Tak zvaná studená válka byla podle mého přesvědčení pouze jednou z etap globální války, o níž jsem psal včera. Každá válka má být ukončena mírovou smlouvou. Pokud smlouvou ukončena není, tak jde jen o jakési příměří, zmrazení konfliktu, či jen oddechový čas před jejím dalším pokračováním.

Vládci USA si konec Studené války realizovaný rozpadem SSSR vyložili jako své absolutní vítězství. Školo ovšem jako obvykle o výklad opřený pouze o pýchu přeživšího daný konflikt. Unie studenou válku ve skutečnosti nevyhrála, to jen Gorbačov ji jednostranně ukončil. Jako naivní politik, sebestředný vůdce a charakterově dominantní ješita se proto nepostaral, aby studená války byla ukončena smlouvou. Jeho Američtí sokové naopak v bláznovské euforii nad svým domnělým vítězství si totální rozpad socialistického tábora nejen špatně vyložili, ale z toho faktu vyvodili ještě stupidnější závěr.

Vládci USA propadli velikášství a nabyli přesvědčeni, že už jim nic nebrání ve vybudování největšího impéria v dějinách veškerenstva. Doslova globálního, či přesněji celoplanetárního. Díky své vojenské síle se považovali za schopné chovat se jako všesvětová policie vytvářeného impéria. Navíc byli přesvědčeni, že v jejich nové říši musí mít všechny státy stejný politický režim. Demokracii. Nedefinovatelný to systém vždy zajišťující veřejnou podporu vládnoucí moci. Takže i proto pokračovali ve svém dlouhodobém mesianismu, jehož násilnými metodami již od druhé světové války podvraceli jiné, podle nich autoritářské, diktátorské, ba až totalitářské režimy. V poslední dekádě minulého století měla USA reálně tak silnou armádu, že byla schopná zmíněný záměr realizovat i nadále v celém zbytku světa.

Vládci USA měli již za studené války skvěle propracovaný systém, který jim zajišťoval, že státy jejich sféry financovaly Americkou hegemonii a své faktické porobení. Pod rouškou svobody, demokracie a vykonstruovaných lidských práv se jim podařilo podmanit si svět mimo socialistický blok prostřednictvím „petrodolarového“ měnového systému.

Tvrdá síla – armáda a měkká síla – petrodolar, měly být pilíři i celosvětové nadvlády Unie. Kdo se vzepřel byl „synem smrti“ jak jsme říkávali ve svých dětských bitkách. Klasickými příklady byly Irák, či přesněji Saddám Husajn a Libye, konkrétně Muammar Kaddáfí. Od roku 2007 se vědomě vzepřel Putin, věřím že ve skutečnosti většinové Rusko.

A to je prapůvod problému současného konfliktu na Ukrajině.

„Peníze a moc vás nezmění, jenom odhalí, vaše pravé já“. Řekl nedávno afroamerický rapper Jay-Z, celým jménem Shawn Corey Carter narozený v roce 1969.

Fialův kabinet prý nenechá nikoho padnout. To je hodně špatná zpráva, protože zrovna ten by co nejdříve padnout měl. Napsal na svém blogu Miroslav Macek. Což je dle mého soudu názor obrovské většiny naší společnosti.

     Bombasticky ohlášený projev premiéra Fialy k národu dopadl „Bidenovsky“. Čili doslova propadák. Neřekl nic nového, pouze svedl všechno na předešlou vládu. Takže podle toho starého vtipu už má v budoucnu pouze jedinou možnost; napsat dvě obálky pro příštího premiéra. Zbyněk Fiala z celého projevu vypíchl jednu větu, v níž Fiala sděluje národu, cituji: „Nenecháme vás padnout“. Fiala ji na webu http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/zbynek-fiala-nenechame-nas-padnout okomentovat slovy, cituji: „Věřte vládě! Nenechá vás padnout! Ledaže by padla před vámi“, konec citace. Což osobně považuji za velmi pravděpodobné.

…co Hitlerovo Německo včele tří skupin armád spolu s Finskem, Rumunskem, Itálií, Maďarském a Slovenskem napadlo Sovětský svaz. Měl jsem v úmyslu napsat o tom krátký text, ale nějak se mi pořád nedařilo onu akci propojit s dnešní situací. Dobře jsem udělal, že jsem včera nic nenapsal. V žádném případě by to nebylo ani z desetiny tak věci znalé, jako je text na webu https://www.novarepublika.online/2022/06/22-cerven-den-ktery-zmenil-dejiny od autora, kterého již delší dobu pečlivě čtu.

Jan Vítek dneska na webu „vaševčc“ o blížících se volbách v USA mimo jiné napsal, cituji: „…volby jsou za rohem, kdo neklame voliče, zklame sám sebe“. Konec citace. Myslím si, že jde o nejfundamentálnější zákonitost všech předvolebních blábolů v zemích „pokročilé demokracie“, jakou je třeba ta naše.

Rusko se konečně dočkalo. Ukrajinci po zmaření druhého pokusu o dobytí Zmijího ostrova asi ztratili nervy, a tak ze zoufalství zaútočili na civilní cíle v Černém moři. Jaká bude odveta, to se jistě teď Rusko rozhoduje. Podle mého soudu jsou dvě základní možnosti. Dobytí Oděsy a tím definitivní odříznutí Ukrajiny od moře. Druhá je krutější. Rusko může přestat bojovat „v rukavičkách“. V prvé řadě rozbije štáby v Kyjevě, Charkově a dalších velkoměstech, jak to provedlo minulý týden na Donbase. Zničí podstatnou část infrastruktury v celé zemi, a ne jenom tam, kde to zatím potřebovalo pro své cíle. Dokonce může zlikvidovat budovy vlády, štábu armády, Zelenského bunkry a sídlo parlamentu. Dojde sice při tom i k poměrně vysokým ztrátám na životech nevinných civilů, jenže! Kolik ukrajinských civilů je ve skutečnosti opravdu nevinných?!! Mám ovšem nějaké tušení, že Rusko použije obě možnosti, aby urychlilo konec.

Německý kancléř Olaf Scholz napsal na twitteru, cituji: „Zdá se, že Putin se bojí, že by jiskra demokracie mohla přeskočit do Ruska. Proto po mnoho let prováděl politiku směřující k rozpadu NATO a EU,“ konec citace. Jsem přesvědčen, že prohlašovat EU a obzvláště agresivní vojenskou alianci za demokratické instituce může jenom totálně politický hňup. Nikdo, alespoň trochu soudný totiž nemůže počítat s tím, že veřejnost nebude takovou blbost považovat za lež. Pokud samotný kancléř snad dokonce věří svému blábolu, pak je zralý na psychiatrickou léčbu.

Alespoň tak to zatím vypadá. Na Ukrajinu sice přijela „tříkrálovyská mise“, ovšem nebyli to mudrci, ale ubožáčtí zaprodanci politiky Deep State USA. Ukrajině slovy tajtrlíka Macrona přáli vítězství, rozhodnutím vnuka esesmana Scholze dodávají Ukrajině další zbraně a ten třetí vzadu z Itálie to všechno jistí svým údajným vlivem.

V každé válce se nedá skoro nic předvídat. V této jde, alespoň podle mě, velice těžko předvídat především morálka Ruských vojáků s postupující délkou bojů, ale i odolnost veškeré Ruské společnosti při stále sílících problémech způsobovaných válkou s USA. Nevím totiž to základní. Nakolik skutečně obrovská většina Rusů přijala za své, že jde o jakousi druhou Vlasteneckou válku, ve které nesmí prohrát, protože by zanikli jako národ.

Tak či tak pokud Zelenskyj bude fanatickým šaškem jako doposud, tak Rusko po dobytí Donbasu půjde na Oděsu a udělá z Ukrajiny vnitrozemský stát. Pokud ani to nezlomí fanatiky kolem klaunského bosse, tak Rusko spojí nově získaná území až s Podněstřím. A když ani potom Ukrajinci nesvrhnou oligarchicko-americkou juntu, tak Rusové začnou asi konečně onu nezbytnou, a od počátku konfliktu mnohými očekávanou rozbíjecí válku. Představující především ničení administrativních center velkých měst Ukrajiny, což může trvat tak dlouho, až Ukrajina přestane jako stát naprosto existovat. On to již dávno Ukrům slíbil jak Putin, tak Lavrov, či Kadyrov.

I když nikdo nemůže popřít, že všechno může být jinak.

Zvětšující se množství odborníků začíná volat po odvolání vlády. Ba nechybí ani takoví, kteří žádají nové volby a do té doby instalovaní úřednické vlády z opravdových odborníků, kteří by měli zachránit co se ještě jenom dá. Všichni při tom upozorňují na pádivou inflaci, nedostatek zemního plynu a ropy, podivný růst ceny elektřiny, na celkový úpadek ekonomiky v zemi, a naprostou nekompetentnost všech ministrů včetně premiéra. Současně se rozvíjející skandál kolem strany Starostové a nezávislí je pro takovéto řešení slibně se nabízející příležitostí. Osobně si myslím, že by tomu prospěl docela maličký tlak ulice a následné odstoupení jedné strany z pětky by dokonalo své. Vadou na kráse ovšem je, že nás za čtrnáct dnů čeká předsednictví EU. Ale ona by to už mohla být tradice v Česku, že vláda, které zastává tak „veledůležitou“ funkci padne. K změně vlády mám jednu zásadní připomínku. Pokud Česko prohraje svou válku s Ruskem rukama Ukrajinců, pak by měl jeho premiér být postaven před válečný soud. A ne jenom odvolán ze své funkce.