ZÁPAS DOBRA SE ZLEM

Ve skutečném životě neexistuje žádný zápas dobra se zlem. Takové představy patří do oblasti mystiky, nebo alespoň do metafyziky. V reálném životě proti nějaké špatnosti, která ovlivňuje náš život nebojuje žádné dobro, leč odpůrce oné špatnosti. A ten může být v konečném působení pro nás ještě horší než ona původní špatnost. Viz kupříkladu nadvláda KSČ v minulém století. Její odpůrce, který ji v posledku odstranil, je pro nás veskrze daleko horší než ona nadvláda komunistů.

Z MÉ DNEŠNÍ KORESPONDENCE.

Milý pane Vlku.

Při brouzdání „Vašim blogem“ jsem narazil na větu, která mě zaujala. Píšete, že se už neptáte, jak chce Putin tu válku vyhrát, ale už se ptáte, jak ji chce neprohrát. Myslím, že Vás cituji přesně. Další dnešní text není nějakým mým úhybem od poznámek, které jsem měl k textu o CIA, a který hodnotím naprosto opačně než Vy. Bude totiž obsahovat myšlenkovou základnu onoho mého opačného hodnocení. Ale zpět k Vaší myšlence o válce.

Zaujala mě proto, že by mě za prvé zajímalo, co je ve Vašich očích Putinovou prohrou a co je prohrou Ruska. Ono to totiž není zdaleka jedno a totéž. Rusko tuto a každou jinou válku už nikdy nemůže prohrát. Jde totiž o národ, který se vypracoval do jiné kategorie národů. Takové, jako jsou, bráno podle abecedy, kupříkladu Anglosasové, Číňané, Germáni, Indové, Peršané ale třeba i zdánlivě nepočetní Řekové, pak třeba Španělé, Turci, a samozřejmě Židé. A někteří další, především v Asii, na které jsem si momentálně ani nevzpomněl.

Za druhé, a hlavně, velice záleží na dějinné perspektivě, ze které se na současnou válku díváte. Je rozdíl podle toho, pokud ji vidíte jako konflikt, který vznikl v únoru 2022, nebo už v r. 2014, či dokonce v době rozpadu SSSR. Jsou ovšem pohledy, které tento konflikt vidí v mnohem širším dějinném kontextu. Já například pro válku Ruska s USA ho vnímám jako střet, který začal už bolševickou revolucí, zesílil zavedením brettonwoodského měnového systému (BW), pokračoval Nixonovým zrušením směnitelnosti dolaru za zlato a vyvrcholil globálním úspěchem USA v zavedení petroldolaru. A to vím, že jsou moudří, kteří jej vidí ještě z mnohem hlubších historických hlubin. Omlouvám se za tak dlouhý úvod. Ale zkrátit to nedokážu. Proč?

Protože tvrdím, že z této velmi široké perspektivy Putin i Rusko vyhrálo tuto válku už tím, že se rozhodlo ji začít. Dokázalo se totiž vzepřít světovládci, který nejméně od zmíněného BW je neoddiskutovatelným parazitem celého světa. Kdo totiž od té doby si potřeboval kdekoliv ve světě cokoliv koupit, potřeboval k tomu ony šedozelené papírky. Ty získal jenom tehdy, když něco prodal USA. Něco fyzicky existujícího a pro USA potřebného. Vládci USA tak z celého světa za zmíněné papírky dostávali reálné bohatství a své vlastní zdroje mohli využívat k budování, mimo jiné třeba své obrovské armády, jediné to skutečné moci v lidském měřítku. Řečeno trochu jinak, skoro celý svět si prakticky zaplatil vytvoření celosvětové policie, a dokonce neustále Unii hradil provoz nástroje, kterým si hlídala, aby se nikdo nevzepřel „dolaroamerické“ nadvládě, reprezentované v reálu stovkami amerických vojenských základen po celé planetě a sítí bankovního systému tamtéž.

A teď se našel někdo, kdo se tomuto „světapánu“ vzepřel. I když bude totálně poražen, tak Putin sice prohraje, jak jsem ale uvedl Rusko už ne. Leč hlavně, svět se poučuje. Tak jako se čínští komunisté poučovali z rozkladu SSSR, a především pak poučili z jeho rozpadu, tak se svět poučí z výsledků války, o níž píšu. Ona je to totiž pouze jednou z epizod zápasu o nový „světařád“. Já například těch epizod horké války napočítal jenom od rozpadu SSSR už šest. Z nichž pět začala USA se svým vojem NATO, jímž do svého zápasu zatahuje celou Evropu, kterou, když se dostane USA do úzkých, asi úplně opustí. Nebo si myslíte, že zkříží meč s Ruskem do podoby jaderné války, když třeba Rusko zaútočí JZ na Brusel, Berlín, nemluvě o Varšavě a Pobaltí?! Ale to odbočuji do oblasti, ve které se nerad pohybuji, tj. do spekulací.

Zpět tedy k prohře Putina a Ruska. Variant ukončení této války je mnoho. Hned na jeho počátku jsem tvrdil, že jsou jako vždycky ovšem jenom dvě krajní možnosti. V tomto textu budu psát jen o jedné z nich. Tedy prohře Ruska. Totální, či menší. Za totální bych považoval rozdrobení Ruska, ze kterého by zůstalo něco jako kdysi bylo „Moskevské knížectví“. Přežil by s vysokou jistotu silný duch Ruska, který ovlivňuje světové vědomí už pěkných pár století, a byl by základnou pro jeho „Fénixovské znovuzrození“. S tímto hodnocením samozřejmě nemůže souhlasit žádný člověk, který Rusko alespoň z letmého studia nezná, a vědomě se opírá jenom o informace, které o něm sdělují jeho staletí soupeři, a to i když se tváří, že jsou „nezaujatí“, řečeno jemně.

Měně větších proher Ruska v tomto konfliktu je „něurekom“. Nemá smysl se jimi zabývat, protože je stejně nikdo není schopen všechny postihnout. Někde mezi nimi pak leží prohra jenom Putina a ne Ruska. I ta může mít mnoho rozměrů, záleží na tom, která vlivová skupina by Rusko ovládla. Zda „zachodnici“, pohrobci Jelcina, nejvlivnější oligarchové, komunisté, mysteriózní ruští pravoslavní, Židé a já nevím kdo všechno v kombinaci i s těmi, kteří mě nyní nepřišli na mysl, včetně především představitelů armády, která je tradičně v Rusku velice vlivná.

Ukrajinskou epizodu zápasu o nový světový pořádek může sice ještě Rusko do mnoha výsledků prohrát, ovšem svět už naprosto zřejmě se zase alespoň o kousek posune ke svému osvobození se z totálního ždímání svého bohatství a své „práce“ ze strany Západu konkrétně reprezentovaného v posledních dvou stoletích Britským a následně jeho synovským, Americkým impériem.mn A to je navěky jasný Putinův dějinný přínos i když to bude osobní momentální prohra.

A jen pro legraci. To, co jsem napsal má ještě dva doplňky. První je zřejmý, že dojde k jadernému Armagedonu a pak už konflikt v jakékoliv šíři nikoho nebude zajímat. Za druhé, že existuje ještě několik dalších a především širších, takže složitější náhledů na celý konflikt, které mohou být zasazeny do mnohem širšího dějinného kontextu, a hlavně do větších znalostí o vlivových silách v globalizujícím se lidstvu. Já totiž vždy pracoval jen se dvěma. Bohatými mocichtivci a jejich antipody. Jsem totiž omezen svým světonázorem vybudovaným především na učení Marxe. Ne marxismu ve všech jeho odrůdách, leč opravdu jeho myšlení a nedokončeného, roztříštěného a mnohdy vnitřně rozporuplného díla. Tedy době odpovídajícího přečtení jeho odkazu.

P.S. Neočekávám Vaši reakci, protože jsem ještě nedokončil zásadní argumentaci k původní své reakci na text o CIA.

 

KDO JSOU PŘÍSLUŠNÍCI VLÁDNOUCÍ TŘÍDY A VLÁDNOUCÍ VRSTVY

KDO JSOU PŘÍSLUŠNÍCI VLÁDNOUCÍ TŘÍDY A VLÁDNOUCÍ VRSTVY.

Ve včerejším textu jsem použil dva pojmy, které jsem nedefinoval. Takže dneska pouze pro doplnění včerejšího. Vládnoucí třídou jsou vlastníci přírodních zdrojů, produkčních prostředků, technologických informačních prostředků, a především finančních institucí. Vládnoucí vrstva je tvořena všemi veřejně působícími podílníky na rozhodování o celospolečenských věcech. Rezervoárem příslušníků vládnoucí vrstvy je v každém společenství různě početná struktura veřejně aktivního občanstva. Ta tvoří špičku širokého společenství lidí souhlasících s existujícím režimem a tvorbou její moci. Jen doplňuji že pokud tato nejpočetnější společenská struktura souhlasících je spokojena, pak je celé společenství stabilní.

POZICE USA V OZBROJENÉM KONFLIKTU NA ÚZEMÍ UKRAJINY

Všeobecně se v současném, světovém, veřejném prostoru usadil názor, že se na Ukrajině „Speciální operace Ruské armády na území Ukrajiny“ (SOU) transformovala na vyšší úroveň, konkrétně na válku USA proti Rusku. Je to pouze část reality, která je celkově mnohem komplexnější. Unie na Ukrajině nebojuje pouze jako nepřítel Ruska, ale především jako soupeř Ruska. Unie je totiž v globálním kontextu nepřítelem celého světa. A to ze zásadního důvodu. Je přesvědčena, že má nárok na vládu nad vším lidstvem. Samozřejmě že pokud píšu o Unii, mám tím na mysli především její vládce. Její nepočetnou vládnoucí třídu, ale i mnohem početnější vládnoucí vrstvu. Byla to právě celá vládnoucí vrstva, jež už nejméně dvě staletí pozvolna zpracovávala veřejné mínění svého společenství, takže to je dneska už z obrovské většiny přesvědčeno, že USA opravdu má oprávněný, ba až nepopíratelný nárok na světovládu. Z čehož mimo jiné vyplývá, že vládnoucí moc Unie má neustále dostatek občanů ochotných tuto světovládu prosazovat mocensky. Jelikož jedinou skutečně reálnou mocí je armáda, tak to znamená, že vládci USA mají neustále dostatečný počet lidí, kteří jsou ochotni za nadvládu USA nad světem reálně bojovat ba až umírat kdekoliv na planetě.Takže současnou účast USA na Ukrajinském válečném kontaktu lze považovat za epizodu války Unie proti celému světu.

P.S. Z popsaného zvráceného přesvědčení vládců USA se vyvinulo nejen uvedené pyšné povýšenectví většiny jejích občanů nad veškerým člověčenstvem, ale především zrůdné chování samotných vládců Unie. Pokud oni vojensky napadnou kohokoli na Zeměkouli, tak je to mezinárodním právem, podle jejich pravidel, ale když naprosto totéž učiní kdokoliv jiný, pak jde o neomluvitelný, ba až sprostý zločin proti míru, lidským právům a já nevím čemu všemu ještě.

PŘÍSPĚVEK K TEORII VÁLKY

Obecně

V souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině, jenž se, podle některých, neúměrně prodlužuje, je stále více a častěji slyšet volání po míru, tedy přesněji po příměří čili klidu zbraní. Vyjádřil to nedávno náš dost medializovaný generál ve výslužbě Andor Šándor, když řekl že, cituji: „Jakýkoliv mír je lepší než další zbytečné zabíjení lidí, v situaci, pokud jsme přesvědčeni, že Ukrajina tu válku vyhrát nemůže, nebo víme, že jim to, co potřebují, prostě dát nechceme…“ Konec citace. Rovněž prezident Turecka se asi před týdnem nechal slyšet tvrzením že, cituji: „…sebehorší mír je lepší než válka“. Konec citace. Ve složitosti mezilidských vztahů bohužel neexistují obecné, kategorické pravdy. Proto není v některých konkrétních případech jakýkoliv mír lepší, než válka a už vůbec není sebehorší mír lepší než válka. Mír, ve kterém jsou příslušníci určité skupiny šikanování, terorizováni až systematicky zabíjeni, ačkoliv neexistuje v regionu žádný ozbrojený konflikt, není lepší než válka. Přesněji obraná válka oněch utiskovaných.

Teoretici válčení jistě znají pojem obranných válek. Ale měli by znát a samozřejmě že ti poctivější sami k sobě znají, tak zvanou preventivní obrannou válku.

Konkrétně

Kdo sledoval nezaujatě a s co největší objektivitou vývoj mezinárodní situace po rozpadu SSSR musel dospět k názoru, že Rusko mělo a má doposud víc, než je obecně přijatelné důvodů obávat se o svou bezpečnost, tedy konkrétně celistvost a přírodní bohatství. Kdo to neuznává, ten je zaujatý. Kdo to uznává, ten je zase proruský samozřejmě. Tím se svět už v prvních dnech rozdělil. Západ, konkrétně USA, EU a NATO se postavily na stranu Ukrajiny.

Mě nezajímají veškeré důvody, jakými Západ své angažmá pro světovou veřejnost zdůvodňuje. V mých očích je ovšem vrcholně sporné, zda tento postoj Západu lze považovat za preventivní obrannou válku. Rusko totiž do roku 2014 Západu, ani nikomu jinému nevyhrožovalo, nadtož aby ho reálně ohrožovalo. Mělo vůči světu jediný požadavek. Aby státy vzniklé na teritoriu bývalého SSSR zajistily pro Ruské obyvatele, kteří zůstali za hranicemi Ruska jejich rovnoprávné postavení ve svých státech. Což je právně deklarováno všemi dokumenty OSN kupříkladu.

Že nejde Západu o preventivní obrannou válku jasně sdělil celému světu nesporný hegemon Západu, jenž jasně deklaroval, že válčí proti Rusku proto, aby ho oslabil natolik, že nebude už ani regionální velmocí, nadtož supervelmocí. Jestliže Západ nevede vůči Rusku preventivně obrannou válku, pak válka s Ruskem je tedy něčím vyšším. Jde o jednu z fází zápasu o podobu postsovětského globálního pořádku, o který začal urputný střet ještě před reálným rozpadem SSSR, a to díky iniciativám Gorbačova.

Závěr pro každého aktivního občana

Takže už nejde o spor Ukrajiny s Ruskem, ani o válku Ruska s „kolektivním“ Západem. Je to svár o podobu budoucího světa, nejméně určité jeho stability na několik budoucích generací. Tento boj se dotýká každého státu, každé země, každého národa, dokonce každého „skutečného“, čti veřejně se aktivního občana. Proto jsem přesvědčen, že žádný obyvatel, který se veřejně angažuje nemůže být v tomto střetu nad věcí, povýšenecky objektivní, či dokonce vypočítavě čekající, že se opět zavčas přidá k vítězi. Tento konflikt je tak obrovský, soupeři tak četní a silní, že budoucí lokaje nebudou potřebovat.

Asi tolik pro dnešek.

Vlastně ne. Kdo chce vědět víc o tom, jak se dívám na současnou dobu, ten ať si přečte kupříkladu mé poslední dva texty na https://www.czechfreepress.info/dalsi-blogy/soucasna-etapa-zapasu-o-novy-rad-sveta.html a na http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/stanislav-hosek-nalejme-si-cisteho-vina  .

ZMĚNA EVROPSKÉ ZÁVISLOSTI

Evropa se zbavila závislosti na Ruském plynu a stala se mnohem víc závislá na Americkém. S ohledem na to, že ten první byl až podbízivě levný, tak na něm Evropa založila své bohatství. USA plyn je až čtyřikrát dražší, takže založí v Evropě na bídu. Hodnoceno co nejhutněji. To není z bláta do louže, ale z louže do sraček.

VRCHOL GLOBÁLNÍ PITOMOSTI

V proukrajinském nadšení nad posledním průběhem Specoperace v provedení Ruské armády je v americkonatovském bloku stále častěji slyšet že je nutné po již neodvratné porážce Rusko rozdělit.  Z hlediska hegemonické světovlády USA jsem považoval snahu její armády a vládců vůbec za celkem rozumné že chtějí Rusko oslabit natolik, aby již nemohlo ohrožovat své okolí. I když si myslím, že by toto pravidlo mělo být základem nového světového pořádku, a mělo by platit pro každou i tu sebevětší supermocnost. Už Bush starší při hodnocení své politiky řekl, že za největší neúspěch pouvažuje zánik SSSR. A to měl ještě štěstí, že se nerozpadlo tehdy i Rusko, v jehož vlastnictví zůstal prakticky veškerý jaderný arzenál. Pokud nyní chtějí někteří magoři Rusko rozparcelovat, musí si být vědomi toho, že se jim to nemůže podařit bez odporu, a tedy v chaosu. V takovém prostředí je pak největším rizikem zajištění ovládnutí jaderných zbraní. Ty by se totiž mohly dostat do vlastnění nejen států jako ČLR, Írán, Turecko a dalším dostatečně bohatým, ale dokonce i do rukou islámského „státu“ a jiných teroristických skupin. A potom buď Manitu, či kterýkoliv jiný bůh světa lidstvu milostiv.