Prvním pučem bylo samotné ustavení první koalice v Praze. Volby sice vyhrála TOP09, ale než se jako nováček stačila rozkoukat, tak staří političtí mazáci z ODS a ČSSD se dohodli na pokračování společného vládnutí, čti, rozdělení postů nejen na magistrátu, ale snad především v představenstvech významných podniků Prahy. Druhým pučem, bylo pak vyhnání všech členů ČSSD jak z funkcí, tak ze zmíněných vysoce příjmových fleků. Oba převraty se děly pod taktovkou ODS a její nové tváře, gynekologa Svobody. Nyní probíhá třetí puč, spočívající v úplné likvidaci všech funkcionářů ODS. Tentokrát pod zákulisní taktovkou ministra financí a skutečného vůdce TOP09, Kalouska. Tímto aktem začal prakticky předvolební boj, především mezi dvěma pravicovými stranami. Praha byla zvolena proto, že jde doslova o baštu pravice. Úpadek ODS ještě před měsícem vypadal neodvratně, ale v posledních týdnech se situace poněkud změnila. Pyšná TOP09 začíná ztrácet. Do voleb je rok a do té doby Schwarzenberský „efekt“ určitě vybledne. Topka potřebuje proto nějaký nový „úspěch“. Praha pro svou mediální viditelnost je k tomu vhodná a je víc jak jisté, že problémů je v ní víc než dost na diskreditaci ODS.
Archiv pro měsíc: Květen 2013
SKUTEČNÁ SÍLA ZEMANOVA MANDÁTU
Hned na počátku své prezidentské aktivity Zeman několikrát zdůraznil, že má podstatně silnější mandát, než jeho předchůdci a vlastně i ostatní ústavní činitelé. Naprostá většina publicistů a samozřejmě i poklonkujících novinářů, až příliš často tuto tezi ve svých komentářích připomíná. Jsem poněkud jiného názoru. Zeman by si měl velice dobře uvědomit, že velká většina jeho voličů mu dala hlas proto a jenom proto, že neměla jinou možnost, pokud se rozhodla přece jenom k volbám jít. Zemanův mandát není proto zdaleka tak silný, jak si pyšně myslí. Nechci to odhadovat, ale jsem přesvědčen, že mezi jeho voliči bylo s vysokou pravděpodobností mnohem víc těch, kteří ho volili z nutnosti, než je jeho opravdových podporovatelů a obrovsky víc, než příznivců ovládaných fanklubem s poněkud obskurně vůdcovským názvem „Zemanovci“.
ODCHÁZÍ POLITIK, SE KTERÝM JSEM SE ZTOTOŽŇOVAL
. Írán bude mít do měsíce nového prezidenta. Ahmadínežád totiž už nemůže kandidovat na tuto funkci. Po celou dobu svých dvou volebních období pro něj neměl Západ, pod taktovkou USA, pozitivního slova. Při tom jde o tak skromného politika, jakého nikde na Západě nemají. Žije v malém domku po otci, odmítl prezidentský plat, spí na tvrdé zemi a věnuje se charitě. Jenže. O událostech z 11. září tvrdí, že, cituji: „za útoky z 11. září stály jisté síly uvnitř americké vlády s cílem pomoci upadající ekonomice a zároveň obnovit kontrolu USA nad Blízkým východem v zájmu sionistického režimu, konec citace. Což jsem si já pomyslel hned při přímém přenosu pádu první věže. Zásadní názor má také na holocaust. Nezpochybňuje jej, ale pouze odmítá jeho mytologizaci a upírá mu nedotknutelnost a výsadní postavení největší genocidy v dějinách lidstva. Rovněž s tímto názorem víc jak souhlasím. Respektuje Židovství, ale ostře odmítá sionismus. Což je také můj postoj. Odmítá monopol jaderného klubu na nukleární zbraně. S tím rovněž souhlasím. Hlavně však za jeho vlády Írán začal prodávat svou ropu za jiné měny než dolary, takže od roku 2007 víc jak 85% všech transakcí už se neprovedlo v americké měně. Což politici USA vyhodnotili jako riziko. Ano, tak obrovská je drzost země, která podle Ahmadínežáda realizuje, cituji: „… pózu obhájců demokracie a míru na straně jedné a vedení mnoha expanzivních válek a zabíjení lidí na straně druhé“. Což je pravda naprosto nepopíratelná.
JEDINĚ ČESKÝ KAPITALISMUS NENÍ ZLOČINNÝ
Nejeden klasik začátků kapitalismu tvrdil, že za každým velkým bohatstvím se skrývá zločin. Platilo to nejen v kolébce kapitalismu, Británii, ale později i v zemi nejvyspělejšího kapitalismu, v USA. V žádném případě to prý ale neplatí o restaurovaném kapitalismu v ČR. Národu to nedávno, v rozhovoru s reaktorem ČT Železným, sdělil sám „otec“ kapitalismu u nás, Klaus Veliký, jak sebe sama vidí tento učebnicový příklad stupidity. Odmítá kriminalizaci přechodu od socialistické ekonomiky k dnešní. Podle něj jsme se všichni učili, takže chyby za pochodu oné obrovské přeměny nelze nazývat zločinem. Pro Klause je tedy jakýkoliv způsob zbohatnutí důkazem úspěchu. Lidé, kteří po listopadu závratně zbohatli, jsou prostě schopnější, vynalézavější a své majetky si zaslouží, ne aby byli trestáni. I proto po celých deset let připravoval amnestii všech, které se ti neúspěšní snaží závistivě kriminalizovat. Historici mají před sebou nelehký úkol. Budou muset rozlousknout otázku, který ten politický režim byl ve skutečnosti zločinnější. Ten předlistopadový, či polistopadový. První páchal zlo na menšině ve prospěch většiny a ten současný právě opačně. Takže při nejmenším ten prvý byl „demokratičtější“.
„KNÍŽECÍ RADY“ NEJVYŠŠÍHO PLEBEJCE
Zeman dokazuje, že se na funkci „nejvyššího“ opravdu připravoval. Po nástupu do funkce nasadil tempo „nové metly“. Takže dokonce vizuálně předčil i pověstný „buldozer“, jak označil Paroubka ve funkci předsedy ČSSD, včera pochovaný její čestný předseda. Navštěvuje všemožné instituce od ústavních, po různé občanské. Z těch druhých především úřadovny takových, které reprezentují větší společenské skupiny, jako jsou odbory, penzisté či podnikatelé. Hlavním rysem těchto návštěv je, že všude rozdává „cenné rady“, čti své představy. Posledním takovým nápadem je návrh, aby se spojily burzy Warszawy a Prahy. Napsal jsem už, že Zeman chce svými aktivitami v prvé řadě neustále být ve světlech mediálních reflektorů. Nepřímo se tak mstí novinářům, protože jim nezbývá nic jiného, než pořád o něm psát, ačkoliv velkou většinu neustále uráží. V druhém plánu fakticky kdejaké instituci vnucuje nejen určitá témata, ale především své, mnohdy nepromyšlené až naivní nápady, o kterých si vynucuje minimálně debatu. Často při tom nenápadně připomene svůj „vyšší“ mandát, a nepřímo je vydává za touhy a přání všeho lidu, nebo alespoň té jeho části, která jej volila. Podle mých znalostí o něm je opravdu ve svém živlu. Na všechny strany rozdává své rozumy, aniž cítí nějakou zodpovědnost nejen za jejich naplnění, ale dokonce i jen za diskusi o nich. Ze znalosti běhu života spoléhá na to, že některé jeho rady se časem ukáží jako správné, i když je daná instituce odmítla. Což Zeman se svou sloní pamětí, především vůči těm, kdo se mu vzepřeli, bude moci výborně zneužít při eventuální další prezidentské kampani. Zeman se snaží diktovat této zemi alespoň témata, o kterých se má mluvit. Ovšem zapomíná, že veřejnost myslí jinak. Tu zajímá především, kolik ze svých cenných rad dokáže prosadit ku prospěchu ovládaných a především kolik toho splní ze svých velkohubých předvolebních slibů.
JEN KDYŽ SE O NĚM MLUVÍ
Na první schůzi Federálního shromáždění, jehož jsem byl členem, četl předseda poslance, kteří si nesplnili své povinnosti. Mezi nimi byl i Věněk Šilhan. O přestávce jsem za ním zašel a ptal jsem se ho, proč se jako zkušený poslanec nechává peskovat za triviality. „Je vidět, že jsi nováček. Nejde přece o to, co se mluví, ale že se o mně mluví“, zněla jeho odpověď. Vzpomněl jsem si na ni dneska, kdy Putna dostane dekret profesora, leč ne z rukou Zemana. Celá záležitost kolem Putny byla tedy ze strany Zemana jedním velkým tyátrem. Každý normální člověk by po nastoupení do funkce prezidenta, který sice nemá odpovědnost, leč má právo navrhovat zákony, v tichosti úředníka, předložil mimo jiné novelu zákona o Vysokých školách, v níž by zdůvodnil zrušení jmenování profesorů prezidentem jako kupříkladu zastaralou praxi. Ne tak „politik“ a ještě k tomu Zemanova typu. Ten kolem všeho musí udělat senzaci, rozdmýchat vášně, a to proto a jen proto, aby se o něm pořád a pořád mluvilo.
ZEMAN SLOUŽÍ VLÁDĚ, ANIŽ O TOM VÍ
Nový prezident je jednoznačně největší mediální hvězdou od té doby, co dosedl na stolec. Zásobuje veřejný prostor jednou pikantností za druhou. Daří se mu tím skoro vždy vybudit celou škálu emocí až vášní, které spolehlivě odvádějí pozornost veřejnosti od mnohem podstatnějších záležitostí, dokonce od samotné stále tíživější existence lidí. Osobně je mi putna, zda bude, či nebude Putna profesorem. Jen se mi zdá, že přestárlá tradice jmenování vysokoškolských profesorů „panovníkem“ naprosto nepatří do současné doby. Když kdysi prezident jmenoval profesory tak tři za rok, když jich bylo v zemi jen pár desítek, tak to asi mělo „panovnickou“ váhu. Dneska je Vysokých škol třicetkrát víc a vysokoškoláků padesátkrát tolik, co za první republiky, profesorů pak tomu všemu odpovídající počet, čítající už desetitisíce, nehledě na to, že být kupříkladu profesorem klaunství, je v mých očích poněkud absurdní. Měl by proto konečně už zvítězit rozum a profesory VŠ by měly jmenovat pouze školy samotné. Pouze namátkově by jejich činnost v tomto směru měla analyzovat nějaká komise sestavená akademickou obcí.
SOUČASNÁ MOC GENERUJE BUDOUCÍHO PREZIDENTA
Patří k tradici naší země, že prezidentem se stává člověk, který v minulosti byl politickým štvancem, ba vězněm. Začalo to hned prvním prezidentem, na kterého byl vydán zatykač samotným císařem. Zápotocký byl také za prvé republiky pronásledován. Dlouho byl vězněn Husák svými soudruhy. Havel se rovněž nechával programově zavírat. A nyní je na řadě Rath. Nikdo mi nevymluví, že v jeho případě jde o politickou odvetu za nevybíravou prostořekost. Je už rok vězněn, aniž byl zahájen proces. A to se při jeho zatčení státní zástupce kasal, že soud bude co by dup, tak byly podle něj důkazy průkazné. Uběhl rok a…Do dneška ho prý musí věznit. Napřed proto, aby nemohl pokračovat v trestné činnosti, což byla pitomost prvního řádu, když byl mezi tím zbaven všech veřejných funkcí. Pak se soudce zaklínal, že Rath musí být vězněn proto, aby neovlivňoval svědky. A konečně nyní, když svědky dostatečně zpracovala policie, musí prý být nadále vězně, aby neutekl za hranice. Soudce se nenamáhá při tom vysvětlit, za co by v cizině žil, když mu soud už ukradl veškerý majetek. Dneska už je každému politicky myslícímu člověku jasné, že s Rathem nebyl zahájen proces proto a jenom proto, aby mohl jeho případ být využit v předvolebním boji proti ČSSD. Vůbec nepochybuji, že půjde víc než o Ratha samotného o útok na financování činnosti sociální demokracie a jiné špeky. Najde se nepochybně dostatek úlisných publicistů, kteří budou chlemtat spekulace a lži, za které se po volbách dokonce snad omluví, až bude účelu už dosaženo.
BULVARIZACE DENÍKU PRÁVO
Kdysi Rudé Právo, hlásná trouba ÚV KSČ, po listopadu rádoby levicový deník a dneska už naprosto jednoznačný bulvár. Co jiného si totiž lze myslet o novinách, které na první stranu víkendového vydání, dokonce s největším písmem v titulku, zveřejňují osobní, tedy dobře zaplacený, názor významného lobbisty ODS, obviněného z trestného činu pokusu o zabití, cituji: „Děj, jak jej popisuje obžaloba podle znaleckých posudků, se takto nestal“, konec citace. Podle mého soudu u slovního spojení „znaleckých posudků“ chybí slůvko „některých“. Bodejť by se totiž nějaký děj stal tak, jak znějí posudky „znalců“, když mnohé z nich jsou získány vysokým přeplacením názorů jiných znalců. Přece každý soudný člověk ví, že všechny ty posudky jsou psány proto a jenom proto, aby svou protichůdností znesnadňovaly soudní výrok. Navíc je přece všeobecně známo, že Janoušek, který autem srazil mladou Vietnamku, ji už také odškodnil tučným mimosoudním vyrovnáním. Peníze přece dokáží všechno. Jak je vidět umí i z novin udělat inzerát ovlivňující soud. Zveřejňovat nějaká fakta před soudním jednáním totiž není ničím jiným, než vyvíjením nátlaku na soud. Takže redakce Práva je nejen bulvární, ale se už dopouští i trestuhodných činů.
„ZEMANOVSKÁ“ VIRÓZA
Z důvodů ochrany svého duševního zdraví nesleduji televizi a naprosto ne její zpravodajství. Tak se mi až dneska doneslo, že náš nový „Hradní Tatíček“ byl natolik ohromen pohledem na korunovační klenoty, že prý se doslova potácel, tuhly mu obličejové svaly a měl potíže se sebekontrolou. Už jednou prý se všechny české televize vyžívaly v tom, že Zeman málem spadl ze schodku, což tehdy Zemanovy lancknechti vysvětlovali veřejnosti zánětem palce na noze. Zmíněnou korunovační indispozici Hradní služebnictvo veřejnosti vylíčilo jako přechodnou virózu. Se svými malinkatými vědomostmi o medicíně si troufám tvrdit, že existuje choroba, která mnohem lépe vysvětluje Zemanovy somatické problémy. Nazývá se Menierova choroba, či Menierův syndrom. Všichni Zemanovy fandové by sami sebe měli přesvědčit, že jejich vůdce trpí jmenovanou chorobou, a samozřejmě všichni, kdo ho nesnáší, ať si dál o něm myslí co chtějí, třeba že je alkoholikem..