbec nevládli volení zástupci lidu, ale kabinetní úředníci.

PŘEDVOLEBNÍ ROZVAHA

Nesleduji předvolební průzkumy, protože již dobře vím, že jde o promyšlený systém manipulace s voliči. Jako celoživotně přesvědčený levicový občan nemám v letošních volbách koho volit. Hlas pro ČSSD i pro KSČM je s vysokou pravděpodobností hlasem ztraceným. Když jsem srovnával své preference s programy stran, tak mě vyšla nejlépe KSČM a prakticky úplně stejně i SPD. A přesto budu asi nucen volit ANO, což je pro mě doslova katastrofální situace. Babiš totiž doslova vykradl program tradiční levice, takže s vysokou pravděpodobností vyhraje volby v zemi, kde naprostá většina voličů smýšlí, či přesněji cítí levicově. Ovšem pokud je nevyhraje s vysokou převahou a při tom SPD nezíská rovněž alespoň kolem 15ti procent, tak nemá s kým sestavit vládu. Očekávám, že díky Zemanově slibu, že předsedou vlády jmenuje představitele vítězné strany a ne koalice, tak Babiš s vysokou pravděpodobností bude pověřen sestavením vlády, i když podle výsledků nebude mít moc šancí ji opravdu vytvořit. Tentokrát navíc velice těžko získá pro své vládnutí pomoc některého nevládního subjektu, aby mohl vládnout s menšinovou vládou. Současné politické subjekty, které jsou v opozici, mají proto podle mě nakonec větší šanci vládnout. Ovšem pokud sleduji jejich nejednotnost, tak oprávněně očekávám nejpozději na podzim příštího roku nové parlamentní volby.

JE TOMU UŽ DVACET LET

Za dobu, co jsem nebyl schopen psát, stojí za zmínku jen výročí dvaceti let od teroristického útoku na USA.

Jedenáctého září 2001 podle mě teprve začalo jedenadvacáté století. Kamarád mi tehdy zavolal, abych si hned zapnul televizor. Takže jsem viděl nejen až padající budovy, ale dokonce letadlo, které vrazilo do druhé věže. V ten moment mi mozkem prolétla myšlenka: „To zase CIA něco zpackala!“. Následně jsem nikdy nevěřil oficiální vyšetřovací verzi. Ovšem nikdy mě nenapadlo, že bych byl přesvědčen, že šlo o spiknutí samotných Američanů, kteří tím sledovali nějaké mocenské cíle.

Už několik let mě prakticky nezajímá, co se ve skutečnosti stalo. Zásadní pro mě jsou následky, které akce muslimů zpustily. Především pak zběsile mstivý, a proto vůbec nepromyšlený útok na Afghánistán, podvodný důvod útoku na Irák, barevné revoluce v zemích Blízkého východu, a nakonec deklarování Ruska a ČLR za nepřátele USA, ba dokonce celého Západu.

Bin Ládin fakticky dosáhl mnoha úspěchů. Otřásl vojensky nejmocnějším státem, vyvolal na celém Západě strach nejen z terorismu, ale i ze střetu kultur, rozpoltil jednotu Západu, zahájil odtržení „lidu“ Západu od jejich mocných a v neposlední řadě tím vytvořil situaci, která dává mocným šanci až nepokrytě lhát ovládaným. Jsem proto, mimo jiné, nakloněn věřit, že nebyl zabit tak, jak to prezentovala Obamova věrchuška, ale že zemřel na svá četná onemocnění. Jsem přesvědčen, že naprostá většina muslimů, především arabského světa jej povařuje za „svatého hrdinu“ i mučedníka zároveň.

Nejvýznamnějším důsledkem jeho činu však je, že za oněch dvacet let je už naprosto nezpochybnitelný ústup USA ze své pozice, kterou získala po rozpadu SSSR.