BIZÁR Z DÍLNY EU

Šéfka EUkomisariátu se zas předvedla. Americké novinářce přiznala, že EU se nemůže ihned odpojit od Ruských dodávek paliv. A zdůvodnila to se svou typickou idiocií, cituji: „…kdyby EU přestala od Ruska odebírat ropu a další energie, tak Putin by tu ropu prodal na světových trzích někomu jinému, a to za daleko vyšší cenu. Což by vedlo k tomu, že Putin by měl vyšší zisky a mohl by tak snadněji naplňovat svoji válečnou pokladnu“. Tohle bizarní vysvětlení Ursula potom zabila poznámkou, že tento přístup musí zaujmout i další země světa, aby se podařilo tímto přístupem Putinovu válečnou pokladnu vyčerpat! Je vidět, že to celá slavná EU má všechny ty sankce a embarga opravdu promyšlené. Jako by mi kdysi táta řekl: „Za to rozbité sousedovo okno dostaneš řemenem, ale až si koupím šle, protože teď by mě spadly gatě“. Tu vládkyni Evropy vůbec nenapadne, že „Putin“ si za ty peníze vybuduje v prvé řadě potrubí do všech zemí v Asii, které mají zájem o uhlovodíky z Ruska. A pak na naše embargo mlže udělat dlouhý nos. Hlavní ale je, že ten Putin může také zastavit tok plynu a ropy do Evropa mnohem dříve, jakmile bude vidět, že je to pro potřeby jeho války výhodnější.

STRACH FIRMY A SLOBOST POLITICKÉ DIKTATURY

Firma CZ.NIC, která před třemi měsíci na žádost vojenské tajné služby, ministerstva vnitra a Fialovy vlády protizákonně vypnula devět údajně dezinformačních webů (pak postupně přibylo jedenadvacet dalších), se před pár dny stejně svévolně rozhodla, že je už dál blokovat nebude.  Tolik zkrácené sdělení z jednoho postiženého webu, zveřejněné minulý týden. Firma své rozhodnutí zdůvodnila tím že prý jí Fialova vláda slibovala, neprodlené vydání zákona, který zrůdnost blokace svobodných, na vládě, tajných službách a miliardářských majitelích nezávislých médií umožní legalizovat. Jelikož ani za čtvrt roku žádná právní norma nebyla vydána, firma už nadále nechce nést sama odpovědnost za neústavní chování mocenské mašinérie.

Zajímal jsem se o to, proč vláda nepředložila zákon o předmětné věci. Oficiální tvrzení je, že jde o složitý problém, a proto se připravuje celkový zákon o řešení krizových situacích. Neoficiálně jsem se dověděl, že se právní poskoci vlády snažili takový zákon sesumírovat, ale prý se to nepovedlo. Ze svých znalostí vím, že neexistuje mocenská podlost, kterou by ochotní právníci nebyli schopni zdůvodnit, a vyrobit na ni zákon. Jenže podle mě problém je tak očividným zneužitím politické moci, že se žádný právník s tím nechce pošpinit, a především odborně dehonestovat. Je totiž víc jak jisté, že by i případně schválený zákon sněmovnou ovládanou pětikoaliční smečkou, byl přímo zrušen Ústavním soudem, a to i teď, kdy mu předsedá zombie jménem Rychetský. A kdyby čirou náhodou nebyl, tak by k tomu určitě došlo později, navíc pro všechny zúčastněné s těžšími následky.

PODIVNÝ JANE’S BLOG

 

Již nějaký čas si všímám textů publikovaných pod jménem Jane Kaufman, pocházejících z blogu, jehož název je v titulku mého dnešního příspěvku. Udivuje mě jejich rozsáhlost i obsáhlost. Jde vždy o několik stran textu vesměs doslova nabytých informacemi. Ovšem nejvíc mě udivuje, že vychází někdy denně. Nejsem ochoten uvěřit, že je píše jedna osoba. Tolik informací denně jen těžko může posbírat, vyhodnotit a ještě komentovat.

Texty jsou silně proruské a obvykle mají ve svém závěru poznámkou, cituji: „Na některé odkazy v tomto článku se s českou IP adresou nedostanete. To proto, že jsou blokovány Evropskou Unií. Musíte změnit svoji IP adresu na americkou, pak to funguje“. Konec citace. Už tím jsou mi zmíněné texty poněkud podezřelé. Druhým důvodem mé nevíry v jejich informační hodnotu jsou mnohdy neověřená tvrzení o spolupráci ozbrojených složek NATO s Ukrajinskou armádou, které Pentagon popírá. Takže nelze zjistit, kdo má pravdu. Někdy mi připadají jmenované texty jako snaha ovlivnit myšlení veřejnosti, že ruské velení je nekompetentní, když nevyvíjí adekvátně tvrdší reakce proti Západu. Jenže když ony informace nejsou pravdivé, tak by ona tvrdší reakce měla za následek vyprovokování Západní odvety, což je krajně nebezpečné pro eskalaci konfliktu. Proto sice registruji sdělovaná fakta, ale moc nevěřím jejich propojování a mnohdy i interpretaci.

O ZDROJI UKRAJINSKÉ NENÁVISTI K RUSKU

     Historie území, na němž žijí Ukrajinci je jednou z nejdivočejších v Evropě. Při stěhování národů se v 9. století kolem Kyjeva zformovala slovanská říše, Kyjevská Rus. Ta se už ve 12. století rozpadla. Půl tisíciletí se na něm pak neustále střídali různí cizí vládci. Ukrajinci se pokusili osvobodit až v polovině 17. století. Bohdan Chmelnický v čele kozáků ale podepsal smlouvu s Ruskem a od té doby Rusko je někdy patronem, jindy doslova okupantem území Ukrajiny. Z celé historie přesto nevyplynulo žádné velké nepřátelství mezi Ruskem a Ukrajinou, nadtož doslova ničivá nenávist ze strany Ukrajinců.

Reálný zlom vztahů zavinil hladomor v letech 1932 a 1933. Prokazatelně se jednalo o celosovětský problém a nikdo rovněž nemůže popřít, že souvisel s velkou hospodářskou depresí Západní ekonomiky, která začala pádem akcií na americké burze v říjnu 1929.

Ukrajina již tehdy byla obilnicí Evropy, a tak bylo logické, že musela své obilí věnovat celému Sovětskému svazu. Tehdy ještě bez asijských republik. Stejně logické je, že každé násilí vzbuzuje nenávist. A tato nenávist byla navíc zveličována odpůrci bolševiků, jichž bylo tehdy v SSSR a konkrétně na bohaté Ukrajině velké množství, ne-li většina. Ukrajinci si vytvořili smyšlenku o o hladomoru pouze na Ukrajině. Celý svět odpůrců Sovětského svazu onu bajku pak doslova hýčkal, čímž nenávist Ukrajinců jen a jenom zvyšoval. Mystifikace o oné době vyvrcholila v éře Chruščova po jeho voluntaristickém „odhalení kultu Stalina“. Historie tím byla definitivně přepsána. v celosvětovém vědomí zvítězila nevyvratitelná legenda o „Ukrajinském hladomoru“, a ukrajinský nacismus byl na světě.

Jako obvykle „legenda“ zvítězila v myslích lidí nad skutečností, protože realita je vždycky složitější, takže znesnadňuje celkové pochopení dění. Vžila se ve veřejném prostoru například ve formulaci Wikipedie, cituji: „Hladomor jako tragédie, rozsah který nelze pochopit, zanechal na obyvatelstvu Ukrajiny hluboké sociální, psychologické a demografické stopy, kterých se dodnes nezbavilo a vrhl černý stín na metody a všechny dosavadní dosažené cíle sovětského systému“. Konec citace.

Skutečnosti se už doslova nelze dopátrat, ovšem v tehdejších dokumentech, které se v neúplnosti dochovaly, se dostatečně jasně prokazuje, že hladomor nebyl jenom na Ukrajině, ale v celé zemi sovětů. Mimo jiné to dokresluje i epizoda, podle níž lidový komisař pro potraviny Curjupa omdlel hlady.

Ovšem proč hledat pravdu, přesněji konkrétní fakta, když se nám do krámu hodí legenda, kterou jsme si tak dlouho pěstovali.

Jelikož si nedovedu dohledat čísla o mrtvých z důvodu hladu v tehdejším SSSR, a dokonce po jednotlivých republikách, tak si v sobě alespoň hřeji názor, že tehdejší vládci SSSR, čti lidoví komisaři, žili životem řadových občanů, tedy ne ještě jako papaláši. Byli to tedy přesvědčení komunisté, jako kdysi Pařížští komunardi.

POLÁCI SI ŠKEMRAJÍ NEJEN O PÁR FACEK.

Dvacátého třetího května jsem tady citoval názor jednoho blogera, který tvrdil, že válka, jež se rozhořela ze „Speciální operace…“ je 30 let odloženou občanskou válkou postsovětských republik. Zatím to podle mne tak nevypadá, je to spíše válka bývalých satelitů SSSR proti Rusku. Západ vychytrale zneužil animozity pohlavárů těchto zemí vůči SSSR. Typickým příkladem je případ Česka, jehož politická špička, většina pracovníků sdělovacích prostředků a další aktivisté podlehl emocím ze vzpomínek nejen na rok 1968, ale na dobu normalizace. Žádné emoce nikdy nebyly dobrým rádcem, ale na druhé straně dlouho nevydrží, takže musí být propagandou neustále živeny. Navíc propagandou čím dál více nepravdivou. Podobně jako Česko je na tom samozřejmě i Slovensko, ale i Bulharsko a Rumunsko. V obou vzpomínaných je ale veřejnost více vyrovnaná ve svých sympatiích k Rusku a Ukrajině než v Česku, kde prý je 90 procent lidí pro Ukrajinu a jen 10 procent proruských trolů. Ten výzkum je v mých očích poplatný atmosféře, kterou v zemi vynořila mediální smršť jednoho názoru, spojená s cenzurou, a dokonce s výhružkami trestním postihem za projevení jiného názoru.

Specifickým případem „vyřizování si účtů“ je ale Polsko. Jeho pohlaváři pokračují v protiruské tradici, jež se vytvořila především po získání samostatnosti v roce 1918. Ne žeby Polsko s Ruskem nemělo své účty i z daleka staršího období, ale emoce z posledního století jsou přece jenom dominantní. Nebudu se tady rozepisovat o podrobnostech, které si každý může dohledat. Přejdu hned k tomu, co se událo v posledních dnech. Polská politická věrchuška uzákonila pravidla, podle nichž občané Ukrajiny mají v Polsku postavení prakticky spoluobčanů vyjma účasti ve volbách.Není v tom žádný projev skutečné solidarity s Ukrajinci. Jde o zastření chtíče politiků Polska po Haliči, kdysi území polském, nyní území Ukrajiny. Správně očekávali, což Zelenskyj potvrdil, že Ukrajinští politici schválí zrcadlový zákon pro Poláky na Ukrajině. Tím vytvoří příležitost pro polské aktivisty, a dokonce úředníky, aby postupně ovládli Halič. Vše je zakrýváno rouško pomoci Ukrajině dostat se do EU i NATO. Nebudu rozebírat právní problémy především proto, že Polsko není plně „samostatný stát“, ale součást EU a jen těžko může zrušit Schengenský prostor bez souhlasu pohlavárů EU, ba dokonce všech zemí EU.

Mám k této situaci jen dvě poznámky. Za prvé, Poláci chtějí využít nového vztahu s Ukrajinou k tomu, že se jejich vojsko zapojí do války s Ruskou armádou, s níž mají své dlouhodobé účty už z prvních let po získání svobody a rovněž z druhé světové války, a ve své pýše jsou přesvědčeni, že spolu s Ukrajinci jsou schopni Rusko porazit. Pokud se skutečně zapojí jejich armáda do bojů na Ukrajině, hrají si s ohněm. V prvé řadě neposlouchali Putina, když řekl; k čemu by nám byl svět bez Ruska. Ale hlavně již delší čas existují síly, které mají připraven plán na nové rozdělení Polska. Druhá poznámka se týká atmosféry na Ukrajině. Krok, který prosadil Zelenskyj, mu může být osudný. Skuteční vlastenci Ukrajiny, a ne oni nacisté totiž tuší v jednání Poláků podraz. Pokud se myšlenky chopí relevantní síla v zemi, obviní Zelenského z velezrady, či alespoň vlastizrady. Připočtu-li k tomu současný stav bojů, kdy velení Ukrajinské armády už fakticky Zelenského neposlouchá, jelikož pochopilo že Ukrajinu žene do sebevraždy, pak jde o kombinaci, která by mohla poměrně brzy být rozhodující v celém konfliktu. Víc o situaci nehodlám spekulovat, ale vůbec bych se nedivil, kdyby nakonec právě Rusko společně s Ukrajinou zlikvidovaly Polsko.

SUPERKRIZE.

Všeobecně se uznává, že svět prochází enviromentální krizí. Nejde jen o změnu klimatu, ale především o devastaci životního prostředí lidskou činností, která ničí biodiverzitu regionů a celkově způsobuje ubývání živočišných druhů na planetě.

Nikdo nepochybuje o tom, že lidstvo je už nějaký čas v energetické krizi. Ta se nyní sankcemi Západu proti Rusku stává naprosto neřešitelnou.

Ještě horší je začínající potravinová krize, hrozící hladomorem nejchudším krajinám, a mnohdy ani ne nejchudším, viz Srí Lanka.

Stojíme před měnovou krizí, způsobenou dolarem, který není ničím krytý, takže je hrubě prosazovaný pouze zbraněmi.

Roste politická krize, což se nejlépe projevilo v pandemii koronaviru, která ukázala, že světové společenství se potajmu mění v diktaturu.

Dostihla nás i mediální krize, reprezentovaná nejen cenzurou všeho druhu, ale především bezbřehou propagandou jednoho názoru, šířením strachu za postih opozičního názoru a soukromé vlastnění velkých sociálních sítí.

Jde o celkovou krizi kapitalistického systému založeného na bezohledném čerpání zisku z každé lidské činnosti.

Tato komplexní situace má vliv na psychiku a tím chování všech lidí, včetně vládců, takže se pomalu, leč jistě mění v krizi všelidské civilizace.

Je to výčet vytvořený jen tak jedním dechem, a proto v něm není systém, leč o ten se jistě již postarají vzdělanější a informovanější. Něco z toho už se objevuje i na netu.

VÁLEČNÍK A VÁLEČNICKÝ REŽIM

Profesor Mearsheimer spočítal, že od konce studené války zahájily USA sedm válek. Z každých tří let byly tedy dva roky ve válce. Za tu dobu bylo v čele Unie šest prezidentů a jenom Trump z nich žádnou válku nezačal, pouze v pokračoval v těch již probíhajících. Žádný z nich není při tom na Západě prohlašován za válečného zločince, či alespoň agresora. To jenom Putin je Putler, horší Hitlera. Aby to srovnávání s Hitlerem ještě víc sedělo, objevují se „informace“, že na něj už bylo spácháno jedenáct atentátů. No. Spácháno. Mnohé prý byly včas odhaleny a jiné byly teprve „plánovány“. Svatá ty prostoto, nenávist skutečně zatemňuje mozek, mnohým totálně. Emoce nejsou dobrým rádcem. To ví obrovská většina zamilovaných, a to láska je kladnou emocí, zatím co nenávist jednou z nejhorších. Takže vystřízlivění může být pro mnohé celoživotní frustrací.

KONFLIKT RUSKA S UKRAJINOU ÚPLNĚ JINAK

Pro dnešek jeden citát prakticky skoro bez komentáře. Cituji z https://www.litterate.cz/tvrzeni-nelze-nezavisle-overit/ s datem 19.5.22 „…celá ta válka na Ukrajině je úplně jinak. Žádný boj dobra se zlem ani z jedné strany. Je to prostě sovětská občanská válka, která byla o třicet let posunuta. Všechno je jen propaganda, na žádné video není spoleh. Na obou stranách fronty se dějí děsné věci, protože na obou stranách jsou síly, které si toto měření sil přály. Nemá smysl v tom hledat vojenskou logiku, protože tam nic takového není. Prý se do konfliktu postupně zapojí prakticky všechny země Sovětského svazu, protože si mají co vyřizovat a za co se mstít“. Konec citace. Podle mě je to ještě jinak. Vyřizovat si své účty mají s Ruskem spíše některé země bývalé Varšavské smlouvy, a naopak mnohé republiky SSSR nemají tento motiv. Leč o tom až někdy jindy, až si ověřím některé dnes získané informace.

DALŠÍ FÁZE VÁLKY USA PROTI SVĚTU

Dne 17.5. jsem tady vyvěsilo text o stupňování „Speciální operace Ruské armády na území Ukrajiny“ Konstatoval jsem, že v zatím představitelné, páté fázi zmíněného střetu půjde o celosvětový třídní boj proti globální fašistické nadvládě představované největšími financiéry Západu. Vždycky jsem tvrdil, že hnízdo těchto extrémně bohatých rodů spočívá v anglosaském světě, konkrétně na Wall Street a v Londýnské City.

Západu se pod diktátem Deep State USA už povedlo povýšil ozbrojený střet Ukrajiny s Ruskem na válku Západu proti Rusku. A jelikož na celém Západě se politickým mocnářům daří nastolit mediální totalitu, je obyvatelstvo stále více zmanipulováno na emocemi zmítaný dav. Tento stav pak nikomu ani z odpovědných činitelů nedovolí použít při svém rozhodování rozumu nad emocemi vybuzenou nenávistí, demagogií a virtuální skutečností. Výsledkem je, cituji Jiřího Vyvadila z webu http://vasevec.parlamentnilisty.cz/clanky/cekani-na-trumpa-aneb-kdo-zastavi-valku-zapad-rusko :  „Totální válka Západu proti Rusku nabrala již takových obrátek, že neexistuje žádný západní politik, který by byl s to aktivně válku zastavit. Naopak, všichni bez rozdílu trvají na tom, že Rusko musí být poraženo a Ukrajina zvítězit.“ Konec citace.

Že jde skutečně už o totální válku napovídá problém potravinové krize, který se stal novým hitem manipulace ze strany mainstreamových médií. Při tom jde jasně o uměle vyvolaný problém, jak dokazuje mimo jiné text na webu: https://zvedavec.news/komentare/2022/04/9125-biden-cynicky-vyuziva-ukrajinu-k-zakryti-potravinove-sabotaze.htm . Se znalostí těchto faktů lze pochopit vznik, a hlavně smysl potravinové krize. Dokazuje totiž jednoznačně, že jde o součást války USA proti Rusku, alias celému světu za záchranu své zanikající hegemonie. Umělé vyvolání potravinové krize s následným hladomorem hodlají totiž mocnáři USA zneužít k obvinění Ruska. Sází na to, že hladomor nejvíce postihne země Afriky, které vesměs sympatizují s bojem Ruska proti globálnímu četníkovi. Jestliže se ale podaří Americe vybudit hněv Afriky proti Rusku, bude to pro Rusko, a v konečné bilanci nejen pro něj, velká ztráta ve střetu se „zlatou miliardou. Zdá se, že USA už začínají hrát „vabank“, čti válku Západu s Ruskem povyšují doslova na onen zmíněný „třídní boj“. Střetávají se v něm globální financiéři, kteří rukama Západu si chtějí udržet všedějinnou nadvládu nad celou planetou. Všichni moudří totiž ví, že válku Ruska s kolektivním Západem, alias Deep State USA, rozhodnou prozatímní nezúčastnění. Válku vyhraje nakonec ten, ke kterému se v závěrečné fázi přikloní prozatím mlčících šest a půlmiliardy.

RASISMUS ZÁPADU

 

Jsem celý život přesvědčen, že rasismus je jednou, ne-li základní hodnotou Západu. Stejně dlouho jsem přesvědčen, že do této „odrůdy“ všelidské civilizace ho zasel judaismus, ke kterému se Západ hlásí jako k jednomu ze svých kulturních kořenů. Dogma o vyvoleném národě je totiž v mých očích jednoznačně rasismem. Zvláště když je spojen se starozákonní dějepravou, podle níž Židé si museli zem zaslíbenou vojensky vydobýt, čti její obyvatelstvo vyvraždit, či vyhnat. Jahve jim dokonce nařizuje neznabohy zabíjet a rovněž tak odpadlíky od víry v jediného Boha. To všechno jsou znaky rasismu, jako když ho vyšije.

Jejich rasistickou štafetu pak převzala katolická církev, která nenáviděla a pronásledovala zase samotné Židy, údajně proto, že zabili bohočlověka Ježíše. V průběhu dějin se tato téze zneužívala k pogromům na Židy, ačkoliv v jejich fundamentu většinou šlo o naprosto jiný problém. Ale ať už byl hlásán jakýkoliv jiný, vždycky šlo fakticky o peníze. Židům lid obecný vždycky záviděl jejich bohatství a tím i moc z něho plynoucí.

Zvláštním rysem rasismu byla pak „pýcha bílého muže“. Ta se začala postupně rozvíjet už se zámořskými objevy v 15. století. Kolébkou byl sice obchod s Orientem, ale později už šlo vyloženě o okupování cizích území, což vyvrcholilo objevováním Ameriky a genocidou jejích původních obyvatel. Bělošští objevitelé totiž všude, kde přistáli, tak vztyčili vlajkou svého panovníka a prohlásili, že je to jeho nové území, bez ohledu na to, že tam žili už tisíce let jiní lidé. Ty běloši vesměs považovali za méněcenné, až něco jako divoká zvířata. Pro mě je ukázkou pýchy bílého muže z té doby třeba i to, že si nejvyšší horu světa pojmenoval po svém britském geologovi a největší vodopády po britské panovnici, ačkoliv ty objekty už dávno svůj název měly v řeči místních obyvatel.

Opravdovým vrcholem této fáze rasistické nadvlády Západu nad celou planetou bylo koloniální rozdělení světa mezi zformované Evropské státy. Šlo tenkrát výhradě o západní státy Evropy Nizozemskem počínaje a Itálií konče. Největší říší toho druhu v dějinách lidstva bylo Britské impérium. Jeho souše měla rozlohu 34 miliony kilometrů čtverečních a definitivně zaniklo až 30. června 1997 ztrátou poslední kolonie, jíž byl Hongkong.

Rasismus v Evropě sice vyvrcholil „průmyslovou“ likvidací Židů, protože šlo o obrovské počty zabíjených lidí z rasistických důvodů. Ovšem vedle toho právě za druhé světové války se vyhrotily i jiné případy fanatické nenávisti k lidem jiného národa, či dokonce „ras“, což zachvátilo především Východní Evropu, která neprošla multikulturní etapou kolonialismu. Za méněcenné byli považováni všichni Slované a samozřejmě cikáni a další.

Nenávist k celému národu, či dokonce státu je v současnosti na Západě vystupňována do dalšího konkrétního projevu. Je jím nenávist k Rusku. A opět je v pozadí prakticky závist. Vždyť se našli i takoví politici, kteří mu upírali oprávnění mít tak velké surovinové bohatství.

Na Západě se nesnáší jinakost, ať se kdo chce dušuje, že on rasistou není, tak obrovská většina nesnáší cikány, černochy, ale i Araby. Podle mne přelidněná Asie už ten problém má dávno vyřešený.