BEZ ILUZÍ

Po setkání Erdogana s Putinem v Moskvě se mezi našimi rusofily rozšířila optimistická, až euforická nálada. Zbytečně. Turecko je pevným členem NATO a zůstane jím i nadále. Při tom zmíněná Aliance docela nedávno potvrdila, že za největšího nepřítele považuje Rusko a proto dělá všechno možné, aby ho odvrátila od jakékoliv aktivity proti jejím členským zemím. Setkání prezidentů Ruska a Turecka se uskutečnilo, podle mého soudu, proto a jenom proto, že chtěl Erdogan osobně Putinovi poděkovat za účinnou pomoc při potlačení puče. Myslím si, že to od Putina byla chyba. Měl nechat Erdogana padnout. Turecko by se vybarvilo pro další činnost v Sýrii. Pod diktátem USA by se s vysokou pravděpodobností uvolnily podmínky pro Kurdy v Turecku, takže by se posílila možnost vzniku Kurdistánu alespoň na území Sýrie a Iráku. Američané by v Sýrii vystupovali vojensky mnohem jednoznačněji proti Asádovi a tak by Rusko mělo jasného protivníka. Nyní se Turecko tváří, že začalo bojovat proti ISIL, ale ve skutečnosti bojuje proti zájmům Ruska, protože obsazuje území, v němž vládní vojsko bojuje s opozicí a podporuje fakticky opozici. Rusko se dostalo do situace, kdy se bude muset rozhodnout, zda bude tolerovat Erdoganovy ilegální kroky v Sýrii, nebo se zase s ním rozkmotří. Podle mezinárodního práva. Které by mělo dozorovat OSN, jsou na území Sýrie legálně pouze vojska Íránu a Ruska. Všichni ostatní jsou fakticky okupanti, mezinárodní zločinci zasahující do vnitřních záležitostí cizí země. U „Bílého muže Západu“, to není nic nového, chová se tak celá staletí, ovšem Turecko by ho nemělo napodobovat. Jenže ono otrocky plní tajné dohody s USA. Rusové se v posledních dnech dostali v Sýrii do tíživé až nezáviděníhodné situace.

ČECHÁČKOVSTVÍ A PRAŽÁČKOVÉ

Nevzpomenu si už, který to text mne inspiroval k tomu, abych do svých prázdninových výletů letos zařadil návštěvu staroslovanských památek. Navštívil jsem Staré Město u Uherského Hradiště, samotné Uherské Hradiště, ale také Nitru a samozřejmě Mikulčice, ze kterých jsem se vrátil včera. Na Slovensku je všude cítit, že Slováci říši starých Slovanů z konce prvního milénia objevenou na jejich území, považují v současnosti opravdu za zrod svých dějin. V Nitře dokonce na mne její prezentace působila nejen monumentálně, ale až nacionálně. Pravý to opak současné situace na Moravě. Doslova šokujícím způsobem na mne pak zapůsobily Mikulčice, na jejichž katastru se inzeruje „Památník Velké Moravy“. Už jenom najít jej je, především pro cizince dost problém, tak špatně jsou instalovány informační rozcestníky, u nichž je navíc vidět, že je již dávno nikdo neobnovoval. Navštívil jsem „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, jak se také jinak označuje v průvodcích, za překrásného dne plné dovolenkové sezony. Na parkovišti stál jeden autobus a asi tři až pět aut, co jsem tam pobýval. Považuji za doslovnou katastrofu, že obě výstavní expozice byly uzavřeny, takže hosté se mohli pouze projít po areálu zarůstajících vykopávek. Signifikantní je i budova asi kilometr před „památníkem“ směrem od Mikulčic. Jde o Archeologický ústav České akademie věd. Ovšem jeho omšelost spíše napovídá, že on sám je „archeologickým“ artefaktem. Holt od Prahy je to příliš daleko, takže ministerstvo kultury sem nedohlédne. A i kdyby ano, tak v postavách popřevratových ministrů by je celková situace, až na snad jednu výjimku, vůbec nezajímala. Je naprosto jasné, že současný Český stát Velkou Moravu nepovažuje za významný začátek svých dějin, pokud ji ještě vůbec považuje za své dějiny. U kolébky tohoto přístupu je podle mne myšlení a chování Havla ve funkci, kterou nikdy neměl zastávat. Zmíním v té souvislosti jen kupříkladu jeho morální povýšenectví, se kterým mnoho projevů českého národovectví nazýval „čecháčkovstvím“. Vždycky se mně to slovo hnusilo. Teprve dneska mne napadlo, že jde o projev zamindrákovaných pražáčků, kteří se marně snaží být světovými. Považuji tento postřeh za doplňující charakteristiku tak zvané „Pražské kavárny“, alias Havlistů, Sluníčkářů, Pravdoláskařů a já nevím, jak všelijak je už jejich kritici pojmenovávají. Vůbec si nemyslím, že tento můj náhled je jenom dalším důkazem mé averze k Pražákům.

SPRAVEDLNOST, PRÁVO A POLITIKA

Včera jsem se z médií dověděl, že kumpáni skupiny „Ztohoven“, kteří ze střechy Pražského Hradu zcizili prezidentskou vlajku a místo ní tam vyvěsili červené trenýrky nadměrné velikosti, se tím nedopustili žádného trestného činu. Již před tím jsem zaregistroval, že zmíněnou partičku její obdivovatelé považují za umělce. V popřevratové době obdobní „umělci“ mimo jiné natřeli sovětský památný tank na růžovo a dopustili se mnoha jiných, poněkud sporných činů, které odborně nazývají performance. Dokonce jsem jednou napsal, že když by se na výstavě uměleckých děl Knížák vykadil, tak se jeho artefakt označí za nějaké neotřelé umění, ale když bych to udělal já, tak budu trestně stíhán. Takže si začínám myslet, že stačí, aby se člověk prohlašoval za umělce, a ještě lépe aby byl „taky uměleckou komunitou“ za umělce uznáván a hned tím získává statut nějakého jiného, až případně nedotknutelného člověka. Podle mého selského rozumu byl vzpomínaný čin nepochybně krádeží, byl ničením cizího majetku, byl vstupem na cizí pozemek a v neposlední řadě hanobením jednoho ze státních symbolů. Pokud vím, tak trestní zákon jen o krádeži v § 205 říká, že jde o čin, kterým si osoba přisvojuje cizí věc a způsobí na cizím majetku škodu vyšší než 5.000 Kč. Pokud se toho dopustí ve skupině, pak bude pachatel potrestán sazbou dva až osm let. Tolik právo a jenom o krádeži, při čemž jsou ve hře ještě další tři přečiny. Právní teoretici rádi tvrdí, že soudy nehledají spravedlnost, ale právo. Takže drzá partička už se měla oblékat do patřičného stejnokroje nejméně na mnohem víc jak dva roky. Jenže naše současné soudy nehledají dávno už ani to právo, hledají pouze směr politických „větrů“. A ten dnešní je jasný, proti Rusku, proti Putinovi, proti Zemanovi. Přesně jak to nařídil „gubernátor“, pardon velvyslanec USA v Praze.

CO SE ZADLUŽENÍM USA??!

Až za pár týdnů (třicátého září) skončí současný fiskální rok, státní dluh Spojených států dosáhne podle prognóz 19,3 biliónů dolarů. Bývalý šéf Účetního dvora Spojených států David Walker nedávno k tomu poznamenal, že státní dluh USA je ve skutečnosti šokujících 65 bilionů dolarů, nikoli dosavadních 18,5 bilionu. Barack Obama tedy odejde se sekerou kolem 20ti bilionů USdolarů. Jak ke svému tvrzení Walker dospěl, osvětlil následovně, cituji: Pokud přidáte k 18,5 bilionům nezabezpečené civilní a vojenské důchody, povinnost pečovat o penzisty, nedostatečné investice v oblasti sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění, stejně jako různé závazky a nepředvídané výdaje federální vlády, skutečné číslo se bude rovnat asi 65 bilionům, a při absenci reforem automaticky roste“, konec citace. Jedná se o naprosto šokující astronomická čísla. Vykazované zadlužení USA ještě v r. 2008 tvořilo „pouze“ 64,8% ročního HDP. V dalších letech pak rostlo na 76; 87,1; 95,2; 99,4%. V roce 2013 překročil poměr veřejného dluhu k HDP sto procent, aby v roce 2015 byl 101,53% hrubého domácího produktu. USA tak v tomto ukazateli začíná úspěšně konkurovat Řecku. Nejeden odborník se oprávněně ptá, zda to je ještě prosperující země. Já jen k tomu dodávám, zvláště když většinu výrobních odvětví mocipáni vystěhovala ze země. Již několik let ekonomové tvrdí, že dluh USA je nesplatitelný. Nejskeptičtější politici pak přepokládají, že se ho chtějí vládci USA zbavit další velkou válkou. Ta ovšem bude muset probíhat na cizím území. USA v ní budou zbraněmi zásobovat a tím zadlužovat obě válčící strany. Teprve když už bude jasné, kdo vyhraje, USArmy do hry vstoupí jako zachránce, osvoboditel a sběratel vděčnosti lidu. Bylo by to potřetí za sebou, co se něco takového Americe povedlo. Osobně v takový vývoj nevěřím. Vojenskou sílu vládcové USA mohou využít lépe. Prostě své dluhy anulují. Nejlépe tak, že bude kupříkladu za prezidenta zvolen Trump. Za nějaký čas bude svržen „barevnou revolucí“, alias vojenským pučem. Přechodná vláda vojenské doktarury pak prohlásí většinu dluhů za nulitní s tím, že z půjček občanská veřejnost nic neměla a ti, co na nich vydělali, byli „revolucí“ smeteni, takže pohledávky vůči nim jsou nedobytné. Ani celý svět si na takové armádní síle nic nevybojuje a tak může začít „od začátku“. Každý jenom s tím, co fyzicky vlastní a dokáže vůči ostatním uhájit.

DALŠÍ NESMRTELNÝ

Včera skončily hry letní olympiády v Rio de Janeiru. Před jejich zahájením jsem poznamenal, že mne nezajímají. Nebyla to úplná pravda. Zajímala mne jedna, vlastně jedna a čtvrt věcí. Byl jsem opravdu zvědav, zda Bolt obhájí všechny tři zlaté medaile a také jestli Špotáková zopakuje Železného. U Bolta jsem trochu pochyboval o vítězství na sto metrů a Špotákové jsem prorokoval tak šesté místo. Když Usain Bolt vyhrál stovku, už jsem nepochyboval. Včera měl tento „nadpozemšťan“ 30 let. V roce 2008 na OH v Pekingu vyhrál stovku, dvoustovku a donesl kolík Jamajských sprinterů ve štafetě 4x100m do cíle jako první. Svým svérázným vystupováním si navíc získal sympatie diváků a od té doby byl jistě celosvětově nejpopulárnějším atletem všech dob. V Londýně svůj trojnásobný triumf zopakoval. Tehdy už se stal legendou. Po olympiádě v Riu se už zařadil mezi nesmrtelné. Sám o tom říká, že dokázal, že je nejlepší. Byl totiž jeden, vlastně dva sprinteři, kteří do té doby dokázali trochu víc. Jesse Owens, který na OH v Berlíně v roce 1936 získal čtyři zlaté medaile. Kromě zmíněných sprinterských i za skok daleký. Což po něm zopakoval Carl Lewis až v roce 1984. Ten se ale v mých očích morálně propadl, když první světové rekordy Bolta označil za podporované dopingem. Uboze neunesl, že je někdo lepší, než býval on. I když on má z OH celkem deset medailí, devět zlatých a jednu stříbrnou. To se totiž Boltovi už nepovede, protože prohlásil, že je to poslední olympiáda, na které soutěží. Jestli se někdo stal miláčkem diváků, tak o Boltovi to platí snad nejvíc. Určitě i pro sport ve své zemi, ale i na celé Zemi udělal opravdu hodně.

TAK JAK TEĎ, VŠICHNI VY HAVLISTÉ, HAVLÁNI, ČI HAVLOIDI?!!

Již loni se šéf NATO Jens Stoltenberg omluvil za bombardování Bělehradu v roce 1999. Před několika dny tomu dal korunu sám viceprezident Biden, když se omluvil všem rodinám, jejichž příbuzní při zmíněném bombardování přišli o život. Když navíc před nedávnem Haagský soud konstatoval, že Miloševič je nevinen, tak mne zajímá jediné. Jak se nyní zachovají všichni ti čeští mediální protisrbští psavci a především známí političtí válkychtivci, především Šlafzenberg. Kecy nějakých viceprezidentů mne totiž vůbec nezajímají. Pokud Obamův zástupce nepřivezl šek alespoň na 35 miliard dolarů, tak není o čem hovořit. Obamovci na tom musí být sakra špatně a celá demokratická strana se teď, ze strachu před Trumpem, může doslova podělat. Přesto mne napadá celá přehršel otázek. To bude nyní standard americké politiky, napřed někomu „zabít strýčka“ a pak se za to rodině omluvit? Takže tak za deset let můžeme čekat omluvu Afghánistánu, za patnáct Iráku, pak Libyi, nebo dokonce Sýrii? Samozřejmě že ne. Srbsko je přece jediným Slovanským státem, který ještě americká, protiruská kamarila nezmákla. A dostat ho do NATO, to by byl sakra gól. Ono by v prvém kole určitě docela stačilo koupit si ho nějakou smlouvou podporující zájmy USA na asijskoevropském superkontinentu. Co tak nějakou tu vojenskou „základničku“ někde v Srbsku – za tučný pronájem. Už jsem zaregistroval, že EU zahájila vstupní rozhovory o vstupu Srbska do tohoto byrokratického superstrátu. Zároveň jsem si všimnul, že Lavrov hovořil o nepřípustném nátlaku na Srbsko. Začne tedy přetahovaná o Srbsko? Pak jeho občany předem lituji. Nemůže to v žádném případě pro ně dopadnout dobře. Šelmy se přece rvou teprve o mrtvou kozu!

LETNÍ POZNÁMKA

Po nezdařeném puči v Turecku se najednou začalo veřejně hovořit o skladu vodíkových bomb na americké základně v tureckém Incirlku. Američané se strachují, že by mohly být zcizeny teroristy. Je to, jako vždy od Amíků, falešný poplach. Pravé důvody jsou jiné. Erdoganova nová moc už dvakrát uzavřela základnu, dokonce pro ni „vypnula“ přívod elektřiny, protože její velitel, ale i další vysocí důstojníci podporovali pučisty, jak „dokazuje“ vyšetřování. USA dokonce dostávají výstrahu. Buď vydají Gülena, duchovního otce opozice proti Erdoganovi, kterého nyní nová moc obviňuje přímo z inspirace puče, nebo…vyberte si Amíci, zvláště po setkání Erdogana s Putinem. Nepíši tyto řádky kvůli Turecku, Erdoganovi a už vůbec ne kvůli jakémusi zapšklému disidentovi kdesi v USA. Stavím tady totiž zásadní otázku. Neměla by o umístění jaderných zbraní na svém území rozhodovat veřejnost v plebiscitu, který by byl uložen vládě dokonce Ústavou?!!

TRESTY PRO TERORISTY

Slabost západní kultury se projevuje i ve způsobu trestních postihů za terorismus. Poprvé se to děsivě projevilo v případu Breivika. Dostal za smrt 77ti lidí 21let žaláře a hned po několika letech měl tu drzost, že žaloval stát za to, že s ním špatně zachází. Teroristé lidské civilizaci ve skutečnosti vyhlašují válku. I když jsem s tím nesouhlasil, Bush mladší to dokonce ztvrdil svým prohlášením už v roce 2001. A ve válce se zabíjí. Podle mého soud by každý terorista měl být přímo v akci zastřelen, jako je tomu v boji. Později chycení a ve skutečnosti „zajatí“ teroristé, pokud se dobrovolně nevzdají, by měli být souzeni válečným právem a zastřeleni. Jakékoliv jiné chování považuji za slabost naší kultury, při nejmenším za neúctu k obětem a v neposlední řadě k sobě samým.