Patří k pravidlům mého psaní, že blog nedoplňuji v sobotu a v neděli. Dnešní sobota je ale přece jenom trochu jiná a tak všem, kteří sem tam zabrousí na toto mé politické odreagovávalo, přeji v příštím roce pevné zdraví, patřičnou dávku štěstí a splnění co největšího množství osobních přání. Zároveň se tímto omlouvám všem, kterým jsem eventuelně neodpověděl na jejich připomínky, polemické reakce, ale i na jiné druhy kontaktů. Nebylo to úmyslné.

. Předseda KSČM poslal do KLDR projev soustrasti k úmrtí nejvyššího představitele této země. Na první pohled jde o formální akt, ovšem v kontextu atmosféry vytvářené totálně antikomunistickými médii, jde o čin blbce, až zločince. V mých očích to sice není nejchytřejší Filipův akt, a text sám je až nezaslouženě soudružský, ale reakce našich politiků, především pak ministra spravedlnosti Pospíšila, je doslova vrcholem stupidity. Jeden z mých facebookových přátel jej v té souvislosti označil za ministra-vola, což je to nejvýstižnější pojmenování pro takového ústavního aktivistu. Všichni, kdo v současnosti odsuzují Filipův čin a při tom minimálně neodsuzovali kdysi oslavování Pinocheta Václavem Bendou, nejsou v mých očích jenom volové, ale političtí zločinci.

Poslanecká mašinérie vládnoucí mafie před několika dny zamítla návrh zákona na referendum o navrácení majetku církvím. Všechny průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že lidé si ve velké většině nepřejí jakési, navíc velmi vysoké a dlouhodobé, poskytování financí a majetku církvím, oplzle nazývané dokonce restitucemi, či ještě sprostěji návratem ukradeného. Referendum by bylo naprosto jasným plýtváním veřejnými prostředky, jelikož výsledek je předem nepochybný. Kamarila vládců takovým aktem pouze zabránila občanům, aby svůj názor legálně vyjádřili v institutu širším, než je zastupitelské demokracie. Katolický klér tím byl ušetřen veřejně projevené nedůvěry, čili faktického ohodnocení výsledku své dlouhodobé činnosti. Vládní poslanci tak katolické církvi prakticky poskytli pomyslný dárek, když neumožnili veřejnosti, aby především vatikánské církvi sdělila své opovržení, nebo alespoň ignoranci.

Havel už nebyl ústavním činitelem, nebyl tedy vůbec žádný důvod k tomu, aby byl po jeho smrti zneužit nejvýznamnější symbol státu, vlajka, tím že byly staženy na půl žerdi. Je dokonce sporné vládní vyhlášení státního smutku, protože není zdaleka jisté, že měla většina občanů vůbec pocit nějakého smutku, jinými slovy šlo o nadiktovaný smutek. Vládní moc a především její patlolízalská média ze smutečního aktu pak udělala spektákl v tom nejhorším možném stylu, totiž spektákl koncentrovaný (ve smyslu Deborda, tvůrce teorie spektáklu), tedy doslova spektákl totalitního kultu osobnosti. Každý spektákl je jakýmsi zrcadlem spotřební hojnosti, ale totalitní je navíc projevem pýchy, v našem případě pýchy mocných, té uzounké vrstvičky současně se formující globální vrchnosti. Letos jsme, díky lokajské televizi, byli svědky dvou obrovitých spektáklů. Prvním byla svatba v Britské královské rodině, druhým pak pohřeb Havla. V době, kdy se státům nedostává peněz ani na pomoc invalidům, kdy v zemích roste počet bezdomovců, obyvatelům chybí prostředky na potřebnou léčbu, se doslova vyhazují obrovské finance na&doslova nic. Mrtvému to není potřebné vůbec a živí, ti jsou z větší části jenom provokováni tak nestoudným plýtváním. Takže to možná pouze nejvyšší politici si v prvém případě užijí odlesku skutečné moci a v druhém odlehčí svému svědomí, protože Havla si fakticky dávno nevšímali. Ve skutečnosti však byly oba spektákly, ve svém pyšném plýtvání, jen dalším příspěvkem ke genocidě lidstva.

V sociologii společenské stratifikace pomalu domácní pojem nesouměřitelnosti. Ten je reflektován rovněž v obecném diskursu, jak ukazuje následující zkušenost. Před Vánocemi jsem na nějakém bulvárním webu narazil na text informující o tom, že kterýsi český zbohatlík si nechal u firmy Boeing vyrobit letadlo pro své soukromé účely, podle svého zadání, za což zaplatil miliardu českých peněz. Diskuse k této informaci byla typicky naše, odrážející obrovský rozptyl názorů polistopadové morálky. Zaujal mne však pouze jediný, který s obvyklou převahou lidské podčeledi současných úspěšných tvrdil, že jmenovaný bohatec tvrdě makal při prodeji kopírek, takže si své bohatství plně zaslouží, k čemuž dodal, že většina příspěvků jenom dokazuje ubohou závistivost české malosti. O závistivosti v takových případech jsem již psal několikrát. Odpovědně tvrdím, že o n í u tak nesouměřitelného bohatství hovoří jenom ti, kdo jsou sami závistiví. Opravdoví chudáci v podobných situacích už nezávidí, ti jsou totiž hluboce přesvědčeni, že společnost, která umožňuje tak obrovské rozdíly, je zrůdná. Dneska si dovoluji tvrdit, že každý, kdo považuje miliardové bohatství za odpovídající zásluhám, je nejen nositelem genu zániku lidstva, ale dokonce šiřitelem nebezpečného memu sebedestrukce lidské civilizace. Nebezpečného proto, že žene onen nutný zánik lidstva do takového exponenciálního zrychlení, že už dohledné generace nás za to budou proklínat.

Patnáctého prosince večer jsem napsal následující text, který jsem se rozhodl poslat jako vánoční pozdrav Havlovi. Jelikož se Vánoc nedožil, tak jej alespoň vyvěšuji na svůj blog.

Jedno z mých šesti vnoučat, studující na VŠ, mně 15. prosince vyprávělo svůj letošní, předvánoční zážitek. Bylo na ulici požádáno starší bezdomovkyní o třicet korun, aby měla na pobyt v noclehárně. Vnouče nemělo třicet, tak jí dalo stokorunu. Žena staršího věku vnoučeti doslova líbala ruku. Na otázku, zda dneska už jedla, řekla, že nikoliv. Vnouče ji zavedlo do menzy, kde prakticky snědla to, co by studenti s ohrnutými nosy vyhazovali. Pro tuto ženu to byla doslova rajská mana. Jak je vidět, ne všichni bezdomovci svou eventuální almužnu propijí, jak se nám snaží namluvit od života odtržení nafoukanci ve funkcích ústavních činitelů. Já si při tom uvědomil, že po většinu mého života jsem bezdomovce ani neviděl, nadtož abych musel některému pomáhat. V zemi, kterou tak bezmezně milujete, po mnoha letech vyzkoumali, že bezdomovci mají v průměru o třicet let kratší život, než ostatní populace. Všichni bezdomovci bez rozdílu, kteří od roku 1990 u nás existují a budou ještě dlouho existovat, za to vděčí vám a nikomu jinému. Tak jako Hitler je dnes ikonou všeho nacistického zla, tak Vy jste ikonou všeho zla současnosti. Vy si o sobě můžete myslet, co chcete. Já Vám ale sděluji, co si o Vás myslím já a dobře vím, že nejen já. Kdyby z mého obvinění Vaší osoby neplatilo vůbec nic, tak jsem přesvědčen nejméně o třech věcech. Za prvé, i kdyby takových ubožáků, jako je vzpomínaná žena, bylo v naší, před Vaším vzestupem k moci mnohem lidštější vlasti, dneska jenom pár desítek, tak je Vaší prvořadou povinností postarat se o jejich lidská práva. Jenže to by Vám nepřinášelo světovou slávu a především by to představovalo opravdovou, reálnou práci. K tomu by nestačilo psát blábolivé pamflety, jako byly výzvy k bombardování Srbska, či k vojenské agresi do Iráku, nebo kupříkladu proti volbám v Rusku. Za druhé jsem si jist, že dokud budou tak ubozí lidé u nás, tak Vy jste ten poslední, kdo má oprávnění žvanit o lidských právech v Tibetu ba kdekoliv jinde. A za třetí Vám sděluji, že všichni ti ubožáci, za jejichž vznik můžete především Vy a nikdo jiný, mají jedinou životní smůlu. Je pro ně prokletím, že jste žil mnohem déle, než se dožívají bezdomovci.

Koaliční kamarila vyhověla zájmům své nejmenší strany a nakonec schválila přímou volbu presidenta. Napsal jsem již mnohokrát, že to není posílením, ale spíše dalším omezením demokracie. Že to s demokratizací našeho politického systému nemyslí současní antikomunističtí diktátoři vůbec vážně, dokazuje i to, že jedním dechem s pseudovolbou Hradního nájemníka, neschválili návrh na referendum o navrácení majetku církvím. Přesněji té jediné, bývalým politickým diktátorům, katolické vrchnosti.

Marx, stejně jako pozdější marxisté, kteří jeho učení zvulgarizovali, tvrdili o kapitalismu, že je vykořisťovatelským systémem. Naprosto zásadně se zmýlili. Hovořili o minulém kapitalismu, proti němuž také pořád bojovali, ačkoliv on se již zásadně změnil. Změnil se natolik, že už není vykořisťovatelským, ale globálně zotročujícím. 

V žádném případě nepopírám holocaust. Leč. Naprosto zásadně odmítám, aby tento, nikterak ojedinělý zločin proti lidskosti v dějinách, byl nám Evropanům, ba dokonce všem Abendlanďanům, neustále předhazován jako jakýsi náš dědičný hřích. A zakazuji si, aby současní váleční zločinci Izraele od nás neustále vyžadovali podporu v boji s Araby, či dokonce s Peršany. Nevidím vůbec žádný důvod k tomu, aby Evropané a Američané byli doslova zneužíváni až vykořisťování proto, že Židé nejsou schopni žít míru se svými sousedy. Při tom jsou Židé nacionálně bližší Arabům, než Evropanům, tak je podivné, že se nás drží jak lejno košile. Chování vládců Izraele vůči Abendlanďanům je v mých očích hlavním zdrojem všech spekulativních až konspiračních hypotéz o tajné touze Židů po světovládě.

Prezident Obama oznámil, že nebude vetovat kontroverzní návrh zákona o armádních výdajích, který obsahuje mimo jiné ustanovení, na jehož základě může americká vláda uvěznit kohokoliv, koho podezřívá z teroristické činnosti, a to kdekoliv na světě a bez obvinění nebo řádného soudního přelíčení. Americký prezident Obama dále může beztrestně autorizovat CIA, aby kdekoliv na světě a bez řádného soudu, zavraždila amerického občana podezřelého z teroristických aktivit. Barack Obama je při tom původní profesí právník, který přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě a před svým zvolením do prezidentského úřadu označil zadržování osob na neurčitou dobu za černou díru bezpráví. Jestliže před volbami lže nejvyšší ústavní činitel jediného našeho politického vzoru, pak se nedivím, že u nás lže před volbami prakticky každý. Zmíněný zákon dokazuje nejméně dvě věci. V USA se zaprvé začíná ustavovat vojenská diktatura a za druhé, vláda oné země oznamuje světu, že se ustavuje za celosvětového protiteroristického diktátora. Vzhledem k tomu, že právní řád USA nedefinuje co je to terorismus, je zákon ohrožením pro každého obyvatele planety, který se vzepře vůli politické věrchušky USA. Zvláště když jsou v USA dokonce ústavní činitelé, kteří už demonstrace klasifikují jako měkkou formu terorismu.