ZEMAN NAŠEL DALŠÍ „ARGUMENT“ PROTI VLÁDĚ BÝVALÉ VLÁDNÍ KOALICE

Bylo prakticky jisté, že Rusnokova parta nedostane důvěru. Což se taky stalo. Podle Ústavy je povinností prezidenta (leč časově nekodifikovanou) využít své druhé šance ke jmenování premiéra. Od počátku je to bývalá koalice, která chce dostat druhý pokus s Němcovou v čele. Zeman, který od samého počátku naopak za žádnou cenu nechce návrat této koalice k vládnutí, našel proti ní nový argument, který je vůči veřejnosti přesvědčivý, ač jde opět o čirou imperátorskou improvizaci. Dokud prý neskončí vyšetřování kauzy Nagyové, nechá vládnout Rusnoka jako záruku, že eventuální ministři vládní koalice nebude do kauzy zasahovat. Jenže co to je ukončení vyšetřování jakékoliv kauzy. Jde o policejní, či soudní šetření, či nějaký jiný, blíže neurčený akt orgánů činných v trestním řízení?!! Zeman si prostě něco vymyslel a teď bude jen a jenom protahovat dobu vládnutí „svého kabinetu“, tentokrát již jasně bez důvěry sněmovny, tedy neústavně. Už nikdy se nebude moci vymlouvat z obviňování, že parlamentní demokracii mění na prezidentskou. Do tohoto rozhodnutí mu může hodit vidle Sobotkovo křídlo v ČSSD, které již ohlásilo svou chuť dostat onu prezidentovu druhou šanci. Jsem opravdu zvědav, jaký argument proti tomuto ústavně čistému požadavku, což se vůbec nedá říci o Zemanově kovbojskému chování, najdou zemanovci ve vedení ČSSD.

ZDÁNLIVÉ PRAVDY

Jsou situace, kdy si většina lidí si myslí, že věci jsou skutečně takové, jak se na první povrchní pohled zdánlivě jeví. Stačí, když pak některý známý publicista vyřkne kategoricky jasný soud, aniž jej dokladuje a všichni s ním dále operují jako se skutečností. Takovými soudy jsou dneska kupříkladu názory, že ČSSD utrpí ztrátu preferencí, pokud bude prezidentský kabinet vládnout až do voleb (Jelínek). Je to samozřejmě nesmysl. Nejméně ze dvou důvodů. Bývalá vládní koalice rusnokovcům nedovolí protlačit sněmovnou žádný opravdu levicový zákon. Za druhé, v zemanovském kabinetu je několik typických technokratů s malým, či dokonce silně omezeným sociálním cítěním, kteří naopak budou navrhovat zákony, které exvládní koalice ráda podpoří. ČSSD v takové situaci neztratí tvář dokonce ani tehdy, když v ní operující zemanovci budou dále stranu rozkližovat. Dalším takovým nesmyslným výrokem je, že se nemá měnit Ústava účelově (Paroubek). Je to právě naopak, přece každá změna Ústavy musí mít účel, jinak by se o ni nikdo ani nepokoušel. Stejně tak je nehoráznou lží tvrzení, že Zeman politicky převyšuje všechny protihráče. To spíše mnozí publicisté a ostatní novináři bez fantazie jsou jím doslova uhranuti, takže nevidí, že on fakticky nemá nic promyšlené dopředu a jenom celkem vtipně reaguje na triky ostatních. Při hlasování o důvěře rusnokovcům bude podle mne rozhodovat jen a jenom exvládní koalice. Pokud má onu stojedničku, pak Rusnok důvěru nedostane. Pokud ji nemá, mají Zemanovi zbrojnoši naději, ale kromě personálního chaosu a další stagnace národohospodářství proti stále většinově pravicové sněmovně, nebudou moci realizovat.

DRZOST PREZIDENTSKÉHO KABINETU BEZ DŮVĚRY

. Zemanovi knechti sedí na svých stolcích teprve pár týdnů a mnozí se už na nich rozvalují se suverenitou odkoukanou od svého zmocňovatele. Skoro všichni začínají své fungování personálními čistkami samotných ministerstev, jakoby na svých postech už měli zůstat natrvalo. Doslova tragické je, že někteří zasahují i do personálních otázek v institucích, patřících do jejich kompetence. A mnozí dokonce začínají rozhodovat o problémech, které budou přesahovat jejich funkční období, na což samozřejmě nemají vůbec žádný nárok, pokud vláda nemá důvěru sněmovny. Shrnuto, chovají se jako panstvo, doslova jako nová vrchnost. I kdyby ve funkcích dosloužili až do řádných voleb, jejich personální triky, kterými si zajišťují klientelistické služby v budoucnu, nejsou pro společnost bez nákladů. Každý, koho vyhodí, má nárok na superzlatý, nejméně šestiměsíční „padák“, což u některých HI-manažerů představuje i desítky milionů. Je víc jak jisté, že jejich nástupci zase na potřebná místa dosadí své lidi a ti jejich budou odcházet opět s vysokým odstupným, tak vysokým, že pro naprostou většinu občanů této země jde o mnohonásobek celoživotních příjmů. Ta rádoby ústavní hra na demokracii nás tedy přichází pěkně draho.