Podle Fukoyamy liberalismus totálně zvítězil. Podle mne tím logicky nastoupil na trajektorii sestupu, jako všechno co úplně zvítězilo, neboť v každém absolutním vítězství je již zárodek budoucího zničení. Jmenovaný rádoby filosof konce dějin podlehl iluzi spočívající na malé představivosti. Tato nemoc je pro filosofii asi nakažlivá. Propadl jí kupříkladu i Hegel, který si také neuměl představit, že by mohl existovat lepší systém, než ten, který se dovršoval za jeho života a jehož teorii on propracoval. Fukoyama si rovněž nedovedl představit dokonalejší politický systém, než obklopující ho demokratický liberalismus, který se stal v poslední dekádě předešlého století vítězem studené války. Fukoyama nakonec produkt svého optimismu skepticky odvolal, ale stejně není dodneška schopen představit si nějakou reálnou alternativu budoucnosti, nadtož ji předložit jako alternativu k současnosti. Ono je to totiž pro jeho myšlenkové schéma nemožné. Musel by si přiznat, že liberalismus i demokracie se přežily. Liberalismus svým základem stojí totiž na sobectví, ba dokonce samčím predátorství, takže v přelidněném světě je základnou sebezničení lidského druhu. Demokracie ve své, dneska nejrozšířenější podobě, není pak ničím jiným, než přeměnou feudální vrchnosti na udržování panské vrstvy, čili v praxi snahou o stálou nadvládu zmíněných predátorů. Jenže lidová moudrost říká, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, nadtož pak nadvláda stále stejné třídy, třídy vlastníků největšího bohatství. Tragedií pouze je, že dneska má zmíněná třída k udržení své nadvlády takové prostředky, že jejich užitím ohrozí existenci celého lidstva. Proto je nezbytné s nimi bojovat s naprostou nesmiřitelností a bezohledností, která je jejich nejvnitřnějším přesvědčením. Jen před takovou rozhodností přece jenom couvnou, protože i jim je milejší zachování vlastních životů, než nezměrného bohatství.

Je vidět, že opravdu máme jiný politický režim. V tom minulém byl nejčastější výmluvou veřejných činitelů slogan nejsou lidi, pokud občané po nich žádali realizaci nějakého svého zájmu. Dneska slyšíme od, většinou staronových činovníků, zase tvrzení nejsou peníze. Nejsou finanční prostředky na penze, školství, zdravotnictví, opravy silnic a dalších sítí a také zemědělci by něco potřebovali. Zkrátka: chybí všude. Ptáte se, jak je to možné? Vždyť tolik milionářů, ba miliardářů, jako je v ČR, není ani v zemích lidnatějších. Myslím si, že to je hlavním, ba jediným důvodem, proč ve veřejné sféře peníze nejsou, že právě proto státní kasa zeje prázdnotou. Peníze jsou, leč na nesprávných místech, na kontech maličké skupinky novozbohatlíků. Zatímco spousta lidí v potu tváře pracuje za ubohou mzdu (mají-li vůbec to štěstí a jsou zaměstnaní), jiní lidé ani neví, jak velké mají bohatství. Kteří že to jsou? Neschopní i všehoschopní manažeři, podnikatelští vykukové se špičatými lokty a hroší kůží, zprostředkovatelé obchodů sice legálních, leč s přílepky značně temnými, zprostředkovatelé kšeftů vyloženě černých, ba nejčernějších, státní úředníci, a to i ti nejvyšší, včetně vlády a pana prezidenta. Jejich vinou, ať už pramenící z neodbornosti, prosté neschopnosti či ze zločinných úmyslů, ony peníze eráru chybí. Jejich nehorázně vysoké platy a odměny za činnost, vedoucí k postupnému všeobecnému úpadku, jsou do nebe volající lumpárnou, jež by se měla hodnotit jako velezrada.

Vítězství Abendalndu v tak zvané studené válce, čti, v antikomunistické kontrarevoluci, uvolnilo prostor pro bezohledné chování celosvětové panské vrstvy. Kdo i jen povrchně sleduje současný vývoj v Evropě a USA, může docházet až k děsivým myšlenkám o alternativách dalšího vývoje lidstva. Abendland v marné snaze konkurovat jihu světa, kde mají tři úrody rýže a pět úrod zelí do roka a kde lidem stačí nosit trenýrky a tričko po celý rok, si zákonitě nemůže v budoucnu udržet svou nadvládu. Komunikační věk totiž obrovsky zvýšil vzdělanost lidí celého světa, takže pracovní síla Abendlandu brzy nebude převyšovat svou zkušeností nejen dělníky, ale i inteligenci jihovýchodu světa. Pod sebemrskačským bičem konkurence všechny globálně finanční instituce, dokonce včetně institucí EU, diktují každému, kdo se dostává do finančních potíží, jedinou cestu. Škrty sociálních výdobytků, za které umíraly minulé generace. K tomu jako bonus přidávají i snižování daní podnikatelům a dokonce někteří blázni i zrušení daní pro finanční podnikání, čti všechny druhy spekulací. Vše to může mít jediný cíl. Vyprovokování sociálních bouří, které mohou přerůst ve velkou až celosvětovou válku většiny, bohužel naprosto bezbranné, protože dneska už státy mají jen profesionální armády, proti minoritě panské vrstvy, ovládající s pomocí peněz veškeré sféry života společenství. A cíl tohoto záměru? Jediný. Vyvraždit velkou část obyvatel světa. Tentokrát především toho rozmazleného v bohatších zemích, reálně a na dlouho tak ukončit konec jeho mejdanu, jak prozradil prostořeký Kalousek. Oni si totiž na panské třídě vybojovali za poslední dvě století až příliš hodně požitků, blahobytu a štěstí. A otroci nesmí být šťastní. Ti musí žít v neustálém strachu, aby panskou vrstvu neohrožovali. Proto ti z Orientu budou v budoucnu tou, jež bude celodějinné a všesvětové vládnoucí třídě zajišťovat ještě větší bohatnutí.

Hitem ČSSD v posledních krajských volbách byl slib zrušení Julínkovských poplatků v nemocnicích, lékárnách ba i u lékařů. S tímto populismem dosáhla ČSSD na posty hejtmanů prakticky ve všech krajích. A jak je v politice ČR zákonité, poplatky nakonec zůstaly jak u lékařů, tak v lékárnách, ba dokonce i v některých nemocnicích. Poslední sice hejtmani vesměs hradili z rozpočtu krajů, ale už po roce bylo všechno jinak. Dokud totiž hospodařili s rozpočtem sestaveným jejich předchůdci, tak kraje poplatky v nemocnicích, alespoň některých, hradily. Jakmile sestavovali hejtmani své rozpočty, už zjistili, že na poplatky se jim financí nedostává. Obvyklý to předvolební podvod. Vrcholem je prohlášení reprezentantů ČSSD z posledních dnů. Jsou sice verbálně neustále proti poplatkům u lékařů a v lékárnách, ale v nemocnicích by si prý pacienti měli platit za pobyt. Cudně se neříká kolik, protože to nakonec může být víc, než všechny ty Julínkoviny dohromady. Vždyť strava je stále dražší a po sjednocení DPH teprve bude vysoká a ubytování jak by smet. Kdo si dospod myslel, že ČSSD je stranou sociálně citlivější, jakéhosi kapitalismu s lidskou tváří, mýlil se. Je to strana vrtichvostů, jejichž jediným cílem je vládnout. A jako všichni politici i ti sociálně demokratičtí budou nakonec vládnout ve prospěch těch, kteří jim zaplatí volební reklamy, čti lhaní. Ani nemohou jinak. Nikdy se jim nepovede vyhrát volby tak, aby nemuseli jít alespoň s nějakou pidistranou do koalice. A ta je vždycky bude vydírat natolik, že ČSSD nebude moci prosazovat svůj program, jinými slovy vrstva politických funkcionářů, ať je v čele kterákoliv strana, si vždycky bude hrát hry na úkor té velké většiny občanů s mizernými příjmy, z nichž si nemohou dovolit politiky sponzorovat, čti, uplácet.

Za žádné vlády nevznikl tak velký počet občanských iniciativ, jako za té současné. Hlavním jejich rysem je odpor vůči kamarile nečasu a motivem fakt, že většina občanů současnou vládu už nechce a při tom se jí nemůže nijak zbavit. Z toho důvodu se hitem mnohých iniciativ stala přímá demokracie. Je logické, že si pod tím pojmem představuje každý, co chce. Jedni referenda, jiní možnost odvolávání poslanců, další přímé volby starostů, hejtmanů a prezidenta, ba až ekonomickou samosprávu podniků. Více jak deset let existuje v naší zemi Hnutí za přímou demokracii, které dokonce vypracovalo tak zvanou Občanskou ústavu. Proto by se dalo očekávat, že právě ono bude lídrem, ba sjednotitelem zmíněných snah. Přesto mu vlajku hegemona vyrvala strana Věci Veřejné, která si do podtitulku dala název strana přímé demokracie, což ohloupilo tak velkou masu voličů, že tato, ve skutečnosti strana podnikatelských mafiánů, se dostala hned na první pokus do sněmovny. Dneska byste ale na jejím webu těžko zmínku o přímé demokracii hledali, nadtož aby ji měla strana přímo v názvu. Její web nese označení Věci Veřejné, politická strana. Což asi zdůrazňují proto, že ji všichni nečlenové považují fakticky za právnickou osobu podnikající v politice. VV změnou svého loga jenom potvrdila, že její zakladatelé a bossové před volbami lhali, čili zradili své voliče – a fakticky i vlastně i členy. V posledním týdnu se zdá, že vlajku přímé demokracie převzala Strana práv občana. Její aktivisté, jinak fandové důchodce z Vysočiny, organizují po republice petice za přímou volbu prezidenta. Jejich čestný člen, ve skutečnosti guru, protože on nikdy nebyl na tvrdou práci, se tímto způsobem chce dorvat na prezidentský trůn, o který mu vždycky moc a moc šlo. Vždyť už jednou i kandidoval, ačkoliv před tím halasil, že z politiky definitivně odchází. Zemanovci fakticky na občany chystají nový politický podvod. Přímá volba prezidenta bez možnosti jeho odvolání, není v praxi vůbec prvkem přímé demokracie. Právě naopak dává všelidovým hlasováním prezidentovi zdánlivě tak silnou pozici, jakou nemá žádný ústavní činitel, takže je prkem centralismu a tedy reálným popřením všech základních principů přímé demokracie.

Škromach, věčný místopředseda ČSSD, bývalý ministr, nyní senátor, při hlasování o uzákonění protikomunistického odboje hlasoval pro. Jako bývalý člen KSČ tím fakticky hlasoval i zato, že on sám měl být nějakým tím mašínovský hrdinou zabit. Uvědomuje si tento pseudoodborářský boss, že u nás ještě protikomunistický odboj neskončil? Copak nečte na netu názory různých radikálů, že současný režim je špatný proto a jenom proto, že jej ovládli fakticky bývalí komunisté? Pak pozor. Může se mezi nimi objevit nějaký český Breivik s chutí dokončit svůj antikomunistický odboj. Přiznám se, že pokud by si vzal na mušku právě Škromacha, tak by mně to ani nevadilo, jenže tihleti oslové obvykle zabíjí naprosto nevinné.

Urážlivé výroky státního úředníka vůči ministrovi jsou ve slušné zemi, třebas i nedemokratické, naprosto neslučitelné s jeho setrváním ve funkci. Pokud ho nechce jeho přímý nadřízený odvolat, pak v takové společnosti ohrožuje sám sebe. Jenže. Bátora má příliš vlivné konexe. Jeho šéf, ministr Dobeš, zase za sebou celou pidistranu umožňující nadvládu současné pravice. Kalouskovo a Schwarzenbergovo reagování na Bátorovy urážka je logické, i když chorobný konspirátor John tvrdí, že jde o politický tlak, kterým chce Kalousek zabránit zdaňování hazardu. Všechny tyto hrátky jsou ovšem zase jen divadélko pro prostý lid. Za ním se skrývají politické tahy mnohem nebezpečnější. Bátora je jednoznačně podporován z Hradu a to nejen Klausem, ale především jeho nohsledy Jaklem i Hájkem. V jejich okolí se již dlouho hovoří o nutnosti založit skutečnou konzervativní stranu, kterou by po skončení svého mandátu zaštítil, nebo dokonce založil sám Klaus. Podle mého přesvědčení nepůjde o žádnou konzervativní stranu, ale o stranu krajní, až extremní pravice. Úderného to bijce celé pravice v případě, že by skutečná levice měla ovládnout politický prostor. Myslím tím levici, vzešlou z vůle lidí, nebezpečně již otrávených zlodějnami, mafiánstvím a zpupností většiny politiků od ČSSD po ODS. Pro takovou roli by se velice hodil právě Bátora, který má v politickém podsvětí od neonacistů po monarchisty výborné osobní kontakty. Hradní hráči si prostě jenom chtějí otestovat, co ještě unese nejen veřejnost, ale především politické špičky současné české pseudorepubličky.

. Kdo se podívá na současné zásahy policie proti demonstrantům ve Španělsku, či nedávné v Británii, má konečně jasno. Až půjdou lidé současné moci skutečně po krku – ne jenom jak tlučhuba Zeman -, tak teprve poznají, zač je toho loket. Na internetu je často komentováno chování španělské a britské policie především z řad mladých. Ale našel jsem i komentář účastníka událostí na Národní třídě dne 17. Listopadu 1989, kde měl údajně zahynout student Šmíd. Ten řekl jednoznačně, zásah VB byl čajíčkem vedle toho, co se dneska děje v některých městech Španělska. K tomu si troufám jenom dodat. Žádná moc, které jde o tak obrovské osobní bohatství, jaké nashromáždila ta dnešní, se své pozice nevzdá lehce. Odpovědně tvrdím, že se v globálním rozsahu dokonce uchýlí ke genocidě. Moc komunistických stran, s nepatrnou výjimkou Rumunska, dokázala sama o sobě, že šlo o nejdemokratičtější moc v dějinách lidstva. Jakmile její protagonisté zjistili, že je lidé již nechtějí, vzdali se vládnutí bez odporu. To se v žádném systému současné demokracií už nebude opakovat.

V tradiční, tedy předkapitalistické společnosti se už vyvinuly základní prvky kapitalismu, jako obchod a banky, které se ze služebníků výrobců staly institucemi příživnickými až zneužívajícími svého postavení. V první fázi průmyslové výroby se pak hlavním nositelem nectností, až nelidskosti stali majitelé továren. Jelikož neměli k dispozici privilegia feudálů na povinnou robotu poddaných, museli si pracovní sílu na své podnikání pořídit a podřídit jinak. Pomohlo jim přirozené přemnožení lidstva, které vytvořilo davy bezzemků, neschopných se uživit. Tak se, celkem přirozenou cestou vyvinul darwinovský kapitalismus, s jednoznačnou nadvládou průmyslových vlastníků. Ti se postupem doby díky konkurenci živelně dostali do závislosti na obchodnících, kteří na počátku byli pro ně službou. Velcí obchodníci pro svou nepočetnost a snadnější spojování v kartely, se ovšem brzy změnili z dobrého sluhy na špatného pána. Z celkové hodnoty produkce vyzískávali stále větší podíl zisku, než samotní výrobci. U malovýrobců, jako byli kupříkladu zemědělci, to bylo velice výrazné. Ještě horší to bylo se službami bank. Ty se velice rychle staly ze služby vyděračem všech lidí. Vznikl jednoznačně bankovní kapitalismus, na němž byl závislý každý podnikatel. Spojením bank a obchodu vznikl zákonitě spekulativní kapitalismus, reprezentovaný burzami. Ten se v posledním, informačním období, změnil na kasínový kapitalismus, charakteristickém tím, že se odtrhla hodnota produkce od množství peněz v oběhu, přesněji jakýchsi signálů o reálných penězích. Vznik ruletového kapitalismu zákonitě vytvořil skupinu hráčů a následně hráčů závisláků, čili duševně nemocných lidí, hrajících na globální burze. Máme tedy dneska už výrazně gamblerský kapitalismus, v němž hráčská vášeň nemocných lidí doslova pustoší celosvětovou ekonomiku.