Jsou moudří lidé, kteří tvrdí, že Čína ukazuje cestu přechodu socialismu do kapitalismu. Je to poněkud jinak. Čína pochopila, že proti větru čůrat nelze a ve světě s dominancí kapitalismu nelze vytrubovat cokoli o jeho zničení. On už Lenin prosazoval praxi, v níž by socialismus využil ke svým zájmům předností svých soupeřů. Jenže po jeho smrti se to v Sovětském svazu poněkud zvrtlo. Úplně správně proto vedoucí síla ČLR využívá vitality soukromého podnikání k tomu, aby ho v konečné fázi odkopla tam, kam opravdu patří, čili na smetiště dějin. Dobře se tedy poučila z dějin SSSR. Rýsuje se tak cesta v dějinném kruhu, od kapitalismus přes socialismus k pozdnímu kapitalismu až po komunismus. Jakmile centralizace kapitálu dostoupí výše, která bude pobuřovat obrovské masy, tak si nikdo netroufne protestovat proti jeho zespolečenštění mnoha různými metodami. Dnes už prý mizivá menšina obyvatel světa vlastní 95 procent volného kapitálu. Takže se už na dohled přiblížil další zlom lidské civilizace.
Archiv pro měsíc: Prosinec 2017
ŘÍKALO SE JÍ STUDENÁ VÁLKA
A dodneška mnozí političtí literáti ji takto neustále pojmenovávají, ba dokonce od roku 2015 čím dál častěji tvrdí, že vztah Západu k Rusku je novou studenou válkou. V žádném případě ta nedávná éra nebyla pouhou studenou válkou. A ta současná už vůbec se Studené válce ani nepřibližuje. Odborníci se vůbec neshodli, na definici Studené války, ba dokonce ani na době jejího trvání. Existují sice seznamy ozbrojených konfliktů od r. 1947 až po rok 1991, což je nejobvykleji uznávané období Studené války, ale nelze se dopočítat jejich lidských obětí. Určitě ale šlo o desítky milionů. Ozbrojené konflikty však nebyly hlavním rysem Studené války. Studená válka měla dvě hlavní charakteristiky. Její ozbrojené konflikty poprvé v dějinách se odehrály na všech kontinentech, takže teprve ona byla skutečnou světovou válkou. Druhým rysem byla její totální globálnost, dotýkající se všech obyvatel světa. Šlo totiž o první pokus celosvětové vzpoury ovládaných, utlačovaných, vykořisťovaných a zneužívaných vůči svým pánům, kteří jim vládli již od úsvitu dějin. Šlo o první dějinný střet bohatých, vlivných a mocných s obrovskou většinou světové populace. Není pravdou, že šlo o souboj dvou velmocí, které jediné zbyly po druhé světové válce. Šlo o celoplanetární střet porobených s globální vrchností. Takže šlo o první skutečnou civilizační válku dějin. Opravdový střet civilizací, té staré, založené na parazitismu vládců a nové, která měla bohatce, tradiční mocnáře a všechny jejich poskoky definitivně odstranit. Měla vzniknout doslova a do písmene kvalitativně nová etapa lidské historie, dokonce takové, ve které by rozum lidí ovládal dění a společnost by sebou nenechávala manipulovat ať již anonymní rukou svobodného trhu, skrytým kapitálem či viditelnou mocí církví, zneužívajících přirozeného lidského strachu z tajemna, neznáma a konečna. Studená válka byla prvním pokusem vzniku éry, která lidstvo nevyhnutelně čeká. Je nasnadě, že všesvětoví a celodějinné existující vládci, se dobrovolně svých privilegií a moci nevzdají. Je proto si jenom přát, aby skončení jejich nadvlády, vrchnostenského panství, nebylo koncem lidstva na této planetě.
NEHORÁZNĚ O JERUZALÉMU
Nedávné rozhodnutí o přenesení velvyslanectví USA do Jeruzaléma je už klasickým gestem Trumpa na mezinárodní scéně. Jde o gesto ryzího velikášství, zvrácené symboliky a ve své podstatě je tupou svéhlavostí amatéra. Mám na Jeruzalém již dávno svůj vlastní názor. Pro velkou část lidstva, přesněji pro všechna tři abrahámská náboženství, je Jeruzalém „Svatým městem“. Proto by se především OSN mělo zasadit o posílení takového statutu. Všechny světské úřady by z něj měly být vystěhovány a naopak by nad jeho čtvrtěmi měla být mezinárodním rozhodnutím uzákoněna čistě náboženská samospráva, podle toho jakou by si ta, či ona část města vybrala. Dokonce bych byl nejraději, kdyby se sem přestěhoval co největší počet vysokých až nejvyšších představitelů různých směrů uvedených náboženství, hlavně těch s největším počtem vyznavačů, či historicky nejstarší. Tedy především sám papež by sem měl přesídlit a ukončit tak poněkud tristní existenci perfidního státu jménem Vatikán.
ZRŮDNÝ HAVLŮV „ODKAZ“
Je tomu šest let, co Havel zmizel z tohoto světa. V průběhu letošního vzpomínkového období se v tisku, vlastně v médiích, objevovalo hodně názorů o něm samotném a především o jakémsi jeho odkazu, jak to velkohubě označují jeho pohrobci. Naprostá většina Čechů si dneska nemyslí, že Havel zanechal po sobě nějaký odkaz. Ze Slováků si to pak nemyslí skoro nikdo. Snad jenom Vašáryová. Mne osobně Havlovy názory nikdy nezajímaly, a jeho činy jsem vždycky považoval za chování naprostého politického diletanta, až hlupáka, který čím víc konal, tím víc škodil. Dokonce si myslím, že mnohdy záměrně. Především proto, že za celý svůj život žil v bublině své fantaskní „realitY“, kterou stále méně dokázal odlišit od skutečnosti, v níž žije celá naše společnost. Z názorů, které jsem v minulém týdnu zaznamenal, mne zaujal pouze jediný, který se týkal „havloidů“ z řad umělců. Jeden analytik totiž napsal, že Havel má mezi umělci tolik zbožňovatelů proto, že patřil k jejich sociální vrstvě a z ní to dotáhl nejdál. Nesdílím tento primitivismus už proto ne, že umělecká komunita si Havlovy „umělecké“ tvorby vůbec neváží, takže jej proto ani nemůže považovat za příslušníka své sociální vrstvy. Není mým dnešním záměrem vyjadřovat se k tomu, proč má Havel nejvíc „ctitelů“ mezi intelektuály s uměleckými sklony. Chci pouze dneska velice jasně zdůraznit, že mezi špatnosti, které Havel přinesl do politické části veřejného prostoru je jakýsi zvrácený názor, že prezidentem může být prakticky kdokoliv. Doslova se děsím ze jmen, která se v současnosti samolibě, z vlastního zájmu, pouze s určitým počtem doporučujících podpisů považují za hodna být nejvyšším ústavním činitelem. Ta představa, že člověk bez politických zkušeností, ať už vědec, hazardér, či umělec, může být prezidentem, je ten nejzrůdnější „odkaz“, který nám tady Havel zanechal. Pokud vůbec o jeho odkazu někdo chce hovořit.
O KVÓTÁCH PONĚKUD JINAK
Pokud stupidové z EK či z jiných supervládcovských institucí pořád horují pro kvóty na přidělování migrantů, tak jim tu zálibu nechejme. Jenom si prosazujme novou metodiku výpočtu pro jejich přidělování. Ve sdružení s krycí značkou EU je v současnosti totiž několik zemí, které měly kolonie, z nichž bohatly dlouhá staletí. Kaddáfí se kdysi pokusil odhadnout, kolik bohatství ony země ve zbytku světa naloupily a nakradly. Jsem pro to, aby se jeho výpočet překontroloval a výsledné číslo se pak rozdělilo mezi kolonizátorské země, Británií počínaje a Belgií konče. V poměru kdysi nakradenému by v této době musely přijímat migranty. Ostatní země Evropy, které kolonie neměly, se ovšem nemohou cítit nevinné. Díky již tehdy existujícímu světovému obchodu totiž i ony zvýšily své bohatství a všeobecnou životní úroveň na úkor kolonií. Takže i ony by z principu měly přijmout nějaké migranty. V počtech tak asi stokrát menších, než kolonizátoři. A pokud vyšších, tak podle vlastního výběru, čti potřeb a zájmů dané země. Migranti by ale při tom měli jasně vědět, že kdekoliv v Evropě nedostanou nic bezpracně. Musí bezpodmínečně dodržovat zákony azylové země, nejpozději do půl roku se naučit jazyk na úrovni běžné domluvy v obvyklých situacích a musí souhlasit s tím, že budou bydlet pod dozorem v azylových zařízeních nejméně ještě půl roku od nástupu do trvalejšího zaměstnání.
POZOR NA PROTIBABIŠOVSKÉ NOVINÁŘE!
Nikdo rozumný jistě nepochybuje o tom, že pro antibabišovce nyní, když je jejich terč jmenován premiérem, se otevřelo nebývale široké pole pro jejich aktivity. V prvé řadě pro novináře. Nebylo na ně zapotřebí čekat dlouho. Prakticky ani den. Babiš fakticky hned po svém jmenování odletěl na setkání vedoucích představitelů EU. Ještě se ani nestačil vrátit a už v našem tisku se objevil manipulativní titulek. Podle něho se „Babiš v zahraničí chová jinak než doma“, vypočítaný vědomě na ty konzumenty zpráv, kteří čtou pouze titulky. Palata, údajně český to zpravodajce z EU pod ním píše, že Babiš se při projednávání otázky migrace odlišil od ministerských předsedů Polska a Maďarska. Dále se čtenáři od něj, zmíněného reprezentanta hlídacích psů, v současné skutečnosti spíše hyen dověděli, že dokonce je nakloněn k prodloužení sankcí proti Rusku. Autor se tím vším snaží Babiše kompromitovat v očích především té části veřejnosti, která ho volila. Což bude hlavní m motivem veškeré činnosti novinářů antibabišovské kamarily. Zkompromitovat předáka ANO tak, aby v dalších volbách, které budou dříve, či později, už neměl tak obrovskou podporu „lidu“. Všichni voliči by si proto měli dobře rozmýšlet, kdo o Babišově činnosti píše a nejraději by vůbec neměli vnímat tak zvané informace, nýbrž sledovat pouze skutečné činy současného premiéra. Osobně jsem velice rád, že Babiš na svém prvním setkání s lídry EU byl mírný, čili jakoby rozumně uvážlivý. Tím si totiž vytvořil šanci na pozici vyjednávače mezi radikálními reprezentanty V4, především Maďarska s Polskem a na opačném kraji spektra stojícími prosazovateli masivní migrace, jakými je jejich mutter Merkel. Je mi sympatický i jeho postoj k sankcím proti Rusku. Ví, stejně dobře jako mnozí další, že Putin, aby zainteresoval domácí oligarchy k investicím ve vlastní zemi, tak jim zaručil, že sankce budou trvat alespoň deset let. Takže Babiš fakticky jedná v intencích Putinových záměrů, tedy velice dobře ví, oproti nedoukům od novin, co dělá. Takže závěrem. Nezajímejme se skoro vůbec o to, co se u nás o Babišově vystupování v zahraničí píše, ale jen a jenom sledujme, jaké jsou výsledky jeho činnosti. A výsledkem jeho první návštěvy je, že naše zem nepřijímá politiku diktování kvót, což je naprosto zásadně potřebný první krok v řešení migrační politiky.
NÁVRH NA VÁNOČNÍ POČTENÍČKO
Všem, kteří dneska trpí vzepětím emocí kolem problémů migrace v Evropě doporučuji k přečtení projev Muammara Kaddáfího na Valném shromáždění OSN 23.9.2009. Projev trval dvě a čtvrt hodiny. Nejen z toho důvodu se z něho k veřejnosti skoro nic nedostalo. Teprve dneska se na netu, na webu https://janica9.wordpress.com/2012/12/16/historicky-projev-muammara-kaddafiho-na-valnem-shromazdeni-osn-23-zari-2009/ objevil i jeho český překlad. Vřele doporučují každému, aby si jej přečetl. A to i u nás v ČR, i když je především adresován bývalým koloniálním mocnostem. I my totiž ještě dneska tyjeme z bohatství jiných zemí, jelikož jsme příslušníky kultury agresivního bílého muže, který v dějinách nastolil historicky nejhnusnější etapu lidské historie, decentně označovanou kolonialismem. Půl tisíciletí naše kulturní sféra, pyšně sama sebe nazývající dokonce civilizací, všemožnými způsoby kradla, loupila, znásilňovala, zabíjela a především neúměrně bohatla z těchto nepředstavitelných zločinů proti lidskosti. A to prý jsme křesťané. Není to pravda, skuteční křesťané by se tak chovat nedokázali. Proto nyní nečekejme odpuštění. Očekávejme zasloužený trest, protože chybovat je sice lidské, ale odpouštět patří pouze Bohu, dokonce ani ne bohům. Nedivme se tedy současnému vývoji a pouze prosme za milosrdnost neodvratné spravedlivosti dějinného vývoje.
PRVNÍ BABIŠOVA VLÁDA
Třináctého prosince, ještě štěstí, že ne v pátek, jmenoval prezident novou vládu. Myslím, že je jenom málo lidí, kteří věří, že bude vládnout dlouho. Ale o tom dneska nehodlám psát. Chci reagovat na nápady, že by se do vlády s ANO měla zapojit ČSSD. Podle mého soudu by Babiš mohl jít do vlády skoro s každou stranou, která se prosmýkla do sněmovny, ovšem se dvěma opravdu nikdy ne, i když s každou z jiného důvodu. Za prvé by neměl přijmout do vlády nikoho z TOP09, a to ani tehdy, kdyby Kalousek třeba zemřel, protože jde o zombii elitářů polistopadového systému. Za druhé by neměl do vlády přibírat nikoho z ČSSD. Dokud se ta strana nezbaví klanu soubotkovců, tak by bylo jejím jediným úkolem dělat ve vládě všechno proto, aby její činnost sabotovala. S ČSSD nelze mít nic společného, pokud budou sedět ve sněmovně Sobotka, Zaorálek, Chovanec, Hamáček – minimálně. Já bych ze sněmovny vyhnal i další, jako třeba Gajdůškovou, Dolínka a možná ještě některé. Jmenované by samozřejmě nemohl vzít Babiš do vlády a je potom otázkou, zda ČSSD má ještě někoho, kdo by zkušenostmi byl schopen pod velením Babiše na svém postu uspět.
TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
. Marx a především jeho následní vykladači a ještě pozdější realizátoři socialismu v jedné zemi, vytvořili ve svém učení, mimo jiné, i teorii „Třídního boje“. Po druhé světové válce pak byla společnými silami s třídním nepřítelem zemí socialistického tábora realizována jeho konkrétní forma, žurnalisticky nazývaná „Studená válka“. Celou dobu její existence jsem prožil. Musím však doslova s hrůzou konstatovat, že dnešní stav politiky je minimálně o řád nenávistnější, brutálnější, bezohlednější a podrazáčtější, než byl třídní boj dvou politických soustav doby minulé. Ať už v provedení tehdejších dominantních velmocí, či některých jejích nohsledů. Ještě tragičtější v mých očích je, že to neplatí jenom pro mezinárodní scénu. I v domácí politice je atmosféra nenávisti nesouměřitelně vyšší. Postihuje navíc prakticky všechny veřejně aktivní osoby od ústavních politiků, přes novináře až po hospodské kritiky. Ti poslední jsou snad tou nenávistí už totálně prožraní, takže neumí vůbec soudně uvažovat. Nejstrašnější na tom všem je, že klíma nenávisti nejen přiživují, ale dokonce vytvářejí všechna médii, dokonce i to nejsledovanější, veřejnoprávní ČT. Společnost naše, ale i celosvětová je prolezlá duševním morem nenávisti tak nebezpečně, že se chová jako za skutečné války. Není mezi odpovědnými osobami i těch nejvyšších politiků zájem o jednání, debatu, pokoušení se o dohodu, ale jen a jenom vzájemné provokování, demonstrace síly, podvody, manipulace, lži a praktické kroky nesmiřitelného boje. Tvrdím bez nějakých pochybností, že svět je už v totální válce. Třetí světové válce. A ne že ne. Nejde o nějakou obdobu studené války. Přece od rozpadu SSSR fakticky na planetě pořád někde hřmí zbraně a umírají především neviní civilisté. Ti jsou totiž neozbrojení a nemohou se bránit proti žoldáckým supermanům. Vždyť ti dnešní vojáci ve své plné zbroji už ani nevypadají jako lidé.
PŘEPISOVÁNÍ HISTORIE JE ZÁKLADNÍM PRVKEM GLOBALIZACE
Nová moc vždycky přepisuje minulost. Dělá to od počátku věků. Přetesávání hieroglyfů ve starém Egyptě je toho důkazem. Není to samoúčelné chování. Jde totiž o nezbytnost. Nové myšlenky, vytváření světonázoru a vládnoucí ideologie musí nově nastupující moc nutně hledat v dějinách jako údajně své kořeny. Skutečné dění ve společnosti bylo, je a bude vždycky příliš složité a prakticky mnohorozměrné až všestranné. Jestliže nová moc vyhledá v minulosti události, vyhovující, ba dokonce podporující její zájmy, záměry a někdy i vize budoucnosti, pomalu může vybudovat soustavu názorů, ba celou ideologii, odůvodňující její chování. Chceš-li vytvářet novou budoucnost, musíš vytvořit i novou minulost, napsal jeden moudrý člověk. Už marxisté přišli s tezí, že nová moc se musí vytvářet uvnitř staré moci. Od nich se poučili tedy i dnešní přemalovávači historie. Proces převyprávějící minulost proto může být prvním náznakem nástupu nové moci. To by si měla každá komunita dobře analyzovat. Podle této zásady vlivné síly současnosti nechávají své slouhy vypracovávat napřed teoretické postupy a později konkrétní metody na přetváření lidského vědomí. Ty nejúčinnější začínají nenápadným až skrytým „překabátěním“ dějin. Případ, o kterém jsem psal včera, je v mých očích typickým příkladem, ba až učebnicovým vzorem, metody vedení sociálního boje nově nastupující moci. Predátoři globalizace musí v národech jejich eminentního zájmu zlomit především vlastenecké vědomí jejích obyvatel,. Rusko je v současnosti přímo klasickým prvkem odporu vůči globalizačnímu zglajchšaltování lidstva. Právě proto se na něj zaměřují noví uzurpátoři kandidující na globální vládce. Rusové zvedli rukavici, kterou světapáni hodili zbytku lidstva. Vytvořit v jejich zemi pátou kolonu odnárodnění je proto základním prvkem hybridní války, kterou globální panstvo proti Rusku celosvětově vede.